Itachi se souží tajemstvím, které už mnoho let drží pod pokličkou. Bojí se o něm mluvit nahlas. Láska k sourozenci je špatná, zavrženíhodná. Přerostla do úrovně, které se zdravému sourozeneckému vztahu ani vzdáleně nepodobá. Co se stane, když se na obzoru objeví někdo, mu brášku chce vyfouknout před nosem?

 

 

 

ZADÁNÍ

 

Září. Pro někoho vymodlený měsíc, kdy po horkém létě padly teploty dolů na příjemných dvacet stupňů, pro někoho proklínaný měsíc s nástupem do školy. Ať už tak nebo jinak, každý měsíc v roce má svoje kouzlo i zrádnosti. Škola se pomalu naplnila dětmi a studenty vyšších ročníků. Snažila se jim do hlavy vetlouct potřebné vědomosti pro další studia a život všeobecně. Někteří to nasávali snadno, do jiných se to muselo vtloukat silou.

Přes prázdniny došlo i ke změnám v učitelském sboru. Někteří učitelé změnili působiště a jiní šli do důchodu. Na učitele biologie a matematiky nastoupil čerstvě vystudovaný, velice pěkný mladý muž. Itachi Uchiha. Uhlová čerň dlouhých vlasů věčně svázaných gumičkou rámovala pohlednou tvář, jíž dominovaly stejně černé oči. Uměly se tvářit vesele i smutně, posledních pár let v nich pozorný sledující mohl vidět skrytý bol. Itachi si toto gymnázium nevybral náhodně. Ano, reagoval na vícero volných učitelských míst, ale sem chtěl jít z jednoho prostého důvodu. Do školy tu chodil jeho mladší bráška, který mu byl velmi podobný. Vídávali se málokdy. On odešel na studium vysoké do hlavního města a domů jezdil jen sporadicky. Nyní měl najednou pocit, že potřebuje být svému sourozenci blíž. Vrátil se do rodného města. Domů se vrátit nechtěl, bydlel v podnájmu s dalšími spolubydlícími.

.

"Hej, Sasuke, dneska máme hned první hodinu s tvým bráchou, ne?" nadhodil Naruto, když na jejich pomalované školní lavici přistála cvičebnice z matematiky a pár sešitů vonících novotou, u nichž bylo předem jasné, že se během několika týdnů změní v saláty. Naruto byl mladý blonďáček s roztomile modrýma očima a neuvadajícím úsměvem na tváři. Ačkoliv gymnáziem sotva prolézal, nevypadalo to, že by si ze svého prospěchu dělal těžkou hlavu, a učitelé ho vesměs i přes mizerný prospěch měli rádi.

"Jo," zívl v odpověď mladík vedle něho, který se svým nejlepším kamarádem pozoruhodně kontrastoval. Tam, kde byl Naruto světlý, byl Sasuke tmavý, co Uzumakimu chybělo v hlavě, doháněl Uchiha nadprůměrným intelektem. Byl to pohledný mladík, na svých sedmnáct středně vysoké postavy, pevné a zpevněné sportem. Vlasy barvy havraního peří mu splývaly po stranách hlavy v delších pramenech, ale v zátylí se neposlušně ježily vzpurné a neposedné tak jako jejich majitel. Jestli však v jeho hezké souměrné tváři něco zvlášť vynikalo, tak to byly velké tmavé oči, uhrančivé i citlivé, jiskrné a ohnivé i jímavé a něžné - podle Sasukeho nálady, ale překrásné za každých okolností. "Zabij mě," požádal Sasuke svého přítele, "já snad každý ráno usnu a vzbudím se tak na třetí hodinu." Zdálo se, že není nijak zvlášť vzrušen faktem, že jej tento rok bude učit starší bratr, mnohem víc teď řešil svou ospalost. Nikdy nebyl ranní ptáče a přes prázdniny si jaksi odvykl vstávat.

.

