Piráti zase mají možnost ochutnat slanosti moře a vyplují na volné moře. Zdá se to pro ně jako znovuzrození, ne však pro Sasukeho, který touží najít Itachiho a zbavit se Madary. Jenže život a útěk není jednoduchý a čekají ho velké překážky a zákeřně padnuté klacky pod nohama.

 

Přichází druhá kniha a s ní další dobrodružství pirátů, kteří lační po krvi, boji a sexu. Je tu mnoho otázek, které ještě nebyly zodpovězeny a čekají na odhalení. Najde snad Sasuke rodinu a toho nejmilovanějšího? Uniknou meči spravedlnosti nebo prostě povedou život jako předtím?

 

 

 

Po čtrnácti dnech, kdy se houpali na bárce a občas přirazili ke břehu, aby doplnili zásoby vody a nějakého masa či ovoce, se konečně octli ve větším přístavu, kde obchod s piráty byl běžnou záležitostí. Kapitán tu plánoval sehnat loď a dost lidí, kteří by ji dokázali řídit a dali se do jeho služeb. Zakotvili úplně na kraji přístavu. Prvně musí nenápadně projít městečkem a zjistit, jaká je tady situace. Klidně by se totiž mohlo stát, že tu budou řádit královští a on by jim neopatrně naběhl do cesty. "Kisame, pojď se mnou," Přehodil přes sebe plášť s kapucí, "a vy ostatní tu zůstanete a budete hlídat."

.

Sasukemu se prudčeji rozbušilo srdce. Bude to snazší, když u toho nebude Madara, ostatní nemají takový zájem na tom, aby s nimi pokračoval, určitě se za ním nebudou hnát. I když pravda, měli od strýce rozkaz ho hlídat… ale ten jistě platil jenom tam v lese. Každopádně se snažil nedat najevo svoje úmysly. Věděl, že se Madara nevrátí dřív než za soumraku, takže si dovolil čekat dobrou hodinu, zatímco ostatní se zjevně dost nudili. Pomalinku a nenápadně se přesouval směrem od skupinky a maskoval to tím, že si prohlíží různé menší lodě, které tam kotvily. Čas od času se ohlédnul, aby si určil, kudy bude utíkat. Podíval se směrem ke skupince. Nikdo si ho nevšímal, Kabuto cosi raboval ve své lékařské torně, Naruto seděl na mole a Hidan s Kakuzem se právě o něco hádali. Příhodnější okamžik už nebude! Sasuke vyrazil z místa rychlostí geparda lovícího kořist. Rozběhl se přímo do městečka na tržiště, do nejbližšího davu, dřív, než si zbytek pirátů uvědomil, co se vlastně stalo.

.

Madara mezitím, co Sasuke spřádal plán útěku, obcházel městečko a zjišťoval informace. Jistě, i zde na tržišti viselo hned několik podobizen pirátů, kteří nejpalčivěji kousali do královské ruky. Zašli tedy do hostince, kde si objednali pivo a samozřejmě vyzvěděli nějaké informace. Krčmář jim za jeden stříbrňák byl ochoten povědět všechno možné. Dokonce tu měli několik lodí na prodej, ale pro jeho účely byly možná dvě nebo tři. Popis byl dost nejasný a ponětí o ceně žádné. Ale za další podstrčený peníz jim převelice ochotně nabídl, že jim všechny informace sežene a domluví případně s prodejci schůzku. Oba piráti nakonec v krčmě zůstali i na jídlo a královsky se nadlábli. Shánění informaci se trošku protáhlo, ale k pozdnímu odpoledni věděli vše potřebné a dokonce si jeden z prodejců udělal čas. Sešli se v docích, kde si mohl prohlédnout loď, zavedl je tam mladík se znuděným výrazem.

.

