Sasuke je upírem a společně s Narutem putují po světě. Mladý plavovlásek chce svému kamarádovi splatit všechno, co pro něj kdy udělal. Společně na cestách se dostanou do vesničky, kde hledají nocleh a případně práci. Madara, místní statkář, se jich nakonec ujme a vezme je sebou. Začínají žně a on potřebuje pomoct se sklizní pšenice. Horké dny přinesou nejedno překvapení.

 

 

ZADÁNÍ

 

Na prašné cestě vedoucí do městečka se začátkem večera objevily dva stíny s hlavami zakrytými kápěmi. Vylouply se zpoza lesa, kterým se stezka vinula, a zastavily se, aby se zahleděly na malé schoulené domečky obklopené zlatavými lány polí, na nichž ještě teď sem tam zahlédli nějakého sedláka, ale většina obyvatel už v tuhle dobu zasedala k večeři.

"Někde bychom zde jistě mohli najít nocleh," poznamenala jedna z postav melodickým tenorem, "a pro tebe i něco k jídlu. Když najdeme krčmu, zkusíme se v něm pozeptat na nějaké přístřeší u místních. Jen nerad bych zůstával na noc v hostinci."

.

"Myslíš, že by se stalo to, co minule?" zeptal plavovlasý mladík a sundal si kápi z hlavy. Ještě si chtěl užít poslední zbytečky denního světla, co vykoukly zpoza mraků. Dneska lehce pršelo, ale plášť je jakžtakž ochránil před promoknutím. Předminulou noc se zastavili v malé vesnici. Krčmář byl bodrý chlapík a lidé byli takoví milí a vstřícní. Jenom do té doby, než zapadlo slunce. Pak se na ně pod rouškou tmy chtěli vrhnout a obrat je o všechno. Velmi nepříjemná situace.

.

"Nechci to riskovat," odvětil ten první muž a po vzoru svého přítele rovněž shodil kápi. Byl tmavovlasý a velice pohledný. Krásně řezané rysy v obličeji nesly ještě drobné rysy chlapectví, ale jeho výraz byl dospělý. Hebké prameny havraních vlasů spadaly po stranách obličeje jako dva hedvábné závěsy, vzadu však tvořily ježčí bodliny. Oči měl velké a velice tmavé, zorničky byly rozeznatelné od duhovek jen v přímém slunečním světle. Něco v nich však bylo mimořádné krásné a přitažlivé, což bylo o to zvláštnější, že plné polštářky rtů pod nimi se momentálně vůbec neusmívaly.

.

Plavovlasý mladík se podrbal v rozčepýřených krátkých vlasech. Měly barvu jako obilí na zdejších polích. Jeho pusa se zase usmívala od ucha k uchu a modré oči jiskřily veselím a uličnictvím. "Sasuke, co už s tebou, ale doufám, že se aspoň dobře nadlábneme. Dal bych si dneska něco moc česnekovýho. Myslíš, že tu dělaj topinky s česnekem? Určitě ti to potom taky bude chutnat."

.

Sasuke se uchechtl tomu skrytému sdělení ve slovech mladšího muže. "Pozeptáme se. Pojď," vyzval svého společníka a vykročil směrem k vesnici. Jeho bystré oči těkaly sem a tam, prohlížely si okolí, jako by byly neustále ve střehu. Blonďáček - jmenoval se Naruto - po jeho boku vesele žvatlal o tom, jak se těší na jídlo. Tmavovlasému nečinilo potíže ho poslouchat, aniž by se doopravdy musel soustředit. Popravdě slyšel hodně věcí kromě toho, co mu Naruto vykládal. Slyšel, jak na okraji lesa vyzpěvují kosové, slyšel, jak si vítr šelestivě pohrává s klasy, slyšel, jak v obilí dvacet stop od nich zašustila myš, slyšel bzučet mouchu, která poletovala u nejbližšího plotu stavení, která stálo za polem. Slyšel všechno. V dálce na druhé straně spatřil vyvýšeninu s povědomou stavbou z hrubých trámů a prken a s konopným provazem s typickou smyčkou, která se lehce pohybovala ve večerním vánku.

