V čajovně se můžou střetnout různí lidé. Mezi omamnou vůní čaje proudí mnoho lidí a přece Kimimara přiláká černovlasý Uchiha a přesto, že se mu mladík líbí, tak se nedokáže odhodlat k činům. Bude potřebovat pošoupnout, aby i jeho srdíčko dostalo dávku lásky. Všechno začíná odvážným prvním krokem.

 

 

Bělovlasý mladík právě zaléval čajové lístky. Mohlo by to vypadat obyčejně, kdyby na sobě neměl uniformu místní čajovny Harmonie. Bavlněnou halenu s rozhalenkou splývající do cípu látky pod pasem, na kterém bylo vyvedené logo zdejšího podniku. Bledou tvář mu rámovaly bílé vlasy zdobené dvěma culíčky. Nejvíc na něj mohly oči nechat ženské návštěvnice, jeho oči byly příliš podmanivé, aniž by si to jejich majitel uvědomoval. Byl příliš plachý, než aby si sám začal s nějakou. Však si z něj kvůli tomu neustále utahovali jeho spolupracovníci Sakon a Ukon. Dvojčata s velmi břitkým jazykem. Kimimaro se však k aktivnějšímu přístupu přemluvit nedal. On sám měl vybráno, jenže jeho vyvolený o něm nevěděl… možná si ho ani moc nepamatoval, třebaže chodil do zdejší čajovny často. Měl by si dodat víc odvahy, jenže kdykoliv se vyburcoval, tak tváři v tvář černovlasému mladíkovi s jiskřivýma očima přišel o hlas.

.

Onen objekt Kimimarova zájmu se jmenoval Sasuke. Šestnáctiletý chlapec s vlasy půlnoční černi a velkýma očima barvy novoluní. Byly na kluka nezvykle velké a chráněné hustými řasami, jímavé a okouzlující, možná právě svou tajemnou tmavou hloubkou a krásou. Jeho účes byl poněkud zvláštní, zatímco souměrný hezky vyřezávaný obličej rámovaly dva delší přední prameny, vzadu připomínaly ježčí bodliny, krátké a neposedně trčící. Popravdě ani on si nemohl na nedostatek dívčího zájmu stěžovat, obyčejně byl pronásledován fanynkami, a přidal-li na sociální síti nějakou fotku, většinou se jeho kamarádky a spolužačky mohly přetrhnout v lajkování.

Přesto býval často vůči dívčímu svádění imunní, ačkoliv se již několik děvčat mohlo chlubit jeho jistou, víceméně jednonocovou fyzickou přízní. V čajovně byl pravidelným hostem, málokdy však přicházel sám, spíše ho bylo vidět v klučičí partě, případně s jedním či dvěma kamarády. Zrovna dnes tu měl schůzku s Narutem, svým nejlepším přítelem, když ovšem dorazil, Uzumaki v čajovně ještě nebyl, což však nepovažoval za nic divného, blonďák totiž často chodil pozdě. Usadil se tedy do jednoho z útulných boxů a objednal si třešňový čaj se skořicí a pražené mandle.

.

"Zase ti došlo štěně, jak jsem viděl," poznamenal Sakon a ušklíbl se na Kimimara. Měli čajovnu rozdělenou na části, z nichž každý měl obsluhu v jedné z nich. "Dáš mu konečně číslo nebo rovnou pusu?" dotíral, když si skládal konvičky na tác. Zatím tu ještě nebylo moc lidí, ale za dvě hodiny budou mít v čajovně solidní frmol.

"Sakone!" zakoulel Kimimaro očima a div nezpohlavkoval světlou hlavu. Nesnášel je za tohle, jinak byli hrozně moc fajn kluci.

"Hej, já jsem Sakon," snažil se ho zmást Ukon a culil se. Tohle dělávali často, akorát když byli malí a matka nemohla rozlišit, který z nich lumpárnu vyvedl, tak je seřezala oba dva.

"Nejsi, jsem si na vás dneska udělal značku," pousmál se sladce Kimimaro a nalil horký nápoj do konvičky, aby ho mohl odnést. "Jsem zvědavý, jestli dojdete na to jakou." Dělal si z nich srandu. Vyhnul se dalším otázkám a odešel na plac. Snažil se potlačit nervozitu, když se blížil k černovlasému mladíkovi. "Tady jedna Třešňová vášeň a mandle. Budete si ještě něco přát?"

