Konečně je tady sbrusu nová povídka na přání, tentokrát pro XXMikki, z prostředí hektických 20. let 19. století

 

 

Žánr: AU, historické

Pairing: NaruSasu/SasuNaru

Varování: yaoi (18+), lehké BDSM

Obsah: Sasuke přijel do New Yorku začít nový život. Jeho touha po americkém snu byla sice vynucená, ale nezbývá mu, než si v chaotickém velkoměstě najít své místo a dokázat, že na to má.

 

 

V přístavu bylo pořádně živo. Hotový frmol překřikujících se lidských hlasů, houkání klaksonů aut, bouchání nakládaných předmětů, to vše provázené všudypřítomnou clonou páry a kouře.

Na rampě se mezi jinými cestujícími objevil osamocený mladý muž. Byl prostovlasý, havraní prameny mu v mírném ranním vánku poletovaly kolem hlavy. Vzadu mu trčely všemi směry jako rozježená hříva, zatímco přední byly delší a rámovaly aristokratickou tvář se souměrnými rysy, plnými rty a nezvykle velkýma obsidiánovýma očima se záblesky oceánské modři. Mohlo mu být něco přes dvacet, byl střední postavy, krásně stavěný a štíhlý, dojem ovšem kazil poněkud ošuntělý kabát a oprýskaný kufr v pravé ruce obsahující veškerý jeho osobní majetek.

Mladík ani neměl čas se pořádně nadechnout vzduchu prosyceného nejrůznějšími výpary, protože ho dav zezadu tlačil k rychlejšímu scházení, takže pozastavit se mohl až na pevné zemi. Pomalu se rozhlédl po přístavišti. Tahle země… tohle město bylo jeho nadějí. Přijel sem hledat nový život, nový začátek, novou příležitost. Nezbývalo mu než doufat, že se mu podaří sehnat práci a ubytování - neměl moc peněz nazbyt. Nejprve se potřeboval dopravit někam do centra, využil tedy za malý poplatek taxi služby. Se zatajeným dechem pak cestou do města sledoval ubíhající budovy, které mnohdy sahaly tak závratně vysoko, až se divil, že vůbec mohou stát. Ze své rodné Anglie mrakodrapy neznal, tam bylo všechno spořádané, konvenční, ustálené. Oč bylo tohle město jiné! Připadalo mu jako velké srdce pulsující životem. Snad i on v něm najde svoje místo.

.

Město bušící životem a novými lákavými prožitky lákalo všechny návštěvníky i usedlíky, aby si dali plnou skleničku zábavy a nespoutanosti. Hlavně večer, přes den se všechno mohlo zdát hlučné jen pracovním životem. Lidé spěchali na různá místa, kde vydělávali peníze, aby je v noci mohli utrácet za prožitky všeho druhu. Amerika vítala nové lidi bez rozdílu a její otevřená náruč byla občas drtivá.

.

Sasuke strávil prohlídkou města několik hodin. S úžasem si prohlížel všechny ty nádherné moderní stavby, pozoroval cvrkot kolem sebe, obdivoval šňůry nablýskaných aut. Všechno to bylo tak strašně vzrušující! V jednom druhořadém pekařství si koupil skromný oběd a začal se poohlížet po práci. Kanceláře, skladiště, obchody, novinové stánky… nikde však nepochodil a jeho naděje poprvé zakolísala. Blížil se večer a on nepořídil vůbec nic. Ve městě se pomalu rozsvěcela světla, život v ulicích možná poněkud prořídl, ale zato zdivočel. Musel se poohlédnout po nějaké levné ubytovně, moc se mu nechtělo strávit první noc někde na lavičce, ale až příliš dobře si uvědomoval, že peníze mu vystačí na pouhých pár dní, pokud nesežene práci.

.

V zapadlé uličce se u svítící škvíry pootevřených dveří vznášel proužek dýmu od cigarety. Mladý muž s rozčepýřenými vlasy labužnicky potahoval kouř do sebe a slastí přivíral oči. Občas si připadal jako hadr na holi. Vytřeli s ním kdejaký kout a dneska směna neměla konce. Nenápadně se vypařil dozadu. Však to také uměl naprosto skvěle za ta léta posmetání v různých podnicích. Jen u Sarutobiho vydržel dost dlouho. Kdo ví, jestli nebude zítra jinde, až ho tady zase nachytá.

