Chápal, proč v tomto období je nejvíce sebevražd. Bílé svinstvo se sypalo neustále dva dny v kuse, jako by chtělo celé město pohřbít do naducané peřiny. Děti v parku, kterým procházel, na to měly úplně jiný názor. S radostí sobě vlastní se koulovaly, stavěly sněhuláky či se jen tak bez rozmyslu válely ve sněhu. Ani neustálé okřikování matek jim nemohlo pokazit elán, s kterým se oddávaly zimním hrátkám.

Byl prokřehlý na kost, a to ani ne před čtvrt hodinou vyšel z domu. S rukama hluboko v kapsách došel k menšímu domku na okraji obytné čtvrti. Neochotně vytáhl ruku ven, aby si mohl otevřít branku. Udělal pár čerstvých šlépějí na cestičce a zazvonil zvonkem u vchodových dveří. Chvíli se nic nedělo. Přišla mu otevřít mladá tmavovlasá žena.

"Shisuii, jdeš pro Sasukeho, viď?" zeptala se mile. "Pojď aspoň do verandy. Venku je zima jak v ruských knížkách."

Takovou nabídku nemohl odmítnout. Oklepal sníh z bundy a ometl boty. Nechtěl nadělat nepořádek.

"Sasuke! Už je tady Shisui!" zavolala do domu, aby přivolala syna.

"Ahoj teto, otec bude mít narozeniny a oslavu naplánoval na tuto sobotu. Mám vám vyřídit, že jste všichni srdečně zváni," vyřídil vzkaz.

"Opravdu? Určitě přijdeme. Jdu se podívat, kde se Sasuke toulá, trvá mu to nějak moc dlouho." S úsměvem odběhla ke schodům do patra.

"…I´ve become so numb, I can´t feel you there," pobrukoval si mladík s půlnočně černými vlasy a neobyčejně tmavýma očima, zatímco si do sportovní tašky přes rameno vyzdobené početnou sbírkou nejrůznějších placek přibaloval svůj deodorant čokoládové Axe. Letmý pohled z okna mu naznačil, že nebude od věci vzít si radši i něco na hlavu, aby mu neumrzly uši. Otráveně si odfrkl a ze spodní zásuvky šatníku vyhrabal šedivou pletenou čelenku. Nerad nosil čepice, zejména proto, že po jejich sundání vždycky vypadal, jako by právě dostal ránu elektrickým proudem. Už takhle stačilo, že se mu v zátylí vlasy pořád tak nepravidelně ježily, ať dělal, co dělal. Právě si přes hlavu přetahoval mikinu, když se dveře jeho pokoje otevřely a na prahu se objevila jeho matka.

"Sasuke, Shisui na tebe čeká!" Mikoto musela zvýšit tón, aby přehlušila písničku, která se rozléhala celou místností a vycházela ze zapnutého notebooku na pracovním stole.

"Cože?" rozhodil její mladší syn ruce v nechápavém gestu, načež několika kroky překonal vzdálenost k laptopu a hudbu vypnul.

"Povídám, že na tebe dole čeká Shisui," zopakovala Mikoto a neodpustila si pokárání: "Jednou z toho kraválu ohluchneš! Mrskni sebou, nebo přijdete pozdě."

"No jo, vždyť už jdu," zabručel Sasuke, jedním tahem zapnul zip tašky a hodil si ji přes rameno. Prosmekl se kolem svojí matky na chodbě a hlučně seběhl těch několik schodů do přízemí. Roztáhl ústa do přátelského úsměvu, když u botníku zaznamenal povědomou postavu. "Tě pic," pozdravil Shisuie rozverně, v rychlosti vklouznul do bot, hodil na sebe zimní bundu s kožíškem a nasadil si čelenku. "Tak, můžeme vyrazit!"

"Už jsem myslel, žes zaspal. Pojď, nebo nás sensei sežere zaživa." Otevřel dveře a vystrčil mladíka ven do ledového království. Rozešel se směrem k tělocvičně. Když si pohnou, tak by mohli dojít zavčas. O kousek menší společník se přizpůsobil jeho rychlému tempu. Budou tam cobydup.

