Zbrusu nová povídka s oblíbeným jashinistou a stále krásným blonďáčkem. Není řeč o nikom jiném než o Hidanovi a Deidarovi. Já jsem psala za neustále nadávajícího bělovláska, takže se máte na co těšit. Shirayuki si střihla Deiho, který charakterem za svým parťákem vůbec nezaostává. Snad si příběh oblíbíte stejně jako my dvě. A asi uhodnete, že jsme se nechaly inspirovat Eragonem. (příběh jsem původně začala psát s Akuryem, ale z neznámých důvodů přestal s psaním)

Rozhovor s draky probíhá v mysli a je psán kurzívou.

 

Povídka věnována Myschelle Tategami.

 

Děj: Země je pod ochranou dračích jezdců. Slouží jako vojáci či poslové v zemi Letícího listu. Deidara a Hidan se nemají zrovna v lásce. Jeden do druhého často dorypují a ani jejich vlastní draci jim v tom nezabraňují. Přijde nečekaný zvrat během návštěvy cizích jezdců, který jim přehodnotí priority a nadělá mezi nimi chaos.

 

 

Vítr mu čechral bílé vlasy. Tady nahoře byl svobodný. Jen on a jeho drak. Šupiny se mu blyštěly na slunci jako drahokamy. Temně fialová střídala světlejší až do nejasnějších záblesků. Byl tu jen on a Jashin, na nikoho jiného se nepotřeboval spolehnout. Pohladil milovaného tvora po krku. Nezaletíme se okoupat?

Mluvili spolu pomocí telepatie. Říkalo se, že když se mladě těchto velikánů do někoho otisklo, tak si spolu vyměnili část duše, proto se mohli dorozumívat tímto způsobem. Lehce a snadno, bez jakýchkoliv obtíží. Jashin zvedl pravé křídlo a v ladném oblouku zamířil k lesklé modré ploše nedaleko. Nebyli jediní, kdo měl podobný nápad. Hidan si odfrkl, byl tam i on. Snesli na volné prostranství vedle břehu.

"Ale copak, slečinka se nám přišla taky vykoupat?" rýpl si jízlivě a svezl se z koženého sedla na zem.

.

Blonďák mu věnoval jeden ze svých opovržlivých pohledů a ke svému vznešenému sněhově bílému zvířecímu příteli vyslal myšlenku o tom, že jen tenhle člověk mu dokáže za pár sekund zkazit den. Pak narušiteli odpověděl poměrně odměřeným hlasem: "Víš, měl jsem to v plánu, ale přece ti neudělám radost, abys mě mohl očumovat." Na konci polkl raději mírné uchechtnutí a natáhl ruku, aby mohl Katsu pohladit po krásně hladkých, jako skála tvrdých šupinách na krku. Cítil, jak si dračice dotyk užívala.

Také nebyla ráda v přítomnosti toho fialového tvora, který jí byť byl velmi podobný vzhledově, tak dle jejího názoru na rozdíl od ní mentálně nedorostlý jako čerstvě narozené dráče. Co si o druhém okřídlenci myslí mu dala najevo jasným opovržlivým gestem - raději otočila hlavu a dívala se kamkoliv jinam, jen ne na něj.

.

"Tak slečinka se nám stydí?" uchechtnul se bělovlasý a povoloval řemeny popruhů. On tedy neměl v plánu se nijak omezovat a za chvilku bylo sedlo dole, než se stačil svléknout, tak jeho drak s požitkem skočil do jezera. Mocný náraz těla o hladinu, rozstříkl tekutinu daleko od něj. Tak nedočkavý. Hidan se už příliš nezdržoval a shodil ze sebe kalhoty a lněnou halenou a vlítl za Jashinem. On sám nedostal na dno, ale obrovský tvor zřejmě ano, protože stál klidně. Neodolal, aby se ho nesnažil utopit, byť samozřejmě neměl šanci.

.

