Shikamaru pracuje na policejní stanici. Řeší různorodé úkoly a vedení občas využívá jeho bystrého rozumu. Jednoho dne jej však zastihne tragická zpráva, která nakopne jeho pracovní kariéru úplně novým směrem. Dá se k drogové mafii, aby pomstil toho, jež mu byl nejlepším učitelem.

 

 

Mráček… ten je hezký… a ten hned vedle je ještě zajímavější… vypadá jako nějaká květina… a další… z rozjímání Shikamara vytrhly kvapné kroky na chodbě, které vedly ke kancelářím. Jak otravné, pomyslel si. Určitě to bude nějaká práce navíc a on by spíš chtěl aspoň chvíli klidu a míru. Zívl si a koukal dál na nebe. Ostatně zbytek lidí na služebně ho nechával se občas flákat, pokud zrovna nedošel otec. Vykazoval ty nejlepší výsledky na stanici, ale jeho největší nepříjemnou vlastností byla lenost, která zrovna dnes celého zachvátila.

.

Muž se dvěma jizvami na pravé straně obličeje se zastavil před jednoduchými černě lakovanými dveřmi s bíle vyvedeným jménem, které značilo, kdo v kanceláři kraluje. Nebo si spíš dává šlofíka, jak ho znal. Krátce zaklepal, ale nečekal ani na vyzvání, rovnou vzal za kliku a vstoupil dovnitř.

"Dej ty nohy ze stolu," přikázal mladému muži místo pozdravu. Mohl si to dovolit, nejen proto, že byl výše postavený a mladíkovi šéfoval, ale hlavně proto, že ho vychovával. Byl jeho otec. Posadil se na židli naproti synově pracovnímu stolu a zahleděl se na něj.

.

Shikamaru ihned uposlechl a sundal nohy dolů. Pěkně si tu hověl a přemýšlel nad nesmrtelnosti brouka. Bylo mu jasné, že něco není v pořádku. Z držení těla svého otce a zvláštního pocitu v očích, který odhadoval na něco smutného, to vypadalo, že zpráva, kterou mu otec přinesl, nebude veselá. "Mluv, co se stalo, otče?"

.

"Přišli jsme o jednoho muže," odvětil Shikaku bez obalu a jen krátce zaváhal, než dodal: "Vím, že to pro tebe bude šok… měl jsi k němu blízký citový vztah." Asuma býval kdysi Shikamarův učitel na policejní akademii a později i nějakou dobu jeho nadřízený. Než byl vybrán pro tajnou akci, která až do včerejšího večera klapala skvěle… bohužel, jen do včerejšího večera.

.

Mladý muž se zamyslel. Z otce vycítil, že mu to nechce tak úplně říct, byť se tvářil chladně a suverénně. Navíc to bylo jednoduché. Blízký vztah měl jen k Chojimu, který ale měl tento týden dovolenou a válel si šunky doma. Určitě už padlo několik balíčků brambůrků. A ten druhý člověk. Cítil, jak se mu sevřelo hrdlo, ale nenechával na sobě nic znát. "Asuma? Oni zabili Asumu?"

.

"Zákon mafie," zahučel Shikaku a upřeně sledoval synovu reakci, "našli u něj štěnici, někdo z nich musel mít podezření. Jeho tělo jsme našli v odvodňovací stoce jen dva bloky za policejní stanicí… zřejmě vzkaz pro nás." Vstal. Věděl, že bude chvíli trvat, než Shikamaru tu zprávu vstřebá, potřeboval čas. "Chtěl jsem ti to říct dřív, než se to dozvíš odjinud," pokrčil rameny a otočil se k odchodu, "pohřeb je příští týden."

.