.

"Ne, díky… i když, nejspíš vodnici, až dorazí kámoš," odpověděl Sasuke, "možná kdybyste mi mohl přinést nabídku tabáků…?" Zatímco Kimimaro odešel pro seznam, tmavovlasý mladík si nalil červený pronikavě vonící čaj do keramického kalíšku. Miloval tenhle tvar hrnečků, zvláště v zimě, kdy si o něj mohl ohřát ruce. O několik vteřin později se mu v kapse černých džínsů rozezněla melodie. S nadzdviženým obočím si prohlédl jméno volajícího. Naruto. Přece to pako někde nezabloudilo. Přijal hovor. "Ahoj, tak kde jsi? Už tu čekám dobře čtvrt hodiny… cože?" vyhrkl do mobilu zrovna když se k němu vrátil bělovlasý zaměstnanec s listem tabáků, "jak jako že nepřijdeš? Myslel jsem, že jsme se domluvili… Aha. To ale… Jo, jasný, chápu. V pohodě. Ne, dobrý, domluvíme se na jindy. Tak ho pozdravuj. Čau."

.

Kimimaro na Sasukeho shlížel jako na obrázek. Nemohl si pomoct, ale tenhle neznámý mladík mu přišel sympatický a taky přitažlivý. Byla by to hodně velká náhoda, kdyby zrovna někdo takový byl na chlapy, a ještě větší, kdyby o něj měl zájem. Co tu často býval s kamarády, tak měl jistý dojem, že možná mladík má o stejné pohlaví zájem, ale těžko se to rozeznávalo, když si ostatní kluci z toho dělali srandu. Podle rozhovoru to vypadalo, že ten, co s ním měl přijít, nedojde. To asi půjde brzo domů. Taková škoda. "Tady je ten seznam," vytrhl černovláska ze zamyšlení.

.

"Ehm… jo, díky, ale můžete to zase odnést. Promiňte, že vás tak proháním, ale kamarádovi do toho něco vlezlo a sám asi kouřit nebudu," prohlásil Sasuke s omluvným pokrčením ramen. Vlastně by neměl s tabákem vůbec přijít do styku, ještě mu nebylo osmnáct, ale popravdě se to málokde řešilo, ostatně by majitelé podobných podniků někdy i prodělávali, kdyby sem tam nepřimhouřili očko.

.

Bělovlasý mladík věděl, že dneska má příležitost se se sympatickým návštěvníkem seznámit. Bylo to ideální, byl sám a nikdo za ním zřejmě nepřijde. Kimimaro cítil, jak se mu zpotily dlaně nervozitou, a dvakrát se přistihl, jak chce něco říct a nevyšla z něj ani hláska. Až k němu mladík zvedl pohled, věděl, že musí něco říct. "Jistě, nic se neděje," odtušil divným tónem. Skoro se nepoznával. Otočil se na patě a div nefrnkl do zázemí. Byl zbabělec…

.

Sakon, který svého kolegu pozoroval od stolku, od něhož právě odnášel použité nádobí, dorazil do přípravny čajů o chviličku později. "Dlužíš mi stovku, Ukone," zašklebil se na své dvojče oplachující použité konvičky ve dřezu, "měls vidět, jak rychle odtamtud vysmahnul, hahaha, říkal jsem ti, že nemá koule na to, aby se s ním dal do řeči."

"Sakra," zaklel oslovený a obrátil se k zelenookému mladíkovi, "ty seš pako. Když je tu s kámošem, tak ho bojíš, když je sám, bojíš se ho taky. S takovou zůstaneš věčně na ocet."

.

"Já za to nemůžu. Stejně mě nebude chtít," zahučel Kimimaro do země. Prostě strach z odmítnutí ho svazoval a nedovolil mu ani to zkusit. Byl bezmocný a sám sebe uvěznil v kleci z vlastních výmluv. Zmučeně se nadechl, znělo to jako od starce nad hrobem. "Nemůžu chtít nikoho tak pěkného," snažil se předestřít další výmluvu.

.

"Proč ne? Budete jako Kráska a zvíře," utahoval si z něho Sakon. Samozřejmě přeháněl, Kimimaro rozhodně nebyl šeredný, jenom mu na kráse trošku ubírala přílišná hubenost a bledost. Vypadal lehce nezdravě, ale jinak to byl hodný a spolehlivý mladík. Jenom plachý.

