Sasuke je sirotek a má jen sám sebe a kamarády, jenže co se stane, když mu začnou postupně umírat lidé, na kterých mu záleží. Proč je vidí mrtvé ještě dřív, než se to stane? Proč je jiný než ostatní? Otázky bez odpovědí, smrt bez vysvětlení. Temnota v mysli a krutém světě zaplavuje chlapce jako temný háv. Může se vůbec probudit z černého snu a vykročit zpátky na osvětlenou cestičku spokojeného života?

 

 

 

ZADÁNÍ

 

Třebaže pomalu začínalo jaro, počasí za okny nebylo nijak zvlášť příznivé. Chladná a lezavá mlha se líně povalovala v uličkách dlážděných v těch lepších čtvrtích hrubými kameny, v těch horších obyčejnou udusanou hlínou, která ještě navíc stále páchla splašky. Kanalizace byla moderním výdobytkem posledních let, ale její budování zabralo poměrně dost času. Naštěstí sirotčinec byl pod přímou správou nedalekého opatství, takže odvody odpadu zde fungovaly již dva roky. Ani tak to ovšem ve velkém pochmurném domě nebyl žádný med. Dívky i chlapci měli pokoje v opačných částech budovy a na pokojích spalo na starých proleželých slamnících průměrně pět až sedm dětí pohromadě. Každý den se vstávalo v šest hodin a po ranní modlitbě následovala jednoduchá snídaně skládající se obvykle z kousku tvrdého chleba s medem, vzácněji s tenkou vrstvou másla. Hned po snídani byly starší děti zapřáhnuty do práce buď v samotném sirotčinci, nebo byly posílány na výpomoc na pole rolníkům, či do dílen a cechů jako pomocná síla. Ty mladší byly mezitím vyučovány ve víře a několik hodin si směly i hrát.

Oběd absolvovali buď opět v sirotčinci, obvykle se skládal z různých hrachových, prosných a obilných kaší na slano i na sladko, nebo se v tom lepším případě mohli přiživit i u sedláků, u nichž přes den sloužili. Ať už starší či mladší, výuka náboženství byla na pořadu každého dne, jen děti se střídaly podle toho, kde které zrovna pracovalo. Sestra Mei, která stála v čele sirotčince, dbala na to, aby každá z jejích oveček absolvovala čtení z Bible alespoň třikrát do týdne. Když se děti vrátily z výslužby, následovala pro všechny svěřence večerní modlitba a večeře sestávající se často z bramborových placek a zeleniny. Jakmile se setmělo, byly dívky i chlapci zahnáni do svých postelí ke spánku a ráno vše začalo nanovo. Průměrný počet dětí v sirotčinci se pohyboval kolem třiceti, někdy si nějaké převzali rolníci nebo řemeslníci natrvalo, nebo si některé z nich někdo osvojil, výjimkou nebyla ani smrt - v dobách epidemií přežívali jen ti nejsilnější.

Černovlasý mladík s delšími černými prameny po stranách bledého, ale jinak hezkého a souměrného obličeje a s rozježeným havraním hnízdem v zátylí upíral oči z vysokého okna na převalující se mlhu na ulici. Byly to zvláštní oči, pozoruhodně veliké a tmavé, stejně jako jeho vlasy, snad jen s hlubokými modravými záblesky noční oblohy za novoluní, rámované vějíři hustých dlouhých řas. Snad jako by ani nepatřily do tohoto světa, byly věčně zamyšlené, melancholické, a přesto v sobě nesly zvláštní dojemné kouzlo nadpozemskosti. Možná za to mohly okolnosti, které chlapce přivedly do tohoto místa. Jmenoval se Sasuke a hrůzy, které prožil, ale na něž se příliš nepamatoval, byly zpočátku častým námětem pro strašidelné historky, které kolovaly mezi místními dětmi. Jeho rodina byla vyvražděna, jednoho strašného rána našli sousedé po noci plné hrůzného křiku tři členy rodu Uchihů mrtvé. Těla Sasukeho rodičů byla prý rozpárána a znetvořena v jejich vlastních postelích, které spíše připomínaly tratoliště krve. Jeho starší bratr byl nalezen s několika bodnými ranami v břiše a hrudi, na tváři měl prý výraz mučivého šílenství, které ulpělo v jeho obličeji už navždy. Nůž, kterým byli zavražděni, se nikdy neobjevil, a strážníci ráno našli jen plačícího kloučka schovávajícího se v almaře, která jediná ho zřejmě uchránila od stejného osudu. Vrah se nikdy nenašel a jediný přeživší Uchiha skončil v sirotčinci.