Když Deidaru zlila vystříknutá voda od hlavy až k patě, vztekle se ušklíbl. Vymačkal si trochu vody z oblečení a padl do trávy, aby uschl. Nesnášel, když musel trávit den v mokrém a už neměl daleko k tomu, aby se na něj nerozštěkal. Nechtěl ale, aby vypadal jako malé uražené děcko. Opřel se hlavou o Katsuino břicho a po očku pozoroval dovádění druhých dvou bytostí. Po chvíli se neudržel, aby nekřikl: "Prožíváš opět dětství, či ses ještě ze stádia dítěte nedostal?"

.

Hidan zrovna visel na rohatém výrůstku hlavy draka. Chtěl po plavovlasém něco prsknout, ale Jashin se zrovna převalil na záda a tím dostal svého jezdce pod vodu. Hned, jak se dostal na hladinu, tak na nadávku zapomněl a prskal vodu, která se mu dostala do nosu. Blbečku! Plácl tvora po krku. Nemyslel to vážně, svému draku by odpustil všechno. Jemu ano, ale k ostatním už byl o hodně přísnější.

Jasně, ty ještěrko. Chtěl vyběhnout dřív, než ho jeho přítel dostane znovu pod hladinu, jak svým tělem rozráží hladinu, ale nestihl to a znovu měl možnost zkoumat hlubiny.

.

Při pohledu na ně se blonďatý popadal smíchy za břicho a lapal po dechu. Pokaždé, když myslel, že už se uklidil, vyprskl znovu. Koukej se na něj, jak se tam válí, prohodil ke své dračici.

Ano, ten nebude dnes mít žízeň. Jashin se chová jako slon v porcelánu, bojovat on s někým, tak zabijí dříve sami sebe, než nepřátele, odpověděla a odfrkla si.

Už jen při představě, jak by takový boj asi vypadal v tuhle chvíli, se musel Deidara znovu rozchechtat. "Dobře, Hidane, jen tak dál. S trochou štěstí se dožiješ do večera," zatleskal mu hlasitě. "Musela to být jistě neskutečná žízeň, když takto hltáš vodu." Provokativně se zaculil a založil ruce na hrudi.

.

Hidan se soukal do kalhot a zavazoval jejich tkanici, když zvedl vražedný pohled k chechtajícímu se mladíkovi. Výhružně se k němu rozešel, aby mu ukázal, co si o něm myslí. Moc daleko se nedostal, protože mu do cesty Jashin položil hlavu.

"Seru na Peina! Zmaluju mu tu tvářičku klidně znovu!" vykřikl rozhorleně a snažil se svého draka obejít. Nikdo si z něj nebude dělat srandu!

.

"Já ti dám, zmalovat tvářičku! Jen potvrzuješ, jaké jsi nestabilní agresivní hovado," odfrkl si dlouhovlasý, zatímco se postavil a snažil se působit nebojácněji, než se ve skutečnosti cítil. Bílé tělo vedle něj se také pohnulo, Katsu výhružně vycenila zuby a vyslala k muži před sebou myšlenku, že pokud se dotkne jejího chráněnce, tak neskončí nejlépe. Byla připravena prát se za něj jako lvice o své mládě.

Deidara zatnul ruce v pěsti. "Koukni se na sebe, ani ovládnout se nedokážeš, fakt jako děcko, ne-li horší!" Přivřel oči a snažil se nevnímat ten nepříjemný pocit blízko žaludku.

Neprovokuj ho tak, napomenula ho dračice a také zaujala mírně výhružnou pozici.

.

Jashin jenom protočil oči, tahle část charakteru jeho partnera byla příšerná. Byl popudlivý, vznětlivý a do nepříčetného stavu se dostal velmi lehce. Neměl v plánu ho nechat udělat, co tu tak nahlas rozkřikoval. Postavil se za něj, aby mohl zasáhnout včas, kdyby ho dračice, chtěla usmažit na místě, protože se tvářila, že to opravdu udělá.