"Taky by se Hidan jednou nezbláznil," mávl Sasuke bezstarostně rukou, "koneckonců je tam jenom na záskok, ne? No stress." Jelikož však mladší z Uchihů musel svoje kroky o něco prodloužit, aby Shisuiovi stačil, nepřirozený spěch poněkud ubral na stabilitě jeho chůze. Právě když míjeli hustě zasněženou březovou alej, jež díky bílé kůře prakticky splývala s okolím, Sasukemu se podařilo uklouznout na ledovce, kterou mráz vykreslil na chodníku. S hlasitým vyjeknutím si kecnul přímo na zadek a překvapený výraz jeho očí vyvolával dojem, jako by chlapec sám ani netušil, jak se vlastně na té zemi ocitl.

Stojící se překvapeně otočil, a když zjistil, že bratrance nevidí, stočil pohled k zemi a následně se začal šíleně smát. Mladšímu to bylo poměrně proti srsti a popuzeně si ho ze země prohlížel a pokoušel se postavit. Sama ledovost mu v tom bránila. Shisui, vida nemohoucnosti mladíka, mu podal pomocnou ruku. Jak zabral, aby ho zvedl na nohy, jemu samotnému obě podjely a ztěžka spadl na Sasukeho.

"Ááá, Ježíši!" zaklel mladší z mužů, když ho Shisuiovo tělo přišpendlilo k zemi. "Hele, bráchanče, co takhle trochu shodit? Nebudeš tomu věřit, ale máš docela váhu." Se supěním a Shisuiovou spoluprací se mu podařilo se zpod něj dostat do sedu a následně do kleku. "Auu, asi jsem si narazil kostrč," zaúpěl následně a třel si pohmožděné místo. "Kruci, myslím, že mám sníh za kalhotama!"

"Chceš říct, že jsem tlustej?! Náhodou vypadám stejně jako Itachi. Nemůžu za to, že jsi taková sušenka a nic nevydržíš," zabručel popuzeně a postavil se. S velkou opatrností pomohl bolestně usykávajícímu Sasukemu. Oba raději popošli na bezpečnější místo o kousek dál. Sledoval mladšího, jak lovil studené nadělení všude možně. "Nechceš pomoct?" zeptal se bezelstně.

"No, když budeš tak hodnej," zafuněl Sasuke a snažil se vytřást z vlasů bělostné závěje, které v jeho uhlově černých pramenech tvořily ostrý kontrast. "A abych pravdu řekl, tak do Itachiho máš daleko," vyplázl na svého bratrance rozpustile jazyk. Ve svých sedmnácti letech si pořád ještě zachovával zbytky nepochopitelného elánu a chuti provokovat, přestože nejhorší období jeho puberty už dávno minulo.

"Když myslíš… Máš to nějak v oku. Otoč se, opráším ti záda," nakázal popichujícímu rozvernému mláděti. Rukama ometl ulpělý sníh na bundě a pak zajel pod ni. Docela se mu líbil pocit, že se ho mohl beztrestně dotýkat. Sasuke se zavrtěl, protože studené ruce na zádech nebyly moc příjemné. Ještě chvíli setrval, ale jen tak dlouho, aby to nevypadalo podezřele. Pak sjel k lemu kalhot, který trochu odtáhl. Mladík se na něj podezřívavě koukl a měl také proč. Shisui se rychle ohnul, sebral hrst sněhu a vzápětí ho strčil do Sasukeho kalhot. Rychle odskočil bokem.

