Yosh, dnes tedy načínáme opět úplně novou sobotní kapitolovku na přání, a sice pro Komentátoru. Jedná se opět o poněkud netradiční pár, tak doufám, že si ji užijete... nebo aspoň ti zvrhlejší z vás :D

 

 

Žánr: AU

Spoluautor: Ivanitko

Pairing: AoSasu

Zmíněno/naznačeno: KakuHida, SasuNaru

Varování: yaoi (18+), BDSM, rejp

Obsah: Sasuke je nadějnou mladou posilou kriminalistického oddělení. Temperamentní Ital, který si umí užívat života plnými doušky, čehož si mimo jiných všímá i jistý soudní patolog, o celou generaci starší. Odmítnutí pro něj neexistuje, chce Sasukeho za každou cenu a neváhá kvůli tomu porušit zákon. Z Uchihy by přece byl tak nádherný kocourek...

 

 

Písčitou pláž olizovaly slané vlnky a příjemný větřík si pohrával s listy stromů. Kam až oko dohlédlo, se vinulo pobřeží osvícené dopoledním sluncem jako béžová stužka posetá drobnými puntíky ve tvaru slunečníků a lehátek. Hoteloví hosté se pomalu trousili na pláž a zvídavě pokukovali po zapáskovanému kusu pobřeží a pochodujících policistech. Vypadalo to, že se něco stalo, a někteří si mohli krky vykroutit, aby něco zahledli. Ti nejzvídavější postávali přímo u pásky, rádoby tajně fotili místo činu a sledovali práci místních strážců zákona. Mohli vidět však jen tělo zahalené černou plachtou. Byla to vražda nebo se někdo utopil a v noci ho vyvrhlo moře?

U pláže zastavilo stříbrné auto a z vychlazeného vnitřku vystoupili dva kriminalisté v civilu. Vypadali podobně. Černé uhlové vlasy, tmavé brýle, lišili se věkem a účesem, bylo evidentní, že půjde o členy jedné rodiny.

Fugaku Uchiha, velitel místní kriminální pobočky, se rozešel k hloučku místních policistů. Tmavé vlasy mu neposedně povlávaly ve větru a oči si přísně měřily postávající čumily. Jeho tvář vyzařovala sebejistotu a odhodlanost. Obyčejná šedá košile a tmavé kalhoty se skoro nehodily k jeho uniformovaným kolegům, přesto všichni moc dobře věděli, kdo přijel. Byl to muž ve středním věku, z něhož čišelo zdraví a síla. Fugaku si povzdechl, konečně byl chvíli klid a zase někdo neudržel své vášně na uzdě. Před dvěma týdny dopadli chlápka, který si myslel, že když ukradne dvě stě tisíc na místní poště a uteče s nimi, tak ho nenajdou. Opak byl pravdou, našli ho vcelku brzo. Jeden z jeho kumpánů kápl velice rychle božskou. Nakonec skončil v nemocnici, bránil lup vlastním tělem a nemínil se ho vzdát.

.

Za Fugakem kráčela jeho zmenšená kopie. Zhruba dvacetiletý mladík s vlasy barvy uhelného mouru, které mu v zátylí vybíhaly do rozčepýřených bodlinek, zatímco po stranách obličeje splývaly v delších havraních pramenech, s karamelově opálenou hladkou pletí, na první pohled pohledný a dobře stavěný. Takového bylo možné si představit jako playboye z časopisů nebo frajera z pláže, a přesto namísto značkového oblečení na sobě měl tříčtvrteční rifle a střízlivou bílou košili doplněnou o nezbytné tmavé sluneční brýle. Jediné, co mohlo značit jeho příslušnost k cechu policie, byla připnutá služební zbraň, i když průkaz v peněžence hrdě hlásil, že se jedná o kriminalistu, Sasukeho Uchihu, mladšího syna Fugaka Uchihy.

Sasuke dorazil se svým otcem na místo činu, museli se téměř prodrat skupinou zvědavců, kteří se tlačili poblíž policejní pásky.

"Dřív turisti fotili přírodní památky a moře, dneska jsou to mrtvoly," prohodil znechuceně. Měl příjemný melodický tenor, ne tak hluboko posazený ani chraplavý, jako se to stávalo u některých jeho kolegů, vášnivých kuřáků.

