Francouzská revoluce skýtá nejen nadšení mladých rebelů, ke kterým patří i Sasuke, ale i vizi v novou Francii. Chtějí ji změnit úplně od základů. Odvrhnout všechny staré a zkostnatělé principy vládnoucí vrstvy a chtějí vládu lidu - spravedlivou a rovnou. Madara jako vedoucí královské gardy brojí proti nim a osud si najde cestičku tak, aby se ti dva, každý z jedné strany barikády, potkali.

 

 

ZADÁNÍ

 

V překrásném, bohatě zdobeném salónu právě probíhala důležitá porada. Rozvěšená benátská zrcadla vracela obraz několika mužů v lesklých a nákladných oděvech, vesměs štědře vyšívaných a vyrobených z nejdražších látek. Jejich vznešenému aristokratickému vzhledu a postavení však nijak neodpovídala prudká hádka, která mezi nimi probíhala.

"Jedna pevnost přece nic neznamená!" prohlašoval právě hřmotný hromotluk tmavé pleti se světlými vlasy a vztekle se ježícím knírkem, "ta verbež není organizovaná. Výsosti, dejte mi svolení a já zajistím ve městě pořádek!"

"Ta pevnost možná nic neznamená, ale pro ně je to symbol," odporoval maličký nerudný stařík s baňatým nosem, na němž protkávající se žilky svědčily o častém a náruživém pití, "mám ve městě pár zvědů - situace je prý velice vyhrocená."

.

Král Hashirama XVI. si promnul kořen nosu. Jeho rádcové mu vůbec neradili dobře, nebo se mu to tak aspoň zdálo. "Nemůžu přece nechat svůj milovaný lid pobít," oponoval oběma mužům. Pravda, nedávno lid vzal věci do svých rukou a zaútočil na vězení Bastilu. Prý symbol královského útlaku. Nevěřil tomu, pořád tomu nemohl uvěřit. Miloval poddané, tak proč mu tohle dělali?

.

"Bez urážky, Výsosti - tvůj milovaný lid vyloupil královskou zbrojnici," zavrčel Raikage a zavdal si pro posilnění kvalitního vína, "řekl bych, že poddaní potřebujou lekci, aby pochopili, kde je jejich místo. Na schůzce generálních stavů to byla nejvyšší drzost!"

"Ale královská pokladna už nestačí pokrýt všechny výdaje," namítl jiný muž, "palác nutně potřebuje peníze… podnikající měšťané je mají."

.

Vladař se posadil do polstrované židle a zahleděl se na stůl pokrytý velkou mapou Paříže, všemožnými svitky s neblahými zprávami. Královská zbrojnice lidu poskytla téměř třicet dva tisíc pušek a snad padesát tisíc pík. Měl v ulicích už solidně ozbrojenou armádu. Horlivou a popudlivou bez pořádného vůdce. Mohli si pro něj přijít i sem? Do paláce? Věřil tomu, že přece na svého krále ruku nebudou chtít vztáhnout. Země byla v neutěšené situaci. Dlouhodobá špatná úroda, střety mezi vojáky a pařížany. Stupňující se nevole. "Když nechám vtrhnout vojsko do ulic a zvýším daně, tak to k ničemu nepovede."

.

"Přesně tak! Copak jste zapomněli na to, co se stalo, když Angličané uvalovali na svou kolonii další a další poplatky? Dneska jsou Spojené státy samostatné a ti chlemtači čaje pěkně ostrouhali," přisadil si Tsuchikage.

"Jo, taky nám ale nezapomněli, že jsme to byli my, kdo jejich kolonii finančně pomáhal," odtušil bělovlasý muž v kožešinovém plášti, králův bratr Tobirama, "Britové si odjakživa dělají nároky na francouzská území, a jestli ukážeme slabost, tak…" Jeho slova byla přerušena náhlým rozevřením dveří, do nichž vstoupil další muž. Vysoký, černovlasý a elegantní. Tobirama si odfrkl. Ten tady chyběl.

.

