Hi there!

Tak jste se minulý týden prokousali nervydrásající poslední kapitolou Jediné cesty ven, a protože uznávám, že po takové povídce si zasloužíte něco úplně, ale úplně z jiného soudku, je dobře, že na řadu přichází povídka pro Ayaku, která tuto fanfikci vyhrála v jednom z posledních KSP, ale až teď jsme se k ní s Daenerys dostaly. Respektive stále je ještě ve výrobě, ale už jsme v závěrečné fázi, takže ji určitě stihneme dopsat dříve, než abyste pocítili nějakou prodlevu :D Námět byl pro nás opět výzvou, detektivní žánr není úplně snadný a bohužel si nemyslím, že se nám úplně povedl, ale to posoudíte sami. Každopádně vás můžu ujistit, že vás čeká povídka romantická, sladká jako samotné ItaSasu, které je hlavním párem, tudíž budete mít jaro (a část léta nejspíš) prosvícené jejich bratrskými něžnostmi... všichni si to zasloužíme a Sasuke nejvíc :3 Doufám, že si ji užije nejen Ayaka, ale i vy všichni ostatní, včetně těch, kteří tak trpělivě čekali, až se začne zase zveřejňovat povídka podle jejich gusta :D

 

 

Žánr: AU, romantika, lehce detektivní

Autor: Daenerys & Smajli

Pairing: ItaSasu

Varování: yaoi (18+), uchihacest

Obsah: Sasuke a Itachi již pár let tají svůj láskyplný vztah před světem. Letošní vánoční prázdniny včetně Silvestra mají strávit na chatě strýce Madary, a to s celou rodinou. Zimní pohodu však nečekaně naruší tajemný vyděrač, který hrozí odhalením jejich vztahu, a bráškům nezbývá než vypátrat, kdo z rodiny si s nimi takhle nepěkně zahrává. Brzy však ke svému zděšení zjistí, že zdaleka nejsou sami, kdo před ostatními skrývá nějaké to tajemství.

 

 

Stříbrný ford focus se trochu obtížně proplétal hustým provozem na výpadovce z města. Dopravní situaci komplikovaly nejen povětrnostní podmínky, jelikož nepřetržitě sněžilo, ale také fakt, že velká spousta obyvatel měla tento den podobné záměry jako rodina usazená ve stříbrném autíčku – vypadnout na svátky pryč, změnit prostředí, užít si volno, případně navštívit vzdálené příbuzné. Byl totiž Boží hod, první svátek vánoční, a uchihovská famílie, čítající dohromady sedm lidí, mířila na celý týden rodinné dovolené do soukromé luxusní chaty v horách, která patřila jejich nejstaršímu členovi, Madarovi Uchihovi, jehož úspěšná nadnárodní farmaceutická firma mu umožňovala žít si poměrně na vysoké noze. I když se jako rodina scházeli poměrně často, typicky třeba na oslavy narozenin, svátků a tak podobně, bylo velice vzácné, aby spolu trávili celý týden, už jen z toho hlediska, že zkoordinovat tolik dovolených ve čtyřech různých zaměstnáních a třech brigádách bylo skutečně náročné.

Ale letos se zadařilo, a tak teď do romantické, i když poněkud vzdálené destinace mířila tři auta naložená až po střechu lyžemi, snowboardy, lyžáky, hůlkami, kombinézami, saněmi a vůbec vším možným, co bylo třeba k zimním radovánkám na místě, kde kousek od Madarovy chaty stála parádní sjezdovka. Navíc k vybavení interiéru patřily i dvě vířivky, finská sauna a další vymoženosti, takže nebylo pochyb o tom, že je čeká skvělý týden. Jen jeden jediný člen rodiny si to nemyslel.

„Proč tam musím jet taky?!“ vztekal se Sasuke Uchiha usazený na zadním sedadle fordu a mračil se ze zamlženého okýnka, na kterém mráz vykresloval fantastické vzory a květy. Nijak ho to ovšem nenadchlo, Sasuke byl totiž vyloženě letní typ, miloval horko, sluníčko, žár a moře, a třebaže díky svému otci uměl od relativně útlého věku také lyžovat, protože Fugaku Uchiha zastával názor, že lyžování, plavání, jízda na kole a další sporty patří k základním dovednostem člověka, nikdy neměl sjezdovku rád tak moc jako letní aktivity. A nesnášel chlad. Však i tady v autě se zimomřivě choulil do teplé mikiny, i když bylo zapnuté topení.

