Kakuzu a Sasuke se probojovali z hořícího Nordstonu, který byl napaden elinionskými vojáky. Oba psance čeká předlouhá cesta na jih do slunného Tänöwillu, Sasukeho domova. Jenže cesta na jih je plná nebezpečí a nástrah nejen v podobě kruté severské divočiny a lapků, ale i v podobě pronásledovatelů, kteří můžou oběma dýchat na záda. Raikage rozhodně nemá v úmyslu nechat si utéct svůj nejcennější triumf a Hidan se své kořisti také lehce nevzdává. Ke všemu situaci komplikují city - dokáže vůbec Kakuzu, nenáviděný seveřan, získat Sasukeho důvěru a veskrze i srdce, o které stojí? Z útěku se stává boj o holý život i o budoucnost obou mužů.

 

 

Ztemnělým lesem se nesl dusot koní. Kdesi v dálce, na konci pěšiny, kterou právě uháněli dva jezdci, žhnulo ohnivé peklo. Město, které právě oba muži opustili, bylo v plamenech a do noci se ozýval nářek, výkřiky a zvonění oceli. Nordstone, hlavní město království Winterholdu, podléhalo náporu žoldnéřů ze západu. Osud celého severu se zdál viset na vlásku.

To ale teď nebyl ten hlavní problém, kteří oba jezdci museli řešit, byť pro jednoho z nich byl Nordstone po celá léta domovem. Byl to statný seveřan Kakuzu s polodlouhými hnědými vlasy, jehož přirozenou mohutnost umocňovala železná zbroj a kožešinový plášť královské gardy. Jeho obličej se zdál jako vytesán z tvrdé severské žuly, věčně zamračený s bezúsměvnými ústy. Oči, které připomínaly mechové studně, se ohlížely po druhém muži, jenž se zdál pro velkého válečného oře příliš malý.

Sasuke Uchiha, drobný mladík s vlasy barvy havraních křídel a neobvykle velkýma černýma očima laně, následoval vojáka s podivně bolestně zkřiveným obličejem. Byl to velice pohledný muž, s aristokratickými rysy a plnými rty, ale momentálně vypadal velice nezdravě, s pobledlými a mírně propadlými tvářemi a kruhy pod očima. Na sobě měl kromě teplého kožešinového pláště černé kalhoty, které na levém stehně prosakovaly krví, a jen lehkou jižanskou koženou zbroj se znakem královského rodu Tänöwillu. Ne jen tak náhodou, mladík byl důležitou součástí jižanského dvora. Byl to tänöwillský princ.

Oba muži jen tak tak unikli z dobývaného města a popravdě i teď to měli docela nahnuté, jak si Sasuke uvědomil, když kolem jeho boku prosvištěl nepřátelský šíp. Bylo navýsost jasné, že neprojeli bez povšimnutí a za jejich zády se ozval dusot koní. "Pronásledují nás!" křikl mladík dopředu na hnědovlasého gardistu, ale to už kolem nich proletěl další šíp.

.

"Málem bych si nevšim," zavrčel Kakuzu a ohlédl se, tři jezdci. Elinion byl proslulý svou jízdou, tak jako sever svými berserky a jih tancem s oštěpem. Zápaďané uměl střílet za jízdy a hned tak někdo se jim v tomhle umění nevyrovnal. Jestli něco neudělají, tak z nich bude jehelníček. Co on, on měl kroužkovou zbroj, která ho částečně chránila, ale Sasuke byl jako terč a koně jakbysmet. Stačila by jedna rána ho hopkajícího zadku a byl by ho shodil. Prudce otočil koně okolo stromů a vyrazil proti jezdcům. V plné rychlosti se střetli, až je to vyhodilo se sedel. Seveřan měl pocit, že zase letí, ale přistání bylo tentokrát o hodně tvrdší.

.

