Dva černovlasí mladíci, Itachi a Sasuke, oddáni si tělem i duší. Stane se nehoda, zázrak... Sasuke otěhotní. Šokuje to nejenom jeho samotného, ale i okolí. Nikdo by nečekal, že se stane něco takové. Jenže co teď s tím? Má si ho nechat? Je vůbec ještě muž? Jak má řešit trable, které se na něj hrnou ze všech stran, když si není jist sám sebou?

 

 

 

Začínal velmi příjemný podzim. Bylo hezky, listy se jen velmi pomalu probarvovaly do krásných teplých odstínů. I tak mladý muž na lavičce už sáhl po lehké šále, aby mu nenafoukalo za krk. Sledoval hemžení v parčíku. Mladé maminky tlačící kočárky, rozdováděné děti hrající si na honěnou. Občas zkontroloval časový údaj na mobilu a trpělivě čekal. Kdo by taky nečekal na nejmilovanější bytost pod sluncem. Nemohl se dočkat, dneska pro ni měl překvapení.

.

Mladík s vlasy barvy vraních křídel právě vycházel z honosně vypadající budovy ve společnosti svého plavovlasého přítele. Na jeho rtech pohrával úsměv, jak poslouchal cosi, co mu blonďák vykládal. Pak se oba zasmáli nahlas, prohodili mezi sebou posledních pár slov a rozloučili se. Chlapec s černými vlasy - Sasuke Uchiha - zamířil nejkratší cestou k parku. V očích mu jiskřila dobrá nálada pramenící hned ze dvou věcí. Jednak z toho, že měl před sebou víkend, a jednak z toho, že už za chvilku uvidí svého brášku.

.

Itachi hned vstal, jak se známá postava objevila na okraji zalesněné plochy a vyšel jí vstříc. Na rtech mu pohrával příjemný úsměv a nemohl se dočkat, až budou spolu. Přišel si bláznivě zamilovaný a asi tomu tak bylo. Proč by jinak cítil silnější bušení srdce a rozlévající se radost po těle už jen při pouhém setkání. "Ahoj, bráško." Nelenil a sourozence objal.

.

"Ahoj," vydechl Sasuke šťastně a neváhal dlouhovlasému mladíkovi opětovat objetí. Ovinul kolem něj paže a pevně stisknul, i když přes podzimní bundy to nebylo ono, nemohl se dočkat, až totéž zopakují doma, kdy se budou moct aspoň dotknout nahou kůží. Navíc prudce zatoužil chytit svého bratra za ruku, nebo ho dokonce políbit, ale věděl, že v téhle situaci si to nemůže dovolit. Prozatím. "Doufám, že nečekáš dlouho."

.

"Na tebe klidně i celý život," zavrkal Itachi a chytl Sasukeho za tlapku. "Máš je úplně studený," zhrozil, "a to jsi teprve vyšel ven ze školy. Nejradši bych ti ty rukavice přilepil k rukám," pronesl starostlivě a měl silnou chuť se se Sasukem čumáčkovat. Ohříval mu ruce v dlaních.

.

"Vždyť ještě není ani listopad," uculil se mladší Uchiha, ale nijak neprotestoval proti tomu, že ho svíraly ty velké teplé ruce, vděčně přijímal jejich teplo a ochranu, "až bude mrznout, tak si je vezmu." Jeho nepsanou zásadou, kterou se tak nějak přirozeně řídil, bylo, že si bral rukavice teprve tehdy, když napadl sníh. V posledních letech bývaly ovšem zimy často bez bílé nadýchané pokrývky a přírodu sužovaly holomrazy. Pak jeho pravidlo selhávalo a často mu ruce promrzaly.

.

"Jenom aby, jak tě znám, tak si je vezmeš, až tě mamka přistihne bez nich," prorokoval Itachi a pustil bráškovy ruce. Vadilo mu, že se nemůžou vést za ruku, ale nešlo to jinak. "Pojď, dneska tě zvu na domácí kafe," pronesl tajemně a spiklenecky na bratra mrknul. Měl v plánu zajímavé věci a chtěl brášku navnadit, aby se těšil. Nemínil však nic prozradit, ani na naléhání.

.

