Zuří válka mezi klany Senju a Uchiha. Je tu však myšlenka konečně to nekonečné krveprolití ukončit, avšak jednání se nevyvíjí ideálně. Přesto všechno Izuna a Tobirama k sobě našli cestu, ale jejich vztah je tajný. Kdyby se o nich klany dozvěděly, tak s nimi pořádně zatočí. Láska to ve válce nemá jednoduché.

 

 

"Madaro, promyslel sis to pořádně? Nezdá se mi to vůbec jako dobrý nápad… co když je to past?" zasyčel jeden z mužů směrem k vysokému dlouhovlasému vůdci klanu, který hrdě kráčel k budově, která sloužila jako neutrální půda, když si znepřátelené strany potřebovaly promluvit.

"Dost už, můj bratr se rozhodl," přerušil ho jiný Uchiha, který doprovázel Madaru jen o půl kroku zpátky. Měl jemnější rysy ve tváři než většina ostatních mužů v klanu a dlouhé černé vlasy měl stažené v hladký culík. "Tohle příměří může ukončit válku," dodal rozhodně.

"Váš otec si nepřál příměří, ale vítězství," namítl onen člen Uchiha klanu, který prve oslovil Madaru.

"Náš otec nepočítal s tak dlouhou válkou… s tolika ztrátami," opáčil Izuna tiše a v jeho hlase zazněl potlačovaný žal. Přišel o tolik svých blízkých, ostatně včetně vlastního otce, kterým se tu teď oháněli.

.

"Ticho, myslím, že už jsme to probrali dostatečně. Necháme klan Senju, ať nás překvapí svým návrhem, jak chtějí zmírumilovnit tento svět," zavrčel Madara a nadhodil si nárameník, který se mu svezl na stranu. Ostatně, kdyby těm parchantům, co s nimi už věky válčili, věřil, tak si nebere zbroj, ale jde v tom nejlepším kimonu, které má doma. On sám v příměří příliš nedoufal. Nedávné události mu vězely jako trn v patě a nedaly mu spát.

.

Nikdo ze skupiny, která ho doprovázela, se neodvážil už nic namítnout, třebaže si stále někteří mysleli své. Mlčky se blížili k domku, kde se měli setkat, a Izuna, třebaže se za to trochu styděl, napínal všechny smysly, aby při prvním náznaku nebezpečí zareagoval. Věděl, že když se vše podaří, měl by klanu Senju věřit… chtěl by jim věřit, ale bylo to tak těžké po všech těch bitvách. Mírně se napjal, když vstoupili do budovy, kde už čekala stejná skupinka jejich dosavadních nepřátel na život a na smrt.

.

O chvíli předtím i v domě panovala vzrušená debata. "Hashiramo, jsem proti té úmluvě. Madara je podrazák, který nebude váhat a jakmile mu nastavíš záda, tak tě bez mrknutí oka probodne!" Uchihům by se neměl věřit ani nos mezi očima, i když… to ale teď sem nepatří, to je úplně jiná věc. "Jsem proti celé úmluvě."

.

"Mám já to kříž," zasmál se vůdce klanu Senju, vysoký hnědovlasý muž, jehož obličej mezi všemi těmi napjatými tvářemi tvořil ostrý kontrast svou uvolněností, "místo, abych přesvědčoval Uchihy, že se nám dá věřit, musím přesvědčovat vlastní lidi, že se dá věřit jim. Znám Madaru lépe než kdokoliv jiný tady. Když my je nenapadneme, tak oni nás také ne, aspoň dokud bude v čele on. A kdyby mi snad přece něco hrozilo, však mě ochráníš, ne?" Se smíchem použil na mladšího bratra pravý hák a pocuchal ho v rozčepýřených vlasech.

.

"Hashiramo! Tohle není hra na pískovišti," snažil se ho bělovlasý bratr přivést k rozumu, "já tě ochráním, kdykoliv bude třeba, ale ty nesmyslně vrážíš hlavu do lví tlamy." Počítal s tím, že Uchihové nebudou svolní k nějaké domluvě a určitě na ně zaútočí, využijí situace, kdy mají všechny vedoucí osoby jejich klanu na jednom místě.

.

"Jsou tu!" zahlásil náhle jeden z hlídkujících mužů a Hashirama svého brášku pustil.