.

Naruto vesele poskakoval vedle svého tmavovlasého přítele, ale pak se na jeho tváři mihl stín. "Ehm, to... Sasuke, máme vůbec ještě nějaké peníze?" On měl pár měďáků a většinu peněz u sebe míval společník. Většinou někde vypomohli na statku a něco si vysloužili. Jako on potřeboval jíst. Byl věčně hladový. Sasuke by se dokázal zařídit i bez peněz. Spát pod stromem a hodovat jinde.

.

"Neboj, na dnešní večer nám to stačí bohatě a zítra tu můžeme zkusit sehnat i nějakou práci," ubezpečil ho Uchiha, to už procházeli mezi prvními obílenými staveními a setkali se s prvními obyvateli. Přestože už se oba zbavili kápě, všiml si Sasuke, že si je někteří prohlížejí s krajním podezřením. Jeho citlivé uši hned zachytily několik šeptaných hovorů, jak se k sobě lidé nakláněli a špitali si o neznámých cizácích. "Doufejme, že v hostinci budou vstřícnější… zatím to nevypadá, že bychom tu byli vítáni," prohodil Sasuke směrem k Narutovi.

.

"Ále, je to jako vždycky. Jsme cizí, tak jsou lidi prostě obezřetní. Ve městě bysme se ztratili jedna dvě, ale tady jsme jako pěst na oko." Naruto vždycky věřil v to lepší já v lidech, byť se mu to už párkrát vymstilo. Lidé přece nejsou od přírody špatní, aspoň v to věřil. I když osud k němu nebyl nejvlídnější, už odmalička byl sirotek, tak se nějak protloukl a Sasuke mu hodně pomohl. Byl mu dlužný mnoho, a proto s ním putoval.

.

Sasuke přikývl, ale pořád se tvářil dost napjatě. Vesnice byla malá, vlastně se ani nemuseli ptát, kde je krčma. Narazili na ni na nevelkém náměstí s kamennou studnou, u níž se sešlo několik děveček. Čtvercovému prostoru vévodil kostelík, skromný, ale přesto největší stavba v okolí. Mladý Uchiha bezděčně tmavýma očima vzhlédl k masivnímu kostelnímu zvonu a poté přejel chabou oprýskanou výzdobu. Každopádně to nevypadalo, že by se tu lidem žilo přepychově. "Pojďme," pobídl znovu Naruta a společně vkročili do hlučného prostředí hospody.

.

Naruto natěšeně vešel do stavení. Sedělo tam pár chlapů, kteří si je zkoumavě prohlíželi. Namířil si to k pultu a halasně pozdravil chlápka za pultem, který leštil džbán. "Zdravím, krčmáři, chtěl bych si u tebe dát něco k jídlu. Co máš dneska dobrého?"

"To záleží, jestli máš čím zaplatit," odtušil hospodský pohodově a na pultu přistálo pár měďáků. "To už vypadá lepší. Podívám se do kuchyně. Zatím se posaďte. Pivo hned přinesu." Zmizel vzadu.

.

Tmavovlasý mladík obsadil s Narutem jeden z volných stolů v rohu místnosti. Osvětlení zajišťovalo několik lustrů s hořícími svícemi a pár pochodní. Jeho antracitové oči klouzaly po ostatních návštěvnících. Skupinka sedláků se bavila o nadcházející úrodě, zatímco dva řemeslníci - podle pachu klihu zřejmě truhláři - se u jednoho stolu oddávali hře v kostky. Mohl si vybírat, slyšel každý z hovorů, ovšem byla to témata omílaná už tisíckrát - úroda, peníze, nářky kvůli robotě, plánovaný trh, rodina…

.

