Tak je to tady =) Předchozí série byla typická Shisuiovou snahou o vztah se Sasukem, kterého se mu po mnohých útrapách podařilo dosáhnout. Ve druhé sérii boj nadále pokračuje - už ne o vztah jako takový, ale o jeho naplnění. Jak citové, tak i fyzické, kterému se Sasuke dosud zuřivě brání - doslova jako lev.

 

Dnešní kapitola zcela navazuje na poslední z předcházející série. Sasuke paří na oslavě osmnáctých narozenin mezi svými, a jak to tak při zapíjení čerstvé dospělosti bývá, nevyhne se ani on poněkud bolestivým následkům. Ve druhé části pak Shisuiovi vyprší měsíční limit.

 

 

Oslava, kterou na počest Sasukeho osmnáctin uspořádal Naruto, byla ve všech směrech daleko divočejší než rodinné shromáždění u chlebíčků. Pro nejmladšího Uchihu začala vlastně už v pět, kdy dorazil ke svému blonďatému příteli domů a Uzumaki jim na rozehřátí namíchal dvě prakticky po okraj naplněné sklenice vodky s džusem. Samozřejmě si něco takového mohl dovolit jen proto, že byli jeho rodiče zrovna na nákupu v Hornbachu. I když Minato i Kushina byli v jistém směru daleko liberálnější a o synově plánované akci věděli - i o Sasukeho přespání. Předem jim bylo jasné, že budou tu noc poskytovat přístřeší dvěma totálně nakaleným klukům, ale brali to s rezervou, osmnáct je člověku opravdu jenom jednou. Krátce po tomhle úvodu se Sasuke s Narutem přesunuli do města, kde měli předem zamluvené dva stoly v jednom baru. Během slabé hodinky se sešla snad polovina jejich třídy a několik dalších známých. Začalo gratulování a blahopřání, Sasukeho nakonec od neustálého potřásání bolela ruka. Kluci vždycky k všemu nejlepšímu přidali nějakou vtipnou nebo oplzlou poznámku, zatímco holky mladého Uchihu odvážně olizovaly s výmluvou na narozeninovou pusu. Na stole se taky kupilo hodně dárků, od tradičních hrnečků, přívěsků na klíče, miniaturek a kýčovitých obrázků na pracovní stůl, přes odvážnější věcičky jako třeba boxerky s nápisem Free me, your bird a žertovnou karikaturou opeřence v kleci, až po asi pět tabulek čokolád a bonboniér, které pochopitelně dostal Sasuke od těch lidí, kteří ho zas tak moc dobře neznali. Pak ovšem taky byla spousta těch, kteří si s hmotným dárkem nedělali hlavu a místo toho zvali černovlasého chlapce na panáka, což Sasuke jakožto oslavenec nemohl ze zdvořilosti odmítnout, tudíž dávka alkoholu v jeho krvi se brzy zvýšila na povážlivou hranici. Jako obyčejně se s tím nejujetějším dárkem vytasil Naruto, když Sasuke za hromového smíchu všech zúčastněných vybalil z krabičky s mašlí pouta potažená rudým plyšem. Zábava byla opravdu hlučná, všichni hodně pili, vášnivě debatovali, smáli se a křepčili na parketu. Pokud mohl Sasuke soudit, tak snad nikdo z jeho přátel nezůstal střízlivý a celá oslava končila v půl čtvrté ráno, kdy se mu nějakým způsobem podařilo dopravit se - či spíš dovrávorat - s Narutem do bytu Uzumakiových, přičemž se blonďák cestou několikrát velmi fyzicky sblížil se špinavým chodníkem.

Ráno bylo pochopitelně naprosto příšerné. Naruto prakticky okamžitě po probuzení musel odběhnout do koupelny, aby do záchodové mísy vyzvrátil přemíru včerejšího pití a vrátil se úplně zelený. Sasuke v sobě sice obsah žaludku udržel, zato měl dojem, že se mu rozskočí hlava. Ačkoliv to příšerně bolelo, vybuchnul smíchy, když si svého přítele pořádně prohlédl a zjistil, že má na čele obrovskou bouli, jak cestou z baru neustále padal na hubu.

