A je tady další povídka, tentokrát s trošku... tradičnějším pojetím Madary 3:) Mimochodem pro zajímavost... je to poměrně rozsáhlá povídka, která byla napsána za pouhých 16 dní, a to před třemi lety, už v roce 2015 =D Jsem ráda, že konečně spatřila světlo světa.

 

Žánr: AU, historické

Pairing: MadaSasu, KakaSasu

Vedlejší pár: HashiSasu, velmi okrajové ItaSasu

Obsah: Fugaku Uchiha vždycky chtěl pro své potomky jen to nejlepší. V zoufalé snaze zajistit jim postavení ve vysoké šlechtě uzavře ústní, přesto nezrušitelnou smlouvu s vlastním bratrem. Brzy však zjistí, že tím jednoho syna odsoudil ke strašnému osudu.

 

 

V přijímacím salónku hučela modrá kachlová kamna, zatímco za okny se snášela hebká tma. Světlo v místnosti obstarávalo velké množství zdobených svícnů porůznu rozmístěných na vyřezávaném nábytku. Ani tak ho nebylo dost, aby bylo v tuto dobu možno docenit jednu stěnu umně obkládanou dřevem, na kterém se podepsalo řezbářské umění, nebo druhou, z velké části potaženou překrásným gobelínem s přírodními výjevy. Na volných plochách také viselo několik pozlacených zarámovaných obrazů a portrétů. Lidé, kteří na nich byli zachycení, měli výrazně shodné přitažlivé rysy a všichni byli tmavovlasí.

Uprostřed místnosti seděli u stolu dva muži. Před každým z nich stála číše vína a společný džbán se mezi nimi klenul jako určitá bariéra. Oba si byli do velké míry podobní, stejně tak, jako jejich předkové na stěnách. Hrabě Fugaku Uchiha si přes spojené špičky prstů měřil svého staršího bratra. Přestože mu bylo jen něco málo přes dvacet, vyhlížel starší kvůli drobným vráskám v oblasti koutků úst nebo možná kvůli zachmuřenému výrazu v očích.

"Žádám tě o to, bratře. Ne ve svém zájmu, ty víš, že jsem nikdy o moc nebo bohatství neusiloval," pronesl tiše v návaznosti na předešlou rozmluvu, která se týkala ženitby jeho syna. "Já jen nechci, aby Itachi skončil jako já. Chci mu zajistit budoucnost, možná je předčasné něco takového tvrdit, ale myslím, že je schopný to dotáhnout daleko," pokračoval o něco naléhavěji, a i když bylo pošetilé pokoušet své štěstí u staršího bratra ohledně citů, přesto dodal: "Je to tvůj synovec."

.

Naproti sedící muž se pyšnil oficiální titulem vévody a neoficiálním králův blízký přítel. Jemným kývavým pohybem přeléval ve skleněném poháru víno. Jeho bratr se tu právě snažil probudit jeho soucitnost s potřebnými, ale to plakal na špatném hrobě. Fugaku jakž takž vyžíval s tím, co mu jeho panství poskytovalo a věřil tomu, že chce svému prvorozenému nabídnout mnohem lepší budoucnost. Jenže on tu přece nebyl od toho, aby svého mladšího bratra, či potažmo jeho syna někam vyzdvihoval, pokud z toho něco mít nebude. "Synovec je něco jiného než vlastní syn… Fugaku, myslím, že mě znáš až moc dobře a měl bys vědět, že dělám věci účelně a se ziskem. Co z toho budu mít, když ti pomůžu? Navíc Itachi má teprve pět let. Do budoucího sňatku je ještě hodně daleko.

.

Mladší z mužů se nepříjemně ošil. Tohle byla největší rozdílnost mezi nimi. On sám se sice nepovažoval za přehnaně soucitného muže, ale faktem zůstávalo, že se řídil svými emocemi daleko více než Madara. Však právě city ho dostaly tam, kde teď byl. V šestnácti letech se vzepřel svému otci Tajimovi Uchihovi a namísto bohaté kněžny se oženil se ženou, do které se zamiloval. Mikoto sice byla urozeného původu, ale nepocházela z vyšších šlechtických kruhů, její otec byl pouhým rytířem. Za trest mu Tajima odkázal pouze menší zámeček a s titulem hrabě také u dvora velkou kariéru neudělal. Nevadilo mu to, byl se svou manželkou šťastný, i když si nemohli dovolit přílišný luxus. Nechtěl ale, aby jeho syn doplatil na jeho chyby, kterými mu zavřel cestu ke dvoru a slibné budoucnosti. Naléhal proto na Madaru, aby mu pomohl Itachiho protlačit sňatkem do kruhů vysoké šlechty.

