Na lodi při čekání na bohatě naloženou obchodní loď může být nuda. Začnou se vyvolávat rozmíšky, které skončí rvačkou. Kapitán musí zakročit, aby mu námořníci nezvlčili a nezardousili se mezi sebou. Oba bráškové mají jiné starosti a to, kde by se mohli zašít.

  

 

Hladinu nekonečné modré plochy vlnily klidné hřebeny vln. Přelévaly se jedna za druhou a štěklily se mezi sebou. Možná by někdo očekával křik racků, ale toto místo bylo příliš vzdáleno od pevniny. Bylo zrádné. Číhali tu piráti. Vznešená galeona se houpala na hladině, plachty vysoko vykasané a na přídi byla zdobená vnadnou nymfou. Dva vysoké stěžně zaručovaly lodi náležitou rychlost a bezmála třicet děl nebezpečnost. Troufnout si na něco takového mohlo jenom královské loďstvo a to nikde nebylo k vidění. V hlídacím koši vysoko nad palubou měl hlídku plavovlasý mladý muž. Většinu času na něj neúnavně pražilo slunce a on zíral na obzor, jestli se někde neobjeví kořist. Nyní se však jeho oči místo do dálky upíraly dolů, aby mu nic neuteklo. Dole zuřila rvačka.

"Já že jsem hovado, které jenom žere jako prase a nic jiného neumí?! To odvoláš!" zavrčel černovlasý mladík a hrozil pěstmi chlápkovi s vlasy ulízlými dozadu a nepěkným úšklebkem na rtech.

"Za pravdu se každý bije, Shisui," prohodil posměšně Hidan a vyšel vstříc svému protivníkovi za vydatného povzbuzování okolo stojících pirátů, což byli všichni. Nikdo si nemohl nechat ujít pořádnou chlapskou zábavu.

.

Sasuke ve chvíli, kdy rvačka propukla, zrovna upevňoval jedno z lan v ráhnoví. Bylo mu teprve čerstvě šestnáct, suverénně nejmladší člen posádky, ale byl to Uchiha. Už jen to jméno znamenalo pojem. Uchihové patřili ještě bezmála před dvaceti lety mezi vysoké šlechtice v úzkém kruhu kolem samotného krále. Vlivem několika nešťastných událostí, k nimž se řadila především prohra jejich dědečka Tajimy v bitvě o kolonie, však postupně upadli Uchihové v nemilost a byli nuceni najít si jiný osud - na moři.

Sasuke o těchto věcech často slýchal, ale sám život u dvora nikdy nezažil, na svět přišel až na lodi, což byl také jeden z důvodů, proč se zde cítil jako doma. Odmalička vyrůstal na houpajících se prknech paluby a po ráhnoví šplhal jako opice. Od otce se učil manipulovat s kormidlem, seřizovat plachty, navádět loď a vůbec všechno, co mohl k takovému životu potřebovat. Navíc dostával také tvrdé lekce v boji a obsluze děl, protože pirátství se samozřejmě bez ozbrojených střetů neobešlo.

Nejmladší Uchiha sjel po laně z výšky bezmála dvaceti metrů během několika vteřin a hladce přistál na palubě. Ihned zamířil k dlouhovlasému mladíkovi, který se opíral o zábradlí schodů vedoucích ke kormidlu a nesouhlasně si měřil probíhající souboj.

"Tak už jsou zase v sobě, co?" uchechtnul se a stanul po boku svého bratra, "strejda je zabije, jestli vyleze."

.

Itachi si založil ruce na hrudi. "Stoprocentně, je teď podrážděný, už dva tejdny se kolem nic nehlo a posádka se nudí." On sám nikterak po krveprolití netoužil, ale nemohl žít jinak. Jeho domov byl tady, mezi tlupou ošuntělých smradlavých pirátů, slané vody a po boku svého brášky.

Shisui si s Hidanem dávali notně do těla. Byli vyhecováni od kroužku mužů, kteří jim svými těly vytvořili zápasnickou arénu. Pokřikovali a div se nesázeli, kdo zůstane stát na nohou. Už první pustil žilou, to když Uchiha neuhnul před pravačkou a dostal do čelisti, až se mu roztrhl ret.

.