"Co to máš na čele, Naruto?" divil se Minato, který jim oběma solidárně přinesl mléko, aby zneutralizoval kyselost alkoholu, který pozřeli.

"Představ si, tati," spustil blonďák s vážnou grimasou, "šel jsem si takhle včera z tý oslavy a najednou z ničeho nic se zvednul chodník a praštil mě do obličeje! Tomu bys nevěřil!"

Minato i Sasuke se rozesmáli.

"To je hrůza, jak jsou dneska ty chodníky drzý, co?" bavil se starší Uzumaki, "mimochodem všechno nejlepší k narozeninám, Sasuke. Trochu opožděně, no."

"Uhm… děkuju…" zamumlal Uchiha rozpačitě, bylo mu lehce trapně, když byli s Narutem v takovém stavu, ale Minato je kupodivu nijak nepeskoval. Kushina jim navíc uvařila podle jejích slov nejspolehlivější lék na kocovinu: velký hrnec domácí česnečky. Nevyčetli jim nejmenší! Sasuke u nich zůstal celé dopoledne a část odpoledne, lízali si s Narutem rány a vzpamatovávali se z té divoké pařby. Nakonec Sasuke usoudil, že se bude muset vrátit domů, takže se jakžtakž upravil a jen doufal, že se stihne do svého pokoje proplížit dřív, než si rodiče všimnou jeho smrtelné bledosti a zarudlých očí.

.

Shisui se zrovna vykutálel z pokoje, měl v plánu v kuchyni vyšťourat nějaký mls. Moc daleko ale nedošel. Na schodech se před ním malátně objevila chlapecká postava. Zaraženě na něho koukal. "Sasuke, vypadáš strašně. Pojď, než tě někdo uvidí." Otevřel dveře do bratrancova pokoje a pustil ho dovnitř, načež za nimi rychle zavřel dveře. Kdyby Itachi viděl svého brášku, tak by spustil šílené řeči. To rozhodně mladšímu nepřál.

.

"Je to na mě vážně tak poznat?" optal se nenadšeně Sasuke a shodil z ramene batoh, ve kterém měl kromě nejnutnějších věcí, které si vzal k Narutovi na přespání, také napěchované všechny dárky. "Bože, Shisuii, jestli mě ještě někdy po dnešku uvidíš pít, tak mi dej facku," zasténal následně a zhroutil se na svou postel, čehož okamžitě zalitoval, protože měl pocit, že mu hlava po tom nárazu exploduje. Popadl se za spánky a schoulil se do klubíčka, vypadal vážně dojemně zuboženě. Navíc si nebyl jistý, jestli nebude zvracet.

.

Shisui se k němu sklonil a útěšně ho pohladil po rameni. Sasuke vypadal, že chytá snad i zelený nádech. To musela být noc, když ještě po čtvrté odpoledne vypadal na umření. "Dobře, příště budu hájit tvé zdraví, ale teď mě spíš zajímá, co s tebou. Chceš vodu, prášek nebo raději kýbl?" Mladý Uchiha totiž vypadal, že každou chvíli vrhne. Položil mu dlaň na čelo, bylo ledové a lepkavé. Z toho se při nejlepším dostane zítra.

.

Sasuke zavřel oči a snažil se zhluboka dýchat. Zvláštní, že si člověk vždycky až zpětně uvědomil, že to, co mu v podroušeném stavu přišlo jako dobrý nápad, například míchání různých druhů alkoholu, ve skutečnosti zas až tak úžasný nápad nebyl. Nepokusil se ani Shisuiovi odpovědět, protože se mu v tu chvíli prudce zvednul žaludek, takže se vymrštil a bez jakéhokoliv slova vysvětlení se vyřítil do koupelny. Stačil za sebou ještě tak akorát zamknout, opravdu netoužil po tom, aby ho kdokoliv viděl v takovém stavu, a pak už do záchodové mísy vyzvracel všechno, co se v něm tak pracně snažil od rána udržet.