Naruto se na povel zasmál, když viděl, že jeho kamarád by se nejraději rozvalil na lavici. "Kašli na to, stejně ti brácha bude beztak nadržovat. Ani učit se nebudeš muset," posteskl si. Kéž by on měl někoho z rodiny, kdo by učil ve škole, a měl z toho nějaký profit. Jenže děda pronajímal lázně a do toho psal nějaký divný knížky. Mamka byla úřednice na finančáku a otec dělal kurýra. Takže žádný profit nikde očekávat nemohl.

.

"To Itachiho vůbec neznáš," odfrkl si Sasuke, "můj brácha vždycky všechno zásadně dělal podle pravidel, ten by si nedovolil mi ani pomoct s úkolem." Možná na tom lví podíl měla i povaha jejich otce. Fugaku Uchiha vychovával svoje syny k přísnému respektu, kázni a tvrdě tlačil na jejich výsledky. Jako policejní velitel k tomu měl sklony, anebo prostě jen opakoval to, co měl vžito od vlastního otce. Tak či tak, Itachi byl nejen prvorozený, ale taky ve všem dokonalý, nikdy neodmlouval, nikdy nepřinesl horší známku než dvojku… Oč to ztěžovalo pozici Sasukemu, jehož povaha byla daleko temperamentnější, takže odmalička vyrůstal ve stínu svého bratra a dlouhou dobu se mu pokoušel vyrovnat, než přišel na to, že Itachi je Itachi a on je on. "Doufám, že první hodinu nic dělat nebudeme," zadoufal potom, "brácha by ještě mohl být měkký, sotva vylezl ze školy."

.

Itachi už se dva týdny připravoval na výuku ve svém kabinetu, který sdílel s Hashiramou Senju. Příjemný chlapík. Pořád se smál a snad nikdy za tu dobu ho neviděl zamračeného. Měl dlouhé hnědé vlasy, ještě delší než měl on sám. Oříškově hnědé oči, které plály nezbednými jiskřičkami, a kupodivu učil ekonomii, což nechápal. Proč si někdo jeho nátury vybral zrovna tento předmět? Děcka ho prý měla ráda, čemuž se nedivil. Člověk při rozhovoru s ním měl chuť se mu svěřit se vším, co ho tížilo. Uchiha měl pocit, že mohl jít dělat psychologa a byl by v tom dobrý. Profesionální vrba. Přesto se proslýchalo, že by rád dělal ředitele místo Raikageho. Člověk se mezi ženským kolektivem dozvěděl všechno.

Zazvonilo, čas nadešel. Už měl pár tříd za sebou, ale na tu dnešní se Sasukeho třídou byl obzvlášť nervózní. Ještě než vyšel z kabinetu, tak se mu rozsypaly papíry a učebnice, takže se notně zdržel a do třídy vlítl o dost později, než měl v plánu. Třída ztichla v očekávání nového profesora a Itachi doufal, že to není jen dneska. Tahle třída prý uměla být pořádně rozjívená. Lehce si odkašlal: "Dovolte, abych se představil, jmenuji se Itachi Uchiha a letos se budeme potkávat na hodinách matematiky a biologie. Pro začátek bych byl rád, kdybyste se každý postavili a představili," vyzval studenty, aby je na chvíli zabavil a mohl si je prohlédnout.

.

Sasuke zalétl k Narutovi významným pohledem. Co jsem ti říkal, naznačoval jeho výraz. Znuděně se opřel o dřevěné opěrátko židle a promnul si oči. Seděl až v páté lavici u okna, takže než na něj dojde řada, chvilku to potrvá. Od chvíle, kdy Itachi vešel do dveří, věnoval svému staršímu bratrovi jen zběžný pohled, a to i přesto, že se poměrně dlouho neviděli. Od té doby, co Itachi odešel z domu, byl jejich vztah spíše neutrální, třebaže si vzpomínal, že jako dítě svého brášku zbožňoval. Ač byl Itachi neustále doma vyzdvihován a upřednostňován, k Sasukemu se vždycky choval jako ten nejstarostlivější a nejoddanější bratr, se kterým si mohl hrát a svěřovat mu všechna svá tajemství, sny a přání. Alespoň do doby, než začal přicházet do puberty. Pak už měl nejen vlastní kamarády, ale Itachi navíc začal být divný, stranil se ho a přestal s ním trávit tolik času. Z milujícího brášky se stal… prostě jen bratr.

