Divoké hvozdy neobývají jen obyčejní kanci, srnčí a králíci, ale i jiné podivuhodné bytosti, které v téhle zemi nepatří mezi bájné tvory. Kentauři si svoje hranice střeží pečlivě a s lidským rodem jen neradi přicházejí do styku. Vědí moc dobře, co zlo v lidském srdci dokáže. Jenže co když do lesa zabloudí černovlasý mladík, který potřebuje jejich pomoc?

 

 

"Někde tady musí být, hledejte!" vykřikoval hlas, který se prodíral hustým lesním podrostem a hledal mladého klučinu, kterého museli chytit a zneškodnit. Patřil k těm černokněžníkům, kteří jistojistě zavlekli do jejich města tu hnusnou nákazu a vypalovali stavení. Spoustu lidí onemocnělo a ti cizáci to měli určitě na svědomí. Kdo ví, kam to ještě roznesou, musejí je všechny zlikvidovat.

.

Černovlasý chlapec se skrýval za jedním stromovým velikánem. Hrudník se mu prudce zvedal a srdce mu vyplašeně tlouklo. Už ho pronásledovali dobré tři hodiny a stále se mu drželi v patách, byť jich spousta jeho přičiněním odpadlo, když na svou obranu používal živly. Jenže už neměl skoro žádnou magickou energii, na rozdíl od nich celou dobu běžel, zatímco jeho pronásledovatelé měli koně. Tedy, do té doby, než dorazili do lesa, pak je museli nechat na okraji. Jestli se jim podaří ho dostat… kostry přivázané u kůlů, které viděl ve vesnici, mu daly dost jasnou představu, co by se s ním stalo.

.

"Do psí prdele," zavrčel jeden z nich, který nechtěně šlápnul do jámy po vykotlaném pařezu, "nasrat, jak se mi ten zmetek dostane do rukou, tak se můžu vysrat na nějaký chytání, normálně ho propíchnu skrz naskrz, zmetka jednoho malýho." Už měl od něho ohořelou nohavici. Jak ho dostane do rukou, tak je s ním ámen.

"Neřvi, vole, jsme v Prastarém lese a víš přece, co se o něm povídá. Nechci mít oplétačky s nějakýma obludama," sykl na něho starší chlápek, který právě odhrnoval vysoké kapradiny.

"Pff, je nás deset. Pochybuju, že by si na nás něco trouflo, a kdyby, tak tu havěť vymýtíme jednou provždy. Stejnak jsou to bestie, které akorát číhaj na lidi, aby je zabili a sežrali," odporoval mladší ozbrojenec. "Támhle je!" zařval, když zmerčil siluetu mladíka za stromem.

.

Sasuke zaklel a hned se dal zase na útěk, co mu nohy stačily. Už asi nezvládne běžet dlouho, ale prostě musí! Slyšel za sebou krvežíznivé volání, jak ti chlapi jeden druhého povzbuzovali, bylo na výsost jasné, že si štvanici užívají, byl jako lovná zvěř. V největší tísni se obrátil čelem k nim a spojil ruce do ohnivé pečetě. Proti desítce mužů se vyvalila ohnivá stěna, která sežehla lesní podrost a na nějakou dobu jim znemožnila pokračovat dál, zatímco Sasuke utíkal pořád hlouběji do lesa. Na víc živlové magie už mu nezbyla síla, odteď se nemá jak bránit, kromě toho byl hrozně vyčerpaný.

.

"Jo hó! Chlapi na něj," povzbuzoval jeden ostatní a běželi za tím frackem lesem. Konečně se zdál les trochu víc přístupnější a toho malého prevíta bylo i líp vidět mezi stromy. "Hej, sejměte ho někdo," houkl na lučištníky mezi nimi. Už by ho mohli konečně dostat. Uštvou jelena, uštvou i tohle pískle.

Tři z tuctu chlapů byli vybaveni luky a neváhali je konečně použít. Jenže les byl plný stromů a mladík jim mezi nimi kličkoval. Několik šípů se neškodně zarylo do kůry stromů, až jeden našel svůj cíl.

.

Mladý Uchiha vyjekl. Náhlá intenzivní bolest se mu zakousla do těla, když se mu šíp zaryl zezadu do ramene. Byl od nich celkem daleko, takže střela už neměla takovou ráži, aby prošla skrz, ale i tak skončila poměrně hluboko. Pochopitelně ho to donutilo o hodně zpomalit, i když utíkat nepřestal, šlo mu o život. Tím se jeho náskok však povážlivě snížil a prosvištěly kolem něj další šípy. Právě když se pokoušel přeskočit spadlý kmen, druhý šíp mu proklál lýtko. Sasuke vykřikl bolestí a skácel se na lesní půdu, tohle zranění znemožňovalo další útěk.