.

Shisui se ničemu nedivil - snad jen té rychlosti, jakou člověk dokáže v tomto případě vyvinout. Vyšel na chodbu, kde se střetl s Itachim. Ten se šel podívat, kde se na chodbě vzalo divoké dupající zvíře. "Sasuke už je zpátky?"

"Už se vrátil…"

"On zvrací?" Chtěl přejít ke koupelně, ale Shisui ho zastavil.

"Nech ho být, teď by rozhodně nebyl rád za tvoji společnost," snažil se jej zbrzdit.

"Neříkej mi, co mám či nemám dělat!" Odstrčil jeho ruku. Je to jeho bráška a on o něj má starost! Nakonec jen přešel k Sasukemu do pokoje s úmyslem tam na něj počkat a přesvědčit se, že je v pořádku.

Shisui nad tím jenom protočil oči a vešel do pokoje, který sdílel s bratrancem. Dveře nechal otevřené, aby slyšel, jak Sasuke dostane kázání.

.

Sasuke ještě nějakou dobu poté, co ustaly žaludeční křeče, zůstal složený na chladných dlaždičkách, třásl se a lapal po dechu. Do háje, takhle se zřídit! Měl pocit, že asi umře. Po několika minutách pomalu vstal, spláchl to svinstvo a domátožil se k umyvadlu, aby si vyčistil ústa. Musel několikrát zopakovat kloktání vodou z kohoutku, než konečně přestal v puse cítit kyselost zvratků. Nakonec si umyl i obličej, a když už byl tak nějak trošku schopný ovládat reakce svého těla, vyšel z koupelny a doloudal se do svého pokojíku. Hned na prahu zalitoval, že v ní radši nezůstal až do večera, protože ho čekalo střetnutí s dalším členem rodiny. Itachi se opíral o jeho pracovní stůl, a jakmile Sasuke vstoupil, přejel svého mladšího sourozence od hlavy až k patě upřeným pohledem.

"No, ty teda vypadáš," podotkl tiše.

"Itachi, prosím tě jenom o jedno," zamumlal Sasuke, aby předešel tomu, co očekával, "jestli na mě chceš řvát, mohl bys to odložit na zítřek? Asi by mě to teďka zabilo." Opatrně si znovu lehl na svou postel a pod bolavou hlavu si strčil polštář. Takovou kocovinu snad nezažil ani na Silvestra, a že už jich měl pár za sebou.

"Zasloužil bys pár facek," neodpustil si Itachi, přišel k jeho lůžku a přisedl si na okraj, "neříkal jsem ti, že se máš chovat zodpovědně? Ale to ne, co? Radši nechci vidět, cos do sebe všechno nalil. Asi by to byl hodně dlouhý seznam. Je div, že nemáš otravu alkoholem. Podívej se na sebe, jsi bílej jako křída…" Sasuke zkřivil obličej, popravdě příliš nevnímal obsah Itachiho slov, jen jejich hlasitost, která, ačkoliv na něj nekřičel, byla pořád na jeho momentální vkus až příliš velká. Itachi si toho všiml a povzdechl si: "Kdybys mě jednou poslouchal…" Pak se zvednul, odešel do koupelny, kde vyštrachal látkový kapesník a namočil ho ve studené vodě. Vrátil se k Sasukemu a připlácl mu mokrou látku na čelo.

"Díky," hlesl mladší Uchiha vděčně, protože to blahodárně působilo na jeho migrénu.

"Bráško, bráško…" zakroutil nad ním Itachi hlavou, ovšem s mírně nadzvednutými koutky, "ty jsi pako, viď?"

"Tohle už nikdy," zaúpěl Sasuke, "do konce života budu abstinovat!"