.

Mladý Uchiha se samozřejmě ve městě vůbec nevyznal. Motal se různými ulicemi, ale narážel jen na drahé luxusní hotely. Bude se asi muset podívat někam dál od centra, směrem k periferii bude cenová kategorie určitě klesat. Právě procházel další úzkou uličkou, když si všiml rudě žhnoucího konce cigarety. Zamžoural do matného světla pronikajícího pootevřenými dveřmi a rozpoznal mužskou postavu. Třeba mu ten někdo poradí, už ostatně přemýšlel, že se někoho zeptá, kudy by se mohl vydat. Zamířil tedy k chlápkovi, jehož obrysy se s každým metrem vyostřovaly, až konečně hleděl do tváře hnědovlasého mladíka, kterému zřejmě nemohlo být o nic víc než jemu.

"Promiňte, není tady poblíž nějaká ubytovna?" oslovil ho a snažil se zakrýt britský přízvuk.

.

Kiba skoro až netečně vyfoukl dým směrem k černovlasému muži a sjel ho pohledem. Chtěl ho prvně odehnat, myslel si, že je to nějaký pobuda, který zase bude žebrat o jídlo. Nevypadal jako bezdomovec, i když ošuntělost jeho oblečení by tomu napovídala. "Hm, o tři bloky dál je Mamahouse. Slušný nocleh za málo peněz," odtušil krátce a jednoduše. Něco se mu nezdálo.

.

"Díky," vydechl Sasuke ulehčeně, "a kterým směrem?" Dychtivě poslouchal, když mu Kiba vysvětloval cestu. Aspoň dnešní noc bude mít zajištěnou. Když hnědovlasý muž skončil, na okamžik zaváhal. "Jsem ve městě nový," prozradil mu tiše, "nevíte, kde bych mohl sehnat nějakou práci? Nějaká továrna, cokoliv, kde by brali nějaké zaměstnance." Mladík byl určitě místní, třeba se vyzná.

.

"Říkal jsem si, že vypadáte jako cizinec. Ten přízvuk nezakryjete," mrkl na mladého muže. Všiml si, že nechce, aby bylo vidět, že není zdejší. "Není to nic, za co byste se měl stydět. Tohle město je tvořeno skoro samými cizinci, od Španělů po Anglány, až po černochy z Afriky. A co jste ochotný dělat? Cokoliv? Umíte něco?"

.

Sasuke trošku rozpačitě pokrčil rameny. "Nemám žádnou konkrétní specializaci, je mi celkem jedno, co budu dělat, přizpůsobím se," odtušil. Měl jít na střední školu, ale válka všechno změnila. A po ní už se na přetrženou nit dost těžko navazovalo, i když to plánoval, chtěl si doplnit vzdělání, jenže pak přišla zase nová rána v jeho životě. Ta, kvůli které byl teď tady…

.

"Fajn, tak to máš jednoduchý," pronesl Kiba a v hlavě mu bleskl skvělý plán. Restauraci by se určitě zešel někdo nový jako posila. Už tak tam oni kmitali jako fretky. Nikdo nový k nim moc nechtěl. Možná to bylo i tím, že Sarutobi jim nedával úplně závratné částky za práci, ale byl to hodný starý pán. "Víš, co jsi ochotný dělat ze začátku za takovou menší mzdu, ale jistotu, že ji opravdu dostaneš?"

.

Mladý Uchiha překvapeně zamrkal. Že by měl teď, na samém sklonku dne a v téhle zapadlé a nevzhledné uličce konečně i trochu štěstí? "Jsem ochotný dělat cokoliv… tedy, téměř cokoliv," opravil rychle svůj původní výrok a olízl si rty, když si Kibu pronikavě změřil pohledem tmavých očí, "samozřejmě pokud to bude v souladu se zákonem." Slyšel, že Amerika je rájem i různých nelegálních skupin a překupníků drog.

.