"Domácí kafe?" užasl Sasuke, kterému hlavou probleskla myšlenka Itachiho, jak v pokoji pěstuje kávovník a pak ručně mele kávová zrna. To byla ale absurdní představa, jednak neměl jeho bratr v pokoji takové podmínky, aby se mu to povedlo, jednak by o tom musel dávno něco vědět. Byl koneckonců v jeho pokoji každou chvíli. "No, tak to jsem zvědavý," přiznal a připojil se Itachimu po bok, když zamířili na trolejbusovou zastávku.

.

"Myslím, že ti to určitě bude chutnat," uculil se Itachi a vedl bratra k zastávce městské hromadné dopravy. Vypadalo to, že nebudou jediní, kdo se někam chce svézt. Ostatně konec týdne všechny lákal domů a v autobusu bude určitě hodně omladiny a studentů. Snad se tam neumačkají. Neměl rád, když stali všichni moc natěsno a dýchali si za krk. V případě Sasukeho by mu to nevadilo, ale ostatní už ano.

.

Krátkovlasý mladík o Itachiho tvrzení vůbec nepochyboval. Jeho bráška pronikl do tajů kuchyně mnohem lépe a mnohem hlouběji než on sám, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že cokoliv připravoval, ať už jídlo nebo nápoj, bylo prostě vynikající. Přesto mu připadalo, jako by v tom byl ještě nějaký jinotaj a tím víc se těšil domů, byť museli přetrpět úmorných dvacet minut ve vydýchaném vzduchu, v němž se navíc mísily nejrůznější pachy, od tělesných přes cigaretový kouř, až po výrazné dívčí parfémy.

.

Dlouhovlasý Uchiha div nepřidával do kroku, aby už byli doma a na tváři mu pořád pohrával tajuplný úsměv. Rodinná vilka se k nim blížila a Itachi vpustil bratra dovnitř. Bylo tam už krásně teploučko od krbového vytápění. Však se taky dneska snažil. Jako každý pátek měl volno v rozvrhu a mohl se doma věnovat učení. Dneska ho věnoval i něčemu jinému. Hlavně ale si mohl po zacvaknutí dveří přitáhnout Sasukeho k sobě a uskutečnit svoje touhy.

.

"Uh… uhm…!" zabublal překvapeně mladší Uchiha, když se k jeho rtům tak nečekaně a žíznivě přisála Itachiho ústa a jeho jazyk měkce vklouzl do vlhké jeskyňky. Po tom prvotním mírném šoku však spokojeně přimhouřil tmavé oči a hravě bráškovi opětoval hebký polibek. Obyčejně Itachi počkal, dokud nebyli někde nahoře v pokoji, protože vždycky hrozila jistá šance, že v domě někdo bude, ale na rodiče bylo ještě příliš brzy, vraceli se z práce až později odpoledne.

.

Starší Uchiha si s bráškou pohrával jemně a láskyplně. Pomalu mu rozepnul bundu a vjel rukama pod ni. Sasuke byl tak krásný nejenom po těle ale i po duchu. Zbožňoval ho a udělal by pro něj cokoliv. Zakončil polibek krátkou pusou a pousmál se na svého miláčka. "Udělej si pohodlí v obýváku. Hned tam za tebou přijdu," zavrkal s příslibem dalších polibků.

.

Sasuke nadzvedl obočí, ale neprotestoval. Zul se a školní batoh odložil na botník, může si ho nahoru odnést později. Chvilku to vypadalo, že se mu od Itachiho nechce oddělovat, ale nakonec pustil jeho ruku a zamířil do velké místnosti naproti kuchyni. Div nezavrněl blahem, jakmile překročil práh, v krbu vesele praskal oheň a už jen pohled na oranžově zbarvené plameny spokojeně olizující polena v něm podvědomě vyvolával pocit tepla a klidu. Přesně něco takového potřeboval po příchodu zvenku.

.

Itachi zaplul do kuchyně, kde nasypal kávová zrníčka do mlýnku, který nově pořídil a přichytal si tak umletou drť do překapávače. Espreso to nebude, ale nevadí, třeba časem si pořídí nějakou vychytávku. Mezitím si ušlehal mléko do pěny, pěkně opatrně. Jednou se mu podařilo z toho udělat něco jako našlehané máslo. Bylo to divné. Nachystal hrníčky a pro sebe do jednoho nasypal trošku cukru. Měl rád sladké kafe.