"Kdo říká, že ho hned musíš povalit a ošukat?" zazubil se Ukon, "copak tys všem svým předchozím klukům na rovinu řek, že s nima chceš spát? Oklepni si ho. Běž za ním a…"

"A řekni mu, že má božskej zadek, do kterýho mu chceš strčit svoje péro," předběhl Sakon své dvojče a oba se hurónsky rozřehtali.

"Ne, normálně se s ním pobav," navázal Ukon na to, co chtěl prvně říct, když ho přešel záchvat smíchu, "vypadá normálně, i co jsem tak slyšel, když se bavili v partě, ale kdo ví? Třeba je to idiot, to ale poznáš, jenom když se s ním budeš bavit."

.

Kimimaro se plaše pousmál jejich hloupým i dobrým radám. Kluci měli pravdu, mladík ho přece neukousne. Jen ta představa, že s ním bude mluvit, mu svírala žaludek nervozitou. "Tak já to teda zkusím," rozhodl se nakonec bělovlásek a div ho nevyžduchli kluci ven, jak se pomalu šoural. To bude trapas. To tam má přijít a zeptat se ho, jak je venku? Nebo třeba co měl na oběd? Samozřejmě, jak viděl svůj objekt zájmu, tak se mu všechno vykouřilo úplně z hlavy. "Chtěl jsem se zeptat, jestli něco nepotřebujete," vyklouzlo z něj automaticky.

.

Sasuke to nebral jako něco zvláštního, patřilo to k povinnostem obsluhy se občas zeptat, zda mají zákazníci vše podle svých představ. "Ne, díky, všechno v pohodě," pousmál se na bělovláska, "možná můžete odnést tu cukřenku, nesladím, a třeba by vám někde jinde chyběla." Vychutnával si doušky oblíbeného čaje, který sem tam prokládal praženou mandlí. Všiml si, že ačkoliv mladík vztáhl ruku po nádobce se sladkým ochucovadlem, neměl se jaksi k odchodu a podivně se ošíval. Nadzvedl tázavě obočí.

.

Bělovlasý mladík měl chuť se profackovat. Samozřejmě, že než se rozhodl, jak nakousne rozhovor, tak mu to dlouho trvalo, že si toho i černovlasý návštěvník všiml. "Ehm, teda…" Vážně?! Začal mluvit jako naprostý dement. Jestli ho hned nevypíská, tak to bude zázrak. "Chtěl jsem se zeptat, jakože dneska nemáte společnost? Vždy u sebe máte velkou partu lidí." Kimimaro gratuluji, debilnější otázku jsi nemohl položit, vypeskoval se v duchu.

.

Mladý Uchiha chviličku mlčel a přemýšlel, jestli má ten kluk tak krátkou paměť anebo mu hrabe. Copak nebyl před čtvrt hodinou u toho, když mu říkal, že Naruto nedorazí? "Ehm… ne," odtušil trošku pomaleji než obvykle, "měl jsem schůzku s kamarádem, ale něco mu do toho vlezlo." Pronikavě se na světlovláska zahleděl. Začínal si docela dělat obavy o jeho zdravotní stav, protože se mu zdálo, že začal podivně rudnout. Snad se mu tady nezhroutí.

.

Kimimaro měl pocit, že ho polila horká voda, jak mu začínaly žhnout tváře vlastní trapností. "Jistě, vlastně jste to říkal. Já jen, že mě napadlo," pronesl přiškrceně, "jestli bych vám chvíli nemohl dělat společnost." Teď ho mladík určitě vypakuje, ať neotravuje, že by měl obsluhovat místo vykecávání se zákazníky.

.

Sasuke chviličku přemýšlel, jestli vypadá tak osaměle nebo zda to má mladík v popisu práce, ale každopádně mu přišlo nezdvořilé odmítnout. A koneckonců spřátelit se s někým z místní čajovny nebylo špatné, neformální vztahy bývaly vřelejší. "Jistě, proč ne?" souhlasil tedy a díval se, jak se světlovlásek vyzouvá, protože v boxech se sedělo na vyvýšeném podiu bez bot. "Jsem Sasuke," představil se a nabídl Kimimarovi ruku.

.

