Ještě ani neotevřel oči a hlava mu tepala příšernou bolestí. Pokoj osvětlovalo měkké světlo proudící z velkého okna, za kterým byla vidět zasněžená zahrada. I tak to pro jeho přivřené oči nebylo dvakrát příjemné. Opatrně se pohnul, aby se mohl posadit. Při tom zjistil, že na sobě nic nemá, a mohl přísahat, že si večer oblékal věci ke spaní. Pouta na zápěstí, také nebyla kdovíjak příjemná. Jako bonus měl kolem krku širokou rudou mašli. Chtěl si ji strhnout, ale zarazil se nad lístkem, který u ní visel. Okrasným rukopisem tam bylo napsáno - Pro Madaru od Tobiho. Vztekle zavrčel. Co si pro Jashina ta poblázněná maska myslí?! Teď začínal být opravdu naštvaný. Pokud to měl být vtip, tak pěkně hloupý. Je v neznámé místnosti, neví, jak se tam dostal, a navíc je nahý. Nechápal, prostě ne. Až se mu jeho parťák dostane pod ruku! S chutí ho zaškrtí a zadupe jeho prach do země. Z hloubání byl vyrušen kroky ozývajícími se za dveřmi.

Náhle zavrzaly snad stoleté panty a do místnosti vešel černě oděný muž. Oči měl přivřené, přes ústa dlaň a tiše si zívl. Vypadal unaveně. Když jeho pohled spočinul na posteli, na místě, na které se těšil dnes ze všeho nejvíc, strnul v pohybu. Chvíli sledoval pomněnkové oči před sebou, než sjel pohledem od krku až ke kotníkům to krémově bílé tělo. Ruku, kterou si ještě před chvílí kryl ústa, svěsil pomalu dolů podél boku a škodolibě se uchechtl. "Co tu děláš a co to na mě zkoušíš?" zeptal se pobaveně. Vypadalo to jako nějaký trapný žertík. A možná i věděl, kdo za tím stojí.

"To bych se já mohl zeptat na to samé," vzpurně pohodil hlavou. Není tu na žádné výstavě. Nicméně pokrývku si přitisknul víc k tělu, černovlasý se mu vůbec nelíbil.

"Jenomže tady si v mém domě." Muž se zlověstně ušklíbl a sebejistým krokem se vydal napříč místností ke své posteli. Dvěma prsty zvedl mladíkovi bradu o úroveň výš a donutil ho tak pohlédnout mu přímo do očí. S pomocí druhé ruky z něj zatím strhl pokrývku.

Několik (pro plavovlasého zřejmě ukrutně dlouhých) minut si ho prohlížel, než si všiml mašle a dopisu. Jakmile si přečetl kratičký text, hlasitě se rozesmál. "Podařené. Dnes jsem unavený, ale zítra bych si tě mohl dát místo snídaně," pošeptal mladíkovi do ucha a lehce ho na něj políbil. Šlo jen o letmý dotyk rtů.

Deirada se zachvěl, a vzrušením to rozhodně nebylo. Tělesný kontakt s mužem se mu hnusil. Nikdy nepochopil slabost pro stejné pohlaví, nesnášel takové lidi a tento muž byl bezpochyby jedním z nich. Prudce strčil do jeho hrudi, až musel jeho nynější věznitel zavrávorat.

"Nesahej na mě, ty prase!" zaječel nepříčetně, kdyby tu měl u sebe svůj jíl, už by půlka tohoto domu nestála.

"Bude potřeba tě převychovat," zamumlal si muž pro sebe a na chvíli se zamyslel, než z něj vypadlo: "Těší mě, jsem Madara, ale ty mě budeš oslovovat "pane", to prase ti pro teď odpustím, ale zkus to znovu a budeš pykat." Jeho hlas zněl tak autoritativně a přesvědčivě, že zkusit odporovat by v tu chvíli mohl opravdu pouze sebevrah nebo šílenec.

