Se Smajli jsme vytvořily povídku pro milovníky něžného ItaSasu. Doufáme, že si oba brášky oblíbíte stejně jako my. Příběh je oddechový, milý a romantický.

 

obsah: Itachi už dlouho skrývá svou lásku k bratrovi. Bojí se mu vyznat a někomu se svěřit považuje za nemožné. Dovoluje si jen vášnivé představy, které občas ztvární na papír. Tolik se obává, že by brášku ztratil, že kromě tajného obdivování nic nepodnikne. To se změní až se zvídavým bratrancem. Shisui na všechno přijde a bude chtít Itachimu pomoct i přes jeho protesty.

 

 

"Itachi, prosím… pojď se mnou," žadonil mladý tmavovlasý chlapec a rozpustile tahal svého staršího bratra za krátký rukáv trička. Musel zvýšit hlas, protože přes repráky vyřvávající nejrůznější písničky a mikrofony, kterými pořadatelé vyzývali k návštěvě svých atrakcí, a přes hlučící davy lidí a vřískající děcka ho nebylo skoro slyšet.

Dlouhovlasý mladík si s nenadšeným výrazem změřil podivnou konstrukci, jejíž ramena s připevněnými sedačkami se bláznivě točila ve vzduchu rychlostí, která se mu zdála zbytečně vysoká. "Ne, Sasuke, nemyslím, že je to dobrý nápad," prohlásil pak po zralém uvážení, kdy došel k názoru, že by se na něčem takovém nejspíš pozvracel. Vlastně musel svého brášku obdivovat, zejména tedy jeho kachní žaludek. "Nechtěl bys radši koupit cukrovou vatu?"

.

"Itachi, přece mu nebudeš kazit radost, když tě tak úpěnlivě prosí," zašklebil se starší bratranec a poplácal Uchihu po rameni. "Viď, Sasuke, že nemá být takový suchar a jednou se odvázat." Shisui sám dělal ramena, protože se mu dělalo špatně, jen se díval nahoru. Ostatně, kdysi zvracel i z jízdy na labutích a od té doby se všemu točícímu zásadně vyhýbal.

.

"Shisuii," zavrčel Itachi varovně, protože věděl, že když bude ten trotl Sasukeho povzbuzovat, tak od toho záměru pak už brášku neodradí. Však také dobře zpozoroval, jak se úsměv nejmladšího z jejich trojice znatelně rozšířil a v těch tmavých očích štěňátkovské velikosti i krásy zajiskřilo šibalství.

"Vidíš, Itachi, Shisui mi dal za pravdu. A on je z nás nejstarší, takže bys ho měl poslouchat!" prohlásil Sasuke významně.

"Hele, ale ty jsi zase mladší než já, takže taky bys měl poslouchat ty mě!" bránil se Itachi a pokusil se odvést pozornost průhledným zvoláním: "Jéé, támhle mají pražené mandle, pojďte tam."

"Itachi, no ták," nevzdával se Sasuke a pověsil se staršímu bratrovi na paži, přičemž na něj s neodolatelnou nevinností zamrkal, "prosím…"

"Ale já…" Itachi se snažil dívat jinam než do bráškových očí, ale přitahovaly ho jako magnet. Ale jestli do nich bude hledět dlouho… určitě podlehne! Jako ostatně vždycky.

.

"Itachi, nevidíš, jak moc prosí. Přece bys ho neodmítl, to by zlomilo jeho něžnou dětskou dušičku," podsouval mu svůj názor a tím ještě víc popoháněl Sasukeho, aby na něj víc tlačil. "Abys neřekl, že umím jen kecat, tak ti ten lístek zaplatím. Sice mi už moc prachů nezbyde, ale co bych pro rodinu neudělal." Od Madary, u něhož bydlel, dostával peníze jen na potřebné věci. Na kraviny si je má obstarat sám.

.