"Kimimaro… myslím, že už si můžeme tykat." Stiskl mladíkovi ruku a div nebyl štěstím bez sebe, že se ho směl dotknout. Nastala malá chvilka ticha, jak oba vyčkávali, jestli ten druhý nezačne něco říkat. Když sem došel, tak by měl něco vypotit. "Chtěl jsem si s tebou popovídat. Vídávám tě tu často a jsi takový… sympatický." Určitě mu z uší už musela vyrazit pára obrovským mrakem.

.

Černovlásek na okamžik překvapeně pootevřel ústa. Nebyl hlupák, s touhle větou si dokázal podivné chování toho kluka odůvodnit. Koktání, červenání, ošívání, kradmé pohledy. On ho balil! Nebo teda… pokoušel se. Jeho tváří se mihl pobavený úsměv. Na to, že musel být Kimimaro starší minimálně o dva roky, byl roztomile nesmělý. "Oh… díky," odtušil a pohodlněji se opřel zády o bambusovou stěnu boxu, "mám to tu rád, je tu široká nabídka, i když většinou zůstávám u klasiky." Kývl bradou ke konvičce. "Líbí se mi prostředí… a je tu i příjemná obsluha," pousmál se na bělovláska.

.

Kimimaro si připadal jako rajče. Musí se chovat aspoň trochu normálně, když už se dostal tak daleko, že se Sasukem mluví. Dvojčata by ho určitě přerazila, když by zjistila, že to tu posral a zbaběle utekl. "To jsem rád." Opravdu slyšel ten tajný vzkaz… ne, určitě si ho vymyslel. Měl chuť se ho přeptat, jestli má nějakého přítele nebo přítelkyni, ale zavčasu tu otázku spolkl. Asi by to vyznělo hodně blbě. "A kromě popíjení dobrého čaje děláš co zajímavého?"

.

"Různě," pokrčil Sasuke rameny, "hodně čtu, hraju na kytaru, ze sportu všechno možný, ale nijak profesionálně… rád si zahraju squash, tenis, florbal, volejbal, taky mě baví plavání." Natáhl se pro praženou mandli a uculil se na mladíka. "Co ty… Kimimaro? Děláš nějaký sport?" zeptal se, i když podle postavy by to moc netipoval. Nepřipadal mu moc namakaný, i když zdání mohlo klamat. Třeba měl sílu. Vložil si mandli mezi zuby a laškovně si olízl rty, jako by z nich chtěl setřít sůl.

.

Bělovlasý mladík namáhavě polkl. Sasuke s ním laškoval! Nebo se mu to jenom zdálo? Ne, určitě se mu to zdálo, přece by ho nemohl takto pokoušet hned první setkání. Jenže pro něj byl Sasuke ztělesněná vášeň a musel se ovládat, aby na něj příliš nezíral. Ty nádherně černé oči byly opravdu raritní a nemohl se od nich odtrhnout. "No já úplně moc nesportuju. Chodím občas běhat," plácl, aby nevypadal jako úplná nula, že nic nedělá. "Ještě občas chodím na bazén." No nebyl už hodně dlouho. Přispíval matce na nájem a potraviny, takže mu mnoho nezbývalo, a když si chtěl našetřit na něco dražšího, tak všechno razantně omezoval. "A hraješ na kytaru jen doma nebo i pro obecenstvo?"

.

"Dlouho jsem chodil do kroužku, ale teď už pár let hraju jen doma, případně když vyrazíme v létě s klukama někam pod stan," odtušil Sasuke, který se docela bavil, protože s balením od kluků měl podstatně menší zkušenosti než od holek. Normálně by možná měl Kimimara poslat do háje, jenže on už se asi rok potýkal se svou nejasnou sexuální orientací. Nebyl panic, asi se nedalo říct, že by mu ženy nic neříkaly, jen… nebylo to úplně ono. Nezamiloval se do žádné. Snad možná právě proto se rozhodl trošku s Kimimarem flirtovat. "Anebo občas soukromě pro někoho… hmm… kdo si to chce poslechnout," dodal potutelně a dolil si do kalíšku čaj. "Kimimaro, budeš tu nasucho?"

.

