Žánr: AU

Pár: Sasuke x Gaara

Počet kapitol: 3

Dokončeno: Ano

Autor: Ivanitko a Smajli

Na přání pro: Diki-chan

Obsah: Sasuke odjede na jazykový tábor do Německa se svým nejlepším kamarádem Narutem. Plánují si, že budou spolu na chatce, ale vedoucí jim udělá čáru přes rozpočet a černovlasého mladíka spojí s rudovlasým Gaarou. Jejich spolubydlení je všechno jen ne harmonické.

Léto i v německých krajinách dokázalo být žhavé a spalující. Avšak i tyhle horké dny přinášely nejedno uspokojení. Studenti a žáci všech škol měli volno a mohli si užívat příjemných chvil nicnedělání. Dlouhé letní prázdniny sváděly ke koupání, výletům s přáteli a užívání si volna plnými doušky. Někteří měli to štěstí či smůlu, jak se to vezme, že je rodiče vzali s sebou na dovolenou nebo jim zařídili jinou kratochvíli.

Nad chatkami uprostřed bukových lesů, houštinami plných ostružiní a divokých malin vycházelo jasné slunce. Ranní vzduch se ještě nestihl oteplit a do ticha nerušeného cvrkáním kobylek se ozval ohlušující řev trubky, která měla svolat všechny účastníky letního tábora k rozcvičce a snídani.

.

„Do prdele,“ zaklel v jedné chatce hlas, který za normálních okolností byl krásně sametový, ale v takovémhle rozespalém stavu, a navíc se španělským přízvukem, zněla anglická nadávka zvláštně.

Sasuke Uchiha byl sedmnáctiletý Španěl. Už od základní školy projevoval nadání na jazyky, což v něm samozřejmě podporovali jak učitelé, tak rodina. Samotného Sasukeho angličtina hodně bavila, sledoval často anglické filmy, poslouchal písničky, a ve svých sedmnácti se už uměl velice dobře domluvit, přestože by ještě nezvládl komunikaci oficiální cestou, úřední angličtina byla ještě o stupeň výš, ale pro běžnou konverzaci byly jeho dovednosti výborné.

Teď však na nějaké vybavování neměl moc náladu. Byl zvyklý o prázdninách vstávat tak, jak se mu to hodilo, ale tady, na jazykovém táboře v Německu, měli nějakého obzvlášť sadistického vedoucího, který je tímhle nepříjemným zvukem vyháněl UŽ v sedm hodin ráno.

.

„Šajze,“ zavrčel druhý rudovlasý mladík, který strčil hlavu pod polštář. „Do prdele, to si dělá ten podělaný Kakashi srandu? Už po příjezdu jsem mu vysvětlil, že je to nelidské ráno takto někoho budit!“ hučel německy a uvažoval, že to vstávání prostě zapeče, ale jejich velitel tábora uměl moc dobře počítat a všechny zahálející ihned odhalil. Nakvašeně odhodil teplou peřinku a zamračil se na mladíka na druhé posteli. Nedělal to úplně schválně, ale když mu už někdo hned z rána podělá den, tak nemůže být příjemný jako mílius. „Co na mě hledíš?“ frkl nepříjemně na Sasukeho, když si vzpomněl, jak se to řekne anglicky.

Gaara byl synem majitele továrny. Dalo by se říct, že vymodlené dítě, které bylo rodiči obletováno. Jenže přemíra povolnosti a péče ze strany rodičů v něm formovala pěkného spratka, který si dělal, co uznal za vhodné. Už o tom svědčilo tetování na čele v podobě asijského znaku. To by si žádný jeho vrstevník nedovolil, protože by doma dostal řádnou čočku, kdežto on si prošel jen mírným pokáráním a doporučením, aby si to nechal odstranit. V žádném případě. Potřeboval všem dokazovat, že on má svoji hlavu a že jeho názory jsou ty nejlepší. Prohrábl si odbarvené rudé vlasy a protřel ospalky. Pěknýma zelenýma očima si rozezleně měřil podlahu, jako kdyby ona mohla za to ranní vstávání.

.

Sasuke ohrnul horní ret a odfrknul si. Už od začátku si se spolubydlícím nepadli moc do oka, hlavně proto, že byli oba tvrdohlaví, neústupní a měli svoji hlavu. Sasuke měl staršího bratra, ale možná právě pozornost, které se vždycky víc dostávalo Itachimu, ho vedla k tomu, aby se snažil ji na sebe upoutat tím, že rozhodně nebyl tak vzorné dítě jako jeho bratr. Sice neexperimentoval s tetováním, neměl rád jehly, ale nejraději nosil děravé džíny, trička s nápisy a conversky, které jeho otec úplně nesnášel s tím, že jsou to boty pro chuligány. Sám jako policejní velitel chodil oblékaný mimo službu velice střízlivě a jeho matka také měla vybraný vkus, byla velice elegantní. Po obou rodičích Sasuke zdědil mimořádnou pohlednost, a jeho strýc Madara, který byl velký španělský podnikatel a velké zvíře a měl prsty prakticky všude, mu několikrát nabízel, že by mu zařídil focení do nějakého časopisu. Nechtěl, nebyl přece tráva, aby se na něm pásl kdejaký vůl.