"No tak, Sasuke, dělej, i stará Chiyo by to zvládla rychleji," ozval se seshora veselý zvonivý hlas a vytrhl černovlasého mladíka ze strnulosti.

Sasuke zamrkal a obrátil svou pozornost k blonďatému chlapci, který měl pusu od ucha k uchu. Měli spolu vydrhnout schody do podkroví, byly dřevěné, točité a pořádně dlouhé, dost na to, aby jim to zabralo dobrou hodinu. "Promiň, já… jen jsem se zamyslel," zamumlal Uchiha a sklonil se zpátky k rejžáku a vědru se špinavou vodou, "ta mlha je děsivá."

.

"Tak leda prd. Je to pořád jenom obyčejná mlha," ozval se třetí chlapec bledých vlasů a jemných fialových očí, do kterých se zakoukala leckterá holčina. Pusu měl stejně rozesmátou jako Naruto. Suitgetsu tu byl od čtyř let. Otce roztrhal žralok při lovu na moři a matka se utopila v řece. Říkalo se, že tam skočila ze žalu, ale spíš jí jen při praní prádla uklouzla noha. Ač byla pro Suigetsovu rodinu voda osudová, tak on sám ji miloval. Nejraději v létě, kdy mohl dováděl u řeky nebo u sudu s dešťovou vodou. Prostě všude, kde bylo něco většího než kaluž.

.

"Nikdy není obyčejná," trval na svém Sasuke a vymáchal rejžák v šedé nevzhledné břečce, než začal znovu umývat svůj schod, "nevíš, co se v ní může skrývat." Pokradmu jen tak po očku mrknul zpátky z okna a maličko se zachvěl. Někdy měl pocit, že je jiný než všichni ostatní, že vidí, slyší a cítí věci, které zůstávaly ostatním skryty. Jenže to nebyly zrovna hezké a příjemné věci.

"Jo, třeba sestra Mito s rákoskou," přisadil si žertem Naruto a přesunul se k Sasukemu, aby mu pomohl, "dneska prej ale zpívá v kostele ve sboru, tak budeme mít trošku volnějc. Mohli by nás zase poslat do dílny k Jiraiyovi, u toho je to super."

.

"To bysme museli zase něco zlámat, abychom to nesli opravit, ale je s ním aspoň sranda. Ten se nebojí vykládat o ničem," přisadil si Suigetsu a ohlédl se, jestli je někdo neslyší. Nerad by dostal od některé z řádových sester na zadek. "Vzpomínáte, jak nám naposledy vykládal, jak byl v nevěstinci? Jsem myslel, že Narutovi vypadnou oči z důlků."

"To není pravda," bránil se okamžitě blonďáček. "Za to ty jsi vypadal, že ti jazyk spadne na podlahu a bude se tam mrskat. Víš, co říkala sestra Kurenai, že když budeme myslet na tyhle věci, tak se nám spustí krev z nosu a očí a zemřeme," prorokoval vážně.

.

Sasuke ty dva rozverné vrstevníky neposlouchal. Jeho periferní vidění upoutalo něco jako černý stín mihnuvší se za okenní tabulí. Našponoval se, zatímco Naruto se Suigetsem se pořád dohadovali, a jeho tmavé duhovky strnule hleděly na rám. Téměř sebou škubnul leknutím, když se ze stínu, který ho tak vyděsil, vyklubal černý kocour Tilikum, jeden z několika, co se potulovali v okolí sirotčince. Zvíře na něj přes sklo upřelo zelené oči, tak zvláštně vědoucné a inteligentní.