"Ehm, jo, jestli teda nevadí. Jsem v práci, a kdyby tu byl šéf, asi by se mu nelíbilo, že tu s někým vysedávám… Jinak bych samozřejmě hrozně rád s tebou poseděl," ujišťoval Sasukeho rychle, aby to nevypadalo, že se vymlouvá. On flirtovat neuměl a hrozně ho svazovala nervozita. Jediné, co mu úspěšně šlo, bylo rudnutí. "Rád bych si tě poslechl, pokud by ti to nevadilo," zareagoval na Sasukeho nabídku.

.

Sasuke nadzvedl obočí. Z toho podmiňovacího způsobu pochopil, že jeho šéf tu není, takže co oči nevidí… Spíš začínal mít dojem, že se mladík bojí delšího kontaktu. Připravit i sám sobě čaj by znamenalo ho taky vypít, a to přeci jen nějakou dobu trvá. Musel být vyděšený k smrti, trochu mu připomínal jednu hodně plachou spolužačku ze školy, která se už rok pokoušela neúspěšně navázat nějaký vztah s jeho nejlepším přítelem.

Chvíli na něj upřeně hleděl a zvažoval, jestli to není ztráta času, protože i když to bylo roztomilé, tímhle tempem by se k nějakému případnému doteku či polibku dopracovali tak možná za rok. Nakonec pokrčil vlažně rameny: "Tak se někdy můžeme domluvit."

.

Kimimaro se měl chuť jít někam zahrabat. Byl naprosto nemožný! Fakt, nejraději by se zahrabal pod zem. Slyšel ze Sasukeho tónu, že ho příliš neoslovil. "To budu moc rád," řekl nadšeně, i když tam byla hodně patrná nervozita. "Vyměníme si čísla. Skočím pro papírek." Skoro až úlevně vyskočil na nohy a rychle došel k pokladně, kde vzal papír a tužku. Ano, mohl si ho napsat hned do mobilu, ale nechtěl ten svůj starý křáp vytahovat ven z kapsy. "Tady a jestli mi napíšeš svoje?"

.

Mladý Uchiha strčil papírek ledabyle do kapsy a na druhý načmáral devět číslic, jeho vlastní číslo na mobil. Podal ho Kimimarovi, a protože cítil, že mu tím udělá radost, pousmál se. "Fajn, tak díky. No, nebudu tě už zdržovat od práce, ať tě teda šéf nehubuje," odtušil nakonec a schroustal další mandli, tentokrát už bez svádění, "zatím se měj, Kimimaro." Díval se, jak světlovlasý mladík možná trošku sklesle odchází a zavrtěl nad ním hlavou.

Na Kimimara už čekala nedočkavá dvojčata. "Tak co?!" vyzvídal Sakon okamžitě, "máte rande?"

.

"No já nevím," pípl nesměle Kimimaro a držel papírek s číslem jako svátost. "Dál mi telefon a řekl, že se domluvíme. To je dobrý, ne?" Mohlo by to být dobrý, i když měl pocit, že něco zvoral, a tvářil se hrozně schlíple. Takové šance do toho dával, ale přece kdyby neměl Sasuke zájem, tak by mu číslo nedával, ne? Tím, že mu ho dal, tak je jeho orientace potvrzena a třeba nikoho nemá. Podvedl by přítele, kdyby nějakého měl? Chtěl se na tyhle otázky zeptat, ale příliš se styděl.

.

"Dobrý?" odfrkl si Sakon, který byl vždycky malinko jízlivější, i když nebyl zlý, "kámo, tos to teda nevybral. Měls vypáčit konkrétní datum, někdy se domluvíme znamená v překladu nikdy. Musíš víc tlačit na pilu."

"Neposlouchej ho, někdy slova znamenají prostě to, co znamenají," těšil ho Ukon, když se světlovlásek zatvářil zkroušeně, "a ne každej potřebuje jít hned k věci a na věc." Zpražil pohledem svého bratra, který udělal pochybovačný obličej. "No nic, tak povídej, o čem jste si vyprávěli? Jak se jmenuje? Kde bydlí? Kam chodí do školy? Co má rád za filmy, za hudbu?"

.

 

Bělovlásek se rozzářil, když měl mluvit o svém idolu. "Jmenuje se Sasuke a bydlí… to jsem se neptal. A ani nevím, kam chodí do školy, ale hodně sportuje a hraje na kytaru. Říkal, že by mi soukromě zahrál, ale jestli je to tak, jak říkal Sakon, tak…" povzdechl si žalostně a už ho chytaly černé myšlenky do svých spárů. Beztak je ztracený a nikoho si nenajde.