Když na Sasukeho došla řada při seznamování, ani se nenamáhal postavit. "Vždyť mě znáš, na co bych se ti měl představovat?" argumentoval logicky, ač s jistou dávkou drzosti.

.

"I přestože tě znám, tak by bylo slušné se představit jako ostatní," vytkl mu Itachi a bratra sledoval možná víc, než by bylo nutné. Pořád byl přitažlivý, že všechny spolužačky musely vzdychat, kdykoliv se na některou z nich podíval. Musel mít na každém prstu aspoň jednu. Byl totiž… Rychle zastavil svou bujnou představivost. Nesmí na to myslet ve škole! Zapřísahal se, že v hodinách bude fungovat jako obyčejný učitel. První hodina tváří v tvář realitě a už se to lámalo.

.

Sasuke si odfrkl, Itachi bral tu svou roli nějak moc vážně. Neochotně se vyhrabal na nohy a rozhodl se, že svému bratrovi zanícenost malinko osladí. "Jmenuju se Sasuke Uchiha, jsem tak nějak tvůj bratr a máma ti vzkazuje, že kdybys potřeboval v tom novém bytě třeba vyprat prádlo, máš se ozvat," pronesl nahlas a třída se zasmála. Sasuke neměl nijak v úmyslu srážet Itachiho autoritu, ale bratr si o to tou výchovnou ťafkou koledoval. Znovu se posadil a tentokrát Itachimu opětoval pohled, dlouze a pevně, zatímco spolužáci se ještě trochu pochechtávali.

.

Itachi měl chuť bratra praštit. To mu dělá schválně. Hned první hodina a takový trapas před ostatníma. Donutil se zachovat vážnou tvář a nedat studentům eso do rukávu. "Díky za informaci. Myslím, že to není potřeba." Rozhodl se to však bratrovi oplatit. "A ty můžeš mamce vzkázat, že na nedělní oběd přijdu. Doufám, že to stihneš, prý teď spíš běžné do tří hodin odpoledne." To bylo nadnesené, ale Mikoto se mu postýskla, že Sasuke vstává hrozně pozdě.

.

Sasuke se nenechal rozhodit tak snadno jako Itachi. Jemu ostatně o nic nešlo, on u spolužáků autoritu měl a nemusel si ji získávat jako jeho bratr. "Snad jo," připustil bezstarostně a zašklebil se: "Možná si na tvou počest dokonce i vyčistím zuby." Ozvala se další vlna smíchu, než se Narutovi Sasukeho bratra zželelo a vstal.

"Já jsem Uzumaki Naruto a matika je u mě… no nic moc, ale nic proti vám, dattebayo!"

.

Itachi už měl na jazyku, že jestli si je běžně nečistí, tak je pěkné prase. Ještěže ten blonďák pokračoval. "Neboj, Naruto, každý jsme nadaný na něco jiného. Určitě ti to půjde v nějakém jiném předmětu." Třída se tomu zasmála, díky čemuž si odvodil, že klučina bude se známkami na štíru ve všech předmětech. Nicméně studenti pokračovali a on se snažil si je zapamatovat. Posadil se ke stolu a přitáhl třídnici. Koukl do záznamu a kupodivu dneska nikdo nechyběl. Jen se o tom ujistil u studenta s jelenem na tričku sedícím před ním. "A dneska nebudeme probírat novou látku, když je ta první hodina, ale rád bych věděl, jak na tom jste. Takže si dáme takový malinký testík, abych si ověřil, co si pamatujete z loňského roku."

.

"Nééé!" zahučelo mocně třídou a okamžitě se zvedla vlna protestů.

"Ale pane učiteli, vždyť je to první hodina!"

"A bude to na známky?"

