Mezi obyčejnými lidmi žijí neobyčejní tvorové, a někteří z nich se rádi přiživují na lidech. Můžou to být upíři, vlkodlaci, sukuby nebo inkubové. Tvorové bažící po sexuální energii, kterou získávají tak, že vybraného člověka uhranou a poté s ním obcují, dokud je pro ně dostatečně bohatou krmí. Jeden z nich si vyhlídne nedostupného černovlasého mladíka Sasukeho a netuší, co všechno se může stát, když poruší svá pravidla.

 

 

 

Sportovní halou duněly rychlé údery nohou a bouchání basketbalového míče o zem. Na ploše hřiště se sváděla urputná bitva o míč. Červený tým to zatím modrému nandával pět tři. Na čáře stál šedovlasý učitel, který oba týmy o čtyřech členech korigoval a povolával na ně pobídky. "Sasuke, přidej! Přihraj Narutovi!" Nevypadalo to, že by ho Uchiha chtěl uposlechnout. Zase se snažil probojovat sám skrz hráče ke koši. Ano, byl kousek od něj, ale plavovlasý spoluhráč měl mnohem lepší palebné postavení.

.

Sasuke se musel rozmyslet během několika vteřin. Touha dát koš byla lákavá, věřil si i dost na to, aby to zkusil takhle z boku, jenže… Celý život byl svým otcem vychováván k poslouchání rozkazů od starších. I když zaváhal, nakonec, ač nerad, hodil míč přes hlavy protihráčů svému nejlepšímu příteli. Ten jej sice obratně chytil, ale při hodu se velká hnědá koule odrazila od okrajů a málem spadla Suigetsovi na hlavu. Černovlasý mladík mrsknul po trenérovi vyčítavým pohledem. Zatracený Kakashi! Minulý měsíc vystřídal jejich původního kouče Gaie, který je sice honil o dost víc, ale neustále je povzbuzoval k soutěživosti a vlastní aktivitě.

.

Kakashi přemítavě studoval jednotlivé kluky. Ze všech cítil silnou mladou energii. Našlo se mezi nimi pár výjimek a on věděl, že na ty nemůže. Byli pro něj nepolapitelní… i když možná ano, kdyby se hodně snažil, tak mu třeba podlehnou, ale on byl docela hladový. Jeho poslední oběť už byla úplně vysílená a neposkytovala mu potřebnou dávku. Zbavil se jí a hledal novou. Přemýšlel, kterého si vybere. Co třeba blonďáček? Je sladký jako med. Roztomilost sama a vypadá, že by stačilo mrknutí a měl by ho už dneska… Co třeba černovlasý mladík s neupřímným úsměvem? Cítil z něho občas zákeřnost, ale přišel mu prostě nudný, nezajímavý. "Pohyb… Sasuke, trochu pohni, zaostáváš!"

.

Mladý Uchiha po stříbrovlasém trenérovi hodil pohledem, kterým mu naznačoval, co si může, byť nahlas neřekl nic. Neběžel za ostatními jako ovce, aby se natlačil v houfu pod vlastní koš a bránil, na to jich tam bylo dost, měl v plánu zůstat vzadu pro případ, že by se některý ze spoluhráčů zmocnil zase míče a přihrál mu, protože pak by měl cestu k protihráčově koši úplně volnou. Než však stačil realizovat jedno nebo druhé, ozval se pronikavý zvuk zvonku - využívali k tréninkům tělocvičnu jedné z místních škol a ředitel jim vyšel vstříc ohledně zvonění, aby věděli, kdy skončit, protože v místnosti nebyly žádné hodiny a i trenéři se občas do hry zabrali příliš na to, aby sledovali čas.

Sasuke zklamaně vydechl, prohráli. Dneska měli slabý tým, každý týden se přerozdělovali, aby si zahráli tak nějak každý s každým. Otřel si zpocené čelo, aspoň že se pořádně proběhli, už se těšil, jak ze sebe smyje pot ve sprše.

.

