Kořeny rodu - 1. kapitola

A máme tu sbrusu novou povídku na přání, tentokrát pro TheGodOfAngels z posledního kola Každý se počítá :) Zatím ještě není zcela dopsaná, ale máme už asi devět kapitol, takže ji zcela určitě dokončíme, než se tyto díly vydají :D Užijte si ji!

ZADÁNÍ

Žánr: AU, historické
Pár: MadaSasu
Autor: Ivanitko a Smajli
Varování: yaoi (18+)
Obsah: Sasuke má pocit, že jeho život je v některých chvílích na bodu mrazu, a dokonce si přeje, aby od všeho mohl utéct. Jenže se přes noc stane něco, co mu ukáže, jak malicherné ve skutečnosti byly jeho problémy a on poznává historii mnohem důkladněji, než by si kdy představoval. A nejen to... také mocného vladaře, který je mu až podezřele podobný...
 
1. kapitola
 
V pokoji, jehož stěny byly svérázně pomalované černobílými kresbami, hlasitě vyhrávala z notebooku hudba, jistě však nemohla být halasnější než zábava šesti čerstvých středoškoláků. Končily letní prázdniny a parta kluků už za týden nastupovala na šest různých středních škol ve městě, protože však spolu prošli celou základku a devět let bylo devět let, rozhodli se uspořádat takovou menší rozlučkovou párty u Saie doma. Jeho rodiče byli oba umělci a tak trochu bohémové, takže jim bujará oslava nijak nepřekážela a to, že jejich syn si do pokoje s pomocí kamarádů propašoval i nějaký ten alkohol, nijak zvlášť neřešili. Ostatně se špitalo, že sami si občas pro inspiraci dávají potají marihuanu.
„Hej, jsem fakt zvědavej, jaký to na tý stavárně bude,“ prohodil Gaara s vlasy rudými jako oheň a výrazně zelenýma očima, zatímco si pohrával se svým stříbrným zapalovačem. V patnácti letech byly cigarety spíše frajeřinou, než že by mu nějak zvlášť chutnaly, ale kdo kouřil, i když mu ještě nebylo osmnáct, byl prostě borec. O jeho snaze o rebelství svědčilo koneckonců i tetování nad levým okem v podobě japonského znaku. „Sice matika jako opruz, ale doufám, že tam budeme mít spíš rýsování než počty.“
„Hlavně tam nebudeš mít žádný holky,“ upozornil ho škodolibě Suigetsu, který zase svůj vzdor vůči tradičním hodnotám projevoval vlasy nabarvenými úplně na bílo s modrým podbarvením, „na stavárnu jich beztak moc nejde.“
„Jo, aby ses tam ještě nepřiteplil,“ přisadil si se smíchem hnědovlasý Kiba a loknul si slivovice, kterou donesl Neji, protože měl strýce na Moravě a měli tohohle alkoholu plný sklep.
 
„To je pravda. Na zemědělce je to docela vyrovnaný,“ ozval se Suigetsu, který se přihlásil na vodohospodářské studium, které se zabývalo prouděním vody v krajině, podzemí a možnostmi ochrany spodních vod a ekologie. Dalo se říct, že tenhle obor nebyl nikterak náročný, takže se do něj hlásilo i mnoho holek. „Už se na to těším. Rozhodně si tam narazím nějakou pěknou buchtu, se kterou bych se mohl ukázat i doma.“
„Hele, ale dej si bacha, aby ji tvůj strejda neutáhl na nějakou skleničku,“ uchechtl se Kiba, který znal poměry v kamarádově rodině a moc dobře věděl, že Suigetsův příbuzný, Kisame, rád hledá dno skleničky, a ještě raději popíjí s pěknou společností.
 
„Tss, to bych ho zabil,“ odfrkl si světlovlasý chlapec a podal lahev Nejimu, který jako jediný z nich měl dlouhé a rovné kaštanové vlasy, takže se mu občas v partě posmívali, že je jako holka, ale když přinesl tu slivovičku z domova, tak to jim byl samozřejmě dobrý.
„Já myslím, že nejlíp na tom bude tady Sai,“ uchechtl se Gaara a šťouchnul jejich hostitele bodře do ramene, „na konzervatoři beztak budou samý baby. Abys tam, kámo, nebyl v menšině a třeba se taky nestal jednou z nich.“
„To nehrozí,“ ujistil ho Sai a připojil úsměv, vždycky uměl ty rty zvlnit tak zvláštně, až to vypadalo skoro uměle.
„No a co ty, Sasuke, hlásí se na střední policajtskou i nějaký ženský?“ oslovil Kiba posledního z jejich party, černovlasého mladíka s temnýma očima a pohlednými rysy, jemuž uhlové prameny vzadu trčely jako roztomilé ježčí bodlinky.
„Nevím, ale určitě jo,“ pokrčil oslovený rameny.
 