Mladší Uchiha vypískl a prohnul se v zádech v podvědomém reflexu. "Ty idiote!" otituloval nepřirozeně vyšším hlasem svého společníka, zatímco poskakoval na místě, jako by předváděl nějaký exotický tanec afrických kmenů, aby se zbavil nechtěné mrazivé hmoty, přičemž nevraživě pozoroval Shisuie, který se při pohledu na něj svíjel smíchy. "To si odskáčeš, ty jeden zákeřnej zmetku!" S krvežíznivým výrazem v očích se začal přibližovat ke staršímu Uchihovi, který před ním ostražitě couval a stále se chechtal. Sasuke se sklonil pro sněhovou munici, ze které bleskově uhnětl pěknou kouličku, nehodlal ji ovšem po Shisuiovi mrsknout, měl daleko lepší plán. Napřaženou paží vzbudil ve svém bratranci dojem, že se chystá kouli hodit, a nechal ho pozpátku vcouvat pod větve jedné z břízek, které byly už pěkných pár dní obtěžkané nánosem sněhu. V nestřežené chvíli pak připravenou střelou zasáhl pružné dřevo přímo nad Shisuiovou hlavou. Zavátý strom se téměř až vděčně zbavil svého studeného nákladu, který následně skončil za krkem tmavovlasého muže.

"Sakra, to studí!" vykřikl a předvedl pohyby, kterým se před malou chvíli tak smál. Zbavený nepříjemné tající věci se podíval na bratrance lámajícího se v pase. "Za to zaplatíš," zařval nepříčetně a vrhl se po mladíkovi. Ten vykuleně uhnul, ale měl se co ohánět. Do aikida nastoupil nedávno, ale už stačil pochytit pár věcí. Setsakramentsky se mu to teď hodilo. Shisui vypadal opravdu dopáleně a na jeho mnohaleté dovednosti začínal být brzy krátký. Starší se s tím moc nepáral, kruhovým pohybem zkroutil bránící se ruku za mladíkova záda a podkopl mu nohy. Zalehl ho svou údajně těžkou vahou a druhou paži zachytil u jeho hlavy. Byli tak blízko, že se mu pára ze Sasukeho úst srážela na obličeji.

"Už budeš hodný?" zeptal se a sledoval vyjevené černé oči pod sebou.

Sasuke ze sebe vydal jakýsi nesrozumitelný souzvuk samohlásek a divoce se pod starším mužem svíjel ve snaze se osvobodit. Marná sláva, ačkoliv Shisui měl do nadváhy doopravdy daleko, byl o pět let starší, vyšší, a tím pádem taky o pěkných pár kilo těžší. Pravidelné tréninky mu zpevnily svaly, a přestože Sasuke navzdory Shisuiovu tvrzení nebyl žádné párátko, proti jeho fyzické převaze toho moc nezmohl.

"To není fér!" vyprskl pobouřeně a znovu se pokusil vzepřít, "ty sis začal!"

"Není důležité, kdo začal, ale kdo skončil, nemyslíš?" Volnou rukou mu přejel po líci, zčervenalé od předchozího kočkování. Prsty objížděl ladnou linii Sasukeho čelistí a palcem pohladil spodní ret. Neodolal, potřeboval okusit jejich měkkost a poddajnost. Sklonil se, jemně sevřel chlapcovy rty ve svých. Bylo mu blaženě, chtěl tohle udělat už dříve, ale bál se bratrancovy reakce.

"Umh-ej!" Sasuke škubnul hlavou do strany dřív, než mohl Shisui prohloubit pusu v opravdický polibek, "nemysli si, že se ti podaří odvést mojí pozornost něčím takovým, ty jeden úchyle! Žádnej další sníh už mi nikam nenacpeš!" Bylo očividné, že si Sasuke milostný pokus vyložil úplně špatně, bral ho jako součást hry. I to nelichotivé označení úchyla bylo daleko víc zabarvené pobavením než znechucením. Napnul zbývající síly, prudce sebou škubnul a podařilo se mu překulit se nad Shisuie. Chvilku se kouleli po zasněženém zledovatělém povrchu a snažili se jeden druhého přetlačit, starší Uchiha ale brzy prosadil svou a Sasuke se znovu ocitl vleže na zádech pod svým společníkem. Nadával jako špaček, i když měl pusu od ucha k uchu.

"Ty jsi tak podezíravý," uchechtnul se a zvednul se z rozesmátého mladíka. Dokazování opaku si nechal na jindy, alespoň si otestoval, že jeho pleť a rty jsou mnohem lepší, než si představoval. Chtěl mnohem víc, než může zatím dostat.