"Zapomeň, mě nikdo nebude nařizovat, co mám nebo nemám dělat. Okamžitě mi řekni, kde jsem, protože já odcházím." Měl toho až po krk. Ještě si tu na něj bude někdo dovolovat! Takové typy nesnášel, co si myslí, že sežrali moudrost světa? Vstal, aby mohl odejít otevřenými dveřmi. Už tu nebude ani minutu. V pohybu mu ale zabránily okovy, kterými byl připoután k čelu postele.

"Dobrý pokus," okomentoval Madara jeho snažení nezúčastněným hlasem. Pak si sedl na okraj své postele, děsivě se usmál a jako blesk z čistého nebe přistála plavovlasému na tváři facka. Vzápětí si ho starší muž přitáhl za bradu prudce k sobě, až se řetěz, kterým byl k posteli mladík připoután, napnul. Tím pádem působil mladšímu ještě větší bolest. "Musím ti říct, že mě únava nějak přešla, asi to bude tvou drzostí. Za to budeš muset zaplatit. Řekni, máš raději svá něžná ústa nebo svůj pevný zadek?"

Vytřeštil na něj oči, to má jako v plánu tamto?! Tvář ho pálila jako čert. Dokonale ho probrala a svět se mu začal ukazovat v nejčernějších barvách. "Opakuji, šáhneš na mě a zabiju tě. Nejsem žádná děvka, abych ti podržel, kdy si zamaneš." Neváhal a nakopl Madaru do boku, který se rozplácl na zemi vedle postele.

Nečekal to, ale brzy se vzpamatoval. "Přesně to ale jsi," namítl a ze šuplíku nočního stolku vytáhl nějakou injekční stříkačku a ampuli s nejistou látkou. Přes gumový okraj ji nabral do jehly a bez mrknutí oka vpravil drogu do mladíkovy žíly na pravé ruce. Vzhledem k tomu, jaké si vybral místo, by měla látka začít působit sotva během minuty.

"Co si mi to ksakru píchnul?" vyjekl zděšeně a pozoroval místo vpichu, jakoby nejmíň mělo začít kvést. Ani ne za pár sekund se mu zatmělo před očima, ale místo tmy viděl různé barevné obrazce, které se spojovaly do roztodivných tvarů. Zimnice roztřásla jeho tělo, které začala spalovat horkost. Nejvíce se soustředila do klína. Když dokázal vnímat, ke svému zděšení si uvědomil svoji napjatě odstávající erekci.

Vyplašený pohled, panenské tělo a plytké, trhavé nádechy v Madarovi vzbuzovaly žádostivý chtíč.

Jen zkusmo se dotkl jeho chlouby a potěšeně řekl: "Myslím, že s tím problémem budeš potřebovat pomoct." V ten moment mu jazykem přejel po údu. "Nemyslíš?" otázal se ho tajemně a dvěma prsty ho u kořene stiskl, aby umocnil bolestivost jeho erekce.

Zalapal po dechu. Rozhodně nechtěl, aby měl jeho problém na starosti tento muž. "Nesahej na mě," zakňučel bolestně a snažil se odtáhnout z jeho dosahu. Bohužel čelo postele bylo příliš blízko a větší manévrovací prostor nedostal.

"Opravdu nemám?" Madara ho v ten moment pustil a čekal, až sám začne prosit o to, aby pokračoval. Dobře věděl, že dlouhá erekce solidně bolí a nezkušený kluk ji dlouho nevydrží. Podle Deidarova těla usuzoval, že moc dívek ani mužů neměl, protože neviděl jedinou modřinu, kousanec nebo škrábanec.

Nechtěl, aby ho sledoval. Nicméně rozkrok se ozýval čím dál bolestivěji. Začal se kroutit jako had. Natiskl se co nejvíc dozadu, aby rukama dosáhnul do klína. Nechtěl se uspokojovat před tím mužem, ale tělo se dožadovalo uvolnění.