„Jak nevím, to jsi měl zjistit jako první, nebo bys radši nějakýho chlapa? Ženský na uniformy hrozně letí. Co ty, nechtěl bys nějakýho chlapáka v policejní uniformě, co by ti to udělal policejním obuškem?“ rýpl si Kiba vesele. Sasuke oproti nim neměl příliš mnoho vztahů a poslední dobou se zdálo, že se tomu tématu jaksi vyhýbá, což bylo podezřelé.
„Kdyby jenom obuškem, ale mají ještě pouta a třeba by ho vzal na služebnu, aby si to tam mohli vyzkoušet v cele pro zadržené. Co ty víš, třeba se najde nějaký přítulný učitel a bude ruka v rukávě,“ uculoval se Sai a sebral z misky pár brambůrků. Měli tu i malé občerstvení a hlavně pití. Chlastat se muselo, ale bylo dobré to trochu občas něčím prolít, a tak tu měli litry kofoly.
 
„Jste blbci, to je nechutný,“ odfrkl si nevrle Sasuke a loknul si kofoly namixované s chlastem. S holkami problém neměl, lepily se na něj jako mouchy na med, ale spíš si sám nebyl jistý, jestli ho doopravdy přitahují. Měl samozřejmě pár vztahů na zkoušku, dokonce i sex už měl, ale… no, připadalo mu, jako by to nebylo úplně ono a nijak od té doby o další vztahy nestál. Jenže na druhou stranu byl příliš zbabělý na to, aby cokoliv třeba jen vyzkoušel s klukem nebo s mužem, protože… no, sám se děsil toho, kdyby o sobě třeba zjistil, že je gay. Sice už to v dnešní době nebylo takové stigma jako kdysi, ale třeba jeho otec by to vzal určitě hrozně nelibě a vůbec… jak by reagovalo okolí, když už se mu posmívali spolužáci, a to vlastně ani neměli žádný důkaz?
„Jo, nechutný, beztak jsi šel k poldům jen kvůli tomu chlapskýmu kolektivu,“ popíchnul ho Neji, aniž by bral v potaz, že Sasukeho otec byl policejním velitelem a že pravděpodobně právě proto mladý Uchiha šel v jeho stopách.
 
Klukům to přišlo náramně vtipné si utahovat z Uchihy, když bylo vidět, že mu to je proti srsti. Rozjaření alkoholem neznali svoji míru soudnosti a normálně by se možná stáhli, ale teď jim to přišlo jako nejlepší nápad dobírat si Sasukeho nejapnými vtipy a narážkami.
„Ale nekecej, Sasuke,“ ozval se Kiba, který právě dohltal pořádnou sklenici namixovaného rumu s kofolou. V jeho případě tam bylo víc rumu než kofoly a ještě to plánoval zkombinovat se slivovicí. Byla dobrá a zadarmo, tak by byla škoda toho nevyužít. „Určitě ti táta vyprávěl, jaké pendreky mají na služebně, a tys zatoužil tam také pracovat. Pěkně po směně na to vlítnout ve sprchách.“
 
Sasuke ve skutečnosti nebyl zas až tak konfliktní typ, ale na druhou stranu byl také horká hlava a teď jeho teenagerská krev byla navíc podpořená i alkoholem, takže bleskově hmátnul po svém hnědovlasém kamarádovi a chytil ho vepředu výhrůžně za tričko. „To odvoláš!“ zavrčel nakvašeně.
„Potrefená husa se vždycky ozve,“ zachechtal se Gaara, přičemž mu bylo úplně jedno, že k tomu Sasukeho vyprovokovali, „a za pravdu se každý bije, copak to neznáš, Sasíku? Už se těšíš, až ti budou učitelé dávat pěkně do těla, a to nejenom na sportovišti, že jo?“
„Drž hubu,“ odsekl Sasuke a šlehnul po rudovlasém mladíkovi pohledem, ačkoliv pořád ještě držel Kibu za oblečení.
 
Kiba chytil Sasukeho ruku, aby mu nerval tričko, a pobaveně se culil. Beztak se trefili do černého a bylo otázkou, jak dlouho to Sasuke ví, i když někteří z nich, třeba Neji, taky neměli rádi, když jim někdo předhazoval homosexualitu, i když jeho si spíš dobírali za transsexualitu.
„Kvó, kvó, kvó,“ pitvořil se rudovlasý mladík a máchal rukama jako potrefená slepice. „Beztak to máš rád, když ti ho tam někdo strká, a ani jsi neřekl. My bysme ti s tím problémem určo pomohli. Zastrčit do kundy nebo do zadku je jedno. Je to měkký a povolný, tak se do toho hezky uděláš.“
 
Mladý Uchiha pěnil vzteky, ale bylo mu jasné, že ani s jistou fyzickou průpravou od otce by všech šest spolužáků, respektive bývalých spolužáků nezvládl. Sralo ho, jak se všichni chechtají a dobře se baví na jeho účet. Možná by byl povznesenější, kdyby… kdyby o sobě sám neměl pochyby, jenže takhle se mohl bránit jen velice chabě a to ho štvalo. „Jste kreténi, ještě jedno slovo a… a…“ snažil se přijít na nějakou dobrou výhružku, ale moc se mu to nedařilo.
„A co? Vykouříš nám ptáky?“ vypláznul na něj Suigetsu jazyk, „nebo půjdeš za Narutem? Všichni víme, že je do tebe blázen, beztak spolu pícháte. Jseš radši dole nebo nahoře?“
 
Kluci se pobaveně šklebili a doráželi na Sasukeho čím dál víc. Všechno bylo dobré, když se bavili na cizí účet.
„Jo přesně. Naruto by byl celej nadšej. Ohhh, Sasuké! Jóoo, píchej mě,“ parodoval obscénně Narutův hlas Sai a předváděl sexuální pohyby, jako kdyby jejich blonďatý kamarád přirážel proti nadrženému Uchihovi. Vysloužil si tím souhlasné bučení, ať teda ještě přidá a pořádně to rozjede.
 