Jeden z nich zvedl k příchozí dvojici hlavu a vypustil obláček štiplavého dýmu. Asuma Sarutobi. "Dobré ráno, šéfe. Nazdar, Sasuke," přivítal je navzdory ostatkům, které před nimi ležely, celkem vesele, "doufám, že už jste snídali."

.

"Doufám, že to není zase ohryzaná mrtvola jako před rokem," kývl na pozdrav Fugaku. Měli tu tehdy hodně ošklivý případ. Prvně si mysleli, že oběti okousali vodní živočichové, žraloci apod., ale soudní patolog Ao je vyvedl z omylu. Nějaká lidská bestie vraždila mladé ženy i muže a okousávala je. Pachatele bohužel nedopadli a doteď mu ten případ ležel v žaludku. Měli pár podezřelých, ale žádný z nich to nakonec nebyl. Zkoušeli i porovnávat zuby podezřelých s otiskem na obětech, ale nebylo to moc vypovídající. Těla byla po plavbě vodou zpuchřelá a oteklá. Tehdy se našly asi čtyři oběti, o kterých věděli, a pak to nějak utichlo a vyšumělo do prázdna. Pokaždé tedy, když našli někoho na pláži, doufal, že to není ten samý vrah.

"Ne, klídek, v zásadě ji nikdo neohryzal a řekl bych, že jí toho moc nechybí, ale, hmm… jak bych to řekl, není to pěkný pohled. Vypadá to na nějakého maniaka," prohodil Asuma. Musel si dát dvě cigára za sebou, aby se mu uklidil žaludek. Dokud ji znovu neuvidí.

.

Fugaku chtěl dát pokyn, aby odkryli černou plachtu, ale nechtělo se mu do toho s tou hromadou čumilů za zády. Nebude jim tady dělat představení.

"Sasuke, odežeň je ještě o kus dál, tady nemají co dělat," kývl na svého syna a sklonil se k oběti.

Mladší Uchiha znovu přelezl pásku a začal okounějícím turistům anglicky vysvětlovat, ať koukají vypadnout, ale vypadalo to, že mu nerozumí ani slovo, a jeho rodným jazykem pochopitelně nevládli. Začal je tedy vyhánět gesty a rozhořčenými posunky, tomu už rozuměli dobře.

"Vážně hyeny," odfrkl si po návratu, "máme to tady fakt zapotřebí?"

"Co naděláš, jsme letovisko, z turismu město prosperuje," pokrčil rameny Kotetsu, který byl se svým bratrem Izumou též na místě.

Fugaku mezitím odkryl mrtvolu. Jednalo se o ženu, zhruba třicátnici s krátkými fialovými vlasy. Její tělo neslo ošklivé stopy brutálního útoku a mučení, bylo plné bodných a řezných ran a… měla odříznutá ňadra.

"Hádám, že tohle asi žralok neudělal," prohodil Sasuke tiše. Nebyl to pěkný pohled, ale mladý Uchiha se kupodivu neodvrátil. Bylo mu sotva něco přes dvacet, ale přesto už viděl za ta léta víc mrtvol než mnozí za celý život.

.

Velitel kriminalistů se mračil. Tohle bylo dílo bezcitného kata. Setkal se už s lecčím, ale tady bylo evidentní, že vrah nechával ženu trpět. Rány nebyly nijak hluboké, aby ji brzy zbavily života, ale takové, aby způsobily moře bolesti. U obětí vyplavených na břeh bylo nejhorší, že nesly důkazy jen na svém těle. Nikdo nevěděl, kde je místo činu ani jaká byla vražedná zbraň či svědkové.

"Už ji někdo nahlásil jako pohřešovanou?" zeptal se kolegů postávajících kolem, jestli už se informovali na centrále v registru. Kývl na syna: "Pojď udělat fotky, ať ji můžeme zabalit."

.

Sasuke převzal od svého otce policejní fotoaparát a důkladně oběť zmapoval, zaměřil se na různé detaily, zranění a možné poznávací znaky.

"Myslím, že ano, šéfe," odpověděl Asuma a oklepal popel z cigarety, "domníváme se, že se jmenuje Rin Hatake, zmizela před týdnem, nevrátila se z lekce cvičení. Zmizení ohlásil její manžel Hatake Kakashi. Odpovídá popisu."

"Bude ji muset identifikovat," podotkl Sasuke, aniž by zvedl pohled od děsivého výjevu, který fotil, "už ho někdo kontaktoval?"