Dovnitř vešel Uchiha Madara. Člen váženého šlechtického rodu a jeden z rádců krále. Očima přelétl rozvášněné hlavy a lehce se panovníkovi uklonil. Měl pocit, že se zatím nic nevyřešilo a jestli se nerozhodnou, co dál, tak to poddaní udělají za ně.

"Vévodo, doufám, že aspoň vy nám nesete dobré zprávy," zadoufal Hashirama a s nadějí pohlédl na tmavě oděného muže.

"Králi, musím vás zklamat, ale situace se přiostřuje. Poslové donesli zprávy, že v jižní části města se srocují ozbrojení muži," vyjevil zprávu, s kterou sem přišel.

.

"Sebranka… měli bysme je rozprášit olovem!" zahřměl Raikage a jeho mohutná pěst udeřila do mahagonového stolu tak silně, až víno z několika číší vyšplíchlo ven.

"Raikage, měl byste se uklidnit," zamžoural Tsuchikage na druhou stranu stolu. Byl tak maličký, že musel sedět na dvou polštářích, aby vsedě vůbec viděl přes okraj. Potom se zaměřil na nově příchozího vévodu. "A hovoří ty vaše zprávy také o tom, jaké jsou plány těch rebelů? Chtějí zaútočit na radnici? Nebo snad na palác?" vyptával se na jeho informace.

.

"Je to ošemetné. Budou se ještě dohadovat, ale my musíme být rychlejší než oni. Nyní musíme udělat první krok a nečekat na to, až nám do oken bude lítat kamení a hořet trámy… Králi," zaměřil se Madara na panovníka, "dej mi svolení a já se o ně postarám. Monarchie nesmí padnout." Uchiha se silně stavil proti názoru, že by měl vládnout lid. K čemu by potom byly všechny šlechtické rody. By z nich ještě nově zvolení pohlaváři z řad bohatých měšťanů udělali nuzáky.

.

Hashirama se kousnul do rtu. Byli s Madarou k nelibosti Tobiramy výborní přátelé, Uchiha patřil mezi nejstarší rody z vysoké šlechty s dlouhou tradicí. Madarův praděd se proslavil v kolonizačních válkách. "Dobrá, vévodo," souhlasil nakonec, "dostaneš dva oddíly královské gardy, ale nechci žádné zbytečné ztráty na životech."

"Ale, Výsosti…!" protestoval Raikage.

"Jak jsem řekl," zvýšil Hashirama hlas a zamračil se na světlovlasého muže, "žádné zbytečné ztráty na životech." Doufal jen, že se situace uklidní. Pravda, jeho lid trpěl pod jeho otcem i pod jeho dědem, kteří vytvořili z francouzského dvora ten nejkrásnější, ale zároveň také nejnákladnější v celé Evropě.

.

Madarovi se dva oddíly zdály poměrně málo, vzhledem k členitosti Paříže, ale mohl být rád, že dostal aspoň nějaké muže. Podle rozlícenosti zbylých dvou mužů to vypadalo, že Hashirama nechtěl to násilí vymýtit vůbec. "Děkuji, králi. Ihned tam vyrazím situaci zadusit v zárodku." Měl chuť se zeptat Tobiramy, jestli se nechce přidat, ale dneska do jablka sváru kousat nebude. Měl důležitější věci k řešení. "A nyní, jestli dovolíte, odejdu."

.

"Bůh s tebou," přikývl Hashirama a díval se, jak vévoda odchází. Když tak pozoroval jeho rozevláté černé vlasy, mimoděk ho napadlo, jak mu vždycky záviděl tu přirozenou eleganci. On se ji musel v mládí učit, otec vždycky říkal, že je jako neohrabané dřevo, ale Madara… ten to měl v sobě.

"Si jen tak přijde, zdrží se pět minut a stejně je to on, kdo má tu čest tu rebelii potlačit," zabrblal Tobirama nakvašeně.

"Strávil vojenským výcvikem podstatně víc času než ty, bratře," odtušil bezmyšlenkovitě Hashirama a promnul si unavené oči, "pánové, myslím, že pro dnešek bychom měli naše sezení ukončit."

