Původně jsem Uchihacest nechtěla psát, ale Smajli mě přemluvila, že by si ráda něco přečetla. Tak vznikla tato povídka. Co k ní dodat - dejte si pozor na nadrženého Itachiho XD.

 

 

 

"Crrr," nesnáším budík, co mě každé ráno budí z mého slastného spánku. Otráveně se obrátím ke zdroji hluku a zaplácnu ho jako mouchu. Unaveně rozlepím oči, "ach jo, to už je šest," zašmátrám vedle sebe, kde jak tuším už nic není, jen vychladnutý důlek od mého spolunocležníka, se kterým spávám už necelý rok.

 

Po autonehodě našich rodičů, při které umřeli měl Itachi na výběr, buď mě dá do děcáku nebo se o mě bude starat. Naštěstí se rozhodl pro druhou možnost a za to jsem mu neskonale vděčný. Nedokážu si představit, že bych o něj přišel. O mého jediného žijícího příbuzného a nejskvělejšího brášku na světě.

 

Naruto bohužel takové štěstí neměl, když byl malinký, jeho matka umřela na zápal plic a otec se ze smutku zastřelil. Měl sice strýčka Jirayu - romanopisce, ale ten často cestoval po světě a nebyl k zastižení. V dětském domově to měl krušné. Vychovatelky ho neměly moc v lásce, protože byl hyperaktivní a velmi živé dítko. Teď se snaží protloukat sám, našel si nějakou práci v baru, aby měl na živobytí a k tomu se snaží dostudovat střední školu, kde chodíme spolu.

 

Odhodím příjemně vyhřátou přikrývku, vstanu a protáhnu se, až to zapraští. Šouravou chůzí se pomalu přibližuji ke dveřím. Už při jejich otevírání mě do nosu uhodí příjemná vůně právě přichystané snídaně. Blízko u kuchyně slyším cinkot nádobí. Itachi každý den připravuje snídani. Je ke mně otočen zády, potichu se přiblížím a chytím ho kolem pasu, hlavu zabořím do jeho krásných dlouhých vlasů, vdechuji tu božskou vůni, které se nemohu nikdy nabažit.

"Už jsi se vyspal, měl jsem pocit, že tě budu muset jít ještě vzbudit," otáže se a blesku rychle se obrátí. Jeho sevření paží je tak příjemné. Hledíme si do očí, v těch jeho vidím bezmeznou něhu a lásku. Doufám, že on nachází to samé u mě. Vjede mi prsty do vlasů, které jsem si ještě nestihl učesat a přitáhne si mě k vášnivému polibku. Jeho jazyk mi vniká mezi rty a škádlivě se mazlí s tím mým. Tohoto se snad nikdy nenabažíme.

Od té doby co mě svedl se náš vztah dostal na jinou úroveň, už nejsme jen bratři, ale nyní i milenci. Nikdy jsem nepochopil, jak to mohl tak dlouho skrývat, nejen před světem, přede mnou, ale hlavně před sebou samým. Já bych to určitě nevydržel, zatčení za zneužívání mladistvých by bylo asi to nejmenší.

 

Během dospívání jsem jako ostatní kluci sledoval děvčata, jejich vyvíjecí se těla, která dostávala ženské křivky. Mezi dívkami jsem velmi oblíbený, takže nebyl problém nějakou sbalit a jít s ní na rande. Měl jsem pár takových setkání, ale pokaždé tomu něco chybělo. Tehdy jsem si uvědomil, že nejsem jako většina a vybočuji z řady. Byl jsem ze sebe znechucený, ale prostě s tím nešlo nic udělat. Bylo to moje trápení. Itachimu jsem se o tom styděl říct. Před uzavřením do sebe samého mé zachránila skupina na internetu. Zjištění, že se s tímto problémem nepotýkám sám, mě povzbudilo a dodalo mi potřebnou motivaci. S pár lidmi jsem si psal. Došlo i na nějaká setkání, některá byla krátká, ale se Suigetsem mi to vydrželo tři měsíce. Málem mi to utrhlo srdce, když mi oznámil, že se stěhuje na druhý konec republiky. Hodně jsme spolu komunikovali přes skype a chat. Vztah nám moc dlouho nevydržel. Jednou mi oznámil, že se nepřeje, aby ho znovu kontaktoval. Moje výdrž byla větší, k mé smůle mě všude ignoroval a dokonce si pořídil nové číslo.

