Sasuke žije ve spodině a kšeftuje s drogami. Nemá příliš na výběr, pokud si chce vydělat na živobytí. Ulice je jeho matka a mafie nový otec. Mohlo by tomu být jinak, kdyby Fugaku nebyl příliš tvrdý a nekompromisní. Hádka mezi nimi tohle všechno způsobila.

 

 

ZADÁNÍ

 

Sasuke si zastrčil svazeček bankovek do své černé kožené bundy a předal rudovlasému mladíkovi s tetováním nad obočím průhledný sáček s bílým práškem. Chvilku se ještě díval na jeho záda, když odcházel, a následně se s povzdechem zahleděl na oblohu. Tady ve městě, a obzvlášť v téhle odporné čtvrti, těžko mohl zahlédnout nějaké hvězdy, světelný smog dělal své, i když v téhle uličce byla zrovna pořádná tma. Jenom přes bledou tvář měsíce sem tam přelétl temný mrak. Mladý Uchiha se na lunu bezděčně zaškaredil, zas bude brzy úplněk, zas další posranej měsíc za nimi.

Z odrbaných džínů vytáhl mobil. Čtvrt na jednu, už přetahuje, Gaara měl zpoždění. Naštěstí museli odevzdávat prachy až v pátek, ale potřeboval se ještě trochu vyspat, ráno v šest vstává do práce. Dopnul zip bundy a vydal se zpátky k omšelému požárnímu schodišti, kde ve stínu žhnul rudý konec cigarety.

"Máme padla, jdeme," oznámil svému blonďatému příteli a neomaleně mu cigaretu sebral, aby taky několikrát potáhnul, "jak to dneska šlo?"

.

"Ale dalo se to. Sice bych nejradši všechno zboží vyšňupal sám, ale to by mi Kisame dal pořádně za uši, kdybych nedonesl ani prachy ani matroš. Hej, to cígo je moje, vykuř si svoje," zavrčel a vzal si zpátky cigaretu obratem, která se po Sasukeho návštěvě pořádně zmenšila. "Kdybys neměl na krabičku, tak neřeknu ani půl slova, ale co ses rozešel s tím slizákem, tak snad už prachy máš, ne?"

.

"Hele, radši pomlč, tenhle měsíc jsem zacvaknul celej nájem, protože někdo tu dostal skvělou slevu na trávu, co?" odfrkl si Sasuke. Tohle byla jedna z věcí, do které se namočit nedal, i když oproti svému bývalému životu klesnul tak hluboko. Účinky drog viděl při své dealerské bokovce dnes a denně, nechtěl patřit k jedněm z těch, kterým prášky zničily tělo i mysl. Zapálil si, neodmítnul chlast, ale čemukoliv tvrdšímu se vyhýbal.

.

"Ještě řekni, že lžu. Orouš nebyl žádnej svatoušek, co jsem si tak všiml. Navíc z tebe vycucával prachy ještě dřív, než jsme se poznali. Jako myslím, že máš kliku, že jsem tě vzal k sobě. Ten domovník, co jste u něj bejvali, nešel pro ránu daleko, škrt jeden. Jsem rád, že nás tehdy nepřizabil, když jsme ti šli pro věci," poplácal mladíka po zádech a vyhnul se jeho pohlavku.

.

Nech toho, někdy bejvá první láska slepá," procedil Sasuke mezi zuby, nerad na tu dobu vzpomínal. Faktem bylo, že mu to mělo dojít dávno, navíc tehdy ještě neměl ani vlastně práci, byl jen na brigádě a měl jít na vysokou, jenže když utekl z domu, tak se mu tahle cesta uzavřela a byl rád, že neskončil pod mostem. "A vůbec, neříkej, že se ti to nehodilo, nevím, jak bys ten nájem sám utáhnul," pohodil hlavou. I když to někdy nevypadalo, byli s Narutem dobří přátelé, ani jeden z nich to neměli jednoduché.

.