Šedovlasý muž nechal studenty místních škol nastoupit do řady a každému z nich řekl pár slov, jak se můžou zlepšit. "Naruto, na krku máš hlavu, tak ji používej. Nemusíš se bezhlavě vrhat všude po míči…" Tak toho nechce. "Shino, co to zase mělo být, děláš zadáka někde vzadu na hřišti? Vždyť si tě tam nikdo ani nevšimne…" Toho taky ne, divně smrdí. Jako nějaký hmyz. "Gaaro, spoluhráči jsou tví kámoši, ne překážky, které musíš odstranit z cesty. Příště už nechci vidět, že od sebe odšťuchuješ tak agresivně kluky." Cítil z něj takový zajímavý nebezpečný aspekt… možná by to šlo. Kakashi pokračoval dál, až zastavil u Sasukeho. "Uchiha by se měl naučit víc spolupracovat a nejednat jenom za sebe. Hrajeme kolektivní hru, ne sólo na piano." Někteří kluci se pobaveně uchechtli.

.

Černovlasý mladík se rádoby pokorně ušklíbl, ale jeho velké tmavé oči si Kakashiho měřily velice pohrdavě, jakkoliv byly možná jeho připomínky oprávněné. Nebyla to však tak docela mladíkova vina. Celých šestnáct let byl vychováván přesně k tomuhle - vyniknout, být nejlepší, někam to dotáhnout, snažit se za každou cenu prorazit. Taková byla filozofie, kterou Fugaku Uchiha, jeho otec, vštěpoval do svých dvou synů, filozofie, která na ně kladla nesmírné nároky. Třebaže už Sasuke minimálně od čtrnácti let přicházel na to, že ne vždy a ve všem musí mít rodiče pravdu a že je to především jeho život a měl by si ho žít tak, jak chce on, přesto v něm některé věci byly z výchovy hluboko zakořeněny.

Konečně je Kakashi propustil a mohli jít do šaten. Na hřišti se kolikrát div neservali, ale jakmile bylo po hře, odcházeli společně jako dav, jako parta kamarádů.

"Fuj, jsem zpocenej jako prase!" postěžoval si Naruto a žďuchl do Sasukeho loktem, "a to ještě musím večer udělat ten blbej úkol na zemák!"

"Ty ho ještě nemáš?" podivil se Sasuke, "vždyť jsi už v pondělí říkal, že se na něj chystáš… to se chystáš tři dny?"

"Znáš mě," zazubil se blonďák.

.

"Copak, blonďáček se nám zase neučí?" pošťouchl Naruta Gaara a přeslazeně se usmál, že by zahanbil i Saie, který šel vedle něj. Občas měl prostě choutky ostatní popichovat. Znali se z basketbalu, on chodil na policejní školu. Možná působil namachrovaně, ale myslel si o sobě, že je na tom fyzicky líp, než všichni okolo. Možná i v hlavě toho měl víc. Určitě víc než Uzumaki.

.

"Učení je pro lůzry," mávl Naruto rádoby přezíravě rukou, "ti nejlepší z nás se učit nepotřebují." Po očku mrkl na Sasukeho, který jenom vyprskl smíchy. Dobře věděl, jak je to s kamarádovým prospěchem, ale raději to nekomentoval. "No co, Einstein prej taky propadal," dodal ještě Uzumaki spiklenecky.

"Já jsem někde slyšel, že je to jenom mýtus," přidal se do debaty Suigetsu, "prej exceloval."

.

"Jenom aby, při troše štěstí se u technických služeb jistě místo najde," popichoval dál rudovlásek. Město je velké a jistě by malého prďolu vzali do služeb. "Kde rozum chybí, musí zastat lopata." On manuálně rozhodně dělat nechtěl. Byla to povětšinou dříčská práce za pár šupů. On se viděl výš.

.