Itachi se přemáhal, aby se nerozesmál nahlas. Bylo mu jasné, že tohle přesvědčení vydrží Sasukemu jenom tak dlouho, než se dá zase dohromady. Teď ale vypadal tak náramně k politování, až to bylo roztomilé. Natáhnul ruku a jemně ho pohladil po tváři.

"Zkus usnout," poradil mu, "zítra ti bude líp, neboj. Řeknu našim, že ti není dobře, nějak to už s nima se Shisuiem skoulíme."

"Hmm… děkuju," špitl opět Sasuke a zavřel oči, protože uznal, že na tom Itachiho návrhu může něco být. Jeho starší bratr ještě chvilku váhal, jako by sváděl nějakou vnitřní bitvu, ale pak se naklonil a na malý okamžik přitiskl rty do Sasukeho hebkých vlasů. Poté se zvednul, odešel z jeho pokoje a tiše za sebou zavřel dveře.

.

"Moc jsi ho nešetřil," ozval se Shisui, jen co za Itachim zapadly dveře od jejich pokoje.

"A cos čekal? Měl jsem ho snad pochválit? Kdo ví, co všechno včera vyváděl, když se dokázal zřídit tímhle způsobem," osočil se Itachi nabroušeně, bratranec mu vždycky uměl zvednout tep.

"Možná trochu shovívavosti s mladickou nerozvážností by ti nezaškodilo. Není to zase tak dávno, co tobě bylo osmnáct…

"Tak mimo jsem nebyl!

"No, střízlivý jsi taky zrovna nebyl a ta lampa s tebou taky nikam jít nechtěla." Připomněl mu Shisui veselou historku s pouliční lampou, která byla atakována milostnými výlevy Itachiho srdce.