"Tobiramo, nebuď tak zaujatý. Když nevěříš jim, věř aspoň mně," mrkl na bělovlasého muže, který pro něj ve svém jádru nikdy nepřestal být malým bratříčkem, třebaže už to byl dávno dospělý muž. Potom se upravil, a když práh překročil jeho dlouhověký rival a jeho skupina, rozpřáhl paže, jako by je chtěl všechny obejmout. "Jste tu vřele vítáni!" prohlásil upřímně, ovšem příliš se to neshodovalo s výrazy ostatních členů klanu Senju.

.

Ani výrazy Uchihů nebyly nikterak nadšené. "Zdravím tě Hashiramo," odtušil Madara a téměř neznatelně se uklonil i zbytku klanu Senju. Snažil se působit vznešeně a chladně, což se mu bravurně dařilo. Dokonce donutil několik nepřátel uhnout pohledem. Nebo se jen báli pověstného sharinganu?

.

"Všichni víme, proč jsme se zde sešli," ujal se Hashirama slova, protože cítil odpovědnost za úspěšné jednání. Nepřál si nic jiného, než ukončit odvěká krveprolití. "Máme jedinečnou možnost zajistit našim potomkům lepší budoucnost… v míru a pokoji," připomněl všem důležitost takové smlouvy, "proto jednejme s rozvahou a čistým srdcem."

Posadil se na zem s nohama pod sebe a vybídl Madaru, aby učinil totéž. Muži by měli sedět, když vyjednávají.

.

Chvíli trvalo, než si všichni muži posedali. Některým se do toho příliš nechtělo, protože sedící člověk byl příliš snadným terčem. "Dobrá tedy… Hashiramo, jako zástupce svého klanu jsi nás sem pozval, tak nám předestři, jak si představuješ mírovou smlouvu? A vysvětli mi, jak to, že jsem přišel před čtrnácti dny o tři lidi, když teď mi tu chceš něco vykládat o míru?"

.

Hashirama si povzdechl. Věděl, že nijak snadné to každopádně nebude. "Tvých lidí je mi líto, po dobu, kterou sis určil na rozhodnutí o téhle schůzce, jsem zakázal svým lidem veškeré útočné akce proti vašemu klanu. Poskytni mi důkaz, že v tom má prsty klan Senju a já celou věc samozřejmě vyšetřím a viníky potrestám," snažil se Madaru uchlácholit.

Ze záhybů svého kimona vytáhl svitek, nad kterým poslední týden strávili mnoho nocí na poradách. "Zde jsou podmínky příměří," předal listinu černovlasému muži "seznam pevností, které požadujeme, a také těch, kterých jsme ochotni se vzdát ve váš prospěch."

.

Madara si znechuceně odfrkl, ale nic neřekl a přebral svitek. Nemohl nic dokázat, protože jeho lidi byli mrtví a jediné co našli, bylo pár stop vedoucí směrem k nepřátelskému území. Kdo jiný by měl zájem na jejich smrti? Dokonce byli na svém území a jinak blízko hranic. Jak odporný čin. Rozvinul svitek a cítil Izunův dech, jak se naklonil, aby taky dobře viděl. Na svitku byla různá jména, ale to, o které naposledy bojoval, i mezi nimi nebylo. "Tvrz nebeského zpěvu nám nedáte?" zeptal tónem, který spíše zněl jako vrčení temného vlka.

.

"Ta pevnost je již po tři generace pod správnou klanu Senju," namítl Hashirama.

Byla to velká a strategicky výhodná tvrz a kdysi Uchihům skutečně patřila, ovšem za dob jeho pradědečka byla slavně dobyta jejich lidmi.

"Po dvě a půl generace," opravil ho Izuna tiše. I když mnohé z otcových názorů neuznával, věděl, jak moc o ni Tajima Uchiha usiloval. "Uchihové tuto pevnost vybudovali."

"Ano… ano, samozřejmě," přisvědčil Hashirama, "to nikdo klanu Uchiha neupírá. Ovšem i mnoho tvrzí, které vznikly rukou nás, Senju, je nyní v držení Uchihů. Není přece možno činit si nároky podle toho, kdo byl stavitelem…"

.

"To máš sice pravdu, ale tu tvrz prostě chci do správy Uchihů," nenechal se Madara od svého záměru odehnat. Nakonec co je na tom špatného, už o ni svedli mnoho bitev a pořád ji nemohli získat. Tak proč ji nezískat teď lehce díky smlouvě.