"Zmlkni, Gaaro," doporučil mu Sasuke, "počkej, až si tě po akademii vezme do parády můj otec. To zažiješ dril, že se budeš divit. Ostatně, skoro bych se vsadil, že za pár let o tobě budeme číst v novinách. Už vidím ty titulky… Policejní brutalita! Příslušník policie zmlátil nevinnou oběť…"

Několik kluků se uchechtlo. To už ale dorazili do šatny, kde si každý ze své skříňky bral sprchové gely, mýdla a ručníky.

.

"Každému, co si zaslouží," zasmál se Gaara a vybral si taky věci do sprchy. On jim ještě ukáže, jak bude dobrý polda. Jistě vystrnadí i staršího Uchihu! Ještě se časem uvidí, jak je skvělý.

Kakashi poslouchal pošťuchování mezi kluky a šel s nimi také do sprchy. Nebyl splavený jako myš, ale nemohl si nechat ujít podívanou. Na Gaarovi se mu líbila ta silná agrese, až brutalita. Donutil by ho kníkat a prosit o víc, ale ani Sasuke nebyl špatný. Cítil z něho, že chce, aby všechno bylo spravedlivé a měl svou osobní hrdost. Těžký výběr.

.

Mladý Uchiha si s úlevou přetáhl propocené tričko přes hlavu. Uff, už se nemohl dočkat, až ze sebe ten slaný povlak smyje. Na druhou stranu měl ze sportu dobrý pocit a tohle k tomu prostě patřilo. Bez nějakého velkého studu se nakonec svlékl úplně. V tomhle byly společné sprchy poněkud choulostivé - všichni se po jisté stránce navzájem znali. Sem tam se ještě stávalo, že někoho přepadla touha porovnávat určité velikosti, ale víceméně už mezi sebou nahotu nebrali jako něco nepatřičného. Sasuke počkal, než se Naruto taky vysouká z potem nasáklého úboru, a následovali ostatní do sprch.

.

Šedovlasý muž po očku sledoval všechny kluky ve sprše. Naučil se za mnohá léta, jak se to dělá nenápadně, aby nebyl vyhnán z dosahu. Mladá těla jedna radost, i když muž v plné síle byl takovým velmi chutným soustem, které mohl pozřít. Jenže začínal hladovět a musí si co nejrychleji najít oběť. Dneska se rozhodne, který z mladíků mu propadne. Začínal mít poměrně jasně vybráno. Mladík, který se mu pozdával vhodnou obětí, ho nakonec zaujal oblíbenou barvou vlasů. Gaara a Sasuke totiž měli ostatní atributy poměrně stejné. Divoký vnitřní oheň, energie na rozdávání, pěkné zdravé tělo. Před odchodem si s ním promluví.

.

I když se věk mladíků v celé skupině pohyboval zhruba od patnácti do sedmnácti, občas nešlo zabránit tomu, aby se nechovali jako malí. Dnes byla většina z nich v rozverné náladě, takže když Suigetsu a Kidoumaru začali vodní bitku, postupně se k nim přidávali další a za chvilku už bylo ve sprše křiku a cákání jako v létě na koupališti.

Sasuke se snažil nevšímat si toho, jakkoliv se jeho nejlepší kamarád do celé akce s chutí zapojil, chtěl se jen v klidu osprchovat, ale nebylo mu přáno. Obratně se vyhnul Gaarovi, který si zřejmě chtěl cosi dokazovat, ale na vlhké podlaze mu to uklouzlo, a když do něj vzápětí nechtěně narazil Kimimaro, rozplácl se na zemi se světlovlasým mladíkem na sobě.

"No teda, Sasuke! To bych do tebe neřekl!" rozchechtal se Naruto, až se málem zalknul.

.

"Kluci," okřikl je Kakashi, "uklidníme se, ano!" Předtím je nechal, byla to sranda sledovat ta rozdováděná mláďata, ale čeho je moc, toho je příliš. Písklata se trochu dala dohromady a ti dva na zemi se škrábali na nohy. Měl rád tyhle mladé kolektivy, vždycky to v nich bujelo silnou energií. Silně se zadíval na mladého Uchihu.