Kiba se hlasitě rozesmál na celou ulici, jak ho Sasukeho výrok pobavil. "Ne, půjde o normální práci tady v restauračce. Určitě by se Sarutobimu hodila nějaká pomocná ruka, ale prvně bysme se ho museli zeptat. Nemůžu samozřejmě mluvit za něj. Bereš?" Střapatý muž odhodil zbytek cigarety a zašlápl ho.

.

"Jasně!" vyhrkl Sasuke, až se sám musel lehce začervenat, jak dychtivě to znělo. Jenže faktem prostě zůstávalo, že zoufale potřeboval práci, jakoukoliv, musel se napřed odrazit ode dna a zajistit si v novém prostředí aspoň minimální mzdu na živobytí, než mohl pomýšlet na nějaký kariérní růst nebo tak něco. "Mám přijít někam někdy na pohovor?"

.

"Hahaha, prej pohovor, pojď se mnou," čapl černovláska za ruku a vtáhl ho do zázemí podniku. Propletli se mezi bednami s nejrůznějšími věcmi až ke kuchyni, kde kmitalo pár lidí a Kiba hledal jejich šéfa. Vypadalo to, že je na place a nabírá objednávky od hostů. Za chvíli se určitě objeví.

.

"Ale… počkej! Teď hned? To se nehodí…" pokoušel se Sasuke trošku protestovat, hlavně proto, že byl po celém dni chození po městě už dost unavený, rozcuchaný, zaprášený a na tvářích mu rašilo jednodenní strniště. Chtěl na případného nového zaměstnavatele zapůsobit trošku lepších vzezřením.

.

"Hodí se to až moc dobře," odtušil Kiba a povzbudivě mrkal na zbytek personálu. Hlavně Ino, která mu jakože naznačovala, co se děje, a skládala si talíře na ruce, aby je mohla donést hostům.

Opravdu o chvíli později lítacími dveřmi vešel starý pán, z kterého i navzdory věku vyzařovala jiskra. Miloval svůj podnik a udělal by pro něj všechno na světě. Pořád doufal, že ho bude mít komu předat, ale syn zatím nevypadal, že by přilnul k restauraci. Nakázal, co k jakému stolu se má přinést a to už se k němu hrnul mladý kuchaříček.

"Pane Sarutobi, vedu nám posilu do kuchyně," pošťouchl mladého cizince před sebe, "je nás málo a vy už jste říkal, že by se někdo nový hodil. Může třeba obsluhovat, umývat nádobí, co bude třeba."

.

Sasuke si malinko rozpačitě změřil staříkovu osobu. Zamlada to musel být vysoký a silný člověk, ale pokročilejší věk už jeho postavu mírně shrbil a léta se odrážela v jeho prořídlých bělostných vlasech i vějířcích vrásek. I tak však dokázal působit dojmem nesporné důstojnosti a autority, jako pevně stojící maják. Moudrost stáří jako by se u něj spojovala s laskavou tváří a zcela jasnýma inteligentníma očima. Třebaže ho mladý Uchiha vůbec neznal, už teď k němu podvědomě cítil úctu. Nebyl oblečen nijak švihácky, měl na sobě skromné sako, z jehož kapsy čouhala dýmka, prosté ladící kalhoty a boty, na nichž se sice také podepsal zub času, ale byly perfektně naleštěné.

"Ehm, dobrý večer," vypravil ze sebe lehce neohrabaně, jak byl ze setkání s takovým člověkem nervózní, "omlouvám se, že jsem sem tak vpadl, ale… hmm… tady mladý pán tvrdil, že sháníte někoho na výpomoc."

.

"To jsem říkal, ale nemyslel jsem, že bysme sehnali někoho tak brzy," odtušil starý pán a prohlížel si černovlasého mládence. Podle přízvuku poznal, že je cizinec, což v těchto končinách nebylo neobvyklé. "Jak dlouho už jste v Americe?" zeptal se ze zajímavosti. Soudě podle cestovního pláště a ošuntělého kufříku by řekl, že jeho jízdenka na loď ještě nevychladla.

.

