Tentokrát je psána pro Taru a tentokrát se délkově více podobá tomu, jak měly původně povídky na přání vypadat :D Je krátká, respektive není to jednorázovka, ale stihne se vydat to konce roku, i tak ale doufám, že si ji pěkně užijete :)

Žánr: AU

Spoluautor: Ivanitko

Pairing: ItaSasu

Vedlejší pár: ItaAnko, SasuNaru

Varování: yaoi (18+), incest

Obsah: Itachi a Sasuke mají nádherný bratrský vztah, jeden za druhého by dýchal. Jenže Sasuke postupně zjišťuje, že jeho city k bratrovi jsou mnohem hlubší - a to je sakra problém, když má Itachi přítelkyni.

Okolní krajinu už pohlcovalo šero a voda nedalekého jezera se sem tam zvlnila pohybem ryb, které se teď navečer přiblížily až k hladině. Zpěv ptáků pomaličku utichal, ale zato se až k okraji lesa neslo tlumené skřehotání žab a především pak překrásná sonáta vyhrávajících cvrčků a všelijakého jiného hmyzu. Nízko nad zemí poletovaly světlušky a romantickou atmosféru doplňovalo příjemné praskání plamenů ohně, u jehož životadárného tepla se choulily dvě postavy do svých flísových mikin. Poslední den jejich táboření v přírodě se poměrně ochladilo, a přitom bylo celý týden jinak krásně teplo.

Sasukeho Uchihu čekaly sladké dva měsíce prázdnin, které sice sem tam prolne nějakou brigádou, ale hlavně se těšil na dlouhé volno, výlety a akce s kamarády. A potom, za dva a půl měsíce, nastoupí na vysokou, ke studiu právnické fakulty. Byla to pro něj velká životní změna a velká událost, ale svým způsobem mu to připadalo vzrušující.

Za měsíc mu mělo být devatenáct let, byl střední postavy s přitažlivými rysy, různé sporty mu zpevnily postavu a vytrénovaly svaly, sympatie jeho obličeji dodávaly hezky vykrojené rty a především pak netypicky velké a překrásné oči v barvě tak temného indiga, že se téměř nedaly rozlišit duhovky od zorniček, ale tím byly ještě tajuplnější a magičtější. Stejně havraní měl také vlasy, delší černé prameny mu elegantně spadaly po stranách obličeje, ale zato vzadu na temeni a v zátylí je měl jako neposedné ježčí bodliny.

.

Vedle sličného mladíka seděla jeho starší kopie s jemnými odchylkami. Itachi byl o pět let starší než jeho bratříček a studoval na vysoké škole poslední ročník. Stejně jako jeho bráškovi se mu v uhlově černých dlouhých vlasech odrážely oranžové plameny ohně. V temných zorničkách jste mohli zaznamenat krásnou jemnou duši. Mladý muž byl přátelský, ochotný pomoci, zdvořilý. Ten typ, o kterém se píše v knihách, a možná těch dobrých vlastností měl přespříliš. Našli se občas tací, kteří jeho dobroty a laskavosti využívali. Přesto na lidi nezanevřel a snažil se v nich vidět to dobré. Byl to hledač dobrých srdcí. Každého, kterého pustil blízko k sobě, zahalil do svoji hřejivé přízně a veselí. Byl to vynikající společník, pohledný a šikovný. Dalo se říct, že spíše zdědil matčiny povahové rysy a Sasuke otcovy, přesto si rozuměli. Byli si s bratrem vždycky nejblíže. Dokázali odhadnout, co si ten druhý myslí nebo za něj dokončit větu.

"Sasuke, nejraději bych tu byl ještě celý týden… teda kdyby se neochladilo. Moc se mi tu s tebou líbí." Byli tu sami dva a široko daleko nikdo.

.

