Fičení studeného větru, který s sebou unášel bělavé mrazivé vločky sněhu, nebylo za okny příliš slyšet, třebaže teď, v noci, se všechny zvuky zdály hlasitější než za bílého dne. Snad teskné hučení pohlcovaly těžké záclony, kterými byla okna zahrazena, aby dala najevo, že celý dům je ponořen do sladkého spánku… nebo to aspoň předstírala. Zima se pokoušela zakusovat do zdí, ale ústřední topení zajišťovalo svým majitelům vábné vyhřátí všech místností, které obývali.

V jedné místnosti bylo obzvlášť teplo, nebo se to minimálně zdálo jediné osobě, která pokoj obývala. Zhasnutý lustr by byl nořil celý prostor do sametové tmy, ale stěny byly nyní slabě osvětleny zářící obrazovkou notebooku a předměty stojící v jejím světle vrhaly přízračné pokřivené stíny. Před notebookem v tureckém sedu na peřinách seděl chlapec, patnáctiletý teenager s vlasy jako uhel. Dva delší prameny mu splývaly po stranách tváře jako hedvábný rám, vzadu se krátké vlasy čepýřily jako ježčí bodliny. Na kluka pozoruhodně velké a tmavé oči hltaly scénu, která se odehrávala na obrazovce a mezi lehce pootevřenými rty mu prokluzoval zrychlený dech.

.

Celým domem prostupovalo ticho, jaké může být jen v noci. Ostatně kromě Sasukeho všichni spali spánkem klidným a posilujícím. Možná by tomu tak bylo i nadále, kdyby jednoho Uchihu neprobudila nutkavá potřeba. Vstal a slepě se začal šourat domem. Snažil se jít co nejtišeji směrem na záchod. Znal to tu jako svoje boty, takže silné přítmí mu příliš nevadilo.

.

Mladík, který byl vzhůru a ve svém pokoji sledoval potajmu jedno z mládeži nepřístupných videí, dobře věděl, že dělá něco, co nemá. Tenhle typ zábavy na internetu byl určený pro lidi starší osmnácti let, což on samozřejmě nesplňoval, ale v dnešní době už tyto zákazy byly pro většinu teenagerů liché, stejně tak pro něj. Veškerá jeho opatrnost spočívala v pozdní hodině, v předpokladu, že v tuto dobu ho nikdo z rodičů nachytat nemůže – bylo už dávno po půlnoci. Také zvukem zapnutým pouze ve sluchátkách učinil dle svého názoru utajení zadost, vždyť kolikrát už tohle dělal. Cítil se v bezpečí, snad ukolébán i příjemnými reakcemi svého těla, jehož některá zákoutí a funkce ještě stále objevoval, byť měl už mnohé zajímavé zkušenosti i z reálného života.

.

Starší Uchiha se došoural do koupelny, kde vykonal svou potřebu. Mikoto mu říkala, že nemá tolik pít před spaním, tak snad ji neprobudí, až půjde zpátky. Neměla to ráda, ostatně snad jako každý jiný člověk. Trochu probuzenější se vracel zpátky, snad se mu podaří usnout rychle. Byl docela unavený. Ne fyzický, ale spíš psychicky. V práci se toho na něj nahrnulo dost. Měl na starosti celou policejní jednotku a spíše než o opravdové práci policisty to bylo samé rozhodování. Zrovna procházel okolo synových dveří, když uslyšel slabý sten. Snad se mu to zdálo, ale druhé měkké zasténání ho utvrdilo v tom, že Sasuke dělá v pokoji jisté věci.

.

Nejmladší člen rodiny byl zcela zabrán svou činností. Už nějakou dobu věděl, že jeho zájem se nesoustředí na měkká vlhká zákoutí ženských těl, spíš na jisté tvrdé přednosti mužů, proto i video, které sledoval, nebylo z kategorie tradičního porna. Už dostatečně vyzkoušel obojí, aby věděl, kam ho táhne sexuální orientace. Přestože nebyl sám sebou příliš nadšený, nebral to jako vyloženou tragédii – tajit to však musel. Ne kvůli sobě, ale kvůli rodině. Měl pocit, že by se jeho rodiče zbláznili z takového poznání.