"Ale šoustal dobře, co? Když jsi to s ním tak dlouho táhnul," dorypoval Naruto dál a culil se od ucha k uchu. Teď, když měli po práci, tak zahodil špaček dokouřené cigarety a vytáhl si ručně zabalenou speciálku. Trocha travičky na spaní ještě nikoho nezabila. "Co na mě koukáš? Ale že jsi to ty, tak ti dám potáhnout šluka," blonďáček se zvonivě zasmál a připálil si. To byl matroš. Ne ten bordel, co si kupoval v učňáku.

.

"Trhni si, smrdí to na dálku, divím se, že tě ještě nevyhodili z toho skladu," zívl Sasuke. Naruto pomáhal v jakémsi supermarketu ve skladišti, on sám dělal za barem, vždycky do odpoledne a pod pláštíkem tmy pak s Narutem provozovali tuhle levárnu. Nebylo to nic moc, ale aspoň vyžili vcelku dobře. Vypadalo to však, že se jeho blonďatý přítel nemá ještě k odchodu, takže ho popohnal: "Dělej, chci se vyspat." Právě v tu chvíli se na konci ulice vylouply dvě podezřelé postavy.

.

Naruto spokojeně zhluboka popotáhl. To byla mňamka. Spokojeně si mlaskl, jak se těšil na účinky, které se brzy dostaví. Všiml si, že se Sasuke napjal a zírá na konec ulice. Nějací dva týpci, pokrčil v duchu rameny. Tohle byla čtvrť, kde slušní lidé po setmění nechodili ven, takže se nebál, že by někdo dělal vědu z toho, že tu kouří trávu.

.

Sasukemu se to moc nelíbilo. Nebyl si jistý proč přesně, možná že v té jejich chůzi bylo něco zvláštně ledabylého a přitom měl nezřetelný dojem, že se na ně ti muži koukají, i když byli ještě příliš daleko, než aby to mohl rozpoznat. "Jdeme, slyšíš?! Hejbni sebou, sakra!" popohnal svého kámoše a i přes protesty ho chytil za rukáv mikiny, aby ho donutil ho následovat.

.

"Sasane," odfrkl si Naruto, když ho mladík táhl za sebou. "Co blbneš?" Srovnal s ním krok a popotahoval z ubaleného cigára. Uchiha občas vynikal v tom, že se bezdůvodně ztrácel a schovával. On to bral v klidu. Tak pozdě v noci chlupatí určitě spí a ne, aby je šli zabásnout.

.

"Nelíbí se mi to," přiznal Sasuke a podezíravě se ohlédl po těch dvou, kteří se stále blížili, "otestujeme si je. Poběž, jako by ses jim chtěl ztratit. Když je to nechá v klidu, tak dobrý, když se pustí za náma, tak nezastavuj." Sám se tím heslem řídil. Při téhle branži se opatrnost šikla, nehodlal se nechat zavřít. Měl k tomu i své osobní důvody.

.

Naruto si povzdechl a dal se do běhu. Mohl si v klidu pokouřit a to né, Sasuke mu naordinuje tělocvik. Zkusmo se ohlédl po těch chlápcích. "Kurva," uteklo mu, "asi po nás budou něco chtít, když za nám petaj." Proč zrovna dneska? Nemohli si vybraj nějaký jiný den, který by byl třeba doma, a chytnout někoho jinýho?

.

"Myslím, že noví zákazníci to nebudou, to by nám dal Kisame echo," zasupěl Sasuke, "přidej, musíme do parku nebo do metra, někam, kde se jde ztratit…" Bral to tryskem, tyhle uličky znali oba jako svoje boty, a právě když si chtěl gratulovat, že za nimi ti dva muži notně zaostávají, se v další uličce, kam mířili, objevily dvě nové postavy a on nezřetelně zaslechl zašumění vysílačky. "Do hajzlu, poldové!" zaklel a srdce se mu šíleně rozbušilo. Zpátky to nešlo a dopředu taky ne. Jediná volná cesta vedla po dalším požárním žebříku nahoru. "Dělej, vylez!" pobídl svého přítele a sám se vyšvihnul na příčku. Ještěže měl z dětství dobrý trénink, pořád šplhal po stromech, takže si teď počínal dost obratně, Naruto na tom byl chudák hůř, taky byl těžší kuřák než on sám.