„Nikdo, slovy NIKDO z mejch kámošů nebude trávit Silvestra s rodičema! Budu kvůli vám úplnej outsider, to je sociální sebevražda!“ protestoval už asi tak podvacáté, protože ho nejvíc ze všeho štvalo, že na chatě měli zůstat až do Nového roku a rodiče mu striktně zakázali odjet dřív. To znamenalo, že přijde o silvestrovskou párty a chlastačku u Suigetsa, na kterou ho jeho kamarád zval, a jak ho tak znal, bude to opravdu odvaz. A on bude mimo!

„Sasuke, vždyť je to jenom jeden rok. Minule jsme ti dovolili být na oslavě u Naruta, tak letos bys mohl pro změnu strávit nějaký čas s rodinou. Bude to hezké, uvidíš,“ přesvědčovala ho jeho matka Mikoto Uchiha ze sedadla spolujezdce a usmála se na synův zarputile nakvašený výraz, který dokázal být v takových chvílích přesnou kopií jejího manžela.

„Vždyť bych s váma byl celej tejden, jenom na toho jednatřicátýho… no tak, nemusíte mě nikam vozit, já bych se vrátil třeba autobusem nebo vlakem…“ přesvědčoval je Sasuke o své kompetentnosti, ovšem nijak nepochodil.

 

„Sasuke! Ještě slovo a poběžíš za autem,“ zavrčel jeho otec, Fugaku Uchiha, který seděl za volantem a který měl podstatně méně trpělivosti než jeho manželka. I když je bezvýhradně miloval, měl tendenci nad svými syny držet nesmlouvavou a přísnou ruku, stejně jako nad svými podřízenými na kriminalistickém oddělení.

„Nebo bysme mohli za nárazník přivázat sáňky a vezli bysme se tam oba,“ usmál se poslední z rodiny a starší z obou bratrů, Itachi. I když se v obličeji podobal spíše Fugakovi, své dlouhé černé vlasy a především mírnou a laskavou povahu zdědil po své matce. A svoje ochranitelské instinkty vůči svému mladšímu sourozenci měl od nich obou a ještě mnohokrát znásobené.

„Jestli chceš, uděláme ti tam se Shisuiem takovou párty, že si na kluky ani nevzpomeneš,“ usmál se na Sasukeho vřele, ale v jeho očích bylo i něco jiného, než pouhá rodinná náklonnost.

 

Sasuke, který se původně zatvářil uraženě, jak otec jeho lamentace odbyl, se směrem k Itachimu přeci jenom musel také trošku usmát. Neexistoval člověk, který by mu byl bližší než jeho bratr. Bylo to tak odmalička, vždycky měli mnohem vřelejší vztah než většina sourozenců kolem nich, ale poslední roky v tom bylo i něco víc. Itachi a Sasuke měli totiž jedno velké společné tajemství. Pikantní tajemství.

Od jisté doby je totiž pojilo víc než pouhé bratrské pouto. Jejich láska byla mnohem hlubší než pouhá sourozenecká náklonnost. Itachi a Sasuke se prostě milovali. A to dokonce ne jen tak platonicky, ale opravdově, jako partneři, se vším všudy včetně sexu. Třebaže oba v minulosti sem tam experimentovali s různými lidmi a různými pohlavími - spíš tedy Itachi, který byl starší - nakonec zjistili, že to, co hledali, měli celou dobu na dosah ruky. Jakmile si to takhle přiznali, byli prakticky nerozlučitelní, třebaže před ostatními se tvářili, jako by mezi nimi nic intimního nebylo.

Itachi byl také to jediné, na co se Sasuke na chatě těšil. Představa společného pokoje, kde by se mohli navzájem zahřívat... Mimoděk natáhl tlapku a nenápadně si v zákrytu předních sedaček propletl s Itachim prsty.

„Proboha, jen to ne!“ zděsila se Mikoto v reakci na Itachiho návrh, „ta chata je vašeho strýce, Madara by určitě nebyl rád, kdybyste mu ji zdemolovali...“

 

„Děláš, jako bysme my snad mohli někdy něco zničit,“ odvětil Itachi až skoro uraženě, i když ve veselém duchu. On sám ne, to je pravda, Sasuke taky nebyl úplně utržený ze řetězu, ale jejich bratranec Shisui, jediný potomek Fugakova mladšího bratra Izuny, to byl opravdu dáreček. Asi to bylo tím, že ho strýček měl už v sedmnácti, takže počátky jeho výchovy tak trochu zanedbal… ale sranda s ním byla řádná, to nemohl říct.

„A i kdyby ano,“ pokračoval a stisknul Sasukeho ruku, „stejně by si strejda mohl z fleku postavit deset nových chat.“ Nemluvil ze závisti, on v takovém bohatství viděl víc starostí než radosti, ale byla to pravda, takže…

„Výborný, doopravdy výborný,“ odfrknul si Fugaku podrážděně, „tak se mi zdá, že budete oba spát v lyžárně.“ Už se těšil, až tam dojedou a on si bude se svými bratry moct dát skelničku, tyhle rodinné výpravy byly rok od roku únavnější.