.

Raikage a Onoki se poslušně zvedli a zamířil ke dveřím. Ještě než se tam však dostali, tak mezi nimi znovu vypukla hádka o tom, jak by se nastalá situace měla řešit. Ještě za zavřenými pevnými dveřmi bylo slyšet naježený hlas menšího rádce.

Tobirama vstal a přešel k bratrově stolu. "Stejně si myslím, žes tam mohl poslat mě. Pořád necháváš toho Uchihu, aby po tobě uklízel. Jak potom vypadáme? Jako neschopní muži, kteří používají jiné jako štít," frkal nespokojeně.

.

"Potřebuji tě po svém boku, Tobiramo," prohlásil Hashirama klidně a položil svému bratrovi ruku na rameno, "Uchihové patří k nejvýznamnějším rodům a stalo se málokdy, že by selhali. Navíc, Madara je můj přítel. Věřím mu." Hlavně ovšem nechtěl o mladšího sourozence přijít, proto doufal, že nebude muset během svého života vést nějakou válku, do které by ho musel poslat. A zatím… to v jeho milované zemi vypadalo na válku občanskou. Nic nebylo horšího, než když Francouz bojoval proti Francouzovi.

.

Světlovlasý muž se mračil. On Uchihu nesnášel a jen ho vidět mu vadilo. Nejradši by ho vyštval od dvora, byť měl hodně zásluh… které mohly být třeba i jeho. "Dobrá, jak myslíš, bratře, ale příště, pokud vyjede královská garda, tak budu v jejím čele," oznámil svému sourozenci a otočil se na patě. On jim ještě všem ukáže, co v něm věží.

.