Piráti zavyli jako smečka vlků, rvačka pro ně byla vítaným zpestřením. Nebyly to typy mužů, kteří by vydrželi dlouho v nečinnosti. Byli to drsní ošlehaní chlapi, kterým bylo moře napůl matkou i otcem a boj bratrem. Často si nedali pokoj ani v přístavech, posilnění alkoholem se nechávali zatáhnout do šarvátek s místními obyvateli i sami mezi sebou.

"Touhle dobou už jsme měli být na pobřeží," poznamenal Sasuke. Podle původního plánu měli zakotvit koncem měsíce, ale mnoho lodí těmito vodami za ten čas neproplulo, tři nebo čtyři se jim navíc stačily vyhnout. Neměli ještě dostatek kořisti, aby si to mohli dovolit. "Už bych to docela bral… potřebuju se vykoupat," protáhl se potom a očima nepříliš zaujatě sledoval stále probíhající zápas. Vzhledem k jistým okolnostem, ke kterým došlo asi před rokem, nevedla nikdy Sasukeho první cesta po propuštění z lodi do nějaké krčmy nebo pochybného podniku, ale tam, kde se mohl pečlivě vydrhnout sladkou vodou. Ani na palubě nezmeškal příležitost, když vydatně zapršelo, aby ze sebe spláchl pot a špínu. Každý den si navíc pravidelně vyplachoval ústa bylinným čajem, čímž si udržoval zdravé bílé zuby. Na rozdíl od zbytku posádky se tak udržoval v relativní čistotě a nikdy tolik nepáchl, třebaže si z něj kvůli tomu někteří členové tak trochu utahovali. Z boku krátce pohlédl na Itachiho. Právě on byl tím důvodem, proč o sebe tak dbal.

.

"Tak se těš…" nestihl to ani chudák doříct, protože hned vedle schodiště se rozrazily dveře od kajuty můstku, kde kapitán přebýval přes den a řešil problémy a plánoval jejich cesty. Těžké kožené boty zaduněly po deskách paluby. "U všech mořských ďasů, co se tu kurva děje?" štěkl na ně Madara hlasitě, až se všichni přestali v tu ránu chechtat a postavili se do pozoru. Nikdo si to nechtěl u kapitána rozházet. Kolovaly o něm nejrůznější zvěsti, jak věší posádku na stěžně nebo jim rozpáře břicho a nechá nakrmit žraloky. Ti, co mu stáli v cestě, se překotně klidili z cesty, jen dva mladí muži neslyšeli.

Shisui se právě chystal použít levý hák, když jeho ruku něco chytilo a zatočilo s ním, až letěl k zábradlí a přepadl přes něj do vody. O chvíli později bylo slyšet i druhé čváchnutí. Naštěstí byl námořník a ne suchozemec, takže plavat uměl.

Madara se pronikavě podíval na zbytek zkoprnělé posádky. "Ty dva vytáhněte a budou za trest celý den vynášet vodu z podpalubí… a nedostanou nic k jídlu." Voda se musela pravidelně vyčerpávat z toho nejspodnějšího podpalubí a byla to nejnevděčnější práce na lodi. Ještě zvýšil hlas: "Jestli ještě někdo tady bude dělat bordel, tak ten jeho smradlavej zadek protáhnu pod kýlem!" Otočil se na patě a vracel se zpátky. To si tedy najmul sebranku.

.

Sasukemu zacukaly koutky a urputně se musel snažit, aby se nerozesmál nahlas. Připadalo mu legrační, jak strýček bez větší námahy ukončil roztržku. Vzhledem k poměrně nízkému věku byl ještě poněkud rozpustilý a šili s ním všichni čerti. Jinak měl ale z kapitána respekt jako všichni ostatní. Stejně silný pak pociťoval ještě ke svému otci, ale jinak zřejmě k málokomu. U druhého strýčka, Izuny, to nebylo tak horké, neboť Izuna byl nejmladší ze tří bratrů a rozhodně nepouštěl takovou hrůzu.