.

Jásot a pochvalné hýkání mužů zintenzivnilo, když jejich kořist padla a plazila se po zemi jako červ. Bylo otázkou chvilky, aby muži doběhli raněného mladíka a obestoupili ho.

"Myslím, že nám tu někdo už utíkat nebude," zachechtal se muž, kterého bylo při honu nejvíc slyšet. "Tak co, hajzlíku, kde máš zbytek tvý posraný skupiny mágů?" udeřil na mladíka a nakopl ho do boku.

.

"Prosím, ne! Nic jsem neudělal, ty lidi neznám!" pokoušel se je Sasuke obměkčit, byl bolestí celý bílý a věděl, že je s ním konec. Pokud ho nezabijou na místě, tak ho umučí ve městě, nebudou se pídit po tom, jestli měl opravdu něco společného s lidmi, kteří jim škodili. Byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě a zřejmě ho to bude stát život.

"Jo, tak neznáš! Zajímavý, že děláš stejný hnusný triky jako oni! No, co uděláš teď? Sešleš na nás nějaký další kouzlo?" posmíval se jiný muž.

.

"Ten se tak akorát posere strachy," odfrkl si jeden z mužů a taky mladíka nakopl. Potěžkal v ruce meč, kterým hodlal mladíkovi ukrátit život. "Tak co, zapíchenem ho hned a necháme tu hnít, nebo ho potáhneme do města na lynčování?" zeptal se svých druhů, kteří stáli okolo.

"Serme naň ho, zabme ho. Nebudeme se s ním vláčet zpátky," pronesl chlápek a přiložil mladíkovi špičku zbraně k hrudníku a lehce zatlačil. "Tak co, ty červe, jak se ti líbí moje ocel? Má rada krev, co takhle jí dát ochutnat tvoji?"

.

Sasuke se choulil jako raněné zvíře, ale chladný hrot meče si bez problémů našel cestu skrz jeho lněnou košili a téměř milenecky se dotýkal jeho hrudi v předzvěsti smrti. Mladíkovi v hlavě bleskly obrazy jeho nejbližších, už se s nimi nikdy neshledá, jak marně doufal. Jeho život skončí dřív, než vůbec mohl pořádně začít, bylo mu teprve šestnáct let…

Pootevřel ústa, aby se pokusil o poslední prosbu, ale pohled do krutých očí nad ním mu prozradil, že přesně na to ti chlapi čekají. Tu radost jim nedopřeje, nebude škemrat. Trhavě se nadechl a zavřel oči.

.

Muž chvíli čekal, jestli se od mladíka něco nedozví, ale zřejmě ne. Už už chtěl dokončit své dílo, které započal, když sebou trhl při hlubokém tónu lesního rohu, který duněl mezi stromy a nevěstil nic dobrého. Ihned po něm se ozvalo bušení kopyt koní do lesní půdy. Přibližovali se. Vzduchem prosvištělo vrhnuté kopí a proklálo muže, který chtěl ukončit mladíkův život.

.

Mladý Uchiha zmateně zamrkal. Co se to dělo? Stěží obrátil hlavu, něco se k nim blížilo, nějaké stádo, ale… ale… to nebyli koně, byť tak zčásti vypadali. Kentauři! Museli se dostat opravdu hluboko do lesa. Nevěděl, jestli má cítit strach nebo úlevu, nebyla to zlá stvoření, ale neměli moc rádi návštěvy v lese. Navíc právě vyřídili jednoho z těch chlapů, Sasuke však vůbec nevěděl, jestli kvůli tomu, že se ho chystal zabít, nebo jen z rozmaru. Každopádně už se sotva držel při vědomí, ztrácel hodně krve a všechno začínalo být takové zamlžené a rozostřené.

.

Skupina sedmi kentaurů se pustila do chlapů, kteří pronásledovali mladého Uchihu. Měli výhodu na své straně, pohybovali se rychle, znali místní prostředí jako svoje kopyta. Likvidovali muže prvně jen z dálky a ty, kteří se nedali na útěk, zabíjeli v boji z blízka. Nedali jim šanci. S bídou polovina prchala kapradinami směrem pryč od nich.

Statný grošovaný kentaur sklonil kopí a přešel k mladíkovi na zemi. Vypadal polomrtvě. Proč ho asi pronásledovali? Nevypadal vůbec nebezpečně.

"Co s ním, Kakashi?" zeptal se druhý tvor a kývl k mladíkovi. "Takové malé hříbě a štvali jako nebohou zvěř." Nikdy lidi nepochopil. I oni mezi sebou měli občas rozmíšky, ale nikdy nebojovali jeden proti dvanácti.