.

Naruto po šíleném běhu funěl jako zdivočelý nosorožec a sotva popadal dech, jak bral příčky nahoru co nejrychleji. Začínal se cítit ale trochu povzneseně, jak na něj začínala působit tráva. "Sasuke," zachechtal se, když vylezli nahoru, "teď poletíme, viď, že jo?" nakláněl se zpátky, kde pod sebou viděl muže, jak rychle lezou nahoru.

.

"Blboune!" okřikl ho Sasuke, který jasně poznal, co se s jeho přítelem děje. Zrovna teď se musel zkouřit. Odtáhl to blonďaté pako od požárního žebříku a táhl ho za sebou. Zoufale se rozhlédl po střeše. V nejhorším by se možná dalo přeskočit na vedlejší, ale bylo by to pořádně riskantní, jako lepší nápad se mu zdálo pokusit se vyrazit dveře, které vedly dovnitř činžáku. "Tak mi pomoz!" štěkl na Naruta.

.

"Jo, jasně, už jdu," odtušil Naruto a neužitečně se rozplácl o dveře. "Au," zakvílel, "to bolelo." Mnul si rameno a škaredě se díval na dveře. Za okamžik se bláznivě rozesmál, když stejný pohyb udělal Sasuke a stejně mu nešlo ty dveře vyrazit. "A nedáme těm fízlům taky trávu, třeba si daj a budou hodný." Mohl to zkusit, to už první z mužů byl na střeše.

"Policie, dejte si ruce za hlavu a k zemi," ozval se silný hlas velitele s bradkou, který se vyšplhal nahoru jako první. S neprůstřelnými vestami se jim lezlo blbě, ale ta verbež ještě nestihla nikam zdrhnout.

.

Tohle byla zatraceně špatná situace. Sasuke už se vzdal pokusů o dobytí dveří a teď jen horečně přemýšlel, jak se z toho dostat. Se zbraní, kterou na ně ten chlápek mířil, si těžkou hlavu nedělal, to by museli být minimálně vrahouni, aby jim policie usilovala o život i při pokusu o útěk, ale kudy z toho sakra ven?! Mohli by vážně zkusit přeskočit, ale zas až taková sranda to nebyla… pomalu couval blíž k okraji střechy, zatímco na plošinu vylezlo celkem pět chlapů v uniformách. Dech se mu zadrhl v hrdle, protože jednoho z nich poznal.

.

Itachi vylezl nahoru skoro poslední a ani se nesnažil tasit zbraň. Na svého brášku nemohl mířit. Neviděl ho skoro čtyři roky a za tu dobu se trochu změnil, ale Sasukeho by poznal vždycky a všude za jakýchkoliv okolností. Měli na drogové dealery spadeno už delší dobu a on si zakládal v práci vlastní soukromou knihu, možná trochu mimo předpisy, kde měl všechny zmínky o bratrovi, které se zjistily. Snažil se ho najít a kontaktovat i necivilně, ale Sasuke byl jako fatamorgána. Vždycky když byl skoro u ní, tak mu zmizela před očima. "Sasuke, vzdej se," zaprosil.

.

Mladší Uchiha nasucho polknul. Byli v přesile, těžko mohl doufat, že by se jim podařilo je přemoct, i kdyby byl Naruto momentálně použitelný. Pokud nechtěl do vězení, což tedy vážně nechtěl, zbývala mu jediná úniková cesta. "Naru, musíme se dostat na vedlejší střechu," šeptnul na půl úst ke svému příteli, "prosím tě, hlavně se nezabij." V totéž doufal i u sebe. Výhrůžky toho šéfa, které na ně pokřikoval, skoro nevnímal. Zhluboka se nadechl a následně se bleskově obrátil k policii zády a rozběhnul se k okraji střechy. Byla to pořádná výška, kdyby to nepřeskočil, nedělal si iluze, že by přežil. Se srdcem až v krku se odrazil a skočil, aniž by vnímal vyděšené výkřiky za svými zády.