"Hej, já nejsem dítě!" ohradil se Sasuke dotčeně. Byl o pět let mladší než jeho bratr a o šest let mladší než bratranec. A nebyl za to zrovna rád, právě proto, že nesnášel, když ho ti dva brali jako děcko. "Náhodou, po prázdninách jdu na střední!" připomněl jim, jako by to snad nevěděli. Bylo mu patnáct a měl před sebou poslední tři měsíce základní školy.

"Vidíš," využil toho okamžitě Itachi, "tak to bys mohl dokázat, že už nejsi malej, a přestat žadonit."

Sasuke se kousnul do rtu, bráška ho zahnal do úzkých.

.

Shisui se musel začít tlumeně chechtat. Takhle to obrátit proti němu může jen Itachi. Byl zvědav, jak se to celé vyvine. Sasuke měl hrdost, která se snad mezi Uchihy dědila. Nebo měl alespoň ten pocit. Asi byli z nějakého rytířského rodu, jinak si to nemohl vysvětlit.

.

Itachi a Sasuke se měřili pohledy. Itachi podobně jako Shisui zadržoval smích, protože dobře věděl, jak protichůdné pocity jeho bráška právě zažívá a jaký vnitřní boj svádí.

Sasuke podrážděně pohodil hlavou - bylo to jeho typické gesto nelibosti nebo vzdoru, když se mu dělo něco, co se mu nelíbilo. Ale byl to pravý Uchiha, takže bylo jasné, co nakonec převáží. "Tak fajn," prohodil nakonec, "zůstaňte si tady, já klidně půjdu sám."

Teď se pro změnu kousnul do rtu Itachi. Nechtělo se mu ho na takovou atrakci pouštět samotného, co kdyby se něco pokazilo? Pravda, ne snad, že by mu v takovém případě mohl nějak pomoci, i kdyby tam s ním šel. Ale měl by lepší pocit.

.

Shisui se díval na Itachi, jak se rozhoduje. Nakonec mu to trvalo tak dlouho, že než vyslovil nějakývýsledek svého myšlenkového pochodu, tak se Sasuke rozešel k atrakci. "Teda, Iti, jsem myslel, že s ním starostlivě půjdeš jako kvočna s kuřetem."

"Tss, tak aspoň bude mít pocit, že mu nestojím pořád za zadkem. Minulý týden mi to neustále předhazoval. Prý jsem moc opatrný a kdesi cosi." Když on má brášku rád a nechce, aby se mu cokoliv stalo.

.

Sasuke vyměnil pětapadesát korun za plastový obdélníček, který mu krátce na to druhý z asistentů zase sebral a ukázal mu, kam se má usadit a jak se připoutat. Pohodlně se uvelebil a zamával svým dvěma příbuzným. Dobře si všiml, že Itachimu už se zase ve tváři zračí jisté obavy, ale to nebylo nic výjimečného. Obzvlášť když poblíž nebyli rodiče, protože v takovém případě se za něj pochopitelně cítil být zodpovědný. Tedy ještě více než obyčejně, což bylo taky dost.

.

Itachi dole začínal hořce litovat, že ho tam nechal jít samotného, ale zvrátit už to nemohl. S obavou sledoval kovové monstrum, které uchvátilo jeho brášku, jak stoupá vzhůru a začíná s ním dělat hrozné šílenosti.

"Jdu si koupit vatu," zahučel Shisui a už ho nebylo. Udělalo se mu z toho pohledu trochu šoufl a nemínil dál pokračovat. Prodral se lidmi, a když zjistil, že u vaty je tlupa děcek, radši se vrátil k praženým mandlím. Každému z nich koupil po pytlíčku a doufal, že když se vrátí, bude Sasuke už dole.

.