"Vezmeme ho s sebou," odtušil šedák. Bylo mu mladíka líto. Každé malé ptáče by mělo dostat šanci a užít si trochu života v korunách zelených stromů.

.

Černovlasý mladík ruch kolem sebe vnímal pouze okrajově, zranění a celkové vyčerpání plus fakt, že se už nějakou dobu pořádně nevyspal a nenajedl, způsobily, že sotva držel oči otevřené a hlasy kentaurů mu zněly podivně vzdáleně, nerozeznával slova. Uvědomoval si jen, že rozehnali skupinu jeho pronásledovatelů a teď nad ním rokují. "P-prosím… nic jsem neudělal…" vypravil ze sebe znovu, tentokrát k jinému obecenstvu, ale bylo to to poslední, co stačil říct, než ho pohltila hebká temnota, ve které konečně ustala bolest.

.

Kakashi pomalu klekl na zem a složil koňské nohy pod sebe, aby na mladíka vůbec dosáhl. Odtáhl mu oční víčko, ale vypadalo to, že ho vůbec nevnímá. Opravdu mládě. Snad neudělá chybu, když se ho ujme. "Nemáte někdo kus plátna?" zeptal se okolo stojících druhů, až jeden z nich mu dal kus plátna, které měl v torně u pasu. Kakashi z něho nadělal pruhy. "Kotetsu, pojď ho podržet, musíme mu vytáhnout ty šípy." Počkal, než se k němu černý kentaur připojí, a společně s ním mladíka ošetřil. Naložil si ho na hřbet a svižným krokem se rozešel do jejich obydlí.

Kentauři mezi sebou vzrušeně diskutovali ohledně návštěvy lidí a zraněného mladíka. Kakashi se trochu bál, že mu Nejstarší vyčiní, že tahá lidi do jejich domova, kde by neměl být nikdo cizí. Prošli okolo hlídek, které se náramně zajímaly, co to vezou. Přivítala je mýtinka před vstupem do jeskyně. Vypadala obyčejně, ale bylo znát, že se tu hodně často chodí, a mladá rozdováděná hříbata z dálky sledovala, cože to dospělí mají mezi sebou. Byla zvědavá. Šedák vešel vstupem do skalnatého komplexu. Jejich osada se schovávala mezi skalami, kde mezi jednotlivými kamennými stěnami vedly pěšinky a různě se z přírodních prohlubní trpělivou a tvrdou prací vytvořily místnosti dostatečně veliké pro kentaura. Zvenku se skála zdála obyčejná, ale uvnitř bylo znát, že dlouhé roky tu někdo pracoval s dlátem a paličkou. Stěny byly ozdobené nejrůznějšími motivy a opracované, aby lahodily oku. Kentauři nebyli jen zdivočelí tvorové, jak si mysleli lidé, ale vyznali se v kovařině a ani umění jim nebylo cizí.

.

Skupina lovců i se svým břemenem dorazila do největšího a nejhonosnějšího sálu, dalo-li se tak onomu místu v jeskyni říkat. Ve stropě byla velká kruhová díra, kterou dovnitř dopadal kužel světla a osvětloval kamenné stěny. Ozvalo se rozvážné klapání kopyt a objevil se další kentaur. Původně krásný hnědák, ale hladká srst už byla tolik prokvetlá stříbrem, že se zdál být téměř běloušem. Lidskou část tvořil trup, paže a hlava muže, na první pohled starého, nejstaršího ze stáda. V koutku úst mu vězela dýmka, ze které stoupaly obláčky kouře, zatímco klidné oči s vějířky vrásek si měřily právě dorazivší skupinku. Vyzařovala z nich moudrost a nezpochybnitelná autorita vůdce.

.

Kentauří pozdravili svého vůdce přiložením sevřené dlani na srdce a mírným pokývnutím hlavy. Těšil se u nich vážnosti a oddanosti, jakou si zasluhoval. Vedl svoje stádo dobře a nikdo jeho pozici nezpochybňoval.

Kakashi vystoupil kupředu ze skupiny a uklonil se víc, než při běžném pozdravu. Nebyl si úplně jistý správností svého činu a trochu se bál názoru na věc, kterou spískal. "Nejstarší," promluvil pokorně, "zachránili jsme tohoto mladíka. Pronásledovali ho vlastní lidé jako štvanou zvěř. Mohl bych se o něj postarat, než se uzdraví?"

.