Sasuke se prudce postavil, ve tváři rudý ponížením a vztekem. „Víte co? Jste ubožáci, vůbec nic o mý orientaci nevíte. Jsem rád, že už vás nikdy neuvidím!“ vyštěkl a několika kroky překonal místnost k Saiovým dveřím. Nebude už s nimi trávit čas a v tuhle chvíli byl zcela přesvědčený, že teď ani v budoucnu. Navíc se za ním stále ještě ozýval hurónský řehot a rádoby roztoužené steny, ještě když za sebou práskl dveřmi.
 
„Chápeš ho?“ řehtal se Kiba, „určitě je buzna. Jinak by přece tak nevyváděl.“ Bylo to jasný jako facka. Přece toho neřekli tak moc, aby se Sasuke musel z jejich večírku sebrat a odejít pryč. Navíc to měl být jejich poslední společný, kdy se uvidí všichni, a kdo ví, kdy se sejdou znovu .
„Určitě,“ přikývl Gaara, „každá buzna se pozná podle toho, že nejvíc zakejhá, když se do ní střelí. Na teplýho Sasukeho.“ Zvedl vzhůru svou skleničku a pohled omámený alkoholem k ní. Ostatní se svorně přidali a sklo bouřlivě zazvonilo. Hold budou slavit i bez svého černovlasého kamaráda, ale třeba se ještě vrátí.
 
Mladý Uchiha se rozhodl vzít to pěšky domů. Bylo už k půlnoci, takže stejně autobusy už nejezdily, a bydlel koneckonců jenom o dva bloky dál, navíc si cestu mohl zkrátit přes park. Teď v noci to sice nebylo nejbezpečnější, ale on přece nebyl ženská, aby na něj měl někdo spadeno. Coural se s rukama v kapsách, celý zamračený a sem tam po cestě nakopl kamínek. Kdyby aspoň věděl zcela určitě, že jeho kamarádi jenom žvaní… Samozřejmě nebyl takový úchyl, aby to chtěl dělat v cele zadržených nebo s policejním obuškem, ale… Ach jo. Co když ho to vážně ke klukům táhlo? Jednou… jednou jedinkrát se z hecu kouknul na gay porno a… no, sice si celou dobu opakoval, jak je to nechutný, ale pravdou bylo, že mu pták neuvadnul, jak by se to mělo správně stát a… no, byl z toho tenkrát hrozně vzrušený, ale určitě jenom proto, že to bylo něco nového a zakázaného. Nic to neznamenalo.
Domů se dostal za čtvrt hodinky a chtěl mrštně přeskočit branku předzahrádky, jak to měl ve zvyku, jenže byl přeci jen trochu pod vlivem, takže se o ni málem přerazil a sprostě zanadával, jak si ještě víc roztrhl díru na džínách. Naštěstí byly v módě, tak se to snad ani nepozná. Zato v předsíni se musel chovat tiše. Měl u Saie původně spát, tak aby nevzbudil podezření.
 
Jenže opilecké tiché chování připadalo obyvatelům domku jako rázné bušení na dveře a velmi brzy se v ložnici a na chodbě rozsvítilo světlo. Ze dveří se vykulil rozespalý ale zato už brunátnějící Fugaku. Sasukeho otec se vrátil po dlouhé směně a doufal, že se pořádně vyspí, a ne že ho v noci bude někdo budit dupotem a mlácením dveří. Podle toho, že chrastění v zámku trvalo docela dlouho, poznal, že to nebude zloděj, ale pravděpodobně jeho mladší syn. „No to si děláš prdel!“ vyjel na něj hlasitě, jak mu světlo odhalilo viníka humbuku. „Ukaž se,“ přikročil k synovi, „ty seš ožralej jako prase. Kde ses takhle zlískal!“
 
„Já se nezlískal…“ bránil se Sasuke chabě tomu nařčení, přestože z něj táhla kombinace rumu a slivovice na dva metry. No, možná trochu pil, ale určitě to nebylo tak strašné, vždyť nezvracel, jenom se mu trochu motala hlava a nohy, ale ještě byl schopný i vcelku normálně myslet. „Jen jsme se loučili s prázdninami, to je všechno… Říkal jsem přece, že budu spát u Saie. Jenže nakonec z toho spaní trochu sešlo, no,“ snažil se to otci rozumně vysvětlit, ale podle výrazu Fugakovy tváře mu bylo jasné, že má průšvih. Jeho otec nesnášel překračování zákona, takže ani na jeho pití před osmnáctým rokem se nedíval zrovna moc shovívavě.
 