"Já jsem tu s tebou taky rád," oplatil Sasuke svému bratrovi zářivý úsměv. Kolikrát už si říkal, jak je možné, že jeho spolužáci a vrstevníci často žehrají na své sourozence, že je tímhle štvou a kvůli tomuhle je nesnášejí a kdesi cosi… On na Itachiho nedal dopustit a bylo to oboustranné. Jejich otec byl poměrně přísný, matka laskavá, ale Itachi… tomu se nebál svěřit úplně s čímkoliv, a byl si jistý, že ho vždycky pochopí a podpoří. V dětství k bráškovi do postele utíkal před nočními můrami, za brášku se schovával, když měl dostat výprask, za bráškou chodil jako ocásek a Itachi na rozdíl od jiných sourozenců ho bral všude s sebou rád.

Přestože dnes už byli oba oficiálně dospělí, tyhle věci si Sasuke pamatoval, a bratrské pouto se postupujícím věkem utužovalo, přestože už spolu netrávili každou volnou minutu. Tím víc si však cenil těchhle okamžiků, které byly jen a jen jejich.

Na tomhle místo jezdili odmalička tábořit, samozřejmě že do puberty s rodiči, ale od té doby, co Itachimu bylo šestnáct, tak většinou i sami, aby nechali svým rodičům prostor k tomu, aby i oni mohli být jen spolu. Oběma stranám to velmi vyhovovalo.

"Podnikneme ještě o prázdninách něco?"

.

"Určitě, oba budeme mít volno. Sice bych měl psát diplomovou práci a zajít na ústav pro nějaké výsledky, ale na tebe si vždycky čas udělám," broukl Itachi a vzal Sasukeho kolem ramen. Nechal ho k sobě přitulit a políbil ho do vlasů. Měl rád bráškovy vlasy, vzadu tak neposedné a vepředu ho mohl vždycky poškorpit tím, že mu z pramenů zapletl malé copánky. Měl brášku rád jako nikoho na světě a kdykoliv byl ochotný mu pomoci s čímkoli. Obětoval by se pro něj.

"A co plánuješ ty? Najít si třeba nějakého přítele?" zeptal se Itachi s blaženým úsměvem, když si vzpomněl na svou přítelkyni Anko. Byla úplně jiná než on. Taková průbojná, divoká. Nebála se říct, co si myslí a co chce. Možná se přitahovali kvůli své odlišnosti. Bylo to s ní úplně jiné. Byla prostě úžasná. Měla černé vlasy s namodralým odleskem, zvláštní bezedné oči a vyžívala se ve vyzývavém oblečení. Potkali se úplně náhodně.

.

"Hmm, možná… příležitostí asi bude dost," prohodil Sasuke ledabyle. V patnácti začal postupně zjišťovat, že ho to k holkám netáhne tolik, jak by asi v jeho věku mělo. Byly to pro něj uječené, pomlouvačné slepice, co řešily akorát, co si vezmou na sebe. Alespoň spolužačky mu tak vždycky přišly, přestože se mohly přetrhnout, aby ho některá z nich ulovila. Vždycky u nich vzbuzoval zájem, ale ten jeho směřoval jinam…

Na střední začal experimentovat s kluky. Samozřejmě že přiznat něco takového ve třídě by byla sebevražda, ale sem tam se přes nějaké kamarády dostal k náhodné známosti a zjistil, že ho pevné klučičí tělo přitahuje daleko víc než měkké ženské obliny. Pak se sem tam podíval na gay porno a utvrdil se ve své orientaci, i když to pro něj byl pochopitelně velký šok a v začátcích převládal pocit provinění, panika z odlišnosti, skoro až nenávist k sobě samému. Žádný div, že to byl právě Itachi, kdo se o tom dozvěděl jako první, a navíc ho podpořil ze všech sil. Dnes už se s tím Sasuke smířil, ale ještě se neodvážil k vyloženému coming outu.

"Zato ty se tváříš, jako by ses měl každou chvíli blahem rozpustit," odfrkl si pak mladší ze sourozenců pobaveně, "mám se vůbec ptát, na co myslíš?" Samozřejmě že i on věděl o Itachiho nové přítelkyni.

.