"Kakuzu!" vyjekl Sasuke a trhnutím za otěže zastavil koně. Nemohl dovolit, aby bojoval proti třem mužům najednou, tím spíš, že vypadal po pádu v kroužkové zbroji značně otřeseně. Prudce sesedl z udýchaného koně a tasil meč. Ihned zaklel bolestí, sakra, kvůli té ráně na stehně kulhal teď ještě víc než předtím. Zatracení vojáci. A zatracený Hidan. Kápě se mu už dávno zase svezla z hlavy. Lučištník naštěstí zatím dosud nevstal, zato dva zbylí muži už se zmátožili na nohy a vyrazili teď proti Kakuzovi se svými meči. "Jste takoví zbabělci, že musíte jít dva na jednoho?!" křikl na ně Sasuke a vojáci se po něm otočili. Jeden z nich si všiml znaku na jeho prsou.

"Není to ten jižan, co ho seveřané zajali před půl rokem?" podivil se.

"Určitě jo. Poznávám jižanskou zbroj. A ten královský znak. Mohli bysme ho přivést královně, dobude sever a tohle škvrně vymění za sňatek s Uchihou. Dvě mouchy jednou ranou," navrhl rozjařeně druhý.

.

Seveřan se zmátožil na nohy a radši nezkoumal, co ho kde bolí. Tím pádem ho bolelo úplně všechno! Přilbici ztratil někde na zemi a zle se na muže zamračil. "Bastardi, nechte nás projet a možná ušetřím vaše životy," zavrčel, když tasil meč a snažil se získat bývalou rovnováhu.

"Hahaha, teď když víme, co před námi leží za poklad, tak si ho vezmeme i přes tvoje výhružky, seveřane. Jsme tři a vy jste jenom dva, pokud sis nevšiml. Vzdejte se a my možná ušetříme vaše životy," nabídl jim jeden z vojáků, ač tón jeho hlasu říkal, že je jasné, koho ušetří.

"Nasrat, zhebnete tu všichni," zavrčel Kakuzu nevrle a vrhl se na nejbližšího muže.

.

Sasuke následoval jeho příkladu. Lučištník už se také postavil na nohy, ale bylo jasné, že rozložitého a opancéřovaného seveřana považují Elinioňané za větší hrozbu, protože se na něj sesypali dva, zatímco ten třetí zkřížil zbraň s ním.

"Vzdejte se, princi, a nic se vám nestane. Královna nemá s Tänöwillem spory, bude s vámi zacházeno se všemi poctami a dostanete se domů," podsouval mu voják, zatímco jejich meče řinčely o sebe.

Mladý Uchiha křivil tvář bolestí. Nebyl tak rychlý a mrštný jako obvykle, a když přenesl váhu na levou nohu, pokaždé zavrávoral. Zalitoval, že nemá v ruce oštěp, jen meč. "Takových slibů už jsem slyšel tucty," odtušil směrem k žoldnéři a zaútočil na jeho nekrytý bok.

.

Kakuzu se musel ohánět o dost víc než Sasuke, jak proti němu stáli dva a doráželi na něj jak rozdivočelá vosa žihadlem. Musí to ukončit rychle. Ocel o sebe třeskala a dokázal akorát lučištníkovi vyrobit hezký šrám na hrudi. Byl na něj dost mrštný a on byl chráněný, ale pomalý. "Zdechni," zakřičel na muže ve zbroji, když se mu podařilo utnout mu ruku v zápěstí díky jeho chybě. Neměl na nic čas a modlil se ke všem bohům, aby stáli při nich a hlavně při Sasukem. Kdyby ho zabili, tak by všechna práce přišla vniveč a on… teď není čas na filozofování. Rázně utnul muži hlavu, až ho to celého ocáklo krví a ten zasraný lučištník využil příležitosti a zasáhl ho ostřím do obličeje.

.

Černovlásek neměl ani čas sledovat, jak si vede Kakuzu, měl se svým soupeřem sám co dělat. Vypadalo to, že zápaďan si s ním nejprve jen tak pohrával, bylo očividné, že ho nechce zranit - mrtvý by jim nebyl dobrý k ničemu. Ale poté, co Sasuke našel hrotem svého meče skulinu v jeho zbroji, se cizí voják naštval a jejich boj se stal mnohem lítější.

"Ty otravný pískle, okamžitě se mi vzdej, nebo tě královně předvedu s nějakou chybějící částí těla!" vyhrožoval mu elinionský muž.

"Je mi líto, mám trochu naspěch a nemám čas na žádné diplomatické návštěvy," odsekl Sasuke a sekl mečem po svém soupeři, až mu na hrudním plátu vyrobil dlouhou rýhu.