Shikamaru jenom přikývl, protože ze sebe nemohl vypravit ani slovo. Počkal, než otec odejde, a zíral na desku pracovního stolu, kterou znal naprosto dokonale. Musel se nutit dýchat, aby se nějak uklidnil, ale vůbec to nepomáhalo! Jak? JAK?! Jak se to mohlo stát. Vždyť on sám se podílel na tom případu. Myslel si, že byl dokonalý, ale… zklamal. Byla to určitě jeho chyba, kdyby to dokázal promyslet ještě lépe, tak Asuma mohl žít! Schoval obličej do dlaní, když si uvědomil důsledky. Právě připravil Kurenai o manžela a jeho nenarozené dítě o otce… tohle je šílený! Vzedmula se v něm vlna nenávisti na sebe samého a na tu zpropadenou chátru, která zamořovala město čím dál rychleji a oni proti nim měli jen chabé zbraně a minimum informací. Vyskočil na nohy, až židle odjela dozadu a rukou shrnul několik papíru a kelímek s tužkami na zem. Zavřel oči, musí se uklidnit a myslet logicky. Jenže smutek ho úplně rozežíral zevnitř a vztek rychle vyprchal. Zanechal jeho rozbolavělé nitro bez přikrývky, která by jeho majiteli ulehčila. Shikamaru sklouzl na kolena a opřel se rukama o zem. Lapal po dechu a do očí se mu tlačily slzy. Proč musel umřít zrovna on? Asuma… tolik ho obdivoval. Pomáhal mu, vedl ho a učil. Donekonečna s ním hrál shogi, byť často prohrával, a dokonce i v pracovní době, přičemž je otec nejednou nachytal. Někdo, kdo byl v srdci rytířem cnosti, nemohl jen tak umřít… V hlavě mu vířilo tisíce otázek a obrazů týkajících se jeho bývalého učitele. Obdivoval a teď mu zbyly jen prázdné ruce potřísněné jeho krví. Otřel si mokré líce a nebyl schopen se dát dohromady. Zpráva přišla tak nečekaně, nikdo na ni nebyl připraven. Jako blesk z čistého nebe… Pomstí ho.

.

Na stanici byly vyvěšeny černé smuteční prapory a veselé hovory na několik dní utichly. Asumu měli všichni rádi, byl nejen neochvějný zastánce zákona, ale také skvělý kolega a přítel. Zanechal za sebou těhotnou manželku, které ani nemohl dát sbohem, vlastně ji šest měsíců vůbec neviděl, protože jeho akce u drogové mafie si vyžadovala absolutní utajení, byly zakázány jakékoliv styky s blízkými a on ji nechtěl ohrozit. Byl to smutný konec jednoho z nejlepších lidí u policie, ale pro ně zemřel jako hrdina. Po celý ten půl rok se staral o to, aby získávali dostatek informací, takže teď byli o velký krok blíže k tomu, aby rozbili drogový gang, který ovládal polovinu republiky a chystal se expandovat i do zahraničí. Pohřeb byl velký a honosný, tak, jak se pro tak skvělého člověka slušelo a patřilo, kromě jeho rodiny a blízkých se sešlo i mnoho policistů, kteří mu chtěli naposledy vzdát hold.

Z takové rány se těžko vzpamatovávalo, ale nebylo jim dovoleno, aby truchlili tak dlouho, než žal v jejich srdcích odezní. Pořád ještě proti sobě měli soupeře a teď jim navíc chyběla páka. Bylo třeba vymyslet nový plán, každý toužil ty grázly konečně pozatýkat a předat spravedlnosti.

.

Shikamaru byl zamlklý. Ani normálně toho moc nenamluvil, ale teď z něj skoro nikdo nedokázal vypáčit slovo, které by patřilo do běžného rozhovoru. Vyjadřoval se jen k práci a to ještě krátce a úsečně. Otec ho nedokázal přimět k řeči ani doma a chápal jeho smutek.

Den po tom, co mu Shikaku oznámil tu strašlivou zprávu, slyšel v noci z jeho pokoje pláč a bolestné kvílení. Byl mladý, ještě nikdy nikoho neztratil, kdežto on už byl na pohřbu několika svých přátel.