Nejmladší Uchiha si užíval, jak se mu okolí slilo v barevné šmouhy a vítr mu hvízdal v uších. Při každém zhoupnutí ho zalechtalo v žaludku, ale tak jako příjemně. Na rozdíl od starších mladíků mu žádný pohyb, ať už pozpátku, velkou rychlostí nebo hlavou vzhůru, nedělal problém. Nevolno se mu dělalo jenom občas z přílišné nervozity. Protože všichni ostatní kolem, a zvláště skupina chlapců asi tak v jeho věku, kteří byli na atrakci s ním, ječeli a pištěli, vyventiloval i on tu euforii radostným výkřikem.

.

"On ještě není dole?" zeptal se zbytečně Shisui a zahleděl se na pobledlého Itachiho.

"Na, tady máš něco na zabavení a už na něho nečuč, nebo ho vyhledíš." Vtiskl staršímu z bratrů do ruky balíček, který ještě příjemné hřál a jemu samému se na něj sbíhaly sliny.

Itachi nedokázal odtrhnout pohled od brášky zmítajícího se kdesi nahoře. V ruce drtil papírový sáček a s úlevou zaznamenal, že divoká jízda končí, nic se nestalo a Sasuke se k němu vrátí živý a zdravý.

.

Nejmladší Uchiha byl zklamaný, na jeho vkus to trvalo jen krátce, i když objektivně to samozřejmě byly slibované tři minuty, jak hlásala vývěska. Chviličku ještě museli počkat, než se uvolnily přezky, které je poutaly, a pak už společně s ostatními seskočil z plastového sedátka a namířil si to zpátky k Itachimu a Shisuiovi. Zvracet se mu vůbec nechtělo, jen se mu možná malinko motala hlava, ale věděl, že to brzy přejde.

"Bylo to skvělý, škoda, že jste se nepřipojili!" politoval své příbuzné, protože dle jeho mínění samozřejmě o moc přišli.

"No, to víš, že jo," utrousil Itachi a vzal ho kolem ramen, aby ho pro jistotu odvedl kousek stranou od bláznivých atrakcí. Nerad by ho ještě někam na podobnou hovadinu pouštěl.

.

"Sasuke koupil jsem ti pražené mandle. Dáš si?" Zamával mu pytlíčkem před nosem Shisui. Nebyly sladký, jen pražený. Sobě si vzal sladkou verzi, a protože věděl, že Sasuke cukr nerad, tak vzal ty čisté.

.

"Jasně, díky," usmál se zářivě Sasuke na nejstaršího z mladíků a převzal od něj sáček. Oříšky miloval, prakticky jakýkoliv druh-, ať už mandle, vlašáky, lískáče nebo kešu. Ihned si jich pár strčil s požitkem do pusy. "Kam ještě půjdeme?"

.

"Ty už nikam. Kdyby mamka viděla na, co jsem tě pustil, tak mě roznese v zubech," postěžoval si Itachi a zároveň tím vyjádřil svůj názor.

"Jsi hrozný, takhle mu kazit radost. Ale chtěl bych vidět tetu, jak tě nese v zubech, hahaha, to by bylo vtipný." Shisui se tlemil na celé okolí. "Když chceš mermomocí zůstat na zemi, tak si pojďme zajezdit na autíčkách. Já pak musím domu, nebo mě Madara přetrhne. Nesnáší, když chodím pozdě na večeři." Má to s ním někdy… skoro furt těžký.

.

"To je teda tyran," zavrtěl Sasuke hlavou. Madara nebyl Shisuiův otec, byl to jeho strýc, a potažmo i jejich. Po smrti Shisuiových rodičů ho však vychovával, protože Fugaku a Mikoto, jejich rodiče, už měli dost starostí s nimi dvěma, zatímco Madara žil sám. Moc mu to ostatně po chuti nebylo, neměl děti moc rád. Když nad tím tak Sasuke přemýšlel, vlastně byl přesvědčen, že neměl rád nikoho.

"My dva bysme taky měli být brzo doma," upozornil ho Itachi, "mám ještě nějakou práci."

.

"Třeba koukat na porno, viď?" Neodpustil si rýpnutí nestarší Uchiha a skoro okamžitě dostal pořádný pohlavek.

