Yo!

Dnešní nedělí nám nastává letos velikonoční (pašijový) týden, a jak jsem slíbila před 14 dny, ode dneška každý den vyjde jedna krátká uchihacestní povídka. Jsem zvědavá, jak se vám tento styl jednorázovek bude líbit, doufám, že vás tyto krátké příběhy přivedou třeba i trochu k zamyšlení, a každopádně ať už jste sledovali původní anime/mangu, nebo ne, určitě mi můžete napsat do komentářů, co si o těchto vztazích myslíte nebo jestli byste je viděli podobně. Samozřejmě znalci Naruta vědí, že Tajima Uchiha je zrovna jedna z těch postav, se kterými se Sasuke nikdy nesetkal a ani nemohl setkat, dělilo je od sebe několik generací, proto jsou- jak jsem již naznačovala - souvislosti tohoto narutovského univerza přeci jen trošku upravené. Snad se vám bude líbit :)

 

 

Tajima Uchiha byl jedním z nejváženějších a nejtvrdších mužů v klanu Uchiha. Důvodem pro tuto úctu byl z pouhé části fakt, že byl otcem současného vůdce rodu, legendárního Madary Uchihy, ale Tajima si svou pověst vydobyl už dávno předtím, než vůbec Madara usedl do čela klanu. Byl jednou z hlavních postav v nejzuřivější fázi války, která ho zocelila a zatvrdila a v níž prožil většinu svého života. Teď, když byl mír a on předal vůdcovství svému prvorozenému, který se k jeho hrdosti a zároveň i mírné nelibosti pramenící z poraněné mužské ješitnosti ukázal jako schopnější a silnější než on sám, si teoreticky mohl užívat zaslouženého odpočinku, ale na to on nebyl zkrátka stavěný.

Tajima se s železnou pravidelností účastnil všech klanových porad, na nichž jeho slovo mělo stále nemalou váhu. Byl to přísný a všemi maximálně respektovaný muž, který si svou autoritu dokázal zajistit jediným podmračeným pohledem. Bylo absurdní, téměř vyloučené, že by se Tajima Uchiha mohl zajímat o někoho takového, jako byl Sasuke - mladšího o celé dvě generace, druhorozeného a bez takových do očí bijících schopností, kterými oplýval jeho starší bratr. Ostatně pozornost Tajimy Uchihy byla vzácná a často se jí nedostávalo ani jeho vlastním synům. Jakou šanci by tedy měl Sasuke, který ani nepocházel z jeho přímé rodové linie? A přesto právě k tomuhle došlo.

Vlastně to byla kombinace náhody a Tajimových potlačovaných choutek, které nikdy nedával najevo. Tento velevážený Uchiha míval totiž jeden nepříjemný zvyk - tak jako pastýř obhlíží své stádo ovcí, i on se večer co večer vydával na obhlídku po klanové čtvrti. Ne že by někomu lezl do domu, i když by to asi většina Uchihů považovala za čest, ale chodíval okolo zahrad a neváhal letmo nahlížet i do oken, šmíroval, dalo by se říct, i když on sám to takto nenazýval. Chtěl vědět o každé rodině, jak se jí daří, jak prosperuje celý klan, který vypiplal a udržel za války pevnou rukou.

A právě tehdy, jednou takhle už téměř v noci, narazil Tajima při obchůzce kolem Sasukeho okna na podezřelé zvuky, které ho přivábily blíž. Nikdy dřív tomuhle mladíčkovi obzvláštní pozornost nevěnoval, až do chvíle, než přes tenký závěs fascinovaně sledoval jeho ruce, jak si hrají s tvrdým naběhlým přirozením, jak si to štěně pod rouškou tmy dělá dobře a ulevuje svým čerstvě probouzeným hormonům. Ten obraz se Tajimovi vypálil do sítnice a ať se snažil, jak chtěl, nemohl ho dostat z hlavy. Zjevoval se mu znovu a znovu, ve snech, v meditacích, při pozorování ryb a ptáků a každý večer ho nohy samovolně nesly právě k Sasukeho oknu. Mladý Uchiha to nedělal denně, samozřejmě. Ale stačilo si počkat a Tajimovi se opět naskytl nemravný a neskutečně rajcovní výhled.