Měsíc vykoukl zpoza mraků a voják v bledém světle uviděl lesklou skvrnu na princově stehně. Na tmavé látce a takhle v noci se krev zdála černá, přesto ji neomylně poznal. "Tak to tě tam budeme muset dotáhnout na provaze za koněm," ušklíbl se a přiskočil k mladíkovi blíž. Zaútočil na něj a počkal, dokud s ním Sasuke v obraně nezaklesne meč, načež ho podle kopnul do zraněné nohy.

Mladý Uchiha vykřikl a automaticky podklesl v kolenou. Měl aspoň ještě dost mrštnosti na to, aby se vzápětí odkulil stranou, když po něm zápaďan sekl. Stehnem mu však projížděla silná bolest, nemohl vstát a Elinioňan se blížil. Zvedl nad sebe meč v obraně a ocel znovu zařinčela. V zoufalství zašmátral kolem sebe a prsty jeho levé ruky nahmataly zapomenutý toulec šípů toho jejich lučištníka. Vymrštil se jako kobra a zarazil šíp do skulinky v žoldákově zbroji, hluboko do jeho vnitřností.

Muž zařval a pustil svůj meč. Obě ruce mu sjely k dříku, který skoro až po opeřenou část vězel v jeho břiše. Skácel se na zmrzlou špinavou zem a sténal.

.

Oko seveřana se zalilo krví a muž na něj přestal vidět. "Ty zasraný pytle sraček!" zařval Kakuzu podrážděně, jak v něm krev a bolest zvyšovala bojovnost a krvežíznivost. "Přísahám, že tě vykuchám jako podělanou rybu!" Mátlo ho, že je na jednu stranu oslepen, a Elinioňan toho využíval a snažil se útočit ze slepého úhlu.

"Co si myslíš, ty růžolící zbabělče, ty lisovači postelí, ty lamači koňských hřbetů, ty obrovská horo masa! Že vyhraješ? Jestli jsi nechtěl zdechnout, tak jsi měl zůstat doma ležet v posteli!" Zasraní seveřané byli tuzí jako maso ze starého kance a stejně tak nechutní. Oba jeho spolubojovníci byli už mimo, když přetáhl seveřana lukem po hlavě. Byl na něj pomalý. On ještě pěkně čerstvý ze zálohy na něj mohl dorážet jako komár a pít mu krev. Zabije ho a jako vítěz si vezme jižanského prince s sebou. Kapitán ho jistě odmění.

Kakuzu zavrávoral a ztěžka se opřel o strom, který stál za ním. Rána, která ho měla zabít, sklouzla po kroužkové zbroji a pohmoždila tkáně pod nimi. Třebaže byl pomalejší, tak měl větší výdrž. Nemínil umřít v lese kousek od bran města, které s velkými obtížemi opustili. Vyrazil proti muži a strhl ho na zem. Na okamžik se dvě těla proměnila v chumel chrasticí ocele a ostří dýky, o kterou se začali přetahovat. Seveřan považoval západ za stejně změkčilý jako jih, ale muž byl ze severského těsta. Odolný a silný.

Přetahovali se a skoro to vypadalo, že voják z Elinionu vyhraje. Tyčil se nad znehybněnou horou ocele a tlačil ostří k obnaženému hrdlu. "Chcípni, zasraná svině," vrčel muž na Kakuza.

.

Když se zápaďan, kterému Sasuke prohnal břicho šípem, konečně na zemi přestal svíjet a kvílet, mohl se Uchiha soustředit i na Kakuzův boj. Vypadalo to, že má před sebou pěkně tvrdého soupeře, Elinion vůbec nebyl tak slabý, jak se povídalo v ostatních královstvích. Sasuke viděl krev, která zakrývala Kakuzovi polovinu obličeje, a zaváhal. Na okamžik ho napadlo, že by prostě vzal koně a ujel. Z města už ho hnědovlasý gardista vyvedl, na jih se teď přece dokáže dostat i sám a proti Kakuzovi ostatně teď už nestojí přesila jako předtím. Navíc mu jeho pohnutky byly pořád záhadou, kdo ví, co s ním má ve skutečnosti v plánu, jak může věřit seveřanovi? Mladý princ se pohnul, aby vstal, ale nohou mu projela bolest, až se musel kousnout do rtu. Sakra, zkurvený Elinioňan! Kakuzův boj mezitím vrcholil a pro gardistu to nevypadalo ani trochu dobře. Do háje! Jestli se nepostaví na nohy, tak nejen že nikam neujede, ale navíc ho ten třetí voják zcela jistě zajme. "Kakuzu!" sklouzl mu ze rtů výkřik, ani nevěděl, co si od toho vlastně sliboval.