 

„Ale tati, to bys nám neudělal,“ zazubil se Sasuke na svého otce do zpětného zrcátka, „určitě by se to dalo klasifikovat jako zanedbání výchovy, není na to nějaký paragraf v trestním zákoně?“ Věděl, že Fugaku jenom vyhrožuje, byl to policista tělem i duší, to opravdu ano, ale... někdy celkem v rozumné míře. Například občas přimhouřil oči, když pouštěl Sasukeho na párty ke kamarádům, ačkoliv mu muselo být jasné, že tam nebudou pít jen džus, i když byli nezletilí. Akorát nesměl jeho mladší syn přijít domů ožralý jako doga, za to ho neváhal pořádně proplesknout.

„V mém domě a v mojí rodině platí moje zákony,“ zabručel Fugaku, „takže vás oba varuju, koukejte se chovat slušně! Na tebe to platí obzvlášť, Sasuke.“

Nejmladší Uchiha jen protočil trpitelsky oči v sloup. „Jsem zvědavej, jestli tak budeš mluvit i po tom, co nám tam strejda Izuna a strejda Madara začnou vyprávět po pár skleničkách vaše historky z mládí,“ neodpustil si ještě otce popíchnout, protože dobře věděl, jaká kvítka ti tři byli. Nejednou to přišlo při rodinných oslavách na přetřes.

 

Fugaku se trochu kysele ušklíbnul, zvlášť když koutkem oka zahlédl, jak se jeho manželka potutelně usmála. Neměl rád, když ho jeho synové popichovali, a už vůbec ne, když to mělo oprávněný základ. Kdyby tady sedělo jeho náctileté já, jistě by se k jeho synům bez rozpaků přidalo, ale nebylo třeba mu to tak drze připomínat. Dřív, než ale stihnul něco říct, ho Mikoto prozíravě předběhla.

„A nebo bysme si to prostě všichni mohli užít, hm? Jak často se takhle všichni sejdeme?“ usmála se vřele, jak to měla ve zvyku, a němě se podívala na svého manžela i syny, jako by je potichu varovala, aby už nikdo neremcal. Koneckonců měli ještě dost velký kus cesty před sebou a nebylo nutné kazit tu nádhernou zimní atmosféru tímhle hašteřením.

 

Všichni mužští členové rodiny ji poslechli bez odmlouvání, Mikoto byla takový jednotící prvek, její diplomacie a empatie obvykle zabránila nejedné rodinné roztržce. Tuto povahu po ní ostatně zdědil i Itachi, zato Sasuke se povedl spíše po Fugakovi, oba byli stejně paličatí a snadno se nechali vyprovokovat.

Nicméně díky Mikotině zásahu proběhla několikahodinová cesta už celkem v klidu, ač s několika zastávkami na benzinových pumpách, kde měli možnost se trochu protáhnout, občerstvit dobrou kávou a Itachi se Sasukem se trochu pomuchlovat na toaletách.

Čím víc na sever se dostávali, tím hustší a silnější byla nadýchaná bílá pokrývka okolo silnice lemované stromy, jejichž větve se skláněly pod tíhou sněhu. Také domů ubývalo a před nimi se zvedaly jasně viditelné obrysy vysokých hor. Před posledním úsekem cesty museli dokonce nasadit sněhové řetězy.

 

Když se konečně dokodrcali k Madarově chatě, bylo už pozdní odpoledne a venku se citelně stmívalo, o to více ta stavba ale v zasněžené krajině vynikala. Možná se ani neslušelo říkat tomu chata, šlo spíš o honosné horské sídlo a moderní zimní vilu, kterou sice s tradičními chatami pojila převážně dřevěná konstrukce a její osamocené postavení, o zámožnosti jejího majitele ovšem nemohlo být pochyb.

„Pokaždé, když to tady vidím, skoro lituju, že jsem se místo vám nenarodil strejdovi,“ ušklíbnul se Itachi a vystoupil z vozu, aby se mohl trochu protáhnout. Br, že tady ale byla zima.

„Moc nešpekuluj a radši pober věci z kufru,“ zabrblal Fugaku, který svého syna následoval. Podle dvou vozů na malém parkovišťátku bylo zřejmé, že dorazili úplně poslední, také se téměř ve všech oknech chaty už svítilo a podle kouře vycházejícího z kamenného komína i řádně topilo. Alespoň že tak, mohlo tu být tak dobrých patnáct stupňů pod nulou a navíc lehce sněžilo.