Sasuke se mezitím vmísil do davu. Nebylo to tak těžké, protože v pravé odpoledne bylo tržiště plné prodávajících i kupujících a všude byl neskutečný zmatek. Prodejci vykřikovali ceny zboží a chválili svůj sortiment až do nebes, aby upoutali pozornost, překřikovali se navzájem, osočovali své konkurenty a medovými slovíčky lákali případné kupce. Nabídka zboží byla opravdu hodně široká, od proutěných košíků přes hliněné hrnce, kožešiny zvířat a drahé látky, až po ovoce, zeleninu, maso a živé zboží, které samozřejmě nadělalo nejvíc hluku - prasata hlasitě kvičela, slepice kdákaly a do toho všeho ještě vřískala rozjívená děcka. Lidí bylo všude mraky a bylo trošku těžké se jimi protlačit. Pořád lepší, než kdyby tam bylo liduprázdno, to by ho hned chytili. Sasuke se skrčil u jednoho stánku, který nabízel plátěné oděvy, a pátravě se zahleděl směrem, odkud přiběhnul. Netrvalo dlouho a na náměstí se objevili Kakuzu s Hidanem. Rozhlíželi se v tom zmatku, klestili si cestu a zjevně ho hledali. Mladší Uchiha se nenápadně proplížil, podařilo se mu nepozorovaně dostat za jejich záda a potom se ztratil v přilehlých uličkách.

.

Loď byla vskutku krásná, pěkná galeona, ale menší než jejich bývalá Tsukuyomi. Byla ale pevná, neprolezlá červotočem a k řízení mu bude stačit minimálně třicet slušných chlapů. Vezme si ji, sice by mu byla milejší ta, která se pohupovala vedle a svou velikostí jistě dosahovala kvalit jejich minulé lodi. Bohužel tu si nemohl dovolit. Potřeboval by minimálně dvě takové truhlice, které vykopali, aby mu zbylo ještě na posádku.

"…Daruii, říkám vám, že chce příliš mnoho zlatých," nedal se odbýt Madara. Snažil se stlačit cenu co nejníž, ale před ním nestál žádný poseroutka, ale chlápek ošlehaný větrem.

"Vy chcete loď, já ji mám. Obchod. S cenou dolů nepůjdu. Susanoo je spolehlivá a dobrá loď, která má svou cenu. Berte nebo nechte být." Světlovlasý muž opálené pleti si založil ruce na hrudi. Nemínil ustoupit ani o zlatku.

Nejstarší Uchiha mu pevně opětoval pohled a dlouze se měřili pohledy. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než na to přistoupit. "Beru ji, můžu platit v perlách?" Potřeboval perly buď směnit, ale když se jich zbaví tímhle způsobem a zbydou mu zlaté, tak to pro něj bude výhodnější.

Darui podezřívavě přimhouřil oči. "Dobrá, ráno se sejdeme u Skákavého poníka. Vezmu si s sebou odhadce, takže vám doporučuju donést pěkné perly v potřebném množství." S těmi slovy se s nimi rozloučil a odešel.

"Myslím, že nám svítá na dobré časy," pochválil si Madara, "ještě se stavíme v krčmě a necháme po městě roznést šeptandu, že hledám posádku."

"Není to nebezpečné? Království tu má určitě špehy, kteří jen čekají na svou příležitost, aby dostali nějaký peníz za svoje práskačství," sýčkoval druhý pirát opatrně. Člověk nikdy neví, co je tu za lidi.

"Risk je zisk. Než někdo dojede, tak budeme pryč na cestě na jih." Kapitán v tom měl jasno a nebál se.

.

Sasuke si v duchu gratuloval, podařilo se mu své pronásledovatele setřást. Udýchaně se zastavil na okraji přístavního městečka. Nejlogičtější by bylo shánět teď někde ve městě nocleh, to on ale nechtěl hned ze dvou důvodů. Jednak ještě potřeboval směnit perlu za nějaké peníze, aby si to mohl dovolit, a jednak mu bylo jasné, že to bude první věc, kterou Kakuzu a Hidan udělají - budou obcházet hospody a všechny ubytovací domy, aby zjistili, jestli si v nich čirou náhodou nepronajal pokoj jeden černovlasý mladík… Ne, nesmí se dát chytit. Bude lepší, když dojde na některý z přilehlých statků, s něčím třeba pomůže a požádá o nocleh. Snad mu budou věřit, když není nijak ozbrojený. Nevěděl, jak dlouho se chce Madara zdržovat v přístavu, ale nesmí se vrátit do městečka dřív, než bude jeho strýc zase na širém moři. V duchu se pousmál, když si představil, jak se bude Madara tvářit, až zjistí, že mu pláchl. Litoval akorát, že to naživo neuvidí. Jediné výčitky svědomí, které měl, byly vůči Narutovi, bál se, že bez něj nebude mít žádnou ochranu u posádky. Ale byl s nimi přece už tak dlouho… určitě to zvládne i bez něj, nějak si svou pozici obhájí. Přál by mu, aby se jednou dostal domů, jak si to maloval.