.

Kakuzu měl co dělat, aby si udržel ostří od těla. Muž na něj tlačil celou vahou. Vsadil všechno na jednu kartu. Povolil sevření jedné ruky a prsty mu zaútočil na obličej. Elinioňan zařval bolestí, jak mu vtlačil prsty do očí a povolil. To byla jeho šance. Vyrval mu dýku z ruky a vbodl mu ji do krku. Znovu ho smáčel horký déšť. Znechuceně shodil cukající mrtvolu vedle sebe a podíval se okolo. S úlevou zaznamenal, že Sasuke žije a útočníci jsou u svých bohů. Cítil se, jako kdyby právě zabil čtyřicet vojáků a ne dva. Tak rád by si tu na chvíli odpočinul, ale nesmějí zastavovat, dokud nebudou daleko odsud. Zmoženě vstal a sundal si rukavici. Musí si osahat, co mu to ten parchant vyrobil na čele. Brázda snad až na kost, krev z něho tekla jak z prasete, ale nebyla to rána, na kterou by umřel. Doploužil se k princi. "Jsi celej?"

.

"J-jo," zamumlal Sasuke a znovu se pokusil vyškrábat na nohy. Dlaní skryl bolestné zasténání, ale nakonec se stejně musel neochotně chopit Kakuzovy nabízené ruky, aby se jakž takž postavil. Na levou nohu nemohl moc přenášet váhu. Sebrali svoje zbraně a mladý Uchiha s Kakuzovou pomocí doklopýtal ke svému koni. "Neměli bysme si vzít i ty jejich?" nadhodil a cuknul hlavou k zvířatům, na kterých je zápaďané pronásledovali. Bylo by dobré mít nějaké koně v záloze, kdyby ti jejich nevydrželi jízdu nebo se unavili. Na druhou stranu, přitahovali by víc pozornosti a možná by je to trochu zpomalovalo. Zadíval se na svého hnědovlasého strážce, který s obličejem zalitým krví vypadal ve světle měsíce mimořádně děsivě. "Doufám, žes vzal nějaký obvazy, takhle tě nemůžu nechat," hlesl tiše, a aby to nevyznělo, že má o seveřana strach, rychle dodal: "Jsi takhle ještě ošklivější než dřív, to by nešlo."

.

"Trdlo," odfrkl si Kakuzu a vytknul mladíkovi drobný pohlavek. "Padáme odsud, kdyby ty tři šel někdo hledat, ale ještě jednu věc musím udělat." Došel k lučištníkovi a pracně z něho stáhl tmavý kabátec. Sice byl od krve, ale celkem se to ztrácelo. Nabídl svršek princi. "Natáhni si to přes zbroj. Nebudu riskovat, že po tobě zase někdo půjde, když uvidí uchihovský znak." Oba dva byli jako jednohubky a on potřeboval co nejvíc splynout se severem.

.

Sasuke si odepnul plášť, aby se mohl obléct do ukradeného svršku a umiňoval si, že jej při té nejbližší příležitosti musí vyprat. I když zápaďané nebyli takové mohutné obludy jako seveřané, stejně mu byl kabátec trochu velký. "Vypadám v tom směšně," zabručel nenadšeně, ale přesto si přes sebe znovu přehodil kožešinový plášť a Kakuzu plácl jeho koně po zadku. Alespoň mu přes tolik vrstev látky nebude taková zima, v průsmyku pořád ještě ležel sníh.

.

