Tento týden začínáme hned se dvěmi novými povídkami a dnes vám přinášíme tu druhou, opět na přání z podzimního vyhodnocení KSP a tentokrát je to pro Taru :)

Žánr: AU

Pairing: ShinoSasu, ItaSasu

Obsah: Itachi onemocní těsně před dovolenou, o které se Sasukem snili už léta. Aby brášku nepřipravil o zážitky, donutí ho se na dovolenou přeci jenom vydat. Záhy však bude svého rozhodnutí hořce litovat, když se jeho miláčekovi stane za bouřlivé noci nehoda...

 

 

Venku bylo krásné letní ráno. Sluníčko si to pomalu šinulo nahoru a paprsky hladilo bujně rostoucí trávu v parku. Vysušilo poslední kapičky rosy a nekonečná modř slibovala úžasný den. Jen v jednom z bytů v panelovém domě nebylo jeho obyvatelům moc do zpěvu. Mladý muž ležel zachumlaný v posteli a co chvilku škaredě pokašlával. Bylo vidět, jak ho nemoc zmáhá. Dlouhé černé vlasy byly různorodě pohozené po polštáři. Temné oči byly zastřené lehkou horečkou, přesto se v nich neztrácelo vědomí a úsudek. Třebaže Itachi byl hodně nemocný, tak duševně by nejraději dělal tisíc dalších věcí, než jen zmoženě ležet v posteli a bojovat s nemocí. Při dalším urputném záchvatu kašle se natáhl pro hrníček. Byl prázdný. Bude si muset dojít pro pití. Omámeně si sedl na okraj postele a připravoval se, že si stoupne a došourá se do kuchyně.

.

Než mohl svůj úmysl proměnit v čin, dveře ložnice se otevřely a na prahu stanul mladík, který byl nemocnému neuvěřitelně podobný, až na to, že jeho tvář rámovaly pouze dva delší prameny po stranách, jinak měl vlasy krátké a v zátylku rozčepýřené. Taky byl mladší a drobnější, s velkýma tmavýma očima a hustými řasami.

"Itachi!" zamračil se rádoby káravě na svého sourozence a položil na noční stolek tác se snídaní - míchanými vajíčky posypanými bylinkami, s chlebem a dvěma šálky čaje. "Říkal jsem ti, že nemáš vstávat," připomněl mu a zatlačil dlouhovlasého Uchihu zpátky do postele, načež si k němu přisedl na okraj a starostlivě mu sáhl na čelo. "Měl by sis vzít prášky," prohodil a původní zjišťovací dotek protáhl v mírné pohlazení po tváři, která lehce zdrsněla jednodenním strništěm, "vyspal ses v noci vůbec?" Připadalo mu, že celou noc bráška prokašlal.

.

"To bych se měl spíš zeptat tebe. Musel jsem tě pořád budit kašlem," odtušil Itachi a opřel se o čelo postele. Už ho to marodění nebavilo a zrovna přišlo v tak hloupý čas. Celý rok si mohla infekce bujet, ale ne, ona musí na něho zaútočit hned. Usrkl teplého čaje a trošičku se mu ulevilo. Možná by se mu hodily další cucací pastilky. Za chvíli snad i z těch bonbonů na bolest v krku přibere. "Je mi to tak líto," špitl zkroušeně a neměl zrovna na mysli neklidnou noc.

.

"To nic, za to přece nemůžeš," zavrtěl Sasuke hlavou a spokojeně si vlezl k Itachimu pod peřinu, stejně se ještě ani nepřevlékal, byla sobota, tak co. "Brzy se uzdravíš a pak pojedeme někam jinam… třeba na nějaký místní hrad, hmm?" navrhl s mírným pousmáním. Popravdě se už několik dní dohadovali. Příští týden měli společně odlétat na dovolenou na Madagaskar, plánovali to už přes půl roku a hrozně se těšili, byla to jejich vytoužená lokalita. Snili o tom několik let, ale teprve před rokem Itachi odpromoval na medicíně a díky vynikajícím výsledkům nastoupil ihned jako chirurg v soukromé nemocnici, kde měl plat mimořádně slušný. S jistou finanční pomocí od rodičů na Vánoce se tak konečně měli dostat na úžasný ostrov, kdyby do toho neskočila Itachiho nemoc, a Sasuke odmítal jet sám.