Momentálně jeho ruka líně přejížděla po naběhlé erekci zdvihající se žádostivě do výše. Nespěchal, chtěl si to užít, každou minutku, a dojít k vyvrcholení až společně s herci na obrazovce.

.

Fugaku věděl, že by se tím neměl tak intenzivně zabývat. V Sasukeho věku bylo celkem normální, že puberťáci svoje hormony ventilovali různě. Jenže on nemohl. Prostě chtěl ze svých synů vychovat slušné lidi a ne nějaké úchyláky závislé na sexu. U Itachiho se mu to snad podařilo, byl to slušný kluk, ale teď pro něj byl trochu vzdálený. Přes týden bydlel na koleji v krajském městě, kde studoval medicínu. O kolejích slyšel hrůzné věci, snad se mu synáček nezkazí. Ale tady doma byl pořád někdo, kdo potřeboval pevnou ruku. Pomalu otevřel dveře a šel se podívat na Sasukeho. Ten si ho zřejmě ani nevšiml. Než na něj spustí hrůzu shůry, tak se podívá, co to tam sleduje… Pobouřeně zalapal po dechu, když uzřel obrazovku.

.

Sasuke svého otce zpočátku nezaznamenal. To, čím se zaobíral, bylo příliš příjemné, než aby se od toho nějak rozptyloval. Zrovna dnes narazil na pěkné video – mladí herci, docela fajn předehra a náruživý sex. Tichounce vzdychal společně s nimi a jeho pohyby pozvolna zrychlovaly, jak jeho tělo nutkavě toužilo po uvolnění. Bylo by mu stačilo už jen pár minutek, tak jedna, dvě, závěr se blížil… ovšem když se Fugaku nadehnul nad ním, padl do osvětleného prostoru stín jeho postavy, a to Sasuke přehlédnout nemohl. Polekaně sebou škubl a strhl si sluchátka z uší, načež okamžitě zaklapl inkriminované video. S provinilostí vepsanou v rudnoucích tvářích se v nastalé tmě, když zmizel zdroj umělého světla, podíval na temnou postavu nejstaršího Uchihy. „T-tati… ty nespíš?“ pípl ustrašeně to, co bylo očividné.

.

„Co to jako má být?“ štěkl na něho Fugaku pobouřeně, „Snad jako nejsi teplej, když sleduješ takové prasárny? A jak to, že se vůbec díváš na něco takového, ještě nemáš osmnáct!“ houkl na syna, co mu automaticky vyskočilo v mysli. Nikdo normální se přece nedívá na to, jak si strkaj dva chlapi péro do… Bože! Jak se to mohlo stát. Copak někde udělal chybu?

.

„T-to… to já vím, ale… ehm… ona ta stránka vlastně ani tak nějak… nechtěla potvrzení věku, fakt. Zvláštní, co? No, tak jsem prostě… ze zvědavosti…“ koktal Sasuke. Pokoušel se zamluvit otázku ohledně své orientace a koleny skrčenými u těla zakrýval dosud ještě stojící mužství, byť takový nenadálý stres musel zaručeně způsobit, že jeho penis brzy změknul jako mokrý hadr.

.

„Tak ze zvědavosti?“ zavrčel popuzeně starší Uchiha a měl chuť to lhaní ze syna vymlátit, ale pásek jaksi neměl po ruce a Mikoto by ho zaškrtila, že v noci dělá takové tóčo. „Sasuke,“ pronesl klidně, až ledově a založil si ruce na hrudi, „nemysli si, že něco takového jen tak přejdu. Zítra si o tom promluvíme a počítej s tím, že žádné chabé výmluvy nepřijmu!“

.

Sasuke nasucho polkl. „Ano, tati,“ hlesl odevzdaně. Byl zvyklý poslouchat, otec ho, i jeho staršího bratra, učil respektu odmalička – často tvrdou rukou nebo koženým páskem. Nejspíš ho čeká bezesná noc, během které bude muset vymyslet něco setsakra dobrého, aby to Fugaku přijal jako omluvu, i když pochyboval, že vůbec na něco takového přijde. Na druhou stranu, aspoň že to nechtěl řešit hned.