Odhrnul si uhlově černé vlasy z obličeje a nepříjemně se na Gaaru zaksichtil. „To víš, vídat takovou držku hned po ránu, to se mi jen tak nepoštěstí,“ ušklíbl se a shodil nohy z postele. Pořádně se protáhl, až mu křuplo v zádech, a maličko se zachvěl, pod teplou dekou bylo přeci jen lépe než na chladném ranním vzduchu. Začal se shánět po svém oblečení, černé kraťasy a tmavě modré tričko se stříbrným nápisem se válely tam, kde je včera odhodil.

.

„Tss, slečinka taky vstala blbou nohou,“ oplatil mu Gaara rýpnutí a vylezl ven. Jestli si nepohnou, tak Kakashi spustí tu sirénu znovu. V duchu si zanadával na rodiče, že mu prý v dobré víře zaplatili jazykový tábor, aby se zlepšil v angličtině. Pohrdal tím nápadem, jeho angličtina nebyla kdovíjak dobrá, ale jaksi se vždycky domluvil. Stačilo mu to na hraní her a sledování videí na Youtube. Víc nepotřeboval. Jel sem jen z jediného důvodu. Mohla by tu být sranda, ale kdyby věděl, že tu bude takový pošuk, co ráno houká na trubku, tak sem ani nevkročí. Mohl odsud odejít, ale civilizace byla docela daleko a musel by si vzít taxi. Jenže… co když by přišel o něco zajímavého. Dá tomu ještě dva dny a pak se kdyžtak sbalí a odjede. Přece tu nebude s ostatníma trpět nelidské chování.

.

Sasuke sem na tábor přijel ještě se svým nejlepším kamarádem ze školy – blonďatým a věčně vysmátým Narutem Uzumakim, jehož otec byl původem Němec, co se přestěhoval do Španělska, takže na rozdíl od něj Naruto uměl i solidně německy, i když se narodil už ve Španělsku. Sasuke si představoval, že to budou parádní prázdniny, kdy spolu s Narutem bude v chatce a pokaždé budou vzhůru dlouho do noci a povídat si, sledovat porno na mobilu nebo něco takového. Chyba lávky, hned po příjezdu je spárovali s někým úplně jiným, prý v rámci utužování mezinárodních vztahů a prolomení jazykové bariéry. Byl přesvědčený o tom, že vyfasoval toho největšího německého idiota, co vůbec na tomhle táboře byl.

„Slečinka se především nemohla vyspat, protože chrápeš jako medvěd v… v…“ Sasuke přemýšlel, jak se řekne anglicky brloh.

.

„Hlavně že ty prdíš tak moc, že bys mě otrávil, kdybych neotevřel okno,“ štěkl na něj Gaara popuzeně a natáhl si kraťasy a kecky. Prej se mají před vstupem do chatky zouvat. To tak, neviděl jediný důvod, proč to dělat. Bordel tu byl stejně úplně všude. A to si na to včera stěžoval matce a ta ho jenom politovala a řekla mu, že to je v přírodě normální. Příroda… pche, nebylo na ní nic zajímavého. Jenom smrděla, byl z ní jen bordel. Ptáci řvali jako na lesy a létal tu obtížný hmyz. Zlaté město s výfukovými plyny z aut, mekáči a obchoďáky. Byl měšťák a ne nějaká vesnická krysa, které leze z bot sláma.

.

„Vyliž mi,“ doporučil mu Sasuke s ledovým klidem. Bylo zajímavé, že nadávky šly vždycky všem nejlíp a každý si je pamatoval. Z batohu vyhrabal Uchiha menší tašku, v níž měl zubní kartáček a pastu, ručník, sprchový gel, šampon a hřeben, což bylo v zásadě všechno, co k celé hygieně na táboře potřeboval. K jeho roztrpčení mu toho zatím na tvářích zrovna moc nerostlo, což vyřazovalo žiletku. Ještě měl teda v batohu deodorant a opalovací krém, když měli náhodou volno, tak dováděli dole u potoka nebo u jezera.

Momentálně mu ale stačil jen ručník, kartáček a pasta. Musí si pohnout, Kakashi jim vždycky po probuzení dával na obléknutí a umytí jenom půl hodiny, pak byl nástup, a kdo přišel pozdě, za trest musel dělat dvacet kliků.

.