Sasuke se ohlédl na horní palubu, kde stál u kormidla jejich otec. Pravděpodobně dobře slyšel Madarův rozkaz, protože právě dával pokyny posádce, aby nastavila správně plachty. Bylo třeba loď zbrzdit, aby Hidana a Shisuie mohli vytáhnout. Nezdálo se to, ale při dobrém větru plula jejich galeona Tsukuyomi pěkně rychle. Kdyby se příliš vzdálili, nemuseli by už dva námořníky v té nekonečné mase neklidného moře nikdy najít a ti dva nešťastníci by tak zůstali na pospas buď utonutí z vyčerpání, v tom horším případě pak nenasytným čelistem žraloků. I to se stávalo, Sasuke sám si pamatoval minimálně na dva členy posádky, kteří tímto politováníhodným způsobem opustili tento svět.

"Se vsadím, že je ty roupy stejně nepřejdou," prohodil se smíchem ke svému bratrovi, "se pozabíjí v podpalubí a pak se potopíme, když nikdo nebude vynášet vodu."

.

"To rozhodně, ale je tu asi tak dalších sto lidí, tak myslím, že Madara by určitě někoho určil, kdo to bude dělat místo nich. Stejně se voda vybírá na střídačku, takže ani nás dva to nemine. Jen myslím, že Shisui bude nešťastný bez jídla." Sice už měli jen solené maso a jen čekali jako na smilování na nějakou napěchovanou loď, aby ji obsadili, vybrali a vrátili se do některého z přístavů zpeněžit kořist. Rozešel se k zábradlí, aby těm blbečkům hodil lano a s pomocí ostatních je vytáhli nahoru.

.

Sasuke se vrátil do ráhnoví pod záminkou kontroly lan, ale ve skutečnosti aby se mohl kochat výhledem. Pravda, nebylo toho moc, co by mohl vidět, široko daleko bylo jen a jen moře, ale právě to ho vždycky fascinovalo a přitahovalo. Nekonečné, nespoutané, nezkrotné moře, hladící i zuřící, jedinečný živoucí rytmus, který tu byl už od pradávna. Pozoroval jeho ladné pohyby, vlny se přelévaly jedna za druhou, dnes nebyly tolik vysoké, ale přesto o sobě dávaly v pohybu lodi značně vědět. Posadil se na vodorovné ploše a zády se opřel o stěžeň. Byl rád, že je otec příliš zaujat kormidlem a studováním kompasu, Fugaku totiž svého syna nerad viděl tam nahoře. Za tu spoustu let už viděl hodně ošklivých následků pádu, které jen ve výjimečných případech nekončily smrtelně. Sasuke však podobnými starostmi netrpěl, měl dobře vyvinutý cit pro rovnováhu, což se hodilo nejen pro pohyb v lanoví, ale ostatně i a samotné palubě, když se galeona prudce nakláněla v bouři.

.

Itachi pomáhal Kisamemu a Kakuzovi vytáhnout ty dva nahoru. Naštěstí se chytli na poprvé a nemuseli kvůli nim znovu složitě otáčet a vracet.

Jakmile Shisui padl na palubu, tak se rozkašlal, protože se několikrát poobjímal s vlnou a notně si lokl slané vody.

"Stálo vám to za to?" zabručel rozmrzele vysoký tmavovlasý muž, na kterém bylo vidět, že už prošel hodně bitvami. Jeho kůže byla zbrázděna jizvami a ozdobena několika tetováními okolo předloktí v podobě tlustých černých pásů. Přišel k nim úplně náhodně, handloval v jedné vesnici zboží, a jelikož si rozuměli tak napůl, místní domorodci mu udělali nabídku k sňatku výměnou za jeho zboží velké hodnoty. V nevědomosti přikývl a už byl jejich. O svatební noci prchl jako nějaký zloděj a od té doby se té vesnici a širokému okolí vyhýbal jako by to tam zamořil sám ďábel.

"Hahaha, jasný, jsem si už dlouho nezaplaval, ty starej vyschlej mořskej vl… kurva! Musíš mě nakopávat, sotva jsem vylezl nahoru?!"

"Tak drž tu svoji klapačku zavřenou nebo tě hodím zpátky a nikdo se pro tebe vracet nebude!" Kakuzu to neměl nikdy k ráně daleko, a když se jednalo o Hidana tak zvlášť. "A máte jít vytahovat vodu a fofrem." Dalším nemístným kopnutím toho zmetka popohnal.