Madara mu ale dlaní zatlačil na hrudník a tak ho donutil zastavit. "Ts ts ts, takhle to nepůjde, můj milý," řekl a odhrnul mu z očí pramen dlouhých plavých vlasů. Vzápětí mu palcem přejel po těch krásných vykrojených rtech. "Stačí slušně požádat a pomůžu ti," ujistil ho.

Opětoval mu pevný pohled a bez uzardění ho kousl do prstu, který se vyskytoval příliš blízko jeho úst. "Nikdy!" vykřikl nepříčetně. Chtěl pryč. Připadal si jako v béčkovém filmu.

"Dobrá, tak to tedy půjde po zlém…" Uchiha ho chytil hrubě za rameno a přetočil ho na břicho. Na chvíli odešel, a když se vracel, měl cosi v ruce. Položil to na postel těsně vedle svého dárku a majetnicky mu přejel po tom rozkošném zadečku.

"Víš, mám rád nevinný kluky, jsou tak nepoddajní a hlavně… úzcí." Sotva to dořekl, zarazil z poloviny do nebohého mladíka plastový kolík. Úmyslně vybral ten s šesti centimetrovým obvodem a dvaceti pěti centimetrovou délkou.

Deidarovi se zadrhl dech v těle. Nevěděl, jestli má začít křičet, brečet nebo prosit. Prosit?! To on nikdy nebude! To by bylo pod jeho úroveň. Bezmocně lapal po dechu. Madara si to vyloženě užíval a snažil se pomůcku zatlačit na doraz. Vždycky potáhl zpět a snažil se dojít dál než předtím. Blondýnovi vyhrkly slzy bolesti a ponížení.

"Breč, uleví se ti," okomentoval Uchiha jeho snažení, ale kolík z něj vytáhl, aby ho mohl nahradit svými dlouhými prsty. Nejdřív jen kroužil okolo jeho otvoru, než do něj jimi pronikl. Šlo to dobře, když si ho před malou chvílí tak dobře roztáhl. Cítil příjemné vlhké teplo, přímo vyzývalo k hlubší a důkladnější prohlídce. Musel ho ochutnat jazykem. Bylo to fyzicky trochu náročnější, ale dnes měl potřebu si to vychutnat se vším všudy a panenská těla měl zvlášť rád.

"Nikoho si ještě neměl, hm?" zeptal těsně před tím, než ho ochutnal celou plochou jazyka.

Polekaný pohled mladého těla ho jenom v jeho domněnce utvrdil.

Sice se mu ulevilo, když z něj tu věc vytáhl, ale další činnost se mu nelíbila ani o trochu víc. Zapřísáhl se, ale stejně mu mezi rty uniklo tichoulinké zasténání. Teplý jazyk byl příjemný a rozhodně nezpůsoboval žádnou bolest. Nicméně tělo a hlava byly dvě rozdílné entity.

"Ne…nedě…lej to!" hlas se mu zadrhoval, potřeboval si ulevit a to rychle. Vzrušení v klíně snad i pulzovalo napětím.

Madara se potěšeně usmál. Vystoupil z něj a opatrně na něj nalehl. Se rty u jeho ucha zašeptal: "Chci tě a vezmu si tě." Plavovlásek mohl pocítit, jak se Uchiha svým klínem otřel o jeho zadeček. Stále na sobě měl kalhoty, ale i přesto musel Deidara postřehnout, že to rozhodně nebude nic malého.

Zachvěl se jako osikový list. "Počkej, až se odsud dostanu, tak… tak ti provedu něco tak hrozného, že na to do smrti nezapomeneš!" Zavrtěl se, aby ho ze sebe shodil. Byl to pro něj dost hnusný pocit. Madara mu sjel rukou do klína, kde vzal jeho mužství do ruky. Mladík si musel hrubě zkousnout ret, aby nezasténal. Co bylo ale důležitější, přestal sebou cloumat na všechny strany.

Vzápětí ho Madara ale pustil, nechtěl, aby se mu udělal dřív, než pořádně začne. Místo toho si rozepnul zip u kalhot a přiložil k jeho otvoru špičku svého údu. Nadechl se a nešetrně do něj zasunul celou svou chloubu na jeden drsný příraz.