.

Fugaku si byl vědom, že čekání na nepříjemný rozhovor je někdy trestem samo o sobě. On už to zítra se synem vyřeší jednou pro vždy. Sakra, to bude bezesná noc, jestli vůbec zaspí po něčem, co mu tak zvedlo tlak. „Zítra,“ odtušil úsečně a otočil se na patě. Sotva lehl do postele, tak se k němu natulila jeho žena… má jí o tom říct hned ráno? Možná by bylo lepší to prvně vyřešit se Sasukem, než zburcovat celou rodinu.

.

Mladík s povzdechem zapadl naznak. Na to, jak byl ještě před několika chvilkami rozpálený a vzrušený, teď neměl na dokončení prácičky ani trochu chuť. Odložil notebook na noční stolek a zavrtal se do lůžkovin. V žaludku se mu usadila nepříjemná tíseň z toho, co ho hned po ránu čeká. Sakra, že si doopravdy nedával větší pozor! Kdo mohl tušit, že zrovna tentokrát to nevyjde… Co má zítra svému otci říct? Pravdu? Lež? Jak by asi zareagoval na skutečnost bez výmluvy?

~~~

Sobotní ráno se neslo v duchu očekávání staršího syna. Mikoto se ho nemohla dočkat, jako kdyby se rok neviděli. Musela mladíka celého pozobjímat a ujistit se, že se mu za těch pět dní nic nestalo, nestrádal hlady, nikdo mu neublížil a všechno je v pořádku.

Itachi ji ujišťoval, že všechno je, jak má být, a dokázal si všimnout, že otec není v nejlepší náladě a bude dobré se mu vyhnout. Samozřejmě ho pozdravil a odplul do svého pokoje, kde odhodil batoh. Vyšel zpátky na chodbu a zaklepal na bráškovy dveře. „Sasuke, ty se se mnou ani nepřivítáš?“

.

Itachiho příchod do pokoje Sasukeho teprve probudil. I když si o víkendu rád přispal, dneska to bylo výraznější, protože zhruba polovinu noci probděl v úzkostných myšlenkách na ráno, a když se mu konečně podařilo usnout, snažilo se jeho tělo dohnat ztracený čas spánku. Nejprve si se zděšením pomyslel, že to přišel otec, ale jakmile se pořádně rozkoukal, ulevilo se mu. Aspoň dočasně.

„Itachi,“ vydechl a jeho rty se roztáhly v automatickém úsměvu, „jsem rád, že jsi tady. Povídej, jak bylo, celý týden?“ Rozespale se na posteli posadil. Měli se s bráškou moc rádi, ale kvůli Itachiho studiu se teď příliš neviděli, což ho mrzelo.

.

„Zase spíš jak šípková Růženka?“ pousmál se Itachi a přivinul brášku k sobě. Tolik se na něho těšil. O co se míň viděli, tak tyhle chvíle byly vzácnější. „Mám toho nad hlavu. Musíme chodit do nemocnice na praxi a je to tam dost krutý, ale nestěžuju si. A co ty? Jak ses celý týden měl? Ani jsi mi nenapsal na fejsbůk. Co tě tak zaměstnalo? Nějaká pěkná slečna?“ vyzvídal dlouhovlasý mladík.

.

Sasuke se mírně zaškaredil, protože mu Itachiho domněnka připomněla nepříjemný rozhovor, který ho brzy čeká. „To ani ne… jen jsme měli pár akcí s klukama, víš. Byli jsme na rybníce si zabruslit, zahrát hokej, no, a taky v čajovně, teď v zimě je skvělý dát si horkej Jeruzalém nebo něco ovocnýho,“ vysvětloval důvody, proč se neozýval. „Jsem rád, že jsi na koleji nezmrzl, ještě vám nevyměnili ty okna?“

.

„Ne, nevyměnili. Beztak se do toho pustí, až vystuduju. Zatím jsme to vyřešili jednou tlustou dekou a příští rok se budeme stěhovat s klukama někam na byt. Rozdělí se nájem a bude to fajn. Zatím se to musí vydržet do jara. Jako ty koleje nejsou špatný, jen ty okna… a topení. V úterý a středu jim vypadlo. Jsme říkali, že si uděláme nějakou grupáč zahřívací párty, abychom nezmrzli,“ zazubil se Itachi a počechral bráškovi ježiny na zátylku. „A dneska máš něco naplánovanýho? Že bychom spolu někam zašli.“

.

 „Přes den ne, akorát večer Naruto navrhoval, že bysme si udělali nějakou pařbu u něj doma, chtěl bych tam přespat… no, ale přes den si na tebe čas samozřejmě udělám, když už tě vidím tak málo,“ zazubil se a rozverně šťouchl bratra do boku, „málem vždycky zapomenu, jak vypadáš. Měli bysme si pořídit skype, abysme si mohli volat přes notebook.“ Nemuselo by to být špatné, měli by pak volání i s obrazem zadarmo. No, pokud tedy nepočítal elektřinu, ale jemu náhodou vydržela baterka docela dlouho.