Mladý policista každý den od božího rána promýšlel svůj plán, s kterým chtěl předstoupit před kapitána Sarutobiho a ukázat mu dokonalý plán, který může vyjít jen v jednom jediném případě, a to, když on sám v něm bude hrát hlavní roli. Myslel na každou nuanci, která by to mohla zhatit, a samozřejmě existovala v jeho plánu místa, která byla neovladatelná. Vymýšlel hned několik strategií, jak zamezit neúspěchu. Po dvou týdnech od Asumovy smrti přišel s velmi smělým plánem.

.

Hiruzen Sarutobi šéfoval policejnímu útvaru už dvacet let. Bylo mu přes šedesát a stříbrem prokvetlé vlasy a vousy tomu nasvědčovaly, stejně tak už se dávno nemohl rovnat fyzickými silami svým mladším kolegům, ale to nebylo podstatné. Čtyřicetileté zkušenosti z práce u policie, nashromážděná moudrost, rovnováha mezi přísností a soucitem, jasné uvažování - to z něj dělalo šéfa. Nejen kapitána, ale respektovaného a dobrého kapitána.

Tento stařík, kterého málokdo viděl bez typické dýmky, ze které bafal obláčky kouře, nyní pozorně poslouchal Shikamara. Měl na tomhle případu osobní zájem, nejenom proto, že schvaloval všechny akce a vymýšlel strategie, ale hlavně proto, že to nedávné úmrtí neznamenalo jen, že Kurenai přišla o manžela a její dítě o otce. On také o někoho přišel. O syna.

Když Shikamaru domluvil, dlouho se na něj mlčky díval. "Tvůj plán je velice nebezpečný, Shikamaru," prohlásil potom, "nepřijde mi jako dobrý nápad, abys vlezl bestii do chřtánu. Jsi vynikající taktik, ale chybí ti zkušenosti, nejsi u policie dlouho."

.

"Jsem si jistý, že to zvládnu. Bude to hra, kdo z koho, a já jsem si jistý, že to zvládnu," stál si za svým mladý muž a pevně opětoval kapitánovi pohled. "Nikdo jiný není schopen tenhle plán zvládnout. Kapitáne, dejte mi svolení začít." Bude potřeba řádná příprava, ale pokud všechno vyjde, jak si plánoval, tak zničí organizaci jednou pro vždy.

.

"Shikamaru, policejní akce není hra," zamračil se Sarutobi v návaznosti na Shikamarův výrok, "Asuma se na ten úkol připravoval tři měsíce. Studoval všechny materiály, které jsme do té doby měli, seznamoval se se zákony ulice… dokonce byl nucen podrobit se účinkům drog, aby jeho znalosti byly autentické. Co z toho o sobě můžeš říct ty?" Nechtěl mu brát ideály, ale nechtěl přijít o nadějného adepta.

.

"Mohu říct jen to, že pokud mně to povolíte, tak jednou pro vždy s nimi zatočíme," pronesl Shikamaru odhodlaně a byl si tím jistý. Možná byl v nějakých ohledech nepraktický, ale řešit krizové situace a předvídat mu šlo víc než na výbornou.

.

Sarutobi se pousmál. Shikamaru byl mladý a prahnul po pomstě. Věděl, že by ho neměl podceňovat, ale nebylo by tohle naopak přecenění? "Dobrá, promluvím si o tom s tvým otcem," prohlásil nakonec, "když bude souhlasit, dodám ti všechny potřebné informace včetně profilů členů skupiny… sám jistě správně usoudíš, na kterého by ses měl zaměřit."

.

"Děkuji, pane," odtušil Shikamaru a mírně se uklonil. Samozřejmě jeho skládačce chyběly některé informace, které zůstávaly jen u kapitána a nejvyšších hodností. Přemýšlel i nad zradou, ale nikdo z těch, kteří se zabývali potíráním drogového zločinu, nebyli podezřelí. Ale měl to na paměti, tichá voda břehy mele.

.