.

Naruto se o něco pomaleji rozběhl k okraji s přiblblým výrazem ve tváři. Jo, konečně si jdou zalítat. Už se viděl, jak plachtí vzduchem, když těsně před okrajem ho něco srazilo k zemi. Pořádně to bolelo, jak se na něho rozpláclo čísi dělo a pak měl během vteřiny pouta, ani nevěděl jak.

Itachi se nezmohl ani na jeden pohyb, když viděl, jak Sasuke skáče na druhou budovu. Úplně ho zamrazilo, jak si představil bratra rozpláclého na cestě pod nimi. Vždyť se mohl zabít! Ale přeskočil to, naštěstí. Asuma upozornil jejich dalšího kolegu, aby petal za mladíkem, a i Itachi dostal rozkaz k pohybu.

.

Sasuke po dopadu na střechu druhé budovy na chvilku klesl na zem. Au, měl dojem, že si snad zlomil nohu, ale naštěstí to byl jenom chvilkový stav. Fuj, to bylo o fous. Zdálky viděl, že Naruta chytili, do háje! Ale možná dobře, v jeho stavu by to asi nepřeskočil. Bylo mu jasné, že on sám získal jenom dočasný náskok, ale hodlal ho využít, takže se vrhl k požárnímu schodišti a tentokrát zběsile slézal dolů, dole v uličkách už by se jim snad mohl ztratit, když mu teď neměl kdo nadběhnout. Kruci, netušil, že už Itachi dělá u protidrogového. V době, kdy utekl z domu, začínal teprve jako otcův asistent…

.

Dole na mladíka čekali dva policisti, kteří dostali echo přes vysílačku. Kotetsu mrkl na svého kolegu a hned, jak se Sasukeho chodidla dotkla země, byli u něj. Popravdě mladík byl pěkně divoký, ale nemínili ho nechat utéct. Snažili se černovlasého dealera zpacifikovat, aby mu mohli nasadit želízka.

.

"Pusť! PUSŤ! Nechte mě, vy sráči!" zmítal se Sasuke v sevření obou mužů a podařilo se mu dát jednomu z nich solidně loktem do oka, už to skoro vypadalo, že se vytrhne, ale pak mu ten druhý bolestivě zkroutil ruku za zády, až zasyčel. To už navíc slyšeli, jak k nim dobíhá několik další policistů. "NE!" Takhle to přece nemohlo dopadnout!

.

Ozvalo se kovové zachřestění a cvaknutí. Mladík byl jejich. Kotetsu si mnul oko a držel mladíka za paži, aby se jim nevytrhnul a z druhé strany ho jistil Izumo, který v duchu pořádně klel, jak ho mladík nakopl do holeně. "Drž, hajzlíku. Prodáváš sračky, tak se nediv, když si na tebe konečně někdo došlápne," sepsul Sasukeho Kotetsu a nejradši by dal Uchihovi jednu na uklidněnou.

.

"Polib si, zmrde," zavrčel Sasuke a mlel sebou jako neklidné hříbě, jenže to už byli v obklopení ostatních uniformovaných mužů.

"Dobrá práce," pochválil dvojici mladých policistů Asuma, "minul ses povoláním, chlapče. Na olympiádě bys možná zabodoval ve skoku dalekém."

"Možná. Ale těší mě, jak jsme s Narutem důležití. To už jsou poldové dneska tak posraní strachy, že posílají skoro tucet chlapů na dva?" uchechtl se Sasuke.

.

"Klid, škvrně," ozval se Asuma a chytil mladíkovu bradu prsty v rukavici. Jako jediný, tedy kromě Itachiho samozřejmě, věděl, koho chytli. Speciálně po Sasukem pásli už hodně dlouho. Mladík nebyl velká ryba, ani neměl extra silné styky s vedením, ale Fugaku, kapitán policejního mužstva, chtěl svého syna zpátky. "Víš, někdo by si s tebou chtěl o něčem popovídat."