"Možná směšně, ale vypadáš jako každý druhý a ne jako Uchiha." Přesto, kdo by se dobře podíval, tak by odhalil, že nejsou jen obyčejní cestující. On měl plášť královské gardy, hodně dobrou zbroj a jejich koně taky dávali znát, že nejsou jen tak obyčejné herky. Musí si dát pozor na to, koho potkají. Nejlépe bude, když se vyhnout všem cestám a pojedou krajinou na jih. Kakuzu se ještě vrátil k muži a obral ho i o světlou halenu. Na obvazy víc než dobré. Chvíli musel hledat helmici, která se mu zakutálela za strom. Nenadšeně si ji uvázal k sedlu. Na hlavu by se mu jenom přilepila. Koukl na mladíka, který stále nerozhodně postával u koně a s povzdechem mu šel pomoct nahoru.

.

"Ehm… díky," zamumlal černovlasý mladík, když mu Kakuzu nastavil ruce. Zaskřípal zuby, když znovu dosedl na koňský hřbet a jediným zadostiučiněním pro něj bylo pomyšlení na Hidanův výraz, až se vrátí do své ložnice a najde tam v posteli jen Sasoriho. Pokud ovšem seveřané vyhrají, což ostatně nebylo tak jisté. Stejně ho štvalo, že mu Kakuzu nedovolil si to s ním vyřídit, měl by konečně pokoj, osvobodil by se od něj. Počkal, dokud i Kakuzu nevysedne na svého oře, a potom zvíře pobídl k jízdě. Stehnem mu zase projelo bodnutí bolesti, až se rozední, bude se na to muset podívat. Jen doufal, že to nebude na šití, protože od Kakuza by se šít rozhodně nenechal, ten by v těch svých prstech sotva udržel jehlu.

~~~

Ujížděli pryč celou noc, ač je žádný jezdec nesledoval. Za ranního kuropění, když slunce začínalo olizovat vrcholky bílých hor, sesedli u dravě poskakujícího potůčku, aby napojili koně a trochu si oddechli. V létě jistě malebné zákoutí, i teď s přicházejícím jarem mělo tohle místo jisté kouzlo. Holé větve listnáčů a statné kmeny jehličnanů pod svými korunami schovávali tohle místo. Voda poskakovala mezi kameny a suchým listím. Okolí pokrýval tající sníh.

"Odpočineme si a ošetříme zranění," pronesl unaveně Kakuzu a pomohl princi ze sedla dolů. Celá noc si na nich i na koních vybrala svou daň a potřebovali si na chvíli oddechnout jako sůl.

.

Navzdory typickému rannímu mrazu panujícímu v téhle části severu ještě i teď měl Sasuke dojem, že ho tělo neobvykle pálí. Pocházel z jižních zemí, kde po většinu roku sálalo horké slunce, a i když po půl roce stráveném ve Winterholdu byl na zimu mnohem uvyklejší, než když do severského království přišel, pořád byl mnohem náchylnější k horečce než otužilí domorodci, tím spíš po celonoční jízdě studenou krajinou.

Chytil se Kakuzovy nabízené ruky, ale i když se mu podařilo přehodit zraněnou nohu přes sedlo, místo hladkého sesednutí se spíš zhroutil do gardistovy náruče. "Promiň," zamumlal vyčerpaně suchými rty.

.

Seveřan pomohl mladíkovi k plochému kameni, na který ho usadil. Musí se mu podívat na tu ránu. "Sundej si kalhoty," vybídl ho, zatímco z ukradené režné haleny nožem dělal pruhy plátna, které použije jako provizorní obvaz. Naložil na koně vše potřebné k přežití, ale na léčebné pomůcky moc nemyslel. Sám namočil plátno v ledové vodě a snažil se si otřít krev z obličeje. Měl od té rány zakapaný celý hrudník a člověk by skoro věřil, že rozpáral medvěmorda a vlezl si do jeho útrob, aby neumrzl, podle tradované pověry, jak se uchránit před umrznutím.

.