.

Sasuke byl rád, když mohl dokončit očistu a zabalit se do osušky. Druhým ručníkem si vydrbal vlasy téměř dosucha a sbalil svůj sprchový gel. Opatrně našlapuje po mokré podlážce, přesunul se zpátky do šatny. Ještě trošičku oschne a může na sebe navléct oblečení. Teď, v polovině podzimu, už nosil poměrně teplou bundu, venku byla pěkná zima.

.

Kakashi přemýšlel, že by se mohl časem přestěhovat trochu jižněji. Neměl zimu úplně v lásce. Oblečení ho omezovalo a přišlo mu nadbytečné. Vždycky rád chodil jen nalehko. Uvidí, ale teď tu ještě chvíli pobyde. Počkal, než všichni uličníci vyjdou ze šatny, aby za nimi mohl zamknout. Venku viděl, že se kluci o něčem baví a ještě neutekli. "Sasuke, můžeš na chvíli?"

.

Černovlásek se otočil. Právě přemýšlel, jestli nepůjde s klukama někam do hospody doplnit vypocené tekutiny, jak navrhoval Suigetsu, ale Kakashi mu poněkud hatil plány. "Ehm… jo, jistě," zamumlal, i když z tónu bylo jasné, že tím není kdovíjak nadšený.

"Mám na tebe počkat?" zeptal se Naruto.

"Jo, dík, snad to vyřešíme rychle, protože jestli mě chce zas peskovat za dnešní hru, pošlu ho do prdele," utrousil mladý Uchiha tiše ke svému kamarádovi, než zamířil k trenérovi.

.

Šedovlasý muž měl jasno, co chce, proto, když už se Sasuke blížil, ještě nepoužil svoji sílu. "Sasuke," zvlnil rty do příjemného úsměvu. Mladík se tvářil jako kakabus. Však brzy přestane. Bude stačit pár setkání a bude jeho. "chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit." Očima se vpíjel do černých panenek mladého sportovce.

.

Sasuke mu pohled pevně opětoval, i když takhle zblízka měl poprvé možnost si všimnout, že má jejich trenér opravdu zvláštní oči. Ne tvarem, velikostí ani barvou a hloubkou, jako to bylo u něj. Ale jakousi… uhrančivostí a neprůhledností. Zvláštní. "Hmm," protáhl, jako by chtěl stříbrovlasého pobídnout, že poslouchá, ale nemá zrovna moc času.

.

"Napadlo mě, jestli bys se mnou třeba nechtěl zajít na skleničku?" navrhl vrkavě s jasným podtónem, že by to nebyla jen obyčejná chlapská návštěva baru. Zkusí to prvně takhle po dobrém, než zotročí Sasuke jiným způsobem. "Chladný podvečer si žádá něco na zahřátí, nemyslíš?"

.

Krátkovlasému chlapci poklesla brada a trvalo mu pár vteřin, než ho napadlo zase pusu zavřít. Zděšení, které se mu teď odráželo v rozkošných duhovkách, bylo napůl nevěřícné, napůl znechucené. Ještě nikdy mu žádný chlap takhle okatě nenaznačil, že by si na něm smlsnul. Ta bezostyšnost ho na několik okamžiků tak vykolejila, že nebyl s to odpovědět. Když však konečně zase nabral dech, jeho slova byla pěkně ostrá: "Co si o mně myslíte?! V žádným případě se nehodlám nechat sbalit od nějakýho pochybnýho kouče! Buďte rád, že si to nechám pro sebe, můj otec by vám mohl pěkně zavařit, kdyby věděl, co tady na mě zkoušíte."

.

Kakashi se v duchu uculil. Vybral si dobře, tenhle hřebeček bude pěkně divoký a bude vyhazovat zadníma, než ho zkrotí. Měl rád, když chutné sousto nebylo úplně jednoduše připravené na talířku. L9bilo se mu, když ho dráždilo a musel se o něj snažit. Uvolnil se a nechal na Sasukeho působit svoji sílu. Mladík pěkně odfrkoval. Podlehne, jen bylo otázkou času kdy. "Opravdu bys mě prásknul?" zeptal se medově, "nebo si to radši rozmyslíš?"

