Sasuke nemůže doma vydržet. Otec stále nedokáže pochopit, že být gay není nemoc a nemusí kvůli tomu neustále vyšilovat. Musí si jít vyvětrat hlavu na své oblíbené místečko, kde jako malí trávili spoustu času s Itachim. Jenže nebude tam tak sám, jak si představuje, ale dojde ke středu dvou světů.

 

 

"Sasuke! Kolikrát ti mám říkat, že se máš vzpamatovat. Není to určitě nic trvalýho, tak toho konečně nech a začni se chovat normálně," zahartusil Fugaku a promnul si spánky. Tohle je na něj moc. Nechtěl se uchylovat k násilí, ale snad to z toho kluka bude muset vytlouct. Copak je tohle možné? V jejich rodině takové zvrácenosti určitě nikdy nebyly.

.

Nejmladší příslušník klanu Uchiha ještě teď legračně poskakoval, jak se urychleně snažil natáhnout si kalhoty a nezůstávat před svým otcem jen ve spodním prádle. Ostatně na sobě neměl ani to, když Fugaku Uchiha tak nečekaně přišel domů dřív… Jeho lamentace ignoroval, protože ho pálilo ponížení, kterého se mu dostalo před sympatickým mladíkem, se kterým se před několika týdny seznámil v jedné z kaváren a kterého jeho otec před pár minutami vyhodil polonahého z domu. "Tati, to bylo přehnaný! Mohl jsi ho nechat aspoň oblíct!"

.

"Jistě, ještě mi řekni, že jsem měl počkat, až si tady navzájem vykouříte, ne?!" zavrčel Fugaku ostře a div mu z očí nešlehaly blesky. Kdo ví, jestli se tu něco podobného neděje každý den. "Navíc, říkat mi taťko, a že bych se měl jít uklidnit, mi nepřijde jako úcta k někomu staršímu," ten světlovlasý mladík ho pěkně vytočil, "nakonec může být rád, že jsem ho nezatkl." Něco by mu klidně přišil. Měl tep někde na hranici infarktu a přitom v práci to byl dneska pohodový den.

.

Sasuke si konečně přetáhl přes hlavu tričko, takže kompletně schoval svoji nahotu, ale přesto se teď červenal ještě víc než předtím. Ono být přistižen otcem při tak intimní horké chvilce nebylo něco, po čem by celý život toužil. A zrovna dnes měl být barák volný! Matka odjela na služební cestu do hlavního města, Itachi měl školu do večera a otec se obyčejně vracel celkem pozdě. "Neměli jsme kam jít, Suigetsu má doma rodiče a na veřejnosti jsme to dělat nechtěli," zamumlal rozpačitě, "myslel jsem, že přijdeš až večer." Pravda, Suigetsu byl celkem držka, nikdy si z ničeho nic nedělal, ale na druhou stranu ho před otcem nevaroval. Netušil, že se někdy setkají!

.

"No a co, to mě vůbec nezajímá. Zakazuju ti se s ním ještě stýkat, je to pro tvoje dobro," rozkázal nekompromisně. Fugaku byl velitel zásahové jednotky u policie. Byl zvyklý rozkazovat a nekompromisně trestat neuposlechnutí. Všechno řešil rázně a okamžitě, žádné prodlevy. Jen doma to nebylo tak jednoduché. Měl svou rodinu rád a Sasuke byl zrovna ve věku, kdy poslouchat rodiče bylo hodně nepopulární, a hlavně si tahal domů kluky!

.

Sasuke protočil oči v sloup, už to tady bylo zase. Nebylo to jen se Suigetsem, otec mu zakazoval stýkat se s kluky obecně. Tedy, aspoň v určitém smyslu. V otázce sexuality byl jaksi dost konzervativní a jeho orientaci prostě nedokázal překousnout. "Nebo co, upálíš mě za to?" odsekl možná trošku drze, na rozdíl od svého staršího bratra zdědil bujný temperament a nezkrotnost. V kombinaci s pubertou, respektive šestnáctým rokem věku, to byla docela bouřlivá kombinace.

.