Mladý Uchiha zaváhal. Jižané byli proslulí svou poněkud benevolentní morálkou a umění rozkoše se cenilo bezmála stejně jako umění boje, nehledě už na uvolněný přístup ohledně hrátek se stejným pohlavím. Nejmladší z členů královské rodiny se také do jisté doby rád oddával slastem se svým vyvoleným, rytířem Yamatem Tenzou, ale dřív, než stačil tomuto učiteli s mečem darovat svou první zkušenost se sexem mezi muži, vzal si ji násilím bastard severského krále. Během jeho věznění v Kamenné pevnosti, hlavním sídle královského rodu Winterholdu, ho Hidan pravidelně znásilňoval a byly to právě tyhle surové zkušenosti, které proměnily jeho hrdou a nezlomnou povahu ve strach, zoufalství a odpor k fyzickému sblížení. Byl to Hidan, kdo mohl za jeho nynější vzhled, včetně velkého množství modřin a řezných ran ve všech stádiích hojení, když jeho krev pokaždé obětovával svému krvelačnému bohu Jashinovi.

Ostatně ho Kakuzu při útěku zachránil přímo bastardovi z postele, původně nahého a svázaného, a jisté Sasukeho intimní části byly dosud od drsného znásilnění zanícené a bolestivé, nehledě na to, že byl ke svému odporu pořád ještě plný Hidanova semene.

"Ale… otoč se," hlesl nakonec princ rozpačitě na Kakuzovu výzvu.

.

Muž ve zbroji s podivem zvedl obočí vzhůru. "Jako vážně? Po tom všem, co jsem viděl v pevnosti, se mám otáčet?" pronesl s absolutní nevěřícností od potůčku, kde smýval krev z obličeje. On sám prince viděl nahého mnohokrát. Většinou to bylo tehdy, když se nedobrovolně účastnil Hidanových orgií, kde viděl prince ve stavu, v jakém by nechtěl být viděn žádný muž. Přemoženého a przněného. Znovu vymáchal plátno ve vodě, zbarvila se lehkým nachem a ten se hned ztratil v proudu.

.

Černovlasý mladík se začervenal. Kakuzu byl jeho osobní strážce od doby, co se dostal do severského zajetí. Trávil s ním bezmála každou minutu, ať už během náročného pochodu do Nordstonu, hlavního města Winterholdu, nebo v samotné Kamenné pevnosti. Jeho úkolem bylo střežit každý jeho pohyb, aby neutekl, a zároveň ho chránit před případnou újmou… v čemž, jak se později ukázalo, poněkud selhal. Když Hidan zlomil jižanského prince tím, že mu veřejně natrhl zadek před očima celé královské gardy, byl Kakuzu ze svého místa odvolán a poslední měsíc se s ním Sasuke viděl jen velmi sporadicky.

"Jo," zahučel princ s odvráceným pohledem, "jaksi jsi mi v tom vaku zapomněl přinést spodní prádlo."

.

"Spodní prádlo je pro zhýčkané slečinky, buď rád, že jsem ti vzal kalhoty," zavrčel popuzeně seveřan. Ještě mu bude vytknuto, že na něco zapomněl. On, který myslel na všechno, aby přežili až na jih. "Navíc dole nemáš o nic moc jiného než já, takže se nemáš za co stydět." Stud mu už příliš neříkal. Vojáci se hromadně koupali, saunovali, převlékali. Na stud v kasárnách nebylo místo. Občas v různých knajpách nebylo ničím divným, když si to některý z hochů rozdal s děvkou přímo v lokále. Neměl však už energii na přehadování a odvrátil se.

.

Sasuke ještě chvíli vyčkával, jestli opravdu zůstane Kakuzu otočený, než rozvázal tkanici svých kalhot a stáhl je přes úzké boky. Do těla se mu okamžitě zakousl chlad a roztřásl ho, musel se ale konečně podívat na tu ránu. Měla asi čtyři centimetry, tak jako šířka meče, který ho zranil. Nešla až ke kosti, přesto byla minimálně jeden palec hluboká a vyžádala by si nějaký ten steh. Celé stehno měl lepkavé sraženou krví a rána se dosud nezatáhla kvůli neustálému pohybu, který musel vykonávat. Její okraje byly začervenalé a bolestivé na omak. Mladý Uchiha se se zasyknutím natáhl pro kus namočeného plátna.

.