.

„To bysme mohli, i já mám pocit, že za ten týden vždycky o kousek vyrosteš,“ odtušil přemítavě Itachi. „Půjdu si uvařit čaj. Mám udělat hrníček i tobě?“ zeptal a plánoval brášku donutit i něco sníst. Sice matka dbala na to, aby snídali, ale jak Sasukemu nikdo nestál za krkem, tak si dělal, co mu pasovalo.

.

„Jo, díky,“ souhlasil Sasuke, „přijdu dolů, jen se dám trochu do pořádku.“ I když to jindy bylo fajn, dnes se na snídani příliš netěšil. Mohl akorát doufat, že otec nebude chtít ten noční incident probírat přede všemi, přeci jen to bylo dost trapné.

Jakmile se za Itachim zaklaply dveře, vstal a přeběhl do koupelny, aby učinil zadost jistým fyziologickým potřebám a taky hygieně. Když se následně převlékl, zamířil do přízemí, kde už v kuchyni seděl zbytek rodiny. „Dobré ráno.“

„Ahoj, zlatíčko, vyspal ses dobře?“ pousmála se hned Mikoto, „už jsem pro tebe chtěla jít, vždyť je půl jedenácté.“

.

„To je dost, že jsi tady,“ zafrkal Fugaku nepříjemně jako na psa, který něco vyvedl. Nechal Sasukeho sednout za stůl a odložil noviny. Což samo o sobě znamenalo něco důležitého. Zrakem se zabodl do nejmladšího syna, který se mu vyhýbal pohledem. „Všichni si sedněte ke stolu, chci, abyste byli u toho,“ přikázal zbylým členům rodiny, aby přišedli.

„Ale, Fugaku, jen dochystám tu snídani…“ snažila se oponovat Mikoto, ale pohled jejího manžela jí utvrdil v tom, že nemá cenu odporovat. S povzdechem zabrala volnou židli a čekala, co má její muž na srdci.

„Sasuke, jsi homosexuál nebo ne?“ zeptal se přímočaře Fugaku a pozoroval syna, aby mu neunikla ani jediná reakce.

.

„Tati!“ vyjekl Sasuke pobouřeně, protože nechtěl uvěřit, že tu opravdu budou probírat jeho sexuální orientaci jako nějaké žhavé rodinné téma, „nemůžeme to probrat někde v soukromí?“

„Proboha, Fugaku, jak to myslíš?“ vyhrkla Mikoto a šokovaně těkala pohledem od svého mladšího syna k manželovi. Nemohla pochopit, proč se její muž vyptává na takové věci, samozřejmě že Sasuke nebyl… nebo snad…

.

„Nemůžeme, všichni by to měli vědět,“ odtušil pevně Fugaku a Sasukeho reakce mu jen potvrdila, že jeho syn kope za druhou stranu. Kdyby jen prohodil, že není, a nijak to neřešil, tak by si opravdu myslel, že to včera byla jen zvědavost, ale takhle. „Takže jsi gay nebo ne? Ptám se naposledy.“

.

„Já… ehm…“ Sasuke se kousnul do rtu. Byť probděl skoro celou noc, na žádnou pořádnou výmluvu stejně nekápnul. Sklopil oči. „M-možná… a kdyby ano?“ zamumlal provinile. Stejně by to asi jednou zjistili.

Mikoto si přitiskla ruku k ústům. Něco takového naprosto nečekala. Ale jak k tomuhle prokrista její manžel dospěl? „Fugaku, chci vysvětlení,“ obrátila se k nejstaršímu Uchihovi, „co se to tu děje?!“

.

Nejstarší Uchiha si založil ruce na hrudi a opřel se o opěradlo židle. Odfrkl si jako nespokojený býk u žlabu a pohlédl na svou manželku. Nevěřícně na něho koukala, stejně tak starší syn. „Včera jsem Sasukeho nachytal, jak se dívá na porno, a čirou náhodou to nebylo normální, ale gay porno. Měl jsem tudíž za to, že s naším synem není něco v pořádku, ale nechal jsem to na ráno, abysme to tu vyřešili společně.“

.

Sasuke zčervenal až za ušima. Tak tohle byl trapas největšího stupně. Nebylo nic horšího než probírat sexuální záležitosti s rodinou, natož když se jednalo o něco takového, co starší zarputilci, jako třeba jeho otec, dodnes považovali skoro za duševní poruchu. „Já si to přece nevybral,“ hlesl tiše, aniž by se komukoliv podíval do očí, „je to vrozený.“