.

Sasuke podprahově vnímal, jak ho nečekaně prostupuje podivná moc. Plížila se jeho žilami a snažila se obestřít jeho mysl. Zničehonic ho napadlo, že by to možná nebylo zase tak špatné… trochu blíž se s Kakashim poznat. Proboha, na co to myslí?! Snažil se potřást hlavou tak, aby si ji pročistil, ale Hatake si toho přinejlepším nevšiml. Několikrát zamrkal, jako by měl vlčí mlhu před očima a snažil se jí zbavit. Otevřel ústa, aby odsekl, že se od něj má stříbrovlasý držet na sto metrů, ale něco v něm se příčilo tomu ráznému odmítnutí. "N-no… já nevím… teď na to není vhodná doba… Naruto čeká…" slyšel se říkat, jako by ta slova za něj pronášel někdo jiný.

.

Šedovlasý muž se mile pousmál a lehce pohladil mladíka po líci. Trošku sebou cuknul. "Dobře, dneska tě ještě pustím, ale příště si popovídáme. Co na to říkáš?" zavrněl spokojeně. Ještě párkrát se potkají, a pokud nemá Sasuke silnou vůli, tak mu nebude odolávat dlouho. Jakmile bude v jeho spárech, už mu ho nikdo nesebere.

.

Mladý Uchiha zjišťoval, že mu na to nedokáže nijak ostře odseknout. Zkrátka to nešlo. Cosi ho nutilo odpovědět kladně, i když se proti tomu vzpíral. Pootevřel ústa, aby odpověděl, jenže byl tak rozpolcený mezi tím, co chtěl říct, a tím, co mu kdosi našeptával, že nakonec neřekl nic, jenom váhavě přikývl. Proboha, co se to s ním stalo?

.

"Utíkej za Narutem, uvidíme se v pátek," propustil mladíka a nejradši by ho ochutnal, ale ještě bylo příliš brzy. Viděl, jak se Uchiha pere sám se sebou a mohl by si ho uzavřít příliš zbrklým jednáním. Počká si, jeho odměna bude chutná. Pošoupl Uchihu k blonďáčkovi a sám se pohodářsky rozešel k nějakému baru. Možná by si mohl najít něco na jednu noc.

.

Sasuke se připojil ke svému blonďatému příteli. Ušli několik kroků, a když bylo jasné, že už je trenér nemůže slyšet, Naruto se zeptal: "Co ti chtěl?"

Černovlasý mladík se zhluboka nadechl. Jak se Kakashi vzdálil, připadal si najednou, že má zase mysl úplně čistou a jasnou. Co to bylo za divné pocity, které v něm stříbrovlasý muž vyvolal? "Ehm…" vyhrkl a přemýšlel, jestli se má Narutovi svěřit nebo ne. Ohlédl se, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá. "Budeš mlčet?"

.

Plavovlásek na kamaráda vykulil blankytně modrá očka. Bylo v nich jasné překvapení. "Co?... Ehm, jo, jasně, budu jako hrob." Ač byl upovídaný, tak tajemství držet uměl. V hlavě mu hučelo jako v úle. Co mohl trenér po Sasukem chtít, že si od něj teď žádá slib mlčení? Taky se ohlédl po Kakashim.

.

Uchiha se mírně zamračil. "Vyjel po mně," zašeptal Narutovi znechuceně, "věřil bys tomu? Normálně mě pozval na skleničku a říkal něco o zahřátí… Vždyť je mu snad jednou tolik, co mně! Úchyl jeden, nejspíš je vysazenej na zajíčky…" Nikdy by to do nového kouče neřekl, na první pohled se nezdál jako nějaký zvrhlík.

 

.