„Nápodobně,“ zafrkal Gaara a s nechutí se začal hrabat v tašce. Možná si taky trochu pohne. Minule musel dělat kliky a to se mu vůbec nelíbilo. Doploužil se v závěsu za Sasukem do umýváren, kde bylo pořádně živo. Na táboře bylo dohromady přes třicet děcek a všichni se najednou hemžili kolem umyvadel. Člověk musel mít trochu ostřejší lokty, aby se vůbec dostal ke kohoutku s vodou. Nemínil se tu nijak dlouho zdržovat a co nejrychleji zmizel zpátky a pak se ploužil právě včas na místo setkání. Opruz, s rukama v kapsách a s výrazem, že kdo se mu postaví do cesty, tak ho zabije, došel mezi posledními.

.

Jak se dalo očekávat, na táboře se postupně vyselektovaly určité skupinky podle národností. Děcka, která pocházela ze stejné země a rozuměla si jazykově, byť třeba nebyli ze stejných měst nebo částí kraje, tvořila skupinky, celkem tu bylo asi deset Němců, což byla největší skupina, sedm Francouzů, pět Rusů, pět Italů, tři Španělé a jeden chudáček osamocený Rumun jménem Sai, kterému všichni přezdívali Drákula nejen pro jeho původ, ale také pro pozoruhodnou bledost a černé oči.

„Tak ti nevím, jestli byl tenhle tábor dobrý nápad,“ postěžoval si Sasuke tiše Narutovi, když se rovnali do řady, „představoval jsem si to trochu jinak.“ Kromě nich dvou se k nim přidával ještě jeden další Španěl, zábavný kluk s bělomodrými vlasy jménem Suigetsu.

.

Kakashi byl charismatický vedoucí původem z Ruska s velmi silným přízvukem, že nejedno anglické slovíčko spíš znělo jako ruské. Děti si musely dávat velký pozor na to, co na ně mluví. Uměl i německy, ale zdálo se, že spíš než němčina jsou slyšet ruské nadávky s německým přízvukem. Muž přešel okolo vyrovnaných řad. A dalo se říct, že byl tím nejnestandardnějším vedoucím, kterého kdy viděli. Stříbřitě bílé rozježené vlasy, okolo čela stažené čelenkou, páska přes jedno oko a potutelný úsměv s pihou pod koutkem úst. Ač vypadal podivně, zdálo se, že dívky jsou z něho úplně paf. Možná spíš než jazykový, tohle měl být pirátský tábor a Kakashi by se vůbec nemusel speciálně upravovat. „Takže dneska zase pokročíme v naší celotáborové hře. Jak jste včera zjistili, místním druidům se ztratil jejich obětní kámen. Je to pro ně velká katastrofa, jestli se nenajde. Tento kámen je magický a používaný po staletí pro přinášení obětí bohům. Dnes však druidové byli hodně roztržití a cestou sem poztráceli zápisky, které vám chtěli předat. Vašim úkolem bude po snídani se stavit v našem velitelském domku, kde vám Kurenai dá lísteček s indicií, kde hledat další, a můžete začít!“

.

Sasuke si vyměnil s Narutem útrpný pohled. Za normálních okolností měl historii rád a keltské období se mu navíc líbilo, ale podobné hry by ho bavily možná spíš tak před pěti lety. Připadalo mu, že je vedení tábora pořád bere jako děti, ale on už se v sedmnácti cítil tak nějak povzneseně být skoro dospělým. Bral to však jako nutné zlo, alespoň ty překlady ho celkem bavily, většinou se z nich dozvěděl něco zajímavého o keltském způsobu života. Nešlo mu ovšem pod nos, že když byl úkol ve dvojicích, vždycky spolupracovali ze stejné chatky, což znamenalo Gaaru. Byl hrozně protivný, a navíc se mu němčina vůbec nelíbila, byla plná dlouhých divných složenin, tvrdá a nelibozvučná. Španělština byla oproti tomu zpěvná a příjemná, alespoň mu to tak připadalo.

„Máš kliku, že ten tvůj Rusák je celkem v pohodě,“ povzdechl si směrem ke svému nejlepšímu příteli, protože Naruto byl v chatce s dobromyslným Rusem, mohutným, ale celkem milým zrzkem, který se jmenoval Juugo.

„Jo, nemůžu si stěžovat, i když předevčírem se v lese seknul na půl hodiny, protože chtěl pozorovat ptáky,“ zasmál se tiše Naruto, „mám pocit, že studuje biologii a chce být asi ornitologem, jestli jsem to správně pochopil.“

.

Gaara jenom protáčel oči. Zase běhání po lese. Bude jako prase a plný boty jehličí a odpornýho listí. Copak nešla vymyslet nějaká jiná zábava? Třeba včera četli nějaký místní povídky, to ještě šlo, ale co se týkalo toho venku, tak byl už předem proti. A ještě bude s tím ošklebeným Uchihou. Moc dobře viděl, jak se na něho šklebí. Určitě ho před tím blonďatým prckem pomlouval.

„Gaaro, copak ti padli Španělé do oka?“ uchechtl se Kidoumaru. Byl to o něco starší mladík, který Gaaru znal ze školy, byť se předtím moc nebavili. Tady tak nějak vzali zavděk svou společností. Trocha známosti je spojovala víc než cizí osůbky a jazykové bariéry.