.

"Ale hrad a ostrov v moři je dost rozdíl. Aspoň ty tam musíš jet, přece to nenecháme propadnout." Ano, mohl to stornovat, ale skoro nic by mu nevrátili. Bylo už hodně pozdě na měnění termínu dovolené. Přiložil bráškovi prst na rty, aby nemohl protestovat. "Odjedeš tam, kvůli mně si nebudeš kazit vysněnou dovolenou." Lehce políbil Sasukeho na čelo, než se znovu rozkašlal.

.

"Itachi, já bez tebe nepojedu, tahle dovolená měla být jen naše," zopakoval Sasuke už poněkolikáté během pouhých tří dnů, "stejně by už ta dovolená bez tebe nebyla vysněná. Nehledě na to, že tě neopustím, když je ti špatně. Kdo se o tebe postará? Sám tady být nemůžeš, co kdyby se ti přitížilo? Ne, ne, zůstanu s tebou, v dobrém i ve zlém." Chytil brášku za ruku a propletl si s ním prsty. Nebyli jen sourozenci, už dlouho nebyli jen to. Jejich city byly daleko hlubší, milovali jeden druhého nejen jako bratři, ale i jako partneři. Byť incestní a kvůli zákonu přísně utajovaný, vedli zcela plnohodnotný láskyplný vztah. Duševně i tělesně.

.

"Sasu, za týden mi bude už mnohem líp. Neumírám, abys u mě musel sedět. A můžeš jet s někým. Všechno je zaplacené a je škoda to nechat propadnout. Můžeš vzít třeba mamku nebo nějakého kamaráda-kch-kch," rozkašlal se znovu Itachi. Nemohl moc dlouho mluvit. Rychle mu vysychalo v krku a rozkašlal se. Chytil bratra za ruku a jemně ji stiskl. Ostatně v tomhle stavu víc ani nezvládl.

.

"Itachi, to nejde… tak dlouho jsme o tom snili. Když tam teď pojedu s někým jiným, bude mi to připadat jako znesvěcení," namítl Sasuke. Mrzelo ho to, o tom žádná, ale představa, že by měl na ostrov jet bez Itachiho, navíc v době, kdy se jeho bráška bude ještě vyhrabávat ze zápalu plic, mu přišla hrozná. "Kdyby se to dalo aspoň nějak přeložit…" nadhodil, ale tohle samozřejmě cestovka neumožňovala.

.

"Sám víš, že to nejde, už jsme o tom diskutovali. A přece nevyhodíme sto šedesát tisíc za dovolenou oknem, když nám na ni všichni přispěli. Navíc, ty sis to už dlouho přál, tak mi to udělej k vůli a jeď," broukl Itachi něžně a políbil bratra do dlaně. Miloval ho a chtěl pro něj to nejlepší. Klidně by ho i na rukou nosil, kdyby to bylo třeba. Dneska by spíš nosit potřeboval on, ale to se snad rychle zlepší.

.

"Ty sis to taky přál," hlesl Sasuke a přitulil se k němu navzdory tomu, že by mohl nemoc chytit také. Ostatně, aspoň by se pak jejich problém ohledně dovolené vyřešil. Nicméně v něčem měl Itachi pravdu, sto šedesát tisíc bylo hodně peněz. "Dobře, tak pošleme mamku s taťkou. Stejně už pořádnou dovolenou neměli ani nepamatuju, táta je věčně v práci," přišel nakonec s fantastickým řešením.

.