Sakon se plácl do čela. "To je vůl," postěžoval si hraně nebesům, "mluví s ním půl hodiny a dokáže z něj dostat jenom jméno, sport a kytaru. No a číslo, no. Ty trubko, kdybys věděl, kde bydlí, mohl bys ho jakože nááááhodou potkávat nebo na školních stránkách si o něm něco zjistit, kdybys věděl, kam chodí. Co facebook? Ten ti nedal? Tam se taky dozvíš spoustu věcí ze statusů a fotek. Jaký má příjmení? Je možný, že bude mít jméno stejný na fejsu."

Ukon sledoval, jak Kimimaro postupně zase rudne. "Ty ses nezeptal ani na příjmení?!" vydechl nevěřícně a nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, "Sakon má pravdu, na fejsu bys mohl zjistit, jestli je zadanej nebo ne."

.

"Když mě to nenapadlo," zašeptal tiše Kimimaro a klopil hlavu. Pohrával si s popsaným papírkem a styděl se za sebe. Prostě neuměl nikoho sbalit. Měl doposud už několik zkušeností, jak jednonocové, tak i dlouhodobější. Ale vždycky přišla iniciativa od druhého partnera, který ho v podstatě sbalil. Třeba Orochimaru se nenechal jeho plachostí odradit a chodili spolu přes půl roku. Jenže pak přišel, teda spíš Sakon s Ukonem, že má ještě někoho jiného. Rozešli se, hrozně ho to vzalo.

.

Dvojčata nad ním nakonec mávla rukou, těžko takovému ťuhýkovi radit v lásce, když byl tak ostýchavý. Navíc začínalo chodit hodně lidí, takže museli vařit čaj, míchat domácí limonády a připravovat vodní dýmky. Sakon byl v pokušení na rovinu přijít k černovlasému mladíkovi v boxu a jednoduše ho požádat o Facebook, ale Ukon ho varoval, aby to nedělal, že přece neví, jakou má Sasuke povahu. Třeba by to mohl Kimimarovi naopak pokonit. Akorát litoval, že když se Sasuke asi po další půl hodině zvedl, obsluhoval jejich světlovlasý kolega zrovna u jednoho stolku, takže od něj převzal peníze on a samozřejmě ho nemohl zdržovat. No, bude si to muset Kimimaro nějak zařídit.

.

Kimimaro po celý zbytek svojí změny nedělal nic jiného, než že myslel na černovlasého mladíka, s kterým dneska konečně prohodil slovo. Dokonce se tím zaobíral tak, že slečně donesl úplně jiný čaj. Naštěstí to vzala v pohodě a odmávla jeho koktavou omluvu s tím, že se toho příliš moc nestalo a ten jiný čaj pěkně voní a mohla by objevit něco jiného. Byl hrozně roztržitý. Ještě, že nic horšího se mu nepodařilo. Když ve dvě v noci končil, byl úplně vyřízený. "Dneska tu bylo nějak moc lidí. Chápete to?" Občas ho ty extrémně noční šichty zmáhaly.

.

"Kšefty se hrnou," zívl Sakon, "šéf bude spokojenej, taky by nám mohl přidat na platě. By ho neubylo." Nestyděl se takové věci v podniku říkat, protože kamery měli jenom zvenčí, kdyby se někdo vloupal hlavním vchodem. Vevnitř žádné nebyly, protože by možná zákazníky dost rozptylovaly a stejně tu nebylo příliš co ukrást, pokladna byla samozřejmě zamčená.

"Tak, nedivím se, je to tu docela pěkně zařízený," konstatoval Ukon a rozhlédl se po příjemném interiéru laděném do orientálního prostředí vkusných koberců, korálkových závěsů a elegantních konviček.

.

"Přidat by nám mohl. Jako žádná sláva to, co nám dává, i když jsem rád aspoň za tohle. Peníze jsou potřeba." Kimimaro doumýval poslední konvičku a odložil ji na poličku k ostatním. Zítra je zase všechny použijí. Sáhnul si do kapsy, aby se ujistil, že má pořád lístek od Sasukeho a zhrozil se, že ho tam nenahmatal. "Jsem ho ztratil," začal nešťastně a jal se prohledávat úplně všechny skuliny svého oblečení.

.