Sasuke se lehounce pousmál. "Řekl bych že tak třináct hodin a čtyřicet minut," odpověděl při letmém pohledu na mosazné hodiny, které stály na jedné skříni. Cítil se tak nějak nepatřičně, cizinec bez zázemí, kdyby se byl tak aspoň mohl před tímhle setkáním vykoupat… "Podívejte, nemůžu vám nabídnout dobré jméno rodiny, protože jsem tady nový, ani žádné vysoké vzdělání, ale o práci mám opravdu zájem a jsem zvyklý na zodpovědnost, pečlivost a dobré mravy," prohlásil, aby tu jenom nestál jako trotl.

.

Sarutobi se vědoucně pousmál. Mladík se mu líbil. "V tom případě si tě ozkouším, pokud budeš šikovný, tak si tě tu necháme na stálo. Kibo, ukaž mu, co a jak, a půjč mu něco vhodnějšího do kuchyně. Obsluhovat ho naučíme někdy později, zatím ti může být k ruce." Hiruzen spiklenecky mrkl na mladíka a nabídl mu ruku na znamení úmluvy. "Jsem Sarutobi a tobě máme říkat jak?"

.

"Jmenuju se Sasuke. Sasuke Uchiha," odpověděl černovlasý mladík a nedokázal tak úplně ve své tváři skrýt úlevu a vděčnost, když Sarutobimu stiskl ruku. Měl pevný, sebevědomý stisk, i když samozřejmě nikdy ruku svého protějšku nedrtil, jako se už několikrát s takovými lidmi setkal. Jeho nový zaměstnavatel byl také zjevně silná osobnost, na podání ruky se to prostě poznalo, napůl očekával, že bude Sarutobiho ruka studená a chabá, ale nebyla. Stařík v jeho očích ještě o něco vzrostl.

.

"Dobře, Sasuke," přešel Hiruzen na tykání jako ke všem svým zaměstnancům, "očekávám rychlé zaučení. V restauraci je důležité být rychlý a precizní. Hosté neradi čekají, a teď už je, Kibo, tvůj," pobídl mladého kuchaře a sám se vzdálil, aby mohl jít obsluhovat hosty.

"Dobrý, ne?" plácl rozčepýřený muž Sasukeho po zádech, "a teď pojď pro to oblečení, naše nová kuchtičko," šklebil se uličnicky a potlačil mladíka před sebou, aby mu mohl dát bílý mundůr.

.

Sasukemu z toho všeho šla hlava kolem. Ještě před dvaceti minutami měl nejistou budoucnost, byl bez práce, s poklesnou myslí a téměř bez naděje a najednou měl zaměstnání, i když mu bylo jasné, že bude muset prokázat, že si jej opravdu zaslouží. A tak, i když byl po dlouhé plavbě a celodenním chození po městě unavený, bez reptání vyměnil obnošený kabát za bílé, možná až trošku zašedlé šaty, a nechal se Kibou přivést do kuchyně, kde hned začalo rychlé představování ostatnímu personálu.

.

"A teď fofrem, trochu jsme se zdrželi a nestíháme. Musím uvařit omáčku. Hodně omáčky a maso. Kruci, doufám, že ho někdo začal péct," lamentoval Kiba a obhlížel stav kuchyně. No nevypadalo to pro něj nejveseleji. Bude sebou muset hodit. "Sasuke, ty si vezmeš na starost zeleninu. Očistit a nakrájet na kousky. Dát vařit."

.

Sasuke se za celý život nikdy pořádně nedostal k vaření, nebyla to zrovna oblast, která ho nějak zvlášť přitahovala, ale jako dítě často pomáhal v kuchyni matce, takže zhruba věděl, co a jak dělat, a byl si jistý, že co neví, to se určitě rychle naučí. S nožem to ostatně uměl. Oloupal brambory, mrkev, cibuli i okurky, co bylo třeba, to omyl pod proudem vody, a dal se do krájení.

.

To se k černovlasému muži přitočila blonďatá pomocnice, ale místo dívčího cvrkání na mladíka spustila. "Sasuke, trochu zrychli. Nemůžeš se s tím tak pižlat," vytkla mu a aby se neřeklo, ukázala, jak se rychle krájí. "Nejsme veřejná vývařovna, ale naši hosté chtějí dokonalé ochucené jídlo nejlépe ihned po objednání."