Shikaku nebyl vůbec nadšený z takového plánu, nechtěl přijít o svého syna, ale věděl, že nedat mu příležitost by znamenalo přijít o něj stejně, jen jiným způsobem. Nakonec tedy dal kapitánovi své svolení a začali Shikamara na ten úkol připravovat. O nadcházející akci věděla jen hrstka důvěryhodných lidí, nechtěli riskovat, že se něco dostane ven.

.

Shikamaru odešel z domu a začal bydlet v pochybné čtvrti. Měl dostatek informací, aby věděl, kde se setkávají ty nejnižší členové gangu. Byly to jen malé rybičky, které nebyly důležité. Potřebovali chytit a zatknout ty nejvyšší, kteří všechno vedli, a jen on byl klíčem k jejich úspěchu. V hlavě si přehrával všechny členy, které dosud zatím poznali, a vytipovával si, koho kontaktuje.

.

Mladý muž s krátce střiženými rudými vlasy shrábnul peníze do kapsy kožené bundy a předal malinký sáček s bílým práškem hnědovlasému klukovi s červeným tetováním na tvářích. Vše proběhlo bleskurychle, z ruky do ruky na rohu ulice ve vykřičené čtvrti, zatímco je chránil pláštík tmy. Chlapec honem sklidil drogy a bez rozloučení zamířil kvapnými kroky pryč, stejně jako jeho dealer. Ten se zastavil o ulici dál u kontejnerů a přepočítal dnešní tržbu.

.

Mladý policista v převleku, který se skládal z oškubaných kalhot a džínové bundy s vypraným trikem, stál ve výklenku opodál. Neměl u sebe nic, po čem by mohli poznat, že je od fízlů. Schválně si nechal rozpuštěné vlasy, které si pár dní nemyl, aby nevypadal příliš dobře. Všechna sledovací zařízení odmítl. Počítal s tím, že jestli se mu podaří dostat se někam výš, tak ho prohledají. Rudé vlasy bezpečně rozpoznal, Sasori. Byl dost chladný a nepříjemný. Rozešel se s rukama v kapsách k němu. "Co máš za matroš?"

.

"Vodprejskni, mladej," zavrčel Sasori a schoval prachy, "nevím, o čem mluvíš." Dával si bacha, už dvakrát seděl za držení a prodej drog, nerad by si to zopakoval. Ale jeho šéfové zase platili víc než slušně, navíc sem tam nějakej ten prášeček se mu taky hodil… Zamračeně si přiměřil toho drzouna. "Neslyšels?! Koukej padat! Holčičky nemají v noci venku co dělat," houkl na něj a sledoval každý jeho pohyb. Pro jistotu s sebou vždycky nosil zbraň, někteří jeho zákazníci byli dost těžcí závisláci a často neměli na zaplacení.

.

"Nejsem žádná holčička, rudovlásko," zavrčel Shikamaru nepříjemně a všiml si jednoho vyboulenějšího podpaží. Měl tam bouchačku. "Chci mluvit s tvým šéfem. Nemám prachy a potřeboval bych si rychle vydělat a navíc…" ztišil hlas do důvěrnějšího tónu, "potřebuju někoho odkrouhnout a to bude ještě dražší."

.

Sasori se jízlivě rozesmál. "Ses asi posral, ne? Máš jako dojem, že jsem nějaká zprostředkovatelna práce?" zeptal se ironicky, "kdo si vůbec myslíš, že seš, spratku? Můj šéf si nehraje s dětičkama a já nemám nejmenší zájem ho otravovat kvůli nějakýmu smradovi, kterýho vůbec neznám. Vypadni odsud, nebo ti pomůžu."

.

"Takže bude naprosto v pohodě, když odsud odejdu na fízlárnu a dám jim fotky, jak si tu kšeftuješ s práškem? Nakonec lidi potřebujete. Chlupatí vám nedávno zavřeli pěknou řádku lidí," nenechal se Shikamaru odbýt. Potřeboval se dostat přes toho hajzla dál. Jestli se mu všechno povede, tak bude vězení přetékat.

.

