Yo monsters!

 

Dnešním dnem začínáme úplně novou sobotní fanfikci, kterou jsme pro vás sepsaly s Daenerys. Už u konce té minulé sobotní povídky jsem vás trošku připravovala na to, že bude svým způsobem naprostým opakem Jezdecké vášně - tentokrát se jaksi znovu ponoříme do temných psychologických sfér a patologických jevů. Pár, který vás teď bude provázet sobotami, patří k mým oblíbeným, ale chápu, že pro spoustu čtenářů představuje hluboký morální problém. Ano, řeč je o incestním vztahu otec - syn. Fugaku má ve svých hlavních rolích chudák pořád nálepku násilníka a... ehm... no, tato povídka nebude výjimkou :D Rozhodně je na vašem vlastním uvážení, zda ji budete chtít číst nebo ne, protože opravdu spadá do kategorie darkfic, ale i když to bude znít možná kapku divně, já osobně ji považuji za jedno z nejlepších děl, které jsme s Daenerys vůbec sepsaly... možná dokonce prozatím to nejlepší.

Tahle povídka není tak šokujícně brutální jako Pokušení nebo Obětní beránek, není v ní žádné mučení nebo přehnané násilí, a i když nezastírám, že se v ní samozřejmě objevuje rejp, daleko víc se soustředí na psychologický vývoj obou hlavních postav a já si myslím, že tahle povídka se od ostatních zajímavě liší v tom, že pro jednou nestaví Sasukeho tak úplně do role ustrašené ubohé oběti, a i když samozřejmě obětí je, jeho následné patologické chování považuji za velmi autentický důsledek zneužívání v rodině. Zda se vám tahle povídka bude líbit, hnusit nebo líbit takovou tou morbidní fascinací, to už je na vás, i samotné čtení, každopádně pár měsíců tu teď s námi bude :D

 

Žánr: AU, darkfic

Autor: Daenerys & Smajli

Pairing: FugaSasu

Vedlejší pár: HidaSasu

Varování: yaoi, incest, rejp (18+), zneužívání

Obsah: Sasukeho šťastné a bezstarostné dětství skončilo jednoho mrazivého rána na silnici, kde vyhasl život jeho nejmilovanějších členů rodiny, až na jednoho. Jenže jeho vztah s otcem, kdysi tak pevný a nevinný, dostal po smrti jeho matky a bratra úplně jinou, temnou podobu, což u něj roztočilo děsivý kolotoč zahrnující alkohol, drogy, výtržnictví, a dokonce i prostituci. Zdá se, že z tohoto kruhu není úniku a že je odsouzený ke krátkém bolestnému životu, než si svým šíleným životním stylem naprosto zhuntuje tělo i mysl.

 

 

Hořák plynového sporáku vydával typický syčivý zvuk, zatímco ohříval vodu v menším hrnci. Hladina tiše šplouchla, když v ní přistály dvě nožičky párků, které do ní hodil pohledný mladík s vlasy černými jako antracit vybíhajícími v zátylí do neposedně rozježených bodlinek. Navzdory zachmuřenému výrazu by se jeho tvář mohla z fleku vyjímat na předních stránkách modelingového časopisu pro teenagery. Jeho neobyčejně veliké a krásné oči jako by byly odrazem nejtmavší indigové noci a možná že jejich jímavé a přitažlivé kouzlo spočívalo v jejich černě modravé hloubce, která každého, kdo do nich zpříma pohlédl, uchvátila a pohltila. Bylo těžké těm dvěma magnetům rámovaným dlouhými laními řasami odolat.

Sasuke Uchiha vyndal z kredence talířek a ukrojil dva pořádné plátky chleba. K tomu kelímek hořčice, a jakmile se párky ohřály, byl pro dnešní večer zajištěný. Takhle se stravoval docela často. Když to nebyly párky, byla to vajíčka nebo špagety na všechny způsoby, čínské polívky, těstoviny z pytlíku, a když ani to ne, spokojil se s chlebem namazaným máslem. Od jisté doby se u nich v domácnosti popravě řečeno moc nevařilo. Koneckonců od jisté doby se jejich domácnost smrskla ze čtyř lidí na pouhé dva… a od té doby šlo všechno tak nějak do kopru. Teplé večeře byly ostatně to nejmenší zlo, které z tragédie, jež jejich rodinu potkala před téměř čtyřmi lety, vyplynulo. Tehdy přišel o matku i o bratra, což už by samo o sobě bylo příšerné, ale s jeho milovanými tenkrát odešlo i něco víc… rodina, tak jak ji znal. Ta jistota, bezpečí, domov, hnízdo, kde je milovaný… to všechno tenkrát na silnici zemřelo s nimi. A zbyl jen žal a ztráta, což se obojí časem přetavilo do hořkosti a zklamání… a to nejen na jeho straně.

Za okny už se pozvolna šeřilo a sotva pár vteřin poté, co se černovlasý mladík posadil ke stolu, zatímco v kuchyni voněly párky, večerní zpěv ptáků přerušil zvuk skřípějících pneumatik na příjezdové cestě. Sasuke však neprojevil sebemenší zájem, dokonce ani nezvedl hlavu, věděl, kdo to je. Jediný zbývající člen stejné krve. Jeho otec se vrátil z práce.