Tobirama už nemohl to uchihovské přehlížení a povýšenost vydržet a na Madaru vyjel: "Jasně, vy byste taky chtěli všech schvátit do svých pazourů. Nejlépe celý svět, že?!"

.

"Tobiramo, dost!" okřikl ho rázně Hashirama, když viděl, jak se po té urážce místností rozezněl rozzlobený šepot členů Uchiha klanu. Znělo to jako syčení nebezpečného klubka hadů. Mnoho očí, v nichž byla ukrytá nesmírná síla sharinganu, se zlostně upíralo na jeho brášku.

Jen jedny tmavé oči si ho měřily jinak než ostatní. Nebyla v nich sice o nic menší zloba, ale bylo tam kromě ní i něco jiného, což ale nikdo z přítomných nemohl rozšifrovat. Nikdo, až na toho, pro kterého byl ten pohled určen.

"Můžeme si o tom promluvit na některém z příštích setkání, poradím se se svými lidmi a…" pokoušel se Hashirama navrhnout rozumné řešení.

"V žádném případě! Pevnost nebeského zpěvu jsme hrdě vybojovali už téměř před padesáti lety!" ozval se jeden člen rady starších Senju.

"Hrdě vybojovali?!" zopakoval po něm vztekle muž, který po cestě Madaru varoval před lstí, "slyšel jsem, že to bylo hnusné a podlé! Předstírali jste frontální útok, a když se vám podařilo vylákat hlavní obranné jednotky z tvrze, přepadli jste je zezadu jako zbabělci!"

"To není pravda!" vybuchl pobouřeně jiný hnědovlasý muž a vymrštil se na nohy, "to si Uchihové vymysleli, aby zakryli fakt, že jsou neschopní!"

"Cos to řekl?! Zopakuj to!"

Okamžitě propukla hádka, přes kterou pomalu nebylo slyšet vlastního slova.

"Dost… dost! TICHO!" snažil se Hashirama přehlušit tu vřavu. Jeho plány se mu hroutily jako domeček z karet.

.

"Chováte se, jako kdybyste měli ptáka na to nám tu pevnost vzít!" štěkl rozezleně Tobirama a vůbec si nevšímal bratra, který se snažil všechny uklidnit. Navíc konečně se mohl pustit přímo do Madary, toho největšího bastarda ze všech a přitom ho Izuna vždycky tak bránil.

"Za to vy máte ptáka akorát na leštění a místo přímého boje jste určitě mý chlapy přepadli nějak pokoutně a sprovodili jste je ze světa," zavrčel vedoucí Uchihů vztekle a předklonil, jakoby chtěl vyskočit z místa a zakousnout se tomu zmetkovi do krku. A s takovýmhle odpadem by měl uzavřít mírovou smlouvu?

"Ty! Si myslíš, žes sežral moudrost světa, abys nám tady kázal! My jsme to neudělali! Stejně jste všichni prolezlí zkažeností a být mnou, tak vás vyhladíme z tohoto světa hned teď!" vyskočil stejně jako Madara na nohy a vypadalo to, že se do sebe oba muži pustí.

.

"Ne, ne, ne, no tak…" Hashirama také vstal a postavil se mezi svého bratra a vůdce klanu Uchiha, svého dávného přítele z dětství, "kvůli tomu tu teď nejsme, myslete přece na naše potomky…"

Věděl, že účel dnešního setkání je už v troskách, ale pořád se držel plané naděje. "Madaro, slibuji, že případ tvých lidí osobně prošetřím, nikdy bych nedovolil…"

"Klan Senju jsou prolhaní mizerové!" vykřikl kdosi z Uchihů, "schovávají se za masku hodných králíčků a přitom jsou to hnusný podrazácký svině!"

"To jste spíš vy!" zaburácel na oplátku někdo z mužů opačné strany, "jak dlouho vám trvalo rozhodnout se k téhle schůzce - nepochybně proto, že jste celý ten čas plánovali nějakou odpornou past, že je to tak!"

"No tak, pánové, měli bychom se zbavit všech těch předsudků a…" snažil se neúspěšně Hashirama zasáhnout.