Vydal se už mírnějším tempem směrem dál od přístavního města, míjel několik kolemjdoucích s vozy, kteří ještě teď vezli své zboží na tržiště. Nebral to přímo po hlavní cestě, pro jistotu, radši se pouštěl přes louky a pole, procházel břízovými alejemi. Bylo tady krásně, klidně by se na chvíli pod některým ze stromů zastavil k odpočinku, ale nechtěl to přeci jen riskovat. Nedaleko od města narazil na čistý potok, takže si opláchnul obličej, napil se a osvěžil. Uff, bylo to příjemné, když sluníčko už docela silně hřálo, jaro bylo v plném proudu a obzvlášť tady na jihu to bylo dost znát.

.

"COŽE!" štěkl Madara nepříčetně na Kabuta, když se vrátil zpátky a zjistil, že jeho oblíbenec vzal roha, "to si ze mě děláte srandu. Nedokážete ohlídat jednoho kluka?!" Zuřil a přecházel po molu jako zuřící býk u ohrady. "Můžete mi vysvětlit, jak se to stalo?" svrběla ho ruka. Měl chuť někoho probodnout!

.

"On… choval se úplně normálně… a najednou se rozběhnul a byl pryč," koktal Kabuto, i když sám slyšel, jak idiotsky to vyznívá. "Kapitáne, nemějte obavy, Kakuzu a Hidan jsou mu v patách, určitě ho přivedou…" snažil se ho uchlácholit tou myšlenkou, třebaže si nebyl úplně jistý, že to tak doopravdy bude.

.

"Najednou byl pryč! Si ze mě děláš jako srandu!" Div Madarovi neodlítávala pěna od huby. "Jestli ho nedotáhnou, tak se těšte. Myslel jsem, že je vám jasné, že rozkaz ho hlídat pořád platí. Chvíli vás nechám samotný a hned něco poserete!" Ta tam byl dobrý pocit z koupě lodi a z vidiny pirátstvím protkaných dní.

.

Kabuto nasucho polknul. Dobře věděl, že Sasuke umí utíkat pěkně rychle, byl mladý a silný, a pokud do toho dal všechno, Kakuzu a Hidan neměli šanci ho chytit. Taky mu bylo jasné, že za ztrátu kapitánova oblíbence draze zaplatí, Madara byl pořádně majetnický a jak si všimnul, tak obzvlášť ve vztahu k synovci.

.

Naruto se klepal jako osika, byť přímo na něj Madara nekřičel. Byl tak vyděšený, že kdyby mu kapitán řekl, že může jít, tak se ani nehne. Jenom poulil oči, snad ještě nikdy neviděl nejstaršího Uchihu tak rozlíceného. Šel z něj děs a hrůza. I když zmlkl, tak jeho děsivá aura na ně neustále dorážela. Na jednu stranu přál Sasukemu, že se mu podařilo utéct, ale na druhou… on tu zůstal sám.

.

Kisame zaraženě hleděl střídavě na dva vyděšené členy posádky, střídavě na rozzuřeného kapitána, který přecházel sem tam jako lev v kleci. Byl dost překvapený, ani on ještě nikdy neviděl Madaru takhle. Dosud si myslel, že prostě jen nechce přijít o posledního člena rodiny, i když chtěl od něj Sasuke pryč… ale teď mu připadalo, že vyvádí mnohem víc, než by v takové chvíli čekal. I on sám se zachvěl, a to vůbec nic neprovedl.

.

Kapitán se vůbec neuklidňoval. Člověk by řekl, že se musí zákonitě po čase trochu vydýchat a uvolnit, ale nic tomu vůbec nenasvědčovalo. Snad jen to, že kromě divokého přecházení po molu se zastavil a vypadal jako ledová socha samotného satanáše. O dobrou hodinu později se objevili dva schvácení muži. "Kde je?!" zavrčel na ně Madara nebezpečně, když viděl, že ho s sebou nemají.

.