"Ts." Dlouhovlasý Uchiha k tomu neměl žádnou odpověď. Nerad na to vzpomínal, protože sám si pamatoval jen útržky a zbytek znal z vyprávění svých kamarádů. Deidara měl tu drzost ho dokonce vyfotit! Pro Itachiho to byla černá skvrna na bílém štítě.

~~~

Z letních prázdnin už byla ukrojena přesně jedna polovina. Počasí se relativně umoudřilo, bylo krásně, teplo a slunečno, ale největší pařáky už přestaly. Sasuke chodil dvakrát týdně na brigádu, na tréninky aikida, a ve zbytku si užíval volna plnými doušky. Denně se koupal v bazénu, četl knížky, poslouchal hudbu, střídavě se věnoval různým sportům - chodili si s Narutem a dalšími kamarády zahrát squash, florbal, basket nebo jezdili na in-linech. Byl naprosto spokojený a svojí dobrou náladou nakazil i zbylé obyvatele domu.

V úterý ráno se Sasuke vyspal do růžova. Na brigádu nemusel, nikdo ho nebudil a navíc se mu zdál docela hezký sen. Ještě dlouhou dobu po procitnutí se slastně povaloval ve vyhřáté postýlce a užíval si tu letní pohodu. Pak vstal a zamířil do koupelny, jak jinak, ranní hygiena musí být. Popravdě nikdy nevěděl, kdo který den zůstává doma, co se Itachiho a Shisuie týkalo. Připadalo mu, že se v ordinaci u Onokiho střídají, jak se jim zrovna zachce.

.

Shisui slyšel Sasukeho vyjít z pokojíčku. Byl už nějakou dobu vzhůru a brouzdáním po internetu si krátil chvíli. Dneska byl totiž den ukončení jeho dobrovolného celibátu a hodlal to Sasukemu připomenout. Když mu říkal, že to bude počítat, tak nelhal, v kalendáři v mobilu si každý den zkontroloval přibližující se datum. Přeběhl přes chodbu do Sasukeho pokoje. Uvnitř byl čerstvý vzduch, bratranec spal zřejmě s otevřeným oknem. Lůžko bylo ještě teplé a v peřinách se zřetelně rýsoval vyležený důlek. Dostal dobrý nápad, lehl si do postele mladého Uchihy a zaujal provokativní pozici.

.

Sasuke si v koupelně vyčistil zuby, opláchnul si obličej a prsty malinko pročísl vlasy, po ránu je měl vždycky hrozně rozcuchané - tedy víc, než bylo obvyklé vzhledem k tomu, že v zátylku se mu je nikdy zkrotit nepodařilo. Prostě si trčely, jak se jim zachtělo. Na okamžik zauvažoval i o sprše, ale nakonec nad tím mávl rukou, nechá to na večer. V černých boxerkách a v potištěném tričku, které dostal k narozkám, se přesunul zpátky do svojí místnosti a překvapeně zamrkal, když spatřil neočekávanou návštěvu. "Jééé," protáhnul vesele, "kdo to jedl z mého talířku? Kdo to seděl na mé židličce? A kdo to spinká v mojí postýlce? Čauves Shisuii, co tu děláš?"

.

"Měsíc vypršel," poznamenal významně a smyslně přivřel oči. Musel přiznat, že po tom měsíci, kdy měl toho černovlasého anděla denně na očích, byl nadržený. Byl na sebe hrdý, že to v těchto složitých podmínkách vydržel. "Čekám tady jen na tebe." Vstal z postele a chytil Sasukeho za boky. Přiblížil se rty k těm jeho a při mluvení se o ně otíral. "Moc jsem se na tebe těšil."

.

Sasukemu se nejprve na tváři objevil ohromený výraz, totiž, jasně, po skončení limitu tak nějak tušil, že si bude Shisui chtít užít, ale divil se, že to na něj tak vybalil. Ovšem konečně… proč ne? Z předchozích zkušeností věděl, že bratránek nebude sám, kdo si to užije. Roztáhl tedy ústa do širokého úsměvu a v očích mu zajiskřilo, když provokativně prohodil: "Vážně? Vidíš, já zrovna uvažoval, že bysme ten celibát mohli prodloužit o další měsíc. Schválně, co by to s tebou udělalo."

.

"To ani nechtěj vědět, bych tě vyždímal do poslední kapičky," zavrněl s hříšným podtónem v hlase. "Musel by sis hodit na týden marod pro celkové tělesné vyčerpání a tvůj bráška by mi vykopal krásný hluboký hrob a zaživa mě pohřbil. Pak bych ho chodil strašit." Přesunul ruce trochu dozadu a Sasukeho k sobě přitlačil. Nemusel se už ohlížet na žádné sliby. Vzal bratránkův ret mezi zuby a laškovně za něj potáhnul.

.