 

Fugaku Uchiha vystoupil ze svého vozu s podivně nepřítomným výrazem. Jeho tvář byla stále pohledná – mužná a ostře řezaná, s typickými rysy jejich rodu – ale zdála se starší, než by měla být. Jeho vrásky byly hlubší a výraz strhanější a snad i ramena měl mrně shrbená, jako by na nich nesl těžký kmen, třebaže se mu to před ostatními dařilo zastírat. Ale tady už neměl sílu vydávat se za toho hrdého velitele policejního sboru, i když jím vlastně nikdy být nepřestal. Mírný večerní větřík si pohrával s jeho polodlouhými hnědými vlasy, když zamířil kolem neudržovaných květinových záhonů ke dveřím hezké vilky, kterou před mnoha lety postavil pro svou rodinu.

Domem se rozlehlo jen tiché klapnutí dveří, a jakmile si Fugaku v předsíni odložil boty a bundu, i zvuk jeho kroků, které prošly chodbou kolem kuchyně. Věděl, že je jeho syn doma, ale nedokázal se přinutit ani k jednoduchému pozdravu a ani od něj se ho nedočkal. To vlastně nebylo nic divného, třebaže si vzpomínal na doby, kdy by něco takového rozhodně nedopustil. Věci se zkrátka změnily. Raději takřka bez zájmu zamířil do své pracovny v přízemí, kde posledních pár let trávil většinu volného času.

 

Ani Sasuke se nenechal přítomností otce vytrhnout od jídla. Bylo neuvěřitelné, že oba dokázali tak zdařile předstírat, že toho druhého nevnímají, a mluvili spolu jen to nejnutnější. Ty tam byly sedánky, kdy se v obývacím pokoji u krbu sešla celá rodina a bavili se o tom, co kdo za celý den prožil, hráli společenské hry nebo se spolu dívali na nějaké přihlouplé pořady, filmy nebo seriály v televizi. Teď tu žili jen oni dva, a byť byli pořád otec a syn, jejich pouto jako by se někam vytratilo, ochladlo nebo se přesunulo do úplně jiné dimenze než kdysi.

Fugaku už Sasukeho nevychovával. Vlastně o něj většinu času neprojevoval nejmenší zájem a Sasuke se také naučil starat se sám o sebe. Z nutnosti se podělili o domácí práce jakýmsi střídavým systémem – sem tam vypral Fugaku, sem tam Sasuke, občas někdo z nich vyluxoval nebo vytřel či umyl okna, Fugaku párkrát do týdně nakoupil základní potraviny, a když chtěl mladší Uchiha něco extra, koupil si to sám. Byla to svým způsobem taková chlapská domácnost, ale často se v domě jenom míjeli a byly dokonce i dny, kdy jeden druhého vůbec nepotkali. A přitom ještě před čtyřmi lety bylo všechno úplně, ale úplně jinak.

 

Nejstarší Uchiha byl vždycky na svou rodinu náležitě hrdý a na své syny, které už odmalička vedl k disciplíně a skvělým výsledkům, obzvlášť. Neuplynulo dne, kdy by se nezajímal o jejich studium nebo s nimi třeba nesportoval, nezajímal se o jejich koníčky… ale od toho osudného dne, kdy ztratil nejen svou milovanou manželku, ale i Itachiho – svého prvorozeného syna – se zkrátka změnil. Nebo spíš… Sasuke ho změnil. Nemohl říct, že by ho nenáviděl, ale veškeré jeho city vyprchaly a už nikdy se na něj nedokázal podívat stejně jako předtím. Odcizili se a vzdálili, jako by spolu neměli kromě adresy společného vůbec nic.

Jakmile se převléknul z uniformy a uklidil pár dokumentů do psacího stolu, jako duch zamířil do kuchyně, aby si alespoň namazal krajíc chleba. Chybělo mu Mikotino jídlo, které miloval skoro stejně jako ji, ale po dlouhých a úmorných dnech v práci už se na žádné vaření nezmohl. Popravdě ani vařit moc neuměl a za ty čtyři roky neučinil jedinou snahu to napravit, aby svému poslednímu dítěti poskytnul alespoň zdání rodinného tepla. To slovo už pro něj bylo zkrátka cizí.

 

Sasuke ke svému otci jenom na moment vzhlédnul, a protože v nich zůstaly akorát elementární zbytky něčeho, jako bylo přirozené vychování, oba muži na sebe pouze krátce kývli, což byl veškerý jejich pozdrav. Tohle byla situace jako stvořená k tomu, aby si třeba společně popovídali – mladík už sice se svou večeří plnou uhlohydrátů končil, ale jeho otec se k jídlu teprve chystal. Mohl zůstat, mohl se ho zeptat, jak bylo v práci, jestli má nějaký případ, mohl se mu zmínit o škole, o tom, co zrovna probírají nebo jaké nejnovější drby kolují o novém učiteli na biologii… A přesto to neudělal. Jakmile spolkl poslední sousto, vstal od stolu a sklidil použitý talíř do myčky, příbor nepoužil, na párky ho nepotřeboval, Fugaku ostatně na jeho pravěké stolování pomocí rukou taky nic neřekl, třebaže před pár lety by ho donutil vzít si vidličku.