"Co říkáš, Sasuke?" dožadoval se blonďák Uchihovy odpovědi.

"Ehm… co?" vrátil se oslovený zpět do reality.

"Ptám se, jestli na to někdy myslíš," zopakoval Naruto tiše a spiklenecky, "víš… no, jako na to, co dělá Jiraiya."

"Jo tak. Nevím… možná," zamumlal Sasuke lehce rozpačitě, "asi to musí bejt fajn, když o tom děda Jiraiya tak nadšeně vypráví. Ale sestry tvrdí, že je to hřích."

.

"Ale prosím tě, sestry tvrdí, že je hřích i prdět na mši. Kdyby to tak skutečně bylo, tak v nebi je pusto prázdno, očistec plný skučících lidí a peklo by praskalo ve švech. Třeba sestra Kurenai, ta chodí na tajňačku lízat cukr do kuchyně. Viděl jsem ji už několikrát a vždycky se u toho tváří takhle." Suigetsu začal napodobovat výraz absolutní spokojenosti a ještě u toho dělal škleby, až se všichni rozesmáli. "A sama káže, že máme jíst střídmě. Určitě taky půjde za tohle do pekla a potká se tam s dědou Jiraiyou a ten ji tam ošuká lasturku… By mě zajímalo, jak to doopravdy vypadá. Myslíte, že fakt jako lastury vytažené z moře?"

.

"Můžeme se zeptat Kiby," nadhodil Naruto dychtivě, zatímco jejich rejžáky pilně škrábaly po dřevěných schodech, "tuhle jsem je viděl s Ino, jak se zavírají spolu v komoře. Podle mě si to navzájem ukazovali."

"Zajímalo by mě, jestli se jim přitom děje to, co… ehm… nám. Ale podle Jiraiyi asi jo," poznamenal Sasuke s mírným zarděním. Všichni tři věděli, o čem mluví. Některým starším chlapcům v sirotčinci, mezi něž patřili i oni, se občas stávalo, že jim během noci ten ocásek mezi nohama podivně ztvrdnul a zvětšil se a někdy to nechtělo celé dlouhé minuty přestat.

Sasuke to zažil asi dvakrát, byl to zvláštní pocit, jako by byl v klíně hrozně rozpálený a strašně citlivý. Nutkalo ho to si tam sáhnout, dotknout se, ale sestry říkaly, že by jim za to mohly upadnout ruce.

.

"Asi jo, děda má vždycky pravdu," pokýval uznale hlavou Naruto. "Když říká, že je to dobrý, tak to určitě dobrý bude a nikdy jsem si nevšiml, že by ho Bůh nějak potrestal. Určitě je to jen výmluva, aby nám nemohli závidět," rozumoval dál a záviděl Kibovi, že něco dělal s Ino. Líbila se mu stejně jako Sakura a doufal, že si ho jednou všimnou, jenže ony měly oči pro úplně jiného.

"Třeba slyšel jsem, že opat odvedle prý nikdy neměl ženu a byl zbožný odmalička. Je ten nejsvatější muž v opatství a jde všem příkladem. Chtěl bych vidět, jestli opravdu je tak zbožný, že by se rozdělil i s kostelní myší. Taková hora, víš, jak je velký, to nemůže být urostlý jen z kaší… Možná jí na tajňačku posvěcené hostie, aby mu dodávaly sílu." Suigetsu v tom měl jasno, opat má určitě nějaké tajemství, které ho udržuje při síle.

.

"Třeba je jako Mojžíš a chodí na místní kopec rozmlouvat s Nejvyšším," pousmál se Sasuke. Setkal se s opatem jen párkrát, spíše ho viděl z dálky při různých průvodech a poutích, vždycky to ale byla impozantní postava, pozoruhodně skromně oblečená a vzbuzující náramný respekt. U někoho takového si ani nešlo představit, že by dělal to, co Jiraiya. "Ale stejně je to divný, ne? Chci říct… to, o čem nám Jiraiya vypráví, je prý špatný a nemravný… ale zároveň je to jediný způsob, jak mít děti, není to praštěný?"