.

Sasuke dění na palubě věnoval jen letmou pozornost, víc se soustředil na vzdálený horizont a hlavou se mu honily všemožné dobrodružné myšlenky, jako asi každému chlapci v jeho věku. V otcových mapách si často prohlížel nezbádané končiny dalekých pevnin, kde nikdy nebyl. Jakkoliv miloval moře, toužil poznat i něco víc než omezený prostor galeony a přístavní města. Částečně ho to táhlo do Ohnivé země, podle všeho nejmocnější velmoci, odkud Uchihové pocházeli, ale zrovna tak ho lákala i neprozkoumaná místa nového kontinentu, o kterých se vyprávěly fantastické historky o bájných tvorech a divokých kmenech.

"Zase sníš, špunte?" přetrhl mu úvahy pobavený hlas kdesi nad ním. Vzhlédl a jeho tmavé oči se setkaly s modrými duhovkami plavovlasého muže, který byl sice jen o čtyři roky starší než on, ale zjevně už mu to dávalo jistý pocit nadřazenosti, byť nebyl jedním z potomků slavného šlechtického rodu. Nebylo to však myšleno vyloženě zle, spíš jen jako drobné přátelské popíchnutí.

"Trhni si," ušklíbnul se Sasuke směrem k Deidarovi a vylezl o kousek výš, aby mohl nahlédnout přes okraj hlídkového koše, "za celý dva tejdny žádná loď… že ty je odháníš? Vždyť nedohlídneš dál než přes špičku vlastního nosu."

.

"Jsi drzej jako malý hladový štěně. Náhodou mám nejlepší oči na palubě, nemůžu za to, že prostě v těchto vodách nic není. Nevím, proč nejedeme někam jinam, když to tu stojí za starou belu." Deidara neodolal a rozcuchal mladíkovi vlasy. Moc dobře věděl, že to nesnáší, a proto to rád dělal. Sice on taky neměl rád, když mu někdo sahal do vlasů. Kvůli nim už vyslechl hotové litanie, prej slečinka, pff.

.

"Hej!" Sasuke ucukl dozadu. Jeho uhlově zbarvené kštici dominovaly dva delší prameny, které mu rámovaly obličej, jinak se mu ale v zátylí neposedně ježila, ať dělal, co dělal. Zkoušel je nosit i dlouhé jako Itachi, ale to mu zase nevyhovovalo, takže nad tím nakonec zlomil hůl, i tak ale neměl rád, když tento stav někdo ještě zhoršoval. "Tě shodím z toho koše, jen počkej, zlatovlásko…" zavyhrožoval planě, "aspoň bude mít Kabuto co dělat."

.

"Ten by byl štěstím bez sebe. Znáš ho, dělá, jen když musí," zazubil se na mladíka a i přes Sasukeho snahu nepoddat se mu na hlavě vyrobil pěkné vrabčí hnízdo. Našpicoval uši na přehl se přes koš. "Myslím, že tě někdo volá. Podle zoufalého a starostlivého hlásku to bude určitě Itachi." Sasuke nedal na bráchu dopustit v žádném směru.

.

"To víš, někoho z nás na palubě potřebují a někoho holt odsunou nahoru, aby neotravoval," vyplázl Sasuke na blonďáka jazyk, "měj se, bystroočko, pěkně se koukej!" Ke zmírnění svých slov plácnul Deidaru po rameni, přeci jen k němu měl z posádky celkem blízko, věkový rozdíl mezi nimi nebyl zas tak rapidní, třebaže ho Deidara neustále zveličoval a velmi rád Sasukeho škádlil.

Sasuke hbitě slézal, z posledních tří metrů pak skočil. Dopadl na palubu pružně jako kočka a vesele se usmál na bratra: "Volal jsi mě?"

.

"Sasuke, zase lítáš nahoře," povzdechl si dlouhovlasý Uchiha. Měl o něj strach, ať už se dělo cokoliv a do boje ho zatím ještě nepouštěli, za to byl rád. Dělal jim zadáka a často se s nimi kvůli tomu hádal, chtěl do první linie. "Madara s náma chce něco probrat." Kisame na chvíli zaskočil za Fugaka a sám jejich otec před chvíli zmizel uvnitř. "doufám, že to nebude na dlouho. Dneska je hrozně nevrlý."