"Ino…" protáhl s ušklíbnutím Kiba a Sasukeho uklidňoval, "Sasuke, vůbec ji neber za slovo. Jsi tu poprvé a budu rád, když si nepořežeš prsty."

.

"No, je fakt, že my jsme v útvaru používali nože na něco trochu jiného," připustil černovlasý mladík bezmyšlenkovitě, načež se k němu stočilo pár zvědavých pohledů. Zážitek války, která skončila teprve před několika lety, byl ve všech ještě pořád nesmírně čerstvý, byť téhle země se nedotkla po všech stránkách, na zdejším území se nebojovalo.

"Tys byl ve válce?" zeptal se jiný černovlasý mladý muž s neobyčejně bledou pletí.

"Ne přímo, jen v oddílu, kde nás připravovali k boji," zamumlal Sasuke a převzal si od Ino opět nůž. To poslední, oč stál, bylo hned první den v práci vyprávět tak osobní zážitky. Ještě doteď v něm některé hrůzy přetrvávaly.

.

Kiba viděl, že se Sasukemu o tom nechce mluvit, a šel zpátky věnovat se své omáčce a masu. Vydržel to tak čtvrt hodiny a už mu zase jela pusa jako kolovrátek. Prostě ji nemohl držet zavřenou dýl než půl hodiny. "Každý máme nějakou svou minulost," pronesl do klepání hrnců, sekání nožů a různého kuchařského lomození. "Třeba Ino prej utekla s nějakým mladíkem z domu, ale nakonec ji nechal na holičkách tady ve městě. No a Sai, ten je tajemný. Vždycky říká o sobě něco jiného. Jednou, že sloužil u velkého pána, ale ten ho vyhodil za to, že mu polil košili. Jindy zase vypráví i o tom, že pašoval alkohol. Pravdu se od něho nedozvíš vůbec snadno. No a Shikaku byl…" Breptal dál a dál.

.

Sasuke pozorně naslouchal a postupně si k tvářím svých nových spolupracovníků dokázal přiřazovat i jednotlivé příběhy, které mu Kiba sypal z rukávu. Ke studiím se sice nikdy nedostal, ale nezapřel inteligenci, bystrost a dobrou paměť, takže se rychle orientoval v novém prostředí a pochopil, co se od něj vyžaduje. Rychlost, schopnost spolupráce, manuální zručnost. Tohle mohl Sarutobimu nabídnout. Hnědovlasý spolupracovník mu byl už od počátku sympatický svou upřímností, energií a vřelostí, ostatně, jen několik málo lidí si ho tady měřilo podezíravě, většina z nich vypadala, že je ochotna ho přijmout mezi sebe, což třeba v jeho vlastní zemi bylo vzácné, tam se na cizince dívali trochu svrchu.

.

Kiba a jeho kolegové museli v práci kmitat. S pozdními hodinami přibývalo hostů a s nimi i objednávek. Někdy o půlnoci se uzavírala kuchyně, ale pro ně práce neskončila. Muselo se všechno uklidit. Vycídit, uklidnit ještě použitelné potraviny do sklepa k ledu a připravit se na druhý den, který pro některé z nich začínal velmi brzy, aby na trhu mohli nakoupit čerstvé potraviny a maso. Kiba se Sasukem vyšel ven před restauraci, kde zhasínala světla. "Půjdeš spát do té ubytovny, o které jsem ti říkal, nebo budeš u mě? Mám jednu matraci navíc pro strýčka příhodu."

.

Mladý Uchiha zaváhal. Kiba mu byl opravdu sympatický, ale tak nějak si říkal, jestli není příliš naivní vložit takovou důvěru v člověka, kterého zná sotva několik hodin. Ne snad, že by měl u sebe něco, kvůli čemu by snad Kibovi mohlo stát za to mu něco udělat, ale přeci jen… byl to cizí člověk. Na druhou stranu by se měl snažit rychle si tu vypěstovat nějaké přátelské pouto, bude ho nepochybně velice potřebovat. Možná že kdyby to bylo ještě za dne, tak by si Sasuke takové rozhodnutí dvakrát rozmyslet, ale opravdu už únavou sotva viděl. "Ehm… no, jestli mě k sobě vezmeš, budu rád," hlesl tedy v odpověď.