"Uvědomil jsem centrálu," odtušil Izumo a roztřeseně si otřel z čela pot. Přeložili je sem s bratrem z laboratoře teprve před měsícem a nutno podotknout, že tváří v tvář mordu jejich rozhodnutí přidat se k týmu kriminalistů začínal litovat.

.

"Myslím, že ho moc nepotěšíme. Měl si ji víc hlídat, ale zase takové věci jsou opravdu dílem náhody. Nemusela to být ona, kdo padl vrahovi do rukou, kdyby třeba šla dřív nebo později. Pokud to ovšem není msta, třeba má pan Hatake nějaké problémy s někým třetím. Taky ji mohl dát zavraždit," dedukoval Fugaku nahlas. On by nikdy žádné živé duši neudělal ani nenechal udělat nic podobného. Miloval svou rodinu, a i kdyby vznikly nějaké nesváry, tak by manželku netrýznil. Tohle byl odporný čin a on už se postará o to, aby za něj byl někdo potrestán.

.

"Zavolám Namikazemu, aby ho trochu proklepnul, než přijde," prohlásil Sasuke, který už mezitím skončil s fotografováním. Narovnal se a protáhl. Lítostivě se zahleděl na promenády lidí, kteří už v tuto dobu čile korzovali po pobřeží, rozkládali na plážích své ručníky nebo se koupali ve slaných vlnách. Docela jim záviděl, většina z nich tu byla na dovolené a neměli žádné povinnosti.

"Chceš se porozhlédnout po pláži, jestli v okolí nenajdeme ještě nějaké důkazy?" zeptal se svého otce, i když tušil, že by to byla zbytečná snaha. Vrah pravděpodobně mrtvolu odvezl na moře a vlny ji pak vyvrhly na pobřeží. "Možná bychom měli zajet spíš do přístavu… musel mít člun nebo jachtu, ale bez povolení nás na žádnou nepustí."

.

"Můžeme se podívat. V noci nepršelo, třeba najdeme nějakou stopu nebo podezřelou jachtu nebo člun." Fugaku v to moc nedoufal, záleží, v čem ženu převážel, a také, jestli vůbec vyjel na člunu z přístavu. Mohl ji dovézt na pobřeží a tam ji vzít na nějaký člunek a daleko od břehu hodit do vody. Zřejmě si myslel, že se o ni žraloci postarají. "Odvezte ji a zajistěte to tady, kdybyste ještě něco našli, tak mi dejte vědět," poručil kolegům od policie a rozešel se zpátky k autu. "Musíme se pak stavit za patologem. Chtěl bych vědět, jak dlouho už je mrtvá."

.

"Zmizela před týdnem, ale tělo je ještě v dobrém stavu. Podle toho, jak vypadá, bych tipoval, že si s ní někdo ošklivě pohrál," konstatoval Sasuke a povzdechl si, "rád bych doufal, že moc netrpěla, ale obávám se, že by to byla planá naděje. Musí to být buď šílenec, nebo to opravdu byla pomsta, ale to zjistíme, až si promluvíme s tím jejím manželem."

Pokud měli informace, tak v jejich městě nebujela žádná Cosa nostra nebo podobná mafiánská organizace, nebyli zrovna velkoměsto, ale i tak měli území dost velké.

U auta se však Sasukeho mysl upnula k poněkud přízemnějším myšlenkám než k zavražděné ženě. "Můžu řídit?" zeptal se dychtivě.

.

Fugaku na chvíli zaváhal. On také řídil rád a mohl hrdě říct, že profesionálně a bezpečně. Ani Sasuke nebyl špatný řidič, jen… prostě měl rád, když si mohl vzít zodpovědnost na sebe. Jenže Sasuke potřeboval trénink. Byl na vážkách, ale… synovy oči byly tak prosebné, že neodolal. Podal mu klíčky a musel se v duchu zasmát nad radostným zavýsknutím. "No, no, ale budeš se krotit. Víš, že policisté musí jít příkladem."

.

"Jasně," přitakal Sasuke se svatouškovským úsměvem. Jeho a otcovy představy, co to znamená se krotit, se značně lišily, a on měl navíc jistotu, že za jízdy už ho Fugaku přesednout pochopitelně nedonutí.