"Přes prázdniny si přece máme hlavně odpočinout!"

"Minulej rok jsme probírali samý hovadiny…"

"Pane učiteli!'"

Sasuke se upřímně řečeno docela bavil. Ne že by byl škodolibý, ale přeci jen byl trošku zvědavý, jak si Itachi s touhle situací poradí. Byla dost svízelná - když povolí, jeho autorita půjde ke dnu, jenže když bude trvat na svém, vyslouží si pověst tyrana a spolužáci ho nebudou mít rádi, což taky nevytvářelo příjemné ovzduší. On sám byl v klidu, matematiku většinou zvládal bez problémů, ačkoliv pravdou bylo, že přes léto taky podnikal zajímavější věci, než že by zrovna počítal příklady. Zato Naruto vedle něj chudák odříkával tichou modlitbičku.

.

"Jak jsem řekl, je to pro mě, abych věděl, co si pamatujete. Neřekl jsem, že to budu známkovat," ujistil studenty, že nemusejí vyšilovat, a bylo vidět, jak se jim mocně ulevilo. "To, že to nebudu známkovat, ale neznamená, že to odfláknete. Chtěl bych vás poprosit, abyste dali do toho maximum, co vám po prázdninách v hlavičkách zbylo." Itachi si připomínal důvody, proč se rozhodl být učitel. Takto na ostro se mu nezdály být až tak krásné a vznešené, jak si představoval v prváku na vysoké.

.

Někteří pořád ještě trošku reptali, ale už ne tolik, když nehrozilo, že si hned na první hodině zkazí průměr. Sasuke si všiml, že si Itachi dal napoprvé záležet, a dokonce jim ofotil papírky s příklady, které pak vlastnoručně rozdal. Většina učitelů už to řešila tím, že jim prostě vše potřebné nadiktovala a papíry ať si seženou, kde je napadne. Vypadalo to, že se jeho starší bratr zaměřil na klasiku - rovnice. O jedné až třech neznámých, většinou to nebývalo zas tak těžké. Sasuke vytáhl z batohu kalkulačku a pustil se do toho.

.

Starší Uchiha nechal třídu v klidu počítat a díval se, jak se na test studenti tváří. Neudělal to, kdo ví jak těžký a měli by to zvládnout i ti, co jim matika moc nešla. "První tři, co to budou mít správně spočítané, dostanou známku. Je to dobrovolné, takže záleží na vás," vyzval děcka k soutěžení. Byl zvědav, kdo se zúčastní.

.

Itachiho slova tentokrát padla na úrodnou půdu. Třebaže ve čtvrťáku už zdaleka nebyli tak soutěživí jako kdysi na základce, i přesto je vidina snadných známek zlákala a studenti žhavili kalkulačky, až se celou třídou ozývalo jen zuřivé ťukání a škrábání propisek po papírech. O deset minut později se prvních sedm dobrovolníků u katedry málem servalo.

.

Dlouhovlasý Uchiha nevěřil vlastním očím, že tolik studentů projevilo takovou aktivitu. Myslel, že to budou maximálně ti dva tři a ona se strhla malá lavina. První odevzdaný test měl kupodivu znuděně se tvářící mladík, co seděl před katedrou, a ani se neobtěžoval vstát, jen mu test podal. To byla první známka. U druhého studenta našel jednu chybu, takže ostatní stále měli šanci. Nadšená blondýnka už mu pod ruku podstrkovala svůj test. Byla tak mrštná, že předběhla i jeho bratra. Další jednička. Na řadu přišel Sasuke. Tvářil se, jako kdyby mu nesl shovívavou odměnu a ne výsledky testu. Převzal si od něj test a byl trošku nervózní, jak u něj bratr stál blízko.

.