.

"Divíš se? Docházejí nám zásoby," odtušil Sasuke a pokusil se upravit si účes, který mu Deidara předtím tak pošramotil. Nechtěl by si vyslechnout nějaké kázání od otce, že chodí tak rozčepýřený, byť dobrá polovina posádky měla vlasy spíš jako koudel. "S takovou budeme brzo muset tak jako tak zakotvit, pokud nezaprší, do měsíce jsme bez sladký vody…" Tahle vize byla pro každou loď největší pohroma a Madara to nepochybně musel započítat do svých plánů.

.

"To je pravda, tak pojďme, beztak se čeká jen na nás." Všichni Uchihové už byli uvnitř, tedy kromě Shisuie, který makal a lítal s vědrem. Otevřel větrem a vodou ošlehané dveře můstku a oba vešli dovnitř. Ihned se do nich zabodly pronikavé oči nejstaršího z mužů.

"Potěr se konečně uráčil dojít," naznačil jim ne moc příjemně, že jsou tu pozdě. Kapitán vstal od stolu a se založený rukama za zády udělal několik kroků na jednu stranu a na druhou. "Už jsme u třetí obchodní trasy a nikde není žádná loď. Zásoby se tenčí a hlavně bude potřeba čerstvá voda, aby se nám nezkazila jako minule." Naklonil se nad mapu a cosi v ní chvíli studoval. Rukou posunul klobouk kousek vedle, aby viděl na ostrovy, které byly jejich pozici nejblíž. Zvedl uhrančivé oči k synovci: "Sasuke, co bys navrhoval?"

.

Oslovený poněkud překvapeně zamrkal, byl nejmladší z rodu a ostatně z celé posádky - byť byl Uchiha, nebylo zvykem, aby se s ním někdo radil, natož sám kapitán. V prvních několika vteřinách na svého strýce jen zaskočeně zíral, na kluka neobvykle velké a citlivé oči mírně rozšířené, ale hned vzápětí si uvědomil, že tohle je jeho šance. Pokud chtěl dokázat, že je hoden nosit jméno Uchiha, musí přemýšlet a jednat jako vůdce.

"N-no," vyhrknul nejprve rozhozeně, ale hned nato si odkašlal. Nebyl sakra na moři tak krátce, aby se nestihnul lecčemu naučit! "Podle mě se nabízí dvě varianty," přistoupil k mapě a prstem přejel po vyznačené linii hlouběji v oceánu, "je jasné, že čtvrtou obchodní cestu dál na jihu nemůžeme zkřížit, je to příliš riskantní a při neúspěchu nám dojdou zásoby dřív, než bychom stačili dorazit k jakékoliv pevnině. Proto můžeme zamířit buď na západ, v přístavu můžeme načerpat síly a zásoby, nebo…" Sasuke se na okamžik odmlčel, jak v duchu kalkuloval. "…nebo můžeme plout na východ. Blíží se čas sklizně a kolonie budou potřebovat levnou pracovní sílu. Lodě dovážející otroky jsou už nepochybně na cestě. Při troše štěstí by se nám mohlo podařit na nějakou narazit, a pokud ne, tři týdny na východ je ostrov s pitnou vodou. Do té doby nám zásoby ještě vystačí." Nejmladší Uchiha dokončil svou myšlenku a znovu couvnul od stolu. Letmým pohledem zachytil otcovo krátké přikývnutí, které ho zahřálo.

.

Madara spokojeně přivřel, třeba z toho písklete nakonec něco užitečného vyroste. Ostatně to, co řekl Sasuke, si myslel taky, ale občas měl chuť si nechat poradit a pro Sasukeho měl vždycky takovou neurčitou slabost. "Dobrá, zní to použitelně… Fugaku, jakou plujeme rychlostí?"

"Deset uzlů, kapitáne," oznámil okamžitě o dva roky mladší bratr.

"Poplujeme na východ. Zkusíme tam chytit nějakou obchodní loď a vzít všechno cenné." Chvíli ještě něco studoval v nákresu. "Budeme ale dost blízko hranicím královského teritoria, tak si musíme dát bacha na jejich fregaty. Nerad bych zase investoval do oprav a případně do nových lidí," odmlčel se, "ale kdyby došlo na věc, tak rozhodně neuteče se staženým ocasem."