"Opovaž se říct, že jsem děcko! Nevím, kdo taky vypadá jak holka, možná si tím něco kompenzuješ, slečinko," štěkal pohrdlivě a přibližoval se.

.

Deidara se na něj vztekle podíval, jak on si dovoluje posuzovat jeho… intimní partie?! Tohle by urazilo každého muže. Navíc už ho rozčilovalo, jak si dělá legraci z jeho vlasů. Začalo to v něm opravdu kypět.

Neblbni!, vykřikla Katsu, ale bylo pozdě.

"Ty hajzle!" zařval blonďák, rozběhl se proti němu a napřáhl pěst, aby ho udeřil prudce do obličeje, tohle si nikdo nebude dovolovat, ani tenhle rozmazlený agresivní pitomec! Jenže dračice, chtíc ho ocasem zadržet, mu jen podkopla nohy, přičemž spadl obličejem přímo k Hidanovým nohám, rovnou do hlíny.

.

Hidan se rozchechtal a tónina jeho smíchu začínala přeházet v hysterii, to se povedlo. "Vidím, že asi už nemůžeš na nožičky. Měl bys se sebou začít něco dělat, nebo jestli je to tvoje speciální technika v boji proti nepříteli, tak věz, že účinná moc není." Přišlápl mladíkovi nohou rameno, aby se nemohl zvednout. Rád trápil a provokoval lidi, zvlášť ty, kteří si o to vyloženě říkali a Deidara ho dráždil nejen svých vzhledem, ale i podobnými provokacemi. Chtěl ještě něco říct, ale bolestně zaskučel, jak se jeho paže ocitla ve stisknutí ostrých zubů.

Jsi nepoučitelný, kdybych tu nebyl, tak už je z tebe pečené kuře. Takže se koukej uklidnit nebo půjdeš domů pěšky. Jashin poodešel se svým jezdcem ke kopě jejich věcí a pak ho pustil na zem.

Zrádče, vůbec nejsi na mojí straně! Štěkl v duchu a prohlížel si svou paži, kde se perlily kapky krve. Zase bude mít jizvy, jakoby jich už od těch zubů neměl dost. Taky by sis mohl vymyslet jiný způsob, než mě nosit v zubech!

.

Deidara se s výrazem vraha zvedl a vyplivl kousky hlíny, které mu ulpěly v puse. Bohužel, něco zůstalo zaseknuté mezi jeho zuby a nanesené na jeho tváři. Otřel si rukou obličej a celé si to tam rozpatlal. Potom teprve přešel k vodě, pokusil se to smýt a zahnat nechutnou příchuť hlíny. Celou dobu neřekl ani půl slova a jeho zvířecí kamarádka ho pozorovala s trochu starostlivým pohledem. Trošku přešlápla a až pak se přesunula k němu, kde se posadila. Cítila se trochu provinile. Ale zároveň věděla, že si zasloužil trochu srazit hřebínek.

Hups, pípla. Já nechtěla.

A pak, kdo je jako slon v porcelánu, zašklebil se na ni Dei, ale pak se jí omluvil. Musel uznat, že se taky choval jako děcko. Což bohužel nic neměnilo na tom, že byl pořád ušmouraný. Navíc se mu zacuchaly vlasy, o to komičtěji musel působit.

.

Hidan zatím pyskoval a ve vodě si opláchnul krev, snad se to rychle zacelí. Víš, že bys měl dostat za uši?

Pff, no a? To bylo s nadsázkou, jsi hrozný slovíčkář, vytknul mu bělovlasý a nahodil na něj sedlo a upevnil popruhy. Košili si zastrčil za opasek, nechtěl ji mít od krve a ještě ji prát, to by mu chybělo ke štěstí. Vyšvihl se nahoru a upevnil nohy do řemenů. Naposledy koukl na druhého jezdce, než se zvedli do výšky za pleskotu křídel.

.