.

Mladší Uchiha se mezitím posadil na béžovou koženou sedačku a vdechl vůni hořícího dřeva. Byla to jedna z jeho oblíbených vůní, i když na prvním místě byl samozřejmě bráška, jeho vůně, jeho přirozený pach. Podíval se vysokým francouzským oknem na zahradu, vítr právě zvedl do vzduchu celou kopu listí, ale oni už byli pěkně doma v teplíčku. Když se ve dveřích objevil jeho starší bratr s podnosem a dvěma šálky, usmál se: "Tohle je ten nejlepší začátek víkendu, co znám."

.

"Taky si myslím," odtušil Itachi spokojeně a místo, aby položil podnos na stolek, tak s ním zamířil přímo před krb k huňaté ovčí kožešince. "Pojď za mnou, užijeme si trochu teplíčka," lákal bratra slovy i pohledem. V létě s bráškou okupovali táborák nebo ohýnek u grilu a v zimě krb. Oba milovali oheň a mohli u něj sedět hodiny, zvláště v příjemné společnosti.

.

Sasuke se nenechal pobízet dvakrát, několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a uvelebil se naproti Itachimu. Musel uznat, že takhle přímo před krbem bylo teplo ještě příjemnější a znatelnější, stejně jako vůně. Natáhl se a položil si hlavu na bráškovo stehno. "Hrozně tě miluju," prohodil a cítil, jak ho uvnitř rozehřívá nejen sálající oheň, ale především také hřejivý hluboký cit.

.

"Já tebe taky," ozval se v ozvěně Itachi a pohladil bratra po vlasech. Zbožňoval, když se v nich mohl přehrabovat a dělat co se mu zamanulo. Bylo to občas skoro uhranující. Dneska k tomu měl možnost. "Zbožňuju tě od prvního dne, co jsme se viděli," dodal s pousmáním, když si vzpomněl na první den, kdy viděl bratra v peřince v porodnici.

.

Sedmnáctiletý mladík vyprskl smíchy. "Vážně? Myslel jsem, že mimina těsně po porodu jsou ošklivý," odtušil pobaveně. Žádné na vlastní oči neviděl, ale když nad tím tak přemýšlel, tak Itachi ho vlastně také nemohl vidět těsně po porodu, u toho byl jen Fugaku, jejich otec. "A když se mnou byla máma těhotná, přál sis bratříčka nebo sestřičku?" zeptal se zvědavě.

.

"Brášku, abychom spolu mohli dělat lumpárny, ale říkal jsem mámě, že když to bude holka, tak se zlobit nebudu," pousmál se Itachi nad svými dětskými řečmi a natáhl se pro voňavý hrneček. Božské. Jedna z mála věcí, kterou měl hodně rád. Kávu a samozřejmě i Sasukeho, takže dnešní kombinace byla hodně luxusní.

.

"Hmm, lumpárny… to my spolu děláme. Čím dál větší, co?" zavrněl Sasuke a zespoda se na Itachiho podíval, stále měl ještě hlavu složenou v jeho klíně. Pravdou bylo, že zatímco když byli malí, tak si akorát bez dovolení půjčovali některé věci rodičů a hráli si s nimi, tak později už to bylo například vzájemné krytí pozdních příchodů a v posledních dvou letech už to byly lumpárny zcela jiného kalibru.

.

"Ty největší," přitakal Itachi a vytahal Sasukeho něžně za nos. "Jsi totiž malé zlobidýlko, bez kterého nemůžu žít." Nedokázal si představit, že by se s bratrem rozešli a už se nikdy neviděli nebo nedej bože tomu druhému něco stalo. To by nepřežil ani den. Praskání ohně bylo uklidňující.

.

"To mě těší," ujistil staršího Uchihu Sasuke a převrátil se zase do kleku, aby se mohl napít kávy. "Je vynikající, lepší než z kavárny," pochválil Itachiho a odložil šálek zpátky na podnos. Ačkoliv k večeru by ho možná takovéhle posezení ukolébalo k spánku, teď ještě byl vcelku plný energie a měl v hlavě úplně jiné věci. Opřel se dlaněmi o Itachiho stehna, když se přiblížil k jeho obličeji a špičkou jazyka objel kontury jeho rtů. "Kdy myslíš, že se vrátí naši…?" zeptal se s významným podtónem.