"Ty jsi vůl! Ještěže s náma nebydlíš, to bych tě musel do večera roztrhnout na dva kusy," rozhorlil se Itachi. To by mu chybělo. Dívat se na porno, i když… kdyby řekl, že se nedíval, tak by lhal, ale rozhodně to nebylo denně.

.

"Roztrhnout na dva kusy se dá různým způsobem, Itachi," zašklebil se na svého staršího bratra Sasuke a rukama naznačil poněkud obscénní gesto. Pravda, ač stále ještě školou povinný, měl už jisté zkušenosti. Sice jich více bylo samozřejmě v rovině teoretické, ale na druhou stranu, nějaké ty praktické už stihnul nasbírat taky.

.

"Vidíš, tady mladej má zkušeností na rozdávání." Významně se podíval na Itachiho a jeho brášku přátelsky přiškrtil kravatou. Tohle popichování bylo bezva, ne jak strýcova studená domácnost, zakládající se na poslušnosti vycvičeného vlčáka.

.

Itachi však místo toho, aby to přešel žertem jako Shisui, poněkud šokovaně zalapal po dechu. "Sasuke!" zamračil se, "kdo tě tohle proboha naučil?!" Neměl sice o nevinnosti dnešní mládeže velké iluze, ale přeci jen doufal, že jeho bratříček zrovna v tomhle ohledu bude jaksi… neznalý.

"No co?" zakřenil se Sasuke a odpověděl Shisuiovi tím, že mu lehce dupnul na nohu, i když nijak bolestivě, "nedělej, že tě to tak pohoršuje, Iti, beztak jsi určitě děsnej divočák a jenom mlžíš."

.

"Jistě, šuká jednu holku za druhou. Furt na mě nemá čas. Beztak si to rozdává každý týden nejmíň dvakrát s holkou a třikrát s kamarádkou pravačkou," hádal Shisui s nevinným úsměvem. Itachi se mu nesvěřoval, takže neměl přehled. On sám nebyl vybíravý. Klidně se spustil s klukem. Podmínkou bylo, aby si to rozdali kdekoliv jinde jen ne u něj doma. Madara by ho sežral zaživa, kdyby ho s někým, nedej bože, našel.

.

"Shisuii, ty držko jedna nevymáchaná!" vyprsknul Itachi popuzeně, "to není vůbec pravda!" Neubránil se lehkému ruměnci, který rozhodně nemělo na svědomí teplé jarní sluníčko. Spíš fakt, že si sám byl dobře vědom toho, že jeho sexuální aktivity sice nejsou tak časté, ale nejspíš daleko zvrácenější než si Shisui dokázal představit. Sám se za ně styděl, ale nemohl si pomoct.

"Čum, zapírání to jenom potvrzuje," zahihňal se Sasuke Shisuiovi do ucha.

.

"To víš, tichá voda břehy mele," přihodil si trošku dříví na ohýnek. "Schválně, Itachi, ukaž na někoho, koho by sis z fleku zatáhnul do postele," vyzval bratrance. Sice byli na odchodu, ale ještě pořád kolem nich bylo dost lidí, takže bylo z čeho vybírat.

.

Itachiho polilo horko. Dobře znal svůj vkus, ale za žádnou cenu ho nesměl prozradit, to by si rovnou mohl jít postavit pomníček.

"Já bych šel s támhletou," odpověděl místo Itachiho Sasuke a ukázal na pohlednou štíhlou tmavovlásku, která mu padla do oka.

"Tss, zas tak hezká není," zavrčel Itachi.

.

"A tady je někdo gurmán. Tak, co Itachi, rychle si někoho vyber nebo si budeme myslet, že jsi panic a museli bychom tě zaučit, jak to chodí na vlnách vášně." To by byla sranda, ale věděl, že to není pravda. Itachi už určitě někoho měl, tím si byl jist. "Já bych si vybral tu bloncku, co dělala ty super oříšky."

.

"Dejte mi pokoj, oba dva," utrhl se na ně dlouhovlasý Uchiha. Trvalo mu tři roky, než se sám smířil se svou sexuální orientací, a s hořkým vědomím, kdo ho v současné době nejvíc ze všech a ze všeho přitahuje, se nevyrovnal dodnes, byť to o sobě věděl už dobré čtyři roky. Hlavně se to nesmělo provalit, to by nepřežil.

"Ale no tak, bráško," Sasuke se odlepil od Shisuie a místo něj objal svého staršího bratra, "svěř se, kterou bys chtěl ošu… ehm… které bys chtěl ukazovat svou sbírku motýlů?"

.

Shisuie napadlo, že když se Itachi tak cuká… mohl by být teplej? Toť otázka, ale radši se nezeptal, protože i kdyby to byla pravda, tak by mu to Itachi nepotvrdil. Ale všechno tomu nasvědčovalo. Ženský nechtěl a chlapy by před nima nenabaloval. Zkusí se ho přeptat někdy v soukromí bez Sasukeho. "V dnešní době by ji možná navnadil na plnou peněženku a pěkný fáro. Tak co, už nám prozradíš, která by to byla?"

.

"V tom případě je zvláštní, že strejda žádnou šťabajznu nemá. Sporťáka má luxusního a o prachy taky nemá nouzi," prohodil pobaveně Sasuke, když se tak zamyslel nad tím Shisuiovým konstatováním, "asi přece jen hraje důležitou roli i povaha."

"Přesně tak," připojil se k němu hned Itachi, který byl rád, že tím odvedli pozornost od jeho vkusu, "vztah bez lásky, založenej jenom na tom, že jeden z partnerů má prachy… to mi přijde dost smutný."

.

"To je možný, ale ten vychcanější si to užívá. Obere toho chudáka o peníze, naději a jde dál." Shisui tedy nikdy nikoho nevyužíval. Jednou se mu dokonce stalo, že ho zastavil chlápek a nabídl mu prachy, když se nechá ošukat. Sumička byla zajímavá a on se dost dlouho na své poměry rozhodoval. Nakonec odmítl, přece jenom to byl on, kdo rád někoho šuká.

.

"Nevděk vládne světu," zavrtěl Sasuke hlavou, a protože objekt jeho zájmu mu zmizel v davu, usoudil, že už se tady přeci jen dneska vyblbnuli dost. Hlavně tedy on, Itachi a Shisui se nenechali vytáhnout na žádnou atrakci, zatímco on rychlou jízdu zbožňoval. "No nic, tak to tu asi zabalíme, ne?" obrátil se ke svým dvěma společníkům, "nebo jestli chcete ještě zajít někam na kafe?"

.

"Jak jsem řekl, musím pádit nebo bude zle." Pomaličku se blížili k nástupišti městské dopravy. Bydleli dost daleko od sebe, asi tři čtvrtě hodiny cesty s dvěma přestupy. Bylo to dost otravné, ale jezdil za klukama rád. Vždycky u nich zapomněl na svoje starosti. Chtěl se od strejdy odstěhovat, ale přišel na to, že byl tak vytížen vysokou školou, že by nesměl vůbec spát, aby si vydělal na usmolený podnájem pro studenty a další nutné věci. "A hele už mi jede jednička. Mějte se dobře a pozdravujte tetu se strejdou." Mávl na ně a valil na zastávku.

.

"Ahoj, Shisuii!" rozloučili se s ním oba sourozenci a chvíli se za ním ještě dívali, než Itachi položil Sasukemu ruku na rameno a mírně jej stiskl.

"Tak pojď, naši na nás taky budou čekat s večeří, myslím, že budou dneska těstoviny se sýrovou omáčkou," vnadil svého brášku, aby se mu chtělo domů o to víc.

"Mňam, už se nemůžu dočkat!" chytil se samozřejmě Sasuke, protože těstoviny miloval na všechny způsoby.

"Prima, tak jdeme," pousmál se Itachi a potlačil chuť chytit Sasukeho za ruku, jako to dělával, když byl ještě doopravdy dítě. Někdy by ty časy vrátil, tehdy bylo všechno… tak jednoduché.

~~~

"Itachi, nutně potřebuju vysvětlit tohle do ekonomie," zakvílel Shisui zmučeně. Dneska se na návštěvu u Uchihů vybavil. Rozevřel knížku a položil ji před bratrance na stůl. "Dokážeš mi s tím pomoct? Ty rozumíš přece všemu." Věděl, že to není tak úplně pravda, ale doufal, že dostane pomoc, o kterou prosil.

"Ty se naotravuješ, dej to sem," zabručel Itachi trochu rozladěně. Zrovna si kreslil, když k nim Shisui přišel. Musel svůj skicář rychle schovat a dát ho do své tajné skrýše nestihl, tak snad nebude potřebovat nic v šuplíku. Chvíli koukal na hustě potištěné stránky, než to nějak pobral do sebe a snažil se to normálně vysvětlit Shisuiovi.

.

Sasuke seděl u svého pracovního stolu s hlavou položenou na rozevřeném sešitě zeměpisu. Nebyl to sice nijak těžký předmět, natož na základce, ale naučit se to musel a moc ho to nebavilo. Hodinu si vtloukal do hlavy státy a přírodní podmínky afrického kontinentu, pročítal mapy a trénoval si znalosti na těch slepých. Nakonec po další půl hodině dospěl k názoru, že by si to potřeboval vše utřídit a ověřit - potřeboval by vyzkoušet. Od toho tady byl vždycky jeho ochotný a obětavý bratříček, takže se hned zvednul a vyšel na chodbu, kde o pár metrů dál zaklepal na Itachiho dveře. "Bráško, můžu dál?" zeptal se raději předem, v posledních pár letech Itachi neměl rád, když k němu vtrhnul bez ohlášení.

.

"Pojď," houkl Itachi stále ponořen do učiva ekonomie a vzhlédl k bratrovi. "Sasuke, potřebuješ něco?" Vypadalo to, že nepřišel jen tak na návštěvu, ale že bude něco chtít. Věnoval mu plnou pozornost.

.

"Ahoj, Shisuii," pozdravil Sasuke nejprve svého bratrance, než věnoval pozornost Itachimu, ale když viděl, co právě s Shisuiem dělají, trochu zrozpačitěl.

"Uhm, no… vlastně jsem tě chtěl poprosit, jestli bys mě nevyzkoušel ze zemáku," přiznal s pokrčením ramen, "ale vidím, že máte asi poměrně napilno."

.

Itachi chvíli studoval jeho tvářičku. Nemohl mu nic odmítnout. "Shisui, tady ty stránky si přečteš znovu a budeš se snažit je pochopit. Já mezitím vyzkouším Sasukeho, takže máš dost času a ne že tu budeš chytat lelky," upozornil ho, že flákání nestrpí, když už se snažil on tak ať to aspoň ten trouba pochopí. Stejně se divil, že ho Madara dokázal natlačit na tak nudnou ekonomickou školu. Shisui byl poděs, kdyby ho dal na vojenskou, bylo by to mnohem lepší. Zvedl se a popošel k Sasukemu. "Jdeme?"

.

"Jasně, díky," věnoval nejmladší Uchiha svému bratrovi jeden ze svých nejneodolatelnějších úsměvů, v němž zazářily jeho bílé zuby. "Shisuii, promiň, že si ho tak uzurpuju, to víš, bratrská láska," zažertoval ještě směrem k bratránkovi, než se vydal zpátky do svého pokoje následován Itachim.

Dlouhovlasý mladík si neslyšně povzdechl, Sasuke sám netušil, jak blízko vlastně ve svých slovech byl. Kdyby tak dokázal svému srdci poručit a racionálně mu některé city vymluvit, to by hned měl o hromadu starostí méně. Posadil se na Sasukeho postel a převzal od něj sešit. "Tak spusť," vybídnul ho, aby mu předvedl, co se naučil.