Ten chvilku čekal, hladíc nervózně šupinové brnění své dračice, než zmizí z dohledu. Pak si teprve pokusil trochu upravit vlasy, což pochopil, že moc dobře nejde. Jen si je rozpustil a zacuchané od hlíny se mu je nepodařilo ani svázat zpět do gumičky. To je vážně zlý sen. S povzdechem se vyhoupl do sedla. Když se vznesli, shlédl ještě svůj odraz na vodní hladině, a se zamračením musel uznat, že minimálně s rozpuštěnými vlasy vypadá opravdu jako nějaká blonďatá dívka.

.

Hidan se držel rozsochy sedla a nechal myšlenky volně plout. Snažil se nemyslet na toho plavovlasého provokatéra, šlo to poměrně dobře. Rány na jeho paži byly hlubší než obvykle a začínalo to bolet.

Omlouvám se, zahučel Jashin, cítil jeho vnitřní pocity i tělesnou bolest. Nezpůsobovala mu muka, ale trápila ho. Chvíli nechal teplé proudy vynést ho do výšky.

Už to nech být. Nechtěl se rozhádat se svým drakem. Přes spojení k němu proudily obavy a lítost, uzavřel se. Drak přistál na skalní plošině, odkud vedla cesta do komplexu chodeb, kudy prošli i dva lítavci vedle sebe. Zamířili k jejich pokoji, bydlel sám a nebyl tu už nikdo, kvůli komu by spěchal domů. Rodiče mu zahynuli válce už hodně dávno a on se otiskl s drakem. Tím mu začal jiný život a získal nový domov. Patřil k Akatsuki. Našel lahvičku s vyluhovanými bylinkami v alkoholu a ošetřil si zranění. Ovázal si ty ještě krvácející a ulehl na postel se skopanou přikrývkou.

Jashin se uvelebil uprostřed místnosti ve vlastnoručně vyrobeném pelechu z listí, travin a větviček. Smutně koukal na jezdce, který se s ním odmítal bavit. Vydal nespokojený zvuk, aby na sebe upozornil, ale dosáhl jen toho, že se mladý muž otočil tváří ke zdi. Po hodině už to nevydržel a vstal. Pohledem zavadil o naleštěnou zbroj u stěny. Neměl moc příležitostí k boji, ale byl znám pro svou nelítostnou povahu. Kdy zase půjdeme do boje?

Jen, aby se nám to nevyklo z rukou. Víš sám, že nejdou pro ránu daleko, třeba Kakuzu se z toho málem nevylízal a ještě teď je samá jizva. Sám měl vzrušení z boje rád, jen s těmi proradnými tvory nebyla třeba si lehkomyslně zahrávat.

Jashin na partnera jen pobaveně vyfoukl z nozder vzduch a opětoval mu pohled ametystově zbarvených očí. Měli je tak podobné a přitom jiné.

.

Deidara se mlčky nechal nést na hřbetě své bílé dračice. Hlavou mu kolovalo spoustu myšlenek a tak se jim snažil věnovat pozornost. Protože vždy se mu přemýšlelo nejlépe takto, v klidu a tichu, vysoko nad zemí, vysoko nad všemi problémy, kterým musel vždy čelit.

Byl snad jediným člověkem, který nikdy v dětství ani na chvíli nesnil, že by někdy měl svého draka. Už jako dítě, kdy se o něj starala jen matka, protože otce nikdy nepoznal, se snažil přemýšlet o všem zodpovědně. Pomáhal jí s menším hospodářstvím, co měli. Každé ráno vstával před úsvitem a krmil s ní chovná zvířata, která jim běhala po dvorku, a potom ještě vypomáhal v domácnosti. Naučil se, že není praktické být bordelářem, protože člověk si tak vždy přidělává zbytečnou práci navíc. Došlo mu, že pokud si oblečení sám nevypere a nenachystá, nikdy nemá jistotu, že ráno najde čisté. Začal i v různém obchodování nahrazovat kdysi úlohu jeho otce. Proto se mentálně stal dospělým už v dětství.