Hidan se podíval po svém druhovi. Už cestou zpátky si říkali, že je s nimi ámen. Prolítali celé tržiště, každou hospodu, každou nejzapadlejší putyku, ptali se po hostincích, dokonce i nevěstincích, prostě prohledali celé město, ale Sasuke jako by se propadnul do země. Nikdo ho neviděl. A kapitán vypadal, že je schopný je i probodnout… Dokonce i jemu, který měl jazyk pořádně prořízlý a uštěpačný, došly vtipy. "Kapitáne, my… nenašli jsme ho. Byli jsme všude, ale on prostě zmizel…" oznámil dlouhovlasému Uchihovi a měl skoro chuť se přikrčit, připadal si pod jeho ostrým pohledem úplně maličký.

.

"Neschopáci, zabíjíte lidi jako mouchy a nejste schopní ohlídat jednoho sedmnáctiletýho kluka? Nejradši bych vás nechal okamžitě zmrskat jako bídné psy," hrozil Madara nebezpečně. U něj nikdo přesně nevěděl, jestli si to ještě nerozmyslí. "Kdybych měl víc lidí, tak to udělám… zítra budete pokračovat v hledání a teď si zůstaňte tady," zavrčel nakonec Madara. Vzal si vaky s pokladem a odkráčel si do města najít nocleh. Ať se o sebe postarají sami.

.

"Kurva," ulevil si Hidan, otřel si z čela pot a naštvaně se opřel o zábradlí mola, "taky nemohlo to malý škvrně počkat s útěkem, až tu bude kapitán… aspoň by to pak nebylo všechno na nás. Jestli ho najdem, tak ho snad roztrhnu… ale vlastně ne, myslím, že to udělá kapitán sám. Tam dole." Zachechtal se, aby si aspoň trošku vybil frustraci.

"Nemůžeš se mu divit, že chtěl utéct," pokrčil Kisame rameny a zašklebil se na zpráskané druhy: "Co jste dělali, že vám zdrhnul, chrápali?"

.

"Jsme čekali, až se konečně dotáhnete zpátky," ozval se Hidan, protože zbytek byl pořád ještě jaksi zamlklý. "Tak co, budeme mít nějakou lodičku nebo pojedeme s tímhle kusem dřeva někam dál?" Popravdě hrozně rád by si lehl do svýho závěsnýho lůžka a pořádně se vyspal, najedl a případně si někde zašukal. Fakt by to potřeboval.

"Obchod už je domluvený, zítra se už začne nabírat nová posádka," odtušil Kisame věcně, "kapitán nás bude čekat ráno u nové lodi. Jsem zvědavý, co za týpky se přihlásí do služby Madarovi Uchihovi, che, beztak nějaká lůza." Netušil, co se tady po hospodách a knajpách najde za dobrodruhy, ale měl pocit, že jedna z velkých lodí v docích byla jistě pirátská… snad to nebyli nějací nepřátelé. S některými loděmi neměli moc vřelé vztahy.

.

Sasuke pátral po nějaké stopě lidské přítomnosti. Po několika hodinách konečně narazil na malé obdělávané políčko a o pěkný kus dál se bělalo stavení. Se smíšenými pocity se k němu vydal, aspoň to zkusí, v nejhorším se vyspí v lese, s tím už měl zkušeností až až a tady už bylo aspoň teplo, tak by mu v noci zima nebyla. Když došel blíž, rozeznal u stavení nějaký pohyb. Mladá dívka si prozpěvovala a kropila prádlo rozprostřené na svěže zeleném trávníku. Měla dlouhé blonďaté vlasy svázané pestrobarevnou stužkou v culíku a modré oči. Sasuke se nenápadně připlížil až za ní a chvilku ji pozoroval. "Nevěděl jsem, že na okolních statcích pracují tak hezká děvčata," prohodil následně, protože mu bylo jasné, že si bude muset získat náklonnost u co nejvíce členů domácnosti.

Dívka leknutím upustila nádobu s vodou a prudce se k němu obrátila. "Kdo jsi? Co tady děláš?" vyhrkla a ucouvla před neznámým mladíkem.

"Sháním práci a nocleh," odpověděl Sasuke, "a tvoje písnička mě sem přilákala."