Kakuzu se věnoval sám sobě a svému dlouhému šrámu ne čele. Měl dojem, že by tam mohl mít nejmíň dvacet stehů a hluboké to bylo určitě jako nejhlubší rokle. Sakra, nechat se tak hloupě zasáhnout. Vzal si jeden z vyrobených obvazů a ovázal si ránu na čele. Bílá se rychle měnila na červenou. Omýváním se znovu rozkrvácela. Navíc to bolelo jako prase! Byl z toho celý mrzutý a nabručený. Nejenom, že se po těle necítil nejlíp. Po boji a útěku byl vyčerpaný, ale ještě zranění na tak blbém místě ho vůbec netěšilo.

.

Mladý Uchiha opatrně čistil ránu studenou vodou. Hryzal se přitom do rtu a nakonec si musel zakrývat dlaní pusu, aby ani jednou nezaskučel. Po Kakuzově vzoru barvil vodu v potůčku do ruda a doufal, že její ledovost alespoň zpomalí tok krve a vyžene horkost z rány. Snad se to zatáhne i bez šití, v nic jiného mu nezbývalo doufat. S navlhčenými pruhy plátna zaváhal. Byla tady ještě jedna věc, které se chtěl mermomocí zbavit. Nenadšeně si změřil potůček, na němž ještě místy u břehů byly znát drobné ledové krusty. "Kakuzu… jdi pryč," prohodil rozpačitě k hnědovlasému gardistovi.

.

Tak tohle už předčilo všechna Kakuzova očekávání. V jeho vizi mu div Sasuke nelíbal ruce, že ho vytáhl z Hidanova pekla. Místo toho se od něho dočkal akorát výhružek, nespokojenosti a teď ho ještě vyhání. Jako vážně?! Postavil se a chladně si mladíka změřil, než uraženě odešel obstarat koně. V duchu ho sžírala nerozhodnost, jestli udělal nakonec dobře, když Sasukeho zachránil. Zatím se mu nedostalo ani špetky vděku.

.

Sasuke provázel obezřetným pohledem Kakuzova vzdalující se záda, než se dobelhal ještě víc k tekoucí vodě a ponořil do ní ruku. Zaúpěl bolestí, když zavítal prsty mezi své půlky, celonoční jízda na koni byla hotovou mukou pro jeho vyšukaný zadek, anální otvor byl zanícený bezmála stejně jako rána na noze. S tváří zkřivenou odporem ze sebe mladík vymýval nechutnou Hidanovu přítomnost. Hrozně by potřeboval heřmánkovou mastičku.

.

Kakuzu by musel být na desítky metrů daleko, aby nezahlédl mezi stromy, co Sasuke u potoka dělá. Hidan si ho zřejmě tvrdě vzal předtím, než šel do bitvy. Však se taky princ útrpně tvářil, když seděl v sedle. Nic naplat, nemohl mu pod zadek přivázat polštář, byli na útěku a ne na vycházce pro šlechtičny. Když to tak vzal, bylo to naposledy, co si to musel vytrpět. Teď, jak doufal, zažijí lepší dny.

.

Černovlasý jižan dokončil očistu a pruhy plátna si ovázal zraněnou nohu, než si s úlevou natáhl kalhoty. I když mu zuby cvakaly zimou, obličej měl rozpálený tak, že si ho musel alespoň trošku pocákat vodou. Hlavu měl při teplotě podivně lehkou a oči se mu horečnatě leskly, ale byl schopen sám dokulhat zpátky ke koním. Dírou, kterou mu na stehně v kalhotách zanechal nepřátelský meč, mu profukoval chladný vítr.

.

Vypadali jeden lepší jak druhý. Ovázaná hlava, unavený nabručený pohled a zraněný mladík v horečkách. Dvojice na útěku k pohledání. Kakuzu si byl vědom, že by měli pádit pořad na jih, dokud se nedostanou k Zemi nikoho, která rozdělovala severní země od jižních a kde putovaly magické síly a odebíraly neopatrným poutníkům život lusknutím prstů. Ani na jihu je nemusí čekat poklidná cesta, to až v hlavním městě Tänöwillu si budou moct v klidu vydechnout. Do té doby budou psanci obou zemí. Seveřan chytil mladíka za bradu a natočil jeho tvář ke světlu. Nespokojeně zavrčel něco o choulostivých jižanech a šel rozdělávat celtu, aby se mohli krátce prospat.

.