"Ah!" zasténal slastně a hned se v něm začal pohybovat. Jeho uzounká škvírka ho pevně objímala a on měl pocit, že se snad dostal do ráje. Přirážel do něj bez ohledu na to, jak moc Deidarovi ublíží. V jednu chvíli ho dokonce chytil v týle za vlasy, donutil ho zvrátit hlavu dozadu a vynutil si polibek. Spíš po něm jen šlehl jazykem, pak se od něj odtrhl, aby ho náhodou nenapadlo zase kousat.

Bolelo to, ale i přes svou drsnost ho pohyby vzrušovaly - o to víc, když se Madarovi podařilo trefit uzlinku protkanou nervy. Zatmělo se mu před očima a vykřikl blažeností: "Víc!" Pocity se v něm praly. Nevěděl, jestli cítí bolest, nebo slast.

Černovlasý se pousmál. To to trvalo. Nicméně neměl nic proti a vyhověl mu. Opájel se pocitem, že jako první ochutnal tělo pod sebou. Pronikal do něj stále hlouběji a s větší brutalitou. Když se mu zdál moc těsný, přidal ke svému údu ještě jeden prst. Druhou rukou se zapíral o matraci těsně vedle jeho hlavy. Po chvíli z něj ale prst vytáhl, protože synchronizovat pohyby údu a ukazováku bylo těžší, než se na první pohled mohlo zdát.

Měl pocit, že ho cítí až v žaludku. Plavé vlasy vlály okolo obličeje, alespoň že se na něj nemusí dívat. Zahlédl ruku v těsné blízkosti a nenapadlo ho nic lepšího, než se zakousnout do živého masa. Ucítil na rtech jeho teplou krev, která se řinula z rány.

Madara ruku posunul jen o kus dál a jako odplatu ho kousl do ramene, zároveň s tím také zrychlil tempo přírazů, jestli to vůbec ještě bylo možné.

Nedlouho na to mu poloha přestala vyhovovat, přetočil ho zpět na záda, nohy mu roztáhl do širokého V a znovu do něj vstoupil. Na nic nečekal a hned se v něm začal pohybovat.

Deidara se při rychlé změně polohy lekl. Teď měl přímo před sebou Madarův obličej. Nechtěl se dívat do tváře zlotřilci, který nemilosrdně drancoval jeho tělo. Paží si přikryl oči, nemohl se dívat. Zvlášť, když ho jeho tělo tak ochotně přijímalo.

Tmavovlasý muž mu ale pohotově ruku odtáhl. "Sledovat vlastní ponížení může být zábava, nemyslíš?" zeptal se ho zastřeným hlasem, když cítil první vlnu orgasmu. Úmyslně ale zpomalil, aby si to mládě mohl vychutnat ještě o něco déle. V jednu chvíli z něj vystoupil úplně a znovu do něj tvrdě přirazil. Jeho rty mezitím bloudily po obnaženém krku až ke klíčním kostem.

Cítil tak blízko horký dech druhého. Vůni, která dráždila jeho nos. Nicméně když se měl střetnout s temnýma očima, raději své zavřel. V podstatě se mu vybízel. Tělo ho neposlouchalo, žilo vlastním životem a neohlíželo se na pocity svého majitele.

Madara se spokojeně usmál, labužnicky si olízl rty a s překvapivou něžností ho políbil na spodní čelist. "Takhle je to dobře," pochválil ho a zpomalil své přírazy. Za to si ale dal záležet na hloubce průniku.

Nechtěl nic slyšet ani vidět. Pochvala se mu zarývala do zmučené duše jako ostrý nůž. Zpomalil, ale to jen oddalovalo vrchol a s ním i konec tohoto pekla.

Chtěl mu oponovat. "Nemysli… ahh," táhle zasténal.