"Ty víš, že ti toho nemůžu mnoho nabídnout," zamumlal Fugaku ke svému bratrovi lehce zahanbeně, "ale jak říkáš, do sňatku Itachi dozraje nejprve za deset let. Za tu dobu bych mohl našetřit sumu, která by tě snad uspokojila… ale víš, že sňatky se domlouvají u dětí."

.

"Vím…" odtušil starší bratr a upil z poháru a chvíli doušek převaloval na jazyku, "peněz mám dost a ty bys stejně za ty roky nedokázal nahromadit tolik, abys něco takového splatil," odtušil Madara a sledoval zklamaný pohled druhého muže. Takový sňatek bude něco stát už předem. Nikdo z vysokých kruhů netouží po tom provdat své dítě někomu zchudlému a nevýznamnému. Bude třeba hodně jeho šarmu a vlivu, aby domluvil solidní budoucí manželku. Mezi oběma muži se rozhostilo ticho, které přerušovalo jen praskání dřeva v kamnech.

.

"Rozumím," přikývl Fugaku s těžko skrývaným podtónem zklamání v hlase. Měl tušit, že pokoušet se o něco takového v Madarově případě je naivní. Jeho bratr po otci zdědil nejenom vysokou ambicióznost, ale také chladnou vypočítavost. On neměl nic, co by ho snad mohlo zajímat, jeho největší poklad, rodina, nebyl zpeněžitelný. "Potom nezbývá než nechat toho zbytečného jednání," shrnul a pokusil se i přes roztrpčení o mírný úsměv, "dovol, bratře, abych tě i nadále považoval za milého hosta na svém skrovném panství. Doprovodíš mě, doufám, zítra na lov?"

.

"Samozřejmě, na lov v tvé společnosti se vypravím velmi rád." Madara miloval lov a ještě víc sokolnictví. Vlastnil tucet dravých ptáků, z nichž některé sám osobně cvičil. Miloval tahle zvířata. Nikdy u nich nešla vynutit poslušnost a pokaždé záleželo jen na nich, kdy se vrátí, případně na jejich prázdném žaludku. Probíral s bratrem stav zvěře a počet mláďat. Vypadalo to slibně. Mohli by ulovit třeba pár lončáků a večer by byla vynikající pečínka.

.

"Letošní rok byl skutečně plodný," pousmál se Fugaku. "V našem hřebčíně se narodilo víc hříbat, než kdy pamatuju, feny loveckých psů měly také několik početných vrhů. Ale samozřejmě," Fugakův výraz roztál, "se nejvíc těším na svého druhého potomka." Jeho žena byla v požehnaném stavu a velmi brzy očekávali příchod nového člena rodiny. "Mikoto věří, že to bude holčička," svěřil se Madarovi spiklenecky, "ale já si myslím, že to bude kluk. Pěkně kope, to je předzvěstí temperamentního uličníka, nemyslíš?"

.

"Anebo temperamentní dívky, ty se většinou stávají pohromou pro svého manžela, pokud jí zavčasu nepřistřihne křidýlka," zasmál se Madara, "budeš ji muset pořádně vychovat, abys jí vůbec mohl provdat." On nic podobného naštěstí řešit nemusel, protože neměl děti a byl svobodný. Taky kolem něj kroužila spousta dam, které by se chtěly vetřít do jeho přízně, byť o něm bylo tajnůstkářky šeptáno, že neprojevuje zájem o ženy z jistého pikantního důvodu. Když tu ho napadlo ohledně domluvených sňatků a dětí něco bláznivého. "Co bys byl schopný obětovat za to, abych Itachiho dostal do vyšších kruhů?"