 

„Já tady zmrznu, chci zpátky domů,“ zadrkotal Sasuke zuby, když se připojil k bráškovi a otci, aby z kufru vytáhnul i svůj batoh. Bylo jasné, že stejně budou muset jít několikrát, aby sundali ze střechy auta všechny lyže a další potřebné věci. Fugaku vzal galantně tašku i své manželce, to už se však hlavní dveře Madarova zimního sídla rozletěla dokořán a do tmy zazářil oslnivý pruh světla zevnitř. Na prahu stál hostitel osobně.

Madara Uchiha si velmi zakládal na své pověsti, byl nejstarší ze tří bratrů, vždycky dokonale upravený, i nyní v kaštanově hnědém kašmírovém svetru s jemným vzorem a tmavých elegantních kalhotách působil impozantně. Černá hříva dlouhých hustých vlasů mu spadala až po zadek a jeho temné oči si změřily zbytek dorazivší rodiny. „Kde to vázne?“ ušklíbl se na svého bratra trochu provokativně, ale navzdory popichujícím slovům se s Fugakem lehce objal, „rád tě vidím.“

„I já tebe. Trochu jsme se zdrželi…“ zrozpačitěl Fugaku, popravdě Mikoto coby žena potřebovala na benzinkách zastavovat trochu častěji než oni.

 

„Nečekal jsem nic jiného, neboj,“ usmál se Madara koutkem úst a lehkým objetím se pozdravil i se svou švagrovou a oběma synovci. Přes rok byl popravdě dost zaneprázdněný svojí firmou a s tím spojeným společenským životem, ale na svátky si většinou udělal čas – byť třeba jenom jeden nebo dva dny – aby ho mohl strávit se svými bratry a jejich rodinami. Sám totiž, ač byl kromě bohatství i neskutečně přitažlivý a charismatický, už dlouhou dobu létal sólo.

„Co ten kyselý výraz?“ zeptal se pobaveně, když se lépe zaměřil na obličej svého mladšího synovce.

„Sasuke! Chovej se slušně!“ vyštěknul Fugaku dřív, než jeho syn stihnul odpovědět, a pro jistotu mu lípnul jeden výchovný pohlavek.

 

„Auu, za co to bylo?!“ zatvářil se Sasuke ublíženě, i když do toho Fugaku nevložil takovou sílu, aby to doopravdy bolelo, „vždyť jsem neřekl ještě ani slovo.“

„Ale mohl bys projevit trochu nadšení! Nikdo není zvědavý na tvůj otrávený obličej,“ ujistil ho otec, aby zachoval před Madarou zdání, že má výchovu pevně v ruce.

„Je tu snad tisíc pod nulou, takže jestli mi tenhle výraz zmrzne na tváři, můžeš z toho vinit počasí,“ zamrmlal nejmladší Uchiha vzdorně a uhnul před dalším pohlavkem.

„Ale no tak, nechte toho. Sotva jsme přijeli a už děláte rozepře,“ napomenula je Mikoto a omluvně se pousmála na Madaru, který jenom mávnul rukou.

„Tak pojď dovnitř, ať rozmrzneš, byl bych nerad, kdyby tě potkal takový osud,“ uchechtl se následně směrem k Sasukemu a ustoupil stranou, aby mohli všichni projít.

 

Itachi se jako obvykle držel stranou tohohle malého konfliktu. I když nijak nezapíral, že tyhle hádky a pře neměl moc v lásce a už vůbec je nerozdmýchával, pokud šlo opravdu do tuhého, vždycky se do toho vložil a svého brášku bránil.

Všichni Uchihové a jejich zavazadla zamířili dovnitř, kde bylo o dost příjemnější podnebí než venku. Rozhodně se nedalo říct, že by Madara na své rodině škudlil, protože vytopeno tady bylo doopravdy řádně, stejně jako perfektně naklizeno. Bylo až z podivem, že by tu člověk těžko našel snítko prachu, když byla chata pro většinu roku nevyužitá, ale nejstarší Uchiha měl na údržbu svého majetku dost lidí i prostředků.

„Vy máte ložnici v přízemí, na konci chodby a doleva,“ instruoval Madara svého bratra s jeho manželkou, „a vy, kluci, po schodech nahoru a ten pokoj napravo od krbu… vážně nechcete každý svůj vlastní?“ Místa tady bylo dost, ale Fugaku mu vzkazoval, že se jeho synové klidně ubytují spolu.

„Bez obav,“ ujistil ho Itachi, „přece bys kvůli nám neuklízel pokoj navíc, když se v pohodě vejdeme.“ Důvod, proč to tak chtěli, samozřejmě ležel někde úplně jinde, ale to nikdo vědět nemusel.