.

Sasuke se potěšeně zapýřil. Nedočkal se pochvaly, ale ani ji nečekal, už jen to, že kapitán schválil jeho návrh, byla čest. Když už to bylo takhle, možná by nebylo marné nadhodit znovu tu věc, o kterou už usiloval minimálně dva roky, třebaže mu každý říkal, že je na to ještě příliš mladý. Zaobíral se tou myšlenkou po celou tu dobu, kdy se starší Uchihové, zejména tedy tři nejstarší, radili o dalším postupu. Trvalo to asi hodinu nebo půl druhé hodiny, když je Madara konečně se soumrakem propustil. Sasuke měl ale ještě něco, co s ním chtěl probrat, a sbíral k tomu odvahu. Nechal napřed odejít všechny ostatní, i svého bratra se slovy "Jdi napřed, dorazím za chviličku", a nejistě se obrátil zpět ke svému strýci: "Kapitáne?"

.

Madara se cítil už dost unaveně. Už se těšil, jak se jim zadaří a třeba měsíc zůstanou v přístavu, než bude znovu potřeba doplnit hladinu peněz v měšci. Měl podezření, že Sasuke bude chtít něco zvláštního, když nechal všechny odejít. Zapálil svíčku, aby na toho nezbedníka viděl. Měkká nažloutlá záře osvětlovala krásně řezanou mladíkovu tvář. Kochal se. Sedl si do křesla. "Co chceš, Sasuke?"

.

Sasuke zaváhal, něco jiného bylo rozhodnout se si s Madarou promluvit, a něco jiného pak to rozhodnutí realizovat tváří v tvář. Přeci jen z jeho strýce sálala podvědomá autorita, často ani nemusel nic říkat, když vyšel na palubu, posádka se zklidnila už pouhou jeho přítomností. Ale teď už nemohl couvnout! "Chtěl bych…" Nejmladší Uchiha sebral veškerou zmužilost a napřímil hlavu. "Chci bojovat," prohlásil tentokrát bez zachvění, "přál bych si prokázat své služby téhle lodi a jejímu kapitánovi v přímém střetu."

.

Madara se opřel o opěradlo a prohlížel si Sasukeho. Imponovalo mu, jak se snaží vypadat drsně a dospěle. Dítětem rozhodně nebyl. Chvíli mlčel a nechával synovce ve vratké nejistotě, jak mu vlastně odpoví. On už měl předem jasno, jaká bude jeho odpověď. Nerad někomu nadržoval, ale Sasuke pro něho byl něco víc než jen obyčejný nájemný pirát nebo jeho starší synovci. Něco ho k němu táhlo a nechtěl ohrozit jeho život. I tak zbloudilá kulka mohla kdykoliv zabít i někoho vzadu. "Ne, budeš jako vždycky vzadu, kdyby nás napadli."

.

"Ale, kapitáne…!" protestoval Sasuke rozhořčeně, jako by na chvíli zapomněl, s kým vlastně mluví, "mám za sebou daleko více hodin výcviku v boji s mečem, než mnozí jiní na palubě!" Byla to pravda, tyhle lekce dostával od dětství každý den, vždycky minimálně hodinu dopoledne a hodinu odpoledne cvičil na zadní palubě s některým členem rodiny. Byl sice ještě mladý, ale taky skálopevně přesvědčený, že už musí poznat opravdový boj, byť se názory jeho otce, nemluvě už o jeho bratrovi, od toho jeho podstatně lišily. Jediné, co mu chybělo, byly právě zkušenosti.

.

"Jak jsem řekl… nebo se chceš protivit mojí vůli?!" pronesl Madara ledovým tónem, který naznačoval, že nesnese námitek. "Neboj se, na všechno časem přijde. Boj, krev i smrt. Nic ti neuteče. Spíš bys mi měl poděkovat, že tě neposílám do první linie." Nebyla to tak úplně pravda. Fugaku ho nabádal, aby ještě počkal, a Itachi jak se zdálo, by za bratra položil život. Nakonec i jemu by přítomnost toho písklete chyběla. Už byl na prahu dospělosti a chybělo mu jen smočit meč v krvi. Na chvíli se zamyslel, jak si vzpomněl, když bylo to štěně menší a dělalo mu samé naschvály. Třeba za ty smradlavé ryby pod polštářem ho nechal na celý den pověsit na příď a stejně mu to nezabránilo v dalších vylomeninách.