.

"Asi po čtvrté jako vždycky," vydechl Itachi a oplatil bráškovi stejnou mincí. Krásně voněl po kávě a tak intenzivně ho lákal k sobě, že nemohl odolat. "Dost času na to, abychom se spolu mohli pomuchlovat," zavrkal a pohladil miláčka po tváři. Mají dost času, aby se jeden druhému mohli věnovat na plný úvazek.

.

"Taky si myslím," přisvědčil Sasuke a dál už na nic nečekal. Znovu se vpil do Itachiho úst a se zavřenýma očima ho líbal. Něžně a měkce, ale zároveň hluboce a závratně. Cítil, jak si ho bráškovy paže přitahují k sobě, a podvolil se, takže se teď k sobě tulili a tiskli. Sám ovinul ruce kolem hrudi dlouhovlasého mladíka ve snaze mu být co nejblíž.

.

Itachi si nechal Sasukeho sednout mu na klín do polohy lotusu, aby tak byli k sobě ještě blíž. Srdce mu bláznivě tlouklo, že to bráška musel cítit, jak po něm přejížděly horké dlaně. Sasuke byl však náruživý, že ho zvrátil dozadu a uvěznil ho pod sebou. "Jsi dneska tak vášnivý, to tě rozehřál krb nebo něco jiného?"

.

"Krb, káva a hlavně ty," zapředl Sasuke a vtlačil bráškovi koleno do rozkroku, aby ho mohl lehce masírovat. Sklonil se k jeho uchu a zašeptal do něj: "Jsi jako moje droga. Jak tě ochutnám, nemůžu přestat, musím mít pořád víc, jsem nenasytný…" Na důkaz svého tvrzení ho opět políbil, tentokrát rychleji a smyslněji než předtím.

.

Starší Uchiha chtěl něco odpovědět, ale nemohl, jeho ústa byla zaměstnaná hodně divokým a vášnivým jazykem. Vyhrnul Sasukemu triko až do podpaží. Hladil a laskal každý odhalený centimetr kůže, až neodolal a zlehka přejel přes bráškův rozkrok. Laškovně ho stiskl a hned se uličnicky stáhl na bezpečná místa.

.

Sasuke tiše vzdychl, Itachi ho provokoval, ale on dělal to samé. Dlaněmi vklouznul pod látku bratrova trika a s potěšením si mapoval tu sametovou pokožku, která ho horce hřála do dlaní jako vyhřátá kamínka. Muchlovali se, mazlili a líbali, až pomalu cítil, jak začíná tvrdnout, když je vyrušilo hlasité klapnutí domovních dveří.

.

Itachi úplně ztvrdnul, ale úplně jinde než v klíně a na čele mu vyrašil smrtelný pot. Matka je nesmí načapat! Rychle se zhoupnul do sedu a vypadalo to, že jedno neutají. Svoje vzrušení. Přitiskl si kolena k sobě, aby to co nejvíc zamaskoval a snažil se tvářit normálně.

Mikoto sundala kabátek a cítila úžasnou vůni kávy. "Itachi? Už jsem doma," zavolala nahlas. Myslela si, že je syn nahoře, jaké bylo její překvapení, když našla oba syny před krbem. "Copak tu děláte?" zeptala se s uculením. Hrníčky byly jasnou výmluvou.

.

"Ehmm, jen si… povídáme," pípnul Sasuke rozpačitě a věděl, že by nemělo cenu pokoušet se uhladit si vlasy, které měl rozcuchané jako ptáče, jak se mu v nich Itachi probíral. On držel v dlaních svůj šálek s kafem tak, aby měl zároveň ruce složené v klíně a zakrýval svůj tvrdý problém. Jenom se modlil, aby se náhodou od něj teď matka nechtěla napít. Díkybohu, že to ještě nedošlo tak daleko, aby se pokusili jeden druhému dostat do kalhot, protože zapínat poklopec a pásek zabralo vždycky dost času, to by zřejmě nestihli.