Naruto měl co dělat, aby se nezadusil vlastními slinami, jak se rozchechtal jako blázen. "No to mě poser… hahaha… přitahuješ buzny." Přišlo mu to náramně vtipné, že se musel od smíchu opřít o fasádu domu a smát se jako o duši. "Počítám, že jsi ho poslal někam. Nebo sis s ním domluvil rande?"

.

"Ty blboune!" vlepil mu Sasuke pohlavek, on za to přece nemohl. Byl ovšem rád, že přítmí, které už v tuhle dobu panovalo, skrylo jeho lehké rozpaky. Vlastně Kakashiho přímo neodmítl… proč ho neodmítl?! Teď, když byl stříbrovlasý z dosahu, se sám sobě divil, že mu neřekl, aby se šel vycpat. "Jasně, že jsem ho poslal do háje," zalhal však, aby se neshodil.

.

Blonďáček si otřel slzičky z očí. Pusu měl však pořád od ucha k uchu. "Bylo fakt vidět, že spěchá." Spíš mu připadalo, že trenér vypadá spokojeně. Kdo ví, co si špitali. Ale byl to teda gól. Vždycky si dělali srandičky, že je někdo teplej. Hlavně třeba ze Saie, ale nikdo mu samozřejmě nic nedokázal, bylo to přátelské pošťuchování.

.

"Jo… asi spěchal sbalit někoho jinýho," trhnul Sasuke rameny, "tak pojď, jdeme na zastávku." Původně sice přemýšlel, že se připojí ke klukům ohledně té hospody, ale Kakashi ho tak rozhodil, že na to teď neměl nejmenší pomyšlení. A Naruto zase musel dodělat úkol ze zeměpisu, jak si stěžoval. Oba se tedy rozloučili se zbytkem party a vydali se ulicí k místu, kde stavělo MHD.

.