Sasuke neměl o Itachiho pocitech ani nejmenší tušení, nakukoval mu pod ruce a skláněl se k němu. Nepřišlo mu to nijak divné, i když k jinému učiteli si tohle nedovolil, jenže vzhledem k tomu, že měl Itachiho první hodinu, nedokázal ještě oddělit tu hranici mezi svým učitelem a svým bratrem. Zatímco starší Uchiha opravoval jeho test a přejížděl jednotlivé řádky, měl příležitost nechat na sebe působit jeho vůni. Byla mu tak známá, nejen ta, která byla jeho přirozená, ale jeho sourozenec navíc už od puberty používal jednu a tu samou značku vody po holení. Možná bude přece jen příjemné ho zase znovu vídat častěji, minimálně dvakrát týdně na hodinách a při nedělních obědech.

.

Itachi se začínal solidně potit. Sice to bylo jen pár příkladů, ale zdálo se mu, že to trvá hrozně dlouho. Navíc jeho nos si brzy uvědomil, že to, co tu příjemné voní, je Sasuke. Bože, bylo to, jako kdyby voněl k lákavému dortu a neměl lžičku, kterou by ho mohl sníst. Na čele mu vyskočily krůpěje potu, když na konci napsal jedničku. "Poslední známka, můžete si sednout," vyzval zbytek rychlíků a podal bratrovi test. "Všechno máš dobře, neopakoval sis příklady o prázdninách?" Naposledy viděl bratra někdy v půlce prázdnin, když se stěhoval zpátky do Konohy. Byl tak pěkný, až v duchu brečel, že jsou z jedné krve. Osud je krutý.

.

Mladší Uchiha se zazubil. "Měl jsem v létě lepší věci na práci, Itachi," ujistil ho, i když si dal protentokrát záležet, aby ho ostatní spolužáci neslyšeli, snad kromě Shikamara v první lavici. Přeci jen nechtěl Itachimu zavařit natolik, aby se o něm třeba říkalo, že mu nadržuje nebo tak, když mu může při hodinách tykat. Vzal si svůj opravený testík a šel se posadit zpátky na místo. Od těch, co odevzdávali jako první, si už jeho bratr papíry nevybíral, ale Naruto a zbytek třídy musel po pár dalších minutách doklusat a přinést Itachimu svoje pokusy. Z hodiny už byla notná část ukrojena, zbývalo posledních patnáct minut a Sasuke předpokládal, že jim zřejmě Itachi bude vykládat, o jakých úžasných zákoutích matematiky se budou učit tenhle rok.

.

Černovlasý učitel se však nečekaně obrátil na studenty. "Často slyšívám, a kdysi jsem to dělal také, že matematika není tak důležitá, jak se o ní říká. Proto bych chtěl, aby mi každý z vás řekl, k čemu o prázdninách použil matematiku. Minimálně denně ji používáte, když chcete za něco zaplatit, ale věřím, že jste ji využili i jiným způsobem a možná o tom ani sami nevíte. Shikamaru, kde jsi použil matiku ty?" zeptal se studenta, kterého tipoval na chytrého, ale taky vcelku líného podle výrazu tváře.

"To je ale otrava," zabručel mladík s jelenem na triku a pošoupl se na židli. Vypadalo, že chvíli přemýšlí. "Chcete vyjmenovat všechno nebo stačí jedna věc?" zeptal se, jako kdyby mu v hlavě vytanul dlouhý seznam.

"Stačí jedna věc," ujistil ho sympatický učitel a byl zvědav, co z mladíka vypadne.

"Naposledy jsem počítal číselnou mřížku při hře v pexesu. Nebaví mě pamatovat si ty obrázky." Prostě si zapamatoval souřadnice obrázku, a když našel druhý, tak si je hned mohl vzít. Bylo to lehké a nikdo s ním kvůli tomu moc nechtěl hrát.

.

"Tak takhle je to!" ozval se pobouřeně tělnatý kluk vedle něho se zdravě růžovými tvářemi. Chouji byl jeden z mála, co ještě nevzdával hru se svým nejlepším kamarádem, i když vždycky prohrál, pokud ho teda Shikamaru nenechal vyhrát schválně. Třída se zasmála a pak každý začínal přispívat svou troškou do mlýna. Někdo použil procenta, někdo trojčlenku, sem tam se žáci prostě odvolávali na kalkulačku, jeden klučina vypočítával obsah obdélníku, když potřebovali s otcem položit v domě koberec.