"Ani nemusíš, příští týden se spolu máme vidět. Hrozně moc se na ni těším. Musím vás někdy seznámit. Mám pocit, že si budete rozumět," zaculil se Itachi. Anko mu občas svým chováním připomínala Sasukeho. Její nápady byly často dost neuvážené, ale šla do nich bezhlavě. Chyběla mu. Byl čerstvě zamilovaný a měl jí plnou hlavu. Držel se však před bratrem zpátky, aby mu nebrněly uši od toho, jak by o ní pořád básnil.

.

"Hmm," zamumlal Sasuke znovu poměrně vlažně. Měl Itachiho moc rád a přál mu samozřejmě to nejlepší, jen… z nějakého důvodu mu vadilo, že na něj teď bráška nemá tolik času, kolik by si přál. Svým způsobem měl pocit, že ho nějak ztrácí, bál se, že až to mezi jeho milovaným sourozencem a tou dívkou zajde dál, tak… bude pro něj vůbec u Itachiho ještě místo? "Myslím, že jí na dálku znám až až," ujistil bratra s lehkým úsměvem a víc se k němu přitulil, opravdu byla docela zima, a od vody se začal zvedat chlad.

.

Itachi vycítil, že je něco v nepořádku, ale netušil přesně, co to je. Něco viselo ve vzduchu, ale neměl pocit, že by bratra nějak popudil. "Měl bys jí dát šanci. To, že se o někom mluvím, ještě neznamená, že ji znáš. Měl by sis sám o ní udělat obrázek. Mimoto jsem uvažoval, že bych ji začátkem prázdnin pozval k nám domů. Mamka je zvědavá, už mi to několikrát nabízela, ale váhal jsem." Bylo to pro něj zavazující vzít si přítelkyni domů a představit ji rodičům. Miloval ji, ale nechtěl zbytečně nic uspěchat.

.

"To už?" nadzvedl Sasuke obočí, "vždyť spolu chodíte tři měsíce." Itachi byl vždycky velmi uvážlivý, takže rodiče zřejmě předpokládali, že pokud už si někoho vybral, tak napořád. Ostatně moc známostí před Anko neměl, spíš se věnoval knížkám a studiu než obyčejným zaláskovaným radovánkám. V duchu přemýšlel, na co by se mohl vymluvit, aby u toho setkání nemusel být. Neměl popravdě nejmenší náladu ani chuť se s bratrovou přítelkyní blíže seznamovat… a zároveň kvůli tomu cítil trochu výčitky, protože třeba Itachi se o jeho vztahy vždycky zajímal.

.

"Oficiálně tři, ale potkávali jsme se už předtím. Mám pocit, že je moje spřízněná duše, jako kdybych potkal někoho známého. Někoho, kdo chápe, podpoří, vrací mi přízeň stejnou měrou… jako ty, Sasuke. Jen s Anko můžu spojit svůj život a vytvořit společnou budoucnost. Mít děti. Přál bych si je mít s někým, koho můžu respektovat a vědět, že to je ta pravá." Itachi se zasnil. Věděl, že je na takovéto úvahy příliš brzo, ale nedalo mu to, aby tajně nemyslel na budoucnost, jaká úskalí a radosti mu přinese.

.

Sasuke naopak ve svých osmnácti letech neměl na úvahy o rodině ani pomyšlení, byť možná párkrát v duchu zabloudil k té palčivé otázce, jestli je vůbec někdy při své sexuální orientaci bude moct mít a jak to případně udělat. Jenže rodina znamenala obrovský závazek, rodině se musel člověk věnovat naplno a založení vlastní rodiny vždycky lidi mění. Představa, že o Itachiho přijde, se mu nelíbila, dokonce ani myšlenka na případné synovce a neteře mu nic moc neříkala.

"Itachi, začínají prázdniny a prázdniny znamenají letní románky a dobrodružství. Nechci se teď bavit o dětech a povinnostech rodiče," požádal svého bratra, "nemáš jiný téma?"

.