„To tak, jsou pěkně protivní, otravní a nejraději, kdyby si táhli, odkud přišli. Nechápu, na co jeli tak daleko, to tam nemají vlastní tábory?“ pyskoval rudovlasý mladík a odtrhl pohled od jižanské dvojice. Ještě tu rozcvičku. Kakashi na ně už hulákal, že nemají jenom stát, ale pěkně se rozběhnout.

„Jo jasně, znáš to. Co se škádlívá, to se rádo mívá,“ houkl na něj v běhu Kidoumaru a pobaveně se zaksichtil nad kamarádovým zašklebeným výrazem.

.

Sasukemu pohyb nevadil, pocházel z pobřežního městečka a miloval večerní běhání po pláži, navíc chodil se svým starším bratrem pravidelně hrát squash a sem tam s Narutem z hecu zašli i do posilovny, plus pravidelné plavání v moři… Ne, měl rád sport, a bylo to na něm vidět. Však také klusali s blonďatým mladíkem vedle sebe a ještě i v běhu se smáli, zatímco se ohlíželi po nakvašeném rudovlasém Němci.

„Vidíš, jak zírá? Ten by ti nejradši narval klobásu do prdele,“ zachechtal se Naruto udýchaně.

„Klobásu? Proboha, proč zrovna klobásu?!“ vyprskl Sasuke smíchy.

„Protože v Německu milují klobásy,“ uculil se blonďák s mrknutím, „ale to tobě by se mohlo možná i líbit, ne?“

„Ty…!“ Sasuke za běhu vlepil Narutovi pohlavek. Jeho nejlepší kamarád samozřejmě věděl, že Sasuke poměrně rád experimentuje se stejným pohlavím. Zatím se ještě nevyhrazoval jako čistý gay nebo čistý heterosexuál, prostě bral od všeho trochu a užíval si, co mu život nabízel. Samozřejmě tajně, Fugaku, jeho otec, by ho zabil, kdyby se o jeho úletech s muži dozvěděl.

„Jo, jen neříkej… určitě se někdy v noci celý tábor probudí jen kvůli tomu, že budeš vzdychat Ah, Gaara! Gib mir deine Wurst!“

.

Gaara neběžel tak blízko, aby přesně slyšel ty dva, o čem si povídají, ale německy vyslovená klobása k němu přece jenom dolehla. Jakou klobásu, co? A ještě ty divné pohledy. Měl pocit, že se určitě nemluví o jídle. Měl dost dobrý čich na lumpárny a ti dva Španělé před nima něco kuli.

„Nečum jim na zadek,“ popíchl Gaaru jeho kamarád, který udržoval jeho línější tempo. Vypadalo to, že rudovlasý spolužák se snaží udržet takovou rychlost, aby měl pěkný výhled na pozadí před ním běžících kluků. Ostatně na škole všichni znali Gaarovy preference. Netajil se s nimi a občas toho dokázal i zneužívat, když ostatní osočoval, že ho šikanují kvůli orientaci. Ač to nebyla pravda, ostatní se raději stáhli, aby nemuseli stát čelem k obvinění, že ho utiskují.

„Myslíš, že mě zajímají nějaké španělské zadky…? To víš, že kurva jo, bych to Uchihovi narval do huby a pak do prdele. To by zpíval jinou písničku Follar, follar me,“ uchechtl se rudovlasý mladík. On by Sasukemu ukázal, jací Němci jsou. Svět je považoval za studené perfekcionalisty a to by se divil, kdyby ho pustil k sobě do tělíčka.

.

„Mně bylo jasný, že by sis dal říct,“ uchechtl se Kidoumaru, „ostatně máš štěstí, že to o tobě nikdo neví… hmm, zajímalo by mě, kam by tě dali, kdyby věděli, že seš teplej. Víš jak, do dvojice s klukem na chatku je to tím pádem takový blbý, ale k holkám taky… asi bys měl samotku.“ Nic si nedělal z toho, jak ho Sabaku zpražil smrtícím pohledem, ale to už doběhli třetí velké kolečko a celí zrudlí a zadýchaní se zastavili na vyskákání, načež se před ně postavil spokojený Kakashi, aby vedl dál rozcvičku, pěkně protáhnout všechny svaly.

„Se vsadím, že beztak dělal někde v Rusku bachaře,“ sykl Sasuke ke svému kamarádovi, když kroužili pažemi a lokty a zápěstími a dělali dřepy a předkláněli se až k zemi. Včera při tomhle cviku nastalo pozdvižení, když jednomu klukovi z Francie ruply při tomhle cviku kalhoty, všichni měli legraci z jeho trenýrek se zelenými dinosaury, které se hodily tak možná pro žáka základní školy.

