Konec září je na povídky velmi nabitý, proto i dnes začínáme úplně novou sérii, která svým horkým a žhavým pouštním prostředím sice nekoresponduje s deštivým obdobím za okny, ale snad vám právě proto přijde i zajímavější =)

 

Žánr: AU, historické

Pairing: KisaSasu

Obsah: Nacházíme se ve starověkém Egyptě, ohrožovaném hyksóskými nájezdníky. Itachi a Sasuke jsou faraonovi synové, egyptští princové. Zatímco Itachi se připravuje na náročnou úlohu následníka trůnu, Sasukeho to více táhne na jiné pole než politické. Na bitevní. Zvláště když ve statném veliteli armády, Hishigaki Kisamem, nalezl svou životní lásku. Ta ale brzy bude ohrožena mimo jiné i žárlivým starším bratrem.

 

Nezbývá než popřát vám, abyste si užili nový netradiční pár a exotické prostředí, bude-li se vám líbit =)

 

 

Nekonečné pláně skalicově modrého nebe byly rozžhavené úmornou vládou slunce, jehož paprsky měnily písek pod nohama koní v nesnesitelnou výheň pro holá chodidla. Blížili se k Nilu, velké matce řek, jejíž vody skrývaly život i smrt.

Jeden z mladíků v čele skupiny zbystřil. Nedaleko napajedla v chvějícím se vzduchu zaznamenal pohyb stáda gazel. Bylo těžké je na dálku postřehnout, protože svým zbarvením prakticky splývaly s okolní pouští, ale okolo řeky byly hlinité břehy, tam bylo možno je rozpoznat. Chlapec dal němým gestem znamení svému bratrovi a v hrudi pocítil známé vzrušení z lovu. Luk na jeho zádech jako by vibroval touhou, až ho jeho majitel zase vezme do rukou a zúčastní se těchto krvavých kratochvil, které však odedávna patřily k nejoblíbenější zábavě vládnoucí vrstvy.

.

Itachi přitáhl otěže svého koně a sklouzl z jeho hřbetu tiše na zem. Otrok okamžitě přispěchal, aby ho podržel. Společně s bratrem se vydal plíživě kupředu, na dostřel ladných zvířat. Vzbudí-li jejich pozornost, budou se moct jen dívat na jejich vzdalující se ocásky. Ještě potřebovali přejít pár metrů. Našlapovali tiše a kryli se rákosím a stébly šáchoru, který se používal k výrobě papyrusu. Koutkem oka zaznamenal, jak jeho bratr sundal luk a založil šíp do tětivy. Napodobil ho.

.

Sasuke se snažil zklidnit rozbušené srdce, ale šlo to těžko, horká mladická krev proudila každou jeho cévou a dala se jen výjimečně zkrotit chladným rozumem. Ještě jeden krůček… a ještě jeden… teď to bylo ideální. Napjal tětivu, až se jemně dotkla jeho rtů. Oči soustředil na jediné ze stáda zvířat, samce, jehož rohy se majestátně tyčily v ladném prohnutí. Nádherné zvíře. Zatajil dech a zamířil na jeho hrdlo. Věděl, že musí být rychlý, luk byl celkem těžký a dlouhé váhání by pevnosti jeho rukou rozhodně nepomohlo. Zorničky se mu lehounce rozšířily, když dostal zbraň do nejvhodnější polohy. Nemůže minout. Pustil tětivu a šíp svištivě protnul vzduch.

.

Dlouhovlasý Uchiha se spokojil se skromnější obětí. Vybral si samičku, zřejmě byla narozená loňský rok. Ať mu Onuris, bůh války a lovu, přeje štěstí. Vypustil šíp o vteřinku později než Sasuke. I to stačilo mladičké antilopce, aby se prohnula do nevhodného úhlu. Nestřelil ji do hrudníku, jak měl v plánu, ale do zadních nohou. Stádo se okamžitě rozuteklo a jeho oběť zaostávala za ostatními, než klesla k zemi a naříkala bolestí.

.