.

Shisui se opravdu chvíli urputně snažil pročítat stránky, ale mozek mu to prostě nebral a kde není kočka, myši mají pré. Odtáhl se od stolu a chvíli se točil na židli jako malé děcko. To ho brzy omrzelo, ještě by se mu udělalo špatně. Rozhlížel se po Itachiho pokoji jako mockrát. Prostě pokoj šprta, knihy… knihy a zase knihy. Sice to nebyla jen vědecká, ale i beletrie. Avšak na Shisuiův vkus jí bylo moc. V myšlenkách se vrátil k jejich rozhovoru u kolotočů a tím i k otázce Itachiho orientace. Opravdu byl gay? Kdyby ano, tak přece u sebe musí mít nějaké věci, které by ho usvědčily… třeba porno časopis s chlapama nebo anální gel, i když to nebyl nejlepší důkaz. Většinou byly lubrikanty na obojí. Věděl, že by neměl, ale začal se koukat do zásuvek stolu. I tady byl vzorný pořádek, proto ho zarazil ledabyle pohozený skicář. Rád se díval, jak bratránek maluje a tak ho vytáhl ven a koukl do něj. Nestačil se divit, co v něm našel. Začal horečnatě listovat stránkami a na všech byl Sasuke v těch nejerotičtějších pózách jaké si představil. Nahý v posteli, vzrušený na stole… do klína mu vypadl uvolněný list, kde si to Sasuke sám dělal a obrázek byl potřísněn bílými fleky. Shisuiovi to v hlavě začalo šrotovat. Mohl se starší bratr zamilovat do mladšího? Nebo to jenom byla nějaká perverzní úchylka?

.

"…nejvíce rozvinuto v JAR, především jde výrobu dopravních a těžebních zařízení a o vojenskou techniku," vyjmenovával Sasuke jako když bičem mrská. Se svou fotografickou pamětí nikdy neměl problém naučit se třeba i rozsáhlé pasáže, utkvěly mu v hlavě přesně v takové podobě, v jaké si je přečetl. Po otci navíc oba Uchihové naštěstí zdědili i logické myšlení, takže kde nepomohla paměť, nastoupila logika, a tak neměl se školou nejmenší potíže. Pravda, nebyl tak vzorný žák jako Itachi, to však nebylo ani tak způsobeno tím, že by na to neměl, nýbrž tím, že ho to nebavilo. Neměl takovou sebekázeň jako jeho starší bratr.

"Umíš to výborně," ujistil ho Itachi a v hlase mu zazněla nepotlačovaná hrdost, "dostaneš určitě jedničku." Nejradši by tam u něj zůstal ještě chvíli sedět, třeba si povídat nebo by mu stačilo i jenom se na Sasukeho dívat, ale Shisui vedle čekal, že spolu dodělají tu ekonomii. Vrátil tedy bráškovi sešit, omluvil se mu, že se musí jít zase věnovat bratranci, a vyšel z jeho pokoje. "Tak už jsem ta…" Itachi se už na prahu zarazil, když se bratránek dostal do jeho zorného pole, "…dy." Na pár vteřin se mu málem zastavilo srdce, když si uvědomil, co si to Shisui prohlíží. Do háje… do háje! Tohle bude průšvih jako vrata. "Shisuii, ty parchante!" rozkřikl se a honem přibouchl dveře pokoje, "to tě strejda nenaučil, že se nemáš hrabat v cizích věcech?!"

.