„To je možný, postavu na to docela má,“ připustil Naruto se smíchem a s heknutím se ohnul v pase. Sakra, hned takhle po ránu, to měl zkrácené svaly, byl rád, že se dotknul aspoň kotníků, natož země.

.

Stejné myšlenky běžely hlavou i německým klukům, ale hádali, že je určitě z některého tajného gulagu a sem přišel jen proto, aby ho v Rusku neodpráskli. Vyvázl tak tak jen bez oka a svou zlost si tu určitě vybíjel na nich. Paradoxem bylo, že Kakashi byl skoro pořád vysmátý od ucha k uchu a moc jim to tedy do myšlenkových pochodů nezapadalo.

„Pro pasta bych plakal,“ zahučel kdosi vzadu. Byl to mírně otylý mladík, který tady velmi trpěl. Na něj prostě dostávali příliš malé příděly a byl věčně hladový. Zásoby brambůrků si snědl už první den a chudák jeho parťák ve dvojici musel denně poslouchat jeho skučení.

.

Protože Choujiho povzdech byl poměrně hlasitý, všichni se zasmáli. Většinou měli na snídaně chleby namazané nějakou pomazánkou, jednou to byla rybí, podruhé sýrová, pak nějaká tvarohová, pažitková a dneska to vypadalo na vajíčkovou. K tomu si mohli nabrat krájenou salátovou okurku, rajčata, pórek, ale kdo měl chuť na sladké, tak také broskve a někdy i jahody, nemluvě už o úrodě malin v okolních lesích. Jeden den měli místo chlebů párky a jednou také docela dobrou vanilkovou buchtu.

Když tedy konečně rozcvička skončila, přesunuli se všichni do jídelního stanu, kde pokračovali v družných hovorech, v nichž se mísila pozoruhodná variace různých světových jazyků.

.

Bylo vidět, že se někteří do lesa těší. Začínalo být hodně teplo a listnaté stromy jistily příjemný chládek. Navíc Kakashi se divně uculoval, že tentokrát jsou úkoly mnohem těžší než posledně a že to bude chtít velkou spolupráci, aby se dostali k požadovaným indiciím.

Gaara mu to moc nevěřil, zatím to byl program jak pro malá děcka, i když, jak se zdálo, většina se do něj ponořila a spokojeně dělala, co chtěl. Malá děcka, která neví nic o životě a nechají se oblbnout trochou pozornosti. Nenadšeně se přiloudal k černovlasému mladíkovi. Raději by s ním plnil úplně jiné úkoly než tento. „Připraven?“

.

„Jo.“ Sasuke dopil poslední lok čaje a rozloučil se s Narutem. Oba s Gaarou si ještě zaskočili na chatku pro kompas a nějaké další kravinky, protože Kakashi se někdy profiloval jako zkušený zálesák a některé úkoly vyžadovaly i určování směru a podobné záludnosti, což byla v dnešní době pro městské děti hotová magie.

„Myslíš, že to zabere celý den?“ zeptal se mladý Uchiha svého německého společníka, když zamykal jejich nedobrovolně společné bydlení, „chtěli jsme se s Narutem odpoledne vykoupat, je fakt vedro. Ne sice tak jako ve Španělsku, ale dost.“ Zajímavé, že tady fakt bylo teplo, vždycky mu spíš připadalo, že v Německu musí být zima.

.

„A myslím, že snad jen do oběda. Jinak by ti podělaní druidové měli chránit jeho hlavu,“ sykl nenadšeně Gaara a podrbal se ve vlasech. Ještě tu chytne nějaké breberky. To by mu tak scházelo. Beztak tu žije všechno možné. Sice si po příjezdu pečlivě prohlížel postel a nic nenašel, ale třeba tam něco může být. „Máš ten lístek, co nám dal Kakashi? Třeba to půjde rychle.“

.

„Jo.“ Sasuke vytáhl ze zadní kapsy černých kraťasů lístek s anglickým textem a posadil se na okraji lesa na vykotlaný pařez, aby se následně zahloubal do překladu. „Následuj velkého hada směrem tam, kde se slunce… kde slunce… co to je? Jo, kam slunce chodí spát! Co to je za blbost?“ nadzvedl Sasuke obočí, když si maličko lámaně přeložil vzletnou angličtinu, „co je to velký had?“

.

„Tak vzhledem k prvnímu dni to tipuju, že to bude směrem na západ a had může být cokoliv. Cesta, řeka, malá cesta v lese,“ zamrčel Gaara a nahnul se k Uchihovi. Jakože se chtěl podívat, co se tam píše, ale taky si chtěl k němu přivonět. Takto z blízka to bylo něco jiného, než když se míjeli v chatce. Zajímavý pach dospívajícího muže podtrhnutý jemným pánským deodorantem polechtal jeho čichové buňky. Nebylo to špatné. Vdechnout jeho vůni úplně zblízka u samé kůže zpocené po vyčerpávajícím sexuálním kole, to by se mu líbilo.

.