Mladší Uchiha sice zasáhl přesně, ale samec byl zřejmě schopnější, než počítal, takže podobně jako Itachiho oběť ještě několik metrů utíkal, než padnul jako podťatý. Šíp mu podle plánu přeťal krční tepnu, smrt byla rychlá, statné tělo se na zemi ještě zachvělo, než samec skonal. Jasně červená krev barvila srst kolem rány a také jeho nozdry, jak se předtím při útěku dostala do dýchacích cest. Sasuke pocítil známou směsicí lítosti a uspokojení. Bylo správné soucítit se svou obětí, ne natolik, aby to změkčovalo jeho jednání, ale lovec by měl mít jistou pokoru.

.

Itachi pochvalně poplácal svého brášku po rameni a převzal si od otroka, který k němu rychle přispěchal, koně a vyskočil na jeho hřbet. Musí dokonat své dílo. Rozjel se k raněné lani. Chudinka se snažila z posledních sil uniknout, ale její osud byl už zpečetěn. Několika rychlými skoky ji dohnal a srazil k zemi. Vytáhl dýku od pasu a ukončil její trápení. Litoval, že takhle chybil. Už k němu spěchali sloužící, aby se o ni postarali, a jejich ozbrojený doprovod obhlížel okolí, jestli nespatří nějakého nepřítele.

.

Sasuke rovněž dojel ke svému úlovku na koni. Nedovedl si už život bez těchto zvířat představit, byl z poloviny vychováván na koňském hřbetě, a přesto prý ještě před sto lety tato zvířata jejich lidé neznali. Přivedli je až Hyksóští válečníci, ti barbaři, s nimiž už mnoho desítek let sváděli boje na hranicích jejich milovaného Egypta. "Dobrý lov," zhodnotil mladý Uchiha spokojeně a pokynul svému osobnímu otrokovi, aby společně s dalšími naložil mrtvolu gazely na jiného koně. "Myslím, že otec bude spokojen, co říkáš, Itachi?"

.

"Určitě, miluje čerstvou pečínku. Kladl mi na srdce, abychom se snažili. Nejradši by jel s námi, ale má příliš mnoho starostí se zemí," odtušil Itachi a pohladil svého milovaného koně po šíji. Byl mu věrným koněm, rychlým jako blesk. Dokonce se mu podařilo ho naučit, aby za ním při zapískání přiběhl.

.

"Nedivím se, blíží se záplavy," přikývl Sasuke a zabloudil očima k toku velké řeky. Brzy se vylije z koryt a zaplaví okolní půdu úrodným bahnem. Bude následovat několik dní oslav za tento dar z nebes. Jejich kněží předpovídali tuto událost na přelom července a srpna. Docela se těšil, lidé měli v těch časech sice hodně práce, ale lepší náladu.

.

Oceán obklopující svět obývala síla Hapi. Z vůle slunečního boha nechával duch Nilu stoupat vody vzhůru, jakmile se znovu objevil Sirius, budou s jistotou vědět, že začínají záplavy. Jejich kněží to bedlivě sledovali. "Je předtím potřeba udělat dost věcí a navíc válka mu dělá starosti čím dál víc."

.

"To mně taky," hlesl Sasuke a na okamžik se zahleděl kamsi na sever. Tam někde ve velké dálce se možná právě v tuto chvíli sváděly bitvy, kde umírali jejich vojáci i velitelé. Nebo možná ten jeden jediný… Potřásl hlavou, aby z ní vyhnal takové myšlenky. Ne, něco takového si nesmí připouštět, to by se zbláznil.

.

"Neboj, jistě se to brzy uklidní," stiskl mu Itachi povzbudivě rameno, když viděl, jak na chvíli jeho radost pohasla. "Určitě zvítězíme a už nám ti nájezdníci dají pokoj." Starší Uchiha by to nejradši vyřešil diplomaticky, bez jediné kapky krve, ale nepřátelé si nedali říct.

.

Sasuke obrátil svou pozornost zpátky k bráškovi a jeho rty se zase mírně zvlnily do úsměvu, jak to pro ně bylo typické. "Máš pravdu," přitakal, sice věděl, že to Itachi říká jen, aby se cítil lépe, a oba přitom věděli, že tahle válka potrvá ještě dlouho, ale teď na to nebyla vhodná chvíle. "Vrátíme se?"

.