„To, že jdeš chlastat s kámoši, jsem jakž takž překous, ale ukazovat se takhle venku, to teda nebudeš,“ zařval Fugaku a jednu synovi vrazil. Obecně jeho výchova byla hodně o tělesných trestech a Sasuke už byl dost velký na to, aby si ho ohnul přes koleno a seřezal opaskem, tak mu většinou vrazil pár facek. „Taková ostuda. Nebudeš se povalovat po venku napitej jako největší ochlasta z okolí! K čemu jsem tě vychoval? To chceš studovat na policejní, když se takhle zlískáš a ještě ti není ani osmnáct?!“
 
Sasuke se chytil za tvář, která začala rychle rudnout, a ublíženě se po otci zadíval. Málokdy od něj zažil nějaké vřelé objetí nebo uznání či pochvalu, ale pokud šlo o tresty, tak ty rozdával na potkání. Znovu se v něm vzedmul vztek nahromaděný už z předešlé roztržky s kamarády. „Tak tos mě asi vychoval špatně, ostatně se nediv, když umíš pořád jenom řvát, jaký příklad z tebe potom mám mít?!“ odsekl drze, i když to byla pravda jenom napůl. Fugaku byl čestný a férový chlap, i když měl laťky nastavené trochu moc vysoko.
 
„Ty jeden parchante,“ zaryčel Fugaku nepříčetně a ubalil synovi pořádnou facku ještě z druhé strany. „Táhni do pokoje a zapomeň, že někam tenhle měsíc ještě půjdeš. Budeš doma sedět na prdeli a přemýšlet na tím, co bys měl udělat líp!“ rozkazoval. Dmýchal se v něm hněv, že to skoro vypadalo, že syna přizabije, kdyby se mu na paži nepověsila útlocitná manželka, která ho ihned začal tišit. To ho trochu schladilo a jen ostrým pohledem provázel Sasukeho korky, než zmizel v patře nahoře. „Nevděčník jeden, prej já jsem ho špatně vychoval…“ stěžoval si manželce, že to bylo slyšet až do horního patra a zaniklo to trochu se zabouchnutím dveří od ložnice.
 