.

"A můžu se k vám přidat?" zazářila nadšeně Mikoto, že stráví čas se svými syny a můžou si společně popovídat. Kdy zase se najde tak hezká příležitost. Občas chodit domů dřív se vyplatí.

"Ale jistě," odtušil Itachi a nenechal na sobě znát nervozitu. Snad jejich tvrdý problém co nejrychleji splaskne.

"Super, zajdu se převléct a Itachi, udělal bys mi prosím taky kávu?" zaprosila tmavovlasá žena a spiklenecky mrkla na staršího syna. Mezitím odplula do ložnice se převléct.

.

"Proboha," prohodil Sasuke šeptem, jakmile byla jejich matka z doslechu, "to bylo o chlup. Jak to, že přišla z práce dřív?" Nejspíš dokončila některý ze svých projektů rychleji, než bylo v plánu, případně mohli někteří její klienti zrušit schůzku. Mikoto navrhovala interiéry, což se projevilo i v jejich vlastním domě, měla pro tyhle věci vynikající vkus. Snažil se honem myslet na něco zcela asexuálního, ale popravdě šok z toho, že byli málem nachytáni, působil docela spolehlivě, po několika minutách se jeho vzrušení ztratilo.

.

Starší Uchiha nachystal pro matku taky vonící hrneček a nakonec se společně usadili u krbu. Probírali co je nového a kdo co plánuje zajímavého. Byly to velmi příjemně strávené hodiny a Mikoto jen zářila štěstím, jak úžasné má oba syny. Každý byl jiný a přece v nich rozpoznávala dědičné rysy. Naštěstí ani jeden z nich nebyl jako její tchán. Bylo vidět, že výchova dělá svoje, ať jsou geny jakékoliv.

~~~

Zhruba o týden později seděl nejmladší Uchiha na kožené pohovce a díval se s Itachim na film. Jejich otec se dosud nevrátil z práce a matka odešla do nedaleké večerky pro smetanu do omáčky. Dalo se předpokládat, že se nejpozději do dvaceti minut vrátí, bylo tedy zbytečné si něco intimnějšího začínat, i když si jeho bráška neodpustil mu položit ruku kolem ramen. Sasuke však tentokrát příliš nereagoval, a vůbec, celý den se mračil.

.

Itachi se pokusil brášku škrabkáním na rameno upozornit, že on je s ním na gauči také. Měl pocit, jako kdyby z něj Sasuke dneska dělal vzduch. "Děje se něco?" zeptal se vlídně a starostlivě si sourozence prohlížel. Kromě nabručeného výrazu vypadal dobře. Netušil, co je však příčinou té zapšklosti.

.

"Nic," zabručel Sasuke o něco nevrleji, než byl v úmyslu. Bylo mu dneska už od probuzení tak nějak špatně, ale přitom ne úplně. Ráno si všiml, že jeho stolice byla trochu tmavší, skoro jako by v ní měl krev. Ale z čeho? Že by měl potíže s trávením? Možná něco špatného snědl, odpovídalo by tomu i to, že ho celý den bolelo břicho. Ale tak nějak divně, nízko. Ne žaludek, spíš v oblasti podbřišku, možná střeva? A byla to úplně jiná bolest, než doposud znal. Spíš takové trochu křeče, ale strašně nepříjemné.

.

Starší Uchiha se rozhodl pro ještě jeden něžný útok na Sasukeho. "Bráško, co se děje? Přece když se takhle mračíš, tak to něco musí znamenat." Nemohl si pomoct, aby Sasukeho podrobněji nestudoval. Jak znal Sasukeho, tak o běžných problémech se mu obyčejně hned svěřil, ale ty zdravotní si nechával pro sebe, dokud to nebylo vážné. Sáhl mu na čelo, jestli nemá teplotu.

.

Sasuke uhnul a celkově ze sebe stáhnul Itachiho ruku, neměl na nějaké šmajchlování náladu. "Nemračím se," odsekl, ačkoliv opak byl pravdou. Vůbec neměl ponětí, proč se chová takhle podrážděně, navíc si instinktivně přitahoval kolena k tělu, aby tu tupou bolest utišil. Zarytě civěl na obrazovku, i když věděl, že ho bráška upřeně pozoruje a snaží se zachytit jeho pohled. Ani jinak oblíbený film ho dneska nezajímal.

.

Itachi se jenom divil. Sasuke vypadal jako raněné zvířátko, které se krčí v pelíšku. "Sasuke, opravdu, jestli ti něco je a já bych ti mohl pomoct, tak mi to řekni. Jsme přece bratři od toho, abychom si pomáhali, ne?" Chytil mladíka a sevřel jeho ruku v dlani. Copak to bylo tak zlé, že mu o tom nechtěl říct?

.

"Pomoct?" zavrčel mladší Uchiha a vytrhl se mu, "ale to víš, že mi můžeš pomoct. Třeba tím, že mě necháš na pokoji!" S těmito slovy vstal a nechal úplně zkoprnělého Itachiho sedět na pohovce, když odkráčel do svého pokoje, kde padl na postel a stulil se do klubíčka. Zatraceně, nechtěl tak vyjet, vždyť Itachi měl jenom starost, ale… prostě nějak vypěnil.

.

Starší Uchiha dole přemýšlel, co udělal špatně, že tak Sasukeho popudil. Vždyť měl jenom starost, nic víc… mohl? Úplně se mu sevřelo z té představy srdce. Mohl ho bráška začít nesnášet? A co když ho bude nenávidět… Trýznil svoje vědomí neexistujícími možnostmi a zpytoval svědomí. Byl z toho tak hotový, že si ani nevšiml, že se vrátila Mikoto. Nepřítomnost bratra vysvětlil, že si šel lehnout.

.

Ještě celé následující dva dny nebyla se Sasukem žádná řeč. Krev ve stolici přetrvávala, ale přitom to nevypadalo, že by prošla trávicím traktem, protože nebyla natrávená, černá. Navíc ho pořád trápily svíravé bolesti v podbřišku a na každý podnět reagoval velice vznětlivě. Už si skoro říkal, jestli nebude třeba zajít k lékaři, ale postupem času se to zlepšovalo, i náladu měl lepší. Asi po šesti dnech se zase k Itachimu lísal, takže si jeho bratr mohl oddechnout. Když se ho ptal, co se mu stalo, jenom mu řekl, že mu bylo prostě špatně od žaludku, přestože věděl, že jídlem to nebylo. Zvláštní, snad se to nebude opakovat.