.

"Celej žhavej," prsknul Sasuke nakvašeně a ucuknul hlavou. Bylo mu jasné, že ho čeká nejspíš i pár let natvrdo za držení a prodej drog. Úplná pálka to asi zase nebude, měl jinak čistý rejstřík, ale že by se mu chtělo sedět, to ani náhodou. Znovu se silně oběma mužům vzepřel, až ho museli sevřít pevněji. Díkybohu, že u sebe aspoň dneska neměl větší množství zboží a navíc spíš lehčí.

.

Asuma gestem zastavil Itachiho, aby se do ničeho nevměšoval před ostatníma chlapama. "To jsem rád, že jsi do toho celý hr. Na stanici dostaneš prostor." Velitel zásahu se otočil k chlapům: "Sbalte je do auta a jedem." Nastal velký šrumec, jak se policisté snažili nacpat vzpírajícího se Uchihu do auta, kde už seděl uculující se Naruto.

"Sasuke, poletíme ještě jednou, že jo? Já jsem to za tebou nestih," omlouval se blonďáček a nespokojeně trhl rukama za zády.

.

"Sakra, Naruto, tos musel tu sračku hulit zrovna dneska," poznamenal na půl úst Sasuke, musel počkat, dokud s jeho kamarádem zase nebude rozumná řeč. Byli v pěkné kaši. Vyhodí je z práce, Kisame se postará o to, aby je s nimi nespojovali, a půjdou sedět. Bůhví, co s nimi bude ve vězení. Vyhlídky do budoucna každopádně nebyly vůbec růžové, a to ještě nezahrnoval fakt, že bude nucen setkat se po letech se svou rodinou, se kterou se tak ve zlém kdysi rozešel.

.

Itachi ke své silné nespokojenosti jel ve druhém autě a nespokojeně si něco bručel pod nosem. Bratra má na dosah a nemůže s ním prohodit ani slovo. Smířlivě vydechl, na stanici se k němu pokusí dostat. Jak znal Asumu, tak ho okamžitě od něj vyhodí, protože je jeho rodina a ti nesmí figurovat ve vyšetřování. Jejich otec se do toho určitě bude vměšovat, i když by neměl, ale teď byl doma na nemocenské. Bude mu pak muset dát vědět.

.

V budově policie nejprve oba mladíky důkladně prohledali a zabavili jim všechny zbylé drogy, peníze i doklady. Následně je strčili do cely pro zadržené s tím, že výslech započne ráno. Teď v noci už na to nikdo neměl náladu a ostatně to mělo i psychologický účinek, nechat je čekat na nevyhnutelné.

V místnosti toho samozřejmě příliš nebylo, toaleta, umyvadlo a dvě dřevěné pryčny s jakous takous matrací. Sasuke si hořce pomyslel, že by si asi měli zvyknout, brzy se něco podobného stane jejich domovem.

.

Itachi přecházel po kanceláři jako nervózní tygr. Musel se nějak uklidnit. Hrozně ho svrběly ruce a měl nutkání otci zavolat nebo aspoň poslat smsku, že Sasukeho chytli, ale nemohl. Asuma mu přísně zakázal Fugaka kontaktovat. Měl myslet na jeho zdraví, když byl tak nemocný. Itachi měl pocit, že zešílí. Kolegové se rozcházeli domů a už na stanici zbyla jen noční služba. Neustále váhal, jestli má nebo nemá, ale pud vidět bratra byl silnější. Chtěl si ale promluvit s bratrem o samotě, jenže byl dohromady s tím zhulencem. Potřeboval by píchnout. Zašel na hlavní službu, kde seděl jeho bratranec. "Hej, Shisui, potřeboval bych malou pomoc."

"A co to má být?" zeptal se ze zajímavosti Shisui, který do sebe zrovna ládoval musli tyčinku. Dal by si něco lepšího, ale zapomněl si doma krabičku s jídlem.