"Tady jsou dvě pívečka," přitočil se krčmář a postavil před oba mladíky napěněný nápoj. Naruto se těšil. Hm, dá si dvě piva, to se bude mít dobře. Sasuke totiž nikdy nepil a většinou se tak jen tvářil, že nápoj je jeho. Kdežto plavovlásek odpíjel od obou zároveň. "Takže co? Nocleh si vyptáme od někoho nebo to přečkáme tady? Možná by nás mohl i někdo najmout. Nehodí se některý z nich?" nenápadně mrkl k chlapům.

.

"Uvidíme," odtušil Sasuke tiše. Právě ho totiž zaujal muž, který seděl stranou od ostatních, sám u stolu. Měl před sebou korbel piva jako teď oni, nevypadalo to však, že by se chystal k někomu připojit. Nevěděl proč, ale něco mu na něm přišlo tak zvláštně… povědomého. Byl si jistý, že ho ještě nikdy neviděl, a přesto… Ty dlouhé černé vlasy a tmavé oči, ty rysy v obličeji… Nasucho polkl. "Zkusíme to u támhletoho," kývl směrem k němu, aby na něj nasměroval Narutův pohled.

.

"Ten? Jseš si jistej? Přijde mi jako pěkný morous, když sedí sám," pronesl Naruto opatrně. Ten, kdo nebyl kolektivní, býval podezřelý a on by se nerad zapletl s nějakým podivínem. Anebo měl prostě rád klid na svoje pivo.

Madara snad jako by slyšel, že mluví o něm, se na ně podíval. Cizáci. Ten černovlasý na něho civěl. To viděl i v přítmí hospody. Nezajímali ho. Vypije si svou a půjde. Zítra bude na statku ještě hodně práce. Musí vstávat brzy.

.

"Ano, přesně ten," přikývl Sasuke. Nechtělo se mu Narutovi vysvětlovat, že ho k tomu osamocenému muži něco neuvěřitelně táhne. Sám nevěděl co. Možná instinkt. Vzal korbel, ze kterého vůbec neupil, a společně s blonďákem zamířili ke stolu toho podivína. Pokusil se nechat si na rtech zvlnit mírný přátelský úsměv, když toho chlapa oslovil: "Buď zdráv. Můžeme si přisednout?" Nenápadně se nadechl, aby odhadl, co je muž zač. Ucítil jasnou vůni sena, koní a hlíny. Statkář.

.

Muž zvedl k příchozím pohled a v duchu je hodnotil. Evidentně po něm budou něco chtít, jinak by se tak hloupě neptali. Navíc, když hospoda byla poloprázdná, byla jejich žádost jasná. Vypadali mladě, zvláště ten plavovlasý. Černovlasý se mu zdál divný. "Když to musí být, tak sedněte. Místa je tu dost."

.

Sasuke kývl na Naruta a oba se posadili naproti Madarovi. Blonďáček si s ním nejistě připil, tmavovlasý mladík se však piva nedotkl a jen si upřeně prohlížel muže před sebou. Jak si všiml, bylo to vzájemné. "Hledáme nocleh," prohlásil Sasuke na rovinu. Poznal, že s tímhle může jednat přímo, "nenašel by se pod tvou střechou kousek místa, hospodáři? Stojíš-li o to, odpracujeme si to."

.

Tak kvůli tomu za ním přišli. Asi nemají na nocleh, to by u zdejšího krčmáře moc nepochodili. Byl to škrt už od pohledu. Byl opatrný, když si někoho vzal na statek, ale tihle dva vypadali hodně mladě a jako lapkové by na kradení u něj doma nešli tak hloupě. Mlčel a přemýšlel. Zvláště ten černovlasý z blízka vypadal tak známě… hm, podivné. "Pomocná ruka by se mi hodila. Budou žně a každá ruka, která umí dělat, bude dobrá, kdybyste se zdrželi pár dní, tak bych vám dal i nějaký peníz… Umíte vůbec držet srp a kladivo?" zeptal se s jasným tónem, že potřebuje schopné pomocníky.

.