"S hajzlama, co nám chčijou na hlavu, nikdy mír uzavírat nebudeme!" zavrčel nějaký další Uchiha, "beztak se ty jejich párátka na nic jinýho než na chcaní nehodí!"

"Možná by hodily, kdyby ovšem občas přemýšleli hlavou a ne tou směšnou žížalkou mezi nohama," prohlásil Izuna a jeho oči vyhledaly Tobiramu.

"To si nenecháme líbit!" zaječel muž z klanu Senju, "SUITON: DAIBAKU-" Než však stačil muž dokončit svoje jutsu, byl uvězněn v dřevěném vězení a místností otřásl záchvěv mocné čakry. Hashirama měl ruce spojené v pečetní technice a všichni k němu automaticky upřeli zraky. Hádka ustala. "Toto je neutrální půda," prohlásil Hashirama do nastalého ticha, "nikdo, opakuji, NIKDO tu nebude na nikoho útočit."

.

Tobirama si zle prohlížel Izunu, který se tak hanlivě vyjádřil ohledně jeho mužství a už už měl na jazyku nepěknou větu, ale zavčasu se opanoval a držel jazyk za zuby. Jeho tvář byla pomračená a na čele se mu dělala rovná vráska. Tohle si spolu ještě vyřídí.

Madara se popuzeně rozhlédl po okolo stojících ninjích. "Myslím, že pro dnešek je jednání u konce," jeho ledový tón mrazil v zádech, "asi nejsme na mírumilovnou budoucnost stavěni. Hashiramo, příště se uvidíme na bojišti," pronesl k vůdci Senju klanu a pokynem dal rozkaz svým mužům k odchodu.

.

"Ne, počkej, Madaro, prosím…!" Hashirama ho chtěl zoufale zastavit, ale cestu mu zastoupili dva muži z Madarova doprovodu, až se jeho vlastní strážci napjali a přiskočili k nim. Pokynem jim dal znamení, že je to v pořádku, ale musel nechat Madaru odejít. Takhle tedy dopadla dlouho plánovaná a z jeho strany vytoužená schůzka o smíru.

Izuna se ještě na prahu krátce ohlédl na Tobiramu a malinko provokativně se pousmál, než vyšel za svým starším bratrem. Věděl, jak bělovlasého svou poznámkou vytočil.

"Tobiramo, já se z tebe zblázním!" bědoval Hashirama, když po Uchizích už nebylo ani vidu "víš, jak dlouho jsem o tuhle schůzku usiloval?!"

.

Tobirama si založil ruce na hrudi a tvářil se pěkně nakvašeně. "Jako kdybych to nevěděl… já za nic nemůžu. Uchihové jsou vypočítavé mrchy, kterým se nedá věřit. Sám jsi to viděl, nabídli jsme jim velkorysou nabídku a oni ji zadupali do prachu. S takovýma se chceš paktovat? Jednou pro vždy bychom je měli rozdrtit!" dodal plamenně a několik dalších mužů jsem souhlasně pokyvovalo hlavami.

.

"Copak už podle tebe nezemřelo dost mužů?!" vyštěkl ohnivě Hashirama. Svého bratra nade všechno miloval, ale jeho vznětlivá výbojná povaha byla občas obrovským břemenem. "Ne k boji, k životu byli lidé stvořeni," zavrtěl pak sklesle hlavou.

Teď už to bylo jedno. Stráví další dlouhé měsíce válkou, budou umírat další lidé, dokud hněv na obou stranách nevychladne natolik, aby se oba klany dohodly na dalším pokusu o mír.

.

"A právě proto bysme měli zasáhnout jako první a ne pořád vyčkávat v zákoutí a bránit jako zvěř zahnaná do kouta. Máš snad pocit, že Uchihové o nějaký mír stojí? Vždyť jenom co do ruky dostali svitek, tak už měli nějaké výtky." Nevěřil v něco jako mír mezi oběma stranami. Netušil, jak to skončí, ale mírem to určitě nebude.

.

