Povídka vznikla z mého počinu, už jsem ji nosila v hlavě delší dobu, ale pořád jsem ji nedokázala dát formu, aby to mělo pořádný říz. Poprosila jsem A2l, jestli by mi s ní nepomohla. Nakonec vzniklo dílko úchylnější a sprostější než jsem očekávala :3. A2l psala za zachmuřeného a věčně mrzutého Kakuzua a já se vžila do nadrženého jashinisty, který nadávkami nešetří.

 

 

Parno k padnutí, sic lehký větřík prokluzující mezi stromy se snaží ochladit rozpálenou zem, ale jeho snaha je marná. Ševelící lístky vytváří tlumenou, příjemnou atmosféru, která by mohla být dokonalá, nebýt dvou vrahounů kráčejících po vyšlapané stezce.

Vrací se z mise, která byla až nechutně jednoduchá. Sebrat starému páprdovi tajný svitek byla hračka. Hidan si spokojeně pobrukuje a pohazuje si kosou. Povedl se mu moc krásný rituál pro jeho boha. Zato vedle něj jde starší muž se zamračeným čelem. Polední slunce oba znavuje a usednou pod obrovský listnáč. Dostatek stínu jim dovoluje se pohodlně usadit v hebké, šťavnaté trávě. Nebyl by to ale Hidan, kdyby nevyužil příležitosti. Kecne si na zadek těsně vedle Kakuzua a opře se o jeho rameno.

.

Parťák, jemuž v hrudi bije pět srdcí, která ostražitě z slabého tlaku na rameni lehce povyskočí, na něj udiveně pohledí s obočím mírně pozdviženým, než si od něj trochu odsedne. Hidanova hlava, spočívající doteď na jeho parťákovi, ztratí opěrný bod. Tak tak se stihne vzpamatovat a zatne krční svalstvo, aby svou ulízanou kebulí nepraštil do zeminy.

"Nechápu, o co ti jde, ale doporučuju, abys toho okamžitě nechal," zabručí Kakuzu pod kusem látky, zahalujícím spodní polovinu obličeje, přičemž nevěnuje svému bělovlasému partnerovi ani jediný pohled.

.

Hidan se ušklíbne a obkročmo usedne na klín maskovaného muže.

"Chci, abys mě ošukal. Co jinýho." Povážlivě se nahne a prsty zajede k lemu látky na obličeji, aby ji stáhl dolů. Nestačí ani pořádně zabrat a jeho ruce jsou sevřeny v ocelovém stisku.

Kakuzuovo bělmo snad zčervená na nejvyšší možnou úroveň, skoro až svítí jako poplašná žárovička varující před blížícím se výbuchem vzteku. "Hele, ty tvoje praštěný nápady mě už začínají unavovat. Pokud nechceš, abych ti ty ruce urval, tak ze mě okamžitě slezeš, rozumíš?" Aby dodal svému proslovu důraz, zatne pěsti tak moc, až Hidanovy ruce zblednou nedostatkem krve.

.

"Ah, Kakuzu," vzdychne slastně, "víš, že to tvoje odmítání mě rajcuje ještě víc? Nechceš mě takhle stiskat úplně někde jinde?" zavrní mu do ucha a rty přejede po látce v místech, kde tuší ty druhé. Natiskne se na něj ještě víc celým tělem. Kéž by si dal říct, jeho péro musí být skvělé, pomyslí si nadrženě.

.

Ač by tato slova skolila každou jinou, Kakuzu jim nevěnuje žádnou pozornost. Mnou před chvílí vyslovená výhružka nejspíše nedorazila tam, kam měla, pomyslí si v duchu a jednoduše ze sebe mladšího muže odstrčí s co největší silou, jakou dokáže vyvinout. Hidan odletí alespoň tři metry od něj a při dopadu stihne udělat docela slušný kotoul vzad.

.

Bělovlasý se nakvašeně posbírá a věnuje Kakuzuovi nasraný pohled.

"Kurva, jsi příjemný jak vřed na prdeli!" Raději si sedne opodál do trávy, otočí se zády, aby mu nebylo vidět do tváře. Kuje pikle, jak dostane maskovaného na kolena. Bude ještě prosit!