Následně se mladší Uchiha beze slova vytratil z kuchyně a pak po schodech do patra, kde měl svůj pokoj. V přehrávači si pustil hlasitou hudbu, svoje oblíbené Linkin Park, ale měl ji jen jako kulisu. Jelikož byl pátek večer, chystal se ven. O víkendech se domů chodíval často jenom vyspat, zůstával maximálně když měl nějakou opravdu důležitou písemku a musel se učit, protože mu hrozilo propadnutí, ale jinak školu moc neřešil. Kdysi byl excelentní žák a student, se samými jedničkami, ale to se změnilo. Ne snad že by zhloupnul – Sasuke byl hodně inteligentní, bystrý, s vrozenou fotografickou pamětí, ale problém byl v tom, že od jisté doby se přestal snažit a bez snahy to v některých předmětech trošku přece jen dřelo.

 

Fugaku téměř zamyšleně žvýkal krajíc chleba se šunkou a sýrem a jedinou zvukovou kulisou mu byl ten virvál, který se ze Sasukeho pokoje nesl až sem dolů. Mohl by mu za to vynadat a donutit ho to ztlumit, ale proč to. Příště by to stejně udělal znovu a on se musel znovu rozzlobit… a to mu za to ticho nestálo. Už tak měl pocit, že se k nim vkradlo jako jejich třetí spolubydlící. Nakonec ani dunění basů nemohlo narušit proud jeho myšlenek, které se točily kolem práce… a také jiných věcí.

Zanedlouho zvuk hudby umlknul a o chvilku později už bylo slyšet capkání Sasukeho nohou na dřevěných schodech. Než ale stihnul Sasuke vklouznout do bot a opustit zdi tohohle pustého zámku, přeci jen se ozval Fugakův námitky nepřipouštějící hlas: „Nikam. Dneska večer budeš tady.“

 

Sasuke v chodbě zadržel dech. Vždycky když po tak dlouhé době zaslechl otcův hlas, bylo to takové lehce překvapivé, protože obvykle kolem sebe chodili jako dvě němé mumie. Pokaždé jako by během té doby zapomněl, jak sytý a autoritativní tón uměl Fugaku použít. Což mu ale upřímně v takových situacích velmi komplikovalo plány, ne že by byl vyloženě s někým domluvený, ale v klubu, kam takhle v pátek večer chodíval, bylo vždycky pár lidí, které znal. Asi by se je zdráhal nazývat svými kamarády vzhledem k tomu, co bývalo obvyklou náplní jejich setkání, ale trávil s nimi poměrně hodně času. Rozhodně daleko víc než se svým otcem...

Sasuke se s povzdechem vrátil o pár kroků, jen tak, aby stanul ve dveřích kuchyně. „Naruto mě čeká. Chceme se spolu učit,“ zalhal bez mrknutí oka, byť mu bylo jasné, že mu Fugaku stejně neuvěří. A i kdyby uvěřil... byl jen jeden důvod, proč by jeho otec chtěl, aby byl přes noc doma. Vnitřnosti se mu trochu zkroutily.

 

„Alespoň nelži,“ odfrknul si starší Uchiha a propíchnul Sasukeho pohledem. Moc dobře věděl, kam jeho syn takhle navečer chodí, dost často z něj alkohol a cigaretový kouř táhly ještě ráno, ale pokud mu to nenarušovalo jeho vlastní plány, bylo mu úplně jedno, co ve svém volném čase dělá. Fugaku byl zásadový, jen když sledoval vlastní cíle… a na tom, s kým se Sasuke stýká nebo jak zachází se svým zdravím, mu už nezáleželo.

„A jestli zkusíš zdrhnout jako minule, tak se máš na co těšit,“ pronesl větu, která by za normálních okolností vyzněla i výchovně, kdyby se v ní neskrýval podtón, kterému mohli rozumět jen oni dva. Od toho dne se změnila spousta, spousta věcí. I takové, které by ani jednoho z nich ve snu nenapadly.

 

Sasuke se měřil se svým otcem pohledem. Několik dlouhých vteřin se na sebe dívali a on se jen podivoval, kam se podělo to pouto, které mezi nimi – byť byl Fugaku vždycky poněkud přísný otec – fungovalo až do té bouračky. Kam zmizel ten muž, který ho učil jezdit na kole a spravoval mu rozbité autíčko na baterky? Byl pryč, stejně jako jeho milující matka a bratr.

Mladík se beze slova otočil. Nemělo smysl se s otcem přít nebo mu odporovat, to věděl už od dětství, ale v posledních čtyřech letech se tahle znalost prohloubila, byť to byly velmi bolestivě nabyté zkušenosti. Nechtěl k nim přidávat další, věděl, čeho je Fugaku schopný.