Do Katsu se otiskl ještě v době, kdy matka žila. Pro něj to byl zvláštní pocit… uvědomil si, že se začíná od ostatních odlišovat, že už není jen dalším ze stáda, ale díky sněhové krásce, tehdy ještě strašně malé, se stal někým výjimečným. Přesto nezpyšněl. Začal bydlet jinde, s lidmi z Akatsuki. Ale ani tehdy nepřestal být zodpovědným, dělal, co mohl, aby jeho máti nezůstala na všechnu práci sama. Ale ta mu nevěřila, připadalo jí, že drak ji připravil o jejího jediného syna, poslední milovanou osobu, kterou měla. Nenáviděla Katsu. Nemohla ji snést ve své přítomnosti. Snažila se přesvědčit Deidaru, aby se jí vzdal. A ten jí nedokázal vysvětlit, že to prostě nejde, že jak se jednou otiskne, prostě je to dané.

Vytvářela ale těmito řečmi mezi ním a jeho zvířecí přítelkyní menší dusno, které přestali nakonec oba dva zvládat. Proto jednoho dne už blonďáček domů nepřišel, ať ho vyhlížela jeho matka, jak chtěla. Nedokázal už tolerovat její nenávist ke své dračici. Už prostě ne. Přestal s ní komunikovat. Po měsíci a půl dostal zprávu, že umřela.

Přišel se po dlouhé době podívat na místo, kde vyrůstal, a nemohl věřit svým očím. Většina zvířat byla mrtvá, vyhublí králíci se rozkládali v kotcích v králikárně, nad mrtvolami prasat létaly mouchy. Jeho milovaný pes ležel v boudě, už delší čas po smrti, s čumákem natočeným ke dveřím. Určitě až do konce svého života čekal, že se pro něj pán vrátí a vytrhne ho z bídy, do které se kvůli němu dostal. Ano, kvůli němu. Nikdy si Deidara nepřestal tohle vyčítat, ani smrt zvířat, ani pohled na chátrající dům, ve kterém asi delší dobu nikdo nevětral. Když vešel, praštil ho do nosu zatuchlý vzduch. Všude viděl jen binec. A to předtím bývala jeho matka tak pořádná. Jeho odchod ji musel zničit.

Následující den hnijící zvířectvo pohřbil, jelikož si to zasloužilo. Pro svého milovaného psa vyrobil i dřevěný kříž. Uklidit dvůr mu zabralo pár dní, mezitím proběhl i pohřeb, na který se neodvážil jít. Ne, jak by tam mohl stát vedle její rakve a dělat, že se nic nestalo, když ji tak podle zradil? Stal se tak černou ovcí z pohledu nejbližších sousedů, kteří ho kdysi milovali.

Vyklidil dům, vymaloval ho a potom ho prodal. Zpřetrhal veškeré kontakty se svými bývalými přáteli a smysl života našel jen v Katsu. Rány z minulosti ho vždy doprovázely, nikdy si nepřestal vyčítat, co se stalo. Pro jeho neustálý smysl pro pořádnost a jeho dívčímu vzhledu si z něj mnozí z ostatních Jezdců utahovali. Štvalo ho to, chtěl někam mermomocí zapadnout. Mít lidi, kterým na něm záleží, a kteří ho přijmou s jeho chybami i špatnými věcmi, které napáchal.

Nemysli na to, okřikla ho dračice podrážděně, z jeho temných myšlenek dostávala i ona depresivní náladu.