 

Sasuke, který přeci jen trošku pookřál, když ho do tváří neštípal mrazivý vítr s příměsí vloček, se okamžitě rozběhl po schodech nahoru. Bylo to docela dlouho, co tu u strejdy byli naposledy, rozhodně tu nepořádali setkání každou zimu, takže byl zvědavý a chtěl se přesvědčit, jak jim bude s Itachim pokoj vyhovovat.

„Až si vybalíš, je přichystaná večeře!“ stačil za ním sotva Madara zavolat. Na to, jak ještě před minutkou mladší synovec tvrdil, že úplně mrzne, schody bral tedy hodně svižně.

Fugaku s Mikoto jenom omluvně pokrčili rameny, zatímco Itachi se vydal za bráškou, i když mnohem uvážlivěji a ne tak ztřeštěným tempem.

Nejmladší Uchiha nahoře zjistil, že krb už vesele plápolá, takže jeho první cesta vedla k němu namísto do pokoje. Ihned vztáhl zkřehlé ruce směrem k sálajícímu teplíčku a blaženě vzdychl. Vybavení téhle místnosti bylo velmi stylové, skoro všechen nábytek z kvalitního dřeva, aby chata co nejvíc připomínala přírodní stavbu… A nad krbem visela velká preparovaná jelení hlava s rozložitými parohy. Neměl tu vycpaninu rád, už jako dítě se jí bál. Teď už sice nevěřil, že tu v noci obchází duch toho zastřeleného zvířete a klape po podlaze kopyty, jak ho kdysi jako malého strašil Shisui, ale stejně se mu nelíbila.

 

Jako by jeho bratranec slyšel, že na něj Sasuke myslí, dveře nalevo se otevřely a stanula v nich vysoká a štíhlá postava s krátkými a trochu neupravenými černými vlasy. „No ne, elita konečně dorazila,“ uchechtnul se Shisui, „vážně, kde jste se flákali? Už jsem myslel, že budu s naším drahým strýčkem muset distingovaně konverzovat o stavu akciového trhu a důsledcích ekonomické nerovnováhy.“ Ne, že by s Madarou nemohla být sranda, ale obvykle to trvalo alespoň pár dní, než ho ta fasáda vyrovnaného byznysmena konečně přestala bavit a trochu se utrhnul ze řetězu… naposledy ho dokázal přesvědčit o tom, aby mu dal ochutnat svoji sběratelskou láhev tequilly, jejíž cena jistojistě převyšovala cenu Shisuiova života, a málem se pak nedožili rána…

 

„Prosím tě, jako bys ty o těch věcech něco věděl,“ ušklíbl se na něj Sasuke, i když trochu nefér - koneckonců Shisui měl bakalářský titul z ekonomie. Pravda, probojoval se k němu s odřenýma ušima a několika reparáty, ale nakonec státnice udělal. Sasuke ho stejně vždycky podezíral, že šel na vysokou jen aby udělal radost otci, studium ho totiž příliš nebavilo a na inženýra už se vykašlal.

Navzdory škádlení ho bratránek sevřel v drtivém objetí, div ze Sasukeho nevymáčkl duši. „Uff, koukám že to strejda promyslel dobře - počítám že my tři máme pokoje tady v patře a starouši se budou bavit dole? To vypadá na slušnou pánskou jízdu, ne?“ zasmál se pak Sasuke při zjištění, že Shisui má místnost sám pro sebe.

To už dorazil i Itachi a vysvobodil brášku ze Shisuiových spárů, přičemž medvědímu stisku taky neušel.

 

„Mě ze svých saturnálií prosím vynechte, děkuju pěkně,“ zasípal Itachi, když ho bratránek konečně pustil. Jeho na tyhle radovánky nikdy moc neužilo, maximálně si dal dvě skleničky a zbytek večera pozoroval, jak se všichni kolem něj zpíjejí do němoty. Měl za to, že když byl v prváku na vysoké, neutekl jediný den, kdy by byl Shisui střízlivý.

„Bože, horšího sušenku jsem v životě nepotkal,“ zalamentoval si krátkovlasý Uchiha, ale falešné zklamání mu nevydrželo moc dlouho, jak směle následoval svoje bratrance do jejich pokoje.