.

Fugaku nadzvedl obočí, co tak náhlý návrat k původnímu tématu? Že by se v Madarovi přeci jen něco hnulo? No, i když podle toho, jak položil otázku, asi ne. "Téměř cokoliv," vyhrknul, protože mu na mysl přišlo něco, co bylo možná přitažené za vlasy, ale ne úplně vyloučené. Co když Madara bude na oplátku chtít, aby mu dal za manželku svoji dceru - pokud se mu tedy narodí? Jasně, jeho bratr sice mohl mít v podstatě každou, na kterou by ukázal, měl moc, titul, bohatství. Ale oni měli vynikající geny, Uchihové byli vždycky zdraví a pohlední, možná stál o kvalitní zboží… Samozřejmě i on věděl, co se o něm šeptá, ale třeba to nebyla pravda.

.

Starší Uchiha chvíli dumal nad jeho odpovědí a pak se ďábelsky pousmál do poháru vína. "Dobrá tedy. Najdu tvému synu nejlepší manželku, která bude k mání, ale na oplátku budu chtít tvé druhorozené dítě." Byly dvě možnosti. Když to bude holčička, tak vždycky ji může zahrnout do svých intrik a plánů, a pokud chlapec, tak s ním může naložit velmi podobně, když se nerozmyslí jinak.

.

Fugaku pootevřel ústa šokem. Kdyby to formuloval nějak jinak… třeba, že se bude chtít oženit, pokud to bude dcera… tak by s tím neměl jediný problém, ale tohle ho vykolejilo. "Jak to myslíš… moje dítě? Snad… snad pokud to bude dívka, tak ti ji samozřejmě rád dám za ženu, ale přece nemůžeš chtít moje dítě. Myslíš jako do výchovy nebo jak?" Neměl ponětí, jak si tu žádost má vyložit, nechápal ji.

.

"Tak pořád nevíme, co se narodí, a nic jiného mi nabídnout nemůžeš. Nechci Itachiho, což by nemělo žádný smysl a ty si pořád můžeš pořídit děcek, kolik budeš chtít… pokud jsi toho schopný." Madara se zamyslel, jak by s případným dítětem naložil, určitě by ho nechtěl hned. "Vzal bych si ho k sobě, až by vyrostlo do věku na vdávání."

.

Fugaku, který chtěl původně ostře odporovat, zase zavřel pusu a zamyslel se. Možná to není zas tak špatný nápad. Na Madarově panství by se jeho druhé dítě dostalo stejně jako Itachi do vyšší společnosti. Pokud si jejich budoucí dítě vezme ve věku na vdávání, pak to bude přece úplně stejné, jako když ho provdají či ožení - tak jako tak by se s ním museli rozloučit. "Pokud mi zaručíš, že se u tebe bude mít dobře…" hlesl váhavě, "pak bych možná souhlasil."

.

"Máš mé slovo, že s ním budu nakládat jako s vlastním," přislíbil Madara s rozhodností, "nemíním z tvého dítěte udělat poddaného nebo něco podobného. Budu s ním zacházet jako s urozeným Uchihou." Nakonec by tím potupil i sám sebe, kdyby se to rozneslo po okolí, co udělal vlastnímu rodu. Ještě by mu to uškodilo.

.

"Potom, tedy…" Fugaku se chvíli díval do své číše, jako by se snažil ve víně nalézt radu či odpověď. Přál si pro své děti to nejlepší, ale sám jim to dát nemohl. Potřeboval bratrovu pomoc a tohle bylo přece nejlepší řešení. Jeho syna ožení a druhé dítě jistě také dobře zaopatří, lépe, než by to dokázal on. "Dobře," vydechl pomalu, "jsem ochotný tu cenu zaplatit."

.

"Potom tedy domluveno," usmál se Madara vypočítavě, "Doufám, že ti mé slovo bude stačit. Nikdy neporuším slovo, které jsem někomu dal." To by mu čest, na které si velmi zakládal, nedovolila. Bude se muset poohlédnout po vhodných rodinách, kde mají ještě nezadané holčičky, aby zkusil domluvit nějaký sňatek.

.