Rudovlasý muž zúžil oči do tenkých škvírek. "Blafuješ," vyslovil své přesvědčení neochvějně, "žádný fotky nemáš a v tý tmě koneckonců nemůžou bejt vůbec tak zřetelný, aby to šlo použít jako důkaz." Musel by určitě slyšet nějaké cvakání, ať už foťáku nebo mobilu, navíc nějaké fotky přes telefon byly vždycky pofidérní.

.

"Tss, si myslíš, že jsem nějaký žabař? Už tě sleduju týden a mám jich víc než dost, aby tě usvědčili za prodej drog a myslím, že ta bouchačka, co ji tak nenápadně schováváš, taky papíry na povolení neviděla, že?... Bude oboustranně výhodné, když mě dovedeš za svým šéfem," ponoukal ho mladý policista a tvářil, jakože je mu všechno ukradené… prostě běžný výraz.

.

Sasori si ho chvilku měřil vypočítavým pohledem. Tenhle týpek naprosto věděl, co chce, ale on nebyl žádný hej nebo počkej, žádný malý smrady neposlouchal. "Možná máš pravdu," zasyčel a vytáhl zbraň. Odjistil a zamířil na Shikamara. "Ale upřímně si myslím, že úplně nejvýhodnější by bylo tě teď prostě odprásknout a ztratit se," prohodil, "doufám, že jsi řekl mamince poslední sbohem."

.

"Jsem nevěděl, že týpci jako ty mají v popisu práce střílet obyčejný lidi procházející kolem," pronesl mladý muž a nehl ani brvou. První setkání s podsvětím a už jeho život visí na hraně. Kdyby ho na stanici viděli, tak se chytají za hlavu, ale on neměl tolik času se zapracovat předem jako Asuma. Šeptalo se něco o přesunu. "Až se to dozvědí tví šéfové, tak nebudou moc rádi, nemyslíš?"

.

"Obyčejný lidi u sebe obvykle nemívají důkazní materiál ohrožující šéfovy zaměstnance," ušklíbl se Sasori, "myslím, že když jim vysvětlím, jak a s čím ses naparoval, dostanu spíš pochvalu než pokárání. Víc než jeden mrtvý nýmand by pro ně byly hrozbou ty hezký fotky. Takže naval mobil, než ti ustřelím palici." Na něj se žádnej smrkáč vytahovat nebude, o to se postará.

.

Shikamaru s něčím takovým počítal a vytáhl z kapsy postradatelný mobil, kde opravdu v paměti byly uložené fotky z minulého týdne. Pomalu přístroj vytáhl a chtěl ho podat rudovláskovi, ale ucukl, jak si v hlavě skládal další větu. Už si ho oťukal a věděl, po čem chlapík jde. Výhružky na něho neplatily. "Když mě teď odpráskneš, tak ti to moc prachů nepřinese, ale co bys řekl třiceti procentům z toho, co si vydělám?"

.

Sasori zaváhal. Tohle byla jiná písnička, prachy mu nikdy nesmrděly. Pravda, nebylo to u něj ještě tak strašné jako u jednoho z výše postavených lidí, který byl známý tím, že by si pro halíř nechal navrtat koleno, ale příslib dalšího levného výdělku mu nezněl špatně. Přemítavě si měřil to pískle. Nakonec, když ho ukáže šéfovi, co se stane? Však on by si ho tam proklepl, rozhodně nebrali každýho, kdo projevil zájem. "Čtyřicet procent a dohodneme se," stanovil cenu.

.

Shikamaru se tvářil, že chvíli váhá, aby to nevypadlo moc jednoduše. "Jseš tvrdej obchodník, ale tvůj kvér mluví dost jasně. Tak platí, čtyřicet každý měsíc," odsouhlasil a vyčkával, co na to jeho protějšek. Hnát se příliš rychle nemuselo nést žádné ovoce.

.