"Můžeme, dvě antilopy nám jistě stačí a navíc začíná být čím dál větší horko," odtušil Itachi a porovnal svému koni barevný přehoz hřbetu a vyskočil na něj. "Do paláce je to ještě kus cesty. Dnes jsme zajeli docela dál než obvykle." Horký písek sálal jako pec. Nejradši by se zchladil v Nilu, ale nechtěl být večeří krokodýlů.

.

Mladší Uchiha ho napodobil a poplácal svého hřebce po tváři. Miloval to zvíře, vyrůstali spolu a společně se učili dokonalé spolupráci, ať už při obyčejné jízdě nebo při lovu. Kůň se jmenoval Nefer a byl to nádherný černý plnokrevník, jediný černý kůň ve stájích. Tmaví koně většinou nebyli v oblibě, protože byli v pouštním písku vidět zdálky, ale Sasuke by se svého hřebce nevzdal.

.

Itachi jako starší syn faraóna zavelel jejich družině a vydali se zpátky k paláci, do příjemného stínu palem, misky plné fíků a hřejivé náruči jejich matky, která je pořád měla za malé chlapce, kteří se nezbedně honili po paláci. Houpavý krok jejich koní by byl v chladnějším počasí uspávající, ale neustálé nebezpečí jitřilo jejich smysly. Ač se jejich otec snažil, tak mimo nepřátele napadající jejich hranice se v zemi objevovaly loupeživé bandy hrdlořezů.

.

Všichni muži měli zbraně v pohotovostní poloze, samozřejmě jako synové vládce měli oba tělesnou stráž a své osobní otroky. Sasuke se rozhlížel po krajině, pro někoho tak fádní a jednolité, ale přesto fascinující. Blížili se ke staveništi otcovy pyramidy. Hrobky pro faraóny se začínaly stavět okamžitě poté, co panovníci usedli na trůn. Mohlo se to zdát poněkud morbidní, ale pro ně smrt neznamenala definitivní konec, jen ukončení jedné etapy života. Sasuke se díval, jak se to na staveništi pilně hemží pracujícími dělníky.

.

Starší Uchiha také sledoval staveniště. Už skoro deset let dennodenně muži dřeli na otcově hrobce, kde naposledy spočine. Za pár let bude jistě dokončena, tím si byl jist. Jejich otec byl přísný a všechno držel pevně v rukou, ale nebyl takový tyran jako jejich dědeček Tajima. Ten byl otráven. Dodnes se nevyšetřilo, kdo to měl na svědomí, ale možná je to tak dobře. Snad se něco podobného nestane třeba jim. I když by prvně museli odstranit Fugaka, jeho manželku a poté případně jeho s bratrem.

.

Jejich palác nebyl od pohřebního místa nijak daleko, vlastně už mohli v dálce vidět jeho obrysy. Byl to nádherný komplex budov, ve kterých díky architektům nebylo nikdy moc velké horko, naopak. Bíle natřené zdi se třpytily jako perleť a díky důmyslnému zavlažovacímu systému byl palác obklopen také bohatými zahradami. Nikde jinde, snad s výjimkou některých pouštních oáz, nerostlo tolik stromů a rostlin jako v královských zahradách. Sasuke už se nemohl dočkat koupele v uměle zbudovaném jezírku.

.

I koně přidávali do kroku, aby se mohli schovat ve stájích a napít se osvěžující vody. Ačkoliv to trvalo ještě notnou dobu, než kopyta zaklapala na dláždění a přiběhli k nim sloužící, aby odvedli koně a ulovenou zvěř zanesli do kuchyně, kde se o ni postarají.

.

Sasuke by byl nejradši ihned shodil bílou zlatě lemovanou suknici i bederní roušku, ale musel ještě počkat, až bude v soukromí, přeci jen veřejná nahota byla tolerovaná jen u dětí. Taky bylo nepříjemné nosit všechny ty zlaté šperky a náramky, které však byly hlavním znakem toho, že patřil ke královskému rodu.

.

Itachi se rozešel po boku svého bratra, když jim do cesty vstoupil posel. Uklonil se jim. "Faraon vás očekává ve svých komnatách."

Starší Uchiha se udiveně podíval na svého bratra a pokrčil rameny. Snad se nestalo nic závažného.

.