Když to beru zpětně Itachi musel mít podezření, že někoho mám. Občas se mi znamení vášnivé noci nedařilo zamaskovat bez chyb. Nikdy se na nic nezeptal. Ani pohledem či náznakem nedal najevo svůj nesouhlas.

Pak během jednoho roku se začal měnit. První to byly jakoby letmé dotyky a nevinné pohledy. To jsem ještě ignoroval a namlouval sám sobě, že se mi to zdá, ale opak byl pravdou. Začal se projevovat a já jsem ho nechal, vystupňovalo se to, až mě svedl. Byla to nejúžasnější noc, kterou jsem kdy zažil. Lidi by si mohli myslet, proč jsem se nebránil? Byl to incest a to je protizákonné. Zákony mě nikdy příliš nezajímaly, upřímně, byly mi, víte kde a navíc můj bráška je zatraceně sexy.

 

"Itachi… teď ne, musím jít do školy, máme na sedm," odtrhnu se od těch mírně zarudlých mekkých rtů.

"Ale bráško, jenom chviličku," přitiskne mě k sobě ještě víc.

"Ne, tohle tak nejde, včera ti to nestačilo?" otáži se a už tuším odpověď.

"Sám přece dobře víš, že můj hlad po tobě je neukojitelný," hladí mě po zádech a otírá se o můj krk.

Vytrhnu se mu z náručí a sednu si k nachystané snídani, "ale mohl by ses občas krotit, moc dobře víš, že chodím do školy brzo a dneska máme třídního a ten nesnáší, když někdo dojde pozdě." Začnu do sebe ládovat obložený chleba pod jeho dohledem, když upíjí ze svého šálku kávy.

Hodím do sebe poslední sousto a už běžím do předsíně, musím stihnout pouličku, jinak jsem jasný. Sahám po klice, kterou už svírá v dlani někdo jiný.

"Pusa na rozloučenou nebude?" potměšile se na mě usmívá.

"Málem bych zapomněl," divadelně se plácnu do čela.

Itachi se skloní, lípnu mu pusu na tvář. Rychle mizím a nechávám ho s překvapeným výrazem za sebou.

Zadýchaně doběhnu na zastávku, ke které už si to šine autobus.

"Zatraceně, to nemůže, alespoň jednou jet poloprázdná," povzdechnu si a jdu se mačkat mezi ostatní lidi, kteří cestují stejným směrem. Nesnáším to, všichni jsou na sebe nalepení, není tady ani kouska volného prostoru, vydýchaný vzduch by se dal krájet. S poděkováním bohu konečně vypadnu ven, je to jako bych se vynořil z bahnitých vod na čistý vzduch. Naštěstí už jenom měsíc a můžu si o toho dva měsíce odpočinout.

Blížím se k parčíku u školy, lavička je prázdná. Naruto dojde zase pozdě, jak je jeho zvykem. Vyhoupnu se a sednu si na opěradlo. Podle hodinek mám ještě deset minut k dobru. Zamyšleně sleduji mravenečka, jak za sebou táhne kousek dřívka. Z hloubání mě vytrhne funění, které se ozývá směrem, odkud jsem před chvilkou přišel.

"Á pan Uzumaki se konečně uráčil dojít, už jsem myslel, že pro něj pošlu speciální doprovod," křením se a seskakuji z lavičky.

"Ahoj Sasuke, prosím tě, ještě máme dvě minuty, než dojde Kakashi do třídy. To stihneme akorát," odvětí mi zvesela.

"No jasně. Jenom, aby si dneska nepospíšil, třeba už dočetl tu úchylárnu, co měl včera," poznamenán a přidám do kroku. Nerad bych šel na kobereček.

"Tváříš se spokojeně, co rande?" sleduji jak Naruto malinko zrudne.

"Super, byli jsme spolu v kině na tom novém trháku," zčervená ještě víc a odvrací hlavu, aby to nebylo tak vidět.

"No tak nenapínej mě, bylo něco?" tahám to z něj jak z chlupaté deky.

Už dlouho si s tím klukem psal přes net a včera se konečně rozhoupali k nějaké schůzce naživo. Tak jsem přirozeně zvědavý jak to dopadlo.