.

"Nebudeš litovat," vzal černovlasého muže okolo ramen, když viděl, jak se nerozhodně zatvářil. "Odstěhovat se můžeš kdykoliv, doma tě držet nebudu," zasmál se té představě Kiba a navedl nováčka směrem k svému bytu. Byl malinký, ale oni dva se tam určitě vlezou a na vyspání to stačí.

.

Sasuke se v duchu pousmál. Docela by ho zajímalo, jestli by se Kiba zachoval také tak vstřícně, kdyby věděl o jistém šťavnatém tajemství jeho života. O tajemství, které ho ostatně vyhnalo z rodné Anglie za oceán. "Jak dlouho tu vůbec žiješ ty?" zajímal se Sasuke, kterého napadlo, že o sobě mu toho ostatně hnědovlasý muž moc neřekl.

.

"Myslím, že šest let. Utekl jsem z domu," zaksichtil se Kiba na druhého muže. ,,Otec dělal správce psince pro jednoho zazobance, ale moc mu neplatil. Jsme se tak tak protloukali a mě už to štvalo, že pořád na nic nemáme, a šel jsem hledat do světa svoje štěstí. Postavit se na svoje nohy a zařídit se podle sebe, ne podle vůle rodičů. Třeba sestru prodali jako kus masa nějakému majiteli hotelu. Chudák chlap, vůbec nevěděl, že si bere takovou dračici."

.

Černovlásek pobaveně zakroutil hlavou. Dohodnuté sňatky ještě pořád přežívaly jako prostředek k vylepšování postavení rodin. Jejich otec také kolikrát vyhrožoval, že je výhodně ožení, jenže válka mu naštěstí poněkud zpřeházela priority. Ačkoliv, vlastně ne zase až tolik, když byl teď tady… Sasuke si odkašlal. "No jo, to je blbý. Ale vidím, že ten tvůj útěk splnil účel, ne?" Kéž by to tak bylo i v jeho případě. Také se chtěl postavit na vlastní nohy.

.

"To rozhodně, ale občas bych se vrátil domů a byl zase malým klukem, který neměl žádné starosti. Jenže to už nejde, takže makám na tom, abych si život pořádně užil a neměl nouzi." Kdyby ještě frčela zlatá horečka, tak klidně někam pojede rýžovat zlato. Vydělal by milióny dolarů a žil by si jako zbohatlík.

.

Sasuke se znovu mírně pousmál. Moc dobře Kibovi rozuměl. To už stanuli před vysokou začouzenou cihlovou budovou, která svou zašlostí na první pohled prozrazovala nuzné živobytí, ale na tom mu nezáleželo. Hlavně, že bude mít po celém dni kde složit hlavu, a třeba se tam najde i tekoucí voda, což by opravdu uvítal.

.

Kiba ukázal Sasukemu, kde co najde, a začal mu chystat lůžko, zatímco mladého černovláska poslal do koupelničky se osvěžit. Byl zralý akorát na spaní, ještěže zítra dopoledne neměl směnu a nemusel ráno klusat na trh pro zeleninu a pečivo. To by se mu nechtělo, dneska těch objednávek uvařil nějak moc. Tak tak se udržel vzhůru, aby neusnul, než Uchiha vyleze ven.

.

Příbytek mladého Inuzuky byl doopravdy skromný, pouze dvě obytné místnosti a koupelna, ale na druhou stranu byl na svou cenovou kategorii solidně zařízený, minimálně se Sasuke nemusel bát štěnic a všelijakých dalších breberek, Kiba tu měl čisto. Vystřídali se tedy v oné místnosti a Sasuke využil Kibovy chvilkové nepřítomnosti k tomu, aby se převlékl do oblečení na spaní.

.

Druhý den měl příchuť kávy a ranní cigarety, kdy Kiba stál v okně a ležérně oklepával popílek na parapet. Nesnídal, stačil mu horký nápoj a trocha tabáku. Něco zhltl na oběd a večer průběžně ochutnával ode všech jídel. Někde se šetřit muselo. Navíc vyvařování doma ho nikdy nebavilo. Když za sebou uslyšel šustění, tak se otočil a odhrnul záclonu. "Vyspaný?"