Přitočil se, aby mu pomohl na nohy, ale okamžitě byl vykázán do bezpečné vzdálenosti. Sasuke mu nevěřil ani nos mezi očima a radši se dal do kupy sám. Zbytek cesty jim uběhl rychle a brzy je sevřela teplá náruč budovy. Za nasupeného pohledu mladého senseie se urychleně přesunuli do šaten. Shisui otevřel baťůžek a vytáhl běloskvoucí nové gi a modrou hakamu. S ladností se do úboru nasoukal, ale jeho soused měl dnes s oblékáním značné problémy. Zavazování kalhot mu vůbec nešlo.

"Nechceš pomoct?" nabídl se a pobaveně sledoval snažícího se Sasukeho.

Tmavovlasý chlapec se popravdě víc než na nadcházející trénink soustředil na plány ohledně zítřejšího odpoledne. Měl dohodnutou schůzku s Temari, dívkou ze školního volejbalového kroužku, se kterou se seznámil poměrně nedávno, protože byla o dva roky starší než on a chodila do čtvrťáku. Imponovala mu její sebevědomá povaha a nezpochybnitelná inteligence. Roztěkané myšlenky pak vedly k tomu, že se mu nedařilo zašněrovat se do tradičního obleku na aikido, což vyžadovalo jistou zručnost.

Po Shisuiově nabídce nejprve Sasuke na svého bratrance pohlédnul přimhouřenýma očima s jakousi obezřetností, pak se v hraném gestu široce rozhlédnul okolo a nakonec vesele pravil: "Žádnej sníh nevidím, takže jo."

Jenom protočil oči a přistoupil k němu blíž. Chytnul šnůry od zadní části a převázal je na hrudi, předek upevnil velice pečlivě. Musel stát těsně u něj, aby dosáhl všude, kde potřebuje. Užíval si každičký dotyk. S posledním uzlem se musel stáhnout.

"Hotovo a teď poběžme, nebo nás Hidan obětuje," pobídnul mladíka k pohybu. Zamknul šatnu a šli do dódžó. Uklonili se čestnému místu a zaujmuli místo na konci řady.

"Trocha dochvilnosti by příště nezaškodila," spustil sensei a dál se věnoval výkladu.

Všichni cvičenci se rozprostřeli po obvodu místnosti. Rozcvička je pěkně prohřála, ty méně trénované až moc, a Sasuke vypadal trochu zadýchaně. Rozdělili se do dvojic a procvičovali jednoduché hmaty. Dnešní cvičení nebylo zaměřeno na rychlost, ale na techniku. Díky tomu si Shisui mohl chvíli užívat dotyky, než se posunul k dalšímu soupeři. Hidan jim dával co proto. Na konci hodiny plné potu, pokřikování a opravování se dostali k dechovému cvičení.

Harmonizace těla a mysli byl jeden z důležitých prvků. Shisuo se spíše soustředil na pohybující se objekt zájmu před ním, než na způsob proudění dechu v plicích.

Po nezbytném pozdravu a úkloně všem zúčastněným zapadli do místnosti, brzy prosycené potem mužských a chlapeckých těl.

"Páni, to mi teda dalo. Vsadím se, že budu dneska spát jak mimino," prohodil Sasuke směrem k Shisuiovi, zatímco ze své tašky vytahoval gel na mytí a modrobílou osušku. Neměl rád ten pocit, když na něm pod oblečením zasychal pot, vždycky ze sebe slaný povlak raději smýval hned. Šatny naštěstí disponovaly takovou vymožeností, jako byly sprchy, a Sasuke si stejně jako spousta ostatních kluků navyknul využívat po cvičení jejich teplou, mokrou náruč. Bez otálení se tedy vysoukal z úboru, aniž by se ho obtěžoval skládat, a krátce nato se zbavil i spodního prádla. Nestyděl se. Itachi ho už dávno odnaučil trpět mindráky ze svého těla a stejně tak i neskrývaný zájem velké části spolužaček. Před dívčím obecenstvem by sice zcela určitě cítil rozpaky, tady ho to ale netrápilo, byl přece mezi muži a ti byli na podobný obrázek zvyklí. Cílevědomě tedy zamířil do vykachličkovaného prostoru, osušku položil na připravenou polici naproti a o několik vteřin později už na sebe nechal dopadat horký proud. Bylo to nesmírně uvolňující po té tvrdé fyzické námaze, mělo to na něj pokaždé téměř uspávající účinky. Spokojeně si nechal smáčet nahé tělo, třením tekutého mýdla vytvářel na své pokožce pěnový povlak, který se následně odplavoval do společného odpadového kanálku.