"Děkuji, stejně tak se ty můžeš spolehnout na to moje," přikývl Fugaku a zamyšleně si olízl rty, než se na bratra zvědavě zahleděl: "Dovolíš mi otázku? Nijak samozřejmě tvou volbu nechci zpochybňovat… ale proč vůbec to dítě chceš? Proč si raději nepořídíš vlastní? Kdyby ses oženil…" Ostatně, tohle samotářství Madarovi procházelo jen proto, že jejich otec zemřel před několika lety při pádu z koně, jinak by jistě svého prvorozeného syna dávno oženil.

.

"Nebudu se ženit, nikdy," odsekl ostřeji, než původně chtěl starší Uchiha a hned se za to v duchu vyliskal, takhle se nechat unést kvůli drobnosti. "Nemám potřebu se ženit a až budu chtít dědice, tak si ho zaopatřím. Při nejhorším bys můj majetek zdědil ty." Snad se dožije dlouhých let a neskončí jako jejich otec.

.

"Ovšem, omlouvám se," couvnul Fugaku, vycítil, že to Madaru z neznámého důvodu popuzuje. Že by ho to opravdu do ženského klína nelákalo? Ale hloupost, to by se mu určitě v mládí svěřil. On sám neznal většího potěšení než manželčinu náruč, ale pravdou bylo, že ne každé manželství bylo z lásky. Vlastně kromě svého u dvora žádné takové neznal. Otec je vždy učil, že manželství je povinnost a láska hřích, ale on to viděl jinak.

.

Madara to blahosklonně odmávl rukou a zahleděl se z okna. Venku už začínala noc a přikrývala svým hebkým černým sametem okolí zámečku. "Odeberu se do svých komnat. Jsem unaven a zítra chci ulovit lepší kus zvěře než ty," popíchl svého bratra. K jinému hostiteli by si nic podobného nedovolil, ale k rodině se v decentních rozměrech mohl chovat trochu méně uctivě.

.

Fugaku po něm pobaveně blýskl očima. Tohle byla jedna z věcí, která jeho bratra dosud nepustila, živě si vybavoval jejich dětské šarvátky a soupeření. Nutno uznat trochu hořkou pravdu, že Madara většinou vítězil. "Jistě budeš mít štěstí, bratře," poznamenal diplomaticky, protože ho nechtěl nijak roztrpčit, když uzavřeli tak výhodný obchod. Sebral ze stolku zvonek a několikrát zazvonil, což byl signál pro sloužící, kteří hned vstoupili do místnosti. "Uveďte vévodu do jeho komnat," přikázal Fugaku, načež se otočil k bratrovi a lehce se uklonil. "Uvidíme se u snídaně, bratře."

.