"Chtěl jsem se napřed vykoupat," povzdechl si Sasuke, ona taková jízda na koni v dusivém horku… oba byli s bratrem olepení prachem i potem, ale otcův rozkaz nemohl být nevyslyšen. Změnili tedy směr a následovali úředníka do faraonova křídla.

.

Starší Uchiha se tvářil znepokojeně. Snad se na hranicích neudálo něco nepěkného. Nechtěl však u úředníka něco vyzvídat a trpělivě čekal, než je uvede k jejich otci. "Faraone?" zdvořile se uklonil společně se Sasukem.

.

Nejmladšímu muži v místnosti se bláznivě rozbušilo srdce. Poznal muže za otcovými zády. Byl to posel, který vyjel před několika měsíci s Kisameho jednotkou na hranice. To, že se vrátil, mohlo znamenat jediné - zprávy z válečného pole. Celý se napjal a rychle se zaměřil očima na otce, aby z výrazu jeho tváře odhadnul, jaké ty zprávy jsou.

"Sai přivezl zajímavé novinky," nakousl Fugaku s patřičnou významností, "s radostí vám mohu oznámit, že Kisameho armáda zatlačila Hyksósy daleko za hranice našeho království. Tamější vůdce požádal na čas o příměří."

.

Itachi úlevně vydechl, "To je skvělé. Po tak dlouhé době bojů bude konečně příměří." Třebaže zřejmě velmi křehké a kdovíjak dlouhé. Byli tu i jiné národy, které si brousily zuby na úrodný kraj v okolí Nilu. "Kdy se jednotky vrátí? Určitě by měl lid oslavovat." I obyčejní Egypťani byli už unavení z vyšších daní, které museli odevzdat, aby se pokryly válečné výdaje.

.

"Cesta jim bude trvat minimálně měsíc, ale aspoň budeme mít dost času přichystat velkolepé uvítání," odtušil Fugaku, "už jsem poslal pro vezíra, aby zařídil vše potřebné. Přeji si však, abys s ním detaily celé akce probral ty, Itachi." Potřeboval syna zacvičit v praktických věcech, aby byl na vše připraven, až po něm jednou usedne na trůn.

Sasuke už je moc neposlouchal, protože ve chvíli, kdy jim otec oznámil, že Kisame dosáhl takového vítězství a vrací se, mu před očima vyvstaly úplně jiné obrazy uvítání. Osobního.

.

"Jak si přeješ, otče," přikývl s mírnou úklonou Itachi, "ihned jej vyhledám a řeknu mu, o čem jsi mě zpravil." Smět pracovat na tak velké události byla nejenom čest, ale i odpovědnost, aby všechno šlo pěkně po drátkách. Hlavně musí obětovat bohům za jejich přízeň. "Otče, kdy chceš položit obětiny?"

.

"Co nejdříve. Sejdu se s veleknězem a uvidíme, jak na tuto záležitost bude nahlížet on," uvažoval Fugaku. Kněží byli velmi důležitou vrstvou, protože komunikace s bohy hrála v jejich životě významnou roli. "To je prozatím všechno, můžete jít." Fugaku si teprve teď pořádně své syny prohlédnul a na jeho tváři se mihnul krátký úsměv. "Myslím, že oba potřebujete koupel jako sůl."

.

"Také si to myslím, ale nemohli jsme tvůj příkaz odložit. Teď, jestli dovolíš, odejdeme." Nechali Fugaka v komnatě a odešli. Sasuke vypadal jako malý radostný plamínek. "To tě ta zpráva tak moc potěšila?" zeptal se Itachi s úsměvem.

.

"No jistě, jde přece o blaho Egypta, ne?" zazubil se Sasuke a měl co dělat, aby udržel vážný krok, trošku v něm ještě přetrvávala ta tendence z dětství při velkém náporu štěstí poskakovat napřed. Popravdě měl mnohem tajnější důvody k radosti, ale o těch bratrovi říct nemohl. "Jdeš rovnou k jezírku?" zeptal se věcně.

.

Itachi chvíli přemýšlel. "Můžu, opravdu už bych potřeboval omýt." Kývl na svého osobního sluhu, který mu šel v patách. Yamato kvapně odkvačil pro potřebné věci, aby se mohl o svého pána postarat. Kakashi, Sasukeho otrok, tu ještě nebyl, zřejmě se staral o Nefera ve stájích, jak mu Sasuke přikázal.