Sarutobi přešel ke Kakashimu a shlédl na lidského chlapce na jeho hřbetě. Mladý, sotva odrostlé pískle, zraněný a zjevně v bezvědomí. Bylo to už velice dávno, co jejich tajnou mýtinku navštívil člověk, léta ho naučila, že důvěra v lidi se ne vždy vyplatí. Přelétl očima košili nasáklou krví a opatrně mladíka nadzvedl tak, aby se mu mohl podívat do obličeje. Vypadal nevinně a bezelstně, to možná každý v tomhle stavu, ale něco v té tváři mu říkalo, že tohle není zlý člověk. Navíc odnést ho zase pryč do lesa se zdálo kruté, potřeboval pomoc. Předstoupil znovu před skupinku a zamyšleně bafal z dýmky.

"Lidé nedělají nic bezdůvodně," prohlásil jasně a klidně, "ať už jsou jejich úmysly dobré či špatné, mívají nějakou pohnutku. Musí existovat důvod, proč toho chlapce pronásledovali. Náš lesní národ však nikoho nesoudí předčasně, proto ti, Kakashi, dovolím ujmout se toho mláděte, ošetři ho, ale buď opatrný. Není žádoucí, aby náš domov vyzradil. Až se probere, zjisti, co bylo příčinou toho lovu."

.

"Děkuji, Nejstarší," pronesl Kakashi s úctou a znovu se Sarutobimu uklonil, "učiním, jak říkáš." S povolením skupinku opustil a zamířil do další části jeskynního komplexu, kde měl svůj příbytek. Neskýtal toho mnoho, měkké lože z mechů a trav na zemi. Spousta výklenků plných nejrůznějších věcí, které si sám vyrobil, a sbírka barevných říčních kamínků, na které byl náležitě pyšný. Nechyběly ani zbraně, které používal povětšinou k obranně jejich území. Nikdy nelovili pro zábavu, lidi ani zvěř. Žili se svým lesem v míru a pokoře. Brali si jen to nejnutnější pro svou obživu.

Složil mladíka opatrně do lůžka a zaběhl si pro léčivé bylinky k jejich vědmě, která znala nejrůznější způsoby léčení těla i ducha. Dostal potřebné věci do košíku a Tsunade ho doprovodila, aby se na to mládě sama podívala.

.

Největší problém pochopitelně představovalo lýtko, které bylo probodnuté šípem skrz naskrz. I když Kakashi před vytažením ulomil hrot, aby nenadělaly zpětné háčky ještě větší paseku, nebylo to moc pěkné zranění. Na druhou stranu to mohlo být i horší, tkáň sroste a při podrobnějším průzkumu mohla Tsunade spokojeně konstatovat, že šlachy rána nepoškodila, odnesl to sval, takže mladík bude zase běhat, zcela určitě mu kromě jizvy nezůstanou následky.

Když bezpečně zastavili krvácení, na obě rány mu nanesli kašičku z rozžvýkaných listů léčivých bylin a převázali obvazem. Měli štěstí, že bezvládný chlapec představoval ideálního pacienta. "Chudáček," politovala ho Tsunade, jejíž mateřský cit se zkrátka nezapřel, i když byla v mnoha ohledech rázná a prudká, "copak mohlo asi takové hříbě způsobit, že mu tohle udělali?"

.

"Netuším, ale šli po něm, jako kdyby jim sebral poslední chleba z pece. Byli krutí a vypadalo to, že je těší ho pronásledovat… barbaři. Došli jsme na poslední chvíli. I když nevím, jestli jsme se do toho měli míchat, kdo ví, co udělal. Nejstarší ho podezírá," pronesl Kakashi a upravil mladíkovi vlasy. Vypadal tak nevinně.

.

"I kdyby, rozsudky smrti jsou ohavné zvěrstvo. Pomsta není spravedlnost," prohlásila Tsunade. V jejich národě samozřejmě také platily zákony, ale nejvyšším trestem bylo vyhnání ze stáda. Dotyčný musel opustit jejich území, což se vlastně také někdy rovnalo smrti, ale ne nezbytně, vždycky měl šanci se o sebe postarat sám. "Až se probere, dej mu napít, musí být po tom běhu žíznivý," nabádala ještě Kakashiho, než se vrátila k sobě.

.

Kakashi zůstal dlít u mladíka. Ještěže sbíráním a sušením mechu strávil tolik času a jeho lůžko bylo velké a měkké. Muselo, aby měl kde složit svoje koňské a lidské tělo. Zabral si zbytek pelechu a přihrnul traviny víc k Sasukemu, aby ho udržel v teple. Ještě ho přehodil lehkým přehozem, který mu spíše krášlil příbytek a používal ho jen v chladnějších dnech.

.