.

"Jo, prima," odpověděl Sasuke, ostatně, co jiného se na to dalo říct. Navíc z útvaru byl na brzké vstávání zvyklý, ačkoliv než se to naučil, bylo to utrpení. Protáhl se na matraci a mohutně zívl. "V kolik začíná směna?" zeptal se informačně, "ani jsem se pořádně nestačil zeptat na to, jak to v podniku chodí. Od kolika do kolika se dělá a tak." Otevřel svůj kufr, aby si připravil nějaké oblečení.

.

Inuzuka natahoval krk, aby viděl do otevřeného zavazadla. Moc tam toho opravdu nebylo. Trocha oblečení, zarámovaná fotka, zřejmě rodina. "Je to jednoduchý. Střídáme se na ranní a odpolední. Vždycky jeden dva lidi chodí nakupovat. Většinou jsem to já, Shikaku nebo starý pán. Jinak zbytek chodí do práce na tři a vaří se do půlnoci, jak jsi nás dneska viděl."

.

Sasuke přikývl. Jen doufal, že až se trochu zaučí, podepíše s ním Sarutobi pracovní smlouvu, takhle bez jakýchkoliv dokumentů to všechno bylo pořád tak nějak nejisté. Vyhrabal se z přistýlky a pohledem zkontroloval hodiny. Ještě byl čas. "Dobře, chápu. Ehm… omluv mě," pousmál se na Kibu, sebral své svršky a odešel do koupelny, nechtělo se mu úplně převlékat před hnědovlasým mladíkem, nehledě na jisté tělesné potřeby.

.

Kiba pak vzal Sasukeho ven, aby mu ukázal město, které si možná včera prošel, ale spíš to bylo bezcílné bloudění. Dneska se mu snažil ukázat, kudy se kam dostane. Kde jsou zajímavé podniky, ať už ohledně lazebnictví či večerní zábavy. Bylo toho hodně a hlavně rozčepýřený mladý muž chtěl, aby se Sasuke neztratil, až někam půjde. Co kdyby ho potřebovali poslat do krámu pro mrkev?

.

Mladý Uchiha se snažil všechno zapamatovat, a dokonce si kreslil jednoduchou mapku, aby se mohl v případě nejvyšší nutnosti zorientovat. Byl rád, že aspoň ovládá jazyk, byť nezapřel britský přízvuk, ale nedovedl si představit, že by se ocitl v takovémhle městě ještě navíc docela němý a neschopný se domluvit. Stejně tak jako včera, i dnes ho uchvacovaly scenérie jednoho z nejmodernějších měst své doby.

.

"Úžasné město, co?" vrkal spokojeně Kiba a ládoval se párkem v housce od pouličního prodavače. Jak se od Sasukeho dozvěděl, tihle stánkaři, co ve městě byli skoro všude, nebyli v Evropě úplně běžnou záležitosti. Asi to válečné drama, co se tam odehrávalo, bylo opravdu zlé. Nějak si to nedokázal představit, i když i on za sebou měl vojenskou službu, ale všechno to bylo jen cvičení. Kdežto Sasukemu opravdu hrozilo, že půjde do zákopu.

.

"New York je tak… různorodý," prohlásil Sasuke okouzleně, když se rozhlížel kolem. U nich bylo vzácností zahlédnout člověka tmavé pleti a tady černoši tvořili nepřehlédnutelnou část populace. Samozřejmě byl seznámen s místními poměry dost na to, aby si nemyslel, že jsou úplně rovnoprávní, ale i tak, mísilo se tady tolik různých národností a všichni to považovali za normální jev. Rozhodně se nedalo říct, že by tohle město bylo strnulé, tady to prostě žilo.

.