Vydupal zpátky do svého pokoje a s nelibostí ze sebe shodil moderně roztrhané džínsy s kovovými řetízky a tričko s výraznými nápisy. Oblékal se dle otcova vkusu samozřejmě naprosto nevhodně, ale jemu se to líbilo, vyjadřovalo to revoltu, vzdor vůči světu dospělých a od případných extrémů, jako bylo tetování nebo piercingy, Sasukeho zachránil jenom vrozený panický strach z jehel.

Mladík na sebe znovu navléknul tepláky, i když toužebně pohlédl na silné větve staré třešně, která mu příhodně rostla za okny a po níž se dalo při troše šikovnosti, která mu nescházela, tak krásně šplhat… Právě ta byla příčinou mnoha jeho útěků z domova, ale vzepření se otcově přímému zákazu by přineslo víc škody a bolesti než užitku, třebaže ho zkažený večer pěkně štval.

 

Fugaku zatím nad svou skromnou večeří potlačil i poslední záchvěvy nejistoty, které ho v takových chvílích ještě stále přepadaly. Bylo až zvrácené, jak jediný impulz dokázal zbořit veškeré zábrany, které v něm bývaly pevně zakořeněné. Jako by celý svět zašednul a už se v něm nedalo rozlišit, co je dobré a co špatné. Zůstala jen odporná pachuť, neurčitý pocit křivdy a zatracovaná touha, která jednou musela vyplout na povrch.

Hnědovlasý muž mírně zavrtěl hlavou a zvednul se od stolu, aby po sobě umyl talíř. Uvnitř byl pevně rozhodnutý, ale při odchodu z kuchyně se přeci jen vyhnul pohledu na zarámovanou fotografii, která visela na zdi a byla téměř jedinou vzpomínkou na minulost, která zde ještě zůstala. Většina ostatních fotek, suvenýrů z rodinných výletů a podobných věcí ležela naskládaná v krabicích ve sklepě, protože jejich přítomnost by jenom otevírala staré rány. Navíc… nechtěl, aby to viděli. Jakmile se Fugaku rozešel zpátky do pracovny, domem se znovu rozeznělo hlasité dunění hudby.

 

Sasuke namísto svého plánovaného výletu na párty do klubu strávil večer tak, jako většina puberťáků v jeho věku – u počítače, dílem na sociálních sítích, dílem u hraní her. Chatoval se svými spolužáky, sledoval videa z youtube a namísto pařby v divokém nočním podniku pařil tak akorát Zaklínače, to vše za chraptivých výkřiků Chestera Benningtona, jimiž se snažil přehlušit to nervózní chvění ve svém žaludku, které mělo jasnou příčinu.

Už se pomalu blížila půlnoc, když mladší Uchiha konečně vypnul obrazovku a stiskl tlačítko na přehrávači. Domem se náhle rozhostilo ohlušující ticho, které jako by mělo ještě větší sílu než ten hlasitý rockový nářez před chvílí.

Sasuke se převlékl do trenýrek a volného bavlněného trička na spaní a v koupelně si vyčistil zuby. Asi by bylo vhodné, aby se osprchoval, ale neudělal to. Nebude mu to nijak usnadňovat.

Se srdcem divoce tlukoucím v hrudi se vrátil do pokoje a po krátkém zaváhání zhasnul světlo. Někdy se to snažil oddalovat do pozdějších nočních hodin, ale čím dřív to bude mít za sebou, tím víc se bude moct vyspat. Relativně. Zalezl si do postele pod pokrývku.

 

Zanedlouho se na chodbě před mladíkovým pokojem rozezněly kroky. Nebyly hlasité a zmatené jako snad někdy v začátcích, kdy Fugaku musel posilnit svoji odvahu alkoholem a utlumit tak dotěrně dorážející svědomí. Zatímco jiní rodiče v jeho situaci by šli svému synovi popřát dobrou noc nebo se třeba i ujistit, jestli něco nepotřebuje, on do jeho pokoje vstoupil za zcela jiným účelem. Nerozsvítil stropní světlo, ale potmě došel až k nočnímu stolku u Sasukeho postele, kam položil jistý předmět a rozžhnul malou lampičku.

Jeho syn už byl zalehnutý pod dekou a otočený zády, i když oba dobře věděli, že mu Fugaku ten předstíraný spánek nevěří. A i kdyby věřil, určitě by ho to nezastavilo. Matrace se prohnula pod jeho vahou, když si přisedl vedle toho kokonu z peřin.

 

Mladší Uchiha měl oční víčka semknutá tak křečovitě, až se mu dělaly vrásky, ale teď už to nebylo jako v dětství, kdy mohl zavřít oči a všechny příšery a bubáci rázem zmizeli. Tahle bestie totiž nebyla jen dílem jeho představivosti, byla až děsivě reálná.

Začalo to asi rok po té tragické nehodě. Nebyl ještě pořádně ve věku, kdy by to mohl chápat, ale moc dobře už tenkrát věděl, že je to špatné. Bránil se, ze začátku, ale postupně s každou další takovou zkušeností jeho odpor slábl, až ho nakonec Fugaku zlomil docela, a frustraci z toho, co se sebou nechává dělat, si Sasuke vybíjel jinak. Alkoholem, cigaretami, trávou, vztahy v pochybné partě, někdy rvačkami nebo sprejerstvím. A všechno to začalo tady, tímhle dotekem, když Fugakovy prsty zajely do jeho hustých černých vlasů… za jiných okolností by to vypadalo tak otcovsky a láskyplně.