Nejmladší Uchiha, kterého pálily obě líce, padnul rovnou do postele, ani se neobtěžoval vysvléct si oblečení. Kruci, to do toho zase šlápnul a všechno jenom kvůli těm pitomcům… Ale jeho otec nebyl o nic lepší, taky dělal vždycky z komára velblouda, všechno to bylo hrozně nespravedlivé a on si přál utéct v tuhle chvíli od svého života, někam daleko, pryč, aby se nemusel se svými problémy potýkat, někam, kde by byl svobodný a svým vlastním pánem. Měl pocit, jako by se proti němu všichni spikli, a navíc to domácí vězení… k čertu s otcem i se spolužáky! „Už je nikdy nechci vidět,“ zamumlal si sám pro sebe trucovitě, než se i v oblečení nasáklý pachem alkoholu přikryl a zavřel oči.
~~~
Byl krásný letní den. Sluníčko svými paprsky hladilo kapičky rosy třpytící se po ránu na stéblech trávy. Větřík s nimi jemně kýval a chtěl je shodit dolů. Držely pevně a vzdorovaly mu. Šumění listnatých dubů opodál vytvářelo konejšivou píseň, která doplňovala ranní ptačí koncert. Však se také z trávy zvedla půvabná malá hlavička srnčete. Rychle vyskočilo na ještě vratké nožičky a popoběhlo ke své pasoucí se matce, aby se mohlo napít mateřského mléka. Ve vesnici opodál už začínal obyčejní všední den. Děvečky a sedláci se už otáčeli v maštali a krmili dobytek, který od rána bučením naznačoval netrpělivost s tím, že jejich žlaby jsou prázdné. Ženy sveřepě dojily jindy poklidné kravky, aby je mohly s pasáčkem pustit na louku, kde se mohly dosyta napást a večer donést domů další dávku mléka ve svém vemeni. Hospodyně zatápěly v pecích. Strávníků byla vždy plná chalupa a ony musely stihnout uvařit a obstarat dům do poledne, kdy se vrátili manželé z pole.
 
Sasukeho vzbudilo mokro, chlad a nepřirozeně hlasité štěbetání ptáků, kteří jako by mu seděli přímo nad hlavou. Jak tohle bylo možné, sice v zahradě měli nějaké kosy a vrabce, ale nikdy k němu ještě ty ptačí písničky takhle silně nedoléhaly. A oblečení měl navíc celé zvlhlé! Něco ho šimralo na nose. „Itachi, přestaň…“ zabručel a napůl otevřel oči, aby svého staršího bratra ujistil, že chce ještě spát. Jenže ho namísto šera pokoje oslnila zářivá zeleň a on si uvědomil, že to, co ho lechtá na tváři, jsou stébla trávy. Trávy? Jak se proboha v jeho pokoji vzala tráva? Ale…
Otřásl se zimou, a jak pootevřel oči víc, jeho obzor se rozšířil. Nebyl ve svém pokoji. Vůbec nebyl nikde uvnitř! Probudil se kdesi venku pod nějakým snad stoletým stromem, kolem takového chodil asi v jejich parku… Jak to, že zakempil právě tady? Měl pocit, jako kdyby včera v noci došel domů, hrozně se přece pohádal s otcem a dostal od něj facku… Copak se mu to jenom zdálo? Je možné, že včera domů vůbec nedošel? Skoro to tak vypadalo. Mátožně se postavil na nohy, hlava se mu ještě maličko motala. Musí jít domů a osprchovat se.
 
Pasáček vyhnal svoje malé stádečko koz zrovna na tu louku, kde se probudil Sasuke. V puse měl stéblo trávy a v ruce lískový proutek, aby nezvedené kozičky mohl zase rychle sehnat k sobě. Byla to zvídavá a rozpustilá stvoření, které nejraději mlsala výhonky na těch nejvyšších větvičkách, kam až jejich mlsné jazyky dosáhly. Pomalu šli trávou a on si vesele probrukoval. Byla to docela nudná, ale důležitá práce. Kdyby se mu ztratil byť jediný kus, tak by doma byl takový humbuk, že by to nechtěl vidět. Třeba jeho kamarádovi se minulý týden zaběhla jalovice do hory. Sedlák ho tak zmlátil bičem, že téměř dva dny skučel bolestí, třebaže se kravka později našla. Bylo to jejich živobytí. Došli skoro k místu, kde stál neznámý mladík. Pasáček si cizince podezřívavě přeměřil. Vypadal divně. Roztrhané černé oblečení, kalný pohled… měl z něho mrazení v zádech.
 
Sasuke si teprve teď začínal uvědomovat, že mu tu něco nehraje. Vůbec totiž okolí nepoznával, snad teda jenom kromě toho stromu, který mu přišel povědomý, ale… v okolí vůbec nebyly žádné prolézačky pro děcka, žádné lavičky, žádné záhony s květinami a hlavně nikde žádné chodníky. Byl tady jako uprostřed nějaké divočiny, ale ani za boha netušil, jak se tady ocitl. Vážně neměl pocit, že by byl až tak ožralý. A kde byli vůbec kluci? Rozhlédl se pořádně kolem a uviděl neznámého chlapce se stádem koz. Asi je někde na soukromém pozemku, ale nemohl si upamatovat, že by zrovna ve městě někdo choval kozy. Určitě je někde za městem. To si teda se Saiem vyřídí! Beztak to byl nějaký kanadský žertík, nejspíš ho na facebooku čeká spousta videí, jak ho úplně na mol odvážejí někam sem a nechávají pod stromem.
„Hej, ty!“ zavolal na toho kluka a rozešel se k němu, „kudy se dostanu do Konohy?“
 