Sotva se tedy připoutali, nastartoval motor a odlepil se z místa se spokojeným předením motoru. Teprve v ulicích přidal pěkně plyn a navíc stáhl okýnko až dolů, aby mu vítr pěkně čechral vlasy.

Rychlost, silné auto, spalující sluníčko, vítr ve vlasech a otcovy pobouřené lamentace, že ho nechá zaplatit pokutu… miloval svůj život.

~~~

Patologie byla samostatná budova těsně přiléhající ke kriminálnímu oddělení policie a často se u ní střídala černá auta přivážející nebo odvážející mrtvoly podle potřeby. Jednu takovou tu černí krkavci už dneska vyložili. Celou budovou se linul podivný pach smrti a desinfekce. Mimo zaměstnance tu chodili jen ti, co tu skutečně něco potřebovali.

Velitel kriminalistů otevřel dveře do pitevny, kde už na ně čekal místní lékař. Ao Kirigakure, výborný a zkušený patolog. Muž ve stejných letech jako Fugaku Uchiha, přes čtyřicet let, postával u stolu s mrtvou ženou. Na příchozí se usmál a mrkl jedním okem. O to druhé přišel při nehodě a nerad to rozebíral. Přesto dokázal svůj handicap překonat. Vlasy měl vyčesané do podivného účesu nahoru v tmavě modré barvě. Obecně se proslýchalo, že patology nemůžou dělat normální lidé, a podivné zbarvení vlasů u tak vážené profese tomu moc nepřidávalo.

"Konečně jste tady, už bych ji potřeboval šoupnout do chlaďáku."

.

"Omlouvám se, zdrželo nás nějaké papírování," pravil Fugaku. Neusmál se sice, ale ve skutečnosti byl Ao jeho poměrně dobrý známý, vlastně skoro kamarád, což byla taky jediná věc, která velitele kriminalistů zdržovala od nelibých poznámek na adresu Aových vlasů a extravagantních náušnic. Fugaku jinak nesnášel cokoliv, co vybočovalo z normy, a když Sasuke kdysi v patnácti přišel s tím, že by možná chtěl piercing, velmi rázně mu to rozmluvil. Využil k tomu i jeho vrozeného strachu z jehel a vystrašil ho tak, že už v životě nezatoužil po jakémkoliv propichování nebo tetování.

"Beztak si tam zase chladíš svačinu," uculil se Sasuke, když spolu s otcem došel ke stolu, kde mrtvou ženu zakrývalo hrubé plátno. Proslýchalo se, že se to mezi patology občas dělá, a on sám byl jednou svědkem toho, jak jistý Aův kolega vytáhl z boxu pro těla mléko a nalil si jej do kafe. Smrt a mrtvoly byly jejich denním chlebem a pravděpodobně již tyto věci nevnímali tak taburizovaně jako ostatní lidé.

.

"Teď tam mám narozeninový dort," vrátil to Sasukemu Ao hned zpátky a spiklenecky na něj mrkl, "dej si pozor, co ti kolegové budou dávat k narozeninám, třeba to předtím mohlo být u nás… Nicméně, začneme, ať vás nezdržuju. Mrtvoly mají čas, ale živí pořád někam spěchají." Ao odkryl ženu. Pod světlem zářivek vypadala její zranění ještě děsivěji než na pláži. "Žena zemřela asi včera nebo předevčírem, ona to slaná voda docela dost zkresluje, ale podle rozkladu bych to tipoval předminulou noc. Zemřela na tuhle bodnou ránu," ukázal na řez pod žebry, "pachatel jí vytrhl srdce a troufám si říct, že jí ho vytrhl zaživa. Mimoto má po těle spoustu řezných ran, pravděpodobně dlouhým nožem. Málo krvácely, ale oběť musela trpět velkou bolestí dlouhou dobu. Některé už se začaly hojit. Musel ji mučit i několik dní. Těsně před smrtí nebo po smrti jí odřízl prsa. Našel jsem i známky nedobrovolného pohlavního i análního styku, pachatel musel použít ochranu. Bohužel tím, že byla několik hodin ve vodě, se z ní smyly všechny důkazy, které by nám pomohly usvědčit vraha." Při přednášce, jako kdyby popisoval výrobu svatebního dortu, pokukoval hlavně po mladém Uchihovi. Měl na něj už delší dobu spadeno. O Sasukem bylo známo, že je nakloněn homosexuálním vztahům a on neodolal možnosti, jak si ho předcházet. Nutno dodat, že mladý muž byl vůči jeho svádění naprosto imunní. Vždycky se mu vykroutil nebo se vymluvil, a přitom si byl jistý, že by si to spolu náramně užili.