.

Oba sourozenci společně zamířili do zahrady, výjimečně bez doprovodu sluhů, i když bylo jasné, že se k nim Yamato brzy zase připojí. Byla by to ideální chvíle pro tajné rozhovory, jako když si v dětství svěřovali nejrůznější tajemství, ovšem Sasuke tušil, že to jeho by asi bratra příliš nenadchlo, takže jen žvatlal něco o proběhlém lovu.

.

"Sasuke, možná bych měl otci navrhnout, aby ti také přidělil nějaký zajímavý a důležitý úkol. Co na to říkáš? Už jsi dost starý na to, aby ti dal něco zodpovědného na práci… Možná nebudeš faraonem, ale jeden dobrý a věrný rádce by se mi určitě hodil, až převezmu jednou vládu," ozval se Itachi a tím přerušil bratrovo tlachání.

.

"Pfff," odfrkl si Sasuke, "to zrovna. Zasedat v radě a tlachat, to je teda budoucnost." Po trůnu také nijak netoužil, protože už odmalička viděl, jak obrovskou odpovědnost to s sebou nese. "Až se staneš faraonem, doufám, že mě přidělíš k vojsku. Budu za tebe bojovat," prohlásil rozhodně. Zdálo se mu to jako mnohem lepší možnost, než se poflakovat v paláci a pomáhat bratrovi se zákony.

.

"To určitě. To už vyjde nastejno, jako kdyby sis dneska srazil vaz na koni. Dát se k armádě je jako jít vstříc náruči Anubise. Spěcháš snad do říše mrtvých?" Vůbec se mu nelíbilo, co právě teď Itachimu navrhnul. Sasuke bude jednou možná schopný a rozumný velitel, ale on o něj nechce přijít. Snad ho otec někdy později nezaúkoluje něčím nebezpečným.

.

"To ne," ujistil ho Sasuke, "ale u dvora ti nebudu nic platný, unudil bych se. Takhle bych byl aspoň užitečný, chránil bych naši zemi a ty bys ji spravoval. Pěkně jednou za půl roku bych ti přijel povyprávět, jak to jde, ty bys mi řekl nejnovější drby… nebylo by to fajn?" Rozverně se pověsil Itachimu na krk a pokoušel se mu rozcuchat vlasy. Jako malí se rádi pořád kočkovali.

.

"Jednou za půl roku je hrozně málo," zabručel Itachi a snažil se uzemnit ty nezbedné ruce, které mu chtěly místo vlasů udělat vrabčí hnízdo. "Chci tě mít po boku a ne si jednou za čas popovídat jako faraon a velitel." Potřeboval mít brášku u sebe.

.

"Jo?" To už došli k jezírku a Sasuke Itachiho pustil. Hbitě se zbavil všech ozdobných zlatých cetek, jednoduše je odhodil do trávy. Ne že by si jich nevážil, ale nepřipadaly mu tak důležité. Suknice i bederní rouška letěly hned za nimi. "Tak když mě chytíš, zůstanu u dvora," navrhl v žertu, dneska měl hravou náladu.

.

Itachi jenom protočil oči. Sasuke byl opravdu ještě pořád duší dítětem, ale neváhal a i on se odstrojil, aby mohl jít za bratrem do vody. Voda ho příjemně omyla a vydal se za tím nezbedníkem. Ostatně jezírko nebylo moc velké, takže se nemusí bát, že by mu bráška uplaval někam daleko. Obeplul lekníny a přidal na tempu.

.

Sasuke se schválně ponořil úplně pod vodu a chvíli plaval pod hladinou pryč od Itachiho, ale změnil směr, aby se vzápětí vynořil o několik metrů dál, než mířil jeho starší bratr. Rozpustile na něj vyplázl jazyk. Docela si užíval chvíle, kdy byli úplně sami, i když byl na přítomnost otroků zvyklý. Ale přeci jen se bez nich cítil svobodněji.

.

"Uličníku!" křikl na něho Itachi a jal se ho pronásledovat s tím, že ho trošku vytrestá za to, že na něj vyplazuje jazyk. Po pár minutách cákání a manévrování konečně toho malého nezbedu chytil a potopil pod hladinu. Ale jen krátce, nechtěl ho samozřejmě utopit.