"Bráško." Hashirama mladšího muže objal. "Mám tě rád, ale občas se budím zpocený hrůzou, jak to dopadne, jestli já padnu a ty nastoupíš na mé místo," prohodil rádoby pobaveně, ale ve skutečnosti to byla pravda, "jsi prchlivý… a Uchihové jsou sice naši nepřátelé, ale i nepřátelé zasluhují úctu. A já bych byl rád, kdyby to nepřátelství jednou zmizelo, vždyť zase tolik odlišní nejsme. Vážím si každého Uchihy, který padl naší rukou, tak jako jsem přesvědčený, že si Madara v hloubi duše váží nás. Jenže ty mým snahám vůbec nepomáháš. No nic, pojďme, vrátíme se, ať jsme v pevnosti Jeřába před setměním."

.

Bělovlasý muž se zašklebil, snad nebude muset nést to břímě a vést vesnici. Ostatně jeho bratr se těšil dobrému zdraví a on ho hlídal, aby mu nikdo neublížil. Určitě se dožije vysokého věku a nepadne pro vesnici jako jejich otec… bratři… přátelé. Šel svému Hashiramovi po boku a napínal sluch, kdyby se Uchihové náhodou přišli mstít. Ani by se nedivil, ono urazit Madaru Uchihu bylo lehké, ale hlavně nebezpečné.

.

"Možná jsme to mohli zvládnout líp," podotkl nesměle Izuna, který kráčel po boku svého bratra o desítky kilometrů opačným směrem, "přece jen… boje už trvají příliš dlouho. Nová generace vyrůstá pro válku, bereme matkám děti v nejútlejším věku, abychom je vycvičili pro boj. To není správné." Nechtěl, aby si muži mysleli, že vyměkl, ale prostě to tak cítil. On sám vyrostl zpola na bitevním poli, Madara to samé. Ta válka byla nekonečná.

.

"Možná ano, možná ne. Senju možná měli chuť se s námi usmířit, ale nechci, aby z nás dělali někoho, kým nejsme. Prý hajzlové a podrazáci, pch! Spíš oni. Ve svitku byly jen ty tvrze, jejíchž postrádání by jim ani v nejmenším neuškodilo, takže s tou jejich dobromyslností to není tak, jak se tváří… Teď si s tím nedělej starosti," pohladil Izunu po líci, "nesluší ti to, když se mračíš." Ráno moudřejší večera. Dneska to platilo zcela určitě. Měl po tom jednání pořád divnou pachuť na kořeni jazyka.

.

Izuna se usmál. "Dobře," souhlasil.