.

Starší si oddychne, snad dá na chvíli pokoj. Už ho z toho věčného otravování a ječení bolí hlava a vezme zavděk klidnou chvílí. Sáhne pod plášť a vyštrachá včerejší noviny, které šlohl v hostinci, přece je nebude platit. Chvíli listuje a pročítá sloupce s pokřivenými znaky. Pod stromem se ozývá jen šustění papíru a jinak je ticho jako v hrobě, až příliš podezřelé. Nakoukne přes horní okraj, co dělá jeho parťák. Čeká přinejmenším vyležené místo v trávě a nepřítomnost mladíka, ale opak je pravdou. Chrápe a ve spaní pevně svírá kosu, jakoby mu ji snad někdo chtěl uzmout. Má chuť ho vzbudit, ale to by byl sám proti sobě, aspoň má klid a může dočíst stránky.

~~~

Podle slunce uplynula nejmíň hodina. Vstane a opráší na plášti ulpělou trávu a pár mravenců. Nešetrným pohybem nohy vzbudí toho nevděčníka.

.

"Ty kokote, musíš do mě kopat?!" osočí se vzbuzený.

"Jdeme." Dá se do kroku.

.

Hidanovi nezbude nic jiného než vstát a doběhnou tu stvůru, ale sexy. Škoda, že týmové pláště jsou takové neforemné. Ani nemůže obdivovat jeho zadek. Vidí tak maximálně vysoký límec, bílou kuklu, černou masku a dvě podezíravé, vražedné oči. Tak rád vzpomíná na nedávnou misi. Vraceli se přes hory, kde byly přírodní horké prameny. Neodolal a Kakuzu se nakonec docela ochotně přidal. Mohl si ho prohlídnout v plné kráse - a to nádobíčko! Málem při vzpomínce zasténá nahlas.

"Kdy dojdem do skrýše?"

"Zítra."

"To je, ale dlouho… to zase budeme spát v lese?! Kakuzu, pojďme někam do hostince." Zase ho budou kousat komáři jedni zasraní. Kdo je na ně zvědavý, celou noc nedají pokoj a bzučí u ucha.

.

"Ne, je to drahý." Nebude utrácet, když nemusí. Stromy ještě nikoho nesežraly a trocha nepohodlí za ušetřené jeny stojí.

.

"Ty jsi držgrešle jako prase. Stydím se, že musím být s tebou v týmu!" oboří se na něj. Zase ho budou tlačit nějaký šutráky. Paráda.

.

Kakuzu na jeho urážlivý komentář nijak nereaguje a raději věnuje pozornost vyšlapané cestě, po které nyní kráčí.

Když už se opravdu setmí a ani jeden z nich nevidí, kam vlastně jdou, rozhodnou se, že to pro dnešek zabalí. Koneckonců, oba dva jsou docela unavení, starší možná o něco víc.

.

Hidan se se šťavnatými nadávkami snaží ustlat. Větvičky, kořínky a kdejaké jiné svinstvo povalující se na zemi lítá okolo. Lehne si, ale stejně je pořád nespokojený a dává to patřičně najevo.

.

"Přestaneš sebou už mlet? Někdo se tady snaží spát!" řekne nevrle muž se švy po celém těle. Už se psychicky snaží připravit na Hidanovy nadávky a remcání, takhle je to totiž pokaždé, když je něco proti jeho vůli. Kdyby to šlo, tak ho zabije už jen za ty jeho věčné kecy.

V temnotě si nevšimne, že jashinista změnil polohu. Na hrudi ho něco zatíží.

.

"Když mi budeš dělat polštář, tak ani nepípnu," zavrní někde od Kakuzuovy hrudi.

Ten jen protočí oči a dál se tím zabývat opravdu nehodlá. Otočí se na bok, zády ke svému dolézavému partnerovi, snažíc se ho nadále ignorovat a konečně si dopřát trochu toho odpočinku, když už celý den strávili na nohou.

.

Zklamaně se stáhne na vyčištěné místo a přitáhne si plášť co nejblíže k tělu. V noci bude pěkná kosa. Nesmrtelnost mu nezaručí, že se nemůže nachladit. V noci se nevědomky převaluje a hledá nějaký zdroj tepla. Schoulený u boku staršího muže prospí celou noc bez hnutí. Ráno se spustí hlasitý ptačí koncert. Otevře oči a první, co vidí, je nabroušený pohled Kakuzua. Objímal jeho ruku a tiskl se k ní jako o život. Pustí ji.

"Můžeš si za to sám, tak neremcej."

.

"Nevím, kdo má tady ve zvyku remcat kvůli hovadinám." Díky nyní uvolněné ruce se může podepřít a postavit se na nohy. Hluboce nasaje čerstvý ranní vzduch do plic a bez jediného slova se rozejde směrem k jejich úkrytu. Ani nečeká na Hidana, který fofrem popadne svou kosu se třemi čepelemi a už peláší s pár nadávkami za ním.