"Nó, potom jsme se stavili na pizzu a pak mě doprovodil na bus. Líbali jsme se!" vyhrkne stydlivě.

"Vidíš, to bylo strachu, jestli se něco nepokazí. Jaký z toho máš pocit?"

"Je strašně milý a líbá úplně úžasně," vznáší se na růžovém obláčku, "příště spolu jdeme v sobotu na Rockfest, doufám, že to nevadí, že jej vezmu sebou."

"Jasně, že ne. Čím víc lidí, tím větší sranda. Aspoň si prohlédnu ten tvůj objev naživo," uchechtnu se a jsem na něj docela zvědavý. Co si Naruto našel. Přeji mu to. Je to hodný kluk a zasloužil by si někoho, kdo by ho mohl milovat.

 

Otvírám dveře do třídy. Zarazím se, protože všichni sedí na svých místech jako pěny a zraky upírají směrem k tabuli, kde si to trůní náš třídní.

"A sakra," ujede mi a k mé smůle moc nahlas.

"Pan Uchiha a pan Uzumaki se konečně ráčili dostavit do hodiny, když už stojíte pojďte k tabuli, hned vás oba dva vyzkouším," poklepává tužkou o stůl, to je známkou toho, že dneska není v moc dobré náladě - asi opravdu už dočetl tu knihu. Mám pocit, že toho zkoušení nebude to nejlehčí. Naruto vedle jen zesinal, protože chemie mu moc nikdy dobře nešla a sensei to moc dobře ví.

Nechá nás vypočítat docela těžké příklady na míchání kapalin a výpočet koncentrace připraveného roztoku. Mám kliku, toto téma jsem si včera stihl projít i tak odházím od tabule s dvojkou na rozdíl od Naruta, který dostal za pět.

Kakashi si jen mne ruce, přesně jak očekával, nachytal nás na naší nevědomosti.

Konečně zapadnu do svojí lavice a poslouchám nudný výklad o termickém rozkladu a další podobné bláboly, které nám stejně k ničemu nejsou. Ani k maturitě nejsou potřeba, nechápu, k čemu se to teda vůbec učíme. Naruto zapluje sklesle do lavice.

Šťouchnu do něj loktem, "nelam si z toho hlavu, do příště se to doučíš a necháš se vyvolat," snažím se mu zvednout náladu.

"Kdyby to bylo tak jednoduché, ale to už je toto pololetí třetí, z toho se jen tak nevylížu. Víš přece jaký třídní je, nic ti nedá zadarmo," povzdechne si a hlavu si opře o desku lavice.

 

Hodiny se děsně vlečou, mám pocit jako bych tu seděl věky. Předposlední hodinu máme mikrobiologii, náš učitel se zazvoněním vpadne do třídy a zapluje za stůl. Pohodí svou sexy dlouhou hřívou, zaslechnu pár obdivných povzdechů od svých spolužaček, u srdce mě píchne osten žárlivosti.

"Tak koho si dneska vyvoláme? Je druhého šestý, to je osm plus dvacet jedna, to je takové pěkné číslo, dvacet devět. Pan Uchiha! Pojďte k tabuli," s úsměvem oznámí výsledek svého výpočtu.

Hajzl jeden, to udělal schválně. S nechutí se zvednu ze židle a přesunu se k tabuli, kde jsem už očekáván.

Všechny děvčata ve třídě nás sledují jako na výstavě. Mají velkou smůlu, o které nevědí, oba jsme zadaní.

"Sasuke, co nám povíš o růstové křivce."

Vrhnu na něho zabijácký pohled. Tak toto zrovna nemusel, moc dobře ví, že růst populace mikrobů mi moc nejde. Začnu vařit z vody a kdyby můj pohled mohl zabíjet, už by byl mrtvý.

Nakonec za můj heroický výkon dostávám dva mínus a můžu se posadit.

"Nachystejte si sešity, dneska si probereme gramnegativní bakterie. Příští hodinu z toho bude test, takže to zapisování neflinkejte," třídou se nese nespokojené zamručení. Itachi fakt ví, jak potěšit.

Hodina se chýlí ke konci, pak jenom technologie výroby potravin a už se těším, jak vypadneme s Narutem ven. Chceme si zajít do města na zmzku, u Itala je nejlepší v celém okolí.

Zazvoní, "Sasuke, pojď se mnou do kabinetu, potřebuju s něčím pomoct," pronese můj bratr.