Když došla řada na Sasukeho, podrbal se mladík ve svých rozčepýřených vlasech. "Hmm, zapadly mi klíče pod mřížku, tak jsem si musel z drátu vymodelovat integrál, abych je vylovil, počítá se to?" nadhodil nevinně a třída se zachechtala. Sasuke samozřejmě během léta používal matematiku, ale jenom k běžným věcem, které tady už tucetkrát zazněly, a nechtěl se pořád opakovat. "Mně by zajímalo, pane učiteli," pospíšil si následně se svou vlastní otázkou, "k čemu jste během léta používal matematiku vy. Kromě přípravy na naše hodiny."

.

"Podobně jako tví spolužáci, plus jsem počítal objem výstřiku vody z hadice, kvůli sázce s kamarádem." Co to tady plácá?! Kdyby jen studenti věděli, o čem doopravdy mluví, tak by ho ředitel okamžitě vyhodil ven těma jeho mocnýma tlapama. Vylétlo to z něj nějak samo. Hádali se totiž s Kisamem o objem spermatu, který dokážou vyprodukovat po sexu a po dvou týdenní abstinenci. Kupodivu nezaznamenal žádný statistický rozdíl.

.

Sasuke nechápavě nadzvedl obočí. Proč by se někdo sázel kvůli takové kravině? Jako jo, on už za několik posledních let taky zažil různé bláznivé sázky, ale učitelé měli zjevně nějaký zvláštní smysl pro humor či co. Nikdo už na to však nestihl nijak zvlášť zareagovat, protože se v tu chvíli ozvalo ostré zvonění, které oznamovalo konec první vyučovací hodiny. Sasuke natěšeně sbalil matiku zpátky do báglu, když zaslechl, jak na něj Itachi volá přes hukot spolužáků.

.

Itachi počkal, než se k němu bratr připojí, a vyšel s ním na chodbu, kde byl trochu větší klid, než ten hukot, co se spustil ve třídě. Bráška nevypadal, že je nadšen tím, že po něm evidentně něco chce. Co po něm vlastně chtěl? Nabízet doučování, ale když, jak věděl, mu všechno šlo dobře? Nebo pozdravovat rodiče? Hlouposti. Musel přijít s něčím logickým. Asi mu to šrotovalo v hlavě moc dlouho, protože Sasuke tázavě zvedl obočí. "Chtěl bych s tebou probrat náš, řekněme tomu profesionální, vztah, Měl by ses ke mně chovat jako k učiteli, aby ostatní neměli pocit, že ti nadržuji."

.

Mladší Uchiha si odfrkl. Tohle bylo něco, co by mu došlo i samo od sebe, aniž by mu to Itachi připomínal. Jenže jestli něco opravdu neměl rád, tak když mu někdo říkal měl bys a musíš. Užil si toho v dětství od otce dost a vypěstovalo to v něm na rozdíl od poslušného Itachiho jistý vzdor. "A kdyby?" prohlásil s jistou drzou provokativností, "můj problém by to nebyl." Sám sice věděl, že to není tak docela pravda, ale to teď nebylo důležité. Nenechal však Itachiho promluvit, předešel ho: "Já vím, jak se k tobě mám chovat, Itachi. Na shledanou v neděli, pane učiteli." S těmito slovy se vrátil do třídy.

.

Dlouhovlasý Uchiha si povzdechl. Bráška až moc vyrostl a on to nějak propásl. Kdy se z něj stal mladík, kterému je proti srsti každá autorita? Škoda, pamatoval si Sasukeho trochu jinak. Možná to byl jen jeho první dojem v cizím prostředí a časem se to uklidní. S mírně povadlým úsměvem se rozešel do svého kabinetu, aby vyměnil učebnice matematiky za biologii.

.