Starší Uchiha přikývl a odešel do svých komnat. Před ním šel mladý sluha se svícnem a vedl ho chodbou. Trefil by sám, ale nač se obtěžovat nošením těžkého svícnu a riskovat polití horkým voskem, když jsou k dispozici sloužící, kteří to udělají za něj. V komnatě si nechal pomoct ze šatů a navlékl se do připravené noční košile. Lože s jistě nejlepším povlečením jej očekávalo. On měl doma lepší, ale jeho bratr byl opravdu zchudlý a občas se o tom šeptalo.

~~~

Dusot koňských kopyt byl provázen štěkotem smečky loveckých psů. Družina v čele se dvěma Uchihy pronásledovali divokého kance. Fugaku měl sice kuši v pohotovostní poloze, ale popravdě se na honitbu pramálo soustředil. Dostal dnes ráno pořádně vynadáno od své manželky, když se jí svěřil s obchodem, který s Madarou večer uzavřel. Mikoto zuřila, že se rozhodl bez ní. Normálně nebylo samozřejmě zvykem, aby ženy mluvily do politiky, ale jejich vztah nebyl úplně tradiční, Fugaku svou manželku respektoval, i její názory. Ve světle jejích argumentů už se mu to celé nezdálo jako tak výborný nápad. Především se prý měl podrobně zeptat, k čemu vůbec Madara jejich dceru nebo syna bude chtít. Navíc mu nasadila brouka do hlavy prohlášením, že o jeho bratrovi si šeptá celý dvůr, co vlastně provádí v posteli. Kdyby to byla pravda… byl by velice nerad v případě, že by se jim narodil syn, aby se něčemu takovému od něj přiučil.

.

Madara si užíval a ničím jiným se nezatěžoval. Spolu s ostatními družiníky se hnali za prchajícím kanečkem, kterého už viděl na stole k večeři. I on měl kuši v ruce přichystanou a jen čekal na správný okamžik. Zvíře zakvičelo pod první ranou, která ho notně zpomalila, ale nezabila. Divoká prasata a zvláště staří kňouři měli tlustou kůži, že u těch největších se pomalu nedala ani probodnout kopím. Madara uměl opravdu dobře jezdit na koni a ovládat ho jednou rukou. Ostatně od šlechticů se takové věci očekávaly a patřily k častým zábavám smetánky. Tětiva kuše tlumeně drnkla a šíp se zabodl do nebohého štvaného zvířete, které uběhlo ještě několik desítek metrů, než skonalo. Ozvalo se radostné zavýsknutí družiny.

.

Fugaku trošku překvapeně zamrkal, jako by se teprve teď probral do reality. "Dobrá rána, bratře!" křiknul na dlouhovlasého Uchihu a lehce se zastyděl, byl natolik pohlcen svými niternými úvahami, že ani nevystřelil. Než se nadál, sloužící naložili skoleného kance na volného koně, o lahodné zvěřině k večeři teď už nebyl pochyb. Aby si trošku spravil reputaci, při cestě zpátky sestřelil několik bažantů, které doplní tabuli o křehčí maso, ostatně jeho žena si v tomhle stavu na kančí maso nepotrpěla.

Když se o hodinu později dostali z lesa a volnějším tempem se vraceli k zámku, přeci jen to Fugakovi nedalo. "Madaro, jedna věc mi… hmm, od rána mi vrtá hlavou," přiznal svému sourozenci o něco tišeji, "rád bych se tě na něco zeptal… ale je to poněkud soukromé."

.

"Jestli je to tak pikantní, tak bychom měli popojet kupředu, aby nás náhodou někdo neslyšel," odpověděl Madara. Lov ho nadchnul a patami pobídl koně. Mezi nimi a družinou se vytvořila velká mezera. Otočil se doleva a kývl na bratra, aby se vyjádřil. Vypadalo to, že nad něčím urputně hloubá.

.

Fugaku zrozpačitěl, nebyl si jistý, jak to načít. "Uhm… víš, trochu jsem přemýšlel nad tou tvojí nechutí… k manželství," nadhodil polehoučku, "nikdy jsme se o tom nebavili… ale, ehm, párkrát jsem zaslechl jistou teorii, hlavně z posledních let. Já jsem jí samozřejmě nikdy nevěřil, ale přeci jen bych byl rád, kdybys mi to vyvrátil…" Zhluboka se nadechl a přiškrceně se zeptal: "Nejsi… nezveš do svého lože… muže, že ne?"

.

Madara se musel hlasitě zasmát, jak se jeho bratr tvářil napjatě a nervózně. Bylo vidět, že v tom vůbec neumí chodit a ve vyšší společnosti by se ihned ztratil. Už se ho na tu samou věc ptalo víc lidí a hlavně dam, kterým lichotilo jeho charisma a hlavně peníze. Vždycky dokázal obratně vyklouznout z jejich spárů a ukonejšit je šalamounskou odpovědí, ale s bratrem si říkali věci na rovinu a on neměl důvod mu lhát. "Zvu a velmi rád," odpověděl s úsměvem, "zatím jsem nepoznal nic lepšího."

.

Mladší Uchiha šokovaně zalapal po dechu a vytřeštil na bratra oči. Něco takového bylo prostě neslýchané. Církev samozřejmě velice přísně odsuzovala takové smilstvo a zřejmě věděla proč. On sám si něco takového nedovedl vůbec představit, bylo to hříšné a perverzní. Jak to mohl Madara, zrovna Madara, dělat? Nejspíš ho chránilo vysoké postavení, šarm a peníze. Vše ohledně téhle stránky zůstávalo pouhou šeptandou. Panebože, tomuhle by měl vystavit své dosud nenarozené dítě?! "T-to ovšem…" vykoktal překotně, "to ale mění…" Co? Situaci? Uzavřeli obchod. Několikrát se zhluboka nadechl, aby se trošku uklidnil. "Jistě chápeš, že si nepřeji svoje dítě… především, pokud by to byl kluk… vystavit takovému… ehm… vlivu," prohlásil.

.

Černovlasý muž na vraném koni se rozesmál ještě víc než prvně. Jeho bratr patřil k té naprosté většině lidí, která by za tyhle věci upalovala, jak se dost často stávalo, ale on měl přízeň krále a i církev měla na něj krátké prsty. "Chápu tvoje obavy, ale včera jsme si dali slovo. Je zbytečné se teď o něčem přít… nebo snad chceš naši úmluvu zrušit?" zeptal se nebezpečným tónem.

.

Fugaku se kousnul do rtu. Nemohl svoje slovo vzít zpátky, to prostě nešlo. Jakkoliv byl vržen v nemilost, pořád byl šlechtic a nemohl pošpinit svou čest. "Ne," hlesnul s obrovským sebezapřením, které na něm bylo vidět, avšak rychle dodal: "Potom ale doufám, že mi také slíbíš, že moje dítě zůstane tvého… exotického zájmu ušetřeno." To to dopracoval, chtěl Madaru oženit se svou dcerou a místo toho aby se bál o případného syna.

.

"Můžeš zatím jen doufat. Uvidím, jak se bude mít k světu a podle toho se rozhodnu, jak s ním naložím," odtušil Madara všeříkajícně a otočil hlavu kupředu. Sledoval ubíhající cestu přes koňské uši, které se střídavě natáčely dopředu a dozadu podle toho, jak mluvili. Všechno bylo čerstvé, copak mohl vědět, jestli se mu případný klouček bude líbit tak moc, aby okusil jeho zadeček, nebo ho nechá zaplést do svých intrik a výhodně ho ožení.

.

Fugaku seděl na koni, jako by do něj uhodil blesk, a měl jediné štěstí, že jeho hřebec znal dobře cestu domů, aniž by ho pán musel příliš navigovat. Pochopil správně, že mu teď Madara naznačil, jak naloží s jeho synem, pokud se mu bude zamlouvat?! To snad ne! Něco takového nemohl dovolit! Jenže slovo porušit nesměl… Nasucho polknul a jenom doufal, že jeho manželka se nemýlila v odhadu ohledně pohlaví dítěte. Pokud to bude holka, nemusí se bát.