Mladý pasáček na Sasukeho vejral jako na stvoření z podsvětí. On měl na oblečení kovové kruhy a řetězy! Určitě to byl satanáš. A trčely z něj nějaký divný proutky. Měl je kolem krku. To byla určitě čertovská oprátka. Kouzlem by se na něj mohla přenést a uškrtit ho. V duchu si už začal říkat modlitbičky, aby ho bůh ochránil před tím divným mužem. „K-k-konoha je tam-m,“ zablekotal a ukázal kamsi přes kopec. Začal couvat, že hodí rychle zpátečku.
 
Sasuke se na mladíka udiveně podíval. Co mu bylo? Že by mu ti blbci třeba pomalovali obličej nebo tak? Rychle nahmátl v kapse mobil, aby se podíval do odrazu displeje, ale v provizorním zrcátku byl jeho obličej možná trochu pobledlý, ačkoliv to mohlo zkreslovat, ale čistý. Aspoň se podívá, kolik je vůbec hodin. Klikl na postranní tlačítko, ale jeho Samsung nezareagoval. Kruci! On věděl, že si ho měl dát včera na tu nabíječku. Zvedl oči ke klukovi, který už se od něho vzdaloval rychleji. „Jseš v pohodě?“ nadzvedl obočí a vykročil k němu.
 
Klučina vida, že se k němu Sasuke chce přiblížit, už na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Kozy nekozy. Potom si je třeba najde, ale teď se chtěl co nejrychleji dostat z dosahu toho satanáše. Utíkal, jako kdyby mu za patami hořelo, a běžel jako o překot k místnímu rychtářovi, aby ho spravil o podivném muži na kraji lesa. Možná se mu budou smát, že maluje čerta na zeď, ale kéž by. On ho viděl. Tohle nemohl být nikdo obyčejný.
 
Sasuke jen s úžasem pootevřenou pusou zíral za uhánějícím klukem. Co to do něj vjelo? Jen se normálně zeptal. Asi nebyl úplně v pořádku, třeba to byl autista a bál se cizích lidí. No nic, měl by se vrátit do města.
Vydal se tím směrem, kterým chlapec ukazoval, a fascinovalo ho, kolik stád dobytka, pastvin a políček po cestě míjel. Páni, neměl ani ponětí, že jich za městem tolik je, vždycky si myslel, že okolo roste jenom řepka, a navíc ta pšenice vypadala hrozně vysoká, vždycky byl zvyklý míjet takové ubohé klásky… zvláštní. Asi se tady pěstuje bio nebo co.
 
Mladý klučina ve vesnici spustil nebývalý povyk. Všichni ho prvně osočovali z toho, že si nemá vymýšlet a že na polední pannu, co obchází pole, je ještě brzy. Navíc vůbec neodpovídala popisu. Protože satanáš podle jeho slov byl muž, celý v černém, a prý měl i na hlavě nějaké výrůstky. Pasáček si totiž k Sasukeho rozcuchanému účesu barvitě přisadil. Strach má velké oči, jak se říká a tak ledacos nechtěně zveličil.
Rychtář chvíli dumal a přemýšlel, jak s nastalou situací naložit. Jestli se jim tu opravdu potlouká nějaký satanáš či démon, je potřeba s tím něco udělat. Mohl by napáchat nevídané škody. Povolal místního kněze, aby v čele nejsilnějších chlapů šli zjistit, co je pravdy na pasáčkově vyprávění, a kdyby něco nedej bože ano, tak aby s ním rázně zatočili.
 
Sasuke mezitím nevěda nic zlého kráčel mezi poli a nebývale se podivoval tomu, jak to tady vypadá. Zahlédl pár lidí v takovém hrozně zastaralém oblečení, asi se tady za městem prostě nosily věci po prarodičích nebo co. Všichni, co viděl, pracovali ručně, nikde žádný traktor nebo kombajn, ale popravdě neměl příliš velké znalosti o práci na poli. Podle stavu pšenice tušil, že budou asi brzy žně, ale jistojistě to říct nemohl, tak třeba zatím ty stroje nepotřebovali. Fascinovaly ho chaloupky a hospodářství, které míjel. Páni, vůbec neměl ponětí, že jsou tady ještě tak zachovalé skanzeny z dřívějších dob. Až se divil, že je sem učitelka na děják nikdy nevzala. Ale spíš mu bylo divné, že neviděl nikde žádné paneláky, žádné obchody a hlavně tu fakt nevedly žádné silnice, po nichž by jezdila auta. Kam až ho ti blbci sakra dotáhli?! To vypustí duši, než dojde do Konohy!
Konečně na cestě před sebou zahlédl nějaký náznak civilizace, nebo si to aspoň myslel. Vypadalo to na nějaký historický průvod nebo co, všichni na sobě měli takové starobylé hadry… Aha! Asi se tady konají nějaké historické slavnosti. Zeptá se někoho z nich, odkud by mu jel autobus. Nasadil na tvář přívětivý úsměv.
 
V čele průvodu šel rychtář a kněz, jenž měl u sebe kropenku s posvěcenou vodou. Pokud by to byl satanáš, tak by se při pohledu na kříž a po pokropení vodou měl svíjet v bolestech. Všichni byli docela nervózní, měli obavy, koho potkají. Poznali ho už zdálky. Bylo jasně vidět, že pasáček nelhal, a samotný mladíček se schovával úplně na konci za jedním z hromotluků, kterého vzali s sebou. Byli překvapeni, že k nim bytost sama zamířila. Musela přece vycítit, že mezi sebou mají svatého muže, a zdáli se mu raději vyhnout.