"Otec jet nechce. Už jsem se ho ptal. Prej je tam hrozně horko a samý komár a mamka taky chce, abys jel a prej si sebou máš vzít Naruta, když je to tvůj nejlepší kamarád. Nebo ti mám domluvit strejdu Madaru?" zeptal se pozvednutými koutky a zadržoval kašel. Už bratra od sebe neodháněl. Bylo to marné, vždycky se k němu stejně nasomroval do postele. Karanténa Sasukemu vůbec nic neříkala.

.

"Pěkně děkuju," uchechtl se Sasuke a natáhl se pro svůj vlastní hrneček s čajem, "víš přece, jakej je to úchyl, bůhví, co by se na tý dovolený ještě stalo. To bys snad nechtěl, ne?" Nadzvedl koutky, když se na Itachiho tváři objevil náznak nevole. "Narutovi by se to asi líbilo, ale… bráško! Mně se vážně bez tebe nechce. Hrozně by se mi stýskalo." Usrkl třešňový pronikavě vonící mok a přemýšlel, jak jejich situaci vyřešit.

.

"Mně také, ale bude to jen čtrnáct dní a navíc nebudeš sám. Uteče to rychle jako voda a uvidíme se na letišti," broukal podbízivě Itachi a palcem vykresloval na bráškově ruce kolečka. Přemýšlel, kde se mohl tak hrozně nachladit, aby chytil zápal plic. Možná to bylo tehdy, jak zmoknul cestou do práce, pak prochladl na sále při operaci a nakonec nemoc úplně zanedbal. Čaj s citronem byla asi málo účinná léčba. Teď se mu vrátila v plné polní.

.

Sasuke chvíli mlčel, jen se k Itachimu tiskl a nerozhodně se díval na rudou hladinu tekutiny ve svém hrnku, z níž stoupaly drobounké obláčky páry. V létě si obvykle čaj nedával, ale když už ho musel pít Itachi, nenechá ho v tom samotného. Přemýšlel o tom, jak je ten osud nespravedlivý, že jim upře dlouho plánovanou společnou dovolenou. Nakonec vzhlédl k bratrově obličeji a pronikavě se mu zahleděl do očí. "Vážně chceš, abych odjel?" zeptal se tiše.

.

Dlouhovlasý nemocný Uchiha Sasukemu chvíli pevně opětoval pohled. Viděl v těch něžných očích tolik zmatku a nerozhodnosti. Kdyby to byla jen hloupá dovolená do Chorvatska, tak nad ní mávne rukou, ale tohle byl jejich vysněný sen a on chtěl, aby aspoň Sasuke měl možnost si ho užít. "Ano, Sasu, chci, abys tam jel." Dovolil si nahnout a krátce políbit mladého muže na tvář.

.

Mladší z mužů si povzdechl. "Dobrá, odpoledne napíšu Narutovi, ale mám dvě podmínky," prohlásil a odložil hrneček zpátky na noční stolek. "Zaprvé chci, abys mi slíbil, že jednou se tam doopravdy podíváme spolu. Třeba za dva, za tři roky, ale tu dovolenou, kterou jsme si vysnili, prostě spolu prožijeme. Slib mi to," vyslovil první přání a vzal Itachiho obličej jemně do dlaní. Tváře měl rozpálené horečkou.

.

"Dobře, slibuju. Jednou se tam spolu podíváme," myslel to smrtelně vážně, ale bude určitě delší chvíli trvat, než se jim podaří dát dohromady tolik peněz. Aspoň bude mít bráška o zkušenost víc, když už pojede podruhé. Položil dlaně na bráškovy ruce a vroucně se na něj díval. Nemohl nikoho milovat víc než jeho. Bylo to silné pouto.

.

"Fajn," vydechl mladší Uchiha a pousmál se. Nepřenesl by přes srdce, kdyby si jednou ten sen nesplnili. Počká si na to klidně ještě pár let, ale dočká se. "A druhá podmínka," zašeptal poté a jeho tmavé překrásné duhovky toužebně sklouzly k Itachiho měkkým rtům, "polib mě. Jinak nepojedu." Druhou částí věty chtěl zabránit další bratrově přednášce o tom, jak je to teď nebezpečné.