Itachi se pobaveně zasmál. V Sasukeho věku měl také jiné myšlenky, než se zabývat vzdálenou nejasnou budoucností, kde se může udát ještě mnoho věcí. Když si na to vzpomněl, tak pět let zpátky byla dlouhá doba a on už byl myšlenkově úplně jinde než jako čerstvě uznaný dospělák. Byl starší, myslil víc na budoucnost a chtěl vědět, kde je jeho místo pod sluncem. Občas měl kvůli tomu takový shovívavější přístup ke svému bratrovi.

"Dobře. Co Naruto? Vzali ho na školu i po tom odvolání? Říkal jsi, že měl body z testu na hraně a nevěšel se do prvních padesáti lidí." Naruto byl věčně veselý a rozesmátý blonďáček, kterého snad nikdy neviděl v jiném rozpoložení. Býval u nich doma často a vždycky bylo ze Sasukeho pokoje slyšet hurónský smích a hlasitý hovor. Byl rád, že bráška má k sobě takového parťáka.

.

"Jo, měl to tak akorát o fous," uculil se Sasuke. Seděli spolu s Narutem od prvního ročníku střední škole a za tu dobu se z nich stali nerozluční přátelé. Chodili spolu každý týden hrát squash a obvykle si i vyrazili někam na kafe nebo na skleničku, teď už na to měli oficiálně i věk, ačkoliv to samozřejmě dělali i předtím. "Ani bych se nedivil, kdyby byl Naruto poslední šťastlivec, kterého vzali," dodal mladší Uchiha pobaveně. Jeho kamarád měl známky… no, shovívavě řečeno průměrné, jak v kterém oboru, ale nic oslnivého. Šel studovat pedagogickou fakultu, zeměpis a biologii, a právě z biologii málem neprošel. Nicméně na odvolání se přeci jen protlačil a vzhledem k tomu, že dojížděl ze sousední vesnice, ho navíc od září měli přijmout na studentskou kolej. Už si plánoval, jak prý tam bude pořádat kalby, ale stejně by si nejraději prý našel nějaký studentský byt s nějakými známými.

Sasuke si v záři ohně položil hlavu Itachimu na rameno a sledoval poskakující neposedné plameny. Bylo mu s Itachim dobře, když ho bráška objímal kolem ramen, a nikoliv poprvé ho napadlo, jak silné může být pouto mezi bratry. Byl to nejdůležitější člověk v jeho životě… dokonce důležitější než rodiče, i když se za tu myšlenku trochu styděl.

.

"To je klidně možné, ale důležité je, že se dostal. Bude z něho takový ten učitel pohodář nebo popleta," prorokoval Itachi a vískal bratra ve vlasech, "ale i takoví jsou potřeba a pak si je pamatuješ po celý život. Jen je otázka, aby se dokázal naučit na zkoušky, ale tuším, že ty budeš první, kdo mu s tím když tak pomůže." Starší Uchiha si pamatoval z vyprávění, jak si kluci mezi sebou posílají taháky nebo Sasuke Narutovi radil, aby se prošel testem. Zdálo se, že jim to vyhovuje, ale na vysoké je tohle praktikovat těžší. Hlavně co se týče ústních zkoušek, tam to je velmi ošemetné.

.

"No," zasmál se lehce Sasuke, "obávám se, že nejsem zrovna biolog a v zeměpisu možná někdy taky plavu, ale kdyby potřeboval z něčeho vyzkoušet nebo donutit k učení, tak bych se toho určitě ujal." Už si vysokoškolský život představoval v těch nejrůžovějších barvách, jak bude mít spoustu volného času a jak ráno bude chrnět do bílého dne… i když tušil, že rozvrh nemusí být tak příznivý, jak si představuje.

"Taky bych tě před státnicema zkoušel, jestli budeš chtít," navrhnul svému bratrovi ochotně. Živě si vybavoval jejich sedánky v pokoji jednoho nebo druhého, když se navzájem připravovali na zkoušky. Itachi měl samozřejmě pár kamarádů, ale většinou to byly podobné typy jako Naruto - a Itachiho pečlivosti a zodpovědnosti se obyčejně jen smáli.