„Můj bože…“ zašeptala Mikoto a rozšířenými zorničkami hleděla na svého mladšího syna. Tak takhle to tedy bylo. Nedalo se říci, že by ji to nešokovalo, ale Sasukeho svěšená ramena jí jako matce nedovolila prodlužovat mu utrpení. „M-myslím, že bychom se všichni měli uklidnit,“ poznamenala rychle, „Sasuke, zlatíčko, je ti patnáct. To… to nemusí být trvalé, uvidíš, je to třeba jenom taková… dočasná fáze. V tomhle věku ještě vůbec nevíš, co vlastně chceš.“

.

Fugaku moc dobře viděl, že to manželka chce zahrát do autu. „Sasuke, jsi si tím jistý? Sice máš patnáct, ale v tomhle už by si mohl mít jasno.“ Škoda, že to žádný doktor nevyléčí. Nepomohl by ani výprask? Asi ne… co když si dotáhne k nim domu někoho. Brr, musel se vnitřně otřást. To nedovolí.

.

„Já… asi ano,“ přiznal Sasuke tiše, „byl jsem už s pár holkama, ale nebylo to ono. Zato když jsem byl s klukem…“

Mikoto se začervenala při té představě, že její dítě si doopravdy něco začalo se stejným pohlavím. Byl to pro ni najednou moc velký šok, všechno to přišlo tak rychle.

Itachi na brášku zaraženě koukal. Pravda, nikdy se o tom se Sasukem nebavili, ale měl takový pocit, že… no, že mu to prostě mohl říct. Že se to nemusel dozvědět takhle. Vždycky si přece říkali všechno. Neměl s homosexualitou problém, hlavně, aby byl Sasuke šťastný, ale vůbec to netušil.

.

Starší Uchiha uhodil rukou do stolu, až všichni úlekem nadskočili. „Tak si to vyhoď z hlavy. Ať si vědci říkají, co chtějí, ale ty teplej nebudeš, rozumíš?!“ houkl ostře na mladšího syna, až se zdálo, že se mladík scvrkne tak, aby ho na židli nebylo vidět. Viděl, že Mikoto chce něco namítnout, ale mávnutím ruky ji zastavil. „Sasuke, rozumíš tomu doufám jasně?“

.

„Ale tati, já přece nemůžu ovlivnit…!“ pokusil se Sasuke namítnout, ale protože se jeho otec začal zvedat od stolu, skoro jako kdyby mu chtěl vytknout facku, raději zbytek věty nedokončil a odpověděl tak, jak se od něj očekávalo: „A-ano, tati.“

Itachi s povzdechem zavrtěl hlavou. Pochyboval, že pokud je Sasukeho sexuální orientace doopravdy homosexuální, tak ji otec vyžene křikem. To prostě nešlo.

.

Fugaku považoval věc za uzavřenou a odešel z místnosti, kde nechal dva udivené lidi a jednoho úplně skleslého. Po chvilce bylo slyšet klapnutí dveří, jak vyšel ven. Zřejmě odmetat sníh od garáže.

„Sasuke, proč jsi nám o tom nikdy nic neřekl,“ odtušil Itachi konsternovaně a lehce brášku objal. Viděl, že je úplně na dně a potřebuje oporu. Snad na to s matkou budou stačit.

.

„Přesně kvůli tomuhle,“ poznamenal Sasuke hořce a kývl hlavou ke vchodu, kde zmizel nejstarší Uchiha, „věděl jsem, že mě kvůli tomu budete nesnášet.“

„Ale Sasuke, tak to přece není,“ vyhrkla Mikoto a také se přisunula blíž, „nikdo tě kvůli tomu neodsuzuje…“ No, u Fugaka si tím nebyla tak jistá. „Jenom je to pro nás trošku šok. Myslela jsem, že si najdeš nějaké pěkné děvče…“ Stejně potají doufala, že je to opravdu přechodná záležitost.

.

„Sasu, já tě přece kvůli něčemu takovému nebudu nesnášet,“ vydechl překvapeně Itachi. Nikdy by ani na nic podobného nepomyslil, i kdyby měl bráška jakoukoli úchylku. Přece za to nemůže. Pohladil ho po černých vlasech. „Vždycky ti budu stát po boku, ať se ti stane cokoliv.“

.

„Díky,“ pousmál se Sasuke vděčně. Byl rád, že aspoň někdo z rodiny v tom nevidí nějakou pokleslost nebo tragédii. „Jsem rád, že tě mám, Itachi,“ hlesl poté a nechal se od brášky objímat.

Mikoto se podařilo také na tváři vykouzlit mírný úsměv. Sasuke byl její dítě, nechtěla a nemohla ho vidět nešťastného, i kdyby to znamenalo smířit se s představou, že místo snachy bude mít zetě. „Já si s tatínkem promluvím, neboj,“ slíbila mu, „však on se s tím taky srovná.“