Blondýnka si ho obezřetně prohlédla od hlavy až k patě. Byl mladý, nevypadal jako nějaký zločinec, a byl sám. Navíc… nemohla si nevšimnout, že je také náramně pohledný, i když poněkud špinavý. Ale jeho obličej měl krásné přitažlivé rysy a tmavé jiskrné oči… páni, takový mladík se na každém rohu nevidí. Uvolnila rty do mírného úsměvu. "Což o to, práce je tu dost…" odtušila popravdě, "právě je sklizeň, můj otec je vyhlášený sadař. Jedny ruce navíc by se hodily."

"Pak budu jen rád, když mě hospodář přijme… ještě nikdy jsem nepracoval v tak krásné společnosti," Sasuke se rovněž pousmál, "můžu znát tvoje jméno?"

Dívka se začervenala jako vlčí mák. "Jsem Ino," špitla a se zájmem se na něj dívala, "a ty jsi?"

"Jmenuju se Sasuke," odtušil Uchiha.

Ino se uculila. "Tak pojď se mnou, Sasuke… představím tě otci," pobídla ho vesele a se vzrušenou vidinou mladého pěkného pomocníka s ním zamířila do statku.

~~~

Madara se ubytoval přímo u Skákavého poníka. Měl ráno o to jednodušší práci. Pořádně se vyspal. Byť večer myslel, že vzteky neusne. Proto ho ani ráno nevzbudilo vycházející slunce. Až ruch na chodbě a častější pobíhání mu řekly, že je nejvyšší čas. Upravil se. Odrbané oblečení jeho zjevu příliš mnoho nepřidělávalo, ale s tím se dá vždycky něco udělat. Teď jsou na pořadu dne úplně jiné věci.

Když sešel ze schodů, tak bělovlasou kštici zahlédl už z dálky. U něj seděl muž s dlouhými hnědými vlasy převázanými látkou se zvláštním znakem oboustranného trojzubce.

"Pánové, můžeme tedy začít," oslovil je Madara a potřásl si s nimi rukou. Hashiramu znal, občas mu prodávali svůj lup a jako odhadce ceny byl nejzkušenější ve městě, když se jednalo o perly, šperky a drahokamy. Předal jim váček s perlami a sledoval, jak Hashirama jednu po druhé prohlíží a hodnotí.

"Krásné kousky, jako vždy," zhodnotil malé perleťově zbarvené kuličky, "dle mého propočtu, potřebuji ještě tři dokonale kulaté, aby cena byla dovršena." Počkal než Madara zaloví pro další a moc dobře viděl, že tam mezi nimi má i velkou vzácnost. Neodolal a podlehl své profesi. "Kapitáne, směl bych se podívat na tu velkou, co máte ve váčku?" Bylo dost neslušné ho o ni žádat, ale nemohl si pomoct.

Uchihovi se příliš nechtělo, ale pokud se tu jednou vrátí, bude dobré udržovat vřelé vztahy. Vylovil pěknou nadměrně velkou růžovou perlu. Odhadce jí byl naprosto uchvácen a zblízka ji pozoroval na dlani. "Dokonalá," vydechl s úžasem. Ve tváři měl vepsaný stejný úžas a dychtivost jako když před Kakuzem otevřeli bednu s penězi. S velkou lítostí ji vrátil jejímu majiteli.

"Tady je kupní smlouva a Susanoo je vaše," předal Darui Uchihovi pergamen a shrábl váček s perlami. Tohle byl nadmíru dobrý obchod.

Rozloučili se a kapitán se vydal k nyní jeho vlastní lodi, kde měla čekat posádka a možná už první odvážlivci, kteří by se chtěli nechat najmout.

.

Sasuke byl na nohou už od časného rána, a to i přesto, že po dlouhé době spal úplně volně a sám, bez přítomnosti posádky. Přespal ve stájích, bylo příjemné cítit pach koní, který ho vždycky přitahoval. Majitel statku, Inoichi, ho přijal bez větších námitek, když viděl, že u sebe nemá žádnou zbraň a tedy ho ohodnotil, že mu může věřit. Taky samozřejmě pomohla přímluva dcery, které se ten mladík očividně líbil. Však uvidí, jak umí vzít za práci, podle toho si ho tu nechá nebo ho vyhodí. Potřeboval jet ráno se zbožím do města, ale přeci jenom Sasukemu nevěřil natolik, aby ho nechal ve stavení bez svojí přítomnosti, takže poslal na trh druhého čeledína, a sám zůstal na statku. Vzal si nového mladíka k ruce, potřeboval sklízet. Během práce se s ním dal do řeči, aby zjistil, kdo to vůbec je a kde se tady vzal.