Sasuke už dlouho nezažil tak klidný spánek. Poslední dva měsíce nocoval v nejrůznějších hostincích, kde vyřvávali opilí hosté, případně pod širákem v přírodě za nejrůznějších zvuků zvěře. Tady bylo ale hojivé ticho, které mu navracelo sílu a obnovovalo energie. Ticho, teplo a bezpečí, navíc bolest jeho zranění byla léčivými rostlinami značně utlumená. Potřeboval odpočinek jako sůl, takže se probral teprve, až když se na obloze objevila první hvězda.

.

Kakashi u mladíka byl pořád. Čekal, až se probudí, ale čekání se prodlužovalo a v jeskyni se rozlila tma. Nakonec se k lidskému mláděti přidal a usnul vedle něj. Spokojeně oddechoval, nevěda, že jeho nový spolunocležník se probudil.

.

Mladý Uchiha byl v prvních chvílích úplně dezorientovaný. Pamatoval si štvanici, blízkost smrti a pak mlhavě kentaury, ale co se dělo potom? Všude kolem byla tma, copak umřel? Ale to by přece necítil svoje tělo a… auu, bolest, když se pohnul. Zcela určitě však už v sobě neměl šípy, ale kde to teda ksakru byl? Potřeboval trochu světla, to ovšem teď nebyl problém, když dočerpal spánkem nějakou magickou sílu zpět. Místností vyšlehl záblesk a stěny se ozářily oranžovým světlem malé ohnivé koule, která se vytvořila nad jeho dlaní.

.

Stříbrovlasý kentaur, dosud pokojně oddechující, sebou lehce trhl, když ucítil světlo. Postupně se probral a vytřeštil oči na mladíka, který byl vzhůru a dělal to, co dělal. Zíral na něj. Ještě nikdy neviděl člověka, který by uměl kouzlit. Ano, věděl, že to někteří z lidské rasy dokáží, ale zatím žádného takové nepotkal. Prudce se zvedl na rukou a bleskurychle se vyškrábal na nohy. Tohle byl ten důvod, proč po něm ti ozbrojenci šli. Určitě jim něco udělal kouzly, jinak by ho přece neštvali. Hmátl po kopí a špičku namířil proti tomu pískleti. Kdo ví, jestli nebude dělat neplechu i tady.

.

Sasuke vyjekl úlekem, do té doby vůbec netušil, že je tu s ním ještě někdo. Kentaur byl proti němu hrozně vysoký, nebo se tak aspoň zdál, obzvlášť, když on sám ještě seděl. Nikdy dřív žádného zblízka neviděl, když tedy nepočítal to první setkání před několika hodinami. V mysli mu kupodivu docela jasně vytanula vzpomínka, jak se jeho potenciální vrah skácel probodnutý oštěpem. "Prosím, ne!" vyhrkl, mohl se sice bránit pomocí živlové magie, ale jednak nechtěl zabíjet, a jednak by pak měl určitě na krku celé stádo.

.

Kakashi nervózně přešlápl, ale zbraň nestáhl. Musí být obezřetný, kdo ví, jakou to hříbě mělo sílu. "Mluv, proč tě ti ozbrojenci honili?" zeptal se na to nejdůležitější, co potřeboval vědět. Podle mladíkovy odpovědi se rozhodne, co bude dělat dál. Nechtěl ho zabít, ale pokud by ohrozil jeho stádo, tak to udělá.

.

"J-já… oni… oni si mysleli, že patřím k nim. K těm mágům, co jim podpálili město," dostal ze sebe Sasuke, stále ještě docela vyděšený, "nikdy jsem je ale neviděl, cestoval jsem sám a v životě jsem nikomu neublížil!" No, možná jen v sebeobraně, když ho honili. Nasucho polkl, možná by měl ten oheň uhasit, ale to by neviděl pomalu na špičku vlastního nosu, natož na zbraň, která ho ohrožovala.

.

Stříbrovlasý kentaur si prohlížel mladíka a hodnotil, jestli říká pravdu. Byl tak vyděšený a skutečně vypadalo, že si nevymýšlí. Jenže, co když to na něj jen hraje. "Podpálili město?" zeptal se spíš jen tak pro obraz. Jak mohl někdo jen tak podpálit něčí příbytek? Někteří lidé jsou odporní, jejich duše je jistě černá. "Proč bych ti měl věřit?"

.

"Protože je to pravda," hlesl Sasuke, "moje rodina bydlí v jedné vesničce nedaleko Červeného hvozdu. Chodil jsem trénovat svou sílu do lesa, ale jednou jsem nedával pozor, šlápl jsem na bludný kořen a dostal jsem se moc daleko od domova." Bludné kořeny byly zrádné, fungovaly jako určité portály, které přenesly člověka do jiného náhodného lesa. "Proto jsem byl ve městě, snažím se najít cestu domů."