~~~

Od zimních dnů utekl už nějaký ten pátek a připlížilo se jaro s korunami stromů obalenými květy, které voněly, až z toho jímala závrať. Avšak jeden muž se z toho příliš neradoval. Možná by měl být šťastný, rodina byla zdravá, zajištěná a zdá se, že i spokojená. Jen v něm to vřelo. Po odhalení Sasukeho orientace se s tím pořád nemohl srovnat, že zrovna jeho syn je teplej. Od té chvíle začal až chorobně sledovat svého syna. Hodnotil všechny je počiny a hlavně návštěvy. Všichni kluci byly podezřelí a hned se musel Sasukeho na ně vyptávat, ať už šlo o Naruta, který u nich byl tisíckrát, nebo Suigetse, Kibu a další kluky. Prostě mu nic nešlo pod nos. Ač si to sám neuvědomoval, tak měl silné nutkání mít nad synem kontrolu. S kým je, kde byl, co tam dělal. Chtěl vědět všechno a neváhal se na to nejmladšího Uchihy zeptat.

.

Sasuke byl rád, že konečně přešla dlouhá a otravná zima, bylo to jediné roční období, které opravdu neměl rád. Návrat jara znamenal návrat zábavy, protože spousta věcí se dala nyní podnikat venku, kde také teď trávil většinu času. Pravda, ve škole teď po jarních prázdninách začali opět učitelé vyžadovat nějaké výsledky, ale i oni byli bezmocní, když se studenty šili všichni čerti. Čím dál prosluněnější a teplejší dny prostě lákaly k jiným činnostem než šprtání látky a samozřejmě, že na mladou generaci lezlo jaro i jinak. Stále častěji teď po parcích byly vidět objímající se dvojice, případně i líbající se páry.

Nejmladší Uchiha měl důvodů ke spokojenosti skutečně mnoho. Začátkem března se na jedné párty seznámil s mladíkem z obchodky, který rovněž dával přednost stejnému pohlaví. Byl o dva roky starší, s velice světlými vlasy a zelenýma očima, hodně hubený, ale Sasukemu se líbil. Trávili teď spolu hodně času a všechno by bylo skvělé nebýt otce, který musel vědět o každém jeho kroku, což už ho pořádně štvalo.