Kakashi ten večer opravdu lovil nějakou poddajnou oběť, která by ho dočasně nasytila, ale příliš myslel na černovláska, než aby se plně soustředil na sbalení vhodné kořisti. Jako inkubus potřeboval pravidelnou krmi. Ano, sice v baru pil alkohol, ale jeho skutečné bytí bylo založené na pojídání sexuální energie. Byl démon, který byl v minulosti dost často zatracován a pronásledován. Ještě dnes se našli lidé, kteří na něho věřili. Těm se vyhýbal. Nebylo potřeba, aby měl někdo podezření, že je něco v nepořádku. Nežil věčně, to vůbec ne, i když by se mu to líbilo, ale byl schopen prožít život v délce dvou lidských. Právě byl v nejlepších letech. Táhlo mu na šedesát a docela často cestoval, aby našel nové oběti svých tužeb a také, aby nebylo sousedům divné, že stárne velmi pomalu. Těšil se, až bude doma a protáhne si křídla. Dopil poslední skleničku a odešel. Možná měl jít ke Krvavé kale. Byl to velmi tajný bar pro stvoření různého původu. Inkubus nebyl jediný druh démona na světě.

~~~

U Krvavé kaly bylo často narváno, protože to byl široko daleko jediný podnik pro bytosti jistého druhu. Vlastně se zvenčí ani nedalo poznat, že se jedná o bar - dům vyhlížel poněkud omšele a nepoužívaně a bez hesla nebylo možné se do něj dostat. Nebyla tam žádná okna, kterými by všeteční kolemjdoucí mohli nakukovat, všechno bylo mistrně zařízeno tak, aby tajná hospoda nepřitahovala ničí pozornost. Uvnitř však byl velký lokál zcela moderně zařízen - přestože někteří tvorové, kteří jej navštěvovali, pocházeli ještě z dob dávno minulých, i oni se pochopitelně museli adaptovat do nejnovější éry, takže i hostinec šel s dobou.

Za barovým pultem stál vysoký bledý muž, jehož černé havraní vlasy mu spadaly téměř až po bedra a byly sice lesklé, ale tak dokonale rovné, že neustále vypadaly jako zplihlé a mastné. Právě naléval dva panáky, pro které si přišla blonďatá žena zdánlivě ve středním věku, s mimořádně bujně vyvinutým poprsím.

.

Kakashi vstoupil dovnitř a oklepal si kabát. Venku začínalo poprchávat. Nejvhodnější čas se uklidnit někam, kde je dobře. Dneska tu bylo vcelku plno, a jak zhodnotil i pár upírů, a dokonce měli mazlíčka. Chudák vypadal už trochu pobledle, jak z něj temné bytosti ucucávaly horkou krev jako z žhavého drinku. Znechuceně si odfrkl, beztak jim ho dohodil Orochimaru. Dělal pro svou klientelu všechno možné.

.

"A hele, další závislák na sexu," zachechtal se Orochimaru, když se Kakashi propracoval k baru, "tak co, ty prasáku, jdeš rovnou z teploučký postele, hmm?" Samozřejmě už víceméně všechny, kdo trochu častěji navštěvovali jeho podnik, dobře znal. Včetně schopností a preferencí. Dneska už tu pár sukub měl, také partu upírů a několik vlkodlaků. Jenom doufal, že se mu mezi sebou nepoperou jako minule, jejich druhy se neměly moc v lásce.

.

"To tě nemusí zajímat, hade," ujistil ho chladně Kakashi, "radši moc neremcej a nalij mi něco ostrýho, co tu máš, a nechci v tom žádný hadí jed jako minule!" Ještě tři dny mu bylo špatně. Nejradši měl vysoko procentní alkohol. Ani pivo a víno mu nedělaly moc dobře. Zřejmě jejich druh snášel jen velmi málo věcí. "Tos jim dohodil ty?" zeptal se ze zajímavosti a kývl k upírům.

.

"Jistěže, kápne mi z toho víc, než za celej večer ze všeho alkoholu, co tu prodám," uchechtl se Orochimaru a nalil Kakashimu frťana vysokoprocentní vodky, "ne nadarmo se říká, že krev je ta nejcennější tekutina." Přistrčil sklínku s křišťálově čirou tekutinou k stříbrovlasému muži a pozoroval, jak ji do sebe kopnul, aby mu ji vzápětí mohl zase naplnit. U jednoho panáka nikdy nezůstalo.

.

"Jen aby ses prachama jednou nezadusil." Podezíral Orochimara z různých věcí a ani jedna nebyla pěkná. Na co by jinak potřeboval hodně prachů? Musel mít koníčka, který mu solidně žral peníze. O něm něco zjistit nebylo vůbec jednoduché a v podstatě to bylo i nebezpečné. Nebyl nesmrtelný a měl se docela rád.

.