.

"Nechci tě tím zatěžovat. První ročník ve škole a kór na právnické bude náročný. Budeš si zvykat na nové prostředí, hodně učení a tak. Anko říkala, že by mě zkoušela. Spojíme příjemné s užitečným." Itachi si pamatoval, že v prváku, než se všechno urovnalo, byl pěkně vykulený a nechtěl bratrovi přitěžovat. Musí si však dát pozor, aby společný čas s milovanou nebyl na úkor toho učení, ale Anko je fajn. Chápe, kdy je potřeba se věnovat důležitým věcem.

.

Sasuke se zaškaredil. Už takhle se stávalo, že chtěl s Itachim něco podniknout a jeho bráška na něj neměl čas, protože zrovna vařil knedlíčky se svou přítelkyní, nebo ji musel doprovázet po nákupech nebo sledovat její trénink juda. To jim ta ženská vážně sebere i tyhle chvíle, které spolu trávili? A Itachi to klidně dovolí? Bylo mu to silně proti srsti a štvalo ho to, i když pořád nechápal, proč ho to tak vytáčí. Bylo to přirozené, že Itachi chtěl rodinu, jen… do prčic, on byl přece taky jeho rodina!

"Ale já bych tě zkoušel rád," namítnul a vzhlédl k Itachiho očím, které se zdály v postupujícím večeru velice tmavé, "vždycky jsme to tak přece dělali."

.

Itachi viděl, že o něj bráška moc stojí, a přitom měl pocit, že se mu věnuje dostatečně, ale asi mu to tak nepřišlo. "Určitě tě o to někdy poprosím, ale jak jsem řekl, nechci ti brát čas, který budeš potřebovat pro sebe. Zkouškové umí být náročné," varoval ho dobromyslně. Sasuke ani netušil, co ho čeká. Sice to znal skrze něj, ale vlastní zážitek byl úplně něco jiného a tušil, že lékařská a právnická fakulta budou na podobné úrovni obtížnosti.

.

"Na tebe si vždycky udělám čas, i kdybych měl propadnout," namítl mladší Uchiha měkce, a jak měl Itachi jednu ruku ještě stále položenou na jeho lopatkách, oči mu zničehonic sklouzly k bratrovým rtům. Všiml si vůbec někdy, jak krásně vykrojené má Itachi rty? Vážně, vypadaly v žlutavé záři ohně tak hřejivě a hebce… Přímo k zulíbání. A najednou po tom hrozně moc zatoužil, přitisknout svá vlastní ústa k Itachiho, ponořit se do nich, vklouznout jazykem do teplé dutiny za hradbou zubů…

Cuknul sebou. Co ho to proboha napadá?! Měl Itachiho rád, samozřejmě, ale líbat svého bratra? Asi nějaká slabost nebo co.

.

"Je zima," vyložil si Itachi cuknutí po svém a přihodil do ohně poslední klacek. "Doufám, že se v noci nenachladíme. Byl bych nerad, kdybychom to odskákali nemocí. Když tak spojíme spacáky a přitulíme se k sobě." To by mu mamka dala, kdyby dovezl Sasukeho s rýmou. Sice jeho bráška už nebyl malý, ale dospělý mladý muž, přesto se za něj cítil svým způsobem zodpovědný pořád.

.

"Jo, to je dobrý nápad," souhlasil okamžitě Sasuke, kterého Itachiho návrh až nepatřičně nadchnul. Už to bylo snad nekonečně dlouhou dobu, co s Itachim trávil noc pod jednou peřinou, natož v jednom spacáku. Už ho dávno nepronásledovaly žádné noční můry a tak nějak nebylo potřeba, aby se museli zahřívat… až teď. Po páteři mu přejel nečekaně příjemný mrazík.

.

"Trocha tělesného tepla nikomu neuškodila." Itachi sledoval plameny. Měl je rád, byly tak divoké, nespoutané a měkká záře, která ho prohřívala nejen na těle ale i na duši. Sasuke ho hřál stejně jako táborák. Bylo to jiné, příjemnější. Dlouhou dobu spolu nikam takto nevyrazili na celý týden. Byl rád, že si udělali čas a strávili ho spolu.