.

Mladší Uchiha prskal jako mokrý kocour, když se mu voda dostala do nosu, a chtěl to hned Itachimu oplatit, ale když mu starší bratr sevřel ruce za zády, mohl se tak akorát cukat. "Hej!" bránil se se smíchem, "to není fér! Jen počkej!" Pokusil se změnit strategii a opřít se o něj vší silou dozadu, aby dlouhovlasý Uchiha spadnul do vody, ale nějak se mu to nedařilo. Nic si nedělal z toho, jak byli oba nazí, a ani mu nepřišlo na mysl, že by se to nehodilo, však se znali po téhle stránce od dětství.

.

Itachi v duchu zaúpěl, ne bolestí, ale nad svou slabostí. Bráška byl u něj tak blízko. Místo, aby to bral obyčejně, jako běžný lidský kontakt, tak to v něm probouzelo horoucí pocity. Trpěl jimi už pár měsíců. Miloval svého bratra, ač se často modlil k bohům, aby ho těchto pokušení zbavili. Nestalo se tak a teď měl svého okouzlujícího bratra přímo u sebe. Tělo ho začínalo zrazovat a rychle Sasukeho pustil. Jeho pokožka byla příliš vláčná a vůně příliš přitažlivá, než aby to déle vydržel se ovládat.

.

Sasuke takovou prudkou změnu popravdě vůbec nečekal, pořád ještě se zapíral dozadu, takže když ho Itachi uvolnil, plácnul sebou rovnou do vody jako treska a úlekem si pořádně lokl. Vzápětí se vyhrabal a kašlal na celé kolo. "Dobře, vyhráls," zasípal, protože si myslel, že to celé byla Itachiho strategie, "ale není všem dnům konec. Uvidíš, proslavím se v armádě a pak ti nic jiného nezbyde než mě jmenovat nějakým vojenským velitelem." Byla to však ještě budoucnost, byl zatím příliš mladý na takovou kariéru.

.

Dlouhovlasý Uchiha se otočil, aby mu nebylo vidět do tváře a snažil se uklidnit svou mysl i tělo. Ostatně Yamato se už se blížil a určitě jim donesl mořské houby, aby z nich smyl poslední zrnko prachu. Mohli by se umýt sami, ale v jejich společenském kruhu se to prostě nenosilo.

.

Mladší šlechtic byl v tomhle ohledu zvyklý spíš na Kakashiho ruce, ale Yamato mu nijak nevadil. Itachi měl ovšem přednost, takže se posadil na jeden ohlazený kámen, nohy si ráchal ve vodě a pozoroval bratrovu očistu. Bezmyšlenkovitě si přitom prsty pohrával s jedním z leknínů, které u břehů rostly.

.

Itachi se snažil, aby se nestřetl pohledem se svým bratrem. Co kdyby v jeho očích vyčetl to provinění? Vztahy mezi muži nebyly v jejich zemi ničím, co by zvedalo davy ze židlí. Důležité bylo zplodit potomka a poté už se nehledělo na to, s kým si kdo užívá. Sice sourozenecké vztahy byly hodně neobvyklé, i když v jejich minulosti byl faraon, který si vzal vlastní sestru za manželku, aby udržel vládu a majetek.

.

Na Sasukeho už skoro vyšla řada, když se objevil i Kakashi, který už se zjevně postaral o koně a mohl se věnovat i jeho pánovi. "No to je dost, už jsem si myslel, že Neferovi snad zaplétáš celou hřívu!" uculil se na něj krátkovlasý Uchiha a sklouzl znovu do vody, i když na mělčinu, aby ho Kakashi mohl pohodlně umýt. Měl se svým osobním otrokem dobré vztahy, i když byl Hatake o tolik starší.

.

"Omlouvám se, pane, ale rychleji to nešlo." Možná šlo, pomyslel si šedovlasý otrok, ale nač se přetrhnout, když nikam nespěchají. Navíc mu chvíli trvalo, než svého pána vůbec našel. Prvně běhal po komnatách, než se konečně u sloužících doptal, že oba princové zmizeli v zahradách.