"Potřeboval bych si promluvit se Sasukem. Vím, vím, že by se to nemělo, ale tolik let jsem ho neviděl a nechci, aby u toho někdo byl, až si spolu promluvíme, ani my ani ten blonďák. Potřeboval bych ho šoupnout někam bokem. Pomůžeš mi?"

"A co za to?" zazubil se starší Uchiha a zatočil klíčky od cel. Moc dobře znal historii jejich rodiny a bratránkovo trápení. Samozřejmě, že mu pomůže, ale malá motivace by byla víc než vítaná.

Itachi jenom protočil oči a měl chuť toho nenažrance proplesknout. "Dobře, koupím ti pět tyčinek v automatu, které si vybereš." Bratranec se dal nejlépe uplatit jídlem.

"Super, tak jdeme." Shisui se nebál, že by je za něco vyhodili nebo jim nadali. Teď tam nikdo není a vždycky to jde ukecat na rozkaz shora, kdyby se někdo ptal.

.

Sasuke ležel naznak na tvrdém lůžku s rukama za hlavou. Nespal, i když ještě před pár hodinami byl k smrti unavený. Hlavu měl plnou myšlenek, které se mu tam rojily jako hejno dotěrných komárů. Pořád uvažoval, co s nimi teď bude, respektive jestli ještě seženou práci, až se dostanou z vězení. Do relativního ticha zaznívalo Narutovo klidné oddechování, tráva asi zapůsobila náramně utišujícně, že jeho přítel dokonce usnul. On takové štěstí neměl. Právě když došel k názoru, že by mohl začít počítat ovečky, se ozvaly přibližující se dvoje kroky a následně zachřestění zámku cely.

.

Sasuke tušil, že Itachi přijde, jen nevěděl, kdy a za jakých okolností. Když se teď jejich pohledy přes místnost setkaly, ušklíbnul se. "Dlouho jsi to nevydržel, bratříčku. Čekal jsem tě až ráno, ale určitě tě přemohla sentimentalita, co? Nenamáhej se, ten rozhovor si můžeme ušetřit. Nemám ti co říct a nechci poslouchat to, co mi chceš říct ty."

.

Itachi se zarazil. Sasuke byl tak… nevraživý a odtažitý. Takhle si bratra nepamatoval. On si ho pamatoval docela jinak, jako usměvavého klučinu, z kterého mu divoce bušilo srdce a který je tak náhle opustil. Myslel si, že jejich první setkání po tolika letech bude… přátelštější. "Shisui, odveď toho druhého," odtušil směrem k bratranci.

"Teda, Sasuke, tady Itachi tě nahání po celém městě a ty na něj takhle? Ale mně by to vlastně mělo být jedno, ne, že se tady zabijete, jasný," upozornil oba a zatřepal blonďáčkem. Chvíli trvalo, než ho dokázal vzbudit a pak odtáhnout pryč. Jeho místo na posteli zaujal Itachi, který si prohlížel bratra.

.

"Co na mě zíráš? Doufám, že si odpustíš výroky typu, jak moc jsem vyrostl nebo se změnil," odfrkl si Sasuke a ležérně se zády opřel o stěnu, aby dal Itachimu najevo naprostou nezaujatost. Pravdou bylo, že proměnou rozhodně prošel, dorostl do plné výšky a rysy v jeho tváři už nebyly ani trošku dětsky zaoblené, ale naopak typicky uchihovsky ostré a pohledné. Co se nejvíc změnilo, byly jeho oči. Ne svou něžnou velikostí a krásou, ale výrazem. Byly tvrdší a chladnější než kdy dřív, jiskra v nich značila spíše vzdor a divokost než životní elán a uličnické veselí, které pro něj dřív byly tolik typické. Zmužněl a zdálo se, že možná i dospěl, ale způsobem, který mladého chlapce plného ideálů vrhl nepřipraveného do života na ulici.

.

"Sasu, jsi tak jiný," neodpustil si Itachi, který měl ve svých představách, kdy najde Sasukeho, tak že se spolu vřele objímají a ujišťují se, že je všechno v pořádku. Tohle byla pořádná facka pro jeho vysněný ideál. "Proč?" vydechl po chvíli a doplnil svou otázku, zdálo se, že ho bratr nepochopil. "Proč jsi tehdy odešel?"