Sasuke už měl samozřejmě dopředu vymyšlený příběh, a to velmi jednoduchý. Opustil službu na lodi, protože kapitán se chystal plout na sever a on se potřeboval dostat k rodině do Konohy. Potřeboval tedy v přístavu vyčkat na nějakou vhodnou loď, na kterou by se mohl nechat najmout. Vypadalo to, že Inoichi byl s jeho vysvětlením srozuměn, ostatně, znělo to logicky a navíc to byla napůl pravda, až na to, že zapřel svůj původ a nechtěl do Konohy, ale na jih. Pracoval ze všech sil a odpoledne měl dojem, že statkáře přesvědčil o svých schopnostech, protože se na něj Inoichi díval mnohem vlídněji a důvěřivěji. Ino jim přinesla oběd do sadu, jelikož do stavení se obyčejně muži vraceli až k večeři, přes den bylo pořád co dělat. Zůstala chvilku sedět u mladíka, aby se přesvědčila, že mu chutná, a přitom si ho zálibně prohlížela. Nezlobila by se, kdyby tu nějakou dobu zůstal…

"Takový pomocník by se nám hodil i nastálo, že ano, tatínku?" nadhodila nevinně a rádoby cudně na Sasukeho zamrkala.

Inoichi se sám pro sebe pousmál. Jeho dcera byla ve věku, kdy ji pěkní mládenci náramně zajímali a tenhle se jí zjevně zamlouval víc než jiní. "Inu, nebylo by to špatné. Za práci vzít umí," prohlásil.

"Děkuji, hospodáři," kývl Sasuke, který tušil, že úplně odmítnout by bylo nezdvořilé, "možná si to rozmyslím… když tu žijí takové čarokrásné víly." Ino se potěšeně začervenala.

.

Madara už u lodi viděl postávat jakýsi chumel lidí a svou posádku, která dělala, že nic nedělá, a přitom bedlivě sledovala, kdy se objeví. Čekající muži před ním uhýbali, byť ještě netušili, že je to jejich budoucí kapitán a ne nějaký nuzák v odrbaných hadrech. "Jsem Uchiha Madara," pronesl svým sametovým hlubokým hlasem k té chásce, která se chtěla nechat najmout, "a beru jenom chlapy, kteří něco umí a nebojí se smrti. Pirátská práce je řemeslo pro tvrdý muže, pro něž není meč párátko na šťourání v zubech. Takže kdo se ke mně chce přidat, tak ať tu zůstane a poseroutky můžou odejít," ukončil svůj velice krátký proslov, aby hned na začátku protřídil odvážlivce. Bylo jich asi třicet, ale už teď viděl, že se někteří obrací zády a mizí v nejbližší uličce. Kapitán se otočil ke svojí malinké posádce za zády. "Kisame, tebe jmenuji prvním důstojníkem. Doufám, že víš, jaké povinnosti ti z toho postu plynou."

"Kapitáne," vydechl překvapeně statný námořník. Nikdy nemyslel, že se dočká něčeho podobného. "Je to pro mě čest." Uklonil se Uchihovi a provokativně se zazubil na jeho partu. Teď jim může v klidu rozkazovat a budou ho muset uposlechnout. Hidana si vychutná.

Madara si poté nechal jednoho po druhém k sobě pouštět nové členy posádky a zjišťoval, co vlastně umí a jestli mu k něčemu jsou. Tady vyřadil tři muže a zbytek nahnal na loď. Je potřeba ji nachystat k vyplutí. Dokoupit zásoby, střelný prach, železné koule do děl.

Sám šel obsadit kajutu. Byla spojená s mapárnou a byly tu dvě postele. Asi pro důstojníka a kapitána. Nechal si zavolat svoji původní posádku. "Prožili jste se mnou mnohé útrapy, a byť jste mě včera nebetyčně nasrali, a vy dva," ukázal na Hidana a Kakuzu, "budete v hledání pokračovat i dnes, tak jsem slíbil, že dostanete odměnu, a já své slovo držím. Každý dostanete dvacet zlatých."