.

Sasuke na svého strýce hleděl s plamennou rozbouřeností. Šestnáctiletý mladík se nechal vždycky ovládat spíš emocemi než chladným rozumem, horká zvířená krev patřila k jeho věku. Líce se mu lehce začervenaly přívalem nelibého pobouření a velké tmavé oči se leskly živým černým ohněm dospívajícího lva. Hruď se mu prudce dmula, jak měl sto chutí oponovat, tolik toužil dokázat, že je stejně schopný jako každý jiný pirát v posádce. Madarův tvrdý nekompromisní výraz ho však donutil s velkou neochotou rezignovat. Jednak už jen samo o sobě postavit se nejstaršímu Uchihovi bylo jako vyzvat na souboj devítihlavého draka, jednak měl hluboce vštípeno, že kapitána prostě musí poslouchat.

Pomalu trhaně vydechl, jak se snažil ovládnout všechny ty naštvané pocity, že je podceňován, a nasadit klidný obličej. Moc se mu to nedařilo, ale přesto podřízeně sklopil hlavu. "Kapitáne," přikývl na znamení, že rozumí a že se stane přesně tak, jak Madara poručil. Potom se obrátil na patě a vypochodoval z kajuty. Jako malý výraz vzdoru, který si prostě nemohl odpustit, i když věděl, že by to neměl dělat, za sebou prásknul dveřmi.

.

Madara se jenom uchechtl, jak doznělo duté bouchnutí a vzdalující se kroky. I on už měl odejít. Sfoukl svíci a vyšel ven. Bylo jasno a dorůstající měsíc osvětloval palubu stříbrným, skoro mýtickým světlem. Vyšel po dřevěných vrzajících schodech na můstek, kde Kisame ovládal loď. Prohodil s ním pár slov ohledně směru. Izuna už tu byl a nebylo co řešit. Po cestě do své kajuty, jedné ze dvou, potkal pár mužů, kteří měli dnes v noci službu. Uvnitř místnosti odložil lehce ošoupaný kabát a klobouk na židli. Vysvlekl se a lehl si do postele. Tohle byl luxus, na který měl nárok jen on a oba jeho bratři, kteří spali ve vedlejší místnosti.

.

Sasuke dorazil do podpalubí pořád ještě v ráži z předešlého střetu. Opravdu si myslel, že mu to tentokrát projde. Jak dlouho ho Madara hodlal držet mimo boj?! K čemu pak všechen ten výcvik směřoval, když neustále s otcem oddalovali jeho zúročení?

Většina posádky už se chystala ke spaní nebo někteří už tvrdě zařezávali v závěsných lůžkách. Tohle byla jedna z věcí, na kterou si musel člověk na lodi zvyknout - nebyla tu skoro možnost žádného soukromí. Vlastní kajutu měl pouze kapitán a o další se dělili Fugaku s Izunou, jinak spali námořníci pohromadě. Sasuke zamířil ke svému místu, které bylo hned nad Itachiho.

.

Itachi jen polehával a čekal na brášku. Bylo mu divné, proč tam zůstal tak dlouho. Hned, jak ho uviděl přicházet, se vymrštil do sedu a špičkami bosých nohou se téměř nedotýkal země. "Sasuke, konečně jsi tady." Měkce se na něho usmál a viděl, že s největší pravděpodobností se jeho malému bráškovi stalo nějaké příkoří.

.

Sasuke mu navzdory svému nevalnému rozpoložení úsměv opětoval. Itachi byl jediný, kdo mu dokázal zvednout náladu, ať už se nacházel v jakkoliv trudných myšlenkách. "Jo, promiň, chtěl jsem ještě se strejdou něco probrat," osvětlil důvod svého zdržení a vyškrábal se do závěsného pelechu. Naklonil se ale přes okraj, aby si mohli s bráškou povídat.

.