.

Sasuke mávl rukou, otroků bylo v celém paláci víc než dost, jeho povinnost mohl zrovna tak zastat Yamato, ale mladý Uchiha byl rád, že se nakonec objevil. Klečel v mělké vodě a vychutnával si Kakashiho péči. Hatakeho ruce byly zkušené a hbité, za pomoci houby z něj smývaly všechnu špínu a dotek hrubého povrchu pak nahrazovaly jemností dlaní.

.

Itachi už si užíval jinou péči. Odpočíval na lehátku a nechal se od Yamata masírovat vonným olejem. Bylo to velmi příjemné a užíval si to. Jeho mysl se soustředila jen na hbité prsty a příjemnou masáž. Tohle si na rozdíl od obyčejných lidí mohli dovolit často.

.

Mladší Uchiha to uvítal s mnohem menším nadšením. Popravdě tu proceduru neměl moc rád, sice byla obvyklá a krásně zvláčňovala pleť, ale on si po ní připadal jako namaštěné kuře, aspoň než se olej pořádně vsáknul do kůže. Tvářil se tedy všelijak, když se jí podroboval.

.

Měli spoustu času, takže olej se pomalu vsakoval do jejich kůže a oni lenošili. Ostatně příliš práce neměli. Jen Itachi se měl jít přeptat na oslavu jejich vítězství. Ujídali fíky z misky a řešili nedůležité věci. Užívali si společnosti toho druhého.

~~~

Následující týdny byl Itachi často pryč, zařizoval oslavy, zatímco Sasuke byl ke své nevoli nucen strávit mnoho času studiem. Na vzdělání se v královském rodě kladl velký důraz, ale jeho bavily jenom strategie, vcelku ještě jazyky, ale filozofie a politika šly mimo něj.

.

Nadešel čas pompézního návratu armády. Část z ní zůstala na hranicích, kde ještě hlídala, kdyby nepřátele napadlo se vrátit a zbytek se vrátil do svých vojenských pevností. Do královského města se vrátil zlomek její velikosti. Šiky vojáků za jásání davu prošly středem města k paláci, kde jim sám faraón poděkoval za ochranu země. Bohům byli obětováni mladí býčci, aby jejich maso a krev byly dostatečnou odměnou za jejich přízeň.

.

Sasuke samozřejmě, stejně jako zbytek královské rodiny, u něčeho takového nesměl chybět. Však také zářil radostí, jak se slušelo a patřilo, i když důvodem jeho úsměvu bylo i něco jiného než vojenský úspěch. Někdo jiný. Statný velitel armády, kterému právě otec několik kroků od něj věšel na krk Zlato chvály. Byl to nejlepší vojevůdce v zemi a svého času i jeho učitel boje s mečem. Kisame Hoshikagi. Už jen pohled na něj Sasukeho rozechvíval.

.

Kisame poklekl před faraonem na znamení úcty a sklonil hlavu. I on byl rád, že se konečně může vrátit do paláce. Miloval boj, krev a řinčení zbraní, ale byl v tomhle prostředí už příliš dlouho. Měl neustále nutkání se vrátit do hlavního města, kde byl jeho milovaný ptáček ve zlaté kleci. Třebaže k němu choval vřelý cit, tak o něj nezavadil ani pohledem.

.

Shromážděný dav hlasitě jásal, provolával slávu Kisamemu a dlouhou vládu faraonovi, že ani nebylo slyšet vlastního slova. Ovace nebraly konce, až je nakonec Fugaku musel gestem utišit, aby vůbec mohl vyhlásit několikadenní oslavy, přičemž nechal z královského stáda vybrat několik kusů dobytka i pro prostý lid, a ty nejtučnější kusy samozřejmě pro královský stůl, kam byli zváni nejen členové rodiny, ale samozřejmě i vojenští důstojníci, členové rady, někteří úředníci a kněží.

.

Lid byl uspokojen faraonovým darem a na dalších pár dní se určitě utiší jakékoli výtky proti vládě, hamižným kněžím. Proč si taky stěžovat, když všichni mají co pít a jíst. Do královského paláce se odebrali jen ti vybraní a začalo se hodovat. Samozřejmě středem pozornosti byl velitel armády, který své okolí bavil četnými příhodami a vyprávěním, jak proběhla ta poslední bitva.