.

Kakashiho tělo trochu polevilo ve své napjatosti. "Co kdybych ti řekl, že ti nevěřím a budu tě muset zabít?" zeptal se klidně. Samozřejmě to neměl v plánu, jedině, že by mu k tomu dal mladík pořádný důvod. Třeba ta jeho zářící koule byla hrozně zajímavá a přitom se jí trochu bál. V sázce je mnoho, musí postupovat opatrně.

.

Sasuke nasucho polknul. Co mu na to měl odpovědět? "Nic jsem neudělal," zopakoval za ten den již poněkolikáté, "a proto… nechci se nechat zabít, to určitě chápete." Kdyby musel, použil by svoji sílu, ale určitě by nestačil na celé stádo, tak, jako nestačil na všechny své pronásledovatele. Pořád ještě se učil, jeho magická síla byla omezená, rychle se vyčerpala a vláda nad živly také nebyla dokonalá. Oheň mu šel, ještě to celkem uměl se zemí, ale voda a vzduch mu dělaly problémy, nerad je používal.

.

"Takže bys mě zabil," zkonstatoval Kakashi a bylo mu líto, že se takové malé hříbě musí bát o svůj život. Oni svá mláďata vychovávali pod ochranou stáda a učili je pravidlům přírody. Nikdo na ně hrubě nevztáhl ruku, to se nenosilo. Nedokázal pochopit, jak lidé můžou pronásledovat vlastní mláďata a vraždit je. Jestli jim někdo podpálil město, určitě to bylo výchovou. Přece ten, kdo vyrůstá v láskyplném prostředí, nemůže být krutý a nelítostný. Odtáhl oštěp pryč. "Chci od tebe přísahu, že nikdy neučiníš nic, co by uškodilo našemu stádu."

 

.

"Pokud se ono nebude snažit uškodit mně, tak samozřejmě," souhlasil Sasuke. Oddechl si, že kentaur uvolnil bojový postoj, za dnešek už měl opravdu dost situací, kdy mu někdo usiloval o život. Krátce se rozhlédl, jestli nespatří někde nějakou louči, udržovat oheň jen tak v ruce bylo zbytečné mrhání magickou energií. Žádnou pochodeň však nespatřil, zato mu zrak padl na dvě svíčky, to bude muset stačit. Přesunul svůj zdroj světla napřed k jedné a pak ke druhé, dokud se knoty nezapálily, pak nechal ohnivou kouli pohasnout. Upřel svoje oči opět na kentaura, měl také pár otázek. "Kde to jsem? Jak jsem se tu ocitl?"

.

Stříbrovlasý tvor mladíka obezřetně sledoval a úplně se uvolnil, když oheň v jeho ruce pohasl. Odložil kopí bokem, asi ho nebude zatím potřebovat. Případně může pořád použít svoje tělo a silná kopyta. "Jsi v mém příbytku. Vzal jsem tě sem a ošetřil tvoje rány po šípech," vysvětlil Kakashi, "Nejstarší mi to dovolil tě ošetřit, s tím, že mám zjistit, proč tě ti lidé honili."

.

Sasuke si po jeho slovech prohlédl zavázaná zranění. Pořád to bolelo, ale oproti tomu, co zažíval před několika hodinami, to už byla procházka. Zvedl ke Kakashimu znovu oči. "Děkuju," špitl vděčně, "přísahám, že jsem nevinný. Lidé se vždycky báli něčeho, co neznají, co je jiné. Pronásledují každého, kdo je obdařen magií, bez ohledu na povahu a úmysly. Možná to znáte taky."

.

Kakashi si odfrkl, jak mu to připomnělo jisté nájezdy lidí do lesa. Chtěli jednoho z nich. Netušil, k čemu by jim byl, ale zaútočili na jejich mláďata, která ještě byla důvěřivá a nechala se nalákat na dobré jídlo a zajímavé věci. Tehdy je skoro všechny pobili. Zbytek, co utekl, už se nevrátil. Obyčejně jim nevadilo, když jeden člověk, třeba místní bylinkářka, vešla do lesa a hledala léčivky, ale větší tlupa lidí byla podezřelá a vyháněli i lovce, kteří štvali zvěř z jejich území. "Znám, proto s lidmi nechceme mít mnoho společného."

.

"Nezdržím se," ujistil Sasuke kentaura rychle, "půjdu si po svých, tedy… snad." S obavami shlédl na svou levou nohu, která schytala zásah šípem. Doufal, že to nebude tak vážné, aby nemohl chodit, nejraději by odešel hned, ale když se pokoušel postavit, bolelo to. Se zasyknutím si znovu sedl, možná si napřed bude potřebovat vyrobit berle nebo něco podobného.