"To by k ničemu nebylo… No tak, Sasuke, zkus mě pochopit. To, co děláš, je nepřirozený. Jen poblouznění smyslů v pubertě. Určitě z toho vyrosteš. Domluvíme se, ty toho necháš a já taky." Nejradši by ho vzal k doktorovi, ale Mikoto mu vysvětlila, že homosexualita není nemoc a opravdu ji nemůže vyléčit prášky. Jí samotnou ten fakt trošku mrzel, protože to znamenalo, že se od nejmladšího syna nedočká vnoučat, ale jinak svého syna zahrnovala láskou, podporovala ho a svého muže krotila, byť to bylo opravdu těžké. Nedávno vyhodil z práce jednoho z podřízených kvůli orientaci, byť tvrdil, že to bylo z organizačních důvodů. Viděla mu až do žaludku, co přišel na Sasukeho tajemství, tak s ním na tohle téma nebyla řeč a na všechny hleděl podezřívavě, jako by se měl nakazit.

.

"Jo, a ještě do minulýho století bylo nepřirozený, že by ženský mohly volit nebo studovat na vejškách!" opáčil prudce Sasuke a do kapsy shrábnul ze stolku klíče, "měl by sis uvědomit, v jaký době vlastně žiješ! Já si svojí orientaci nevybral, vy jste mě tak zplodili, a ty mi to teda vůbec neulehčuješ!" Jako had se protáhnul kolem otce dřív, než zase nějakou schytá, což při takových hádkách nebylo nic až tak výjimečného. Protože tentokrát navíc nebyla doma matka ani Itachi, neměl se ho kdo zastat.

V chodbě rychle vklouznul do bot a vyběhl z domu dřív, než ho mohl Fugaku zastavit. Na ulici se rozhlédl, jestli náhodou ještě někde neuvidí Suigetsa, ale ten už byl kdoví kde. Snad se mu podaří nějak mu to vysvětlit, omluvit se… Hmm, ale stejně pochyboval, že s ním ještě bude chtít něco mít, když jeho otec tak vyvádí. S rukama v kapsách a se zamračeným výrazem se vydal do podvečerního okolí.

.

Fugaku doma zuřil. Připadal si hrozně bezmocný. Copak udělal někde chybu ve výchově? Proč je jeho syn takový? Chtěl, aby byl jako Itachi. Skvělý student, klidná a poslušná povaha. Sasuke by si měl vzít ze staršího bratra příklad. Dokonce ho už viděl s pár dívkami a byl si jistý, že něco podobného jako u Sasukeho nehrozí. Třeba ta jeho poslední přítelkyně se mu zamlouvala. Byla chytrá, moc dobře věděla, že si u něj má udělat dobré oko, aby ji bral vážně.

.

Sasuke došel k pobřeží, které bylo od jejich domu vzdálené asi tři kilometry. Bylo to jeho oblíbené místo, měl moře rád. Bylo tak nespoutané, magické, nikdo ho nedokázal ovládnout, dřímala v něm nesmírná síla vodního živlu. Třebaže bylo hezky, na koupání už nebylo počasí a podle toho to taky vypadalo, na pláži skoro nikdo nebyl, jen pár lidiček venčilo psy.

Mladý Uchiha došel ještě o kus dál. Jako malí si tu s Itachim často hráli a objevili jedno místečko. Dalo se k němu trošku obtížně dostat, protože bylo třeba se protáhnout úzkou skalní průrvou, ale pak se otevřela plocha s mnoha útesy, kde se dalo dobře sedět. Právě tam se Sasuke uchýlil a nějakou dobu stál na jednom z velkých kamenů, nechal slaný mořský vánek, aby si pohrával s jeho uhlově černými prameny, a díval se na oranžové nebe, jak se slunce chýlilo k západu. Pořád měl vztek. Ksakru, nedělal nic špatného! Nemohl za to, že ho holky prostě nepřitahovaly… Ale ne, prostě je kvůli tomu odpad rodiny.

Zatnul zuby a v pohnutí zlosti se sklonil, aby nabral hrst kamenů, které začal házet daleko do vody, co nejdál, jako by si představoval, že jsou to jeho problémy, které od sebe může takhle odmrštit a potopit hluboko pod hladinu…

.