Hashirama si povzdechl. Jeho bratr byl vznětlivý a snadno podléhal emocím. Bál by se ho poslat do boje, mohl se jen modlit, aby Madara tu záležitost rychle vyřešil. Nakonec v salónu osaměl. Ještě jednou se upřeně zadíval na mapu, než mu oči ulétly k jednomu ze zrcadel, které mu poskytlo pohled na unaveného a ustaraného vladaře. Potřeboval se vyspat.

~~~

Madara se vydal do kasáren, kde zburcoval kapitána, aby mu okamžitě nechal nastoupit po zuby ozbrojené dva oddíly. Rozdělil si muže na dvě skupiny. Budou se muset proplétat ulicemi města. Pro ně teď zrádného a nebezpečného. Pokud využijí momentu překvapení, tak by mohli i jednoduše vyhrát, pobít rebely a jít zpátky domů. Král řekl, žádné zbytečné ztráty. To znamenalo, že každý mrtvý rebel je dobrý rebel. Jejich smrt nebude zbytečná. Vydal pokyny a mužstvo se rozešlo. Uchiha měl v hlavě jistý plán a doufal, že se mu podaří ho uskutečnit. Dlouho potom, co opustili kasárna, dovnitř vběhl posel s důležitou zprávou, ale bylo už pozdě.

.

V Paříži to vřelo. Po desetiletí utlačovaní lidé se radikalizovali a z řad mladých mužů povstávali rebelové. V ulicích vyrostly barikády a téměř každý, kdo uměl zacházet se zbraní, se přidával k odporu proti královské a církevní moci. Pravda, neměli výcvik a jejich organizace byla velmi chabá, zato jich však bylo čím dál více a měli cíl. Svobodu. Rovnost. Bratrství. Do města proudily hotové davy z celé Francie, všichni se chtěli přidat k boji. Ulicemi zněly výstřely.

"Musíme našim lidem říct, aby nenechávali padlé na ulicích," prohlásil mladý muž, jehož havraní vlasy se na slunci leskly víc než mušketa, kterou právě kontroloval, "je léto, těla se rychle rozkládají. Ten zápach by za chvíli zamořil celé město."

.

"Aspoň dají královští pokoj. Mohli bysme postavit barikády z mrtvol. To by si za ně už nikdo netroufl," zasmál se rozčepýřený hnědovlasý mladík a hrál si s malým nožem. Vždycky říkal, že ho má pro strýčka příhodu. U něj v rodině se tradovalo heslo: Každý správný všivák, má pořádný křivák.

"Kibo, seš nechutnej," ozval se okamžitě plavovlasý mladík, který se obyčejně smál jako sluníčko, ale teď měl znechucením stáhlý obličej. Skoro sem ani nezapadal. Věčně rozesmátý a optimistický. Kromě toho byl však věrný a odhodlaný jít se Sasukem kamkoliv.

.

Sasuke pohlédl na Kibu a ve tváři se mu nepohnul ani sval. "Vidím, že tě ty ztráty na životech nijak zvlášť netíží, když takhle vtipkuješ o našich padlých bratrech," prohlásil klidně, ale se spodním podtónem ledového nesouhlasu.

"Sasuke…" hlesl Naruto tiše, jak se obsidiánové oči jeho tmavovlasého přítele upíraly na Kibu. Zlehka se dotknul jeho paže. Mladík odvrátil zrak a dál se věnoval mušketě. Musí být jednotní, nesměli si dovolit mezi sebou žádné spory. Bylo jich sice hodně, ale kvůli nezkušenosti v bojích byly ztráty na jejich stranách výraznější než na té královské. Mají se ještě hodně co učit.

.

"Jistě, smutku se nikdy nenajíš, ale s úsměvem na rtech se umírá mnohem líp," odpověděl Kiba a schoval nožík do kapsy. Podrbal za ušima bílého psa. Byl to kříženec, pouliční směska. Bílý, ale věrný a moc šikovný. Vždycky je varoval před nebezpečím a pomáhal hledat zraněné po bitce, aby jim ještě mohli pomoct nebo je dorazit, záleželo, ke které straně patřili. "Kdy už konečně vyrazíme? Tohle zevlování je na nic."

.

"Až dostaneme znamení," odpověděl Sasuke a mimoděk pohlédl ke střeše jednoho z nedalekých domů, kde se šikovně ukrýval jeden jejich člověk, aby jim tajným signálem oznámil, že se královští vojáci blíží. On sám už by se nejraději také vrhnul do boje, ale byl uvážlivější než Kiba. Zbrklým útokem by nic nezískali, nejdřív musí gardu pěkně přilákat. V tu chvíli se ozvalo dvojí pronikavé hvízdnutí, které značilo jediné. Bitva začíná.