.

"Nemyslel jsem to tak, že tě odsud vyhazuji. Jsi zraněný, až se uzdravíš, tak můžeš odejít. Do té doby jsi mým hostem," pronesl Kakashi hlasem, ze kterého bylo patrné, že to myslí vážně. Vyhnat to mládě v tomhle stavu bylo jako mu podepsat ortel smrti. Kdyby to tak chtěl, nemusel se včera vůbec namáhat a nosit ho sem. Pomalu složil nohy pod sebe a lehl si zpátky do mechu, když ohrožení pominulo. Bylo to příjemnější, než když se díval úplně seshora.

.

Sasuke si kentaura měřil se směsicí bázně a úžasu, nebyl si jistý, jestli má spíš tendenci se ve strachu odtáhnout nebo se ještě přiblížit a prozkoumat to úžasné stvoření. Když Kakashi zachytil jeho zvědavý pohled, omluvně pokrčil rameny: "Nikdy jsem ještě žádného kentaura neviděl. Je to… zvláštní setkání." Svíčky neposkytovaly dostatek světla, aby si ho mohl pořádně prohlédnout, ale i to, co v matném oranžovém světle viděl, bylo fascinující. Ten plynulý přechod srsti a koňského těla v mužské torzo…

.

"Zítra nás uvidíš mnohem víc," pronesl Kakashi s úsměvem, "určitě tě bude chtít vidět Nejstarší, je to náš vůdce," odtušil na vysvětlenou. "Bude v tvém zájmu se k němu chovat uctivě, když on uzná, že tu můžeš zůstat, tak zbytek stáda nebude mít nic proti tobě a budou tě tu tolerovat, když ne… tak ti pomůžu aspoň na okraj lesa," přislíbil stříbrovlasý grošák.

.

"To je od vás ušlechtilé," zamumlal Sasuke a sklopil oči, když si uvědomil jednu věc. "Nemám jak vám tu laskavost oplatit. Mám jen pár měďáků, ale peníze pro vás asi nejsou důležité, tady v lese," poznamenal zahanbeně, "nic jiného u sebe ale nemám, šel jsem tehdy do lesa s tím, že se zase brzy vrátím…" V předešlých měsících většinou vyžíval tak, že za nějaké to jídlo a nocleh vždycky někde pomohl s prací.

.

"Nevadí, svůj dluh můžeš vždycky splatit svou přízní našemu lidu a připadnou pomocí jednotlivým druhům, když tě o ni požádají," ujistil ho kentaur, že s oplátkou to není tak horké. Rád pomáhal, kde bylo třeba, a mladík teď potřeboval chvíli být v jejich péči. Jestli bylo u lidí zvykem za pomoc platit, tak byl rád, že žije se svými druhy, i když ho to občas lákalo se podívat, jak to vypadá tam za těmi horami, které viděl od kraje lesa.

.

Sasuke se pousmál. "Samozřejmě, jen si nejsem jistý, jestli vám v tomhle stavu k něčemu budu," přiznal Kakashimu své obavy. Krátká konverzace ho poněkud zbavila podvědomého strachu z neznámého a nesměle se přisunul trošku blíž ke kentaurovi. "Mohl bych…" zaváhal, jestli jeho prosba není příliš troufalá, "směl bych si sáhnout?" Byl hrozně zvědavý, jestli má stejnou srst jako opravdoví koně, a vůbec, jak je jeho tělo zvláštně řešené.

.

"Můžeš," svolil Kakashi, když viděl tu zvědavost v mladíkových očích. Opravdu jako malé zvídavé hříbě, které objevuje svět. Jen by mělo být u svého stáda, které ho jistě postrádá. "Tak šup, já nekoušu… i když možná trošku," pobídl mladíka, který se trochu ostýchal. Jeho rozhodně neubyde.

.

Mladý Uchiha se opatrně přisunul blíž. Vnímal silnou koňskou vůni, kterou měl rád, sami měli doma párek hnědáků a on si k těmto vznešeným zvířatům utvořil silný vztah. U kentaura se však tahle zvířecí stránka skloubila s lidskou řečí a moudrostí, proto to vše bylo ještě zajímavější.

Sasuke se zatajeným dechem přiložil dlaň na Kakashiho hřbet. Hladká srst byla příjemná a silné koňské tělo pod ní sálalo teplem. "Páni," uteklo mu, zatímco s úžasem putoval po boku až k místu, kde hřbetní část postupně přecházela v mužská záda.