Stačilo pár prudkých přírazů a horké semeno se rozlilo do útrob mladého plavovláska. Přestože už se Madara udělal, neustal v přírazech, chtěl dovést k vrcholu i svého společníka. Pocítil zvláštní touhu ukázat mu, že když se mu nebude bránit, tak si to také užije.

S nechutí cítil, jak se ohnivé teplo soustřeďovalo do neukojeného klína. S hlasitým výkřikem se prohnul jako luk a postříkal si břicho mléčně bílou tekutinou. Klesl zpět na lůžko a těžce rozdýchával svůj prožitek.

Madara mu v projevu vděčnosti uvolnil provazy. "Když budeš chtít, za rohem je koupelna." S těmi slovy se oblékl a šel si hledět vlastní práce. Věděl dobře, že blonďáček se odsud nedostane, všechny možné únikové cesty byly dobře zamčeny. Potrpěl si na bezpečnost. Jeho dům koneckonců nebyl známkou luxusu a neměl křičet do světa o jeho majetku, měl sloužit jako skrýš.

Chvíli roztřeseně ležel a masíroval si odkrvené zápěstí. Při pokusu o posazení se bolestně usykl. Doufal, že to nebude nic vážného. Postavil se na vratké nohy a doklopýtal k oknu. I kdyby z něj vyskočil, nepočítal s tím, že by se dostal daleko. Venku mrzlo. Raději přešel do koupelny, protože na stehnech cítil něco lepkavého. Se znechuceným výrazem se zavřel uvnitř. Pod horkou sprchou skryl hořké slzy svého ponížení.

Madara si prohrábl vlasy a zlověstně se usmál. Plánoval si s chlapcem užít jen jednou, ale jeho úzké tělo ho natolik uspokojilo, že se rozhodl si ho tu nechat o něco déle. Pak ho odhodí stejně jako ty ostatní. Koneckonců - co s použitým a opotřebovaným zbožím?

Deidara konečně vylezl ven z křišťálového vodopádu. Usušil se ručníkem a schválně ho pohodil na zem. Dost mu vadila vlastní nahota. Prohledal všechny skříně v pokoji. Moc tam toho nebylo, ale cosi na sebe navlékl, byť to bylo větší. Ještě než si přetáhl tričko přes hlavu, vytáhl stehy, které sešívaly ústa na jeho hrudi. Obrovský jazyk poslušně vyplivl kuličku jílu. Strčil ji do kapsy a přemítal, jak odtud nejlépe zdrhnout. Cestou domem se vyhnul pokoji, kde Madara něco dělal. Došel ke dveřím, u kterých ukradl teplý kabát a boty. Malý kousek požvýkal v ruce. Drobounký pavouček vlezl do zámku. Složil pečeť a ozvalo se tlumené puf. Co nejtišeji se vykradl ven, kde na nic nečekal a pelášil, co mu nohy stačily.

Dřív než se ale stačil dostat k okraji blízkého lesa, ležel zády na zemi, ruce uvězněné v pevném stisku těsně vedle jeho hlavy.

"Ty jsi tak naivní," zašeptal mu Madara s úšklebkem do ouška, když se jeho mazlíček probíral z mrákot.

Deidara na nic nečekal, tohle byla poslední šance dostat se na svobodu. Prudce Madaru nakopl mezi nohy. Ani nejsilnější muž tento kop neustojí. Přiskočil ke klečícímu a jeho obličej přirazil na své koleno, až uslyšel nechutné křupnutí.

Nešlo ale o lámání kostí, Madara se stihl včas přemístit a místo něj teď na zemi ležely dva kusy dřeva, které Deidara rozdrtil.

Uchiha přemýšlel, jestli má cenu se s ním prát, věděl, že vyhraje, koneckonců porazit ho dokázal jen jediný muž a do něj měl plavovlasý chlapeček zatraceně daleko. Ale možná právě proto ho nechal jít, je to ještě dítě, náhradu za něj najde vždycky.