Rudovlásek byl spokojený, ale zbraň ještě nesložil do té doby, než si vzal od Shikamara mobil a všechny inkriminující fotografie vymazal. Pro jistotu s ním pak třískl o zeď, kdyby náhodou. "Fajn," zamumlal následně, "v pátek tady, přesně v jedenáct večer." Odevzdával šéfovi peníze jen jednou týdně, bylo to preventivní opatření, aby se moc nestýkali právě pro případ, že by po někom z nich šli policajti.

.

"Oukej," zašklebil se při pohledu na roztřískaný mobil. Naštěstí měl ještě dva další pracovní do zásoby. "Budu tu přesně." Otočil se na patě a odešel do šera pofidérních uliček. Tohle byl malý předkrm, ale brzy se bude muset snažit ještě víc. Sasoriho páníček mu ještě ke štěstí stačit nebude, musí se prodrat tím bahnem dál k někomu, kdo má informace o celé skupině.

~~~

O pár dní později Sasori vyzvedl Shikamara v uličce, kde proběhlo jejich první setkání. Vysvětlil mu, co a jak a zavedl ho do opuštěného skladiště o tři bloky dál, kde se pravidelně scházel se svým nadřízeným a odevzdával tržbu.

Tam už na ně v doprovodu dvou bodyguardů čekal vysoký potetovaný chlápek s ostrým úsměvem, díky kterému většina lidí mylně předpokládala jeho shovívavost - a doplatila na to.

.

Shikamaru si mohl chlápka na vlastní oči přeměřit. Viděl pár fotek a uznával, že s tím se pustit do křížku je hodně nebezpečné. Fyzického kontaktu se musí za každou cenu vyvarovat. Ostatně ani mafie nechce lidi, kteří dělají problémy. Stál kus za Sasorim a nic neříkal. Musí nechat rudovlasého, aby osvětlil, co tam dělá.

.

"Zdravím, Kisame," zavolal úlisně Sasori, když se přiblížili na doslech, "mám pro tebe slušnou sumičku, myslím, že budeš spokojený."

Oslovený muž nehnul ani brvou, jen malinko zúžil oči, když si přeměřil postavu za rudovlasým dealerem. "Co je to za děcko?" zeptal se bez pozdravu nebo reagování na Sasoriho snahu ho naladit na dobrou notu.

"No, tenhle," Sasori si odkašlal, "je to nový kámoš z ulice. Rád by pro nás dělal."

.

"Jsem Shiki a chci si přivydělat trochu vaty do kapsy," odtušil mladý policista ležérně. Bez mrknutí snášel Kisameho pohled a přemítal nad tím, co se o něm všechno dočetl. I on přes svou hřmotnou postavu byl pořád malá rybka v rybníku. "Navíc jsem slyšel, že dělat u mafie je nebezpečný a já mám pro strach uděláno."

.

Kisamemu přes rty přeběhl náznak toho všeznačného úsměvu. Měl rád lidi, co nebyli posraní, ale jen ty, co to taky uměli dokázat. "Vážně, jo?" ušklíbl se na Shikamara a pomalou chůzí dravce k němu přešel blíž, zatím jen proto, aby viděl, jestli před jeho hřmotnou postavou neucukne. Chlapec možná ani nevěděl, do čeho to chce jít.

.

Mladý policista se ani nehnul, muž byl těžko čitelný, ale co se dozvěděl, tak musí vytrvat. "Jistě, máš snad pocit, že ne?" prohodil všeříkajícně a čekal, jestli mu jedna z těch velkých pracek nepřistane na krku. Asi by se mu nevykroutil, i když byl cvičený ve všem možném.

.

Pěst zasáhla Shikamara do žaludku rychle jako blesk. Kisame sledoval, jak mladík klesl na kolena, reakce měl pomalejší, ale faktem bylo, že on byl na tohle vytrénovaný. Nešlo o to, jak nebo jestli se po té ráně složí, ale jak rychle se dokáže zase postavit na nohy, pokud vůbec. Práce pro ně nebyla pro žádné chcípáčky.