Zpočátku o něm Sasuke nevěděl. Teprve napočtvrté si všiml narušení svého soukromí a hrozně se vylekal. V očekávání trestu se sotva pohnul, ale pak ho zarazila věta, kterou by od váženého Tajimy Uchihy nikdy nečekal. Pokračuj. Váhal sice, ale byl zvyklý poslouchat starší, to mu dostatečně vštípil jeho vlastní otec, a tak dotáhl před Tajimovým dychtivým zrakem to smyslné divadlo do konce. A za pár dní znovu. Nejdřív se styděl, ale rozpaky s každým dalším setkáním opadaly a nahradilo je jisté polichocení. Copak to nebyla čest, být objektem zájmu - třebaže sexuálního - samotného Tajimy Uchihy? Nikde se tím pochopitelně nechlubil, tak nějak věděl, že by se to možná nesetkalo úplně s nadšeným přijetím, hlavně ze strany jeho otce, ale… kdo ví. Fugaku měl vždycky v úctě starší členy klanu a hlavní rodovou linii zvláště. Možná by se neodvážil odporovat Tajimovým choutkám, i když se týkaly jeho vlastního syna. To se ale Sasuke nedozvěděl.

Stalo se to totiž takovým jejich pikantním tajemstvím. Pokaždé, když Sasuke zvečera zaslechl šustnutí závěsu a zaznamenal v okně temný stín, věděl, co má dělat. Někdy to bylo i třikrát, čtyřikrát týdně a jindy zase Tajima nepřišel čtrnáct dní. Nikdy se ho ale nedotkl, nevztáhl na něj ruku, i když tušil, že ho to láká. Věděl, že mu dělá dobře ho sledovat, že si představuje, jak ho sám hladí a laská, a taky věděl, že ty vlhké lepkavé skvrny na zdi pod jeho oknem nejsou od ranní rosy.

Když to trvalo asi půl roku, poprvé Sasuke dostal na lístečku pozvání na čaj do Tajimovy rezidence. Byla to obrovská čest, být pozvaný k bývalému vůdci klanu, válečnému hrdinovi! A dostalo se jí ze všech členů Uchihů zrovna jemu. Po čajovém ceremoniálu na to konečně došlo. Sasuke to předpokládal, a proto se na to připravil. Bolelo to, ale nedal najevo žádnou slabost a dal si záležet, aby Tajimu uspokojil. Za to se mu dostalo výsad, ze kterých mohl těžit jen málokterý Uchiha. Tajima ho nechával nahlédnout do tajných klanových svitků, zakázaných technik, sám mu objasňoval některá tajemství sharinganu, a dokonce mu zařídil trénink se samotným Madarou. Jemu, druhorozenému! Výměnou za potěšení získal Tajimovu přízeň a bylo to oboustranně výhodné.

Nebylo to však jen tělo, co nakonec Tajimovi učarovalo. Popravdě řečeno nikdy neměl možnost projevit vlastním synům a vnukům skutečnou otcovskou či prarodičovskou lásku. Své děti vychovával tvrdě a bezcitně - musel. Za války to bylo nezbytné, jinak by nepřežili, a také, že někteří nepřežili. A pak, když nastal mír, už to nešlo vrátit zpátky. Ale teď, se Sasukem, se najednou sám učil troše laskavosti, objevoval kouzlo toho být zároveň milencem, učitelem i... dědou? Byla to zvláštní kombinace. Zvrácená. Ale prospěšná pro ně oba. A vztah, který začal jednoho večera v okně, se stal důležitou náplní jejich životů.