"Doufám, že to nebude jako minule, musel jsem půl hodiny nosit zatraceně těžké tabulky chemie do archivu," prohodím směrem k blondýnovi, "kdybych došel pozdě, tak mě omluv, že pomáhám panu Uchihovi s nějakou kravinou, kterou si nemůže udělat sám."

"No jasnačka," zasměje se a já mizím ve dveřích směr kabinet mého milého bratříčka.

 

"Tak co to bude dneska, archiv nebo něco jiného."

Itachi odloží věci na stůl a potutelně se zasměje, "co máš strach, že bych tě hnal s něčím až na půdu."

Zazvoní na další hodinu.

"Brácho, nechceš si jako pohnout, mám ještě jednu hodinu," založím si ruce v bok a netrpělivě přešlapuji.

"Další hodinu máš omluvenou," přejde ke dveřím, nakoukne na chodbu, nikdo nejde, zavře a zamkne.

"Co to jako děláš!" dožaduji se vysvětlení a mám neblahé tušení.

"Musím se přesvědčit, že nás nikdo nebude rušit," chytne mě kolem pasu a přitiskne mě k sobě.

"Itachi tobě hráblo, jsem ve škole, co když nás někdo uslyší," už je mi jasné, co myslel tím, že chce s něčím pomoct.

"Budeš se muset chovat potichu jak slušný chlapec," zašeptá mi do ucha až mě z toho příjemně zalechtá v podbřišku.

"Víš, že ti mimo jiné hrozí vyhazov a vězení za ince...," moje argumenty jsou zadušeny v polibku.

Jemně se otíráme rty a zrychluje se nám tep v očekávání dalších sexuálních hrátek.

"Itachi, ale to....," prohloubí polibek a proniká jazykem do mých úst, jeho ruce se mazlivě rozbíhají po mých zádech.

Sjíždí na můj zadeček, který jemně sevřou. Vzdechnu mu do úst. Otírá se o mě svým klínem, který už je značně vzrušený, ani já na tom nejsem jinak. Nevím, jak to ten zmetek dělá, že mě tak rychle dostane do varu. Prsty si pohrávám s jeho vlasy na zátylku. Jsou krásně jemné a dlouhé, zároveň ho tam jemně škrabkám, vím jak je na tomhle místě citlivý.

"Áh... Sasu," pozdvihne mě a vysadí na stůl.

Jeho nenechavé ruce bloudí pod mým tričkem, které se za okamžik snáší na zem spolu s jeho. Naše těla se dotýkají holou kůží. Moje ruka si vybojuje trochu místa mezi námi a přejíždí přes jeho napnuté rifle. Hravě rozepne knoflík, povolí zip a zajede pod jeho boxerky. Itachi ocení mou snahu syčivým nádechem a skousnutím mého bělostného krku, z něj sjede na rameno, kde mě skousne silněji. Později tam určitě budu mít značku. Rty mi přejíždí přes bradavky, které jsou jeho laskáním ztvrdlé a jeho ruka se také zajímá o můj napnutý rozkrok, který uvolní z jeho těsného sevření. Cestuje po mém těle a zanechává za sebou vlhkou cestičku, obkrouží můj sexy pupík, sjíždí níž, ale schválně se vyhne a líbá mé na vnitřní stranu stehen. Zakláním hlavu, krátce a rychle oddechuji. Napětí už je neúnosné. Hruběji sevřu jeho vlasy, to má za to zkoušení a nasměruji jeho hlavu k bolestivě napjaté erekci. Itachi si je vědom, že po tom neskutečně toužím, neodporuje. Jazykem olízne špičku, jemně ji sevře mezi rty. Můj roztoužený výkřik se nese místností.

"Psst, nechceš přece, aby nás slyšeli," pokárá mě naoko brácha. Jazykem rozehrává své umění, rukama svírám hranu stolu, cítím, jak se blížím k vrcholu.

Teplo těch příjemných úst zmizelo, zklamaně zamručím na svůj nesouhlas. Itachi mě rychle otáčí a přehýbá přes stůl, hrana se mi zarývá do podbřišku. Na zem se snese pár papírů a učebnic. Tiskne se ke mně a já můžu pocítit jeho roztoužený úd na svém pozadí.