.

Shikamaru měl pocit, že ho právě zasáhla dělová koule do břicha. Vyrazilo mu to na pár vteřin dech. Jenže nemohl se tu složit, když před chvíli hlásal, jak se nebojí a hledí smrti do tváře. Sebral se ze země a měl hroznou chuť to tomu hajzlíkovi oplatit, ale poznal na vlastní kůži, že by to byl velmi rychlý proces. Zvedl nepatrně bradu a probodával očima Kisameho, aby ukázal, že se nebojí.

.

Kisame chvilku čekal, jestli po něm Shikamaru nevyletí, ale dobře pro něj. Umí snášet rány a podrobit se autoritě, třebaže na něm bylo vidět, že to není bezpáteřní lump. Vypadalo to slibně. "Práce pro nás není práce pro slečinky," ujistil mladíka a obešel ho, jako by se díval, jestli nemá nějakou tělesnou vadu, než se zase postavil přímo před něj a vzal ho za bradu. "Musel by ses podrobit jisté zkoušce, tu ale zvládnou jenom chlapi a ne posránkové."

.

"Řekni, o co jde, a uvidíme," odtušil Shikamaru odhodlaně a vytrhl se. Kisame vypadal, že nad ním přemýšlí. Snad ho nepošle někoho zabít, když se uchází jen o post drogového dealera. Ostatně, kdyby o něho zájem neměl, tak už ho dávno zmlátí nebo vykopnou, kdo ví kam. Neustále vyhodnocoval situaci a muže před sebou.

.

"Mám jednoho chlápka, který dělá problémy," pokrčil Kisame nevinně rameny a naklonil mírně hlavu na stranu, "znáš to, feťák, neplatí prachy… už mi s ním došla trpělivost. Přivedu ti ho a ty ho odkrágluješ. Namočíš se a já ti budu věřit, že bys pro nás udělal cokoliv. V opačném případě myslím, že by ses odtud měl rychle ztratit a neplést se mezi dospělé."

.

"Na to, že jsem sem přišel prodávat matroš a mám si špinit ruce s nějakým neplatičem? Navíc, co z něho budeš mít, když ho zabiješ? Jeho mrtvola už ti nikdy žádný prachy nepřinese." Shikamaru cítil, že je to asi něco jako zkouška, ale nebyl si jist, jestli by ten týpek opravdu dotáhl toho chlápka nebo ne.

.

"Nepřinese je ani zaživa, takže v tom velkej rozdíl není. Navíc, v týhle branži musí lidi vědět, co je čeká, když nezaplatí. Sem tam se nějaký odstrašující případ šikne, chápeš," pousmál se zle Kisame, "a ty by ses měl naučit, že s náma se nesmlouvá. Máš deset vteřin na rozmyšlenou, a když se rozhodneš zůstat čistý jako lilie, tak odsud hned vypadneš nebo ti pomůžeme."

.

Mladý muž viděl, že nemá na výběr, zkusit někde jinde to už nemůže. Vždycky by se stejně dostal ke Kisamemu. "Dobrá, udělám to. Kdy a kde?" pronesl neochvějně a čekal, co z chlápka vypadne. Ještě pořád ho bolel žaludek, jen doufal, že to přejde nebo se snad pozvrací.

.

"Zítra, tady, stejný čas. Jestli zavoláš fízly, dozvím se to a pak si tě osobně podám," prohlásil Kisame, "a teď se ztrať." Chtěl převzít od Sasoriho tržbu a vybavit ho novým materiálem, aby měl co prodávat, ale nebylo mu po chuti mít k tomu svědka, kterému se ještě nedalo věřit.

.

Shikamaru přikývl a zmizel. Obešel blok domů a musel se opřít o fasádu. Konečně se mohl uvolnit. Sakra, jestli to bude muset udělat, tak to bude první člověk, kterého sprovodí ze světa. Při svém zaměstnání počítal s tím, že jednou někoho při výkonu služby zastřelí, ale ne kvůli tomu, aby se dostal do mafie! V duchu doufal, že toho týpka nenajdou nebo to prostě bude jen zkouška, jestli to udělá.