Orochimaru se temně zachechtal, než však stačil na Kakashiho poznámku nějak zareagovat, objevila se u baru znovu blonďatá žena. "Orouši, dvakrát tulamorku," objednala si, načež si všimla nového návštěvníka a rudou rtěnkou namalovaná ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu. "No ne, není to starý dobrý Kakashi?" laškovně ho drcla do boku, "ty chlípníku, vypadáš dobře. Ale jsi ve špatné společnosti." Hodila očkem po majiteli podniku. "Co se tak přidat k nám?"

.

Kakashiho rty se zvlnily v přátelském úsměvu. "Rád, bojím se, aby mi had zase něco nenaplival do pití." Přes ženino rameno se ujistil, s kým bude sdílet večer. Souhlasil, přátelské posezení je vždy příjemné. Kopl do sebe panáka a objednal se taky zlatavý mok. "Dneska nejsi na lovu?" zeptal se, když se blížili k boxu s pohodlnými sedačkami.

.

"Kdepak, ten můj koloušek mě pěkně uspokojil dneska odpoledne," svěřila se mu Tsunade a znělo to skoro až uličnicky, "mladý a bujný, takové mám ráda… Jiraiyo, vedu společnost. Skoro si říkám, jestli jsme si neměli vzít celou lahev." Rázně si přisedla k muži, který vypadal na první pohled starší než ona, ale byl to jen mylný dojem, asi proto, že měl vlasy bílé jako sníh.

.

Šedovlasý muž zvedl na přivítanou skleničku a přivítal postaršího inkubuse. Tvořili s blonďatou sukubou nebezpečnou trojici pro všechny lidi, které si vyhlídli za své sousto k jídlu. "Pak pro ni skočím, až dopijeme," pohodlně se rozvalil do pohovky, "Jiraiyo, vždycky si říkám, že máš kliku, že nejsi člověk, jinak by tě Tsunade úplně vysála." Zasmál se, jak se na něj inkubus lišácky pousmál.

.

"Pfff!" odfrkla si Tsunade, "s takovým staroušem - nikdy! Možná tak před třiceti lety… hmm, ne, ani tehdy nevypadal zrovna moc k světu." Samozřejmě jen špičkovala, mohla si to dovolit, protože byli s Jiraiyou dlouholetí přátelé. Ona sama však měla slabost pro mladé kluky, dokonce tím víc, čím byla starší. Bavilo ji, si je vždycky vychovávat k obrazu svému, využívat jejich bouřlivou mladickou energii.

.

Okolo jejich stolu se rozlehl smích. "Ty dračice!" ozval se Jiraiya, "jen, abych ti toho kolouška nepřebral a neukázal ti, co ještě stará garda všechno zvládne," rádoby vyhrožoval a šťouchl ženu do boku. "Bysme měli zase někdy udělat orgie ve čtyřech," navrhl chlípně. Nejlépe, když Tsunade sebou dovedla ženu.

.

"Hmm," zamručela přemítavě blondýnka, "to vůbec nezní špatně. Přibereme ještě tadyhle Kakashiho s jeho mazlíčkem a uděláme rovnou swingers párty, ne?" Upila ze své skleničky a uculila se na jejich hosta. "Co, Kakashi, máš teď nějakýho, ne?" zajímala se. Pravda, už to bylo docela dlouho, co se neviděli, ale inkubus musel mít nějaký zdroj potravy.

.

"Teď jsem zrovna na lovu," ujistil ji Kakashi a dál to nerozebíral. Se Sasukem stále bojoval. Používal na něj svůj vliv ze všech sil, ale přesto mu Uchiha statečně odolával. "Myslím, že zajdu opravdu pro láhev," kývl k nově příchozímu, který si k puse tiskl kapesník. "Jestli teda nevadí, když ho pozvu k nám?"

"Ne, vůbec. Čím víc lidí, tím větší zábava," odtušil Jiraiya a něco zašpital blonďaté sukubě do ouška.

.

Do baru právě dorazil poměrně mladý muž, jehož hnědé vlasy byly staženy gumičkou v culík. Napříč nosu se mu táhla jizva a byl velice bledý, oči měl však velice přívětivé. Když z jednoho rohu místnosti ucítil čerstvý železitý závan krve, rychle se odvrátil a s přemáháním se snažil pach překrýt látkou kapesníku. Krucifix, to si vybral dobu. "Jednu skotskou," zahuhlal u baru směrem k Orochimarovi a snažil se u toho moc nedýchat.

.

Na upírovo rameno dopadla Kakashiho ruka. "Kdopak nám to tu dorazil do doupěte? Měli bysme oslavit, že se tu aspoň někdy objevíš… Hade, dej mi celou flašku whisky. Pojď, než ti tam naplive," pomluvil barmana a majitele baru v jednom, "hadí sliny prej přináší smůlu," zasmál se, jak se Orouš zaškaredil.

.

"Radši si dávej bacha na svůj jazyk, Kakashi," varoval ho Orochimaru, "i když bůhví, kam už jsi ho všude strkal. Určitě nějakému mazlíkovi do prdele, že?"

Iruka se na Orochimara zamračil, i když tu poznámku raději nekomentoval. "Nevím, jestli je to moc k slavení… ale že jsi to ty, tak neodmítnu," odpověděl Kakashimu přes kapesník a vzal svou sklenku.