"Sasuke máš nejvíc sexy zadek, co jsem viděl," poplácá mě po něm. Prsty zajíždí až k mému otvoru, natěšeně se k němu natisknu. Nemůžu se dočkat, až mě ošuká.

"Sss," zasyknu, jak pocítím hladivý gel.

"Iti, to nosíš lubrikant aj do školy?" poznamenám překvapeně.

"Nikdy nevíš, kdy se může hodit," ušklíbne se, což ale nemohu vidět.

Jednou rukou mi přejíždí po páteři a druhou zkoumá můj otvor zevnitř. Jemně ho roztahuje prsty, děsně mě to vzrušuje, jak se otírá o moji prostatu. Zuby se zakusuji do ruky, aby aspoň trochu utlumil svoje vzdechy. Slyším, jak o zem cinkne spona pásku, nadrženě sebou zavrtím.

"Pohni sebou," syknu, protože už ho chci mít konečně v sobě. Itachi nasměruje svůj penis na můj konečník a zatlačí. Díky gelu vklouzne hladce dovnitř.

"Sasuke, jsi tak úzký," zakňučí mi brácha do ucha. Pohnu proti němu pánví, až docela hlasitě zavzdychá.

"Nevím, kdo je tady zlobivý chlapec, co se má krotit, aby ho nebylo slyšet, pokárám ho.

Přirazí a já mám s tím také problém, celého mě vyplňuje. Přidržuje se mých boků. Stůl se posunuje v rytmu přírazů a trochu to v něm vrže, doufám, že se nerozpadne.

V tom nejlepším slyším lehké klepání na dveře, úlekem sevřu svěrače, z čehož se Itachi málem udělá.

Stojíme strnule jako sochy z ledu.

"Doufám, že nepůjdeš otevřít!" šeptnu velmi potichu.

"Mám lepší nápad," odvětí a začne znovu přirážet. Parchant, mám co dělat, abych nás neprozradil.

Naštěstí návštěva rychle odhází, chodbou se ozývají vzdalující se kroky.

Jeho přírazy jsou rychlé a krátké, napětí dosahuje vrcholu, jeho ruka sjede do mého klína a začne mě honit. Sténám, prostě je toho příliš. Projede mnou vlna orgasmu, napnu všechny svaly v těle, postříkám Itachimu ruku a uvolněně lehnu na stůl. Ten ještě párkrát mohutně přirazí a vyvrcholí. Svalí se na mě a těžce oddechuje.

Vzrušení pomalu odeznívá.

"Itachi, mohl by ses laskavě zvednout, jsi těžký jak balvan."

"Taky by jsi mohl být milejší," zvedne se, otře se ubrousky a zbytek balíčku hodí po mě. Než se dám do pořádku, otevírá okno, asi je tu trochu vydýcháno.

U dveří jsem majetnicky zachycen silným objetím.

"Už musím pust," snažím se vykroutit.

"Ale, ale, takhle se odhází od milence," zavrní mi do ouška. Na rozloučenou se vášnivě políbíme, zvoní konec vyučování. Vypadnu na chodbu a valím do třídy pro věci. Zjišťuji, že tady už nikdo není. Naruto mi určitě vzal věci a čeká u naší lavičky. Běžím, doufám, že ne dlouho.

"Už jsem tu, dík že jsi mi vzal věci," hlesnu zadýchaně.

"Hmm, vidím, že dneska byl Itachi docela náročný," poznamená a plají mu v očích jiskřičky šibalství.

"Jak jsi na to přišel," zeptám se udiveně.

Ukáže mi prstem na krk, "máš tam značku."

"Sakra, roztrhnu ho jako hada. Moc dobře ví, že na to má dávat pozor."

"Asi dával pozor na úplně něco jiného," zasměje se, "jdem na tu zmrzku?

"Jo, jdem. Jen doufám, že nepotkám nikoho ze třídy," v duchu se modlím, aby tam nebyla Sakura, největší drbna ze školy. Ta by si toho určitě všimla a zítra by to věděla celá škola.

 

Po dlouhém sprše v horké vodě, zhasnu a unaveně si lehnu do postele, kde se zachumlám do přikrývky. Není nic lepšího než ležet doma v posteli, pomyslím si. Ochladí mě průvan od zvednutí deky, pod kterou vklouzne něčí tělo, které se ke mě přitulí velmi těšně.

"Itachi, dneska už ne!" můj odpor je marný...