~~~

Madara si návštěvu u bratra užíval. Bylo na něm vidět, jak mu jeho slib vadí a i Mikoto mu dávala skrytě najevo, jak je jí to silně proti srsti, ale veřejně proti němu nevystoupila. Ostatně stále častěji odpočívala na lůžku a velmi málo se k svému muži připojovala, její těhotenství se blížilo k závěru a bývala hodně často unavená.

Nejstarší Uchiha byl s Fugakem v salónku, kde si dávali dobrou snídani. Byl tu už týden na návštěvě a nastal čas, aby se i on vrátil na své panství.

.

Fugaku se právě zaobíral vařeným vejcem, když do místnosti vtrhnul udýchaný sluha. "Co je to za způsoby?!" rozhorlil se zámecký pán, kdo to kdy slyšel, aby poddaný vstoupil bez zaklepání a ještě tak nevybíravě.

"Pane, hraběnka…" vypravil ze sebe mladík, co sotva popadal dech.

Fugaku se prudce napřímil, až málem převrhl ze stolu pohár. "Mluv! Co je s mou ženou?! Ona už…" Ze sluhova přikývnutí pochopil, že nastala Mikotina těžká hodinka. Jeho dítě bylo na cestě! Zmocnila se ho napůl panika, napůl radostné vzrušení, měl co dělat, aby se hned nerozeběhl k ložnici své manželky. "Omluv mě, bratře!" vyhrknul rychle k Madarovi, než si to rychlými kroky namířil ke komnatám Mikoto.

.