.

Oba bráškové spolu seděli u ohně v tichém porozumění. Mlčení neznamenalo, že si neměli co říct, ale že slov nebylo třeba. Bylo jim takhle dobře, jeden s druhým, a když nastal čas zalézt do stanu, ani se na tom nemuseli domlouvat, prostě se zvedli tak nějak ve stejnou chvíli.

"Nebojíš se, že někdo třeba v noci přijde?" zažertoval Sasuke, když se převlékali do pyžam v těsném prostoru, "víš jak, po okolí se může potulovat spousta úchylů… Minulý rok se tady prý nějaký chlápek měl obnažovat před turisty, ne?"

.

"Myslíš, že by po nás někdo něco chtěl?" zasmál se pobaveně Itachi. "Nakonec, jestli se někdo takový objeví, jistě si dokážeme pomoct. Jsem přece tvůj velký bráška, ochráním tě."

Starší Uchiha nakonec rozhodl, že nejlepší bude se zahřívat. Bez přímého ohně se velmi citelně ochladilo. Spojil jim spacáky a nechal brášku přitulit se k němu. "Připadám si jako za starých časů, když jsme byli malí." Sasuke se k němu tak intenzivně tulil, musela mu být velká zima. Ostatně dneska si dali pořádný výšlap a byl i celkem unavený.

.

"Jo," vydechl Sasuke, který právě zjišťoval, že tisknout se k Itachiho pevnému a příjemně vypracovanému tělu se mu z nějakého důvodu líbí ještě mnohem víc, než když byli děti. Nejednou to mělo úplně jiný nádech… Páni, a jak pěkně hřál… a voněl. Itachi vždycky pěkně voněl, šamponem, pracím práškem a později pak i vodou po holení a… a tak nějak ještě něčím. Netušil čím, ale hrozně ho to přitahovalo.

Objal bratra kolem pasu a blaženě tu vůni vdechoval. Kéž by se tak mohl s Itachim tulit mnohem častěji… Zničehonic ho napadlo, že by bylo skvělé, kdyby se tak zahřívali nazí, pěkně tělo na tělo. A než si stačil uvědomit, jaká hrozná a úchylná myšlenka ho právě napadla, přejelo mu po páteři neomylné zachvění vzrušení. Proboha, co se to s ním dělo?! Takhle mohl reagovat na nějakého cizího kluka, ale ne na svého bratra!

.

Itachi nic podobného nepociťoval a vzhledem k tomu, že byl zvyklý na intimní objímání a spaní s bráškou dohromady, tak se tomu nebránil. Co si tak všiml a slyšel od kamarádů, málokterý se takto se sourozencem tulil. Některým to přišlo už přes čáru a na svého sourozence by takto nesáhli. Jemu to ale přišlo milé a fajn. Nemohlo být nic lepšího, než sdílet svoje myšlenky s někým blízkým, koho zná odmalička. Sasuke bude mít v jeho životě vždycky pevné a nezastupitelné místo.

.

Sasuke začínal pociťovat opravdové nesnáze. Nejenže se nemohl zbavit žhnoucích prstíků vzrušení, které se mu plazily žilami a rozpalovaly jeho vlastní tělo jako kamínka, ale navíc si z hlavy nemohl vyhnat ani ty myšlenky, které to všechno způsobovaly! Myšlenky na to, co by mohl s bráškou dělat a jaké by to bylo, kdyby se ho Itachi dotknul… trochu jinak.

S hrůzou si začínal uvědomovat svoje nepokojné mužství, které proti jeho vůli mělo tendenci tuhnout… Ne! To nesmí dopustit, tulili se k sobě tak pevně, jeho bráška by to hned poznal!

Rychle se v Itachiho náruči překulil na druhý bok, aby k němu byl zády, a snažil se to všechno rozdýchat.

.