"Různorodý, nebezpečný a dravý. Občas si musíš dát bacha, aby tě nespolkl a nevyplivl ven jako nuzáka, který už nedokáže vůbec nic, ale neboj, to nebude tvůj případ," povzbudivě mrkl na Sasukeho a mávl rukou s houskou směrem k východu. "Město je město, ale kdybys viděl ty zbohatlické paláce, tak bys zíral, co všechno doma nemají. Soukromé pláže, bazény, hromady služebnictva a kromě večírků nedělají vůbec nic."

.

"To zní, jako bys je dobře znal," zazubil se Sasuke a zakousl se do svého vlastního párku v rohlíku. Asi si na tohle jídlo bude muset zvyknout, protože se dalo koupit na každém rohu za slušnou cenu. Nečekal, že by si aspoň první měsíc mohl dovolit něco lepšího, jestli ho u sebe Kiba nechá, rozhodně mu bude muset také něco přispívat, nemohl ho jenom tak využívat jako hotel. "Pracoval jsi u nějakého, jako to o sobě tvrdil Sai?"

.

"Tak otec se staral o psy u jednoho z nich. Občas jsem tam s ním byl. A to bylo furt večírek bude tehdy a dáme tam takové a makové květiny…" parodoval hlas otcova zaměstnavatele. "Přišli mi hrozně snobští a nafoukaní a nechutní. Pořád se nad někoho povyšovali, jako kdyby ty peníze byly kdovíco. Přitom vypadáme úplně stejně, jako lidi a přitom jsou mezi námi takové rozdíly," odfrkl si znechuceně Kiba. "V Evropě jsou taky takové problémy, nebo to válka všechno spláchla?"

.

"Rozdíly mezi lidmi jsou vždycky a všude," pokrčil Sasuke rameny, "válka smetla monarchie do prachu, šlechtické rodiny ztratily výsady, ale ne majetek a moc. Teda, až na carskou rodinu v Rusku, ale to je odstrašující příklad." Samozřejmě že to bylo nespravedlivé, ale nemělo cenu se tím nějak zvlášť trápit, stejně to nikdo nemohl změnit. "Ale můžeš zkusit začít podnikat na burze," dodal potom a mrknul na svého společníka, "slyšel jsem, že se tím dají vydělat miliardy." Anebo taky úplně zkrachovat, to byla druhá možnost.

.

"To je pravda, dají se miliardy vydělat, ale i prodělat. A když špatně investuješ, tak ti po krku půjdou vymahači dluhů a já bych rozhodně nechtěl skončit jako potrava krys. Takže si asi nechám to zlaté pozlátko utéct. Ty chceš podnikat na burze?" zeptal se zvídavě Izunuka a olízl si prsty od hořčice. Mohl by to jíst skoro každý den.

.

"Nevím… možná jednou, ale zatím ne. Nejdřív se tu potřebuju uchytit, něco si vydělat, osamostatnit se a pak teprve můžu hledět dál," poznamenal černovlasý mladík a dojedl poslední zbytek oběda, "hlavně jsem musel vypadnout, začít nový život." Sledoval davy mířící k velké kancelářské budově, která měla podobu mrakodrapu, jako ostatně spousta domů v centru.

.

Kiba nevěděl, jestli se má ptát na minulost, ale Sasuke se tvářil tak nějak zvláštně. Radši vypustil z hlavy všechny otázky, když bude Uchiha chtít, tak mu to řekne sám. "Tady máš možnost. Můžeš být, kým chceš a kde chceš. Nikdo ti bránit nebude, záleží jen na tobě, jak na sobě umíš pracovat." Mladý Angličan byl fajn. Měl štěstí, že potkával pořád samé zajímavé lidi. Nikdy se nenudil. "Dáš si?" nabídl Sasukemu cigaretu z krabičky.

.

"Díky," přijal černovlásek a půjčil si od Kiby ještě zapalovač. Ne že by byl kdovíjaký kuřák, než nastoupil k útvaru, tak nekouřil vůbec, ale tam ho naučili, byl to prostě takový zvyk, patřilo to k době a taková cigareta měla mnohdy opravdu i uklidňující účinky. Společně tam s Izunukou ještě nějakou dobu stáli, opírali se o nějaké zábradlí, vyfukovali obláčky kouře a sledovali rušný život města, než byl čas vydat se k Sarutobimu na dlouhou směnu do půlnoci.