Muži po sobě spokojeně pohlédli a počkali, než jim každému kapitán odpočítá peníze. Už se těšili, jak se budou moct v přístavu roztočit.

"Teď je potřeba tu chátru, co tu došla, zaučit, jak to na mojí lodi chodí, nanosit nové zásoby a vyčistit loď, zkontrolovat lanoví a plachty." Potom jim přesně rozdělil jejich úkoly a kolik si k tomu mají vzít chlapů. Kabutovi dal několik zlatých navíc, aby si doplnil potřebné věci pro léčení sám.

Sotva za nimi zapadly kapitánovy dveře, tak se Kakuzu otočil ke Kabutovi a nastavil ruku. "Myslím, že mi něco dlužíš." Nic si nedělal z udivených pohledů zbytku mužů, jejichž obočí se ještě víc zvedlo, když mu na dlani přistály dvě zlatky.

.

Sasuke zkraje večera štípal na dvoře dříví. Šlo mu to dobře, se sekyrou ho Fugaku naučil zacházet, vždycky když přijeli do Konohy a pomáhali Mikoto ve stavení. Proto mu práce v hospodářství nebyla cizí, přestože většinu života strávil na lodi. Během této činnosti poněkud sentimentálně vzpomínal, jak si s Itachim malovali přesně takovou budoucnost. Na statku, pěkně dělat nějaké řemeslo, starat se o dobytek, o koně… Kéž by se to tak mohlo ještě někdy naplnit. Tolik by si přál se zase s bráškou setkat, snad je opravdu naživu. Přemítal, co asi teď dělá, pokud ano. Je zdravý? Jak se asi má? Vzpomíná na něj? Zatímco takhle uvažoval, všimnul si, že z druhé strany dvora k němu zamířila Ino s vědrem vody, které mu nabídla pro osvěžení. V teplém podvečeru to přišlo vhod, sluníčko ještě pořád pálilo a on se u práce celkem zpotil.

"Děkuju," kývnul, zatnul sekeru na špalku a napil se.

"Tatínek říká, že se chceš dostat do Konohy…" nadhodila blondýnka rádoby ledabyle, jako by ji to vlastně ani moc nezajímalo.

"Mám tam rodinu," pokrčil Sasuke rameny, i když se mu poněkud stáhlo hrdlo, protože kromě matky si ve skutečnosti nebyl vůbec jistý, jestli tam na něj někdo čeká.

Ino chvilku mlčela, než se zeptala na to, o čem Sasuke vytušil, že kvůli tomu s ním chtěla mluvit: "Máš tam nějakou dívku?"

Mladý Uchiha zvažoval, jak odpovědět. Děvče samozřejmě neměl a popravdě o žádné nestál. Ale měl by jí dát najevo, že nějaký závazek z minulosti má, i když nemohl říct pravdu, že miluje vlastního bratra. "Možná," odtušil proto lehce neurčitě a povzdechl si, "jen nevím… jestli tam na mě čeká."

"Jak dlouho jsi pryč?" sondovala Ino.

"Tři čtvrtě roku… možná rok," kalkuloval tiše Sasuke, který už měsíce moc nepočítal.

"To je dlouhá doba," podotkla Ino opatrně a olízla si rty, "někdy je těžké na někoho čekat…"

Sasuke potlačil chuť se zaškaredit, když mu došlo, co mu tím naznačuje. Kdyby nepotřeboval její přízeň, už dávno by ji jednoduše odmítnul, že nemá zájem. Bohužel si to v téhle situaci jaksi nemohl tak úplně dovolit, navíc to vypadalo, že na ní její otec hodně lpí.

"Ano, asi máš pravdu," odtušil a znovu se chopil sekyry. Víc se k tomu radši nevyjadřoval a dal se opět do práce. Ino ještě chvíli otálela s odchodem, ale nakonec s neustálým ohlížením zmizela ve stavení. Sasuke doštípal polena a srovnal je do úhledné hranice do dřevníku, aby na ně nepršelo, kdyby náhodou přišel déšť. Dovolil se Inoichiho a šel se před večeří ještě umýt do nedalekého potoka, potřeboval ze sebe konečně spláchnout pot, špínu i jisté napětí.

 

Příště: