Dobře, ještě to není dopsaný. A nejspíš ještě dlouho nebude. Trochu jsem podcenila svojí schopnost psát dobrovolné MadaSasu z dlouhodobého hlediska. Ale věřím, že to nakonec nějak dopatlám, jen budete muset být trpěliví =D Aby to ale tady zas úplně nestálo, máte tu malou ochutnávku. Přiznám se, že jsem zvědavá na vaše reakce, protože jsem měla taky dost problém představit si Madaru jako... hmm... učitele =D Ještě tak možná na vejšce, dejme tomu. Ale na střední? Při jeho vztahu k dětem? Opravdu... neslýchané. Proto to taky vypadá tak, jak to vypadá. Myslím, že nikdo z vás by ho teda jako učitele nechtěl =D

 

Ve třídě bylo rušno, tak jako každé ráno. Hloučky studentů se hlučně vybavovaly, děvčata švitořila většinou o módě, knížkách nebo různých zážitcích, chlapci zase probírali počítačové hry, sporty a mejdany. Obě pohlaví se navíc pochopitelně řešila navzájem, což bylo koneckonců v jejich věku jedno z nejoblíbenějších témat.

"Hej, Sasuke, nezajdem večer na jedno?" navrhl modrooký chlapec s blonďatými kadeřemi svému nejbližšímu kamarádovi, jímž byl neobyčejně pohledný černovlasý mladík s netypicky tmavýma očima.

"Promiň, dneska nemůžu, slíbil jsem bráchovi, že si půjdem zahrát squash," zavrtěl Sasuke hlavou, i když tváří mu přelétl nepatrně omluvný úsměv.

"Aha, jasný. Nevadí," mávl Naruto rukou - nikdy si z ničeho nedělal těžkou hlavu, byl rozený optimista, což z něj činilo neocenitelného společníka. "Nevíš náhodou, co je dneska k obědu?" zeptal se následně s krátkým zívnutím.

"Tuším, že špagety," zalovil Sasuke v paměti jídelníčku jejich menzy, "nebo buchtičky se šodó, bléé."

"Měl bys něco udělat s tou svojí averzí vůči sladkýmu," zazubil se na něj Naruto, "já si je třeba dám s chutí."

"Ty si dej, co chceš, ale do mě nikdo tu sladkou břečku nedostane," ujistil ho Sasuke s úšklebkem.

"Ty jsi případ," zasmál se Naruto, ale dál už to nekomentoval, jelikož se ozvalo ostré zadrnčení školního zvonku a v místnosti nastal neobvykle horečný frmol, jak se všichni o překot hrnuli na svá místa. No… neobvykle. Vlastně to bylo obvyklé, ale pouze ve středu ráno a v pátek před čtvrtou vyučovací hodinou - tedy pokaždé před ekonomií. Samotný předmět by jistě takové kázeňské účinky neměl, shon však nastával kvůli vyučujícímu profesorovi, který nesnášel, aby po jeho příchodu do třídy ještě někdo přebíhal do lavice. Navíc měl tento učitel nepříjemný zvyk přesnosti, takže pravidelně přicházel jen několik vteřin po odeznění neoblíbeného zvuku. Bylo tomu tak i dneska a všichni studenti se svorně postavili, když se na prahu objevila jeho vysoká postava.

Madara Uchiha za sebou zavřel a cestou ke katedře pravil: "Dobré ráno, posaďte se." Bylo to zdánlivě proneseno tak, jako by ho to ani moc nezajímalo, ale všichni žáci už po předchozích zkušenostech věděli, že kdyby kdokoliv z nich zůstal sedět rovnou, Madara by ho pak za trest nechal stát třeba celou hodinu.

Jejich kantor měl husté havraní vlasy, dlouhé do půl zad, a jeho oči byly stejně jako ty Sasukeho velice tmavé. Ta podobnost nebyla čistě náhodná, naopak, byla dána geneticky - Madara byl Sasukeho strýc.

Profesor Uchiha zasedl za katedru a otevřel třídnici k běžné ranní administrativě. "Služba," prohlásil do nastalého ticha, "kdo chybí?"

Dva vyvolení, kteří tento týden zastávali funkci "služby", což zahrnovalo celou řadu povinností od mazání tabule až po přenášení třídní knihy, mu nadiktovali několik jmen. Madara kromě nich zapsal ještě téma hodiny a připojil svůj podpis. Zrovna se chystal zaklapnout desky, když se dveře znovu otevřely a v nich stanul rozcuchaný hnědovlasý chlapec. Těžce oddechoval, což naznačovalo, že běžel, jakmile však spatřil svého vyučujícího, v jeho tváři se mihlo zděšení, a dokonce to chvíli vypadalo, že zase odejde.

"No jen pojďte dál, pane Inuzuko," přivítal ho Madara s ironickým úsměvem, "máte pro mě zpožděnku? Ne? To se podívejme. Vám nefunguje budík?" Dlouhovlasý muž absolutně netoleroval pozdní příchody, pouze pokud byly potvrzené razítkem od doktora nebo jestliže se jednalo o dojíždějící studenty, jimž se zpozdil vlak. Takovéto případy ovšem musely být podloženy vypsanou zpožděnkou od Českých drah. U žáků, kteří bydleli přímo ve městě, nebral vůbec dopravní potíže jako omluvu v potaz, jenom když se stala nějaká opravdu vážnější nehoda, což se projevovalo třeba tím, že takových pozdě příchozích bylo víc.

"Tak co s vámi uděláme?" položil Madara Kibovi čistě řečnickou otázku. Ve skutečnosti byla odpověď všem jasná, jejich učitel měl pozoruhodně propracovaný systém sankcí. "Máte pět minut zpoždění," konstatoval Uchiha při pohledu na hodinky na svém zápěstí, "takže vypracujete seminární práci o rozsahu pěti normostran. Téma vaší práce bude… hmm… ,Hodnocení národního hospodářství´. Odevzdáte mi to za týden. Máte povoleno používat pouze odbornou literaturu, jestli zjistím, že jste cokoliv opsal z internetu, automaticky za pět. Rozumíte? Běžte si sednout."

Kiba se schlíple vplížil do lavice vedle Shina, který ho soucitně poplácal po zádech. Nepochybně teď litoval toho, že se vůbec pokoušel dorazit včas a nepočkal radši až na další hodinu.

Madara zaznamenal Kibův pozdní příchod do třídnice, načež ji rázně zaklapl a postavil se. Přejel třídu očima, čímž si okamžitě zajistil pozornost všech přítomných. V jeho hodinách se většinou nikdo neodvážil nevnímat, i toto chování bylo totiž postihováno.

"Takže minule jsme probrali problematiku konkurence a ekonomické sektory. Dneska si povíme něco o tržním systému a o službách," předestřel jim Madara náplň výuky a chviličku počkal, než si všichni vytáhli notesy a bloky. Jako jeden z mála profesorů vyžadoval vedení sešitu, což kontroloval při zkoušení každého jednotlivce. Pro svoji pověstnou přísnost a nesmlouvavé metody patřil pochopitelně k nejméně oblíbeným učitelům, ovšem jedna věc se mu musela přiznat - opravdu naučil. V ekonomii se orientoval pravděpodobně nejlépe na celé škole a kupodivu dokázal vykládat tak, aby to studenti pochopili. Především jim nemilosrdně vtloukal do hlavy terminologii, museli pochopit a umět perfektně definovat slova jako makro a mikroekonomie, vědět, co je to stát, kapitál a podobně. V konečném výsledku to bylo nesmírně užitečné, protože díky tomu, že byli tak zběhlí v pojmech, pak dokázali bez problémů číst odborné ekonomické texty.

Madarovou druhou aprobací byla paradoxně tělesná výchova, v tomto předmětu však byla Sasukeho třída jeho osoby ušetřena, schytali ho kluci v áčku. Z jejich vyprávění vyplývalo, že ani zde to nebylo jednoduché, protože skutečně požadoval výsledky jak v atletice, tak i gymnastice a sportovních hrách, a nebylo výjimkou, že bez mrknutí oka rozdával na vysvědčení z tělocviku na rozdíl od svých kolegů i trojky a čtyřky.

"…se mohli tímto tématem zabývat, musíme si vysvětlit, co je to vlastně ,trh´. Jedná se o oblast v ekonomice, kde se střetává nabídka a poptávka a kde dochází k výměně statků nebo výrobních faktorů mezi subjekty ekonomik. Subjekty ekonomik pochopitelně chápeme jako již zmíněné…"

Sasuke si zapisoval výklad. V samých počátcích, když dostali Madaru jako kantora poprvé, se většina třídy poněkud nevraživě domnívala, že jeho pokrevní spřízněnost s vyučujícím mu bude přinášet určité výhody. Podobné spekulace ovšem rychle ustaly, když se ukázalo, že Madara k Sasukemu ve škole přistupoval s naprosto stejnou chladnou přísností jako ke všem ostatním, ba dokonce se zdálo, že svého synovce obzvlášť při zkoušení dusí možná ještě víc. Jestliže mu spolužáci tohle genetické pouto ze začátku záviděli, dnes už nebyl ve třídě nikdo, kdo by si s ním v tomhle chtěl prohodit pozice.

"…statky se na trhu navzájem směňují v různých kvantitativních poměrech, pojmem ,cena´se označuje směnný poměr statků vyjádřený v peněžních hodnotách. Pane Sabaku, okamžitě ven."

Třída překvapeně zvedla hlavy a zvědavě se otočila po svém červenovlasém spolužákovi. Gaara se očividně pokusil poslat pod lavicí nenápadně SMSku, což byl v Madarových hodinách dost riskantní podnik s minimální šancí na úspěch. Mobily měli striktně zakázané používat, nedej bože, aby snad někomu ve vyučování zazvonil, to Madara vyloženě zuřil. Nesměli je mít ani položené na stole, nýbrž schované v kapsách nebo batozích.

"Jděte," přikázal Madara Gaarovi klidně - prakticky nikdy nepotřeboval zvýšit hlas, mrazivý autoritativní tón působil v jeho podání na studenty mnohem účinněji, než kdyby na ně řval, "tady už nejste na základce, na střední školu chodíte zcela dobrovolně, nemusíte tady být. Vzhledem k tomu, že vás moje přednáška zjevně nebaví, seberte se a vypadněte."

Gaara krátce pootevřel ústa, možná chtěl něco namítnout, protože povahově nepatřil zrovna mezi nejzakřiknutější typy, ale pak si to očividně rozmyslel. Madaru opravdu nebylo radno provokovat, natož mu odporovat. Mlčky si tedy sbalil věci a bez řečí opustil třídu. Jakmile se za ním zaklaply dveře, Madara pokračoval, jako by se nic nestalo:

"Znaky dokonalého trhu jsou: zaprvé, velký počet spotřebitelů a výrobců, zadruhé…"

Během dalších patnácti minut si rozdělili trhy podle velikosti, stupně agregace a předmětu směny, čímž toto téma uzavřeli a dostali se ke službám.

"…jsou tedy obvykle charakterizovány jako nehmotné, neviditelné a neskladovatelné ekonomické statky určené k uspokojování potřeb. Dělíme je na věcné, které jsou zaměřeny na obnovu hmotných statků - tedy například, když si necháte spravit boty - a na osobní, které jsou zaměřeny na člověka. Sem můžeme zařadit třeba služby u kadeřníka."

"Nebo prostitutky," špitl Naruto tiše Sasukemu, který se neovládl a vyprskl smíchy, čímž na sebe pochopitelně upoutal pozornost několika svých spolužáků a bohužel i svého strýce.

"Copak tě tak pobavilo, Sasuke? Řekni nám to nahlas," vyzval ho Madara. Tykání ze strany staršího muže bylo vůbec jediným neprofesionálním projevem toho, že byli příbuzní. Madarovi by asi přeci jen bylo divné, kdyby měl svého synovce oslovovat ,pane Uchiho´.

"Ehm… to nic…" snažil se z toho Sasuke vybruslit, i když mu bylo více než jasné, že to jeho strejda jen tak nepřejde. Skutečně neměl žádná privilegia, jinak by ho ostatně ani Madara nemohl učit.

"Nic? Směješ se ničemu? To je zajímavé," usoudil jejich vyučující s ironickou vážností, která vyloudila na tvářích Sasukeho spolužáků náznaky pobavení, "víš co? Tak já ti dám důvod. Pojď se pobavit k tabuli, uděláme si rychlozkoušení."

Sasuke v duchu zaklel - nahlas se neodvážil, protože kdyby si ulevil jakoukoliv nadávkou, musel by ještě k tomu třistakrát napsat na papír ,Nebudu mluvit vulgárně v hodinách ekonomie´ a odevzdat jej svému strýčkovi. Některé Madarovy metody byly možná trošku zastaralé, ale stále velice nepříjemné. Místo šťavnatého odseknutí tedy raději bez protestů zamířil se svým sešitem ke katedře, za kterou se mezitím Madara znovu posadil. ,Rychlozkoušení´ bylo dalším z řady sankcí, jímž starší Uchiha trestal nevhodné chování svých svěřenců a jednalo se o velice jednoduchou ústní zkoušku o jedné otázce, která doopravdy většinou nezabrala delší dobu než pět minut.