Plaval, když se kolem něj začalo snášet kamení. Chtěl nachytat poslední sluneční paprsky a ohřát se na jeho oblíbeném místě. Kousek od břehu vykoukl nad hladinu a dostal kamenem do oka. Auu! Zase tu byl ten mladík. Chodíval sem často s bratrem anebo poslední dobou i sám. Mnul si pod vodou oko. Většinou se před lidmi neobjevoval, musel se pak ukrývat dlouhou dobu, ale tohle ho naštvalo. Vykoukl z vody kousek od Sasukeho a houkl na něho. "Nemůžeš dávat pozor, člověče. Málem js-si mi vyras-sil oko!"

.

Sasuke leknutím upustil kámen, který se chystal zrovna hodit, a vytřeštěně zíral na muže ve vodě. Možná by ho ani tak neudivilo, že někdo si šel ještě zaplavat, ale jak to, že si ho dřív nevšimnul? Vždyť ten chlap neměl šnorchl ani potápěčskou výbavu a nemohl pod vodou tedy vydržet nijak dlouho… záhada. "Promiňte," vyhrkl poněkud se zpožděním, "nevěděl jsem, že je někdo ve vodě…" Chtěl se ho zeptat, jestli mu není zima, takhle navečer musela být voda už dost studená, ale asi by to bylo nezdvořilé.

.

"Tak příště s-si dávej pozor." Čeho všeho se od těch lidí nedočká. Ostatně jenom házeli do vody bordel a všelijaké háčky a sítě. Kdo pak má pořád zachraňovat tvory pod vodou. Shrnul si mokré stříbrné vlasy z obličeje, aby si mohl mladíka pořádně prohlídnout, když měl tu možnost. Vypadal zajímavě a jinak, než zpod hladiny.

.

Sasuke trhnul hlavou a víc si muže nevšímal, měl v hlavě víc vlastních starostí. Posadil se na kámen s pokrčenými koleny, které následně objal pažemi a opřel si o ně bradu. Možná by si měl najít nějakou přítelkyni jen na oko… přivést domů nějakou kamarádku a tvrdit, že je to jeho holka. Ale to by nic nevyřešilo, stejně by ho zas někdy otec přistihl s klukem.

.

Kakashi chtěl využít situace. Vypadalo to, že si člověk ničeho podezřelého nepovšimnul. Bezva, aspoň si s ním může promluvit, aniž by na něj ječel, zíral a podobné věci, které občas lidi dělali, když ho zahlédli. Připlul o kousek blíž a přidržel se skály, aby s ním vlny necloumaly. "Chodíš tu čas-sto?" zeptal se. S mu prostě nešlo, lidský jazyk byl složitý, ale dokázal se ho naučit celkem obstojně.

.

"Jo, ale podle toho, jak přes zuby cedíte to S, tak vy asi nebudete zdejší," odtušil Sasuke bez většího zájmu, dokonce se na muže ani znovu nepodíval. Nějaký turista, co se přijel nejspíš potápět, i když teda nechápal, co by zajímavého viděl zrovna tady, pestrobarevnější podmořský život byl asi spíš v tropech. Normálně se ani k cizím lidem tak odtažitě nechoval, ale teď byla jeho nálada na bodu mrazu, hlavně protože věděl, že jakmile se vrátí, bude hádka pokračovat.

.

"Určitě tu žiji dýl než ty," odtušil stříbrovlasý mořský muž a prohlížel si mladíka ještě detailněji. Nejvíc ho zaujaly nohy, přišlo mu to prostě směsné a musel se culit. Ale pro chůzi na souši byly zřejmě nedocenitelné, za to v moři se lidi plácali jako právě vylíhnuté plůdky. Ani se nedivil, že je občas chtělo něco sníst, lidská rasa ve vodě byla jako jednohubka. Vida, že první otázka se nedočkala správné odpovědi, se přímo zeptal na očividné. "S-stalo s-se ti něco? Vypadáš s-smutně."

.

Mladý Uchiha věděl, že se druhý muž snaží být jenom milý, což ostatně v dnešní době bylo docela vzácné, kdo by se ho třeba ve městě na lavičce zeptal, jestli mu něco neschází? Jenže to, co ho trápilo, bylo docela dost osobní a tomu chlápkovi do toho nic nebylo. Už už měl na jazyku, ať si hledí svého, ale pak změnil názor. Schválně udělá pravý opak, aspoň si potvrdí, že většina lidí na světě je stejně nechápavá a úzkoprsá jako jeho otec. "Jo, stalo, jsem teplej, takže radši odplavte někam daleko, nebo vás ošukám," procedil mezi zuby nakvašeně.

.

Kakashi se na něho podíval a v jeho tváři se zračil lehký údiv. Moc tu mladíkovu větu nechápal, protože lidská rasa měla na rozdíl od jeho vyšší tělesnou teplotu a to poslední slovo. Rozuměl tomu, ale něco mu možná unikalo. "Lidé js-sou všichni teplí, tak proč ti to vadí a nabízíš mi tělesné potěšení?"

.

Tohle Sasukeho zaujalo natolik, že konečně zase obrátil hlavu a zadíval se na onoho bělovlasého muže. "Zaprvé jste asi nerozuměl ironii, zadruhé teplí fakt všichni nejsou, protože kdyby byli, nebyl by to pro mého otce takový problém. Zatřetí by mě zajímalo, proč pořád mluvíte o lidech jako o nějaké vnější množině a začtvrté…" Mladý Uchiha se pozorněji na muže zahleděl. "Co to máte na krku?" Připadalo mu, že tam má nějaké rány, na obou bočních stranách hrdla.

.

"Jsi ještě mladý, vrať se domů," doporučil mu Kakashi rychle, když se o něj mladík začal detailněji zajímat. Možná si měl celý rozhovor rozmyslet mnohem dřív, než vůbec začal. Jestli po něm zase budou pátrat nějací zvědavci. Pustil se skály a ponořil pod hladinu. Nabral směr dolů, těsně pod blankou hladiny byl vidět silný ocas pokrytý stříbřitými šupinami s nádechem modré barvy a kousek ocasní ploutve vykoukl nad hladinu a ihned zmizel za svým majitelem.

.

Sasuke vykřikl úlekem a v první chvíli se vrhnul dozadu, jako by chtěl být co nejdál od toho divného tvora. S vytřeštěnýma očima zrychleně dýchal a pokoušel se utišit rozbušené srdce, které mu hrozilo infarktem. CO to sakra bylo?! Muž? Ryba? Blbost, s rybou by si asi nepokecal. Jenže on jasně viděl rybí ocas a ploutev! Ne, ne, ne, to muselo být šálení smyslů. Měl halucinace. Opatrně se připlížil k okraji útesu a hleděl do hloubky, jako by se pokoušel zahlédnout něco z toho podivného stvoření, které se tu s ním před chvilkou bavilo. Zvlněná hladina se pozvolna uklidňovala a neviděl vůbec nic. Protřel si oči, jednou, dvakrát. Pomalu se uklidňoval. Určitě se mu to jen zdálo. Hloupost, absolutní hloupost, že by něco takového mohlo existovat. Suigetsu odpoledne, než šli k nim, kouřil trávu… možná se nadýchal a teď teprve se projevily účinky. Ano, to je nerozumnější vysvětlení, pomatení smyslů. Lehce roztřeseně se zvednul a raději se odtamtud klidil.

.

Itachi netrpělivě podupával v pokoji u okna. Bráška se pořád nevracel domů. Když se vrátil z přednášky, tak našel jen mrzutého otce, který byl velmi skoupý na slovo, a rozdrabanou Sasukeho postel bez jejího majitele. Svědčilo to o tom, že sourozenec byl doma a zase se pohádali. Snad nevyvede nějakou hloupost.

.

Sasuke se zdržel mimo domov do té doby, než se setmělo, ale k pobřeží se už nevracel. Procházel se v parku nebo bezcílně bloumal po ulicích. Vzhledem k tomu, že si nevzal ve spěchu mikinu, už mu začínala být docela zima a popotahoval, jak mu teklo z nosu. Kruci, ani kapesník si nevzal. Usoudil, že se bude muset vrátit, a nenadšeně se vydal domů. Proklouzl brankou na přední část zahrady, ale před vchodovými dveřmi zaváhal. Obývák, kde otec navečer sledoval zprávy, byl strategicky umístěn tak, že když chtěl projít chodbou nahoru do pokoje, Fugaku by ho viděl. Nějakou dobu nerozhodně postával a klepal kosu, než zamířil jinam. Blízko jedné zdi rostla košatá třešeň a jedna z jejích větví dosahovala téměř k oknu jeho pokoje. Byla to jeho častá úniková cesta, když míval jako malý domácí vězení nebo něco takového. Hbitě se vyhoupl na strom a prodíral se větvemi, přičemž doufal, že mezitím nikdo u něj nezavřel okno.