Shisui přistiženě poskočil na židli, jak se Itachiho příšerně lekl. Ten se tvářil jako bůh pomsty. Nedivil by se, kdyby dostal nožem mezi žebra. "Itachi, já nechtěl…" snažil se vznést nějakou obranu, ale moc se nesnažil. Jeho provinění bylo naprosto jasné a nebylo, co řešit. Za to na jazyk se mu tlačila jedna otázka za druhou. Nevěděl, kterou má pustit ven první. "Ty jedeš po svým bráchovi?" vyjekl nakonec tu nejpalčivější ze všech.

.

Itachimu se obrátily všechny vnitřnosti naruby a po zádech cítil stékat imaginární pot. "Ne, tak to není!" vyhrkl nepřirozeně vysokým hlasem, "je to… je to jinak. Já jsem… t-trénoval jsem si figurální kresby a… a Sasuke je… jediný, koho mám nakoukaného n-nahého, když jsme bráchové. A vůbec, dej to sem!" Vrhl se k bratranci a vyškubnul mu svůj skicář. Tváře měl zbarvené jako uvařený rak a srdce mu vyplašeně tlouklo. Jestli o tom Sasukemu řekne…

.

"Jasně a k figurální kresbě běžně patří stojící péro, viď?" V podstatě se Itachi přiznal, kdyby to bylo něco normálního, byť akty bratra, tak by tak nevyšiloval. Na tváři se mu mihl škodolibý úsměv. "Takže, když půjdu za Sasukem a řeknu mu, co kreslíš, tak to nevadí. Jste jen bráchové, nic se přece neděje." Zvedl se, jakože za ním hned zajde.

.

"Tak na to zapomeň!" Itachi upustil svůj blok a oběma rukama Shisuie zatlačil zpátky do křesla. Nezdál se, ale měl docela sílu, bolestivě mu drtil ramena, jak byl rozrušený. "Jestli o tom někomu řekneš, tak… tak ti rozbiju hubu!" zavrčel do bratrancova obličeje. Nerad vyhrožoval a nerad používal násilí, ale momentálně ho nic lepšího nenapadlo, protože tohle… tohle se nesměl nikdo jiný dozvědět. Ani Shisui se to neměl dozvědět.

.

Shisui se nebránil, takže spadl do kolečkové židle ani nevěděl jak. Bratranec v tom musel být až po uši, když tak vyváděl. Když se vžil do jeho kůže… brr, tak to neměl určitě jednoduchý, zvlášť on, který si zakládal na pověsti. Byl jako bílá lilie, ale po tomto objevu jí zčernaly okraje. Probudila se v něm Madarova výchova. Od strýce nedostal nikdy nic zadarmo, to už se za ty roky naučil. Přimhouřil oči. "Co za to, když budu mlčet?"

.

Itachi na pár vteřin zaváhal. Bylo mu jasné, že Shisui vymyslí nejspíš nějakou totální hovadinu, která ho strašně poníží, ale… pořád to bylo snesitelnější než to, co by následovalo, kdyby se o jeho citech někdo dozvěděl. Obzvlášť Sasuke… Zhluboka se nadechl a vydechl, obchod byl obchod. "Cokoliv," utrousil tiše a sklopil oči na znamení rezignace. Pustil bratrance, ale zůstal nad ním stát, jen pro jistotu, kdyby si to třeba náhodou rozmyslel.

.

"Vážně cokoliv… hm, i kdybych ti teď přikázal, abys vyběhl nahej z baráku a přeběhl ulici z jedné strany na druhou, tak bys to udělal?" Shisui byl hrozně zvědavý, co všechno by Itachi udělal jen, aby se to nikdo nedozvěděl.

.

Itachi zatnul podrážděně zuby. Přesně jak předpokládal. Udělá ze sebe blbce, pobouří širokou veřejnost… no, širokou. Ty, co se budou dívat zrovna v tu chvíli z okna. A otec ho přerazí. Oči mu samovolně zalétly k inkriminovanému skicáři. Pak se zamračil na bratrance: "Zmrde." Kdyby Shisui měl aspoň malé ponětí o tom, co musí každý den zažívat, když se vedle Sasukeho pohybuje, měl by možná větší pochopení! S kamenným výrazem si začal rozepínat knoflíčky košile.