~~~

Podzim se pomalu začal naklánět na druhou polovinu a Itachi přemýšlel, jak si s bratrem užít co nejvíc poslední teplé dny. Vykoumal tedy, že by si s bráškou mohli pronajmout chatku v nějakém pěkném turistickém letovisku. Přes den by chodili po túrách a v noci… Nebyla to vůbec špatná představa a Sasuke nebyl vůbec proti, právě naopak ho hned uháněl, aby někde zajednal místo.

.

Konečně se jim podařilo na první listopadový víkend sehnat místo v příjemné dřevěné chatce ve stráni pod lesem. Stromy dosud ještě úplně neopadaly, takže je čekal překrásný výhled na všemožné teplé barvy podzimu, což dokázali oba ocenit, především ale měli naprosté soukromí. Ne tedy že by jejich pronajatá chajda ležela úplně někde na samotě, ale nejbližší sousedé byli dostatečně vzdáleni, aby se k nim nic nedoneslo.

.

Itachi se opřel o zábradlí před vstupem do malého domečku a spokojeně nasál teplý svěží vzdoušek. To byl úplně jiný matroš než ve městě. O chvilku později se k němu něco zezadu přitisklo. "Tak co, zkontrolovals to pořádně? Žádný pavouk?" zeptal se s polosmíchem. Bráškova fobie byla pověstná.

.

"V bezprostřední blízkosti ne," odtušil Sasuke s uspokojením. Ještěže tak, nějakého sekáče by možná ještě přežil, když by byl hodně daleko od něj a nehýbal se, ale jeho nejhorší obavou byli pokoutníci, což byli vůbec jedni z největších pavouků v jejich zemi. A to ještě mohl být rád, že nežije v Austrálii nebo v Africe.

.