.

"Copak se ti drahý pan policejní velitel nepochlubil, jaký jsme spolu měli výstup?" nadzvedl Sasuke ironicky obočí. Šíleně se s otcem tehdy pohádali, když Fugaku zjistil, že se i přes jeho zákaz dál stýká s klukama, co hůř, s Orochimarem. Sice mu otec výslovně neřekl, aby vypadnul, ale neodpustil si vyjádření, že je ostudou celé rodiny.

.

"Já vím, že s otcem to jde někdy těžce, ale proč tehdy? Hádali jste se i předtím, tak proč jsi odešel? Všichni jsme se o tebe báli, skoro jako by ses ztratil v mlze. Tápali jsme za nejasnými obrysy a chtěli tě zpátky, jenže ty jsi nechtěl…" Itachi si hrozně vyčítal, že nedokázal pro bratra toho udělat víc, aby nedošlo k takovému řešení.

.

"A proč jsem se měl vracet? Abych pořád dokola poslouchal, jak hanobím jeho dokonalou pověst?! Protože si nikdy nenajdu nějakou domácí puťku a nebudu s ní mít dvě děti? Co ty? Jistě jsi na akademii odpromoval jako nejlepší student, tatíček určitě praskal pýchou. K čemu bych tam měl být já? Slíbil jsem si, že už s nikým z vás v životě nepromluvím!" Sasukeho hlas byl tak nasáklý vztekem a přitom zněl tak hořce… s potlačovaným podtónem bolesti, kterou pečlivě uzamykal za ledovou maskou.

.

"Sasuke, jak to můžeš říct? Jsme tvoje rodina a všem nám moc chybíš, i otci, abys věděl. Mnohokrát říkal, že ti odpustí všechno, jen aby ses vrátil, ale sám ti to říct nemohl, protože tě nemohl kontaktovat. Jsi pro něho cennější, než nějaký můj diplom na vysoké." Jistě, otec měl radost, že bravurně vystudoval s červeným diplomem, ale na všechny i v té slavnostní chvíli doléhala Sasukeho ztráta. Místečko na památeční fotografii bylo prázdné.

.

"Jo, jasně, už ho vidím. Nejspíš se ani nenamáhal vstát z postele, když se dozvěděl, že jste nás dostali, co?" ohrnul Sasuke znechuceně horní ret, "a vůbec, nedělej, že ti na mně záleží. Nikdy ses mě nezastal! Ani ty, ani matka. Ostatně, pro mě se toho zas tak moc nezměnilo. I na ulici se najdou takoví povrchní a falešní snobi!" Možná to trochu přeháněl, ale všechny ty nepřímé křivdy, které musel snášet, v něm během let odloučení hnisaly jako zanícená rána.

.

"To není vůbec pravda," obhajoval se Itachi, "vždycky jsem tě bránil a obhajoval, ale nechával jsem si to na dobu, kdy byl otec v klidu a dokázal naslouchat. Když zuří, tak se s ním nedomluvíš a nedokážeš ho přesvědčit, byť máš sebevíc pravdu. Já i matka jsme otce často přemlouvali. Takže si nemysli, že jsme se na tebe vykašlali." Mikoto probrečela spoustu noci a on se snažil na Fugaka zapůsobit, co to šlo, jenže Sasuke svým temperamentem často jejich předchozí snahu úplně rozprášil.

.

"A to ti teď mám zbaštit, co? Já vím, o co ti jde," Sasuke zlostně přimhouřil oči, "otec tě navedl, abys v případě, že mě chytnete, ve mně vzbudil dojem, že vám na mně záleží. Bojí se, že bych mohl u soudu nějakým způsobem namočit i vás, co? Že by ho ten jeho druhorozený omyl stáhnul s sebou ke dnu. Vyřiď mu, že může být bez obav, nehodlám se k vám vůbec hlásit. Jestli je to všechno, řekni bratránkovi, že může přivést Naruta zpátky, než se přijde na to, že vzorný Itachi navštěvuje po nocích zadržené."