~~~

Šlapou neúnavně celý další den. Hidan po cestě očeše pár lesních malin a jahod. Kakuzu se tváří, jakože žije jen ze vzduchu, ale i jemu škrundá v břiše. O poledni se alespoň zastaví u potůčku se studenou vodou. Bělovlasý se vysvleče jen do spoďárů a vlítne do něj. Slastní hekne, jak mu rozpálené nohy zchladí ledovost sama. Postříká se od hlavy až k patě. Kapky mu visí na mokrých vlasech. Pak ho nenapadne nic lepšího než máchnout pořádně rukou a postříkat nevrlého dědka, spořádaně sedícího na kameni s nohama v potoku.

.

Když na něj dopadne menší dárek v podobě pořádného cákance od Hidana, má chuť mu strčit jeho nagelovanou hlavu pod vodu a už ji z ní nikdy nevyndat. Ví ale, že by to stejně nikam nevedlo, a tak si jen otře mokrý obličej a věnuje se dál svému relaxování. Zároveň má ale jakési tušení, že Hidan tímto nepřestane.

.

"Kakuzu, vysleč se a poď se taky zchladit!" povykuje mladší a dál provokuje netečně se tvářícího muže.

.

Oslovený nukenin z Vodopádové mu konečně věnuje pohled, avšak jen ten plný pohrdání. "Nesnížím se na úroveň pětiletého děcka jen proto, abych ti udělal radost," zabručí.

.

Vyplázne na něj jazyk jako malý. "Nevíš, o co přicházíš." Dál se věnuje pobíhání v proudu. Pak ho něco napadne a začne rukama sahat pod kameny. Občas nahmátne kluzké rybí tělo, ale okamžitě mu projede mezi prsty a zbude mu na dlani trocha slizu. Docela rád by něco zakousl, a tak se snaží. Konečně něco, co se nechá chytit. Bohužel rak na to má rozdílný názor a štípne nebohého jashinistu do prstu.

"Sakra, zdechlino, okamžitě se mě pusť!" zaječí a mává rukou jako plachetnice. Korýš se drží zuby klepeta a nemíní se pustit. Pak prolítne vzduchem a trefí Kakazua přímo do obličeje.

.

Muž s maskou jen zaskřípe zuby a odhodí tu malou potvoru kamsi za sebe. Jeho vražedný pohled se zabodne do neschopáka stojícího před ním. Přímo ho jím propaluje. "Hej, ty budižkničemu," osloví ho po chvíli, "takhle si k jídlu budeme muset naporcovat tebe."

.

"Ty bys mě rád zakous. Já bych se nechal," řekne podbízivě.

.

Tohle se děje čím dál častěji, pomyslí si v duchu Kakuzu, ta jeho hra mě už začíná iritovat. Musím příště lépe volit slova, napomene se. "O co ti sakra jde?" zeptá se naštvaně. "Jestli mě chceš jen pořádně vytočit, tak to si vedeš celkem obstojně."

.