.

Madara koordinoval svoje muže. Byl si jistý, že rebelové budou mít někde nějaké hlídky a ty, u nichž znal pozice, obešel, ale ostré hvízdnutí byl jasný signál i pro ně. Byli prozrazení! "Muži na místa! Připravte se ke střelbě!" křikl rychle a nechal rozdělit muže po stranách ulice, aby nebyli jako vrabci na římse. Vojáci horečnatě nabíjeli muškety a v očích se jim zračily různé emoce, které hodně závisely na zkušenostech. Ti starší se metodicky věnovali přípravě, kdežto těm mladším neustále těkaly oči po okolí ve strachu před neznámem.

.

Podobná scéna se odehrávala i za barikádou, ovšem s tím rozdílem, že většina mladých mužů přímo dychtila nakrmit královské vojsko olovem. Přestože pro ně byly ztráty na životech tak výrazné, kupodivu je to neodrazovalo, aspoň zatím ne. "Jakmile uvidíte prvního vojáka, palte, ale nestřílejte bezmyšlenkovitě… musíme šetřit munici," instruoval Sasuke ostatní mladíky a ostřížím zrakem sledoval vzdálenější konec ulice. Chtějí-li je královští, budou si pro ně muset dojít, nebo se minimálně přiblížit na dostřel. Měli výhodu aspoň v tom, že je kryly barikády.

.

Toho zabarikádovaného problému si byl vědom i Madara, a proto rozdělil své muže napolovic. Měl v plánu sevřít rebely v kleštích a ukázat jim, kde je jejich místo. Trhl hlavou, když někde o pár ulic dál zazněl křik a výstřely. Doufal, že si tam jeho muži vedou dobře. "Opatrně vpřed, zacílit a pálit do škvír," rozkazoval Uchiha. Nejradši by střílel ze střech, ale tam se už zřejmě nedostanou. Dveře v těhle oblastech bývaly také zabarikádované.

.

"Vydržet, dokud nebudou na značkách!" nabádal Sasuke své spolubojovníky a cítil, jak mu zběsile tluče srdce, jak se v jeho těle zvýšil příliv adrenalinu. Aby dokázali mladíci lépe odhadnout vhodnou vzdálenost, postavili do ulice dva červeně natřené sudy, tak daleko, aby určovaly, kdy je možné zasáhnout vojáky s větší přesností. "PAL!" zahřměl, jakmile první gardisté překročili stanovenou mez. Ulice se zachvěla hromovými výstřely.

.

Nad barikádou se rozprostřel silný závoj dýmu a znesnadňoval tak dalším střelcům v míření. Madara toho mínil využít. Už tak mu první linie prořídla. Nechal vojáky vystřelit a hlasitě zaryčel: "Na barikády! Nechte ty rebely okusit železo!" Sám se rozešel kupředu. Nemínil ukázat slabost tím, že by zůstával vzadu. Ostuda by byla horší než smrt. Kolem něj hvízdaly kulky. Křičeli zranění a umírající. Přesto se jeho muži valili kupředu.

.

Sasuke kolikrát cítil, jak mu některá střela horce olízla tvář, cítil, jak kolem něj zvlnila vzduch, ale žádná ho naštěstí netrefila. Viděl však už několik chlapců padnout. Královští vojáci začínali dobývat barikádu, ke slovu se nyní dostaly i kordy a šavle. Rychlým pohledem odhadl, že v souboji muže proti muži mají prachbídnou šanci, v šermu je nikdo nikdy necvičil. "Musíme se stáhnout k další barikádě!" zařval co nejhlasitěji rozkaz.

.

Kiba s potměšilým úsměvem na rtech ještě ládoval mušketu. Ještě než se bude krýt jako krysa, tak připraví o život jednoho z královské gardy. Zalícil a nedbal Sasukeho pokřiků, aby se rychle stáhl. Pal! Vzrušením mu tepalo srdce, tak silně, že to div nebolelo. O to víc ho překvapila kousavá bolest na hrudníku. Překvapením pustil zbraň a ucouvl dozadu. To už po něm někdo hmátl a táhl ho pryč.

.