"Co jsi ztratil?" podivil se Ukon, který měl nejprve na mysli mobil nebo něco takového. Na dnešní příhodu se Sasukem už po tom frmolu poněkud pozapomněl, ale poté mu to došlo. "To si děláš prdel?" rozesmál se. Nechtěl se kamarádovi posmívat, ale po všech těch týdnech, kdy černovlasého mladíka jenom pozoroval, a po tom dnešním vypoceném oslovení ještě ztratí papírek s tím svým vymodleným číslem.

.

"Nedělám. Určitě mi někdy vypadl," zoufale zasténal Kimimaro a začal nešťastně pobíhat po čajovně a prohledávat všechna zákoutí. Bílý kousek papíru ale byl k nalezení. Konečně, když se odhodlal a po tak dlouhé době dokázal se Sasukem promluvit, to zpacká. Nešťastně si sedl na podium s hlavou v dlaních.

.

"No tak, kámo, přece se nemohl vypařit, ne?" uculoval se Sakon a ležérně se opřel o zdobené dřevěné zábradlí vedle podia, "jak moc je pro tebe ten lístek důležitý, hmm? Co mi dáš, když ho pro tebe najdu?" Věděl své, vlastně si chtěl z kamaráda jenom vystřelit, když chudák dneska považoval svůj výstup za osudový.

.

"Ty o něm něco víš?" Vyskočil bělovlasý mladík na nohy a naléhavě chytil Sakona za tričko. "Prosím, co o něm víš? Je to pro mě hrozně důležité, dám ti za něj, co budeš chtít," sliboval a tragicky si spolupracovníka poměřoval. Bylo to jediné pojítko mezi ním a Sasukem. Když o něj přijde, bude muset počkat, až se znovu mladík objeví.

.

Sakon se zachechtal tomu zoufalému tónu. Opravdu musel být zamilovaný až po uši, když takhle vyváděl. Však už po černovláskovi bláznil nějaký ten pátek. "Nooo… řekněme, že jsem si ho vypůjčil, když ses zrovna nedíval," zazubil se a provokativně vytáhl ze zadní kapsy riflí počmáraný papírek, "takže - co za něj?"

"Sakone, ty jsi hovado," ušklíbl se Ukon, kterého to ovšem ani moc nepřekvapovalo.

.

Kimimarovi se ulevilo, když viděl, že jeho papírek je na světě, ale hned na to se rozčílil. "Sakone, ty jsi tak...! Nejradši bych tě zastřelil… No ták, dej mi ten papírek." Snažil se ho škodolibějšímu z dvojčat vytrhnout z ruky, ale nešlo to. "Sakone, prosím… Co za něj teda chceš?" rezignoval. Co taky měl dělat, když nemohl dostat, to co si přál.

.

"Hmm, mohli bysme si užít nějakou zábavu, když je to pro tebe tak důležité… co kdybys třeba zítra obsluhoval v kimonu a naostro?" zasmál se Sakon a zatahal Kimimara za lem pracovního oděvu. Měli na výběr ze dvou, ovšem kimono nikdo z nich nechtěl nosit, připadalo jim to ujeté. To by zákazníci zítra koukali, kdyby třeba zavál větříček, i když větráky tu neměli, jenom odsávání kouře z vodních dýmek. "Třeba kdyby sem přišel zas ten tvůj miláček, měl by super výhled," dodal, zatímco Ukon se rozesmál té představě.

.

"Kluci, neblbněte. Chováte se jako malí." Kimimaro zkusil zase vyskočit pro papírek, ale nepodařilo se. Taky kimono nijak nemusel. Blbě se v tom obsluhovalo a rozvazoval se mu fialový provaz okolo boků. Nechtěl návštěvníkům připravit nechtěnou atrakci. "Sakone, dělej," snažil se ukecat jedno z dvojčat. "Nespěchali jste domů?" zeptal se nevinně s tím, že když půjdou domů, tak mu číslo přece vrátí.

.

"Vyber si," uculil se Sakon, "buď budeš zítra pod kimonem skrývat ptáka ohniváka nebo ti dám to číslo jenom pod podmínkou, že na něj ještě teď ve dvě v noci napíšeš třeba… třeba Myslím na Tebe. Jedno nebo druhý, co to bude?"