"Seš nějakej natvrdlej, říkal jsem to už včera. Chci, abys mě ojel, ošukal, omrdal nebo vopíchal, čemu na tom nerozumíš?" Jestli je takhle nechápavej, tak sám sebe obětuje pro Jashina. A to už je kurňa velká oběť.

.

Obvykle je to Hidanova tlama, která ze sebe vyplivne nějakou nadávku, když ale uslyší ten vážný a naléhavý tón, jež při vyslovení této věty bělovlasý použil, nemůže si pomoct. "To si děláš prdel? Hele, já tu tvoji podělanou hru nehraju. Běž si to zkoušet na někoho jinýho."

.

"Jak myslíš," řekne chladně a vyleze na břeh. Posbírá si oblečení a s menšími obtížemi do nich nasouká mokré tělo. Pak se podívá na Kakuzua. "Jdeme? Někdo tady pořád spěchá!" Otočí se a vyrazí výjimečně jako první. V duchu polyká svou hrdost. Nabízí se mu na zlatém podnose a on ho nechce!

.

Kakuzu chvíli sleduje svého spolupracovníka, jak nasupeně odchází po lesní cestě, než se sám, beze spěchu a jakéhokoliv stresu, zvedne, nazuje si boty a vydá se za ním. Přece jen, je to Hidan, kdo se vždycky kvůli svému arogantnímu chování dostane do problémů, někdo na něj dávat pozor musí. Tedy ne, že by si musel dělat starosti o jeho život…

~~~

Za šera se dobelhají ke skrýši. Zapadlá budova v lese s pár pokoji. Kromě Peina, který na ně čeká, tu nikdo není. Asi mají mise kdovíkde.

"Čau šéfe, tady máš svitek." Hodí mu předmět a zrzek ho obratně zachytí ve vzduchu.

"Máte pár dní volno. Zítra jdu zpátky do Deštné, až budu potřebovat, tak se s vámi spojím." S těmito slovy se otočí a zapadne do dveří na konci chodby.

Hidan se ohlédne na svého společníka, chce se ho na něco zeptat.

.

"Ani na to nemysli," zavrčí a projde okolo bělovlasého do jednoho z pokojů. Snad tam bude nějaká nezablešená postel. Ve skrýši v Písečné zemi spal raději venku, protože ty malé mrchy ho málem vycucaly!

.

Jashinista chvíli zklamaně kouká na zavřené dveře. Co si myslel?! Že mu Kakuzu skočí do postele? Odfrkne si a vyplázne dětinsky jazyk na muže za zdí.

.

"Být tebou, tak okamžitě vypadnu," ozve se tlumeně.

.

"Polib si!" Naštvaně odkráčí do místnosti naproti. Sedne na rozvrzaný nábytek určený ke spaní. Rád by si něco přečetl, ale svoji knihu má v hlavním sídle, a navíc tu není ani blbá svíčka! Frustrovaně vydechne a odloží si věci. Jen tak nahý vyjde ven, sice je už tma, ale měsíc dává dostatek světla, aby se nikde nepřizabil. Zamíří ke studni, dneska se cákal v potoku, ale je tak nechutné vedro, že mu to znovu určitě neuškodí. Alespoň že je tady pumpa. Za chvíli se mu podaří dostat vodu nahoru a plné vědro si vylije na hlavu. Ledová a svěží. Začne se drhnout mýdlem, které schrastil někde ve skříni. Pak se několikrát opláchne a vrátí se, zanechávajíc za sebou louže vody. Na chodbě se srazí s Kakuzuem, který má očividně stejný nápad, ale někde se mu podařilo najít ručník, kterým má opásaná bedra.

"Nechceš mýdlo?" nabídne bezelstně.

.

Sešívaný si ho podezřívavě přeměří, hledajíc nějakou lumpárnu. Pak natáhne ruku, aby si předmět vzal.

.

To by, ale nebyl Hidan, kdyby něco nevymyslel. Těsně předtím, než starší vezme kluzkou věc, ji silně zmáčkne, až mu vystřelí z ruky a zasáhne Kakuzua do obličeje. Se čtveráckým smíchem kolem něho proběhne a zmizí v pokoji. Za zavřenými dveřmi poslouchá nadávky na jeho adresu a vzdalující se kroky. Za chvíli se ozvou skřípavé zvuky pumpy. Hm, že by se šel podívat? Přejde do místnosti, ze které je perfektní výhled na studnu. Nenápadně se opře tak, aby měl solidní výhled, ale nebyl vidět. Vidí jenom hrubé rysy, ale i tak se mu podívaná moc líbí. Přejede si rukou přes rozkrok. "Kakuzu, ani nevíš, o co přicházíš!" řekne tiše a opustí místo pozorovatelny. Však on ho dostane.

.

Když se starší domyje, vysuší si ručníkem, který předtím pohodil opodál, vlasy a poté i zbytek těla, než si ho omotá kolem pasu, a vydá se zpátky do skrýše. Jakmile stane uvnitř, všude je… jak to jen říct, až podivné ticho. Ne, že by mu ticho vadilo, to vůbec ne. Jen od té doby, co je s Hidanem, nezažil snad chvíli klidu, jelikož ten fanatik neumí zavřít tu svoji užvaněnou pusu ani na pět vteřin. A proto se nad tím Kakuzu pozastavil. Nakonec zakroutí hlavou a pokračuje do svého prozatímního pokoje.