.

Itachi si zhluboka povzdechl. "Víš, že tohle je regulérní vydírání?" Jeho bráška se nezdál. Obyčejné se tvářil jako hodný andílek, ale jakmile něco potřeboval, tak byl mazaný jako liška a podšitý jako čertík. Moc dobře věděl, že ho líbat nechce, kvůli tomu, aby ho nenakazil. Už tak bylo s podivem, že to nechytil, když spolu v noci spali v jedné posteli. "ale když jinak nedáš, tak dobře," nahnul se k mladému muži s uhrančivýma bezednýma očima a lehce ho políbil. Chtěl se odtáhnout, ale úskok se mu nepodařil.

.

Sasuke Itachiho dobře znal, takže něco podobného očekával a přidržel si Itachiho v zátylí, aby mu neucuknul. Natěšeně se vpil do jeho hebkých polštářků a neváhal vklouznout jazykem do jeho pusy. Riskoval, moc dobře to věděl, ale bylo mu to jedno, už mu na té dovolené tak nezáleželo, když věděl, že ji nestráví s Itachim. Ignoroval bratrovy pokusy se mu vytrhnout a líbal ho, dokud Itachiho odpor nezeslábl. Po době, která mu připadala kraťoučká, ale mohla trvat i několik minut, se neochotně odtrhl. "Nikdy tě nepřestanu milovat, víš to, že ano?" broukl zastřeně.

.

"Ano, vím, protože nikdy nebudu nikoho milovat víc než tebe," broukl Itachi oddaně a hladil bratra po zádech. Úplně se ztrácel a potácel v hebkých polštářcích vzájemné lásky. Byl si jistý, že s bratrem budou navždy. Podobnou jistotu viděl i v Sasukeho očích, hned vedle nekonečného moře horkého citu jen pro něj. "Jsi ten nejlepší partner na světě. Jak se vrátíš, tak ti všechen ten čas beze mě vynahradím." Hlavně už bude určitě zdravý.

.