.

"Sasuke, jak ti mám vysvětlit, že to není, jak si myslíš," vydechl Itachi zmučeně a přemýšlel, jak má bratrovi ukázat, že je to jinak, než to vězí v jeho utkvělých představách. "Nikdo mě nenavádí. Otec netuší, že jsem tady, protože je na nemocenské, vlastně ani ještě neví, že jsi tu. Chce, aby ses vrátil domů… a já taky, strašně moc," v té poslední větě bylo znát, jak Itachimu jeho bratr chybí. Jeho hlas byl plný bolu a smutné naděje.

.

Sasuke se na Itachiho zamračeně koukal. Snažil se nenechat si jeho očividné zoufalství proniknout těmi obrannými stěnami, které si kolem sebe za ty necelé čtyři roky vystavěl, aby ho už nikdo nemohl zranit. Jenže ať byla jeho snaha sebeurputnější, vztek, který si tak chtěl udržet, aby neustoupil jiným emocím, pomalu vyprchával. Ne najednou, na to to příliš bolelo, ale už aspoň nekřičel. "Nevím, proč bych ti měl věřit, Itachi," poznamenal, "otec by nikdy buznu v rodině nestrpěl, moc dobře víš, jaký na to měl názor." Odmlčel se a s povzdechem vstal. "Nemáš cígo?"

.

"Ne, nemám," odpověděl Itachi a měl silné nutkání jít bratra obejmout. Trpěl, když najednou už nebyli každý den spolu. Neviděl, jak Sasuke vyrůstá a mění se v mladého muže. Tohle všechno mu bylo zapovězeno. "Vím, jaký na to měl otec názor, ale taky moc dobře vím, že se změnil. Je jiný, jsi pro něho důležitější ty jako člověk a syn, než to, že máš rád kluky. Sasuke, vrátíš se domů?"

.

"Kdy? Teď? Nebo za těch pět let, až mě pustí z basy? Páni, to bude otec určitě ještě žhavější, aby přijal zpátky homosexuála a k tomu zločince. Jo, už ho vidím," uchechtl se ironicky Sasuke a začal přecházet po malé místnosti jako lev v kleci. Když teď už přešel první nával zlosti, nebyl si jistý, co přesně má cítit. Pořád byl naštvaný, na otce, na matku, že se nesnažila jeho tvrdou výchovu změnit, na Itachiho, že se tu teď tvářil, jako by mu jeho slova rvala játra z těla zaživa, na sebe, že se nechal chytit a kvůli tomu teď musí tohle všechno absolvovat. Jenže zároveň… i když se tomu bránil, neustále se mu vracely myšlenky na to, že to nebylo vždycky takové. Hořká příchuť nedostatku respektu a uznání od otce se táhla jako červená nit, ale byly i hezké chvíle. S rodiči, s Itachim… s bráškou obzvlášť.

.

Dlouhovlasý Uchiha pozoroval, jak mladý muž chodím tam a zpátky. Stoupl si a chytil Sasukeho za ruku. "Myslíš pořád černě, asi se už budu opakovat, ale otec se změnil. A strýc Madara tě bude určitě obhajovat, tak dlouhý trest určitě nedostaneš." Itachi chvíli váhal, ale pak udělal to, po čem toužil, už co sem vešel. Pevně svého sourozence obejmul.

.

"Nech mě, slyšíš?! Pusť! Itachi…" Sasuke se prvně vzpíral, nechtěl dovolit, aby se jeho krutě a svévolně potlačované city k rodině vydraly na povrch a zbořily ty zdi kolem jeho srdce. Jenže jakmile se poprvé nadechl bráškovy uklidňující vůně a pak znovu a znovu, jeho odpor nedobrovolně slábl. Kolikrát ho tahle vůně uspávala po nocích s nočními můrami, kolikrát ji vdechoval, když se Itachimu svěřoval se svými starostmi, přáními, ideály a plány… co z toho všeho dneska zbylo? Trosky. "Pusť…"