.

Stříbrovlasému kentaurovi lichotilo, že je z jeho těla mladík tak unešený. Culil se, zatímco na těle cítil drobnou dlaň, která ho zkoumavě hladila. "Nechtěl bys taky čtyři silné nohy místo těch dvou párátek, které už máš?" zeptal se Kakashi zvědavě a natočil se k lidskému mláděti, aby na něho dobře viděl.

.

"Většinou mi ty moje stačí," odpověděl mu Sasuke a nepřestával se kentaura dotýkat. Jestli se někdy dostane domů, o tomhle teda bude vyprávět. Měl takovou přirozenou tendenci Kakashiho poplácat po zadku nebo po boku, jako to dělal jejich koním, ale to by asi jeho druh mohl brát jako urážku. "To je neuvěřitelné, napůl člověk, napůl kůň… máte podkovy?"

.

"Ne," zasmál se Kakashi, "v lese nejsou takové věci potřeba. Možná kdybychom žili na kamenité planině, tak by se mi hodily. Náš kovář je umí vyrobit, ale vždycky říká, že je má v kovárně jen pro strýčka Příhodu, případně, když někdo někam cestuje daleko." Kentaur si prohlížel mladíka a taky mu sáhnul na nohu. Hm, zdály se mu takové slabé.

.

Sasukemu zacukaly koutky a následně jeho zvonivý smích naplnil Kakashiho příbytek. Připadalo mu to legrační, jak se tady navzájem osahávají s kentaurem, ale prostě na setkání zcela, anebo minimálně z půli odlišných druhů bylo něco fascinujícího. V životě by ho nenapadlo, s kým vším se na své cestě domů setká.

.

"Hej, co se směješ," zeptal se stříbrovlasý kentaur a taky se culil, "doufám, že na mně není nic směšného, protože ty tvoje dvě párátka jsou opravdu vtipné. Divím se, že jsi na nich utekl tak daleko." Nedokázal si představit, že by byl člověk, přišlo mu to nepřirozené a divné.

.

"No dovolte?" ohradil se pobaveně Sasuke a rozpustile vyplázl na kentaura jazyk. Když mu nehrozilo nebezpečí, bylo znát, že je Uchiha spíše ještě mladík než dospělý muž, a přestože byl hrdý, jak se na jejich rod slušelo, do otcovy důstojnosti měl v tomhle věku daleko. "Zase s nima můžu dělat věci, které jsou pro ty vaše kopýtka nemožné… třeba lézt po stromech, šplhat po skalách."

.

"Na skalách bydlí harpyje, tam bych ti nedoporučoval lézt, akorát na ty stromy by se mi to možná občas hodilo. Ty nejsladší a nejzralejší plody jsou vždycky nahoře," připustil stříbrovlasý tvor a píchl mladíka doprostřed hrudi. "Mláďata už dávno spí. Měl bys jít taky spát, abys nabral síly." On by taky rád pokračoval ve spánku.

.

Sasuke přikývl. Jeho magická energie také ještě nebyla zcela dočerpaná, klidný spánek celou noc by mu rozhodně prospěl. Jen by možná potřeboval napít, několikahodinový běh ho dost dehydratoval, navíc ztráta krve a celá tahle konverzace… "Nemáte tu někde vodu?" zeptal se Kakashiho, jen doufal, že pro ni nebude muset třeba někam k potoku.

.

"Jasně, mám, promiň, že jsem ti nenabídl hned," omlouval se Kakashi a natáhl se pro kožený měch na vodu a oddělal špunt. Nabídl jej mladíkovi, který, jak zacítil vodu, vypadal žíznivěji. Zítra mu musí nachystat něco výživného a chutného. Třeba nějaké lesní plody a placka z obilí mu určitě přijdou k chuti.

.

Mladý Uchiha se hned cítil lépe, když se osvěžil. Tohle potřeboval. "Díky," vrátil měch zpátky Kakashimu a pak se mohli uložit ke spánku. Sasuke, který už se kentaura přestal bát, si lehnul vedle něho tak, že pro něj Kakashi fungoval jako jisté topení. Sice asi bude ráno pěkně cítit koňským pachem, ale aspoň ho tak třeba lépe přijmou.

.

Kentaur ještě přes mladíka přehodil přehoz a sám se úplně položil na zem. Takhle byl nejzranitelnější, ale cítil, že mladík mu nebude chtít ublížit. Uvolnil se a spokojeně vydechl. Měkké lůžko mu skýtalo pohodlí a nechladila ho studená zem z kamene. Špicoval uši a po chvíli slyšel pomalé oddechování mladíka. Zítra ho jistě bude čekat spousta nových věcí.