"Hmm, stejně bych si to ale rád zkusil," prohodil Naruto, "teda neříkám, že bych rovnou musel mít děti, ale jen tak, jako děda Jiraiya." Na okamžik se obezřetně rozhlédl a ztišil hlas. "Už jste se toho někdy dotkli? Když to…víte, co myslím?" zeptal se spiklenecky a přesunul se na další schod.

"Ne," odtušil Sasuke a namočil znovu rejžák, "ty jo? Suigetsu?"

.

Světlovlasý mladík se zazubil, jako kdyby kápli na tajnou komnatu. "Nooo…" protáhl tajemně a to už mu na rtech visel Naruto. "To víš, já se nebojím, že by mi upadla ruka a už jsem si i ověřil, že je to kec. Neupadla mi, ani nezčernala, neumřel jsem ani mi nezčernal jazyk a z uší netekla krev… a bylo to dobrý. Zatraceně dobrý. Jako kdybyste snědli celou sklenici medu a bylo vám absolutně dobře po těle. A seděli jste u toho u krbu. Bylo mi tak dobře, akorát ze mě vyteklo to… to semeno… je to takový bílý a měl jsem fleky na kalhotech." To byla jediná stinná stránka celé věci. Nejradši by si to hned zopakoval, ale musel počkat, až mu ztvrdne znovu.

.

Oba zbylí mladíci na něj vyvalili oči, jako by jim právě sdělil, že se v komoře s Ino zavřel on sám.

"Fakt?" vydechl Sasuke a úplně na okamžik zapomněl na mytí schodů, "a jak jsi… to dělal? Nebál ses, že tě někdo načapá?" Obecně by ho spíš museli prásknout ostatní chlapci, v noci je nikdo kontrolovat nechodil, ale na pokojích jich spalo víc pohromadě, občas i na jedné posteli, když jim byla velká zima.

"Já to chci taky zkusit," vyhrkl Naruto a na okamžik sklouznul očima do svého rozkroku, jako by chtěl své mužství napůl přimět, aby ztvrdlo hned teď, "už aby se mi to stalo znovu!"

Sasuke se opět zasmál. Taky byl zvědavý, objevovat lidské tělo bylo jako zajímavé dobrodružství, tím spíš ty choulostivé části, to mělo navíc sladkou příchuť zakázaného ovoce. "Jen si vezměte, co všechno budem moct dělat, až budeme dospělí," zasnil se na okamžik.

.

"No jo, jenže tipuju, že nás příští rok odsud vykopnou, abychom se starali sami o sebe. Víš, že už jsme dost velcí, a pokud nebudeme chtít jít dělat novice do opatství, tak se budeme muset jít živit sami… ale do té doby," odkašlal si Suigetsu. "Co se taky zavřít někam do kumbálu? Mohli bysme zkusit s ptáčkama další věci. Děda vždycky o tom básní, co takhle vyzkoušet to, co on?" navrhl zasněně. Jak to musí být skvělé zasunout svůj klacek do ženy. Jiraiya o tom vždycky tak poutavě vypráví.

"Ale my nemáme lasturky, tak jak to chceš zkoušet?" ozval se nechápavě Naruto a namočil rýžák do vody, aby vydrhl další schod. Měl už z vody úplně rozmočené ruce. Když si promítl, co všechno jim děda říkal, že zažil, tak mu zrudly uši a líce.

.

"Jestli myslíš, že s náma nějaká holka půjde, tak možná, ale kdyby nás načapala Mei, tak letíme rovnou, vůbec nebudou čekat, až ještě víc vyrosteme," poznamenal Sasuke, i když měl takový pocit, že minimálně Sakura by s ním šla ráda. Spoustě dívek ze sirotčince se líbil, odlišoval se od ostatních kluků, byl tišší a tajemnější, věčně s takovým zasněným nepřítomným výrazem… možná trošku podivín, ale moc hezký podivín.