"Rozkošná představa," uculil se Sasuke v žertu a musel v duchu zahnat obraz poloprůsvitného Shisuie, jak se vznáší v noci nad Itachiho postelí, aby se nezačal řehtat, "ale přece jen by to vůči němu nebylo fér. Tak holt to necháme tak, jak to je." Objal bratránka kolem pasu a zavřel oči, když se bez pobízení vytáhl na špičky a přitiskl se svými ústy na Shisuiovy rty. Musel uznat, že bylo fajn zase cítit jeho tělesnou blízkost. Bez okolků mu přejel jazykem po zubech, aby si mezi ně získal přístup.

.

Starší Uchiha velice ochotně povolil čelisti a uvolnil tak prostor pro Sasukeho jazyk. Sám se žhavě ponořil do jejich polibku. V hlavě mu bleskla myšlenka, že byl blázen, když si tohle dokázal měsíc odpírat. Měl pocit, jakoby ochutnával něco nového, exotického. Vjížděl do bratránkovy pusy a ihned se vracel do svojí. Rukama mu přejížděl po zádech, u spodního lemu trička neváhal ani na okamžik a vklouzl pod bavlněnou látku.

.

Sasuke si se sklopenými víčky vychutnával to teplé vlhké spojení jazyků a měkkých rtů. Nořil se hluboko do pusy staršího Uchihy a na oplátku ho nechával prozkoumávat svá vlastní ústa. Prsty pravé dlaně sevřel hrst jeho havraních vlasů v zátylku a tisknul se k Shisuiovi jako živý magnet. Vnímal jeho ruce, které s jakousi nedočkavostí zajely pod jeho tričko, a musel připustit, že ty dotyky po více než třiceti dnech byly příjemné.

.

Shisui se cítil jako vyprahlý poutník na poušti a Sasuke po kapkách hasil jeho žízeň. Chtěl ho nahého a vzrušeného. Jen pro něj. "Sasuke," vzdychl procítěně do těch měkkých, horkých a přijímajících úst. Na okamžik přesušil jejich kontakt, aby mladíkovi mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Okamžitě si ho k sobě přitiskl, snad jakoby mu měl utéct, o čemž pochyboval. Přišlo mu, že tak žhavé líbání ještě nezažil.

.

Sasuke samozřejmě nehodlal dovolit, aby mezi nimi vznikla taková nevyrovnanost, ještě pořád nebyl s tím vztahem sžitý natolik, aby mu to nevadilo a necítil se potenciálně zranitelnější. Proto se od bratránka znovu odvrátil, aby mohl s jeho vrchním oděvem provést to samé, co on udělal s jeho. Pravda, Shisui měl oproti němu ještě pořád výhodu, měl na sobě kraťasy, zatímco on byl jenom ve spodním prádle, ale to už nechal být a opět se k němu těsně přivinul.

.

V narůstající roztouženosti sjel rukama na Sasukeho zadek a přitlačil ho k sobě. Otíral se svým klínem o jeho a opustil lákavá ústa. Nechal svůj zrychlený dech tříštit o chvějící se kůži na krku, než se k ní lačně přisál. Musel se krotit, jinak by tam mladému Uchihovi zůstala památka a to by nebylo moc fajn. Od měkkého hrdla se dostal k oušku, polaskal jej hrotem jazyka a něžně zatahal zuby za lalůček.

.

Sasuke se malinko prohnul v zádech a tiše zavzdychal. Shisuiovy hrátky ho nenechávaly zrovna v klidu, zvlášť když se začal věnovat jeho uchu, které u něj bylo prostě zaručeným spouštěčem slasti a jeho stimulace po tak dlouhé pauze v intimnostech zařídila, že začal pomalu tvrdnout a vzrušovat se. Dech se mu zrychlil v důsledku vyšší tepové frekvence, jak jeho tělo potřebovalo dohnat zásoby kyslíku. Automaticky svýma rukama hladil Shisuie po zádech, intenzivně přejížděl ty pevné hladké svaly a lehce je masíroval.

.

Shisui pečlivě opečovával bratránkovo ucho, věděl moc dobře, co to s ním dělá a hodlal toho jako vždy patřičně využít. Líbal jemnou kůži v okolí sluchové orgánu a po přitisknutí lehce zamručel, aby se vibrace přenášely na laskanou pokožku pod ním. U něho samotného nebyl s erekcí žádný problém. Měsíc se musel zaříkávat, aby na bratrance nepomyslil jinak než v rodinné rovině, a teď mohl všem svým myšlenkám povolit stavidla. Brzy se o Sasukeho otíral tvrdým vzrušením.

.

Mladší Uchiha silně prožíval rafinované dráždění jeho nejvýraznější erotogenní zóny a také samozřejmě kontakt s tuhou vybouleninou v bratrancových kraťasech, která jeho velmi podporovala co do tvrdosti, až byl plně vzrušený. Čas od času se mu z úst vydral i nějaký ten tlumený sten. Jak tak stáli blízko u sebe, přesunul se rukama na Shisuiovu hruď a použil mírný tlak, aby ho se slovy: "Myslím, že vleže to bude pohodlnější," donutil couvnout směrem k posteli, kterou před krátkou dobou opustil.