"Jen aby," zasmál se Sasuke a mrkl na něj. "A teď si pojď vzít tu snídani, než to úplně vystydne," pobídl následně svého miláčka a podal mu talíř s míchanými vajíčky. Bude si ještě muset na tu cestu sbalit, na to se těšil ze všeho nejméně. Odpoledne zavolá Narutovi, byl si jistý, že jeho nejlepší kamarád bude nadšený. Aby taky ne, komu se poštěstí jet zadarmo na Madagaskar. Jediné, čeho se obával, byly nějaké místní nemoci, bůhví, co se tam všechno vyskytovalo, ale očkování prý nebylo nutné.

~~~

Naruto se nemohl na dovolenou s nejlepším kamarádem dočkat o to víc, byl jeho stav kontrastující. Pobledlá tvář a vytřeštěné oči. Vypadal jako kompars do divokého hororu, ale horor zažíval spíš on sám. Už před nástupem do letadla jaksi zjistil, že se mu úplně ta představa desítek kilometrů nad zemí moc nepozdává, ale Sasuke ho vyhecoval a nastoupil. Teď si nadával, že nezůstal radši na zemi. Úplně cítil, jak mu na čele raší studený lepkavý pot.

.

Na rozdíl od Naruta, Sasuke neměl s létáním žádný problém, tím spíš, že to nebyl jeho první let. Psal si zamilované SMSky s Itachim, nechtělo se mu ho opouštět a měl dojem, že se mu už teď stýská. Snad to nové zážitky na ostrově trochu zmírní.

"Hele, věděl jsi, že na Madagaskaru se vyskytuje přes čtyřicet živočichů, kteří patří mezi endemity a nikde jinde na světě přirozeně nežijí?" optal se svého kamarádka ledabyle, ale když se nedočkal odpovědi, otočil se k němu. "Naruto? Je ti něco?"

.

Blonďáček kamarádovi ani nedokázal odpovědět. Musel hodně polykat vzduch, aby okamžitě nevrhl. Možná by mu pomohl prášek proti nevolnosti, ale ani ve snu ho nenapadlo, že by mu mohlo být špatně. V autě snášel všechno v pohodě, ale tady? To byla muka! A ještě ke všemu museli přestupovat v Istanbulu. Do toho druhého letadla nevleze ani za nic. Teď si ty tři hodiny přetrpí, ale třináct do Afriky už nedá.

.

Sasuke brzy poznal, kolik uhodilo a počastoval Naruta soucitným pohledem. Byl rád, že se mohl pochlubit kachním žaludkem, kterému žádný pohyb nic neudělal, na poutích vždycky nejraději vymetal ty nejšílenější atrakce. "Něco ti na to dám, jen musíme zavolat letušku, aby ti přinesla pití," přislíbil kamarádovi účastně a přitáhl si příruční tašku, ve které měl nejnutnější věci a díky Itachimu také miniaturní lékárničku.

.

Naruto lehce přikývl a začínal se poohlížet po tom pověstném pytlíku na zvracení. Měl pocit, že už v sobě obsah žaludku neudrží ani o minutu déle. Roztřesenýma rukama se snažil otevřít papírový pytlík a v obličeji už nabíral spíš zelenou barvu. V poslední chvilce zabořil hlavu do pytlíku a začaly se ozývat dávivé zvuky, které přilákaly pohledy okolních spolucestujících. Blonďáček se snažil udržet, ale žaludek řekl, že to, co je uvnitř, prostě nechce!

.

Mladý Uchiha se malinko vyděsil, netušil, že to bude s tou Narutovou nevolností tak vážné. "To bude dobrý, neboj," uklidňoval ho a rozhlížel se po růžovovlasé letušce, která už k nim spěchala. "Až se trošku uklidníš, spolkneš prášek a zbytek letu prospíš, bude to… sakra, Naruto!" Sasukeho ujišťování bylo zakončeno zaklením, když jeho nejlepší kamarád vysíleně spustil ruku s tím nepořádkem a nakapal mu část zvratků na boty. "Dávej přece trochu pozor!"

.

Naruto měl co dělat sám se sebou a popravdě mu zrovna v téhle chvíli něčí boty úplně ukradené. Odevzdal plný sáček a dostal nový, který ale ihned pokřtil dalším zvracením. Už toho příliš nebylo, ale žaludek se mu svíjel v křečích, jako by se on sám měl vyzvracet ven. "Určitě umřu," špitl po chvíli, když dokázal najít hlas a Sasuke mu podal papírový kapesník.

.

"To víš, že ne, bude to dobrý," pokoušel se ho černovlasý mladík přesvědčit a odmítl pomoc letušky, která mu chtěla kecky vyčistit. Raději si je mokrými ubrousky vydrhl sám. "Chceš dovést na záchod?" zeptal se Naruta, protože si nebyl jistý, jestli jeho blicí orgie nebudou pokračovat, navíc se po nich většina cestujících s odporem dívala. To byl teda nápad, příště se ujistí, že jede na dovolenou s někým, komu se v letadle nedělá špatně.

.

Blonďáček jenom vyčerpaně zavrtěl hlavou a držel ji dole. Nebyl si úplně jistý, jestli těch pár hodin do Turecka přežije, ale snad ano. Hrozně rád by se napil a spláchl hnusnou chuť zvratků, ale bál se cokoliv polknout, aby se mu neudělalo ještě hůř. Ani se radši na okolní cestující nedíval. Naštěstí seděl u okna a vedle něj Sasuke. Úplně v uličce byl nějaký cizí muž, který se trochu odtáhl, jako kdyby snad měl infekci. "Už tam budeme?" zeptal se dětinsky.

.

"Je to jen hodina, co jsme nastoupili," odpověděl mu Sasuke, "musíš vydržet… hele, mysli na to, co nás tam čeká. Teplý moře, písečný pláže, spousta koktejlů, přírodních krás… a lemuři. Nebude to skvělý? Budeme se mít jako králové." Doufal, že vyprávěním o všech úžasech, které ostrov skrývá, přinese Narutovi aspoň trochu rozptýlení. Jemu samotnému bylo strašně líto, že to všechno teď nebude moct prožít s Itachim, ale jinak se těšil, třeba i na nějaká speciální tamější jídla.

.

Naruto se snažil, ale popravdě mnohem víc pošilhával po prášcích v Sasukeho ruce. Dal by si klidně i celý balíček, kdyby to zabralo, ale teď by nepolkl ani lžičku vody. Snad se mu žaludek uklidní, než přistanou a bude si moct jeden dát. "No, snad to bude stát za tohle utrpení… snad bych tam i radši doplaval."

.

"To bys měl pak automaticky medaili mistra světa," zazubil se mladý Uchiha, "pokud by tě ovšem cestou něco nesežralo, v moři je spousta žraloků. A věř mi, že to za to bude stát. Taková exotika, na to budeš vzpomínat celý život." Vystopoval směr Narutova pohledu a přivolal letušku, aby jim přinesla něco k pití. "Až budeš moct, tak se napiješ a uleví se ti."

.

Plavovlasý mladý muž se opřel o sedačku a zavřel oči. Ve svých dvaceti letech měl pocit na umření. Snad ty prášky budou pořádný dryák, aby ho to oblbnulo na celou cestu. Měl teď prázdniny. Sice měl před sebou pár zkoušek z humanitních oborů, neudělal první ani druhý termín, ale říkal si, že dovolená a ještě zadarmo bude boží… snad bude, pokud přežije let.