Do háje! Sasuke nebyl na barikádách poprvé, takže věděl, jak to chodí, ale ještě nikdy se nemuseli stáhnout takhle rychle a… ještě nikdy nedostali někoho, koho znal tak blízce. "Dělej, Kibo, pomoz mi!" zasupěl, protože jeho kamarád byl zjevně tak ochromený, že nebyl schopen sám udělat jediný krok. Musel ho dostat do bezpečí! To už se přes navršené pytle a všelijaké haraburdí přehrnula kopa Madarových vojáků, zazněly další výstřely a Sasuke ucítil na boku pronikavou bolest. Snažil se nepřipouštět si, co to znamená, ale vyvedlo ho to z míry natolik, že klopýtl o něčí tělo a spadl i s Kibou dozadu. Vyrazil si dech a několik hrůzných okamžiků jenom sténavě lapal po vzduchu, zatímco v hlavě mu to šrotovalo. Další barikáda byla příliš daleko. Nedostanou se tam včas. Nemůže… nemůže tu Kibu nechat. Jak se ulice opět naplnila hustým modrým dýmem, pachem střelného prachu a ohlušujícími ranami, s vynaložením nejvyššího úsilí se vyškrábal na nohy. Ignoroval zrádné vlhko stékající mu po těle, popadl Kibu jednou paží pod ramenem a druhou rukou zašmátral po klice opuštěné truhlářské dílny. V jediné vteřince se pomodlil ke všem svatým, aby povolila, a Bůh ho musel zřejmě vyslyšet. V přetrvávajícím zmatku vtáhl Kibu dovnitř a zabouchl.

.

Kiba se nechal složit k nějakým dřevěným deskám a překvapeně si prohlížel krev na ruce. Bublavě zakašlal, jak se mu plíce plnily krví. Měl pocit, že ta tmavá červeň je asi poslední barva, kterou uvidí. Průstřel hrudníku nikdo nepřežil. Ještě dneska odpoledne se smrti smál do očí a dělal vtípky na zdejší mrtvoly a nyní se stane jednou z nich. Znovu bolestivě zakašlal a z koutku úst se mu vyřinula tekutá horkost. "S-sasuke," zachraptěl a podíval se vedle na zkroucenou postavu. Snad ho nedostali taky.

.

"Kibo… hlavně klid, nehýbej se," zasípal černovlasý mladík a opatrně rozepnul kamarádovi košili, aby se podíval na ránu. Byla vysoko na levé straně hrudi, blízko srdce. Jak se na ni díval a docházela mu její závažnost, na okamžik jako by se vzdálil od vší té vřavy a hluku venku. Všechno jako by utichlo a znehybnělo - tak působila jistota přicházející smrti, dokud ho z chmurného poznání nevytrhl Kibův hlas. "Snaž se nemluvit… šetři dech," nabádal ho Sasuke se staženým hrdlem a odvázal si z krku šátek. Marně a pošetile se pokoušel zastavit krvácení.

.

"Nevěřil bych, že kch-kch… umírat tak b-bolí," pousmál se bolestivě a odhalil krví zbarvené zuby. Chytil kamaráda za ruku, kterou svíral na provizorní obvaz na ráně. Krátce se nadechoval, jak už se plíce neměly kam roztahovat, a lesklýma očima se vpíjel do Sasukeho. Doufal, že když už se dnes obětoval, tak alespoň zvítězí a nebude životy jeho i druhů promrhány. "Ne, že… Akamara… sežerete," zavyhrožoval. Kupodivu dokázal vtipkovat i na smrtelném loži.

.

"Postaráme se o něj," ujistil ho Sasuke a snažil se nevnímat, jak mu látka pod prsty zoufale prosakuje. Kibův obličej už byl mimo rty a tenký pramínek na bradě jako křída. Zažil na barikádách už spoustu věcí, ale nikdy u umírajícího ještě neklečel… nedíval se, jak pomalu odchází. "Kibo, jsi… jsi dobrý muž. Bojoval jsi statečně. Za svobodu. Za Francii," hlesl a odhrnul mu z tváře pramínek hnědých vlasů. Připadalo mu to příšerné, vždyť se znali… tak dlouho. "Chceš… abych něco vyřídil tvé rodině?"

.

"Řekni, že… jsem… umřel… pro… Francii…" hlesl Kiba přerývavě, jak začínal lapat po dechu. Cítil, jak se po něm plazí úponky smrti jako lezavý chlad. Přestával cítit tělo, jako by existoval v ledové prázdnotě a bolest pomalu ustupovala. Zvláštní. Nikdy nic podobného nezažil. Ještě ho trochu probralo krátké zatřepaní. Sasuke mu cosi říkal, ale už ho neslyšel. Víčka mu samovolně klesala dolů a stisk jeho ruky povolil. Najednou se cítil svobodný.