"Táákže…" protáhnul Madara a otevřel Sasukeho poznámky, ke zděšení svého synovce na předposlední popsané stránce, kde byly zápisky z minulé hodiny, které se ještě nestihnul naučit. "Popiš mi nedokonalou konkurenci dle podmínek na trhu zboží," vyřknul Madara jeho ortel a Sasukemu se zahoupal žaludek nevolností. Tak tohle bude zlý.

"N-no…" začal neurčitě a snažil se vzpomenout si na poslední hodinu. Jenže ta proběhla v pátek, což bylo pět dní zpátky, a jeho paměť bez cíleného osvěžování vědomostí tak daleko nesahala. "Je tam… teda patří tam… takovej ten… no, to od M…" Sasuke zoufale doloval požadované informace, protože jeho strýc nadzvedl jedno obočí v nebezpečném gestu. "Jo, ten! Monopol!" vyhrkl s úlevou, jak se mu konečně dostalo na jazyk to pravé slovo.

"A to znamená co?" požadoval Madara vysvětlení.

"Ehm…" zaváhal Sasuke, intuitivně sice význam znal, ale správná formulace už byla těžší, "no, to je… že prostě na trhu je jenom jeden výrobce. A je tam jenom on, takže si může určovat ceny."

"Velice neohrabaně řečeno, ale budiž," ušklíbl se Madara, "co dál?"

"Pak je… ještě…" Sasuke už pomalu cítil imaginární pot po celém těle. Strýcovy oči ho bezúsměvně propalovaly a jeho ledově klidný přístup ho znervózňoval víc než otevřená zloba. "No, taková ta nejideálnější… takový to, že je víc výrobců a ceny se můžou trochu lišit…" mladší Uchiha se usilovně snažil vybavit si příslušnou část v sešitě, "je to taky takový podobný slovo… mono… mono-něco…" Možná by stačilo, kdyby mu Madara aspoň trošku napověděl, to ale jejich kantor neměl vůbec ve zvyku. Za normálních okolností by se třída asi docela bavila, koktající student u tabule byl obyčejně k popukání, ale rozhodně ne v případě trestného zkoušení z ekonomie. Každý téměř na vlastní kůži vnímal nepříjemnost celé exekuce a v místnosti bylo hrobové ticho.

"Monopolistická, pro tvou informaci. A ta definice byla dost slabá. Co je to oligopol?" přerušil Madara Sasukeho nejasné blekotání.

"No…" tmavovlasý chlapec si nejistě prohrábl vlasy v zátylí, což dělal většinou jen ve chvílích, kdy byl v úzkých nebo případně v rozpacích, "to je… že je tam taková skupina… skupina…"

"…skupina firem, které na základě dohody společně brání vstupu další konkurence do odvětví," doplnil za něj Madara chladně, jelikož mu bylo jasné, že takhle by se tu Sasuke mohl snažit do konce hodiny, "sedni si. Za pět."

Třídou to krátce nesouhlasně zašumělo, nějaký nesmírný odvážlivec, ve kterém Sasuke po hlase rozpoznal Suigetsa, dokonce polohlasně prohodil: "Něco uměl…"

"To nestačí," ujistil všechny Madara, zatímco si zapsal známku do notesu a rázně ho zaklapl, "i na pětku musí student něco umět. Příště si rozmysli, jestli budeš v mých hodinách vyrušovat, protože tvoje znalosti zdaleka neodpovídají tomu, aby sis to mohl dovolit. Budeme pokračovat ve výkladu. Napište si…"

Mladší Uchiha se sklesle vrátil do lavice, kde ho přivítal Naruto s velmi provinilým výrazem.

"Sasuke, promiň, neměl jsem…"

"Pane Uzumaki, chcete následovat Sasukeho příkladu? Ne? Tak buďte zticha."

 

***

 

"Bože, mám dost…" zasténal Sasuke o dvě vyučovací hodiny později, poté, co celá třída absolvovala čtvrtletní písemku z matiky.

"Středy jsou pěkně na prd," souhlasil Naruto a protáhl si dlouhým sezením ztuhlé svaly, "teď je velká přestávka, ne? Pojď, jdeme si zapálit."

"To se hodí, potřebuju se odreagovat," odfrkl si černovlásek.

"Hele, Sasuke, fakt mě mrzí ta ekonomie…" začal Naruto už nejméně podesáté, jelikož se cítil za kamarádovo nepovedené zkoušení zodpovědný.

"Přestaň se mi furt omlouvat," mávl Sasuke rukou, "strejda je vůl, vždyť ho znáš."