Sasukemu tentokrát po tváři přelétl opravdový úsměv. Ne veselý, jako byl většinou ten Narutův, ale zato velmi působivý, protože dodával jeho tváři ještě přitažlivější vzhled a bylo v něm něco… něco magického. Dobře věděl, že jeho příteli z něj měkla kolena. Většinou to byl právě Naruto, kdo navrhoval jisté věcičky, ale když měl sám náladu, stačilo použít tenhle trik a jeho společník mu nic neodmítl. "Neměj strach, hospodáři," prohlásil směrem k Madarovi, "jsem si jist, že nebudeš litovat. Zastaneme víc práce, než bys vůbec tušil." Zvlášť s jistými schopnostmi, které s sebou přinášelo to, co vlastně byl.

.

"To se pozná zítra." Madara měl pocit, že ho to černovlasé pískle nějakým způsobem ovlivňuje. Když se na něj usmál, cítil se hned lehčeji a nakloněnější jejich návrhu. Nebyla to nějaká magie? Možná už mu hrabe z přemíry práce. Zvláště, když jeho pohůnek si zlomil nohu. Zrovna v tomhle období, kdy je potřeba každá ruka. "Mohli byste se mi aspoň představit. Moje jméno je Madara."

.

Mladý Uchiha přikývl na srozuměnou. "Já jsem Sasuke a můj přítel se jmenuje Naruto," prozradil muži jejich jména, vyhnul se však tomu, aby přidával příjmení. Tohle městečko bylo sice nesmírně vzdálené od kraje, kde vyrůstal, ale hrůzné události, se kterými byl spojen jejich rod, se šířily velice rychle. Nehodlal nic riskovat. "Jsme poutníci a přicházíme zdaleka," odtušil ještě. Popravdě to nebylo nic divného, spousta mladých mužů se vydávala do světa na zkušenou.

.

"A kam se ubíráte? Každá cesta má nějaký cíl," zajímalo ho, kam takoví mlaďouši můžou jít. Neměl z nich pocit, že by se šli vyučit nějakému řemeslu. Možná chtěli jen cestovat, poznávat kraj a pak se v některém, kde najdou zalíbení, usadit. On to také kdysi dávno udělal. Odešel z města, měl po krk jeho zkaženosti a chtěl se usadit na vesnici, kde měli lidé čisté charaktery. O pár let později, co se zabydlel tady, poznal, že lidé jsou zkažení všude stejně. Začínal s málem, ale dařilo se mu a postupně si vybudoval vlastní statek, kde hospodařil.

.

Sasuke si vyměnil s Narutem pohled. Jejich cesta rozhodně měla cíl - pohyblivý cíl. Bylo ve hvězdách, zda se ho někdy dopátrají, ale mladý Uchiha si slíbil, že si nedá pokoj, dokud ho nenajde. Pátral po sebemenších zmínkách nějaké krvavé stopy, kterou by za sebou zanechal. Neměl přece po ruce společníka, jako byl Naruto, musel si potravu obstarávat jinak. Tohle však byla velmi temná historie, do které nehodlal Madaru zasvěcovat.

"Nemáme cíl," zalhal bez mrknutí oka, "jen se touláme a poznáváme svět." Pod stolem lehce blonďáčka nakopl. Byl zvyklý, že obyčejně dělal mluvčího, ale někdy to vypadalo hloupě, když mluvil i za něj.

.

"No jasně," pochopil výzvu Naruto, "tady se Sasukem chceme jednou dojít k moři. Nevěřím totiž, že je v něm voda slaná a není vidět břeh na druhé straně, ale zatím jdeme tam, kam nás nohy nesou," začal žvatlat páté přes deváté, jak měl ve zvyku.

"Tobě nechutná naše pivo?" zeptal se podezřívavě Madara, když plavovlasý mladík do sebe to svoje klopil jedna báseň a on upíjel, aby si ho mohl zaslouženě vychutnat.

.