.

"Kibo… Kibo! KIBO!" lomcoval Sasuke se svým kamarádem, než si uvědomil, že hnědovlásek už není s ním. V tmavých tůňkách ho zaštípal slaný tlak a ruce mu samovolně klesly na kolena. "Odpočívej v pokoji," zašeptal zlomeně a na chvíli zavřel oči, aby se za Inuzuku pomodlil. Pak svého přítele položil na záda a ruce mu složil na prsa. Vrátí se pro něj, až bude po všem. Vstal, ale zamotala se mu hlava a v boku mu vystřelila ostrá bolest. Smrt Kiby mu dovolila zapomenout na své vlastní zranění, ale to se teď hlásilo o slovo.

.

Boj venku se rozlezl do okolních ulic a spíše než pořádný útok to začínalo vypadat jako hra na schovávanou. Když se vojákům podařilo přelézt první barikádu, tak měl Madara velkou radost, že se jim dílo daří, ale brzy narazili na silný odpor. Druhá skupina, co se měla proplížit zezadu do týlu nepřítele, se neobjevila a vypadalo to, že je odříznuli od sebe. To nebylo vůbec dobré. Uchiha přemítal, jak z toho jen vyklouznout. Hlavně vítězně. Slíbil králi, že se o to postará. I mínil tomu dostát. Jenže štěstí asi přešlo na druhou stranu. U vévodových nohou se kupily mrtvoly a vypadalo to prachbídně. Musejí se stáhnout, jenže jak zjistili, pořádně už nebylo kam. Nepřítel byl snad všude. Situace vypadal velmi neutěšeně a čekat na nějakou posilu bylo jako si podříznout krk sám. Madara zavelel k ústupu zbývajícím mužům. Začínající podvečer protahoval stíny na okrajích budov a až duté dřevěné dunění na dláždění signalizovalo solidní problém. Kutálel se k nim malý zapálený soudek s prachem. Všichni o překot se rozeběhli pryč. Nikdo nechtěl být roztrhán na kusy. Rebelové si z nich už jenom dělali pohyblivé terče a stříleli je jako ovce. Uchiha věděl, že jim neuteče. Musí se někde schovat. Až druhé dveře povolily a on vpadl jako velká voda do truhlářské dílny a zabouchl za sebou dveře, které rychle zajistil závorou. Bude na chvíli v bezpečí.

.

Sasuke mezitím zjistil rozsah vlastní rány. Nebyl lékař, ale měl pocit, že je v celkem dobré oblasti - modlil se, aby neměl poškozené vnitřní orgány. Tím však dávku štěstí zřejmě vyčerpal, protože vzhledem k tomu, že okrouhlou krvácející díru nenahmatal na zádech, musela kulka zůstat uvnitř. A silně krvácel. Šátek, kterým se původně snažil pomoci Kibovi, už byl kamarádovou krví tak prosáklý, že nemělo smysl jej používat. Musel nakonec utrhnout lem vlastní košile, aby se mohl pokusit zastavit proudící životadárnou tekutinu u sebe. Venku ještě stále panoval válečný ryk a nemohl se dost dobře jít podívat, která strana vyhrává. Musí tu přečkat, než se věci uklidní… pokud do té doby vydrží, což si nebyl jistý, protože se mu už chvílemi zatmívalo před očima. Hlavou se mu honily chmurné myšlenky, jak tu jeho přátelé najdou dvě mrtvoly… Příčila se mu ta představa, že ho budou považovat za zbabělce, když ho naleznou tady a ne na barikádách. Dokonce si pohrával s vidinou, že půjde tam ven, na jistou smrt, ale aspoň hrdinskou smrt. Než se však stačil pořádně rozhodnout, podle hluku poznal, před čím že to královští na ulici utíkají. Výbuch jistě vyrazí všechna skla, nerad by dostal ještě střepinou do oka. Raději se rychle přesunul do vzdálenější místnosti domu zanechávaje za sebou na špinavé podlaze kapky krve jako rubínové démanty.

.