 

Ani starší z mužů nedokázal tak docela vystopovat, kdy se v něm probudil tenhle zvrácený chtíč, proti kterému by měl za všech okolností svého syna chránit. A nejen jako otec. Miloval Mikoto… Tak moc ji miloval, že když umřela, už s nikým jiným nedokázal navázat nový vztah. Celé měsíce šílel žalem a nesnesitelnou bolestí, nedokázal spát ani normálně myslet, třebaže se mu mnoho lidí – jeho bratrem, který žil na opačném konci státu, počínaje a jeho kolegy konče – snažilo pomoct… třebaže to Sasuke tehdy hlavně potřeboval oporu… nikdy se s tím nedokázal srovnat.

Všechnu tu hořkost a křivdu, která v něm po ztrátě rodiny začala narůstat, nasměroval proti svému jedinému synovi. Obvinil ho ve své hlavě, a jakmile tak dokázal zničit to pouto, které k němu jako rodič měl, už mu nic nestálo v cestě. Když si namohl najít vztah, který by uspokojil jeho potřeby a alespoň částečně z něj smyl to napětí, zařídil se jinak. Nedělal to proto, že by se mu chtěl mstít nebo ho trestat… dělal to proto, že mu nezáleželo na tom, jestli mu tím ubližuje. Protože už ho nevnímal jako svého syna.

Uchopil lem Sasukeho peřiny a pomalu ji stáhl z jeho těla. Dneska to potřeboval.

 

Sasuke už nemohl dál předstírat spánek. Neochotně otevřel oči a zachvěl se, když ho na odhalených částech těla zastudil noční chlad. Bylo to svým způsobem trochu paradoxní. Tohle byly jediné chvíle, kdy mu otec věnoval plnou pozornost, jenže takovou, o kterou Sasuke vůbec nestál. Jeho dotek byl první, který v téhle oblasti poznal, a i když od té doby načerpal mladší Uchiha už spoustu jiných zkušeností, jeho start do hrátek dospělých ho natolik ovlivnil, že následky si nesl dodnes. V mnoha ohledech.

Posadil se na posteli a vyhnul se svému otci pohledem. Ozývalo se jenom šustění lůžkovin a Sasuke ze zvyku uhnul hlavou, když hnědovlasý muž vztáhl ruku, aby se dotknul jeho tváře. Častokrát přemýšlel, co k tomu otce vede. Nebyla to láska, to ani náhodou, a pokud ano, tak ne láska k němu. Několikrát ho napadlo, jestli si tímhle zvráceným způsobem nenahrazuje Mikoto, jeho matku. V mnohém se jí fyzicky podobal, měl její oči, její rty, její drobnější postavu… Nebo to byl prostě jenom pustý chtíč, potřeba, kterou musel jednou za čas uspokojit, upustit páru? Ale proč se fixoval na něj, proč nechodil do bordelu nebo do baru jako jiní takoví muži?

 

Fugaku si nijak nevšímal toho, že ve svém synovi probouzí otázky, se kterými se jeho mladá mysl nedokázala vypořádat, a ignoroval dokonce i ten podvědomý odpor, který se zrcadlil v jeho krásných očích. Přes veškerou jeho neochotu si ho natočil tváří k sobě a dobře si prohlížel jeho pohledné rysy, jako by to nedělal už stokrát předtím. Málokdy Sasukemu projevoval nějaké něžnosti nebo na něj mluvil, dokonce i líbání u nich bylo výjimečné… většinu času ho zkrátka vnímal hlavně jako objekt svého uspokojení. Užil si s ním a odešel do své ložnice jakoby nic, jako by to, co dělal, nebylo něco, nad čím je potřeba se pozastavit, a nejinak tomu bylo i dneska.

Když se dostatečně vynadíval a jeho hrudník se začal o něco rychleji zvedat, jeho prsty sjely z mladíkovy tváře na krk a hrudník, kde uchopil tenké bavlněné tričko. Nikdy předtím by ho nenapadlo, že by ho dokázal vzrušovat sex s mužem, co víc – s jeho synem – naopak se proti homosexuálním vztahům vždy dost ostře ohrazoval, ale… tady byl. Jeho syn se bez řečí nechal obnažit.

 

Sasuke zavřel oči, když se látka černého trička svezla z jeho těla, a poslední, co ho dělilo od úplné nahoty, byly modré trenky, ačkoliv věděl, že i těch ho Fugaku brzy zbaví. Zpočátku se pokoušel se svým otcem komunikovat, připomínat mu, jak je to celé šílené, zvrácené a špatné, ale časem pochopil, že to nemá smysl. Starší Uchiha to totiž sám moc dobře věděl, problém byl v tom, že mu to bylo jedno.