Sasukeho temné oči se zapíchly do těch Madarových. Byly si tak podobné, oba páry tmavé jako noc, vypočítavé a uhrančivé, byť se lišily velikostí a samozřejmě výrazem. Mladý Uchiha si dokázal dobře spočítat, že tenhle chlapík nebyl žádný hlupák. Všímal si všeho podezřelého. "Nedělá mi dobře na žaludek," vyslovil další lež. Nebylo to o tom, že by nebyl schopen pozřít normální stravu, jen mu nic nedala, nebyla pro jeho tělo vůbec důležitá.

.

"Divné," zkonstatoval Madara, "pivo je právě na slabý žaludek dobrým léčivem." Něco se mu na Sasukem prostě nezdálo. Měl z něj takový divný pocit, který nedokázal zařadit. Když však pohlédl do jeho očí, tak se mu zdály jeho pochyby liché. Měl rozporuplné pocity, ale už jim v podstatě dal slovo, že je vezme s sebou. Zrušit slovo hned tak nešlo. "Aspoň si dáš s Narutem večeři," kývl směrem dozadu. Hostinský nesl krmi.

.

Sasuke se ani nemusel ohlížet. Podle čichu poznal pár opečených jitrniček a chléb. Topinky s česnekem to nebyly, jak doufal Naruto, ale byl si jistý, že bude jeho přítel s večeří spokojen. Ostatně bylo vidět, jak se blonďáčkovi sbíhají sliny, měli za sebou celý den cesty, přičemž se musel spokojit se skývou chleba, která jim zbyla, a několika lesními jahodami, co našli po cestě. Proto se vůbec nedivil, když se na vše vrhl jako vyhladovělý vlk.

.

Muž upíjel ze svého piva a pozoroval ty dva. Plavovlásek se cpal jako nezavřený a Sasuke nic. Když už na talíři toho moc nezbývalo, neodpustil si popíchnutí. "Nejíš a nepiješ. Z čeho jsi Sasuke vůbec živ? Ze vzduchu?" Pochyboval o tom, že by jeden byl tak najezený a druhý hladový.

.

Mladý Uchiha se ušklíbl. Byl si jistý, že kdyby to Madarovi prozradil, pokusilo by se je celé městečko upálit nebo jinak zlikvidovat. Vpravdě by ho však docela zajímala reakce toho muže. Nejspíš by se mu strachem rozklepala kolena. Cítil, jak ho špičáky malinko bodly do dásně. Také už potřeboval svou dávku, ale potlačil je, aniž by si toho kdokoliv všiml. "Jedl jsem po cestě," odpověděl ledabyle, ale jak se s Madarou poměřovali pohledem, měl dojem, že mu na to dlouhovlasý muž neskočil.

.

Madara to nechal plavat. Nakonec důležité bylo, jestli budou dobří pracanti. Do dalších věcí mu nebylo nic, i tak si je radši ohlídá. Kdo ví, co jsou zač. Dál v tichosti popíjel pivo a čekal, než Naruto dopije obě dvě. Zvedl se a dovedl je na svůj statek. "Tady můžete přespat." Pustil je do malé komůrky. "Ráno se začíná za kuropění, tak ať vás nemusím chodit budit. Možná narazíte na Chio, dá vám něco k snídani. Pokud budete mít hlad," významně se podíval na Sasukeho a s přáním dobré noci odešel.

.

Sasuke s Narutem osaměli. Místnost skutečně nebyla nijak přepychově zařízena, ale byla čistá a upravená. V koutě stál lavor a hned vedle vědro vody, kdyby měli zájem se před spaním trochu umýt. Jeden povlečený slamník, na který nebudou mít problém se vtěsnat. Na stěně visel krucifix a pak tam stála ještě jedna rozvrzaná dřevěná židle, nevelký stolek a hořící olejová lampa. "Myslím, že je to ucházející," poznamenal tmavovlásek. Velké okno bylo zataženo těžkými závěsy, takže dovnitř neproniknou měsíční paprsky. Jemu to bylo celkem jedno, viděl za tmy velice dobře, stejně jako za dne.