.

Fugakova tvář se při výčtu zvěrstev, které žena musela protrpět před smrtí, kabonila víc a víc, až jeho čelo připomínalo bouřkový mrak. Jakmile se setmí, nikam už Mikoto, svou ženu, samotnou nepustí, a případně ji bude vyzvedávat. Bylo příšerné si něco takového i vyslechnout u cizího člověka, natož to snad vztáhnout na svou vlastní rodinu.

Sasuke se snažil vyrovnat otci a dokázat, že není žádné máslo, ale přesto na pohybech jeho hrdla bylo vidět, že se mu trochu navaluje. Když ji viděl na pláži, nepřišlo mu to tak děsné, ale ve světle Aových zjištění mu to celé připadalo jako noční můra.

"Jaká zrůda něco takového mohla provést?" zamumlal, a i přes jeho opálení se zdálo, že trošičku pobledl. Takové případy neřešili každý den a popravdě byl u policie teprve rok, nedávno dokončil státnice bakalářského studia a přihlásil se na dálkové magisterské.

"To je na nás, abychom to zjistili," odtušil Fugaku a kývl na Aa na znamení díků, "před jejím manželem ale o detailech pomlč, bude to milosrdnější."

.

"S tím počítám. Pozůstalým odkrývám jenom hlavu, je to pro ně milosrdnější, ale mají možnost nahlédnout do spisu. Většina to neudělá a taky se o tom málokdy ví, že to jde. Ostatně, má se stavit za hodinu," mrkl Ao na hodinky na ruce. "Je zajímavé, že kromě jedné podlitiny není na tváři žádný šrám, jako kdyby se pachatel snažil jí nepoškodit obličej. Když budeš, Fugaku, něco potřebovat, dej mi vědět. Zatím si ji tu necháme v chladničce, ale věčně ji tu držet nemůžeme."

.

"Rozumím," přikývl starší Uchiha a převzal si od modrovlasého muže zprávu, než se obrátil ke svému synovi. "Zajdu s tím ještě do kanceláře, ale v zásadě máme padla. Chceš hodit domů?" navrhl.

Oba jeho synové, Itachi i Sasuke, již vylétli z rodinného hnízda, Itachi před čtyřmi lety, Sasuke vloni. Bez nich bylo v jejich domě smutno, což ho mrzelo víc, než by sám nahlas přiznal, ale nemohl jim bránit. Chtěli se postavit na vlastní nohy, i když by je nejradši s Mikoto drželi pod ochrannými křídly.

"Ne, dík, projdu se," zavrtěl Sasuke hlavou.

.

"No jak chceš, ale zase se stav někdy doma. Mikoto říkala, že ti to mám už dát rozkazem," pronesl pobaveně Fugaku. Manželka už mu spílala, že má Sasukeho domů dotáhnout za každou cenu, a přitom to bylo jen čtrnáct dní, co ho neviděla. Měla syny nejraději na celém světě, občas přemítal, komu by dala přednost, jestli jemu, nebo dětem. Rozloučil se a Aem a zmizel na chodbě.

Ještě než však stihl zmizet i druhý Uchiha, tak mu Ao zastoupil cestu. "Sasuke, ty přece nikam nespěcháš, nebo ano?" zeptal se mladého muže a smyslně zvlnil rty.

.

Sasuke staršímu muži opětoval úsměv, i když v tom jeho nebyly žádné známky laškování, odhaloval mladíkovy bílé zuby a možná byl maličko vědoucí. Věděl o Aově zájmu, byly to tři měsíce, co ho patolog pozval na rande. Odmítl ho, byl pro něj moc starý, ještě by si připadal, že šuká s vlastním otcem. Třicet let byla prozatím jeho maximální hranice, kterou Ao o dobrou desítku let překračoval.

"Nespěchám, ale není mi příjemné trávit čas ve společnosti mrtvol tak jako tobě," prozradil mu rádoby spiklenecky, "smrdí to tady jako v nemocnici a nechci tím moc nasáknout."

.

"Tak můžeme jít někam jinam, kde by se ti to víc líbilo," zavrněl Ao a položil Sasukemu ruku na bok. Celkem si dovoloval, když si byl jistý, že tu není Fugaku. Byl vždycky na syna jako sup. Hlídal ho, aby mu ho nikdo neukradl. "Třeba bysme mohli jít ven se projít. Pěkně na sluníčku, dát si nějaký ten drink, a kdyby se ti chtělo, tak bych tě pozval i k sobě domů." Sasuke byl krásný hřebeček. Líbil se mu po všech stránkách a chtěl ho jako nikoho.