Černovlasý mladík se napjal, když se k němu policejní velitel naklonil, ale jeho rty se dotkly jen jeho hrdla, Fugaku nasál vůni jeho mladého těla jako profesionální výrobce parfémů a otcovy prsty se pustily do své poutě po jeho pevné vypracované hrudi. Nedělal to pro jeho potěšení, to už věděl dávno, ale pro své vlastní. Chtěl cítit pod rukama jeho teplou měkkou pokožku, jako by si vynahrazoval dotek, který už nemohl získat od milované ženy. Mladík držel jako ovce, ale nepohnul se staršímu muži vstříc, lehounce zkřivil obličej, i když to, co zatím starší Uchiha dělal, nebylo vyloženě nepříjemné. Zatím ne. Jenže to byla teprve předzvěst toho, co pokaždé následovalo.

 

Fugaku si neuspěchaně mapoval Sasukeho tělo a vzrušoval se s každým dalším dotekem. I přes veškeré útrapy a psychické trýznění byl jeho syn krásný a přitažlivý, možná trochu hubenější, ale se znatelnými vypracovanými svaly a mužnou figurou. Jeho pokožka byla hladká a jen místy se na ní skvěly malé modřiny nebo sotva znatelné škrábance, které kupodivu mladík neměl od něj. Moc dobře věděl, že rozhodně není jediný, kdo se o něj zajímá tímhle způsobem, ale pokud si Sasuke nevodil svoje známosti domů, bylo mu to fuk.

Jeho dech se stal mělčím a rychlejším, jak jeho ruce sklouzávaly stále níž, až začaly přejíždět po tom jediném kousku oblečení, který jeho synovi ještě zbýval. Líbil se mu, když byl vzrušený a mohl se ho dotýkat v klíně, i když jen zřídka bylo jeho cílem mu dopřát vrchol.

 

Sasuke sebou škubnul a kousnul se do rtu, když otcova dlaň poprvé za dnešní večer přejela přes jeho přirození, třebaže zatím ještě přes tenkou látku spodního prádla. Jeho prvotním instinktem bylo ho odstrčit a jeho vlastní ruka sebou intuitivně cukla, ale ten pohyb nedokončil, pouze odvrátil hlavu a trochu se napjal, když ho Fugaku přes látku stiskl. Bylo strašně zvláštní, jak spolu vůbec nepromluvili. Přitom tohle nebylo něco, co by se normálně dalo přejít mlčením, a přesto krátkovlasý mladík neřekl ani slovo, když otcovy prsty zavadily o lem jeho trenýrek a autoritativním pohybem nepřipouštějícím námitky je stáhly. Nechal se jich úplně zbavit, a i přesto, kolikrát jen už ho starší Uchiha takhle viděl, měl nutkání se zakrýt. Pomáhalo mu jen tlumené světlo lampičky, v měkkém pološeru nebyl jako ve výstavní skříni.

 

Chřípí policejního velitel se chtivě rozšiřovalo, když si prohlížel svého nahého potomka v celé jeho kráse. Takhle vyhlížel skoro nevinně a nedotčeně, i když asi nic nemohlo být vzdálenější pravdě. Ani ten nejtišší hlásek jeho pokřiveného svědomí se ale nedostal ke slovu, když nechal Sasukeho položit se na záda a sám se začal zbavovat oblečení. Občas míval dny, kdy si dopřávali dlouhou a mileneckou předehru, až to skoro připomínalo normální něžné milování mezi dvěma partnery – i přes tu pachuť nedobrovolného incestu – ale dnes v noci se nic takového nekonalo.

Prsty staršího muže se možná maličko chvěly, zatímco si přetahoval přes hlavu jednoduché tričko a raději než Sasukemu do tváře se díval mezi jeho necudně roztažená stehna. Na rozdíl od něj, kterému se kalhoty v přední části už značně napínaly, nebyl mladík ani trochu vzrušený, ale i tak se mu ten výjev víc než líbil. Jeho syn zdědil jeho atributy v mnoha směrech, a i když byl ještě ve vývinu, jeho vybavení bylo více než slušné. Zvláštní… dokonce ani teď a tady o sobě nedokázal uvažovat jako o někom, koho přitahují muži – dokonce si byl jistý, že kdokoliv jiný než Sasuke by ho nevzrušoval – a stejně, jakmile ze sebe stáhnul i kalhoty a spodní prádlo, bylo jeho mužství tvrdé a dychtivé po tom zakázaném ovoci, které si mohl přivlastnit.

 

Sasuke na pár momentů zavřel oči, když na něj Fugaku nalehl. Jeho pevné mužné tělo se k němu přitisklo a on si uvědomoval, jak moc měl vždycky rád otcovo objetí, jenže tohle bylo úplně jiné. Ne že by hnědovlasý Uchiha nebyl přitažlivý. Měl teprve krátce po čtyřicítce a jeho vlasy zatím nenesly jedinou stopu stříbra, kvůli své práci se musel udržovat fyzicky ve skvělé kondici, pravidelně navštěvoval posilovnu, bazén a saunu a jeho svaly byly zocelené, pevné a vyrýsované, jeho postava by klidně mohla patřit i mnohem mladšímu muži. Ne, jeho otec byl přitažlivý chlap, v tomhle problém nebyl. Jen v tom, že… že to byl jeho otec!