.

"To rozhodně," ujistil ho Naruto a plácnul sebou do nadýchané péřové peřiny. Jako v nebíčku. Byl spokojený, najezený a už mu stačilo jen, aby si odpočinul. Jenže věděl, že Sasuke má také jisté potřeby. "Hladovíš? Víš, že bych se o tebe postaral," broukl svádivě. Občas se musel před lidmi držet, aby v nich nevzbudil podezření, že je něco v nepořádku, ale když byli sami…

.

Mladý Uchiha pohodil hlavou. Bylo mu to nepříjemné přiznávat, byl v tomhle směru na Narutovi závislý. Tedy… samozřejmě být nemusel, mohl si svou potravu obstarat i jinak, ale to on nechtěl. Jeho hlad se neprojevoval kručením v žaludku nebo úbytkem na váze. Jen jeho oči byly pokaždé temnější, jeho síla slabší a byl podrážděnější. Přešel ke svému příteli a vzal ho za ruku. Jeho prsty s mírnou stopou provinění přejely po zápěstí, které bylo samá jizva po řezné ráně. Naštěstí nepotřeboval dávku každý den - kdyby se někdy napil dosyta, mohl vydržet třeba i měsíc. Ale od Naruta si bral vždycky jen trošku, aby to blonďákovi neublížilo. Jen jednu plnou číši. To mu stačilo na týden. "Prosím," zašeptal.

.

Naruto měl pocit, že má Sasukeho ve své moci. Byl to jen fiktivní pocit, protože černovlásek mohl kdykoliv skočit a zakousnout ho. Vysát ho úplně do poslední kapky. Věděli to oba, přesto svého druha škádlil. "Ale já nevím, jestli se mi teď chce, víš? Co kdybych dostal nějakou odměnu?" Když byl spokojený, bylo mu teplo a neměl hlad, tak jeho tělo mělo chuť i na jiné věcičky.

.

Sasuke se ušklíbl. Bylo mu jasné, kam tím Naruto míří, ale přesto přistoupil na jeho hru. "Hmm," protáhl rádoby přemítavě a promnul mezi prsty pramen jeho blonďatých vlasů, "jaká by ta odměna měla být? Chceš něco… specifického?" Naklonil se k němu blíž a nasál jeho pach. Cítil v něm mnohem víc než normální lidé. Typickou vůni počínajícího vzrušení, která ho škádlila v nose.

.

"Hodně specifická. Taková výjimečná, kterou můžu dostat jenom já," broukl Naruto a chytil Sasukeho za tvář a pomalu ho stahoval k sobě. "A ty víš moc dobře, co to je." Olízl Sasukeho rty. Chtěl ho, jeho tělo po něm přímo žadonilo. Nepoznal lepšího milence, možná to bylo i tím, že předtím nikoho pořádně neměl. Ono mít tyhle záliby se prostě nenosilo.

.

Černovlasý se nechal přivinout blíž. Objal svého společníka kolem pasu a posadil si ho na klín. Jeho ústa pomalinku prozkoumávala hranu jeho čelisti, až přešla k hrdlu. Lákalo ho to tepající místečko nad krční tepnou, přitlačil proti němu jazykem a svými zostřenými smysly, jako by už cítil tu sladce kovovou chuť. Chřípí se mu malinko rozšířily a špičáky ho naléhavě bodly do dásně. Odtáhl se. "Dobrá," pronesl klidně, "dostaneš, po čem toužíš. Ale tvoje část první. Nemůžu s tebou spát hladový, neuhlídal bych se." Krotit svou divokou podstatu bylo o hladu mnohem těžší.

.

"Ach jo, jsem tě chtěl hned," zabručel Naruto nespokojeně a slezl ze svého společníka. Z tlumoku vytáhl kovovou číši, ostrý nožík a další potřebné věci. Viděl, jak ho Sasuke hladově sleduje. Vybral si místečko, kde se jen lehoulince škrábl, aby se objevila kapka krve. "Dal by sis, co?" zavrněl a svádivě rudou kapičku olízl.

