Už jsem totiž strašně dlouho nedostala dávku svojí drogy, ItaSasu yaoi, a vy to teď odskáčete.

 

Kvůli nedostatku času a přílišnému stresu jsem se ještě ani nezmínila, jak pokračují moje... ehm... budiž, říkejme tomu jízdy. Pokusy o jízdy by zřejmě bylo výstižnější. Ještě ve čtvrtek jsem byla pevně rozhodnutá autoškolu nedodělat, ušetřit si ten žaludeční vřed, co mi už od začátku lekcí bují, přestat se nervovat před každou jízdou a zkrátka čestně opustit místo za volantem, kde nemám co dělat zbaběle prchnout. Nebudete tomu věřit, ale tento scénář se neuskutečnil, díky mému instruktorovi. A ano, mluvíme o tom samém, u kterého jsem si už na první jízdě byla jistá, že si nepadneme do oka. Nevím, jak to dokázal, ale přemluvil mě. Prozatím. Řekla bych ovšem, že toho oba budeme litovat hned v úterý, až nastoupím na další jízdu. A to už mi jich zbývá jen pět. Až tu zkoušku neudělám, možná si přizná, že jsem měla pravdu. No nic.

 

Píšu o tom proto, že v podstatě díky jeho povzbudivým řečím vzniklo tohle "dílo". Jen pro představu, ta první část, která se odehrává ve městě, je líčená téměř z vlastní zkušenosti. Takhle nějak to totiž vypadá, když za tím volantem sedím já.

 

Žánr: tvrdé PWP

Pár: ItaSasu

Nechutnosti: incest, sex v autě

Obsah: Rodina Uchihů vede autoškolu. Počítá se s tím, že se Sasuke stane instruktorem tak jako Itachi. Pokud se ovšem naučí řídit.

 

P.S.: Nejspíš je tam plno chyb, už jsem to po sobě nečetla. Slohovku holt budu muset vypotit zítra, což bude heroický výkon. Jednou za svou nezodpovědnost shniju v pekle.

 

 

"Sasuke, sakra, brzdi!"

 

Červená fabie se zastavila jen pár centimetrů od zeleného auta, když Itachi Uchiha dupnul na brzdový pedál a autíčko zastavilo tak prudce, že oba mladí muži na předním sedadle div neproletěli předním sklem. Sasuke, Itachiho mladší bratr a shodou okolností ten, který seděl za volantem, poněkud roztřesenými prsty vyřadil do neutrálu a pustil spojku.

 

"Sasuke, ty mě přivedeš do hrobu, přísahám!" vyhrožoval Itachi a otřel si čelo, které se mu vlivem předešlé situace orosilo kapkami potu, "přece jsi viděl, že tam naskakuje červená! Málem jsme toho peugeota zbořili!".

 

"Soustředil jsem se na řazení." Zahučel omluvně oslovený.

 

"Kolikrát ti mám opakovat, že když zelená svítí dlouho, musíš počítat s tím, že ti to zhasne?" Itachi zvrátil hlavu dozadu a opřel si ji o opěradlo. Sasuke mohl málem slyšet, jak se mu pomalinku uklidňuje tep, který mu před okamžikem vyletěl hrůzou.

 

"Tak promiň." Pokrčil Sasuke rameny a očima barvy půlnoční černi sledoval semafor. Jakmile zablikla oranžová barva, sešlápl spojkový pedál a zařadil jedničku. Zatímco pouštěl spojku, druhou nohou zašátral po plynu a pamětliv Itachiho nedávného rozčilování se nad tím, jak málo plynu při rozjezdech dává, přitlačil pedál téměř až k podlaze. Fabie zařvala jako raněný tur, auto sebou několikrát cuklo a chcíplo. Itachi ze sebe vyrazil jakési neidentifikovatelné zakvílení, rychlostí blesku hmátnul po klíčkách, nastartoval a rozjel vůz právě v okamžiku, kdy se za nimi už ozývalo první vzteklé troubení klaksonů. Profrčeli si to křižovatkou rovně a teprve ve chvíli, kdy před sebou měli relativně bezpečnou dlouhou rovinku, Itachi přenechal pedály svému mladšímu bratrovi, zatímco se zhroutil do sedadla.

 

"Sasuke!" zabědoval ztrhaně a naštěstí byl ještě natolik v šoku, že se zatím nezmohl na nic ostřejšího.

 

"Chtěl jsi přece, abych přidal víc plynu při rozjezdech." Namítnul Sasuke provinilým hlasem.

 

"Jezdit s tebou bude moje smrt! Samozřejmě že jsem chtěl, abys dával víc plynu. Ale nemyslel jsem tím, že na to dupneš a přitom máš ještě zmáčknutou spojku. S tím autem musíš citlivě!" lamentoval Itachi, zatímco Sasuke řadil trojku.

 

"No jo porád." Zamumlal mladší Uchiha a s povděkem si to šinul po hlavní silnici.

 

"Na řízené křižovatce doleva." Naváděl ho unaveně Itachi. Sasuke hodil levý blinkr a chystal se přejet do odbočovacího pruhu. Natočil volant vlevo. "Ne!" vyjekl Itachi, vymrštil ruku a strhl volant zpět, když se za nimi ozvalo zlostné zatroubení, "kruci, od čeho myslíš, že tam máš ty zrcátka?! Musíš se do nich podívat, když měníš směr jízdy, víš přece, že nesmíš ohrozit-"

 

" - a omezit řidiče, jedoucí v nich. Jo, to už jsem někde slyšel." Protočil Sasuke oči v sloup.

 

"Tak proč to neděláš?!"

 

"Zapomněl jsem."

 

"Zapomněl! Sasuke, kdybych neměl pod nohama vlastní pedály, už jsi dneska mohl nejmíň patnáctkrát způsobit vážnou dopravní nehodu!" zlobil se Itachi, "a vypni ten blinkr, teď už stejně neodbočíš.". Mladší Uchiha mlčky splnil příkaz. "Dvojku." Hlesl automaticky Itachi a Sasuke zašmátral po řadicí páce. "Spojku… a s citem to dobrzdi." Instruoval starší z bratrů. Sasuke sešlápl spojku a auto téměř na místě zastavilo, až se oba odlepili od sedaček. "S citem jsem říkal." Zakňoural vysíleně Itachi, "do neutrálu… a pusť spojku.". Oba dva si oddechli, když mohli aspoň na minutku zůstat na červené stát. "Až naskočí oranžová," upozorňoval dlouhovlasý Uchiha, "zařadíš jedničku, pomalu budeš pouštět spojku a pomalu přidávat plyn. Jasné?".

 

"Jo." zabručel Sasuke. Jakmile zasvítilo oranžové světlo, sešlápl spojku, hodil tam jedničku a uvolňoval nohu ze spojky, zatímco druhou nohou mírně tlačil dolů plyn. Fabie sebou sice nespokojeně škubla, ale jinak se rozjela téměř bez problémů. Sasuke přidal trochu víc plynu, autíčko trochu zařvalo, ale uklidnilo se, když tam Uchiha zařadil dvojku. Sasuke vítězně mrkl po svém bratrovi. "Dobrý ne? Vsadím se, že takovej rozjezd jsi ještě - "

 

"Sasuke, dávej bacha, přednost zprava!" vykřikl Itachi, rychle dupnul na spojku a stačil zabrzdit právě ve včas, aby nenarazili do bílého forda, který se vyřítil z hlavní pozemní komunikace.

 

"Teda, viděl jsi to? To je debil." Podivil se Sasuke s nadzdviženým obočím.

 

"Nenadávej na něj, ten ford měl přednost." Upozornil ho nakvašeně Itachi, "Sasuke, já se z tebe zblázním!"

 

"Tak stane se." Usoudil bezstarostně jeho mladší bratr.

 

"Co jsem komu udělal?" vypadalo to, že Itachi má nervy nadranc, "jestli tuhle lekci přežiju, tak to bude zázrak."

 

"Přeháníš." Ohradil se dotčeně Sasuke, s očima přilepenýma na vozovce před sebou.

 

"Blížíme se ke kruháči, opustíme ho na třetím výjezdu." Informoval zemdleným hlasem starší Uchiha, "zpomal to a zařaď dvojku. Na kruhovém objezdu dáváš přednost všem vozidlům, které jedou v něm.". Sasuke pomalu dojel až k zapeklitému místu a když viděl, že má volno, zapnul blinkr a vjel do něj. "Ne, když vjíždíš do kruhového objezdu, tak blinkr nedáváš! To už jsem ti taky říkal nejmíň pětkrát!" vyšiloval Itachi, zatímco si to šinuli po obvodu nepsaného kruhu. "Víc vpravo." Přikázal dlouhovlasý Uchiha, "ne, špatně, takhle!" uchopil jednou rukou volant a zatočil tak, aby jeli přesně podél vodicí čáry. "Vpravo, třetí výjezd! Toč!" vyhrkl a Sasuke v úleku trhnul volantem, až auto málem dostalo smyk. "Blinkr, musíš přece dát blinkr!" zasténal Itachi zoufale, "když vyjíždíš z kruháče, musíš ukazovat."