Nejstarší Uchiha dál nerušeně pokračoval v snídani. Ostatně, než se dítě narodí, může to trvat několik hodin, takže on nemusel spěchat. Když měl tolik času, tak nakonec došel po delším přemýšlení k tomu, že by vůbec nebylo špatné, kdyby se přece jenom narodil kluk. Uchihové vždy vynikali krásou a pokud by případný klouček podědil rysy matky, tak by byl ještě krásnější.

.

Porodní báby, které jeho milované pomáhaly v perných chvílích, odmítly Fugaka pustit dál. K tomuhle prostě chlap nesměl, ať už to byl hrabě nebo král. Fugaku se musel spokojit s tím, že přecházel jako tygr v kleci v předpokoji manželčiny ložnice a pokoušel se nakukovat do dveří pokaždé, když dovnitř služky nosily čisté plátno nebo teplou vodu. Nikdy toho ale moc nezahlédl, Mikotina postel nebyla v přímém zorném úhlu. Nervozitou si div nerval vlasy a zatínal ruce vždycky, když z ložnice zaslechl bolestné sténání nebo křik.

Nepočítal čas, po nějaké době však do předpokoje vklouzla drobná dětská postavička. "Tatínku, proč maminka tak křičí?" zeptal se vystrašeně malý Itachi.

"Maminka už rodí, Itachi," objasnil mu Fugaku a s mírným úsměvem se sklonil k synovi, "brzy budeš mít sestřičku."

"Já bych chtěl bratříčka!" oponoval Itachi a rozzářila se mu očka.

.

O chvilku předtím dovnitř vešel i Madara, chtěl být u toho, až se dozvědí, co se narodilo, a v návaznosti na krátkou rozpravu se taky připojil do konverzace. "Itachi, neboj, určitě to bude bráška." Pohladil malého kloučka po hlavě a zvedl ho do náruče. Fugakův syn také rostl do krásy. Ostatně všichni vždycky vzdychali blahem, když se přišel návštěvě ukázat. Uchihové měli svůj šarm jako vrozenou schopnost a přitahovali pozornost už odmalička.

.

Fugaku jen stiskl zuby a odvrátil pohled. Upřímně doufal, že to bude dívka, což bylo docela paradoxní, protože každý otec si přál co nejvíce synů. I on chtěl předtím dalšího syna, jenže v situaci, kdy by ho měl ve čtrnácti nebo patnácti letech svěřit svému perverznímu bratrovi, se modlil za holčičku. Pokud je Bůh jen trošku milostivý, vyslyší ho. Bude to děvče, bude to děvče…

Itachi sáhodlouze vyjmenovával, co všechno by brášku chtěl naučit a na co by si s ním hrál. Bylo vidět, že po sourozenci velmi touží, ostatně, byl tu trochu osamělý, jiné děti na zámku nebyly a do vesnice ho Fugaku nepouštěl.

Trvalo to snad věčnost! Fugaku se čas od času musel podívat do benátského zrcadla v místnosti, aby se ujistil, že z toho stresu ještě nezešedivěl. Trhnul sebou jako uštknutý, když se z ložnice manželky ozval pronikavý dětský pláč.

.

Madara si napjatě poposedl na vyřezávaném křesle, až si nakonec stoupnul a po boku bratra vyčkával, až se objeví nějaká služtička a řekne jim, jak dopadlo. Fugaku vypadal, že by nejraději vtrhl dovnitř sám a jen tak tak se držel a svíral pěsti. Přišlo mu to vtipné a z jeho občasných kradmých pohledů vyčetl, že je mu proti vůli, aby se narodil chlapec.

.

"Tak co je?! Co je?!" vyšiloval Fugaku. Zevnitř se pořád ozývalo vřískání a k tomu nějaké šplouchání, ale i radostný hovor, jehož slova ovšem neslyšeli. Nemohl pochopit, co tam sakra dělají a podrážděně zabušil na dveře. Nedočkal se však žádné reakce, teprve snad po deseti minutách dětský pláč zeslábl a ustal. Chviličku bylo slyšet nějaký šramot a pak se konečně dveře otevřely, div oba s Madarou nevpadli do místnosti, jak na nich byli nalepení. Služka, která jim přišla otevřít, se šťastně usmívala.

"Pane… máte syna," oznámila Fugakovi.