.

"Ale neříkej," zašpičkoval Sasuke a neuhnul pohledem ani o píď, sebevědomě propaloval staršího muže očima, a že to byly krásné oči, laní. Velké a něžné, a přesto s divokým ohněm probleskujícím hluboko uvnitř a odrážejícím Sasukeho temperament v podobě modravých odlesků, jako třpytící se safíry na dně moře, "a co bysme dělali u tebe?"

Mladý Uchiha neměl v nejmenším plánu nabídku přijmout, ale docela se bavil. Nechal Aa ozkoušet dlaněmi své boky, cítil, jak na jeho riflích málem žhnou, a schválně neuhnul, stál pevně, narovnaný v plné výši svých sto sedmdesáti dvou centimetrů, která ho trošku štvala, hruď vypnutou, koutky rtů nadzvednuté v sebejistém úsměvu.

.

Ao v duchu div nezavýskl. Kdo se ptá na podrobnosti, tak zvažuje, jestli nabídku přijme. To byl rozhodně pokrok. Minule ho dost rychle a jasně vyprovodil už jen s tím nápadem někde posedět na skleničce. Možná je teď volný a někoho potřebuje na… uvolnění. Rozhodně by si takové uvolnění nechal líbit.

"Mohli bysme si dát skleničku vína. Mám doma výborné červené od kámoše ze sousedního města. Dělá vyhlášené víno. Pak bychom si mohli povídat, anebo nemuseli nebo jiným způsobem…" pronesl Ao podbízivě. "jsou různé způsoby, jak si mohou lidé mezi sebou popovídat, a já rád mluvím beze slov. Třeba jazykem a rty na těch správných místech… Hmm, co bys na to řekl?" Patolog neodolal, aby se pomalu rukama nekradl na mladíkův zadeček. Vždycky toužil ho hezky stisknout v rukou, a co víc, kdyby směl mezi jeho pevné půlky pustit svoje mužství… to by byla balada.

.

Sasuke se stále usmíval a nepřestal, ani když rychlým hmatem chytil modrovlasého muže za zápěstí ruky, která ho chtěla ošmatávat na zadku, a zkroutil jej do bolestivé polohy, až se patologií ozvalo vyjeknutí a Ao ho pustil. Odstoupil od něj na krok, a zatímco si starší muž mnul zápěstí, vysvětlil mu, jak se věci mají:

"Už jednou jsem ti řekl, že s čtyřicátníkama nespím. Do postele mě nedostaneš. A teď mě omluv."

Protáhl se kolem patologa a ani se na odchodu neohlédl. Možná že večer doopravdy někam vyrazí na skleničku. Jestli měly neustálé davy turistů v něčem výhodu, pak v tom, že poskytovaly velké množství kluků v jeho věku, nebo i trošku starších mužů, co si rádi zadováděli s pohledným Italem. Jelikož přicházeli z různých koutů světa, byla pro ně jeho snědost, uhlové vlasy a divokost exotická, o to povolnější byli. Za týden po nich nezbylo ani památky a on tak nemusel řešit nějaké citové komplikace. Byl to jednoduchý život, sex na pár nocí, ale pomalu se začínal porozhlížet i po někom, s kým by chtěl mít doopravdy vztah. Ne že by zájemců bylo málo, třeba syn jejich kolegy Namikazeho se do něj zdál zabouchnutý, ale ještě mu nic neřekl, vždycky po něm jen tak pokukoval a červenal se, když na něj promluvil. Roztomilé štěně.

.

Patolog pobouřeně zafrkal. Sasuke se nezdál, hodně zdědil po svém otci, ale jemu byla vlastní neskonalá výdrž. Když Sasuke nechce po dobrém, tak to půjde… tak to půjde holt jinak. Navíc Sasuke znovu ranil jeho ješitnost, prej je starej. On mu dá starý, je v nejlepších letech. Mohl se chlubit slušným výkonem a bohatými zkušenostmi, jen kdyby dostal příležitost je předvést. Sasuke si myslí, že ho může jen tak odkopnout jako obyčejného čokla, který se lísá pro pohlazení. Tss. To Sasuke se k němu bude lísat, aby ho pohladil. Bude se mu vnucovat, aby si ho všiml, o to se postará. Jen to bude chtít trochu času a jistou přípravu. Uchiha bude ještě s láskou vzpomínat na to, že by mohlo být krásné, kdyby s ním šel dobrovolně a bez keců. Přehodil mrtvolu znovu plátnem. Počká na toho chlápka, co má přijít identifikovat ženu, a pak bude promýšlet svůj plán.