„Ts, taky přemejšlíte, kolik takových baráků Maddie vážně vlastní?“ zeptal se Shisui do větru a bez okolků sebou plácnul na velkou čistě povlečenou postel s masivním a evidentně velmi drahým dřevěným rámem, „trochu doufám, že je mezi nima i strip klub, abych do něj dostal rodinnou slevu, hehe.“

 

„Možná bys tam mohl chodit i zadarmo, ale musel by ses trochu vysvlíct a párkrát obkroužit nějakou tyč,“ ušklíbl se Sasuke, zatímco mrsknul svůj batoh někam do kouta na rozdíl od svého staršího bratra, který svou cestovní tašku začal hned přičinlivě vybalovat a skládat si oblečení puntičkářsky do skříně. „Takovej pěknej kluk jako ty… třeba by na tobě strejda ještě vydělal majlant,“ pokračoval nejmladší Uchiha v popichování a přitočil se zvědavě k oknu. U každého pokoje ho vždycky nejdřív zajímal výhled a z téhle strany bylo vidět zasněžený zvedající se masiv pohoří porostlý z části jehličnatým lesem, který také nesl celistvé sněhové čepice. Kousek od chaty zahlédl kus lyžárny, kam právě otec se strýcem Madarou a strýcem Izunou stěhovali jejich náklad.

„Prosím tě, Sasuke, na něm tak zrovna. To já bych ještě radši zaplatil za to, aby zůstal oblečenej,“ poznamenal Itachi s lehkým uchechtnutím, i když trochu přeháněl. Shisui navzdory svému pověstnému apetitu a lenosti vypadal dobře.

 

„Tse, a když si pomyslím, že jsem si jako malej přál, abys byl můj brácha… takovej vůl,“ zasmál se Shisui, ale doopravdy se ho to nedotklo. Měli od sebe s Itachim jenom rok a dva měsíce, takže si byli opravdu hodně blízcí… tedy, teď když už byli dospělí, pochopitelně spolu netrávili tolik času, ale ještě před pár lety byli všichni tři skoro nerozluční.

„No, strejda říkal něco o večeři, takže vy si tu dělejte, co chcete, a já se jdu nacpat,“ prohlásil potom a vyšvihnul se z postele stejně svižně, jako do ní padnul. Jak šlo o jídlo, vůbec se nenechal pobízet a popravdě, neznal bratra… nechal ty dva v pokoji o samotě a už se hrnul dolů do kuchyně ve vidině plného bříška.

 

„To je hotovka, až tam přijdeme, tak už na nás nic nezbyde,“ konstatoval Sasuke pobaveně, ale nevypadal, že by ho to nějak mrzelo. Sice udělal pár svižných kroků, aby stanul na prahu dveří, ale místo aby se vydal za bratrancem, pomalým rozvážným gestem je zavřel a otočil se ke svému bratrovi s výmluvným úsměvem. „Jsem rád, že máme pokoj sami pro sebe…“ zavrněl a přistoupil ke svému sourozenci, který byl stále v procesu vybalování, a zezadu se na něj nalepil a objal ho kolem pasu. Miloval jeho blízkost a vůni.

A shodou okolností strýc Madara zřejmě počítal spíše s návštěvami manželských párů – takže jejich masivní široká postel byla dvojlůžková. To bylo lepší než se mačkat na matracích pro jednoho.

 

„Nápodobně… ale kdybys mě alespoň nechal to dovybalit…“ odpověděl mu Itachi pobaveně, i když jeho taška s oblečením teď byla ta poslední věc, na kterou myslel. Ještě poměrně donedávna bojoval s tím, že co dělají, je morálně špatné a zavrženíhodné… než mu došlo, že nikomu ničím neubližují a na tom někoho milovat ze své podstaty nemůže být nic špatného.

Pomalu se narovnal a otočil čelem ke svému bratrovi. „Dokážeš se ale přede všemi krotit… když je to tady taková romantika?“ zavrněl hebce a obtočil kolem něj svoje paže. Věděl, že Sasuke zimu rád nemá, zato jemu vždycky připadala půvabná. A co bylo romantičtějšího než zasněžená chata v horách?

 

„No, popravdě… moc bych na sebe nesázel,“ zasmál se Sasuke s laškovným mrknutím, „ale doufám, že i když je to rodinná dovolená, vyšetříme si i chvíle jen sami pro sebe. Moc rád bych se s tebou pomazlil třeba ve vířivce, tak snad se nám podaří vystrnadit všechny ostatní. Představa vodní masáže a tvojí nahoty se mi hodně zamlouvá.“ Trochu se obával, že jejich otec má v plánu pojmout ten týden hodně sportovně, byl si dost jistý, že je hned zítra ráno vyžene na sjezdovku, ale na hrátky s Itachim bude mít energii vždycky. Rozhodně musí už dnešní noc posvětit postýlku aspoň vzájemným vykouřením.

Pro teď se však před večeří spokojil s předkrmem v podobě Itachiho hebkých teplých rtů, do kterých se neuspěchaně a mazlivě vpil.