"Bezva, tak to se máš večer na co těšit," broukl Itachi s příslibem perverzností, "ale předtím bysme se měli mrknout, kam se půjdeme podívat, přece nebudeme celý den sedět na chatce a víkend je krátký." Měl v hlavě jistý plán, co by tak chtěl navštívit. Byl tu zbytek nějaké zříceniny, přehrada, ale hlavně krásná příroda. Skoro vysokohorská.

.

"S tím se počítá, můžeme vyrazit třeba hned," odvětil Sasuke a políbil svého sourozence na šíji. Musel si teda stoupnout lehce na špičky, aby to dokázal, protože byl Itachi o něco vyšší než on. Hlavně doufal, že takhle daleko od jejich rodného města a navíc v lese se budou moct aspoň procházet ruku v ruce. Hodlal si společné dva dny se svým miláčkem pořádně užít.

.

Však také hned, jak vyšli, tak si jejich packy našly cestu k sobě. Itachi se cítil úplně povzneseně. Mohl se s bráškou vodit za ruku a nikdo nemohl říct nic. Tady je nikdo neznal a bylo hodně nepravděpodobné, že potkají někoho známého… a v podstatě no a co. Sourozenci se nemůžou vodit za ruku?

.

"Jééé, Itachi, hele!" ozval se Sasuke každou chvíli a nadšeně ukazoval na všechno možné, co mu ve městě nemělo šanci zevšednět. Na rezavou veverku, která před nimi honem mizela ve větvích, na ropuchu, která splývala s lesním podkladem tak dokonale, že kdyby se nepohnula, tak by ji ani nepostřehli. Dokonce zahlédli i vyplašenou srnku.

.

"Jako v Jiříkově vidění," pousmál se Itachi, když Sasuke studoval housenku, která si to razila přes vyšlapanou stezku. Nespěchali, takže mu vůbec nevadilo, že bráška se pořád něčím zaobírá, i on se rád kouknul, co je tady zajímavého a živého. "Zítra zajdeme k tomu poutnímu chrámu, co ty na to?" kývl směrem k dalšímu kopci, nad kterým byla vidět kupole.

.

"Souhlasím," přitakal Sasuke, už ta dnešní procházka se mu moc líbila. Ale bohužel se brzy stmívalo a i teď se od východu začínal táhnout tmavý pás přicházejícího večera. Červánky pozvolna temněly, byl nejvyšší čas se vrátit do jejich pronajaté chatky. Znovu tedy chytil Itachiho ruku a vydali se nazpátek, možná šli o něco málo rychleji než předtím, byla také větší zima.

.

Došli tak akorát za šera. Itachi se ujal vaření. Slíbil bráškovi pořádnou večeři a nemínil ho o ni ochudit. Chtělo to nějaké jednoduché jídlo. Dneska budou špagety s masovou směsí. Vaření se zdálo být čím dál obtížnější, jak se Sasuke motal kolem sporáku a provokoval ho. Olizoval kečup, tu zase šmátral rukama, kde neměl. Bylo to složité.

.

Sasuke měl o víkendu stráveném se svým miláčkem jisté představy, které neváhal uskutečňovat. Hrozně ho bavilo pozorovat, jak se Itachi snaží soustředit na vaření, zatímco se na něj zezadu lepil a nepokrytě ho sváděl. Pohrával si pod jeho košilí, a dokonce ho jednou či dvakrát plácl po zadku, což bylo něco, co naopak obyčejně dělával Itachi jemu.

.

Itachi div neskučel zoufalstvím, jak se snažil dovařit a přitom neošukat bratra na kuchyňské lince, jak by si zasloužil! I přes všechny tělesné nesnáze se mu podařilo dát pokrm na talíře a pustit se do jídla, ale ani tady to nekončilo. Sasuke ho provokoval olizováním jak vidličky, tak prstů a jemu se div nenadzvedávaly kalhoty.

.

Mladší Uchiha využíval jídlo jako prostředek ke škádlení bratra. Sice ze špaget neměl takový požitek, jako kdyby si je v klidu vychutnával, ale na druhou stranu se mu líbilo sledovat Itachiho nesnáze, které slibovaly, že po večeři přijde něco mnohem náruživějšího. Měli štěstí, že chatka byla vybavená velmi dobrým topením, takže prostředí bude ideální.