"Syna…?" uteklo hraběti se zatajeným dechem. To přece nebylo možné!

.

Nejstarší Uchiha se zatvářil vítězně. Jak mu všechno krásně hrálo do karet, jen co je pravda. Čím dál víc se mu úmluva s Fugakem zamlouvala. Stačí jen vydržet, až kluk vyroste, a třeba ve třináctém roce si ho bude moct vzít k sobě na panství. Bude to dlouhá doba, ale bude se jezdit na něj dívat, jak roste do krásy.

.

Fugaku byl natolik ohromený tou zprávou, jako by ho někdo praštil palicí do hlavy. Nemohl pochopitelně zcela potlačit prudkou radost z narození potomka, ale na druhou stranu… co když se bude Madarovi líbit?! Zamrkal, když mu jedna z žen přinesla uzlíček látek, který automaticky vzal do náruče. Vykukovaly z něj dvě drobounké ručičky a hlavička s čupřinou černých vlásků. K jeho pohnutí se na něj upřela dvě veliká tmavá očka. "Ten má kukadla…" hlesnul první, co mu přišlo na mysl.

.

"Po matce…" přizvukoval Madara a nahnul se k maličkému, aby si ho mohl z blízka prohlédnout. Prstem se dotkl drobounké ručičky a ta ho chytla. Byli tak zaujati zkoumáním drobečka, že se ani nevšimli příchozího Itachiho, který na sebe upozornil až zataháním za otcův plášť lemovaný kožešinou. Chtěl se taky podívat.

.

Fugaku si s pousmáním dřepnul, aby pětiletý Itachi na brášku pohodlně viděl. Jeho prvorozený si s pootevřenými ústy měřil miminko v jeho náruči.

"Ten je… ten je… roztomilej!" vyhrknul následně Itachi, "takovej malilinkej…" Také se velice opatrně, jako by se bál, že mu ublíží, dotkl ručičky. "Tatí, můžu si ho pochovat?"

"Později, Itachi," šeptnul Fugaku a zase se i s novorozeným synem narovnal. Přešel i s dítětem k posteli, odkud se na něj unaveně, ale šťastně usmívala Mikoto. Políbil ji na zpocené čelo. "Děkuju, lásko."

"Tatí." Itachi se pořád natahoval k bratříčkovi. "Jak se bude jmenovat?"

"Sasuke," pravil Fugaku, "jmenuje se Sasuke."

.

Madara stál o krok zpátky, aby nerušil ty dvě hrdličky. Možná by byl otec i hrdý, ale spíš ne, jak nebylo podle něho, byl podrážděný a nevrlý. Hned tak něco někomu neodpustil ani, když to byla neposlušnost. Němě si od svého bratra vyžádal malého kojence, aby i on mohl přivítat nového člena jejich rodu. Nutno říct, že se to malému asi už moc nelíbilo, protože se začal vrtět a za chvíli spustil pořádný křik, jaký dovedou vyprodukovat jen malé děti.

.

Fugaku si odpustil poznámku typu: Moc se mu u tebe nelíbí, měli bysme tu úmluvu zrušit, protože tušil, že by stejně nepochodil. "Má velký oči… a zjevně i velký plíce," pousmál se pouze a od Madary předal malého Sasukeho zase Mikoto. Trvalo asi minutu, než se chlapec zase u matky zklidnil. Fugaku políbil ještě jednou svou ženu, drobnou pusu věnoval i svému čerstvému synovi a následně byli služkami vyhnáni ven, aby si Mikoto i dítě mohly odpočinout. "Teď nepřichází v úvahu, že bys odjel," upozornil Fugaku svého bratra rozjařeně a na chvíli se rozhodl potlačit všechny obavy do budoucna. "Víno! Víno pro všechny! Mám syna!"

.

Nejstarší Uchiha se ani nesnažil bratra přemlouvat. Měl z narození jeho potomka také radost a i služebnictvo vypadalo potěšeně. Bodejž by ne, když dostali víno zadarmo a mohli si dát do nosu. On se s bratrem uchýlili do salonku, kde si nalévali tak dlouho, že už zapomněl počítat, kolik těch džbánků bylo.