Starší Uchiha se přišoupl a chytil bratra okolo pasu. Byl opravdu ospalý a s hlasitým zívnutím se zavrtal pod spacák. Sice sebou bráška divně šudlil a jemu to ani tak nevadilo, aby usnul jako špalek. Ve snění intuitivně Sasukeho k sobě tiskl snad víc než předtím. Asi měl podvědomou potřebu ho chránit i ve spánku. Spokojeně odfukoval, na rozdíl od druhého muže, který mu ležel v náruči.

.

Sasuke se začal úplně potit a vůbec to nebylo jenom proto, že se mezi jejich těly nakumulovala takové množství tepla. Ne, ne, ne! Co se mu to dělo?! Proč teď? Nechtěl být z Itachiho vzrušený, nechtěl, aby mu stál z vlastního bratra, ale… kruci!

Itachi za ním už tvrdě spal, poznal to z jeho prohloubeného dechu, a on… "Lehni," zasyčel tiše ke svému neklidnému přirození, "sakra, lehni, lehni!" Bylo to jenom tím, že už minimálně půl roku s žádným klukem nebyl? Zase tak normální to ve společnosti nebylo, nemohl jen tak přijít do normálního baru a někoho sbalit. Ale teď se mu to fakt nehodilo!

.

Itachimu začalo být dost vedro a postupně se trochu od zdroje tepla odtáhl, aby se vyvětral. Šustění ani tiché klení ho nevzbudilo. Cítil se bezpečně a neměl potřebu se vzbudit při každém zašustění. Spokojeně si chrupkal, zatímco jeho sourozenec prožíval tělesná muka z podivuhodných důvodů.

.

Sasuke byl po celou noc neklidný a rozechvělý. Dlouho nemohl kvůli své indispozici usnout, byl celý vzrušený a nadržený, několikrát měl tendenci si vyhonit, ale vždycky se silou vůle nakonec zastavil. Vážně, musí si rychle najít nějakou jednorázovku, aby se mu tohle už nestávalo! Určitě to byla jen náhoda spojená s jeho dlouho neuspokojenými potřebami a Itachiho tělesnou blízkostí. Nebylo v tom nic víc, jen souhra okolností.