Promiň, já… Nedokončil větu. Stejně v tu chvíli přistáli nedaleko od místa, kde předtím Hidan. Vešli do svého bydlení a Katsu se okamžitě stočila a usnula, on si však ještě šel dolů do lavoru nabrat vodu a umýt si vlasy a tělo. Až o pár minut později zalehl do postele s prosbou o nějaký pěkný sen, jenž by mu zlepšil náladu. Stejně ho ale čekala jen další ze spousty nocí strávených v nočních můrách.

~~~

Týden uplynul jako voda a termín příjezdu mírové návštěvy se blížil. Uchihové chtěli s Akatsuki probrat nějaké problémy ohledně hranic, kde pořád vyvstávaly nejrůznější potyčky a rozbroje, protože se vždycky našel nějaký provokatér, ať už byl z kterékoli strany.

Hidan a ani Deidara se po celý čas neměli možnost, kde potkat. Jen se párkrát mihli na chodbě a tím to končilo. Neměli na vzájemné provokace čas. Jejich území bylo obrovské a bylo potřeba komunikovat s králem a plnit nejrůznější úkoly, od ničení temných tvorů v horách až po doručování důležitých zpráv.

Jashin už netrpělivě čekal na přistávací plošině na svého jezdce. Slyšel za sebou šustot, ale to nebyl on. Kroky byl těžší a dvojité. Za chvíli se z přítmí chodby, kterou osvětlovaly očarované koule, vyloupli dva tvorové. Měli s nimi jít Uchihům naproti a zajistit jim bezpečný přelet ke smluvenému místu.

.

Katsu s Deidarou letěli a užívali si krásného slunečného dne. Oba byli trochu nervózní a mladík ještě navíc opět nevyspalý, ale oba se zdáli docela v pohodě. Dračice schválně prudce vystoupala do výšin, až to s chudákem cuklo a musel se zasmát, načež ona k sobě přitiskla křídla a pustila se prudce s otáčením dolů. Jen vteřinku před dopadem křídla roztáhla a obloukem se zase vrátila nahoru. Blonďáček se musel pevně držet, nejprve měl pocit, že vypadne ze sedla a nakonec, že si vylámal všechny zuby.

Sakra…! To teď bolelo, zakňučel a chytl se jednou rukou za ústa.

To přežiješ. Až budeme jednou zase bojovat, taky nebudu mít moc času na to, abych vymýšlela kreace, jak zachránit tvůj chrup, na to budeš muset myslet ty, zahihňala se a nadále radši jen plachtila, beze změny směru.

Neodpověděl a raději si upravil ještě účes a oblečení, protože si všiml, že se pomalu blíží k místu, kde budou nuceni přistát. Uvolnění končí, začínají povinnosti. Pomalu se začali snášet k zemi.

.

Hidan si ve svém pokoji ještě opravoval nárameník. Všiml si, že se mu uvolnil řemen. Bude si to muset odnést k řemeslníkovi spravit. Zatím vázání slátal tak, aby mu neupadl. Bylo by nanejvýš trapné, kdyby mu to stalo před Temnošupináči. S uspokojením zaznamenal, že část brnění, jakž takž drží. Upravil si opasek obtěžkaný mečem a vykročil ven. Musel Jashina vyhodit, dneska ho už rána svrběla křídla a těšil na prolet.

Když se blížil k jasnému prostranství, byl tam jeho drak sám. Kde je ta padavka?

Před chvíli odletěli k hranicím, ujistil ho o pravdivosti jeho myšlenek.

To jsou mi teda hlídka, když ani na nás nepočkali. Doufál, že bude moc Deidaru popichovat, ale na strážní věži bude času dost.

Nasedej, ať je rychle doženeme. Jashin věděl, že Katsu je rychlá, takže čím měli menší prodlevu tím lepší. Nechtěl se předvádět, ale zase neměl rád, když ho někdo nepovažoval za dost rychlého.

No jo pořád, zabručel Hidan a vyskočil do sedla, kde utáhl řemeny okolo svých nohou. Nechal svého draka skočit ze skalní římsy dolů. Miloval volný pád. Mohl bych padat věčně.