~~~

Už když o mnoho hodin později přistávali na africkém ostrově, byl Sasuke jako u vytržení. Co teprve, když k Narutově nesmírné úlevě vystoupili! Z letadla viděl průzračné moře a krásné pláže lemované palmami a lesy, ale na různých místech se vypínaly i porostlé hory, planiny a kopce. Nemohl se dočkat, až budou objevovat aspoň zlomek ze všech těch přírodních krás, které ostrov nabízel.

.

Plavovlasému mladíkovi se ulevilo, že pod nohama cítí pevnou zem. Nejradši by jako v historických filmech v mořeplavci poklekl a políbil ji jako spásu světa, ale asfalt nebyl tak zajímavý jako nekonečná pláž. I on dokázal ve svém stavu ocenit krásy ostrova, ale už se spíš viděl na hotelu v posteli a s klimatizací. Teplo tu bylo vydatné, jak byli mnohem blíž rovníku než v Evropě. "Doufám, že na dnešek nic neplánuješ."

.

"Chtěl jsem se jít vykoupat, moře bude určitě super," prohlásil Sasuke, ale když viděl Narutův zbídačený výraz, povzdechl si. "Dobře, dobře, dáme si na hotelu pauzu, hoďku nebo dvě se prospíme a uvidíme, jak ti potom bude," přislíbil, když společně zašli do příjemně chladné budovy letiště, aby vyzvedli zavazadla a zařídili nějaký odvoz do hotelu. Nebyly tady takové davy cestujících jako třeba v Itálii, přeci jen dovolená tady byla pěkně drahá.

.

Naruto si oddechl. Znal Sasukeho moc dobře a věděl, že by nejraději vyzkoušel všechno, co ostrov nabízí, ale měl na něj ohled. "Díky, dost mi to bodne." Po dvanácti hodinách v tom pekelném stroji a předtím z dlouhých hodin čekání na přestup byl celý rozlámaný, nesvůj a vysílený. Navíc možná trošku ještě působily ty prášky, takže by se rád dal nějak dohromady a mohl si to tu užívat plnými doušky.

.

Jakmile u sebe měli všechny svoje tašky a kufry, nechal Sasuke Naruta hlídat u zavazadel a sám se šel na informace poptat na místní taxi službu. Doufal, že si se svou angličtinou vystačí, uměl mluvit celkem na dobré úrovni.