 

"Tak nejdřív ukazuju špatně, pak zase vůbec… co bys vlastně chtěl?" zavrčel Sasuke lehce naštvaně.

 

"Abys mě vnímal!" odtušil Itachi, "ty mě totiž vůbec neposloucháš! Všechno, co ti říkám, pouštíš jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kdyby ses aspoň trochu snažil dělat, co ti řeknu, neopakuješ pořád dokola tytéž chyby. Ale to ne, ty myslíš na bůhvíjaký hovadiny a je ti úplně jedno, že…". Sasuke okázale zívl a nechal Itachiho, aby vyventiloval ten stres. Nářky, lamentace a domluvy k němu doléhaly jen v podobě vzdáleného bzučení, když směřoval podle ukazatelů ven za město. Když se po chvíli objevila bílá přeškrtnutá tabulka s názvem obce, úlevně si oddechl, zařadil čtyřku a zvýšil rychlost, zatímco Itachi si stále ještě stěžoval na jeho naprostou nepozornost. "Úplně mě ignoruješ! Já už za těch pár let naučil řídit leckoho, ale s tebou je to opravdu děs, normálně mě doháníš k šílenství!"

 

"Já řidičák nechtěl." Připomněl mu Sasuke otráveně.

 

"Já vím." Vzdychl Itachi, "ale jestli nechceš, aby tě otec vydědil, tak se začni snažit, protože jestli ty zkoušky neuděláš, budeme mít doma peklo oba dva."

 

"Řekni mi něco, co nevím." Ušklíbl se Sasuke a pohled v jeho očích konečně Itachiho umlčel. Starší Uchiha se zabořil hlouběji do sedadla a pohlédl na silnici.

 

"Moment." Vzpamatoval se, "kam jako jedeš?"

 

"Rovně." Odvětil Sasuke sarkasticky. Itachi zaostřil na nejbližší modrou tabulku.

 

"Sasuke!" rozšířil zorničky, "snad nemyslíš…"

 

"A ty snad nechceš?" zeptal se mladší z bratrů, koutkem oka se podíval na svého spolujezdce a poprvé za dnešní lekci se mu na rtech usadil úsměv. Nebyl to však úsměv z pobavení, byl to přesně stejný úsměv, po kterém Itachimu vždycky vyschlo v krku. V tom ladném zvlnění těch měkkých plných rtů bylo něco neuvěřitelně svůdného a vyzývavého. Byl to úsměv, po kterém vždy následovalo jediné…

 

"Sasuke… to nemůžeš myslet vážně. Otoč to." Hlesl Itachi, ale už jen z pouhé myšlenky na chvíle, které by mohly brzy následovat, ho zašimralo v podbřišku. Sasuke opatrně stáhl pravou ruku z volantu a aniž by spustil pohled ze silnice před nimi, položil ji za jízdy Itachimu na stehno.

 

"Chci tě." Zašeptal podmanivě, až Itachimu přeběhl po zádech příjemný mrazík.

 

"Soustřeď se na jízdu." Napomenul ho Itachi, ale jeho hlas zněl trochu chraplavě. Sasuke se sám pro sebe usmál a jakmile zpozoroval tu správnou odbočku, zpomalil rychlost, hodil blinkr a protože si nechtěl vyslechnout další kázání, podíval se do zrcátka. O chvíli později už červená fabie s bočním nápisem "Autoškola" kodrcala zdatnou rychlostí dvacet kilometrů v hodině po lesní cestě plné výmolů a děr. Když už byli dost hluboko v lese a před nimi se rozprostřela ta správná cestička, zabočil ještě jednou a zastavil na opuštěné neudržované pěšině. Vzhledem k tomu, že už se pomalu stmívalo a stromy kolem rostly velice hustě, vytvářelo to ideální zšeřelé prostředí. Sasuke vypnul světla, motor, poté se odpoutal a začal sklápět sedačky.

 

"Co je?" všiml si Itachiho okolkování. Starší Uchiha se kousnul do rtu a nepatrně se zamračil.

 

"Neměli bysme to dělat." Špitl, "není to správné."

 

"Neblázni." Zasmál se Sasuke a začal si rozepínat mikinu.

 

"Ne, vážně, Sasuke. To, co děláme, je zakázané." Snažil se ho Itachi uvést na pravou míru, i když bylo velice těžké se soustředit, když si Sasuke přetahoval přes hlavu tričko.

 

"Beru na vědomí." Odhodil krátkovlasý chlapec vršek svého oblečení kamsi dozadu.