A pak by z nás byl mastný flek. Jashin nabral výšku a správný směr. Seč se, snažil co nejvíc, tak jejich parťáky nedohonil. Nakonec po hodině zběsilého letu přistáli vedle nich na prostranství strážné věže na hranicích, až drápy hlasitě zaskřípaly o kámen.

.

Jakmile viděl blonďák, že dorazili, neovládl se a prohodil: "Jé, vy jste došli? A my čekali, že se sem dopravíte až tak zítra… možná pozítří, s vaší rychlostí." Zacukaly mu koutky. Zase jednou je lepší, než on! A jak je vidět, tak i zodpovědnější. Vypnul hruď a usmíval se jako sluníčko, hladíc po bělostném krku svoji krásku. "Tak ale, i snaha se cení, že jo." Pokusil se opřít o mohutné tělo vedle sebe. Bohužel nepočítal s tím, že se Katsu trochu přesunula a tak skoro spadl. Toto zaškobrtnutí mu rychle smázlo úsměv s tváře a začal se červenat.

.

"Neznáš náhodou jednoho týpka, který na nás měl aspoň ze slušnosti počkat?!" Hidan rozepl popruhy a seskočil na zem. Měl ztuhlé nohy od toho dlouhého letu a tak tak, že se mu nepodlomila kolena. Naštěstí to ustál a nedal najevo nic. "Příště bych ocenil trochu vstřícnosti, a ne že před námi budete utíkat jako malí. Mohu ti citovat Peina, jestli máš zájem. Pokud si pamatuju dobře, tak říkal něco o tom, že se máme pohybovat dohromady." Založil si ruce v bok a nakvašeně propichoval pohledem mladého muže před sebou.

.

Deidara se zašklebil. "Tak když se tady milostpán hodinu zjevně přispal, tak holt není čas tam postávat," odsekl napruženě a založil si ruce na hrudi. "Pein totiž říká i něco o dochvilnosti a zodpovědnosti." Dokončil už klidnějším tónem a zahleděl se někam na obzor, aby dal najevo, že na jeho názor absolutně kašle.

.

Hidan rozhořčeně pohodil hlavou a postěžoval so svému tvoru: Jako bych za to dneska mohl! Náfuka jeden.

Klid, není třeba se přece kvůli takovým rozčilovat, hasil žár jeho hněvu temně fialový drak. Ani jsem se nestihl zeptat, jestli to ta zbroj dneska ještě vydrží.

Měla by. Hidan si sedl ke svému létavci tak, aby na plavovlasého ani koutkem oka neviděl.

V tichém mlčení po čase zaznamenal přibližující se tři černé tečky.

"Za chvíli je tu máme, tak se chovej trochu důstojně," poznamenal škodolibě bělovlasý na adresu druhého jezdce. Byl zvědav, koho poslali z toho skvělého, důstojného a všemi nej protkaného rodu. Se zvětšujícími se návštěvníky mu poklesla brada. Přiletěla samotná hlava rodu, Uchiha Madara a jeho Susanoo, mocná dračice, o které se proslýchalo, že dokáže zabít pohledem. Hidan lehce znervózněl, tohle určitě nebude jen tak ledajaká návštěva, když přiletěl samotný Madara. Na hlídací věži počkali, než černí draci přistáli. Okamžitě se do něj zabodly oči zmíněné dračice. Sálaly ohnivou červení a propalovaly ho skrz naskrz. Nikdo přesně nevěděl, kolik jí bylo let, ale dle její velikosti, už musela být stará, protože draci rostli celý svůj život. Zbytek doprovodu byl zastíněn její velikosti a výsostným posedem muže v jejím sedle.

"Vítejte, čekáme tady, abychom vás bezpečně doprovodili k místu setkání."

To se teda moc nepředali. Takoví mladíčci, odfrkla si Susanoo a nechala proudit myšlenku všem přítomným.

Hidan jen popuzeně sevřel čelisti, víc si však nedovolil. Sám se snažil mírnit a ani jeho drak to nenechal náhodě a nabádal ho, aby se nenechal vytočit jejich typickým uchihovským arogantním chováním.