 

Nemyslel na nic. Plíce měl v jednom ohni, bolestně ho píchalo v boku. Když se mu před očima začaly dělat červené tečky, musel zpomalit. Moc by mu nepomohlo, kdyby padl vyčerpáním. Potřeboval jíl, ale rychle. Zběsile se rozhlížel po okolí, ale půda byla zmrzlá a pokrytá vysokou vrstvou sněhu. Trudomyslnost opanovala jeho duši. Aspoň kousek! Zběsile odhrnoval bílý povlak. Musí… prostě musí najít správné místo! Konečně nalezl to, co hledal. Tvrdost kamene by si nezadala se zmrzlým povrchem. Škrábal nehty, kamenem. Nakonec hromádku ledové drti s jílem nacpal do kapes. Necítil zkřehlé prsty a snažil se je zahřát v podpaždí.

Madara se zatím vrátil do svého vyhřátého sídla. Hned jakmile vstoupil, ho objalo příjemné teplo. Kdepak - honit se v zimě za takovým otrapou, to by byl hotový blázen.

"Madaro-sama, smím vám toho chlapce přivést?" ozval se za jeho zády dotěrný hlásek.

Uchiha chvíli mlčel, než s úšklebkem řekl: "Smíš, a když se ti to podaří, potrestej ho za tu opovážlivost." S těmi slovy se odebral do postele, odpočinek už opravdu potřeboval.

Tváře ošlehané ledovým větrem, obláčky páry rozplývající se do prázdna. Utíkal lesem, ale v duchu proklínal sníh, ve kterém zanechával stopy. Potřeboval nějak zmást pronásledovatele. Dostal se k zamrzlému jezeru. Vrhl se na led s prosbou, aby jej udržel. Lesklá plocha před i za ním byla nedotčená. Snažil se co nejrychleji přejít na protější břeh.

Zmrzlý povrch ale znenadání a bez zjevné příčiny začal praskat. Puklina se táhla ve vzdálenosti tří metru od jeho noh a tvořila okolo něj kruh smrti. Z nově odhalené hladiny vody se začal k nebi zvedat obláčky bílé páry, jako kdyby se snad v okolí nějak zásadně oteplilo. Led se stále chvěl a pod náporem neznámé síly se lámal na kusy.

Poslední velký kus se rozpůlil a Deidaru sevřelo ledové objetí. Okamžitě se snažil vyplavat na hladinu, ale u okraje zjistil, že není vůbec jednoduché vylézt nahoru. Po několika pokusech pomalu necítil končetiny. Vodou nasáklý kabát ho táhl zpět do hlubin. Naposledy zabral a konečně se vyškrábal na pevnou plochu. Snažil se posbírat všechny poslední síly, aby unikl nebezpečnému jezeru.

Deidarův pronásledovatel věděl, že v takovém stavu se daleko nedostane. Během několika málo minut se molekuly vody na jeho těle začnou shlukovat a tvořit smrtící ledové objetí. Bylo zhruba dvacet stupňů pod nulou, má sotva patnáct minut na to, aby ze sebe shodil mokré oblečení a pokusil se nějak ohřát. To bylo v této pustině naprosto nemožné, široko daleko nebylo jediného obydlí než toho zvrhlého doupěte, ze kterého mladík unikl.

Vběhl mezi stromy, potřeboval se zahřát, ale jak? Shodil kabát na zem, protože mu byl k ničemu. Zkusil trochu vyždímat oblečení od přebytečné vody. Mráz dělal své. Když použije zbytek jílu k výbuchu, přiláká zbytečnou pozornost. Nebo umrzne, to byla druhá strana mince. Ztuhlýma rukama začal lámat větve na hromádku, maličký výbuch vůbec nic nezapálil. Cítil, jak se mu po těle rozlézal děsivý chlad.

V momentě, kdy už mu na víčka sedala smrt, se v dáli objevila mužská silueta s trochu zvláštní hlavou. Šla blíže, stále a stále blíže, dokud se neobjevila pár centimetrů od něj. Černý plášť s vysokým límcem zavlál v chladném větru a zpod něj se k blonďákovi natáhla pomocná ruka.