Sasuke popleskal svého koně po krku, a přestože by se nejraději zhroutil do sněhu, schoulil se do klubíčka a usnul, popošel o něco dál do lesa, aby se pokusil nasbírat nějaké suché dřevo na oheň. Bylo to samozřejmě trochu riskantní - kdyby někdo zahlédl kouř, mohl by je snadno odhalit. Kdo ví, jestli je pronásledují, to záleželo na tom, zda Winterhold dokázal odrazit nápor armády Elinionu. Pokud ano, tak Raikage určitě už zjistil, že jeho cenný zajatec zmizel. Docela by rád viděl Hidanův výraz, když ve svém loži našel jenom Sasoriho. Za předpokladu, že toho hajzla nezabili v bitvě, ale v takové štěstí by asi nemohl doufat. I když na druhou stranu… Sasuke by dal téměř cokoliv za možnost zabít Hidana sám, pomstít se mu za všechna příkoří, která musel vytrpět… Při svém sbírání se v chmurném zamyšlení stále více vzdaloval od místa jejich provizorního tábořiště.

.

Kakuzu se věnoval přípravě ležení a nevěnoval mladíkovi pozornost, než si všiml, že neslyší jeho kroky. Rozhlédl se okolo, ale mezi jiskřivým sněhem a tmavými kmeny stromů neviděl nic. Od pusy se mu v ranním mrazíku valily bílé obláčky páry, když zavolal: "Sasuke?" Zkusil to ještě jednou, ale bez odezvy. Ještě ho teď ztratí, nebo ho něco sežere. Rychle obhlédl tábořiště a našel kroky různě se motající okolo a mířily čím dál víc do hloubi lesa. Po chvíli našel mladíka, který ho zřejmě vůbec neslyšel. Chytil ho rázně za rameno, až mu leknutím popadalo nasbírané dřevo na zem. "Co si myslíš, že děláš?" zavrčel, "chceš, aby tě něco sežralo? Jsme jako jednohubky natřené čerstvou krví."

.

"Ne… nesahej na mě," zamumlal Sasuke a setřásl Kakuzovu ruku, "jen jsem chtěl nasbírat nějaké dřevo na oheň." Nejistě mávl k popadaným větvím ve sněhu. Bylo dost těžké najít nějaké co nejvíc suché, sníh se tady výš na severu držel ještě teď, byť už pomalu roztával. Mladý princ upřel na hnědovlasého muže velké tmavé oči. "Tak už mi řekneš, o co tady jde?" zeptal se tiše, "proč jsi mě zachránil, Kakuzu? Máš snad…" Sasuke nasucho polknul a o krok před seveřanem ucouvl. "Máš snad v úmyslu mě někomu prodat?" dokončil původní myšlenku podezíravě. Moc dobře věděl o Kakuzově náruživé lásce k penězům. Vlastně si byl jistý, že nic jiného ho v životě nezajímá, neměl rodinu ani milenku, dokonce ani milence. Chodil jen občas šoustat chlapecké děvky do nevěstinců.

.

"Možná tak Uchihům," zabručel Kakuzu a sledoval narůstající strach v mladíkových temných hloubkách. "Nebyl to však můj prvotní záměr a teď už pojď. Musíme se vyspat, ať jedeme rychle dál. Na oheň zapomeň, nemíním k nám nikoho přilákat," snažil se působit klidně, ale byl otrávený, unavený a značně mrzutý. Královští vojáci by nemuseli být jediní, koho by proužek dýmu zaujal. V lese se objevovali různí lapkové a zbojníci. Oni byli jen dva, zranění a vyčerpaní. Pravděpodobně by se neubránili přesile ani zdraví.

.

Sasuke se váhavě vydal za svým bývalým strážcem, přičemž pořád napadal na zraněnou nohu. Z Kakuzových nejasných slov nebyl vůbec moudrý, ale moc dobře už za těch několik měsíců zkušeností s ním věděl, že v téhle náladě nemá cenu z něj něco páčit, gardista by možná nešel pro ránu daleko. Ostatně, taky se sotva únavou držel na nohou, byla to náročná noc v sedle. Když dorazili zpátky ke koním, všiml si černovlasý mladík celty, která jim měla sloužit jako provizorní lůžko. Kakuzu odmetl z místa na spaní všechen sníh a rozprostřel na zmrzlou zem tlusté celty. Přikrýt se musí teplými plášti, které měli na sobě.