"Já myslím, že k tomu nemusíme mít nutně holku," nadhodil Suigetsu tajuplně, "můžem se přece dotýkat i sami… nebo navzájem."

"Není to divný?" zeptal se Sasuke a začal zase škrábat štětinami po dřevě, "myslel jsem, že to bez ženy nejde."

"Co by to nešlo," holedbal se světlovlasý mladík a tváře mu zahořely vzrušením, "nebo se fakt bojíte, že vám zčernají dlaně a upadnou ruce?"

.

"Jasně, že nebojíme," odvětil Naruto, i když si tím tak moc jistý nebyl. Měl své ruce rád, a kdyby mu zčernaly, tak by všichni hned poznali, že si s ním hrál. Co když se napoprvé nic nestane nebo se to objeví až časem? Určitě by je dospělí nevarovali jen tak, kdyby na tom nebylo něco pravdy. Jenže zase se nechtěl shodit před klukama. Vysmívali by se mu. Měl rozpor mezi tím, co by se mohlo stát, a co by chtěl. Třeba k tomu ani nedojde, tak bude stačit, že všechno odkýve.

.

"Fajn, tak se sejdeme po večerce u komory," zazubil se Suigetsu rošťácky. Byl z nich tří nejstarší a cítil se být na koni, že má víc zkušeností než oni. Navíc… no, ty věci byly fakt příjemné, docela se těšil na to, až zase zažije ty zvláštní pocity.

Naruto ani Sasuke už mu nemohli souhlas potvrdit slovně, jen mlčky kývali, protože se zezdola ozvaly kroky a pod nimi se objevila jedna z řádových sester, Shizune.

"Copak vy ještě nejste hotoví?" podivila se jejich pomalosti, "pospěšte si, jinak zmeškáte čtení z Evangelia."

"Promiňte, sestro Shizune, my sebou hodíme," sliboval Naruto andílkovsky, jako by se vůbec před chviličkou nebavili o nemravnostech.

.

Kluci museli přetrpět dlouhé čtení z Evangelia od kněze, který k nim docházel z opatství. Bylo zakázáno, aby z něho četl někdo jiný než kněz. V textu Evangelia neměli hledat oblažení, nadšení, skvělé myšlenky, nýbrž se snažit uzřít svatou Pravdu. Nespokojovat se s pouhou četbou, ale snažit se naplnit jeho přikázání, tedy proměnit teorii v praxi. Je to kniha života, a tak je třeba číst ji životem.

Všichni seděli zahloubaní do sebe a děti sebou nespokojeně vrtěly v lavicích, jak bylo dnešní předříkávání dlouhé a ony myslely na úplně jiné věci, než na povznesení své duše. Chtěly si hrát, bezstarostně lítat okolo sirotčince a veselit se. Nač sedět zavřený vevnitř, když sluníčko tak hezky šimrá a zelené lístky vlají ve větru. Jediné, co je drželo na místě, byl přísný pohled hlavní řádové sestry, která neváhala jakékoliv vybočení z řady ztrestat rákoskou.

.

Sasuke, Naruto i Suigetsu už řád sirotčince velice dobře znali a jejich pobožnost a bohabojnost byla poněkud nalomena rozkvětem jejich mládí. Však už kolikrát dostali přes prsty, když si mezi sebou při čtení svatých textů šeptali nebo se tlumeně pochechtávali knězově zapálenému výkladu a gestikulování. Dneska byla jejich pozornost navíc ještě rozptýlena sdíleným tajemstvím, kdy na sebe spiklenecky pomrkávali a byli na jednu stranu celí nervózní a nesví, ale zároveň se těšili.

Nudné utrpení, které museli absolvovat, to ovšem nijak nezkrátilo, naopak, dnes se jim to celé zdálo ještě nesnesitelnější. Večer se ale přeci jen nachýlil a Naruto se Sasukem, kteří spali v jiném pokoji než jejich fialovooký kamarád, zalézali do postelí se smíšenými pocity. Musí teď počkat, než všichni usnou.

.