Hnědovlasý učitel si právě s potěšením otevřel kelímek ovocného jogurtu, když se dveře kabinetu otevřely a dovnitř vstoupil jeho nový mladý kolega. Na první pohled poznal, že něco není v pořádku, a zalétl očima k rozvrhu hodin, který visel na jejich společné nástěnce. "A jéje," zasmál se potom a odhodil vrchní víčko do koše, "tak povídej. Co ti ty moji divousové provedli?" Hashirama Senju byl Sasukeho třídní učitel.

.

"V podstatě nic, ale Sasukemu se asi moc nelíbí, že ho budu učit," odtušil Itachi nenaloženě a položil učebnice na stůl, aby si mohl vzít jinou hromádku. "Zkoušel, co vydržím, a třída mu přizvukovala, ale tak to se dalo očekávat. I tak mě to trochu zaskočilo." Kéž by se sourozencem měl zdravý rodinný vztah. To by mu šlo učení mnohem líp.

.

Na Hashiramově tváři se objevil úsměv. Ten tam sice byl po většinu času, ale tenhle byl širší. "Nedělej si z toho hlavu, Itachi. Však on se s tím srovná, dlouho jste se neviděli. A Sasuke není… hmm, když to tak řeknu, není hajzlík jako někteří. Ve skutečnosti je velmi rozumný a… vyspělý. Máš výjimečného bratra, Itachi. Pamatuju si na jeden případ. Moje třída je někdy trochu bujná, to časem poznáš sám. Ale jednou před školou to mohlo dopadnout opravdu ošklivě. Viděl jsem z okna, jak si taková silná parta podávala Choujiho. Víš, toho chlapce, co je trošku při těle. Strkali do něj a pokřikovali a brali mu věci… A než jsem stihl zasáhnout, ozval se tvůj bratr. Řekl jim, že to stačí a ať ho nechají na pokoji. Dokázal říct DOST ve chvíli, kdy se z toho stala sociální norma. Víš, jakou odvahu to vyžaduje? A oni ho poslechli. Od té doby nikdo Choujiho nešikanoval."

.

Dlouhovlasý Uchiha byl překvapen. Byl si jistý, že jim otec vštípil stejné sociální zásady, ale Sasuke byl vždycky provokatér tělem i duší. Vždycky zkoušel, kam až může zajít. Ani by se nedivil, že ho přistihli s trávou někde za školou. Přesto mu imponovalo, že jeho malý bráška se někoho zastal. V pubertě většina mladých lidí touží zapadnout do davu svých vrstevníků a nevybočovat z řady. Touha některých byla tak silná, že byli ochotni dělat věci, které se jim příčily, jen aby se zalíbili ostatním, a tak jednoduše vznikala šikana. On byl postojem mírotvůrce a nebál se jít proti sígrům, kteří by chtěli ubližovat ostatním. "Vždycky věděl, co je správné, ale ne vždy se tím chtěl řídit," poznamenal Itachi, "otec by měl radost."

.

"Ano. Taky z něj mám radost," rozzářil se Hashirama, "váš otec je určitě pyšný na vás oba. Sasuke se učí skvěle a je to hezký kluk." Hnědovlasý muž si olízl rty a na okamžik vypadal, jako by se nad něčím zamyslel. Nakonec poklepal Itachiho po rameni. "Dej mu čas, určitě ti nebude dělat problémy pořád, jsi přece jeho bratr," ujistil ho vlídně a posadil se ke svému stolu, "a kdyby přece, já si s ním osobně promluvím." Pustil se do jogurtu s kousky jahod.

.

"Jenom aby právě kvůli tomu nedělal vylomeniny. Budu věřit v jeho rozumnější já," pronesl nakonec Itachi. Vždycky to dělal a pak bráškovi kryl záda nebo zachraňoval zadek… Teď by mu se zadkem dělal jiné věci. Trošku se začervenal. Bože, prvních pár dní ve škole a furt myslí na sex a ještě k tomu se svým bratrem. Musí si zvykat, bude ho potkávat častěji a nebylo by dobré, kdyby se stalo něco, co by nemělo.