.

"Naruto, neprovokuj," zavrčel Sasuke a jeho špičáky vyjely úplně. Bylo vidět, jak se mu chvěje chřípí a jeho pohyby byly trhanější, jako by sám se sebou bojoval. Hrdlo se mu stáhlo prudkou žízní, jak ucítil teplý železitý pach, který by ho ve velkém množství vyburcoval až k nepříčetnosti. Černé oči se mu zlověstně zaleskly.

.

Plavovlasý mladík věděl, že už se naprovokoval dost, a začal se tedy činit. Se zasyknutím zařezal víc do hloubky a krev začala téct do poháru. Chtěl si zašukat předtím, než naplní číši. Býval potom trochu malátný, jak mu krev chyběla. Byl však mladý a vcelku rychle se mu doplňovala. "To by ti už mohlo stačit." Přitlačil na ránu suchý kousek látky, aby zastavil krvácení.

Madara byl ohledně poutníků obezřetný. Ještě chodil po domě a chytal si něco na druhý den, jak bude časně ráno vstávat. Slyšel, že oba kluci v pokoji mluví, a nedalo mu to, aby trochu neodposlouchával. Potichoučku se připlížil ke dveřím a mrkl do klíčové dírky. Vytřeštil oči, když zahlédl scénu uvnitř.

.

Kdyby měl Sasuke pohyblivé uši, nejspíš by je teď nastražil jako kterékoliv jiné zvíře, když zaslechl přibližující se zvuk kroků. Nasál pach, ale lahodná kovová vůně krve přebíjela skoro vše ostatní, přesto ucítil jemný odér muže, který je tu hostil. Poznal, že Madara stojí za dveřmi, ale teď už bylo pozdě skrývat něco ze své podstaty. Pokud sem vrazí, nezbyde mu nic jiného, než ho omráčit nebo zabít a společně s Narutem uprchnout. Chviličku čekal, co bude dělat, ale žízeň byla pořád vtíravější a Naruto mu podával číši s krví. Převzal ji od něj a jako u vytržení začal pít. Několika důkladnými doušky pohár vyprázdnil a jazykem stíral rudou tekutinu i z jeho stěn, aby ani kapička nepřišla nazmar. Tam, kde nedosáhl jazykem, přejel bříškem prstu, který následně také olízl. Vypadal jako v extázi.

.

Naruto si mezitím obvázal ránu a sledoval, jak Sasuke prožívá krmení. Věděl, že teď je docela nebezpečné se k němu přibližovat. Bral by to jako pokus o ukradení večeře. V klidu seděl a nechal ho vylizovat číši.

Madara si dával hodně věcí dohromady. Bylo zcela evidentní, že Sasuke je upír! Vpustil si do vlastního domu upíra! Jaká bláhovost. Určitě o něm už musí vědět, že tu stojí. Říkalo se, že mají nadlidské schopnosti. Nesnášejí česnek a svěcenou vodu. A taky, že je zabíjí sluneční svit, což byla zřejmě lež. Černovlásek sem přišel ve dne. Co má dělat? Tvářit se jako nic, nebo dovnitř vtrhnout? A to zlatovlasé pako ho ještě krmilo místo toho, aby mu do srdce vrazilo bezový kůl.

.

Sasuke si ještě důkladně olízl rty a pomalu vydechl. Jeho oči byly i nadále tmavé, ale jaksi mnohem teplejší, vřelejší. Cítil, jak se mu vrací síla, jako by jeho žilami proudila nová energie. Pomalu zatáhl špičáky a vyhledal pohledem Naruta. "Díky," hlesl vděčně a s mírnými obavami přejel očima po obvázané ráně. Zas se mu to bude dva dny hojit, ale měli s sebou vždycky nějaké léčivé bylinky. Později si je na to musí dát. Dával si pozor, aby nezavadil zrakem o dveře, i když moc dobře věděl, že za nimi Madara pořád stojí. Vnímal pach jeho děsu, kupodivu menšího, než sám očekával, a jen lehkou koncentraci strachu. Divil se však, že sem ještě nevtrhl, asi byl příliš šokovaný.