"A co to bylo?" zeptal se polohlasem dlouhovlasý Uchiha zespodu a natáhl se, aby se mohl dotknout Sasukeho vlasů.

"Jenom ho nesežer," poznamenal rádoby vtipně Deidara, který se pohupoval ve vedlejším lůžku. Přímo nad ním zpoza plátna vykoukla hlava s ulízlými vlasy.

"To je fakt, Madara by ti nasekal na holou," zašklebil se Hidan. Bylo veřejným tajemstvím, že bráškové spolu měli nějaké techtle mechtle a navíc Sasuke byl kapitánův oblíbenec.

.

"Myslím, že po dnešku můžeš být rád, že nenasekal tobe. Mohls skončit jako výživné krmení pro žraloky," opáčil směrem k němu Sasuke a výsměšným gestem Hidanovi naznačil své. Když se člověk pohyboval celé dny ve společnosti takových obhroublých mořských vlků, musel se s nimi naučit jednat jediným jazykem, kterému rozuměli. Zvlášť Sasuke, vzhledem k tomu, že byl tak mladý, si musel mezi nimi získávat pár let své místo, jinak by se rychle stal oblíbeným terčem šikany. Ale díky tomu, že s nimi vyrůstal odmalička a rozuměl jim, k ničemu takovému nikdy nedošlo. Rádi ho pro nízký věk škádlili, dobírali si ho kvůli důslednému udržování čistoty, ale nikdy to nebylo myšleno vyloženě zle, spíš jen přátelsky popichovali a on jim to vydatně oplácel.

.

"Copak ti pan velký Madara, vládce sedmi moří udělal? Nechtěl ti půjčit svoje šťourátko mezi zuby?" zachechtal se Hidan následovně a překulit se na druhý bok. Byl unavený, společně se Shisuiem vynosili určitě čtyři desítky věder vody až z toho nejspodnějšího podpalubí. Nenáviděl schody. Kdyby uměl něco lepšího než se flákat, zabíjet a chlastat, tak by si možná na pevnině našel nějakou práci. Vítr ho ale zavál sem, k rebelům a vrahounům jako byl on sám.

.

"Nedovolil mi mít to potěšení narvat ti ho do prdele," ušklíbnul se Sasuke, ale považoval tím debatu za skončenou. Neměl v nejmenším úmyslu prozrazovat posádce, co bylo předmětem sporu mezi ním a kapitánem. Zajisté by si neodpustili poznámky, že takové malé pískle přece ještě nemůže vytasit svůj meč v boji, že mu teče mlíko po bradě a kdesi cosi. Místo toho spustil ruku dolů přes okraj lůžka, ovšem na druhé straně, blíž ke stěně, aby to přeci jen nebylo všem ostatním na očích, a pohrával si s Itachiho prsty.

.

Itachi nijak neváhal a pohrával s těmi jeho. U vstupu do místnosti svítila plápolavým plamínkem olejová lampa. Bylo to jedině světlo v podpalubí. Okna ani nic podobného tu být nemohlo, aby voda při bouřích nenatekla dovnitř. Dlouhovlasý Uchiha s bráškou propletl prsty a pak ho napadla jistá troufalost. Prstem nakreslil na hřbet bráškovy ruky kolečko a pak ji třikrát jemně stiskl. Byl to jejich tajný signál a doufám, že Sasuke nebude proti.

.

Nejmladší Uchiha si ve tmě olíznul rty a srdce se mu trochu rychleji rozbušilo. Věděl dobře, co ten návrh znamená a stačilo mu jen představit si chvíle, které by mohly následovat, aby se mu vzrušením naježily jemné chloupky v zátylku. Dlouhý život na moři měl jednu nevýhodu, a sice nedostatek žen. Každý kázně dbalý kapitán nedovolil mít na své lodi ženu - posádka, vystavená takovému pokušení, by se brzy proměnila v morálně upadlou chásku, takže se svými choutkami museli vydržet až do přístavu. Ale Sasuke s Itachim si našli vlastní způsob, jak tyhle věci vyřešit… nebylo to ostatně mezi námořníky nic tak moc neobvyklého.

Sasuke zahákl svým ukazováčkem o ten Itachiho, což byl němý souhlas.