Ze staršího Uchihy sálala horkost, vždycky z něj sálala horkost. Nikdy se nestalo, že by měl studené ruce nebo nohy, jako by v něm žhnulo nějaké ústřední topení, a Sasuke zadržel dech, když se proti němu otec pohnul a jeho naběhlé mužství mu přejelo ve slabinách a po břiše, jeho hedvábná špička zanechala na jeho pokožce lepkavou cestičku. Byť se za to mladík nenáviděl, jeho kolena se automaticky maličko pokrčila a jeho hrudník se po chvilce začal zvedat rychleji, dotýkal se toho Fugakova o něco mohutnějšího a Sasuke vnímal otcův teplý dech ve svém obličeji, ale nedokázal se přimět otevřít oči. Ne, bylo lepší předstírat, že ten, kdo mu tohle dělá, není ten samý člověk, který ho zplodil.

 

Starší Uchiha si náramně užíval to živočišné teplo, které chlapcovo tělo pod ním vydávalo, a chtivě se o něj otíral. Nenutil ho se na něj dívat a dokonce se ani nijak zapojovat. Stačilo mu, že povolně držel a nechal ho provádět, cokoliv ho jen napadlo. Tolik se to lišilo od těch chvil úplně ze začátku, kdy se mu Sasuke bránil a křičel, kopal ho a kousal, jen aby ho pustil a on sám musel poslední zbytečky morálky vyhánět pomocí whiskey. Teď už z toho byl téměř zažitý koloběh zvrácenosti a vzájemných výčitek, které ale ani jeden z nich nevyslovil nahlas.

Bezmyšlenkovitě se otíral nosem o mladíkův krk a nasával jeho vůni, vzrušeně mu funěl do ucha a občas mu mezi rty uniklo hučivé zasténání, které protnulo to tíživé ticho v místnosti. Ani ho nepřekvapilo, když po chvíli ucítil tvrdou bouli, která ho tlačila do břicha, i když jeho syn pod ním stále ležel ztuhle a nehybně. Dokázal dokonce vyhnat i ty myšlenky, že kdysi se podobně miloval s Mikoto. Ostatně… tohle nebyla ani láska, ani náklonnost… jen potřeba.

 

Sasuke se pokaždé proklínal za ten okamžik, kdy se mu postavil. Proklínal se za to, že jeho tělo reagovalo tak, jak reagovalo, ale nedokázal se tomu ubránit. Byl prostě plný mladých nevybouřených hormonů, a i když se pořád držel dost na to, aby staršímu Uchihovi sám nevycházel vstříc, to, jak se o něj otec otíral, ho prostě vzrušilo. Byl to ostatně sám Fugaku, kdo ho tímto způsobem nedobrovolně naučil, že sex s mužem může být stejně tak uspokojivý jako s ženou, i když… jen v určitých situacích. A pak jako obvykle přišla ta chvíle, kdy se i z jeho hrdla vydralo tiché zasténání. Otcovo pevné tělo po něm zvráceně klouzalo a on cítil jeho rty, jak se laskají s pokožkou jeho hrdla a ramen, vnímal Fugakův horký přerývaný dech a jeho vlastní pták byl tvrdý a dychtivý…

Možná že kdyby to celé zůstalo jenom u tohohle, nevadilo by to Sasukemu tolik. Jistě, bylo by to i tak nemyslitelně zvrácené a perverzní a špatné a nezákonné, ale… asi by to překousnul snáz. Jenže u tohohle to neskončilo, nikdy to nezašlo jenom sem.

Jeho otec se znenáhlu odtáhl kousek od něj a Sasukemu se zahoupal žaludek, když se posunul tak, aby na něm obkročmo klečel, na jeho hrudi. Shlížel na něj svrchu a jeho drsná mužná ruka zajela do jeho rozkroku. Věděl, co po něm chce.

 

Fugaku netrpělivě oddechoval a jeho vlhce se lesknoucí mužství se toužebně pnulo do výše přímo před Sasukeho obličejem. Necítil před ním žádný stud, jako by správně měl. Jediné, co potřeboval, bylo na chvíli ze sebe setřást tu svíravou námahu a napětí, které cítil skoro neustále, a k tomu mu mohl posloužit víc než dobře. Několik chvil čekal, jestli se mladík odhodlá sám, ale očividně měl dnes vzdorovitou. Určitě kvůli tomu tahu, který mu překazil. Volnou rukou sevřel Sasukeho bradu a tentokrát ho nenechal ucuknout, zatímco mu nuceně rozevřel čelist a vtlačil mu vlastní naběhlý žalud mezi rty.

 

Sasuke jako obvykle zauvažoval nad tím, jak snadné by bylo ho kousnout. Však to také párkrát udělal, trvalo dlouho, než si ho Fugaku vycvičil natolik, aby při téhle praktice nepřišel o to nejcennější, ale… neodvážil se. Prostě se neodvážil ze strachu, co by jinak mohlo následovat.