„Tipoval bych to asi na ten potok, co tu teče,“ uvažoval Sasuke a obrátil hlavu do strany, aby se podíval, jestli s ním Němec souhlasí. Měl zajímavé oči, zelené, v jejich zemi málokdy viděl zelené oči. Kdyby nedávaly věčně najevo, že ostatními pohrdají, mohly by být docela i hezké. „Ale teče vůbec ten potok na západ? Nějak jsem ho zatím moc nezkoumal, zajímá mě akorát to, že je studený a můžeme si v něm… to… jakože víš co. Nohy. Ochladit.“ Poslední slovo musel dodat španělsky, i když mluvil anglicky dobře, sem tam mu přeci jen nějaké to slovíčko chybělo nebo si na něj nemohl zrovna vzpomenout.

.

„Tak se tam zajdeme podívat, třeba zjistíme něco u něj,“ povzdechl si rudovlasý mladík a otřel si kapičku z čela. Letošní léto bylo opravdu parné, a přitom Uchiha se zdál, že se nijak vážně nepotí. Holt byl zvyklý na teplejší počasí. Jen litoval toho, že tu budou dva týdny. Už teď ho to tu otravovalo. Jak říkal, dá tomu šanci. Maximálně do neděle, pak jede domů. Potok naštěstí nebyl nikterak daleko a Gaara nechal Sasukeho, ať sám zjistí směr, odkud nebo kam teče. Buzola se mu vůbec nelíbila a jeho aplikace na mobilu nebyla úplně přesná, jak zjistil první den, když došli někam jinam.

.

„Myslím, že teče na západ,“ oznámil Sasuke nadšeně Gaarovi, když se mu jakž takž podařilo se s tou věcí s točící vrtulí skamarádit. Měl v tom přece jenom trošku lepší průpravu než rudovlasý mladík, protože jeho otec coby policejní velitel je přeci jen s Itachim naučil nějaké takové praktické věci, občas je bral v létě i někam do přírody pod stan nebo s ním někdy vyrazili rybařit na moře.

„Podle mě bysme teda měli jít po proudu. Na druhé straně je lepší cesta, ale…“ Sasuke opatrně překračoval mokré kameny, aby se dostal na druhou stranu potoka, „…ale pořád nevím, co máme vlastně hle-áááá…!“ Jeden z balvanů byl poměrně zrádný a jeho plátěné kecky přeci jen nebyly úplně protiskluzové, takže mladý černovlasý Španěl nedobrovolně zahučel do potoka.

.

„Hahaha,“ rozchechtal se Gaara jako na povel, „ty jsi pako.“ Řehotal se na celé kolo, až se to od stromů odráželo. Uchiha měl krásný nasupený výraz, jak si tam seděl ve studeném proudu vody. Nemohl si pomoct, aby se neklátil smíchy, a potupně si na něj ukazoval v bezmocném pokusu něco říct. Jaké bylo jeho překvapení, když ho za ruku něco chytilo a vykoulel se v potoce taky. „Šajze, to jsi posral, ty skopová hlavo,“zařval na něj německy.

.

Sasuke sice německy nerozuměl, ale jak bylo obvyklé, nadávky si uměl velmi dobře odvodit, natož když na něj ten zmetek začal ještě cákat! „Que te follen!“ oplatil mu španělským vulgarismem, který znamenal Běž s tím do háje, ale doslovný překlad zněl Ať tě ošukaj. Samozřejmě si nenechal nic líbit a strhla se pravá vodní bitka, která nezůstala jenom u dětinského cákání, ale vyvinula se přímo ve fyzickou potyčku, kdy se jeden druhého snažili přidržet pod hladinou.

.

Gaara byl Sasukemu rovnocenným soupeřem a nenechal si také nic líbit. Jednou byl nahoře Uchiha, jednou on. Byli zmáchaní od hlavy až k patě a papírek s nápovědou jim dávno uplaval a buzola se koupala ve vodě o kus pod nimi. Rudovlasý mladík chtěl tomu zašklíbenému Španělovi ukázat, že by si na něj měl dávat pozor, že není žádná městská slečinka, která chodí na frapíčko a vytahovat se do posilovny. On sám uzvedl v posilce osmdesát kilo, takže měl za to, že není žádná sušenka. Jenže jak byli čím dál vysílenější, tak než jako vřavá bitva to vypadalo jako přetlačovaná pěkně tělo na tělo. Když si Gaara uvědomil, jak sexy Sasuke vypadá s tím přilepeným tričkem na těle a jak vlastně intimně se o něj tře rozkrokem, napadly ho úplně jiné myšlenky, jak by mohli zápasit.

.