.

Dlouhovlasý Uchiha za tu dobu stihl udělat všechno možné a poté už jen nervózně seděl na bratrově posteli, kterou si dovolil ustlat. Bál se o brášku, byla tma, a kdo ví, kde je? Snad se mu nic nestalo. Uslyšel podivné šramocení a nakoukl k oknu. Téměř se vyděsil, když kohosi zahlédl, a pak mu došlo, kdo se souká nahoru. Moc se neuklidnil a otevřel okno. "Sasuke," sykl, "nemohls jít dveřmi?" Co kdyby spadl dolů a něco se mu stalo?

.

"Bože, Itachi," zalapal Sasuke po dechu, "vyděsil jsi mě." Nečekal, že u něj někdo bude, ale mohl být rád, že to byl jen jeho bráška. Matka byla sice pořád pryč, měla se vracet až zítra, nicméně otcovu přítomnost by asi nesl hůře. Mrštně se kolem dlouhovlasého Uchihy protáhl do pokoje a třel si studené paže, tady už se snad zahřeje. Na to, že teprve před týdnem oficiálně skončilo léto, už byla po večerech pěkná kláda. "Co tu vůbec děláš?" zeptal se.

.

Itachi brášku objal a tiše vyjekl: "Jsi úplně ledový. Okamžitě zalez pod peřinu nebo do horké sprchy," nabádal ho starostlivě. "Čekal jsem tu na tebe, protože jsem se o tebe bál." Sám se ujal tření Sasukeho ledových paží. "Musíš se oblékat, začíná být chladno."

.

Sasuke chtěl na oplátku namítnout, že naopak Itachi je pěkně teplý, ale vzhledem k odpolední hádce raději takové prohlášení spolkl. "Já vím, nějak jsem to podcenil," zamumlal a raději bratra poslechl, nechtěl dostat chřipku, takže si zul boty a hupsnul do svého pelíšku.

.

Ani teď však Itachi nepolevil ve své starostlivosti. "Donesu ti horký čaj," nabídl se a nečekal na odpověď. Skočil do kuchyně a za chvíli se objevil s velkým hrnkem třešňového čaje. Postavil ho na stolek, aby trochu vychladl, a sedl k Sasukemu na postel. "Otec zase vyváděl?" zeptal se, i když předem znal odpověď.

.

S šálkem oblíbeného nápoje, o který si zahříval ruce, už bylo Sasukemu lépe. "Díky," ocenil Itachiho péči, kterou ho už odmalička zahrnoval víc, než to dělali běžní starší sourozenci. "Jo, bohužel jsem mu nechtěně poskytl důvod," odpověděl kysele na Itachiho otázku, "přišel dřív, než jsem počítal a… no, nachytal mě s jedním klukem přímo v akci."

.

Dlouhovlasý Uchiha jenom přivřel oči. "Tak to se potom nedivím, že div z něj nesrší blesky. Zkus mu nedávat důvod se rozčilovat. Třeba ho to časem přejde." Jejich otec byl jako strom, chránil je, ale byl příliš těžký, aby se dokázal nad něco povznést. Přitom Sasukeho homosexualita nebyla nic, kvůli čemu by musel tak vyvádět.

.

"Neudělal jsem to schválně," ohradil se Sasuke, ale začervenal se. Nebylo úplně příjemné svěřovat se s detaily ze svého sexuálního života své rodině, i když pořád lepší Itachimu než otci. "Ale co nadělám," pokrčil následně rameny a se stopou hořkosti dodal: "Jsem odpad rodiny, pošpinil jsem dokonalý rod svým zvráceným chováním. Myslím, že jediný důvod, proč mě otec ještě nezavřel do ústavu, je fakt, že to chce držet v tajnosti."

.

"Sasuke, takhle nemluv," broukl Itachi a pohladil bratra po vlasech, "Nikdo si o tobě nic takového nemyslí. Mně to třeba vůbec nevadí, že chodíš s klukama. Mamce asi také ne a otec… zvykne si. Má tě rád, akorát mu moc dobře nejde dávat najevo tyhle pocity. Zkusím si s ním promluvit, jestli chceš?" nabídl se, i když s otcem hned tak něco nepohne.