~~~

Kancelářská místnost byla plná nástěnek s různými vyhláškami, výňatky z trestního zákona, ale také s ohromnou mapou plnou různobarevných špendlíkových hlaviček. Byly v ní umístěny tři velké pracovní stoly s počítači, pestrou směsí kancelářských potřeb a různých dokumentů a také s některými osobnějšími věcmi, jako třeba s fotkami v rámečcích, které vypovídaly něco o mužích, kteří u těchto stolů pracovali.

Na otočné židli za jedním z monitorů seděl Sasuke a ťukal na klávesnici slova, která se přerývaně linula z hrdla stříbrovlasého muže s jedním okem, který se dostavil k výslechu. Byl to Hatake Kakashi, manžel zavražděné ženy, a dle vzezření tonul v hlubokém žalu, ale policejní výcvik je naučil, že nesmí ztratit na obezřetnosti. Museli ho vyslechnout.

O to se staral jeho otec, který seděl naproti Kakashimu, krabičku s papírovými ubrousky nechal ležet mezi nimi, pokládal muži otázky a sledoval jeho reakce. Dával sice najevo soucit, ale byl ve vyptávání neoblomný, páčil z Hatakeho každou maličkost, která by jim mohla pomoct.

Sasuke povětšinou jen zapisoval protokol, který bude muset Kakashi poté podepsat, aby potvrdil svou výpověď, a sem tam maximálně doplnil nějakou otázku.

.

"Takže nevíte, kdo by to mohl být. Víte, mohla by to být osobní msta. Nepřemýšlel jste nad tím?" ponoukal k přemýšlení Fugaku muže. Nechal ho vysmrkat a už byl z toho unavený. Ten chlápek vůbec nic nevěděl, nikdo mu neškodil a žádného vraha v okolí zřejmě neměli.

"Ne… máme… měli jsme se všema dobré vztahy… Já to prostě nechápu, proč zrovna ona…" Kakashi byl úplně na dně. Už se jakž takž dostal do stavu, kdy mohl fungovat, ale včera, když Rin viděl… Bylo to příšerné a znovu se pohroužil do temnoty svojí mysli.

"A nenašla si třeba nového kamaráda nebo milence?" zeptal se velitel kriminalistů nevybíravě. Museli prověřit všechny možnosti.

.

"N-ne… ne! To určitě ne," vyděsil se Kakashi a těkal očima od jednoho kriminalisty k druhému, jako by je chtěl ujistit, že se nejspíš zbláznili, když o takové možnosti vůbec uvažují, "vy jste Rin neznali, ona… ona byla t-tak hodná a sta-starostlivá… Milovali jsme se, copak to nechápete?! Ona mě nepodvedla, R-Rin nikdy nikomu neublížila, byla mi v-věrná, jak vůbec můžete naznačovat…"

"Pane Hatake, my neříkáme, že to udělala, jen se snažíme přijít té věci na kloub, je to naše práce," uklidňoval ho Sasuke, "pomůže nám jakékoliv vodítko, které by mohlo vést k dopadení toho hajzla."

"Ale já nevím, k-kdo to mohl udělat," spustil znovu Kakashi zkroušeně. Jediné zbylé oko, to pravé, měl podlité krví, zarudlé od slz a nevyspalé. "Proč by jí někdo chtěl ublížit, proč, já… já to nechápu…"

Sasuke s Fugakem si vyměnili pohled. Vrah si možná svou oběť vybral náhodně. Že by šlo o spontánní rozhodnutí v afektu?

.