Shisui něco podobného čekal. Sám chvíli otálel, než se přidal ke sprchujícím se mužům. Prvně si ale vzorně poskládal oblečení, protože skrčená hakama se musí žehlit a to se mu vůbec nechtělo dělat. Stoupnul si pod volnou hlavici sprchy a nechal o sebe tříštit křišťálovou vodu. Po očku sledoval nahé tělo vedle sebe. To, jak se Sasuke sám sebe dotýkal, v něm vyvolávalo určité méně cudné představy. Rychle si je zatrhnul a odvrátil hlavu na druhou stranu. Odstávající penis by se těžko vysvětloval. Snažil se co nejrychleji odbýt hygienu a přeběhnout zpátky do šaten se obléct. Měl pocit, že ještě chvilku a vrhnul by se na něj. Vydrbal se ručníkem, s vlasy se příliš nepáral, stejně je měl rozježené na všechny strany, ať se snažil, jak chtěl. Oblékl se do vychladnutého oblečení a doufal, že se brzy prohřeje. Ve vchodové chodbě počkal, než se k němu připojí Sasuke.

"Můžeme jít?" zeptal se spíše jen pro formu.

"Jasně," přisvědčil mladší Uchiha a společně prošli hlavním vchodem budovy, za kterým je přivítal ostrý mrazivý vítr - hotová Sibiř oproti vyhřátému útulnu tělocvičny. "Brrr," otřásl se Sasuke, "pěkná kosa! Doufám, že se domů dostanu v nezamrznutém stavu." Zimu obecně nesnášel, dával přednost létu a sluníčku se všemi atraktivními možnostmi venkovních sportů. Navíc od té doby, co ve dvanácti letech přestal holdovat aktivitám jako bylo sáňkování a bobování, ztratily studené roční měsíce podstatnou část svého kouzla.

Nad oblohou byl už dávno rozprostřený inkoustový plášť s velkým srpkovitým měsícem, v téhle době se stmívalo celkem brzy. Sem tam teskně problikávalo několik hvězdiček, ale kvůli světelnému smogu jich bylo vidět opravdu jen velmi málo. A to bydleli ještě v té okrajovější části města, lidé v centru nepochybně z krásy noční oblohy nemohli obdivovat kromě luny prakticky nic.

"Dal bych si kafe," mlasknul Sasuke zhruba v polovině cesty. "Sice je to před spaním trochu na hlavu, ale ten trénink mě tak utahal, že to potřebuju něčím vyrovnat. Myslíš, že mají v Crossu ještě otevřeno?"

"Mohli by. Skočíme tam a uvidíme, zas taková velká zacházka to není, ale já kafe rozhodně pít nebudu. To bych taky dnes nemusel jít do postele," odsouhlasil návrh starší a zabočil do uličky. Byla to ta z méně důležitých, takže museli projít vyšší vrstvou sněhu než předtím. "Myslím, že jsem si kvůli tobě nabral do bot," zafrflal a prsty se snažil vyšťourat z obuvi tající sníh.

Sasuke to radši moc nekomentoval, už se viděl v oblíbené kavárničce, pěkně s horkým šálkem ve zkřehlých prstech. Prošli jiskrnou nocí až k rozzářenému podniku. Mladší přidal do kroku.

"A pak, že neumíš chodit rychle," poznamenal Shisui a popoběhl, aby dohnal ztrátu. S úlevou vešli dovnitř a přešli k pultu objednat si něco dobrého a voňavého.