 

Jeho starší bratr na ten polibek ochotně odpověděl a něžně se s ním líbal, dokud si oba nevynahradili to dlouhé čekání. Tedy, to čekání od chvíle, kdy vyjeli z poslední benzínky, takže reálně šlo o pár hodin… i to ale bylo pro dva zamilované až příliš.

„To by nám strejda asi nepoděkoval, kdyby tu vířivku pak musel nechat vyčistit,“ zasmál se potom lehce, když se od sebe odtrhli. Ale představa to byla víc než pěkná, oni dva sami v horké vodě a kolem jenom sníh a mráz… rozhodně by si dal říct.

 

„Sperma zas takovej bordel nenadělá,“ uculil se prohnaně Sasuke, „mnohem horší to bude, jestli se Shisui ožere a nableje do ní, to bude na odpis. Takže ji rozhodně musíme vyzkoušet ještě před Silvestrem...“ Na chvilku bojoval s pokušením zajít v tuhle chvíli ještě dál, ale bohužel je čekali dole na večeři. S povzdechem tedy Itachiho pustil a sám si vyndal z batohu pár věcí, načež se oblékl do něčeho pohodlnějšího a teplejšího.

„Víš, nevím jak ohledně Shisuie,“ prohodil poté, když se tak díval, jak i Itachi mění formální džíny za tepláky, „ale kdyby tebe strejda chtěl zaměstnat ve strip klubu, stály by se na tebe fronty. Rezervace na měsíce dopředu.“

 

„Vážně?“ usmál se Itachi potutelně a schválně trochu zakroutil zadkem, jako by předváděl smyslné číslo, až se Sasuke začal upřímně smát. V těch plandavých teplákách to skutečně musel být pohled.

„Ty jseš jedinej, pro koho bych byl ochotný se svlíknout a zatancovat, a to bys mě musel hooodně hezky poprosit,“ ušklíbnul se potom, když se jeho bráška dochechtal, a láskyplně mu rozcuchal černou kštici. Do tanečních chodil docela rád, o to nešlo, a malým sebevědomým také zrovna netrpěl, ale měl jisté hranice, které nepotřeboval překračovat.

 

„Tak nad tím opravdu do budoucna popřemýšlím,“ ujistil ho Sasuke a sjel Itachiho mlsným pohledem. Vážně neznal hezčí pohled než na něj, když byl nahý a vzrušený, ale musel teď tyhle myšlenky bohužel zahnat, protože jeho živá fantazie podbarvená vzpomínkami na ty chvíle, kdy svého bratra právě tak vídal, by určitě způsobila, že by rodinnou večeři navštívil s pořádně viditelnou boulí na kalhotách.

„Tak pojď, než nám vážně Shisui všechno sežere. Navíc jsem si jistej, že se strejda zase vytáhl… jestli přivezl svůj vánoční bramborovej salát, bude o něj rvačka,“ zasmál se pak mladší Uchiha, protože Madara – kromě toho, že byl nechutně bohatý a pohledný – uměl také setsakra dobře vařit.

 

„Obávám se, že Shisuiovi ten pětiminutový náskok bohatě stačil… což mi tak připomíná, že jsem si zapomněl zjistit, jaká je první pomoc při předávkování majonézou,“ prohodil Itachi pobaveně, když spolu s bráškou scházeli do přízemí. Jeho značnou část zabírala jediná víceúčelová místnost s dalším krbem, posezením a také jídelním stolem a dokonce i stolem na kulečník. Zbytek rodiny už se tady shromáždil nad výbornou večeří a samozřejmě živou konverzací, které se neúčastnil akorát Shisui, protože měl pusu kompletně zacpanou jídlem.

„Ahoj, kluci,“ pozdravil je Izuna, nejmladší z té starší mužské generace a Shisuiův otec. V obličeji se nejvíce podobal Madarovi, dokonce měl i velmi podobný účes, pouze s dlouhými vlasy svázanými do culíku, na rozdíl od jeho staršího bratra mu však v obličeji chyběl ten kamenný výraz a i na první pohled bylo zřejmé, že je ze všech tří sourozenců ten nejvíce umírněný.

 

„Ahoj strejdo!“ Sasuke se neváhal s Izunou přivítat krátkým objetím. Měl rád oba své strýce, vzhledově si byli celkem podobní, ale povahově se hodně lišili. Každý měl své vlastní přednosti a zápory.