„Promiň, já myslím, že to není nejlepší nápad…“ vykládal jednoho dne Kimimarovi, když mladík projevil přání podívat se k nim domů, „víš, můj táta je trochu… no, prostě homofobní, asi by se mu to nelíbilo.“

.

„Já vím, už jsi mi to říkal, ale přece to nebude tak strašné,“ odtušil Kimimaro a pohladil přítele po tváři. „Opravdu bych chtěl vaše poznat. Třeba Itachi je hrozný sympaťák.“ Sasuke se mu zdál občas plachý v otázkách týkajících se domova. Pravda, neviděl do jeho rodinných vztahů, ale přece to nemohlo být tak hrozné.

.

„Jo, jo, to je… máma by tě určitě taky moc ráda poznala, ale prostě… no, táta je ještě ke všemu polda. Co kdyby tě třeba zastřelil?“ pokusil se zažertovat, aby Kimimara od návštěvy odradil. Byl to slušný kluk a zjevně se nemohl smířit s myšlenkou, že by se měli chovat, jako by dělali něco špatného. Chtěl mít čistý stůl a ne aby ho před rodiči tajil. Jenže to nebylo tak snadné.

.

„Zbytečně plašíš. Navíc, kdo říká, že tvůj otec bude doma?“ nadhodil, aby mladíka přemluvil. Chytil ho za tlapku a líbl pusu na líc, byť seděli v parku na lavičce a v okolí se courali lidi. Hlavně matky s dětmi. Jemu nijak nevadilo se ukazovat na veřejnosti, ale pro jeho vyvoleného to bylo zřejmě obtížné. „Sasuke, prosím.“

.

„Když já nevím…“ zamumlal mladý Uchiha a tváře mu trošku zčervenaly rozpaky i potěšujícím pocitem, jaký měl vždycky, když Kimimaro dával najevo, že patří k němu. Bylo skoro pět hodin a všední den, to znamenalo, že máma už bude pravděpodobně doma, a otec se obvykle vracel později. No, možná že by se to nakonec dalo stihnout, než se Fugaku vrátí… „Tak možná na chvilku,“ svolil váhavě.

.

„Jsi nejhodnější,“ pronesl Kimimaro nadšeně a dovolil si krátký polibek na rty. Často byli u něj doma, jeho rodiče to jakž takž tolerovali, ale aspoň nebyli tak zarputilí odmítači jako ti Sasukeho. „Tak pojďme,“ vytáhl přítele na nohy, aby to stihli. Byl hrozně zvědavý. Chodili spolu už pár týdnů a cítil se naprosto zamilovaně a v euforii. Sasukeho zbožňoval jako středobod světa a chtěl s ním být pořád.

.

Sasuke se zas až tak jistě necítil, ale chtěl Kimimarovi vyhovět. Ještě nikdy u nich nebyl, ani mu neukázal svůj pokoj nebo něco podobného, tak nějak mu to dlužil. Svezli se kousek městskou hromadnou dopravou do okrajovější vilové čtvrti. „Tahle ulice,“ zabočil po chvíli mladý Uchiha do Jitřní. „Tipneš si dům?“ zazubil se na svého přítele. Samozřejmě neměl Kimimaro žádné vodítko, ale jenom ho zajímalo, který z nich bude hádat.

.

Bělovlasý mladík přehlédl domečky se zahradami a hodnotil. Všechny vypadaly podobně a přesto jinak. Věděl, že ho Sasuke zkouší, ale opravdu nevěděl, podle čeho by ten správný dům měl poznat. „Já nevím… co třeba tenhle,“ ukázal prstem na dvoupatrový dům s velkou předzahrádkou a mořem nějakých okrasných dřevin. Nebo možná to bude ten vedle. Byly tam velké květinové záhony a úhledně posekaný trávník.

.