S odporem ho tedy začal cucat a dráždit jazykem, přejížděl po spodní straně jeho vlhké špičky a laskal uzdičku, chvilku ho takto stimuloval, dokud se mu nezdálo, že otcův penis ztvrdnul ještě víc, a potom Fugaku se slastným zasyknutím zajel hlouběji do jeho pusy. Byl to pěkný kousek, v tomhle ohledu se starší Uchiha rozhodně neměl za co stydět.

 

Hnědovlasý muž spokojeně přivíral oči, a jakmile se jeho nedobrovolný milenec začal snažit sám od sebe, už mu nemusel násilím otevírat ústa. Raději se volnou rukou zapřel o zeď za čelem Sasukeho postele a začal neuspěchaně přirážet do té horké zneužívané pusinky, která mu uměla dělat tak neuvěřitelně dobře. Nic na tom nedokázal změnit ani fakt, že k tomu svého syna nutil a každým svým oplzlým dotekem se dopouštěl odporného zločinu, před kterým se zapřísahal lidi chránit… na to byla ta slast až příliš silná a Sasukeho ústa horká.

 

Fugakovo mužství zajíždělo Sasukemu panovačně do úst, až se jeho tvářička pokaždé lehce vyboulila, a když pak starší Uchiha změnil úhel, mladíkovy oči mírně zaslzely, když se mu macatý žalud podíval až do krku, nutil se zhluboka dýchat nosem, až trochu legračně funěl, ale byl to způsob, jak se nezačít dusit a kašlat. Přivíral ty svoje temné tůňky a nechával si vyšukávat pusinku, otcovo ztopoření se celé lesklo jeho slinami a jeho kulky mu pleskaly o bradu, pánev staršího muže sebou cukala pořád naléhavěji, jeho pohyby se zrychlily a steny prohloubily a Sasuke trochu protestně skuhral, jak mu jeho penis klouzal hluboko do hrdla pořád neurvaleji.

 

Policejní velitel se nijak neohlížel na mladíkovo nepohodlí a sobecky si odbýval své, až se každá jeho buňka tetelila tím zvráceným blahem, které se mu dostávalo. Ignoroval dokonce i ty chrčivé bublavé zvuky, které zaslechnul pokaždé, když svým ptákem zajel příliš hluboko a Sasukeho přidusil, až bylo obdivuhodné, že ho syn ani jednou nekousnul. Měl ho vycvičeného jako poslušného psa.

Chvilku před tím, než si ale dopřál báječného vrcholu, Fugakovy pohyby ustaly a jeho oslintané přirození vyklouzlo z té vlhké jeskyňky. Shlédnul dolů a rychle oddechoval, jak se snažil vstřebat tu prožitou slast.

„Jak je to dlouho, co tě někdo píchal?“ zeptal se skoro nezúčastněným hlasem na naprosto neslýchanou otázku, zatímco prsty začal rozmazávat vlastní preejakulát a sliny, které Sasukemu stékaly po bradě. Chtěl to vědět z čistě praktických důvodů… jestli pokročit dál nebo se nezaobírat zdlouhavou přípravou a dokončit to takhle. Upřímně doufal v to první.

 

Sasuke svému otci zadýchaně opětoval pohled. Ve tváři byl poněkud zrudlý a jeho oči slzely, ale nebyl to pohled toho smutného ublíženého štěňátka jako kdysi. Třebaže hluboko v jeho černých oceánských duhovkách byla skrytá výčitka, nevyslovil ji nahlas. Neškemral, neprosil, jeho pohled byl… tak podivným oxymóronem vzdoru a rezignace. Jako by nenáviděl, co mu otec dělá, ale přesto se nevzepřel, nezačal se s ním prát, dokonce se ho ani nepokusil odstrčit. Věděl, že je to zbytečné.

„Tři neděle,“ odpověděl neochotně a jeho obličej se znovu zkřivil, když Fugakův ukazováček zajel obscénně mezi jeho rty a chvilku zvrhle rejdil v jeho puse, než ucuknul hlavou. „Mám průjem,“ zavrčel následně nepřesvědčivou lež, jen tak z principu, už dlouho to na jeho otce nezabíralo. Skočil mu na to asi dvakrát, ze začátku, než si to sám pokazil tím, že začal tuhle výmluvu používat až příliš často. Bylo příliš průhledné trpět střevními potížemi každý měsíc, což byla průměrně tak doba, kdy k tomuhle Fugaku přistoupil… ale někdy i víckrát.

 

„A určitě tak vážný, žes chtěl vyrazit do nějakýho pajzlu, kde bys strávil celou dobu na hajzlu, co?“ zavrčel starší Uchiha popuzeně a stáhnul se. Tři týdny byla dlouhá doba a normálně by si asi nechal radši vykouřit, než aby se musel zdržovat s jeho roztahováním… ale za to lhaní mu to spočítá. Sednul si na paty a hrubě svého syna přetočil na břicho, aby měl přístup k těm zakázaným místečkům, které poprvé objevil až s ním. Se svou ženou tenhle druh sexu nikdy neprovozoval, ale velmi brzy zjistil, jaké potěšení mu mladíkova prdelka může poskytnout. Ani mu nevadilo, že se o ní musí dělit s někým dalším, alespoň byl Sasuke zvyklý.