Sirotčinec se v noci stával děsivým místem. Chladné dlouhé chodby, nebylo ani jediného světélka. Vysoká okna pouštěla dovnitř mrtvolně bledou měsíční záři. Občas někde s cupitáním proběhla myška či potkan, hledající něco malého k snědku. Ze zdí budovy sálal chlad, který se třem chlapcům zakusoval do bosých nohou. Sunuli se tiše chodbami a snažili se splynout s okolím. Doufali, že nikdo v tuhle noční dobu nebloudí chodbami stejně jako oni. Kumbál byl dnes zatraceně daleko a nemohli se dočkat. Tlumené bouchnutí dveří od místnosti bylo skoro jako rána kladivem v nočním tichu. Přesto se zdálo, že je nikdo neviděl.

Suigetsu se snažil zapálit malý oharek svíčky, kterou ukradl v kuchyni. Po několika pokusech se v místnosti rozlilo slabé světlo lojové svíce.

.

Obličeje chlapců se v matné mihotavé záři zdály přízračné jako tváře duchů. Obzvlášť Naruto vypadal mimořádně nezdravě a vyděšeně, drobný hrudník se mu zrychleně zvedal a pomněnkové oči měl rozšířené. Taky se neustále ohlížel po dveřích do kumbálu, jako by čekal, že se každou chvilkou rozletí a dovnitř vtrhne přinejmenším sám opat, který je sežehne pekelným plamenem.

Sasuke byl také trochu nesvůj, přeci jen se v noci nikdy takhle nikam na tajnačku nevydával a měl z toho nedobré pocity. Neustále měl dojem, že je někdo pozoruje, tma ve všech koutech, kam nedosáhlo světlo svíčky, byla hustá a neproniknutelná, i když racionálně věděl, že jsou tu jen smetáky, vědra, kýble a všelijaké další harampádí, nemohl překonat strach z myšlenky, co jiného by se mohlo ukrývat mezi haraburdím, skryto jejich očím v temnotě.

Zdálo se, že takhle v noci i Suigetsu ztratil část své sebejistoty, třebaže naoko pořád předstíral, že ho nic nemůže rozhodit.

.

"Tak," protnul ticho Suigetsu, když po sobě nerozhodně pokukovali, "když už jsme tady, tak bysme mohli začít." Sám byl nervózní, nejenom z toho, že dělali zakázané věci, ale i z toho, že si nebyl úplně jistý, co má přesně dělat. Musí ukázat, že na to má koule, neshodí se.

Stáhnul si kalhoty ke kolenům a vyhrnul košili. Jeho mužství bylo zatím odpovídající jeho věku, ale již bylo funkční, jak poznal před pár týdny.

.

Sasuke nasucho polknul. Ne že by nikdy neviděl přirození jiných chlapců, koneckonců koupání jednou za čas probíhalo tak nějak skoro hromadně, ale ještě nikdy se nekoukal na cizí péro v nějaké takové situaci. Nechtěl se však před klukama ztrapnit, takže s mírným zarděním Suigetsa následoval a spustil si lněné gatě ke kotníkům. Nebyl si jistý, jak chce jejich kamarád vyvolat ten… ten zvláštní stav, ale možná o tom ví víc než oni.

Naruto váhal nejdéle, okouněl hodnou chvíli, než se konečně odhodlal se k nim přidat.

.

A co teď? Suigetsu už to předtím obracel ze všech stran a vzpomínal na všechno, co jim kdy řekl děda Jiraiya. Asi ho prostě bude hladit a uvidí, co to udělá. Spokojeně zaznamenal, že jako nejstarší ho má zatím největšího. Položil si ruku na vlastní penis a začal ho s ní třít. Bylo to divný a dělat to před ostatníma klukama ještě divnější, zčervenaly mu líce studem, ale nepřestal.

.

Narutovi div nevypadly oči z důlků, on to fakt udělal! Sahal na sebe a… a…! Vypadalo to, že mu to nic nedělá, alespoň ruku měl pořád stejně bílou a zdravou, i když se s ní dotýkal těch nevyslovitelných míst.