„Těsně,“ usmál se Sasuke a zamířil k domu na opačné straně. Byla to rovněž dvoupatrová vilka, s balkónem, na který byl vstup z ložnice rodičů a který byl podpíraný dvěma ozdobnými sloupy. Stavba měla lehký nádech viktoriánského stylu, jež byl Mikotin oblíbený, přestože v jejich zemi taková architektura nevznikala. Sasuke otevřel branku a vpustil Kimimara na předzahrádku s kamennou cestičkou vedoucí k hlavnímu vchodu. Větší část zahrady se ovšem nacházela ve vnitrobloku, tam byl zapuštěný bazén, několik ovocných stromů, okrasných dřevin, záhonů s květinami a terasa. Na předzahrádce měl své místo pouze skleník, bylinkové záhony a malinký rybníček s několika lekníny.

.

„Pěkný,“ zhodnotil bydleníčko Kimimaro a vydal se po cestičce k domku. „Tvoje mamka má ráda růže, viď?“ zhodnotil pučící trnité keříky, které slibovaly velké záhony, a zastavil se u vstupu. Počkal na Sasukeho, aby otevřel. „Bude tvůj otec doma nebo ne?“ optal se zajímavosti.

.

„Není doma,“ ujistil ho Sasuke s těžko potlačenou úlevou v hlase. Bylo snadné to poznat, protože u chodníku neparkovalo Fugakovo auto, což znamenalo, že je ještě v práci. Odemkl a vpustil svého přítele do chodby. O přítomnosti jeho matky ovšem svědčila libá vůně jídla rozléhající se domem, jak Mikoto chystala večeři. „Ahoj, mami!“ zavolal mladý Uchiha hlasitě, zatímco se oba zouvali.

.

Mikoto nakoukla z kuchyně a vida, že Sasuke není sám, tak si rychle otřela ruce do utěrky a šla přivítat návštěvu. „Ahoj Sasuke, koho jsi to k nám přivedl?“ Mladík vypadal hrozně neduživě, bledá pleť, silně odbarvené vlasy a skoro by řekla, že je vychrtlý, ale špatně se to odhadovalo. Minimálně ruce měl jako větvičky.

Kimimaro nechal představování na Sasukem. Byl zvědavý, jestli ho představí jen jako kamaráda nebo přítele.

.

„Ehm, mami, tohle je Kimimaro, moc prima kluk,“ prohlásil Sasuke a v duchu si nadával za tu zbabělost, že raději otázku ohledně jejich pouta vůbec nezmiňoval. Snad kvůli tomu Kimimaro nebude zlobit, ale kdyby to řekl matce, určitě by se to dozvěděl i otec, a to nechtěl. Zatím. Omluvně mrkl na svého přítele. „A tohle je moje mamka, nejlepší ženská na světě,“ zazubil se, aby Mikoto potěšil tou nadsázkou, i když pro něj to samozřejmě tak doopravdy bylo.

.

Mikoto se jako na povel zapýřila a líbla synovi pusu na čelo. „Sasuke, nepřeháněj tolik a pozvi našeho hosta dál, ať nestojíte ve dveřích. Moc mě těší,“ zavrkala tmavovláska a potřásla si s Kimimarem rukou. Opravdu byl jako sušenka. Musí jim pak donést nějaké pohoštění. „Zůstaneš na večeři?“ zeptala se bělovlasého mladíka.

„Nedělejte si se mnou starosti, paní Uchihová,“ odtušil hned Kimimaro. Nechtěl obtěžovat a navíc tu byl jen na skok. Večeře s rodinou by se asi Sasukemu nelíbila. Také ho trochu zamrzelo, jak ho přítel představil, třebaže to chápal.

.

„Půjdeme teď nahoru, jo? Chci Kimimarovi ukázat pokoj,“ odtušil posléze Sasuke a čapnul svého přítele pod křídlo, protože viděl, že by ho Mikoto nejraději zatáhla do kuchyně a vykrmila. Ne že by se bál, že se ho začne nějak moc trapně vyptávat, na to byl expert jeho táta, ale stejně. Nechtěl nic riskovat. Vedl tedy světlovláska po schodech do patra a brzy zapadli do Sasukeho pokoje. Neměl samozřejmě úplně vzorně uklizeno, s návštěvou tak nějak nepočítal, ale na druhou stranu nikdy nebyl přehnaný bordelář, takže se jen sem tam válelo nějaké to oblečení nebo sklenička.