.

"To by nepomohlo, vždyť už jsi to zkoušel," zavrtěl Sasuke sklesle hlavou, ale pousmál se na bratra: "I tak díky. Mám štěstí, že mám tebe, mamka je ze mě zklamaná, taťka znechucený. Bez tebe bych si šel hodit mašli." Kromě rodiny to vědělo ještě pár nejbližších přátel, ale popravdě to nikdo nenesl hůře než Fugaku. Asi to bral jako svou osobní prohru, že ho špatně vychoval.

.

"Tohle neříkej. Uvidíš, brzy se s tím srovnají," řekl Itachi s naději a pousmál se na brášku. "A kde ses tak dlouho procházel? Už jsem tě chtěl jít hledat. Tma jako v pytli a tebe nikde." Sice tak úplně nevěděl, kam všude by šel, ale rozhodně by neseděl doma jen tak. Prvně kamarády, pak oblíbená místa, našel by ho, i kdyby se dělo cokoliv.

.

Sasuke neurčitě pokrčil rameny. "Tak… všude možně," prohodil povšechně, "na pobřeží…" Zarazil se, když si vzpomněl na to dnešní podivné setkání. Vlastně omyl, ne setkání, ale halucinace. Určitě mu na tu chvíli rozhovoru hráblo. "Chtěl jsem prostě vypadnout," dodal pak s lehkým zpožděním věcně, "jenže jsem sám nevěděl, jak dlouho budu venku, tak jsem si nevzal nic s sebou."

.

"Tak příště si vem aspoň mikinu. Nechci, aby ses nachladil," broukl dlouhovlasý Uchiha a nechal Sasukeho tajemství být. Nakonec, byla to jeho věc, kde je, jen se o něj hrozně bál. "Nemám ti donést něco k večeři… abys nemusel kolem otce?" nabídl se přičinlivě. Už tak byl bráška jako lunt, měl by pořádně jíst.

.

Nejmladší Uchiha mírně zahanbeně přikývl. "Děkuju, to budeš hodnej," špitnul. Věděl, že by měl jít sám a otci čelit, ale prostě už mu dneska ta jedna hádka stačila. Sklopil trošku hlavu a sotva zřetelně zamumlal: "I když kdo ví, třeba by si nevšimnul. Ani se nesháněl, ne?" Malinko ho mrzelo, že si o něj otec nedělá vůbec starosti. Třeba by byl radši, kdyby se už nevrátil.

.

"Náhodou, ptal se mě, jestli jsem tě neviděl a vypadalo to, že má starost. Tak já ti jdu nachystat něco dobrýho. A ne, že zase někam utečeš," varoval ho něžně a šel do kuchyně. Chleba s pomazánkou a trochu zeleniny přijde bratrovi určitě vhod. Už aby se otec uklidnil, jinak to bude jen a jen horší. Vždyť, co je na tom tak hrozného?

.