Madara zadržel dech, jak se ulicí rozlehl silný výbuch a jedno z oken to nevydrželo. Střepiny skla se za cinkotu rozletěly po zemi. Rebelové si tedy dovolili plýtvat prachem, jen co je pravda. Za dveřmi na chvíli všechno utichlo, než se ozval křik zraněných mužů. Dusot mnoha nohou. Madara pochyboval, že jsou to vojáci a pro jednou se rozhodl raději sečkat zde. Očima přejel po místnosti a prvně našel mrtvolu mladému muže. Někdo ho sem musel přinést a podle tmavých kaněk putujících od mrtvoly, bylo evidentní, že je tu někdo další a zraněný. Jako raněná zvěř se stáhl do kouta a líže si tam ránu. Tasil meč a pro jednou se modlil k bohu, aby ten druhý nebyl ozbrojený.

.

Sasuke slyšel z truhlárny kroky. Někdo evidentně přišel na to, že se zde dá schovat, ale něco mu napovídalo, že přítel to asi nebude. Jestliže rebelové odpálili sud se střelným prachem, museli být poblíž jenom gardisté. Nemohl doufat, že se ten muž zdrží pouze v přední místnosti, a nemohl se nikam schovat - pohyb by ho prozradil. Vypadalo to, že dnes opravdu zemře, ale nemínil se dát tak snadno. Neměl u sebe meč, ale zbyla mu mušketa… prázdná. Jeho poslední nadějí byla blamáž. Černovlasý mladík se snažil několikrát zhluboka, ale bezhlesně nadechnout. V boku ho ostře píchalo a košili už měl na levé straně solidně prosáknutou. Točila se mu hlava, ale přesto zvedl pušku k obličeji a zamířil na vchod do svého úkrytu.

.

Vévoda následoval cestičku z kapek jako lovecký ohař. Zavedla ho do další místnosti, kde přes den určitě pracovali mistři dřeva. To, že to nebyl dobrý nápad si uvědomil, jakmile se podíval do ústí muškety, kterou na něj mířil mladý rebel. On měl sice v ruce meč, ale nyní byl pro něj bezcenný, jedině, že by s ním uměl odrážet kulky. Lehce ho zamrazilo v zádech. Dneska se mu ještě nechtělo umírat. "Zabiješ mě?" zeptal se jednoduše, když se ticho protahovalo. Ostatně kdyby muž chtěl, tak už leží v tratolišti krve.

.

"Když budu muset," opáčil Sasuke a snažil se, aby jeho melodický tenor zněl drsně. Bylo to docela náročné, protože měl co dělat, aby se mu hlas nezadrhával bolestí. Nedodával, že pokud by v mušketě byly náboje, už by to udělal. Mrtvý gardista, dobrý gardista. Polkl, ale měl pocit, že nemá v ústech žádné sliny. "Dnes už umřelo mnoho mužů. Otoč se, odejdi odsud a vzkaž králi, že si pro něj přijdeme," přikázal muži co nejautoritativněji. Uvědomoval si, že pokud ten chlap půjde, bude on sám muset najít jiný východ… mohl by přivést posily.

.

Madara se musel v duchu podivit. Rebelové mezi sebou měli čím dál mladší muže. Za chvíli snad budou verbovat děti… i když ty už měli taky. Ti malí utřinosové byli nenápadní a nosili jim informace z okolí. Vévoda věděl, že krysa zahnaná do kouta může být hodně nebezpečná, ale tady neměl moc na výběr. "Nemůžu odejít. Na ulici jsou vaši, takže bych schytal kulku tak jako tak." Proč měl divný pocit, že mladík blafuje?

.

"Máš meč. Poraď si," zavrčel Sasuke a lehce zavrávoral. Bylo mu čím dál hůř, mužův obraz se mu chvílemi rozplýval před očima a po čele cítil stékat kapičky ledového potu. Naproti tomu krev, která mu už barvila i kalhoty, byla tak horká… Puška v jeho pažích těžkla, až musel vynakládat obrovské úsilí, aby ji udržel a nechvěl se. "Vypadni, slyšíš?! Vypadni nebo tě odprásknu!" rozkřikl se a bezděčně se víc zapřel nohama o podlahu, aby nepodklesl v kolenou.

.

Starší muž si rychle dál pár věcí dohromady. Mladík byl zraněný. Zcela jasně začínal být vysílený a puška byla prázdná. Byl si jist, že jinak by měl kulku v sobě. Neohroženě postoupil krok dopředu. "Svou šanci jsi už vyčerpal. Mohls být slavný. Zabít samotného vévodu by ti mohlo zvýšit tvou reputaci," zasmál se chladně a chytil konec zbraně a přiložil rebelovi špičku meče na hrdlo.