Rychtář dal povel zastavit a počkal, než k nim černovlasý mladík dojde téměř na dosah ruky. „Stůj, mladíče,“ ozval se jeho hřmotný hlas a pevným pohledem ho přikoval na místě. „Odkud jsi a kam kráčíš?“ Ještě nikdy nikoho podobného neviděl. Jako kdyby přišel odjinud. Mohl přicestovat z jiných vzdálených zemí?
 
Sasuke nadzvedl obočí. Asi brali svou roli fakt vážně, obvykle měl tahle představení rád a líbilo se mu, jak se do toho lidé vžívali, ale zrovna dneska na to neměl moc náladu. Už se sice chůzí a letními paprsky celkem zahřál, ale pořád měl chuť si dát dlouhou sprchu a dát jednu po držce klukům, kteří ho do téhle šlamastyky dostali. „No, jsem asi po flámu, znáte to, a potřeboval bych se dostat do Konohy. Můžete mi říct, kde je nejbližší zastávka busu? Máte to tady fakt pěkný, ale mám trochu naspěch. Fotr mě přerazí, jestli se neukážu do oběda, a tady to vypadá, že je to tu ještě fakt daleko…“ nadhodil a trochu nejistě si měřil ty vidle, které dva místní svírali v rukou. Byly teda pořádné, ale nevšiml si, že by někde blízko byl nějaký hnůj, to jdou někam kydat nebo co? Vůbec ty jejich rekvizity byly opravdu propracované, to musel uznat. Dali si záležet.
 
Busu?! Zaznělo rychtáři hlavou udiveně. A vůbec mladíkova mluva byla celá podivná a zaznělo pro ně několik neznámých slov, ale mluvil po jejich. Takže nebyl z Francouz ani z Němec. Asi jejich rodák, pokud to nebyla kamufláž, a nechtěl je obalamutit svým vzhledem a jednáním. Bylo nutné si to prvně ověřit. Drcl loktem do vykuleného kněze, který se rychle chopil iniciativy.
„Ve jménu nejvyššího Boha, našeho Spasitele, tě žádám, ukaž nám svou pravou podstatu!“ pronesl velebně muž v sutaně a kropítkem řádně ohodil Sasukeho posvěcenou vodou z křtitelnice. „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“ Při každém jménu Sasuke dostal jeden zásah vodou.
Všichni ho bedlivě pozorovali. Nikde se však neobjevil kouř, roztékání kůže ani neslyšeli bolestné vytí odhalené nestvůrné bytosti z pekel, která by pod svatostí úpěla. Vypadalo to tedy, že mladík neměl s peklem nic společného. Na jednu stranu se jim nesmírně ulevilo. Na druhou však zatím netušili, odkud je a co pořádně chce. Jenže co s ním? Pobíhat ho tu nechat nemůžou. Musí se to prošetřit a nejlépe by bylo ho odvést jejich pánovi, aby sám rozhodl, jak s mladým mužem naložit. Pokud ho nechá jít, tak to bude jeho rozhodnutí, pokud by to udělali oni, tak by mohli dostat trest za to, že špatně učinili. Raději vycházet s jejich pánem dobře.
„Půjdeš s námi, mladíče,“ rozhodl se nakonec rychtář, „vezmeme tě do Konohy k našemu markraběti.“
 
„Do prdele, to vám snad přeskočilo, ne?!“ rozčílil se Sasuke a stíral si z tváře svěcenou vodu. Už takhle byl rád, že mu oblečení sotva stačilo uschnout z té ranní rosy, a ten idiot ho znova zleje. „Já chápu, že tady hrajete maškarádu a sorry, že vám to kazím, ale tohle už trochu přeháníte, prostě mi jenom… hej, nehrabej na mě!“ ohradil se vzápětí, když k němu jeden vesničan neohroženě přistoupil a s výrazem děsu z toho, co se stane, ho chytil za rukáv. Srazil jeho dlaň stranou a couvnul. Začínalo to smrdět, ti lidé se na něj dívali jako na nějakého vetřelce a neměli ve tváři ani stopu úsměvu, jak by byl předpokládal, kdyby jenom žertovali.
„Nebraň se naší svaté povinnosti!“ zadeklamoval kněz a pro jistotu na něj ještě jednou stříknul, i když to s ním zřejmě vůbec nic nedělalo.
„Ještě jednou na mě vyleješ to svinstvo a neznám se,“ zavrčel Sasuke, „hele, víte co? Najdu si to sám, jděte mi z cesty.“ Radši se poohlédne po někom, kdo bude mít všech pět pohromadě. Další slova z úst toho muže, který vypadal, že celou tu bandu vede, ho však málem dostala do kolen: „Chyťte ho!“
V tu chvíli věděl, že je zle, ještě dřív, než se někteří z těch odvážlivců vrhli dopředu. Na nic už radši nečekal a vzal nohy na ramena přímo středem pole. Byla snad tohle ta rádoby zábava, co na něj kluci nastražili? Natáčeli to celé nebo co a bavili se jeho reakcemi? Přišlo mu to všechno tak opravdové, ale z principu věděl, že to musí být jenom nějaká taškařice. Uháněl však, jako by to bylo doopravdy.

Nemáte práva pro odeslání komentáře.

Komentáře   
Smajli
#33 Smajli 2020-07-27 19:15
Koda: To je jasný, nemůžeme to na čtenáře hned vybalit všechno, je třeba si to vychutnat :D
Tereza
#32 Tereza 2020-07-27 12:07
Tak konečně jsem si našla čas na čtení této povídky, zatím to vypadá zajímavě, je to pomalý rozjezd, alr tak snad to zvládnu překousnout celé.
Smajli
+1 #31 Smajli 2020-07-10 05:34
watashiwabaka: To je dobře, snad se bude líbit :)
watashiwabaka
#30 watashiwabaka 2020-07-09 23:30