.

Sasukemu neuniklo z Kisameho projevu ani jediné slovo, i když svůj zájem pečlivě skrýval a maskoval výrazem zdvořilé zvědavosti. Slyšet jeho hlas mu mnohonásobně vylepšovalo náladu. Nemohl se dočkat, až se konečně sejdou trošku v soukromí, ale to bude ještě nějakou dobu trvat. Nejraději by strávil celý večer díváním se na něj, ale to by bylo moc nápadné, tudíž ho jen sem tam počastoval krátkým pohledem.

.

Kisame dělal, že Sasukeho stále nevidí. Radši mu nevěnoval ani jeden kratičký pohled, aby na něm nezůstal viset pohledem. To by mohlo vyvolat nepotřebné otázky.

Ač se nejmladší Uchiha snažil, tak Itachimu nic neuniklo. "Sasuke, jsi úplně rozzářený, jako kdyby se ti vrátil někdo po dlouhém odloučení." Itachimu přišlo divné, že čím víc se blížily oslavy, tím víc byl jeho bratr natěšenější, jako by měl dostat pod velení minimálně celou armádu nebo to byla jen jeho ještě dětská dušička?

.

"Ale… to víš, dobré jídlo a to všechno… kdo by neměl radost," zapřel Sasuke pochopitelně pravý důvod a předestřel bratrovi o dost přízemnější. Nějaká žranice mu byla ukradená! Hlavně, že se vrátil Kisame, živý, zdravý, ještě zocelenější než kdy dřív… Až se ocitnou sami, budou pokračovat v jejich tradiční hře - pokaždé, když se po dlouhé době viděli, počítal jeho nové jizvy. Bylo to trošku morbidní, ale pro něj to byly důkazy Kisameho statečnosti. Jen nevěděl, jestli už je připravený oddat se mu celý, jak jeho milý tolikrát navrhoval. Pořád z toho měl strach, neznal totiž nikoho, s kým by si o tom mohl promluvit, a tak, jak mu to vylíčil Kisame, mu to připadalo nechutné a bolestivé.

.

"Sasuke, znám tě dost dobře na to, abych věděl, že podobné věci tě vůbec nezajímají." Jeho bratr miloval volnost, lov a boj s mečem. Vždycky mu říkal, jak opovrhuje hostinami, a teď ho tu má nedočkavého. Nešlo mu na mysl, čím to může být způsobeno.

.

Nejmladší Uchiha musel v duchu obdivovat Itachiho bystrost. Bráška se nespokojil s výmluvou, která by beze sporu uchlácholila jejich rodiče, musí vymyslet něco věrohodnějšího. "Napadlo mě, že bych Kisameho později požádal, aby mě naučil něco nového, co by se mi hodilo v boji, až mě přidělíš k armádě," mrknul na něj tedy.

.

Ani tahle odpověď Itachiho neuspokojila. Vůbec se mu nelíbilo, jak se bratr žene za životem vojáka. Věděl však, že když se bude otevřeně stavět proti, tak nikdy u Sasukeho ničeho nedosáhne. "To je hudba budoucnosti, ale trénink ti rozhodně neuškodí." Nesmí vždycky spoléhat na svou stráž, na to už doplatilo bezpočet bohatých lidí.

.

Sasuke spokojeně přikývl, ale snažil se, seč mohl, aby tedy zamaskoval svoje vzrušení. Když ono to bylo těžké, bylo mu šestnáct, celkem čerstvě, a v poslední době musel často myslet na všechny ty věci, které s Kisamem několikrát dělali. Ne samozřejmě, že by se dali dohromady hned v dětství, to až postupem času se mezi nimi vyvinulo zvláštní pouto, když mladík přišel do puberty a začal zjišťovat, že jisté tělesné partie mohou sloužit i k jiným věcem.

.

Kisame se veselil a notně popíjel. Ostatně ani jinak to nešlo, množství lidí si s ním chtělo připít a možná se i vetřít do jeho přízně. On se však nenechal obalamutit sladkými slovíčky, i když těžké víno mu dokázalo pořádně zamotat hlavu. Naštěstí se hostina blížila ke konci a on mohl jít na své lože.