Sasuke se ošíval, na jednu stranu mu to přišlo hrozně hříšné, jako by se na to neměl dívat, a na druhou nemohl odtrhnout oči. Ještě nikdy nic takového neviděl a dech se mu zadrhl v hrdle, když si uvědomil, že ta věc v Suigetsově dlani opravdu roste!

.

Suigetsu si oddechl. Fungovalo to! Ze začátku se bál, že se nic nestane a bude za blbce, co si tu hladí klacek, a naštěstí to zafungovalo. Děda Jiraiya měl pravdu, bylo to příjemné. Jako kdyby mu po těle běhaly myšky a lechtaly ho pacičkami. Zkrátil se mu dech, když vzal svoje mužství pěkně do dlaně a protahoval ho.

"Tak, kluci, dělejte, ať v tom nejsem sám," pobídl ostatní, aby se připojili. Tohle bude jejich malé sladké tajemství.

.

Sasuke si vyměnil s Narutem pohled. Nechtěl vypadat jako srab, zvlášť když se sem v noci vkradli jen kvůli tomuhle… Suigetsu vypadal tak spokojeně, jako by se mu to opravdu líbilo, třeba to bude fungovat i jim.

Černovlasý mladík vzal s rozpačitým výrazem své mužství do dlaně a párkrát pohnul rukou, tak jako to dělal jejich kamarád. Musel zadržet dech, jak to bylo úplně jiné, než když se sám sebe dotýkal při čurání. Tohle mělo zvláštní opojnou příchuť a sám se musel divit, jak na to jeho tělo reaguje.

.

Plavovlasý klučina koukl na oba kamarády a nerozhodně si stiskl ret zuby. Má nebo nemá to udělat? Když to neudělá, bude vypadat jako srab, ale když jo, tak co když mu zčerná ruka a na všechno se zítra přijde? Pane bože, dej mi znamení, pomyslil si v zoufalství vlastní mysli, a nebe k němu zůstávalo hluché. Opatrně položil dlaň na svého ptáčka a několikrát po něm přejel rukou.

.

Mladý Uchiha vnímal, jak se jeho dech podivně změlčuje, a navzdory tomu, že panoval noční chlad, mu začínalo být horko. Ze všeho nejzvláštnější však byly ty pocity, které jeho pohyby provázely. Takové brnivé impulsy, příjemné, vzrušující, byla to slast, ale úplně jiného druhu než jakákoliv, kterou do té doby poznal. Byla tělesná, sexuální, pro něj zcela nová. Ze rtů mu samovolně vyklouzl hrdelní povzdech, až se toho skoro sám leknul. S mírně pootevřenými ústy sledoval, jak jeho penis tvrdne a zvětšuje se…jůůů, hodně se zvětšuje.

.

Naruto přemýšlel, co má dělat…V hlavě mu to šrotovalo jako nikdy a prostě byl vnitřně absolutně rozpolcený. Tělu se začínala jeho činnost líbit. Zvyšovalo se u něj vzrušení a chtíč, jenže mozek ho strašil šílenými výjevy černých rukou a obrovskou hanbou, co by na něj padla. Stojí mu to za to? Sotva se jeho mužství začalo napřimovat, ustrašená stránka zvítězila.

"Kluci, já nemůžu," prohlásil rázně a natáhl si kalhoty. "Nechci mít černý ruce," zamumlal zahanbeně a prchl z kumbálu, jako kdyby mu hořelo za patami.

.

Oba starší mladíci se podívali napřed na dveře, kde Naruto zmizel, a pak na sebe, v dlaních ještě stále tvrdá a dychtivá ztopoření. Nastalo poněkud rozpačité ticho, jak je kamarádův útěk rozhodil.

"Ehm…možná bysme měli přestat," hlesl Sasuke nejistě, i když jeho mladé tělo mu skoro až s bolestivou naléhavostí dávalo najevo, že chce rozhodně pokračovat.

Když k němu Suigetsu přistoupil blíž, nasucho polknul, ale neucouvnul. Na to, že byl světlovlasý o rok starší než Sasuke, byli téměř stejně vysocí.