Dost mě to zaujalo :D :3 zajímá mě co se bude dít dál :D
Smajli
#29 Smajli 2020-06-09 15:32
Tara: No, to víš, v tehdejší upjaté době je to velmi ošemetné :D
Tara
#28 Tara 2020-06-09 12:56
A jeje tohle může být opravdu nebezpečné, snad opravdu uznají že to nebude žádný satanáš xD
Smajli
#27 Smajli 2020-05-26 20:24
Lalala22: To je dobře, snad se ti bude líbit :)
Laura
#26 Laura 2020-05-26 17:18
Je to úplne úžasné, teším sa čas strávený pri tomto príbehu :lol: .
Smajli
#25 Smajli 2020-05-13 20:44
Emo duck: Výborně, to jsme rády :3
Emo duck
#24 Emo duck 2020-05-13 19:56
Celkem hustý začátek. Rozhodně budu číst dál :lol:
Smajli
#23 Smajli 2020-05-04 18:04
Peruji: Snad také nezklame :D

TheGodOfAngels:
Sasuke se chudák ještě dočká věcí, to budeš koukat :D Inu, kdo chce kam…

Veena: To tedy, takový renesanční Madara… :D

verahora:
Ale bude ještě nejméně jednou :D

XXMikki: Tak uvidíme, jak se ti bude pozdávat pokračování :D Ještě není nic ani ukončeno :D

Alex: Snad bude taky zajímavé :D

ayano:
Tak schválně, jak se bude pozdávat :D

Diki-chan: Zatím máme asi deset kapitol, tak uvidíme, jak moc se ještě rozepíšeme a co všechno tam dáme 3:) Madara je prostě topka :D

loren: To je moc dobře :)

EliB01: Dobrá předpověď :D

ivana-chan: Pravda, tváří v tvář něčemu takovému nakonec člověk vždycky zjistí, že to, co se mu zdálo veledůležité, možná zase až tak důležité nebo tragické nebylo, ale to ještě předbíhám :D

Hatachi:
No, když to napíšeš takhle, zní to možná ještě děsivěji, než to je, a to je navíc teprve začátek povídky :D Všechno se každopádně časem dozvíte, i když je fakt, že kladete dobré otázky 3:) Na Sasukeho toho čeká v téhle povídce spousta :D

Maky:
To jsi vystihla poměrně přesně :D

Hranolkamaya: Prostě mladá generace :D

Deny: To teda, takový bych asi nechtěla jen tak zažít :D

Daenerys
: To jsem neviděla ten film, ale mně by se líbilo cestovat asi oběma směry :D

Ánime: To jsem ráda :)

Golserto: A máš k tomu opravdu velký důvod 3:)

Victie: To ano :D

Komentátora:
No to teda rozhodně, protože by se Madara děsně nasral, a to je peklo :D

Eri: Měl chudák smůlu ocitnout se tak daleko :D

Ammy: Nevím teda, co to je „isekai“, každopádně je to na přání, takže to nebyl úplně náš námět :D Sasuke to bude mít v minulosti pěkně perné, za těch čtyři sta let se toho opravdu dost změnilo, no :D
Ammy
#22 Ammy 2020-05-04 14:07
Niečo na spôsob isekai hej?
Sasuke už určite oľutoval čo si prial. Už teraz sa dosť varí vo vlastne šťave a čo len bude ďalej. Zaujímalo by ma kedy mu dôjde, že tento "žart" je skutočnosť a je v poriadnej kaši.
A hlavne som zvedavá ako sa popasujete s koncom. Pri takýchto typoch príbehov mi vždy pripadali zložité, ale teším sa na to :-) .
Eri
#21 Eri 2020-05-02 22:12
Tak tohle vypadá vážně skvěle! Chudáček Sasu, nehorázně už se těším na Madaru xD
Komentátora
#20 Komentátora 2020-05-01 17:32
Chudák sasuke :-D u něj svecena voda nepomůže ale kdyby postrikali takhle madaru, tak to by se teprve ukázal satanaš :-D
Victie
#19 Victie 2020-05-01 17:12
To bude zábava
Golserto
#18 Golserto 2020-04-30 13:11
Panejo...tak to je divně hustý:D každopádně už se těším na madaru :3
Ánime
#17 Ánime 2020-04-29 21:13
Zaujímavo to začína :D
Daenerys
#16 Daenerys 2020-04-29 16:48
Tohle vypadá vážně zajímavě, jsem zvědavá na setkání Sasukeho a Madary :D při čtení se mi hned vybavili Návštěvníci, i když tam to bylo opačně :D
Deny
#15 Deny 2020-04-29 11:58
Historické povídky miluju. Sasuke měl teda den blbec...už se těšim, až potká Madaru :D
Denise
#14 Denise 2020-04-29 00:31
Zajímavé rozpoložení té skupiny na začátku xd
Maky
#13 Maky 2020-04-28 19:54
Šmarja, Sasuke, tys to zase jednou vyhrál viď? ;D
Hatachi
#12 Hatachi 2020-04-28 17:03
Tohle tedy začalo opravdu pěkně zajímavě. Napřed se Sasu pohádá s klukama, pak ho zbije vlastní otec, až se probudí neznámo kde a tam na něj pořádají hon jak na čarodějnici. Ale jsem moc zvědavá, jak si Sasu povede v tom jiném světě. A jestli se ještě někdy vrátí do našeho století...
A zajímalo by mě taky, jak si Sasukeho rodiče a kamarádi vysvětlí jeho zmizení...
Moc se těšim na pokračování ;-)
ivana-chan
#11 ivana-chan 2020-04-28 14:58
Toto su typické problémy mládeže. Nájsť si svoje miesto pod slnkom. Booze ale chudáčik sasu. Musí by vydesený. Som napnuta co bude ďalej. Teraz sasu zisti ale malicherne jeho problémy boli. Teším sa na stretnutie s madarom. Vyzerá to zaujímavom. Som zvedavá čo bude ďalej. Ci sa sasu vráti do 21 storočia.....
EliB01
#10 EliB01 2020-04-28 14:33
Tohle bude zajímavé.
loren
#9 loren 2020-04-28 13:13
Zajímavé těsim se na pokračování.