„Už jsem si říkal, že vám to rozmrzání nějak dlouho trvá,“ poznamenal Madara, když jeho dva synovci zasedli vedle sebe ke stolu a doplnili tak jejich rodinný počet. Teď tu byli všichni, všech sedm Uchihů kolem masivního stolu prohýbajícího se jídlem, ke kterému Mikoto přidala několik dovezených talířů s fantastickým cukrovím, protože to byla zase její doména. Však ho na tenhle týden vezli několik krabic v autě.

„Nemůžeš se divit, když sis nechal postavit chatu pomalu v Arktidě,“ prohlásil Sasuke, který si vybíral jeden ze zlatavých řízečků s chřupavou kůrčičkou a snažil se vytrhnout Shisuiovi obří mísu bramborového salátu, „takhle kdybys měl ještě letní vilu někde u moře v Thajsku, to by byla jiná. Nebo aspoň v Itálii.“

 

„Až budu příště něco kupovat, budu na tebe myslet,“ pousmál se Madara koutkem úst, než se vrátil k rozhovoru se svými bratry. Samozřejmě i přes rok zůstávali v kontaktu, občas se navštěvovali nebo si zavolali, ovšem ani to jim nezabránilo znovu všechno důkladně probrat, zatímco se omladina bavila převážně spolu a praktikovali totéž, jen ve svojí verzi.

Po večeři se všichni poskládali na pohovky a pokračovali v bujarém hovoru za přispění několika skleniček whiskey a vína, zatímco se za okny kromě sněhových vloček snesla i černočerná nepropustná tma.

 

Tenhle první večer sice ještě nepřišly na přetřes zábavné historky z mládí, jak Sasuke původně doufal, ale nálada se přeci jen značně uvolnila, a dokonce i Fugakův obvykle lehce zachmuřený výraz roztál a nijak zvlášť ani neprotestoval proti tomu, že i jeho mladší syn třímal skleničku s alkoholem. Koneckonců do plnoletosti už mu zbývalo jen něco málo přes půl roku.

I přes příjemnou atmosféru s plápolajícím krbem se však na nich všech brzy začala podepisovat únava z dlouhé několikahodinové cesty sem. Tím spíš, že včera byl Štědrý den a také šli všichni spát poměrně pozdě, zdálo se tedy nejrozumnější dnešní sezení rozpustit možná o něco dříve, než by to udělali za normálních okolností.

Však také Sasuke zíval, div si neroztrhnul pusu, když tak asi krátce po jedenácté stoupal znovu s Itachim a Shisuiem po dřevěných schodech do patra.

 

„Zítra ostrý start přesně v sedm nula nula!“ zahalekal Shisui, když se zastavili před svými pokoji, „chci bejt na svahu dřív než všichni ty amatéři, co se tam akorát pletou.“ Dneska už člověk ani nemohl sjíždět černou sjezdovku šusem, aby mu pod lyže nevjížděly bezprizorní děti. Což o to, on by je klidně i přejel, ale jejich rodiče z toho většinou byli trochu nervózní.

„Jasně, nastavím si budíka,“ odmávnul to Itachi bez jakýkoliv námitek, protože ze zkušenosti už věděl, že se jejich bratranec probere tak v půl desáté a pak bude vinit je dva z toho, že to nestihli. Bylo to pokaždé stejné. Popřáli si tedy dobrou noc a všichni zapadli za dveře, aby se mohli uložit.

 

Sasuke si v koupelně vyčistil zuby a převlékl se do pyžama s plyšovým sobem, které jen tak mimochodem dostal předešlý den od Itachiho pod stromeček. Normálně nosil do postele jenom trenýrky a tričko, ale tady na chatě byla přeci jen mnohem větší zima než u nich doma ve městě, takže se mu hodily dlouhé kalhoty na spaní. Zakutal se do jejich rozestlaného pelíšku a počkal, než se k němu připojí starší bratr, který ho okamžitě objal do náruče, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Aspoň pro ně tedy byla.

„Mmm, Itachi…“ zavrněl mladší ze sourozenců, když se tak mohl přimknout k jeho překvapivě hřejícímu tělu. Málokdy se stávalo, aby Itachi tak hezky nehicoval. „Chtěl jsem hned první noc tuhle postýlku pořádně zneužít, ale nějak se mi zavírají oči…“ postýskl si, paradoxně mu zima vždycky brala víc energie než vedro v létě.

 

„Tak klidně oči zavři, já si tady vystačím i sám,“ zasmál se Itachi lehce a jeho ruka rozverně přejela po Sasukeho boku, jen aby se pak okamžitě stáhla. I když by samozřejmě rád, nikdy by svého brášku do sexu netlačil, a ostatně tady na to měli dost času. Možná si i zítra ráno trochu přivstanou a pak… no, to už se uvidí. „Tak dobrou noc,“ špitnul hebce a něžně svého sourozence políbil.