~~~

Hidan s ranním rozbřeskem slyší odcházejícího Peina. Teď přichází jeho chvíle. Odhodí přikrývku a natáhne si kalhoty. Z bederního pouzdra vytáhne předmět, který tak dlouho nemohl sehnat, ale nakonec se to podařilo. Už se těší, jak ho použije. Všechno si pečlivě nachystá a bez zaklepání vejde do Kakuzuova pokoje. Ten sedí na posteli a překvapeně se na něj zadívá. Nestihne ani mrknout a šipku má zabodnutou v krku. Prudce se postaví a vytrhne injekční stříkačku, používanou k uspávání zvířat, ven.

.

"Kurva, co to je!?" zařve a rozejde se směrem k Hidanovi, stojícímu ve dveřích, s vražednými úmysly. Stihne udělat jen dva kroky, než se s ním začne všechno motat a při třetím se složí k jashinistovým nohám. Místností rezonuje vítězný smích. Konečně ho dostal!

.

Musí si ho nachystat, než uspávadlo přestane působit. Horko těžko muže dotáhne zpátky na postel. "Doprdele, musíš být tak těžkej?" zazoufá si, ale nakonec se mu to podaří. Stáhne jeho modré kalhoty a pokochá se nahým tělem, které brzy zneužije. Odejde, ale za chvilku se vrátí s pevnými provazy. Každou končetinu uváže k jedné noze postele. Donese si další injekci, první byla na uspání, druhá bude k blokování čakry. Nechce, aby ho hned po probuzení uškrtil těmi odpornými šlahouny. Přehodí ho od půl pasu dolů tenkou pokrývkou a dodělá jednu důležitou věc. Sám si lehne vedle něj a pozoruje uvolněnou spící tvář. Tak klidný, už se těší na všechno, co s ním provede, až otevře podezíravé oči.

.

Když Kakuzu konečně přijde k sobě, odváží se odlepit od sebe víčka, což se mu po chvíli povede. Sice se okolní zdi podezřele vlní a všechno je celkově jaksi rozmazané, ale za menší okamžik už si přivykne. Chce se zvednout, ale něco ho zadrží. Trhne pravým zápěstím, pak ještě jednou, ale pořád se nic neděje. Otočí hlavu a uvidí, že ho má přivázané k posteli. Zaregistruje vedle sebe, pro někoho možná docela nepatrný, pohyb a okamžitě tímto směrem stočí hlavu. Naskytne se mu pohled na bělovlasou hlavu Hidana. A když uvidí ten jeho úšklebek, musí nahlas zavrčet..

"Už jsem myslel, že prospíš stáří," zašklebí se mladší a bříšky prstů přejede po nahé hrudi. Pohladí ho po švech, které ho drží pohromadě, a zvedne obličej k podmračené tváři. "Máš nějaké poslední přání?"