Když pak v dusivém horku přejížděli silničkou k místu jejich ubytování, nepřestával se mladý Uchiha podivovat skoro všemu, co za nepříliš čistými okénky viděl. Neustále do Naruta šťouchal a ukazoval mu tu lemura, tu baobab, tu nějakou ještěrku, ale zdálo se, že blonďáček je myšlenkami úplně někde jinde.

.

Naruto by se opravdu rád věnoval svému okolí, ale po cestování byl zmožený a žaludek měl jako na vodě. Snad ani po nejdivočejším flámu mu nebylo tak špatně. Řekl si tedy, že se zdejším krásám bude věnovat až zítra. Mají tady být čtrnáct dní, tak mu přece nic neuteče. Společně se dovlekli na pokoj. Ani se nesnažil vybalovat a svalil se na postel. "Vzbuď mě až zítra," oznámil kamarádovi huhlavě.

.

Sasuke si povzdechl. Doufal, že se Naruto zregeneruje rychle, určitě nemůže doopravdy spát až do zítřka. Ve dvaceti by mu mohly stačit tak dvě až tři hoďky. Jemu samotnému se spát vůbec nechtělo, nejradši by počkal tak maximálně půl hodiny a hned by někam vyrazil. Místo toho otevřel flašku s minerálkou, aby se trošku zavodnil, a otevřel okno dokořán. Opřel se o jeho rám a zasněně se díval do dálky na zelené hory.

.

Plavovlasý mladý muž skutečně usnul. Konečně s ním nic nenatřásalo a nekymácelo. Postel byl příjemné měkká a čistá. Spal jako miminko po kojení. Spokojeně a blaze. Div si necucal palec. Skutečně spal div ne tři hodiny, než ho něco začalo šimrat na noze. "Sasuke, nech toho," zabručel nespokojeně a pohl nohou, ale šimrání nepřestávalo.

.

Mladý Uchiha už měl mezitím tisíc chutí vyrazit na průzkum sám, ale solidárně čekal, až se Naruto probere. Nakonec se uvelebil s knížkou na svém vlastním lůžku a velice ho překvapilo, když zaslechl Narutův hlas. To mluvil ze spaní? Možná byl spíš jen tak v polospánku. "Ale já přece nic nedělám," odpověděl mu pro případ, že by to byla ta druhá možnost.

.

"Tak mě nelechtej na noze," zabručel nespokojeně blonďáček. Copak mu nemohl dát pokoj? "No tak fajn," sykl nakvašeně, "já už teda vstávám, když mi nechceš dát pokoj," zavrčel nepříjemně a prudce se posadil. Jaké bylo jeho překvapení, když na lůžku mezi jeho nohama seděl vykulený pavouk. A nebyl lecjaký mrňousek. Byl velký snad jako talíř! "Sasuke," kníkl vyděšeně a bál se vůbec pohnout.

.

Mladý Uchiha nebyl právě tou pravou osobou, kterou by měl upozorňovat na přítomnost pavouka v místnosti. Jeho arachnofobie se projevovala i u malých domácích potvůrek, natož u takové tropické zrůdy. Jakmile jeho oči našly příčinu Narutových potíží, rozlehl se hotelem výkřik, který by mnozí zaměstnanci jistě mohli považovat za řev před vraždou, zatímco Sasuke se tiskl ke stěně. "Zabij to! Zabij to! Určitě je to jedovatý!"

.

Naruto seděl jako zařezaný a koukal na pavouka, který byl náhle středem pozornosti. V duchu se modlil, ať se hlavně nehýbe. Jenže, jak se snažil opatrně odtáhnout, tak ta mrška se asi začala bát a rozeběhla se k němu. Zřejmě se u něj chtěla schovat, ba co hůř zaútočit. Blonďáček vyletěl z postele s řevem paviána a vrhl se do předsíně. Pavouci mu normálně nevadili, ale tohle monstrum bylo i nad jeho limity.