Nakonec se také propadl do spánku, ale na rozdíl od Itachiho se mu zdály divoké a vášnivé sny plné sexu s černovlasou postavou.

~~~

Léto začalo prudce. Zemi zalily vlny horka a všichni lidé vyhledávali aspoň kousek chladivého stínu. Ideální čas navštívit rekreační místa s velkou plochou vody. Koupaliště byla v obležení stejně jako přehrady a rybníky. Však se oběma mladíkům na hruď lepilo tričko, když si to štrádovali k pláži na okraji přehrady. Byl všední den a doufali, že tam nebude hlava na hlavě jako o víkendu. To byla škoda tam vůbec chodit.

"Sasuke, dáme si nanuka? Jinak se určitě rozpustím," žehral mladý blonďáček a toužebné se koukal na stánek s točenou zmrzlinou.

.

"Jo, to bysme asi mohli," souhlasil Sasuke a zběžně obhlédl nabídku kiosku, "hmm, jogurtová, ta by mohla být dobrá… ale stejně bych radši něco vodovýho. Co mají v tom chladicím boxu? Hele, Kaktus! A Raketa, to jsem si dával jako děcko. Myslím, že mám vybráno, ale nechceš se vážně nejdřív zchladit ve vodě?"

Nemohl se dočkat, až skočí pěkně pod hladinu, to vedro bylo vážně nesnesitelné. Měl tahle přírodní koupaliště rád a tady navíc nebylo takové bahno jako u rybníka, který byl sice blíž u města, ale zato v něm bylo plno řas a byl věčně v obležení.

Mladý Uchiha ze sebe stáhnul propocené tričko a odhrnul si delší pramínky vlasů za uši. Nemuseli nikam pospíchat, ani jeden z nich neměl teď žádné povinnosti.

.

"Ne, tak daleko nedojdu," trval na svém dál Naruto, třebaže mezi stromy už mohli vidět lesknoucí se hladinu a osvěžující větřík s nádechem vodního aroma. "Buď rád, že s náma nejde tvůj bratranec. Bysme nikam vůbec nedošli. Určitě by se snažil vyjíst to tady na posezení." Shisui byl pěkné kvítko, proslulý svojí nenažraností. Často mu přezdívali kobylka nebo piraňa. Choval se jako tyto druhy. Přišel rychle a nenápadně a zbyly po něm jen ohlodané zbytky.

.

"No co, tak bysme ho tady nechali, šli si zaplavat, a pak bysme si ho tu vyzvedli cestou zpátky. Doma pak s ním na pekáč, jak by byl vykrmený," zazubil se Sasuke, ale podvolil se sociálnímu nátlaku svého kamaráda a následoval ho k okénku, odkud se na ně culila mladá blonďatá slečna se čtyřmi culíčky z kratších vlasů.

"Co to bude, pánové?" zeptala se na jejich výběr. Zákazníci se tu střídali jako na běžícím páse a v kiosku bylo navíc hrozné horko, ale dívka měla po ruce mohutný vějíř, kterým se ovívala.

.

"Velkou jahodovo-vanilkovou," objednal si Naruto a natěšeně sledoval, jak mu slečna natáčí zmrzlinu do kornoutu. To bude mňamka. Nemohl se dočkat. Nejradši by si dal tu obří porci, ale zkusil to jen jednou. Nelízal dost rychle a měl zmrzlinu nakonec úplně všude a ještě se na něj slítla armáda vos. Od té doby si kupuje jen maximálně velkou a raději si ji dá dvakrát. "A co budeš lízat ty, Sasuke?" zeptal se nevinným uculením.

.

"Kaktus…" odtušil Sasuke, který napoprvé nezaslechl ten dvojsmyslný podtón v Narutově hlase, ale když si všiml toho kamarádova perverzního uculení, mírně se začervenal. "Úchyle jeden," zamumlal tak, aby je dívka, která natáčela Narutovi zmrzlinu do efektní spirály, neslyšela, "nejsem takovej erotoman, abys věděl. Je trochu krize."

Popravdě od té doby, co se mu postavil s Itachim ve stanu, se snažil někoho nabalit, jen třeba na jednu noc, ale zatím neměl úspěch - pokud tedy nechtěl vlézt do postele s oplzlými muži ve středním věku.

.

Slečna s culíky se stěží zadržovaným úsměvem podala zmrzlinu plavovlasému mladíkovi, zinkasovala peníze a otočila se k Sasukemu. "A ty teda budeš kaktus nebo raději něco jiného?" vyzývavě na něj mrkla. Sice se o ni ucházel jeden kluk, ale byl tak lenivý a zpomalený, že doufat v to, že udělá první krok, bylo nad její trpělivost. Prostě se poohlédne jinde.

.

Sasuke si pochopitelně nemohl nevšimnout trošku laškovného záblesku v jejím úsměvu a v duchu si musel povzdechnout. Oč by to bylo všechno snazší, kdyby byl na holky jako drtivá většina mužské populace. Jenže se nedokázal přimět k tomu, aby si s nějakou dívkou začal v naději, že se to třeba změní - takových experimentů zkoušel už mnoho.

"Kaktus mi bude stačit, díky," odpověděl blondýnce, "nebo máte ještě jinou nabídku?" Myslel tím samozřejmě třeba chlazené nápoje, ale slečna to zřejmě pochopila jinak.

.

Dívce v očích radostně zaplálo a rychle vyštrachala kousek papíru a napsala na něho telefonní číslo. "Tak kdybys chtěl, můžeš mi napsat anebo se zase zastav na zmrzlinu." Předala mu spiklenecky papírek a házela na něj cukrbliky. Ty jo, to bylo jednoduchý, pomyslela si, když mladík strčil číslo do kapsy. A pak že nejde sbalit kluka na první dobrou. To musí říct Tenten, až se potkají.