Sasuke cedil mezi zuby nějaké španělské kletby a musel uznat, že Gaara vůbec nebyl tak snadný protivník, jak si původně myslel. Docela dávali jeden druhému zabrat, měl sice od otce výbornou průpravu v sebeobraně, ale ani tak mu to kupodivu nedávalo až tak velkou výhodu. Držel jednou rukou Gaaru za zápěstí a druhou mu tlačil na hrudník, ale rudovlasý Němec se zapíral pevně a naopak tlačil proti němu a on už začínal ztrácet sílu. Povolil a Sabaku se k němu silou setrvačnosti přitiskl hruď k hrudi. Funěli si navzájem do obličeje a dívali se jeden druhému do očí. Sasukeho mimoděk napadlo, že to tetování nad Gaarovým okem vypadá vážně docela frajersky. Vůbec u něj ten zatracený Němčour stoupl v ceně, když zjistil, že není jen taková velkoměstská bábovička. Hmm… koneckonců jeho svaly teď mohl docela dobře cítit, bylo až legrační, jak jeden na druhého tlačili při každém nádechu.

Mladý Uchiha si odhrnul mokrý černý pramínek vlasů z čela a v jeho překrásných uhlových očích blýsklo něco, co tam Gaara určitě mohl vidět poprvé – trocha respektu. „Nejsi tak měkkej, jak vypadáš,“ uznal neochotně.

.

„To tedy rozhodně nejsem, ale i ty za něco stojíš,“ odtušil zadýchaně Gaara, který na sobě pociťoval i něco víc než jen únavu, ale i jisté počínající vzrušení. Sasuke se mu vrtěl v klíně a to nebylo dobré, zvláště když ho přitahoval. Měl rád divočejší typy, takové ty, co se musí ulovit. Neměl rád vtěrky nebo ty, co mu šli na ruku kvůli tomu, že věděli, jakého má tatíčka. Sasuke nic z toho nebyl, byl skvostná lovná zvěř. Vznešený jelen. Nemohl si pomoct, tohle mu připomínalo jeho oblíbenou sexuální polohu, kdy mu milenec rejdil na klíně a on měl na všechno skvostný výhled. Tvrdl.

.

„Jo,“ vydechl Sasuke, na kterého se Gaarovo vzrušení chtě nechtě přenášelo, a vůbec se neměl k tomu, aby třeba jenom o krok ustoupil nebo pustil Němcovo zápěstí. Zdálo se mu to, nebo se na něj ten rudovlasý nafoukanec dívá tak nějak… tak zaujatě, ale jinak zaujatě. Se skrytým podtextem. Polkl. Byli u sebe fakt blízko, tak blízko, že začal cítit zvedající se mužství druhého chlapce, jehož ruka sklouzla z jeho paže, kterou původně tvrdě svírala, na jeho pas, který objala. No, ty vole!!

Uchiha cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Tohle se mu nezdálo, Gaarovi fakt stál. Že by i mezi studenými Němci bylo pár teplých kousků…?

.

Gaara se opravdu podivoval, že se mu postavil. Seděli ve studené vodě, po boji, a přesto dostával choutky na Sasukeho zadek. Zkoušel, co ještě Uchiha vydrží, než ho odpálkuje, ale zdálo se, že se mu to líbí, nebo je úplně v šoku. To se pozná za chvilku. „Rozhodně stojíš za víc než tenhle celý tábor,“ prohodil rádoby bez zájmu, ale jeho oči říkaly úplně něco jiného. Žhnuly žádostivostí.

.

„To mě zrovna od tebe překvapuje,“ zavrněl Sasuke, kterého tahle situace začala mnohem víc zajímat a v jeho tmavých studních se objevilo zaujetí, „nevěděl jsem, že dáváš přednost… no, klobásám před buchtičkami.“ Původně si myslel, že s tímhle rudovlasým klukem nemůžou mít nic společného, tedy kromě chatky, ale zdálo se, že něco je přeci jen spojuje i přes národnostní bariéru. Ještě víc k sobě Němce natiskl, hmm, byl vážně pěkně tvrdý.

.

Uchiha si ho snad zkoušel, jaký je dole, a vůbec se ho neštítí?! Jaký to div, často se setkával s opačnou reakcí, ale to je jen dobře. Vlastně je to vynikající zpráva. „To víš, s pořádnou klobásou se dá dělat spousta věcí, ale buchta je jenom sladká a měkká. Mám raději pevnější věci,“ odtušil Gaara a sjel Uchihovi na zadek. Moc pěkný, pevný, úplně cítil zatnuté svaly, jak se nadzvedával.

.

„Moje řeč,“ přitakal Sasuke a chviličku rudovlasého mladíka nechal osahat si jeho prdelku, než ho odstrčil a zvedl se na nohy. I v jeho klíně se cosi nadzvedávalo, páni, s tímhle vůbec nepočítal, když dneska ráno probírali, že budou pracovat ve dvojicích. Měřil si Němce ještě pořád trošku zadýchaně. „Ale ty moje… hmm… pevné věci nejsou jen tak pro někoho,“ dodal, aby si snad Sabaku nemyslel, že mu podrží. I když takovému vzájemnému experimentu by se možná večer v chatce nebránil… koneckonců se měli mezinárodně sbližovat, ne?