Sasuke se na Itachiho vděčně pousmál, a když starší Uchiha odešel, usrknul horkého třešňového nápoje. Všechny svaly se mu účinkem teplého moku a peřiny, do které byl zachumlaný, začaly rozehřívat. Přeci jenom nebyl nakonec ten návrat domů takovou katastrofou, jak se obával, ale bylo mu jasné, že dneškem tyhle problémy bohužel zdaleka nekončí.

~~~

Fugakovo rozhořčení v dalších dnech trochu ochladlo a částečně se uklidnil, když na tohle téma nepadlo slovo. Největší díl na tom měla Mikoto, která se ho snažila přimět k rozumnému chování. Viděla, že její mladší syn to velmi těžce nese, a zahrnovala ho mateřskou péčí, aby vykompenzovala nabručené chování svého manžela. Zkoušela různé metody, ale zatím si všechny na Fugakovi vylámaly zuby. Co si to vzala? Nemohl to prostě překousnout?

.

Sasukemu trvalo asi týden, než se znovu odvážil na místo, kde měl ty podivné vidiny ohledně toho rybího muže. Uklidňoval se tím, že to určitě byl jen výplod jeho fantazie, ale i tak se poté, co útes zase navštívil, obezřetně rozhlížel po vodní hladině. Když však nic podezřelého nezahlédl, hodil prostě celou tu událost za hlavu a chodil tam stejně jako dřív. Zrovna dnes tam zamířil rovnou po škole, nechtělo se mu domů, měl přijet na návštěvu strejda. Raději se na chvíli rozloží na útesu s knížkou a bude tvrdit, že se zdržel v knihovně.

.

Stříbrovlasý rybí muž se po tom incidentu s mladíkem také svému oblíbenému místu vyhýbal a musel se spokojit s méně pohodlnými skálami na druhé stráně útesu, ale dneska tak božsky hřálo sluníčko. Spokojeně mu nastavoval záda a ocas měl z půlky ve vodě, aby ho omývaly drobné vlnky, které se hrnuly po hladině.

.

Mladý Uchiha se obratně protáhnul úzkou skalní průrvou a kráčel k oblíbenému plochému kameni, kde strávil tolik veselých i smutných chvil. Ze zvyku přejel očima po okolí a v půli kroku strnul. To nebylo možné! Támhle, u té skalky… to bylo…! Vyjekl napůl šokem a napůl hrůzou. Přece to tehdy bylo jenom pomatení smyslů!

.

Kakashi se zrovna oddával slastnému polospánku a hlasité vyjeknutí ho rychle probralo. Člověk. Rychle mrkl jeho směrem, než se sešoupl z kamene do vody. Trochu si určitě odřel šupiny. Rychle se ponořil, tfuj, to byl teda šok, takhle se nechat načapat. Vůbec se mu nelíbilo, že si ho všiml až tak pozdě.

.

Sasuke stál jako přimrzlý a strnule zíral na místo, kde stříbrovlasý mořský muž zmizel pod vodou. Mořský muž?! Copak něco takového existuje?! Nemohl mít snad dvě úplně stejné halucinace, ne? Přece nebyl žádná smažka, z čeho by takové věci měl?! Trvalo několik minut, než byl schopný se zase pohnout. Pomalu a obezřetně přistoupil k okraji útesu a zkoumavě se zahleděl na hladinu. Co dělal, když se to… TO objevilo poprvé? Sebral několik kamenů a na zkoušku jich pár hodil do vody.

.

Mořský muž si dole v hloubce obhlížel svoje šupiny. Rychlý únik mu dvakrát neprospěl. Samozřejmě se trochu odřel, to, aby si na to místečko dal pozor. Nechtěl do něj chytit nějakou plíseň nebo něco podobného. Na hlavě mi přistál kamínek, svezl se do boku a pokračoval v cestě ke dnu. Co to zase je? Zašklebil se, že by si mladík zase vybíjel vztek nebo smutek? Několikrát mávl silným ocasem a pohnul se směrem k hladině, ale do míst, aby na lidské mládě viděl, ale nebyl viděn.

.

Tmavovlasý chlapec pozorně sledoval hladinu a oblázky, jak pozvolna klesají do té hloubky, kam na ně ještě viděl, a pak dál. Žádný mořský muž se neobjevil. Jak by taky mohl? Taková stvoření přece žila jen v pohádkách… Copak už nemůže věřit ani vlastním očím? Pomalu se posadil na okraj útesu a promnul si spánky. "Asi už mi vážně hrabe," prohodil sám k sobě. Nikdy takové potíže ještě neměl, nechápal, co mohlo být příčinou takových halucinací. Existenci takových bytostí přece věřily jenom děti.

.

Kakashi mladíka pozoroval, co bude dělat. Vypadalo to, že kamínky hází do vody, aby ho přilákal, nebo mu to tak aspoň přišlo z toho nepatrného nadějného výrazu. Ostatně, co tam mohl mladík dělat. Vypadal, že je ještě hodně mladý, ale trochu špatně se mu to odhadovalo. Lidská rasa nežila tam dlouho jako ta jeho.

.

Sasuke počastoval vodní hladinu ještě jedním podezíravým pohledem, než ze školního batohu vytáhnul knížku a rozevřel ji na příslušné stránce. Uvažoval i o tom, že by se přesunul někam jinam, ale přece svoje oblíbené místečko nezmění kvůli tomu, že ho klamou vlastní smysly. Je to jen nějaký dočasný výpadek, zase to bude v pořádku.