.

"Pro tebe cokoliv," broukl Naruto oddaně a vida, že Sasuke už je při smyslech, tak vstal a svalil ho do postele. "Měl bys splnit to, co jsi slíbil," připomněl mu důležitě a políbil ho na rty. Cítil, že mu trošku krve chybí a řezná rána bolela, ale co je to proti hrátkám se Sasukem.

Statkář za dveřmi byl zaujat novými skutečnostmi, které se odehrávaly v komůrce. Nechápal, jak může být člověk tak oddaný upíru. Určitě je to kouzlo. Zítra je po práci vyplatí a vyžene z hospodářství. Co kdyby uhranul hospodářská zvířata?

.

"Hmm, co když už si nevzpomínám, co to bylo?" protáhl Sasuke provokativně, aby Naruta také trošku poškádlil. Ten ublížený výraz v jeho obličeji byl k popukání. "Jak to budeš dneska chtít?" zapředl smyslně a špičkou jazyka objel kontury jeho rtů, zatímco dlaněmi vyjel po jeho bocích. Docela se divil, že Madara za dveřmi ještě nic neudělal. Přemýšlel, jestli mu nemá dát vědět, že o něm ví, ale na druhou stranu… byl celkem zvědavý, na co všechno se ještě vydrží dívat. Proč si ho malinko nevyzkoušet?

.

"Chci, abys mi připomněl, že s tebou je to nejlepší na světě," zapředl plavovlásek a jemně kousl Sasukeho do rtu. On si mohl dovolit kousat, ale Sasuke si na to musel dávat pozor. "Udělej mi to, jak nejlíp umíš." Nemohl se dočkat a sám se začal vysvlékat.

Madara na druhé straně byl plný rozporu. Na jedné straně nechtěl mít s upírem nic společného, ale na té druhé… To, co se odehrávalo uvnitř, ho začalo hodně zajímat. Jít pryč by byla hrozná škoda.

.

Mladý Uchiha se uchechtl: "Jak si přeješ." Odepnul si plášť i opasek, rozvázal sněhobílou košili a přetáhl si ji přes hlavu. To už se k němu Naruto podbízivě vinul, vzal ho tedy kolem pasu a povalil pod sebe. "Jsi nedočkavý, že?" zasmál se zastřeně, když zachytil pach vzrušení a netrpělivosti, "jako obvykle…" Přitiskl svoje rty na Narutovy a hned si vynutil přístup dovnitř. Kmital jazykem v jeho puse a popouštěl uzdu jednoduchým rozmnožovacím pudům v sobě.

.

"Když jsi mě nechal čekat," brblal Naruto a přejížděl po Sasukeho těle. Bylo chladnější než jeho a hlavně přitažlivé. Miloval Sasukeho srdcem i duší. Nikdy mu to nahlas neřekl, i když o tom oba dva věděli. Co by z toho mohl mít? To, co měl, už mu bohatě stačilo. "Ještěže se ti postaví, i když jsi upír," zasmál se zastřeně, když ho upír štípl do bradavky.

.

"To by tě mrzelo, co?" zazubil se Sasuke a putoval rukou přes Narutovu plochou hruď a břicho až do rozkroku. Nepřekvapilo ho, že blonďák už je tvrdý jako křemen. "Tak neukojený a nadržený…" zapředl a stiskl ho v dlani, až se pod ním ozvalo zasténání. Pach Narutovy touhy mu naplňoval chřípí, vychutnával si ho, nechával ho na sebe působit, vzrušoval se. Lehounce zavrčel. Nebyl to zvuk agrese, ale chtíče. Teď už to jeho společníka nevyvádělo z míry, ale dřív se toho zvuku bál.