.

Rudovlasý mladík chtěl odtušit, že to je jen dobře, že šukat děvku nechce, ale neuměl to říct slušně anglicky, takže se na Sasukeho jen zálibně ušklíbl. „Dobrá, tak večer,“ spiklenecky na Uchihu mrkl, jako kdyby mu právě řekl, že se s ním vyspí. Vylezl z potoka na břeh, kam měli původně namířeno a začal si ždímat tričko a kraťasy, aby z něj necrčela voda. Nejraději by se zašel převléct, ale bylo horko, uschne raz dva.

.

Sasuke překvapeně zamrkal. Jak – večer? Přece nic neřekl, že něco večer bude, tak kde se na Gaarově tváři vzala ta divná jistota? Měl snad něco v plánu? Podezíravě se na něj zadíval, ale když mu Němec ledabyle řekl, že by měl jít radši z té vody ven, nebo mu umrznou koule, pohodil vzdorně hlavou a vyhrabal se na břeh. A to si myslel, že už se na tomhle táboře nic pořádně zajímavého nestane. Jak jen se spletl!

.

Oba kluci se mlčky vydali po druhém břehu a sledovali hluboký potok v jeho korytu. Vypadalo to, že Kakashi je opravdu šetřit nechtěl, táhlo je to pěkně dál a dál, až pochybovali o tom, jestli jdou správně. Odpověď se jim dostavila v podobě splavu, kde neviděli nic než oblohu nad ním. „Myslíš, že jsme tady?“ zeptal se s pochybnostmi Sabaku.

.

„Asi jo, ale taky na ten papírek mohl napsat, co tady vlastně máme hledat,“ prohodil Sasuke a hledal v nejbližším okolí nějakou známku lidské přítomnosti, respektive nedávného lidského zásahu, třeba nějak zvláštně zrytou hlínu nebo netypicky vyrovnanou hromadu kamení nebo nějakou cedulku připíchnutou na stromě…? Odlepil zrak od země a něco ho upoutalo. „Hele, támhle na tý větvi… co to je?“

.

„Vypadá to jako nějaký pytlík nebo tak něco, ale sakra, proč to pověsil tak vysoko?“ povzdechl si Gaara když se pod větev postavil. Byla dost tenká, takže po ní lézt nemohli, jedině že by ji ulomili, ale i tak ty větve nevypadaly, že by je unesly a spadnout ze stromu nechtěl. Mohli by to srazit klackem, ale zrovna v okolí žádný pořádný neležel. Plíživý nepříjemný pocit mu říkal, že na tohle budou potřeba dva lidi, aby na to dosáhli.

.

Dokonce i Sasuke, který jako kluk ve Španělsku po stromech lezl rád a často, viděl, že sem se asi jen tak nedostane. „No, předpokládám, že vrátit se do tábora pro žebřík asi nemá moc smysl,“ povzdechl si a ještě jednou se rozhlédl okolo, jestli někde náhodou nejsou ukryté štafle. Přeměřil si Gaaru a založil si ruce v bok. „Takže jak? Vlezeš mi na ramena nebo naopak? Obávám se, že se k tý věci asi jinak nedostaneme,“ shrnul jejich možnosti.

.

Nemělo cenu řešit, který z nich je lehčí, oba byli fyzicky dost podobní. „A seš si jistej, že mě uneseš?“ popíchl Gaara svého spolubydlícího. Měl sílu, to už si ověřil, ale otázkou bylo, jestli na ramenou unese takovou živou váhu. Snad na to dosáhnou, když budou o nějaký ten metr vyšší. Jen nerad by se tu dával všanc a zjistili by, že na to nedosáhnou.

.

„Jestli ne, budeš první, kdo to zjistí,“ ušklíbl se Sasuke a trochu neochotně si dřepnul na zem pod strom, aby mu rudovlasý mladík mohl sednout na ramena. Ani by ráno neřekl, jak moc se dneska s tím klukem fyzicky sblíží, nejenže se na sebe lepili v potoce, až z toho Gaarovi ztvrdnul, ale teď ještě bude mít jeho péro někde za uchem. Snad se mu zase nepostaví… nechtěl, aby mu ošukal ucho.

.

Sabaku se zakymácel, když Sasuke zabral a i s ním si stoupl. Neměl žádnou oporu a div se nepřekotili na zem. Naštěstí se jim rychle podařilo najít rovnováhu. Gaara rychle hmátl po pytlíčku, ale bylo to tak tak, dotýkal se ho jenom špičkami prstů. Podařilo se mu chytit igelit mezi prsty a na tenké větvičce si ho přitáhnout blíž. Ozvalo se křupnutí, jak ji nevybíravě ulomil, a to už s ním Sasuke klesal dolů. Rád pod nohama cítil pevnou zem. Na koni by se cítil trochu někde jinde. „Tak se podíváme, co tam máme,“ odtušil a otevřel pytlíček.