Ukon se jenom usmíval pod vousy. Sakon byl pako, ale Kimimaro k tomu prostě tak nějak vyzýval, aby si z něj tropil šprťouchlata. Zvlášť když byl takhle zamilovaný a roztěkaný, jak pořád myslel na mladíka.

.

"Jsi debil." Bělovlasý mladík hodnotil svoje možnosti. Když si vybere kimono, tak se mu zítra určitě rozváže a udělá v čajovně ostudu. Jenže co když si vybere druhou možnost? Může mu napsat. Je to hrozně hloupé mu psát v noci a rušit, co když ho to naštve… Bude si myslet, že je určitě pako. No to si určitě myslí už po tom, co převedl dneska. Nerozhodně se kousl do rtu. Kluci se na něj pobaveně křenili, ale před ním leželo těžké rozhodnutí. "Tak já mu napíšu," zahučel poraženecky a vytáhl mobil z kapsy. Snažil se nevnímat pobavené chechtání a klubal smsku. "Už mi dáš to číslo?"

.

Sakon si vyměnil pohled s Ukonem, který pobaveně přikývl. "Dobře, ale napřed chci tu SMSku vidět," rozhodl Sakon a gestem světlovláskovi naznačil, že mu má ukázat displej. Rychle očima přelétl text: Jsem rád, že jsme se dneska seznámili. "To je slabý," zhodnotil Kimimarovu snahu přezíravě a pohrával si s lístečkem. "Přidej k tomu třeba… Sladké snění, pusinko," prohlásil.

"Sakone, nepřeháněj to," brzdil své dvojče Ukon, který také nahlédl do textu zprávy, "a ty tam vážně něco přidej. Neříkám, že ho musíš tak přeslazeně oslovovat, ale měl bys mu napsat něco… řekněme… významnějšího, tím aspoň ospravedlníš to, že píšeš ve dvě."

.

Kimimaro schválně nechtěl, aby to vyznělo nějak intimněji, ale ti dva mu zřejmě nedají pokoj. Chvíli přemýšlel, co by tam dopsal a nějak ospravedlnil svoji velmi pozdní zprávu. Na displeji se objevily další znaky. Jsem rád, že jsem se dneska seznámili. Nejradši bych si poslechl tvou hru na kytaru hned teď. Kimimaro. Bylo to příšerný, ale nic lepšího ho nenapadlo.

.

Dvojčata si chvíli vyměňovala pobavené pohledy, ale bylo jasné, že k ničemu vášnivějšímu se Kimimaro neodváží. Možná dobře, třeba by si o něm jinak mladík mohl myslet, že se někde ožral. "No tak fajn, tady máš tu svou modlu," zasmál se Sakon a podal Kimimarovi papírek s telefonním číslem. Světlovláskovi úplně zasvítila očka. Bylo to legrační, ale vlastně kvůli němu i doufal, aby mu to vyšlo. Zasloužil si to.

.

Bělovlasý mladík hmátl po papírku a opsal z něho číslo. Pod dohledem mladíků byl nucen jej odeslat. Prej, aby se z toho nevykroutil. Hned si číslo uložil pod jménem Sasuke a schoval telefon. "Tohle si budu pamatovat," zavyhrožoval, "a teď už odsud vypadněme." Někdy jim to oplatí… možná ne, on si na takové věci většinou potom už nevzpomene. Za pár minut s dvojčaty už opouštěli budovu.

.

Ve stejném městě, ovšem v úplně jiné čtvrti probudilo černovlasého mladíka ze spánku pípnutí a zavibrování mobilu na nočním stolku. Podle naprosté tmy v pokoji poznal, že je ještě pustá noc a s tlumeným zaklením se natáhl pro telefon. Kterej kretén ho budí v takovou hodinu?! Zmáčknutím tlačítka probudil mobil k životu, přičemž si málem vypálil oči, jak ho oslnilo světlo displeje. Najel na novou zprávu od neznámého čísla, zapomněl si Kimimara uložit, ovšem text zprávy mu jej připomněl. Podle otvírací doby čajovny si domyslel, že mu asi skončila šichta, tak mu neváhal napsat. Copak se zbláznil? Někteří lidé tu ještě chodili do školy! S mohutným zívnutím zase telefon odložil. Nehodlal mu rozhodně odpovídat teď, ještě by se rozjela noční SMSková konverzace, a o to momentálně vážně nestál. Nechá to na ráno.