"Dobrá tedy, kdybyste si na něco vzpomněl, byť na maličkost, tak mi prosím zavolejte," podal zarmoucenému muži Fugaku vizitku. V duchu se podivoval, že se objevil druhý muž s jedním okem. Bylo to nevšední, málokdo měl takový úraz kromě jejich patologa. Pokynul synovi, aby vytiskl výpověď a nechal ji Hatakem podepsat. Bylo vidět, že je úplně mimo, i písmo měl roztřesené stejně jako své nitro.

Sotva vyprovodil muže ven z kanceláře, tak popustil uzdu svým vnitřním emocím. "Musíme na to přijít, nechci čekat na to, až si ten vrah najde další oběť." Možná je to ten samý chlápek, co vykusoval maso obětem z těla.

.

"To nejsi sám," povzdechl si Sasuke a unaveně si promnul spánky. Takovéhle výslechy po vraždě byly hrozně emociálně náročné. Soucítili s pozůstalými, ale nesměli se tím nechat ovlivnit a ovládnout, převálcovat. Nebyli to jejich kamarádi ani známí a tohle byla práce. Proto ostatně měli také své policejní terapeuty a psychology, které mohli využít, když už toho na ně bylo moc.

"Víš, i když je to samozřejmě příšerné, tak si říkám…" Sasuke se pohledem ujistil, že za Kakashim se už zabouchly dveře, "dobře aspoň v tom, že neměli děti. Přijít takhle o matku… to je obludná představa." Zachvěl se při té myšlence. "Nechtěl bych, aby se to opakovalo a příště to zasáhlo nějakou širší rodinu."

.

"Taky nechci, ale nemáme se vůbec čeho chytit. V podstatě nevíme vůbec nic o pachateli ani místě činu. Kdybychom měli aspoň nějakého svědka, ale ženu viděli naposledy, když odcházela ze cvičení, a pak se po ní slehla zem," zabručel Fugaku nenaloženě. Takový zapeklitý případ už tu dlouho neměli. Měli spoustu jiné práce. Zlodějíčky, násilné činy všeho druhu. Některé kauzy se už táhly delší dobu a ne a ne je ukončit. A teď ještě ke všemu šílený vrah-mučitel. Možná právě někde týrá novou oběť a oni za pár dní najdou její tělo vyplavené na břehu.

.

Sasuke chvíli zíral do monitoru, jako by se v obrazovce pokoušel najít odpověď, ale jeho oči byly skelné, jak byl myšlenkami úplně někde jinde.

Nakonec opět vzhlédl ke svému otci a podařilo se mu zformovat na tváři unavený úsměv. "Běž se najíst, tati, od rána jsi kromě kafe nic neměl. Máma by tě měla trochu víc krmit, začíná se ti ztrácet pupek," popíchnul ho, aby odlehčil atmosféru. Samozřejmě kecal, Fugaku byl ve svých letech nejen ve vynikající kondici, ale kdyby nebyl věčně tak zachmuřený, byl by i velice pohledný. Jeho vlasy dosud nenesly snad jediný nádech stříbra a svaly na jeho těle jen hrály. O tloušťce nemohla být řeč.

.

"Ty jeden uličníku!" pokáral ho Fugaku jen s náznakem zloby. "Půjdu se najíst, jen pokud půjdeš se mnou," vymínil si podmínku. Nakonec Mikoto vždycky žehrala, že Sasuke vůbec nejí a teď, když je sám, tak se živí kdo ví jak. Nejraději by mu posílala obědy. Byla vždycky tak starostlivá a hodná, až se divil, že dala své srdce zrovna jemu. Miloval ji, ale někdy si připadal, že si není jistý, jestli jí to stačí. Nebyl zrovna ten typ, který dává emoce a city přehnaně najevo.

.

"Dobře," souhlasil Sasuke a protáhl se. Kolikrát si říkal, jak jsou někdy přehnané ty představy o akčnosti práce kriminalistů. Jasně, když už se něco semlelo, tak to stálo za to, ale stejně se nevyhnuli tomu, že spoustu času proseděli v kanceláři nebo v autě. To i pochůzkáři měli většinou víc pohybu než oni, ale doháněl to ve volném čase sportem, plaváním v moři, chodil běhat a taky hrál dobře squash, kolikrát navštívil i posilovnu, měli dokonce na ni služební výhody.

Spolu se svým otcem zamkli kancelář a šli se najíst do nedalekého bistra, nezbytností byla samozřejmě otevřená terasa, aby se mohli pěkně nadýchat vzduchu.