.

"Vždycky to byl strašpytel," odtušil jednoduše Suigetsu a přímo se díval do Sasukeho očí, jestli v nich najde zaječí úmysly. Pohled mu sklouzl ke vzrušeným klínům. Namířil žalud a dotkl se Sasukeho mužství. Tohle bylo tak jednoduché a přitom z toho čišela největší neřest, jakou si dovedl představit. "Cítíš to taky tak? Je to dobré, že?" pronesl tiše.

.

Sasuke si olízl rty. Bylo to víc než dobré. Ta část Suigetsova těla byla tak sametová, jemná a přitom tuhá, a když se dotkla jeho vlastní erekce, projelo jím to jako blesk. Srdce mu bouchalo mohutně do hrudi, doslova pelášilo jako vyplašený králíček, a měl najednou kdoví proč šílené nutkání se Suigetsa dotknout, přitisknout se k němu, cítit ho blízko u sebe…

"S-Suigetsu…" zaúpěl rozpolceně a z bezprostřední blízkosti na kamaráda hleděl.

.

Světlovlasý mladík se natiskl na svého kamaráda a jejich ztopoření se o sebe otřela celou délkou. Musel si skousnout ret, aby nezasténal. Bylo to tak hříšné. Už se nedivil, že se to zakazovalo. Jistě by to jinak všichni dělali od rána do večera. Zcela přirozeně pohnul pánví proti rozpálenému kamarádovi. Natlačil ho až na stěnu, než proti němu začal přirážet. Kde se v něm vzalo takové chování?

.

Sasuke překvapeně zamrkal, ale jeho tělu se to příliš líbilo na to, aby se snad svému vrstevníkovi vzpíral. Bože… jak jen to mohlo být tak hrozně příjemné?! Jejich vzpřímená přirození se dychtivě pohybovala proti sobě a třením docházelo ke stahování předkožky, což v obou chlapcích vyvolávalo dosud nepoznanou slast. Jednali instinktivně, pudově, a jejich mladé mysli byly opojeny neznámou sexuální touhou.

Sasuke automaticky přesunul dlaně na Suigetsova ramena a promnul je, dýchal tak horce a přerývaně a v podbřišku cítil takové pnutí plné rozkoše… zrychlil a zasténal.

.

Suigetsu s přivřenýma očima prožíval společnou neřest a tělem se mu rozlévala nepoznaná slast. Bylo to mnohem intenzivnější, než když si to dělal sám a potají. Jestli se tohle prožívalo u plození dětí, tak se nedivil, že jich někteří měli plný dům. Bylo to prostě skvělé. I když děda Jiraiya říkával, že děti nemusí přijít vždycky. Ostatně zaučil je ve všem, co k této problematice patří, a smáli se dětem, které tvrdily, že děti nosí čáp nebo vrána.

.

Černovlasý mladík se třel o svého kamaráda o sto šest, dýchal jeho vůni, dotýkal se jeho těla… znal ho svým způsobem dobře, ale nikdy ho ještě Suigetsu nevzrušoval tak jako teď. Ten pocit horkosti v jeho slabinách sílil, až začal mít dojem, že se brzy něco stane, že tohle nemůže vydržet, bylo to tak skvělé, nemohlo to pokračovat donekonečna… Jeho malý přítel mezi nohama sebou několikrát zatepal a pak najednou Sasukeho zalila vlna tak pronikavé rozkoše, že jeho výkřik utlumila jen Suigetsova dlaň na jeho ústech.

.

Plavovlasý klučina nečekal, že by byl Sasuke tak hlasitý a tak tak ho dokázal utlumit. Mohl by někoho přilákat, a to on nechtěl. Kdyby je takto načapali, jistě by jim dali rákoskou tak, že by měli modré zadnice. Držel dlaň na kamarádových ústech a sám ještě několikrát nutkavě pohnul pánví, než se se zasyčením udělal. Bylo to tak nové, euforické, že měl pocit, jako kdyby mu měla změknout kolena.