Pozoroval z boku svého staršího bratra. Miloval ho víc než kohokoliv na světě, obětoval by pro něj život. Nikdo jiný už mu z rodiny nezbyl a to měli původně tři další sourozence. V duchu ovšem musel pořád myslet na to, jak tahle válka skončí, pokud vůbec… Mír. Vlastně ani pořádně nevěděl, co to slovo znamená, protože nikdy období míru nezažil. Narodil se, vyrůstal, dospěl… všechno během války. Přál by si v míru aspoň zestárnout, a když ne, tak za něj aspoň svůj život položit, ale vědět, že to k něčemu bude.

~~~

Tobirama seděl na pelesti v malém srubu za hranicemi Uchihů. Měl tajnou schůzku, ostatně jako každý týden v tento čas. Občas jim to vyšlo a setkali, ale byly i týdny, kdy se neviděli vůbec. On sám využíval techniku problesknutí, kdy mohl ještě kus v jejich území použít ninjutsu a přenést se sem, kde byl ve stropě zabodnutý kunai s pečetí. Býval tu první. Od toho nepovedeného pokusu o smír se uvidí poprvé.

.

Když se slunce pomalu klonilo k západu, ozvalo se jemné zaškrábání na dveře. Izuna si tak vždy z opatrnosti napřed ověřoval, že je uvnitř ten, kdo tam má být. Jasně, kdyby na něj Tobirama nachystal past, moc by mu tajný signál stejně nepomohl, ale spíš se takhle ujišťoval, že jejich lesní úkryt třeba někdo jiný neobjevil za jejich zády, ale tohle bylo hraniční území, nikdo se v něm moc nechtěl zdržovat, bylo to pro obyčejné lidi nebezpečné. I pro ninjy, když na to přišlo.

.

Tobirama poznal jasný signál a obezřetně pootevřel dveře. Vždycky je mohl někdo vyhmátnout, nebo kdyby je vyslýchali, tak při nejhorším z nich vytáhnout nějaké informace. Zneužít je proti nim a třebas i použít techniku přeměny, proti té nebylo obrany. "Už jsem myslel, že se neobjevíš." Dával tomu půl hodiny a vrátil by se.

.

"Nemohl jsem dřív, Madara potřeboval něco vyřešit," pokrčil Izuna rameny a proklouzl kolem bělovlasého muže dovnitř. Měli strategickou schůzku, jeho bratr, on, vojenští velitelé a rada starších, to ale Tobiramovi nemohl říct. Domluvili se, že ani jeden z nich nebude usilovat o to, aby z druhého vytáhl tajné informace. Byla to možná naivní důvěra, ale prozatím ji oba ctili. Nechtěli, aby to, co tu dělali, jakkoliv ohrožovalo jejich klany.

.

"Hm," odtušil neurčitě Tobirama a sotva zajistil dveře pečetí, tak se zprudka otočil k Izunovi. Jednoduchým chmatem ho přirazil ke stolu a ohnul ho přes něj. "Víš, málem jsem myslel, že tě nebudu moct potrestat za ty tvoje nestoudný řeči při tom vyjednávání!"

Žížalka mu pořád ležela v žaludku. Ano, byla pravda, že ho měl o kousek menší než jeho milenec, ale žádná žížalka to nebyla!

.

Izuna, který by v boji dávno zareagoval smrtícím protihmatem, se tady nechal přišpendlit ke stolu, až jejich zbroje skřípěly. "Nestoudný řeči?" nadzvedl obočí s provokativním úsměškem, "nevzpomínám si, že bych byl řekl něco, co by nebyla pravda…" Samozřejmě to bylo jenom další popíchnutí, takové rozehřívací kolo, protože ani jeden prostě nemohl úplně zapomenout na svůj původ. I když v některých chvílích… se skoro zdálo, že ano.

.

Bělovlasý muž zavrčel, nemohl se proti takovému výroku ohradit, protože to byla pravda. "Ale rozhodně to nemusíš vytrubovat přede všema na poradě." Sáhl dovnitř Izunovy zbroje, kde nahmatal šňůrky vázání, která obratně povolil. Netrvalo to moc dlouho a vyloupl Uchihu ven jako červíka z oříšku.

.

"Ale prosím tě," odfrkl si Izuna a hravě si poradil i s vrchním chránícím oděvem svého společníka, "nikdo kromě tebe to nepochopil, což byl účel." Rukou zajel do Tobiramových hustých bílých vlasů a sevřel je v hrsti. Zblízka se zahleděl do červených očí. "A navíc sis začal, ty prevíte," vydechl a špičkou jazyka mu olízl rty.

.

"Madara si to zasloužil," odsekl popuzeně světlovlasý muž a kousl svého milence do rtu. Rozhrnul kimono a obnažil část hrudi, kterou začal chtivě hladit. Mimo to se na muže natiskl. Jeho tělo si potřebovalo zašukat. Sice nikdy nepochopil, jak se mohl dát dohromady s členem nenáviděného klanu, ale prostě to tak nějak bylo.

.

"Můj bratr je skvělý člověk," zavrčel Izuna a chytil druhého muže za zápěstí. Bolestivě ho stiskl a rychlým hmatem dostal do takové polohy, že by ho dalším pohybem lehce vykloubil nebo zlomil. Jedno si opravdu líbit nenechal, a to byly urážky jeho staršího bratra. Nechtěl se hádat, na to spolu směli strávit příliš málo času, ale byly určité meze, za které Tobiramovi nedovoloval jít… a že mu toho dovoloval hodně.

.

"Možná, ale já ho neznám tak dobře…sss, pusť mě." Začínalo to solidně bolet, Izuna se s ním vůbec nemazal. Ostatně jako vždycky, když si před ním dovolil poplivat nedotknutelnost dokonalého Madary. Nezdálo se mu však, že by bolest ustoupila, ale spíše se zvýšila. "Dobře, omlouvám se," odtušil na půl úst bělovlasý muž.

.

Izuna uvolnil stisk. "Jsi nepoučitelný," zavrněl a vyšvihl se na stůl, přičemž si nechal spadnout kimono z ramen, aby obnažil celý hrudník. Jak mu to poprvé připadalo pošetilé, až bláznivé, obnažovat se takhle nepříteli… ale teď to dávno nebylo poprvé. Natáhl ruku a chvíli si pohrával s okrajem tmavého oblečení, než ho milenci přetáhl přes hlavu.