"Tak to je klika, že nejsi po něm," zahihňal se blonďák.

"Ještě to tak," zašklebil se Sasuke, "ale s tátou jsou si dost podobný, teda co se… ehm… přehnaných nároků týče. Aspoň, že máma a brácha jsou normální."

"Ale tvůj strejda s váma nebydlí, ne?" ujišťoval se Naruto, zatímco se oba zvedli a zamířili ven ze třídy.

"Blázníš?" zděsil se Sasuke s nehranou upřímností, "to by mi asi šiblo! Ne, má svůj byt ve městě. Ale chodí k nám celkem často, s našima mají dobrý vztahy, minimálně jednou tejdně ho zvou na večeři. Navíc trvají na tom, že nesmí chybět na žádný rodinný oslavě, znáš to, když někdo slaví narozeniny, svátek nebo o Vánocích…"

"A to nemá žádnou manželku?" zeptal se Naruto, když se dostali k východu ze školy a následně na čerstvý vzduch.

"Ne. Dokonce ani přítelkyni," zavrtěl Sasuke hlavou, jak tak bok po boku kráčeli ke své oblíbené zašívárně. V těsném okolí gymplu bylo pochopitelně zakázáno kouřit, ale většina studentů se řídila pravidlem, že přestupek není přestupek, pokud je nikdo nepřistihne.

"Není to divný?" prohodil Naruto, "koneckonců je mu… kolik? Čtyřicet?"

"Jednačtyřicet," poupravil jeho odhad Sasuke, "a co já vím? Třeba je impotentní."

Naruto vyprskl smíchy: "Víš, že by mě to snad ani nepřekvapilo? Možná je to důvod, proč je tak nesnesitelnej. Asi si neštrejchne, a tak si to vybíjí na studentech."

"Hahaha, to je dobrá teorie," přisvědčil mladý Uchiha pobaveně, to už však dorazili na místo a setkali se s několika svými spolužáky, kteří holdovali témuž koníčku - na dvou lavičkách už tam posedávali Kiba, Gaara a Suigetsu.

"Tě pic. Jaká teorie?" zajímalo Kibu, který poslední poznámku zaslechl.

"Ále, spekulujeme, proč je Sasukeho strejček vždycky tak strašně příjemnej," odvětil Naruto a vytáhl krabičku marlborek. Posunkem jednu nabídl svému kamarádovi a sám si vzal druhou. Suigetsu v rámci solidarity hodil Sasukemu svůj zapalovač, aby si nově příchozí mohli zapálit.

"Je to debil," zavrčel Gaara a ležérně vyfoukl obláček štiplavého kouře, načež přes mlhovinu krátce pohlédl na černovlasého vrstevníka: "Nic proti, Uchiho."

"Mně to povídej," uchechtl se Sasuke a s požitkem potáhl z cigarety, "vy se s ním aspoň nemusíte vídat mimo školu."

"Stejně je to zvláštní," prohlásil Kiba a ledabyle oklepal popel, "člověk by myslel, že se k tobě bude chovat tak nějak vlídnějc, když jseš jeho synovec. A zatím tě pěkně dusí."

"To zkoušení bylo fakt nespravedlivý," připojil se Suigetsu, "podle mě jsi mu řekl skoro polovinu. Sice vlastníma slovama, ale stejně."

"No jo, slyšel´s, ne?" ušklíbl se hořce Sasuke, "i na pětku musí student něco znát."

"To je zajímavej názor, co?" nadhodil Naruto a opřel se kolenem o opěrku lavičky, "už abysme se ho zbavili. Ve čtvrťáku ekonomii nemáme, ne?"

"Ne," potvrdil Kiba a znovu vdechl do plic doušek nikotinu, "to znamená, že ho budem muset snášet… hmm… ještě tak třináct-čtrnáct měsíců. To je v prdeli."

Ostatní se svorně zasmáli, ale Kibovo konstatování bylo krutě pravdivé.

"Jak jste napsali tu matiku?" otázal se Gaara a změnil tak téma. Začali probírat jednotlivé příklady, které se v písemce vyskytly, a za stálého šlukování hlasitě diskutovali o použitých řešeních. Neobešlo se to bez občasného jadrného zaklení, ale ani bez smíchu, jak mezi sebou porovnávali často totálně odlišné výsledky.

Byli právě živě zabraní do problematiky integrálů, když je přerušilo zvolání: "Sasuke, co tady… No pánové! To se mi snad zdá!"