 

"Sasuke, tohle není sranda. Mohli by nás zavřít. Mě by mohli zavřít, ty ještě nejsi plnoletý. Není ti ani osmnáct!" protestoval Itachi, ale srdce mu začalo bušit rychleji, když si Sasuke začal uvolňovat pásek tmavých džínsů, a tělem mu proudilo silné vzrušení, "šel bych sedět za zneužívání nezletilého!". Mladší Uchiha se natáhl a přestože to ve stísněných podmínkách nebylo ideální, posadil se obkročmo Itachimu na klín.

 

"Zneužívání vypadá trochu jinak." Zavrněl mu do ouška a škádlivě se k němu přitiskl, "a osmnáct mi bude za necelý měsíc. Ještě něco?"

 

"Jo." vydechl Itachi, ale ve slabinách už cítil známý tlak, "jedno slovo - incest.". Sasuke protočil oči v sloup:

 

"Co jako?"

 

"Je to trestný." Zamumlal Itachi, přestože hlas už měl zastřený nezvladatelnou touhou.

 

"Hm." Pokrčil Sasuke rameny a přitiskl rty k Itachiho krku.

 

"To je všechno, co mi na to řekneš?" nadzvedl starší z bratrů obočí.

 

"To budeš pokaždý tak děsně vyšilovat, když dojde na věc? Vidíš to všechno hrozně složitě, Itachi. Přitom je to strašně jednoduchý. Já chci tebe, ty chceš mě. Tečka." Prohlásil Sasuke jakoby tím bylo vše vyřešeno. Vyhrnul Itachimu triko i svetr a donutil ho přetáhnout oboje přes hlavu.

 

"Sasuke…" z tónu staršího Uchihy bylo znát, že opět rezignoval, "co když tudy někdo půjde?"

 

"Tady chcíp pes." Odfrkl si Sasuke, "kdo by tady chodil, prosím tě? Nešel tu nikdo ani před třemi dny, ani předtím, ani nikdy, kdy jsme tady byli."

 

"Ty jsi tak lehkomyslný." Zakňučel Itachi a sevřel Sasukeho boky. Vyhledal jeho ústa a pak spojil jejich rty v hlubokém a vášnivém polibku. Okamžitě zaznamenal, jak z něj všechny obavy a strachy spadly jako když praskne železná obruč. Tohle bylo přesně to, co chtěl, co jeho tělo potřebovalo. Sasuke spokojeně zavzdychal, když ho Itachi začal líbat na citlivé kůži těsně pod pravým uchem, a tělem se mu rozlila malátná slabost, jak cítil, že mu sezení na Itachiho klíně poněkud komplikuje tvrdá vyboulenina, která ho tlačila na zadku.

 

"Hmm… s tím bysme měli něco udělat, co říkáš?" zamumlal zastřeně a sklouzl dlaní do Itachiho rozkroku.

 

"Možná by to bylo vleže pohodlnější." Vydechl Itachi, opatrně se položil přes sklopené sedačky a svého mladšího bratra stáhl na sebe. Zatímco se líbali, starší Uchiha přejížděl dlaněmi po Sasukeho odhalených zádech, hladil tu alabastrovou kůži a občas sjel i níž a sevřel v dlaních ten lákavý zadeček. Sasuke zatím rozepínal zip Itachiho poklopce a po krátkém zápolení se mu podařilo uvolnit i ten zapeklitý knoflík. Poněkud neohrabaně se jim po krátké době podařilo zbavit se navzájem posledního oblečení a přitiskli se k sobě tělo na tělo.

 

"Ach…" vydralo se Sasukemu přes rty, když ve slabinách ucítil Itachiho tuhé vzrušení. Vzájemně se dotýkali jeden druhého, zkoumali prsty každé místečko a lehce proti sobě pohybovali pánvemi, zatímco jejich jazyky se proplétaly ve vlhkých teplých polibcích.

 

"Sa-su-ke…" vyrážel ze sebe Itachi přerývaně a otíral se klínem o Sasukeho rozkrok. Mladší Uchiha ho laškovně kousnul do ucha:

 

"Ano?"

 

"Kdybys… kdybys jen věděl, jak šíleně tě miluju." Sténal Itachi, který už se téměř přestal ovládat vlivem té ohromné slasti, kterou mu způsobovala Sasukeho těsná blízkost. Sasuke se sám pro sebe usmál. Bylo příjemné slyšet to znovu, protože mu to Itachi neříkal denně, i když oba věděli, jak to mezi nimi je.

 

"Já to vím." Zašeptal a mazlivě ho políbil, "taky tě miluju." Okénka červené fabie se v několika minutách zamlžila vlivem jejich zrychleného mělkého dechu a horkostí, která sálala z jejich rozpálených těl. Sasuke se pojednou odkulil stranou a trochu neobratně se obrátil. Itachi si mlsně olízl rty, když mu došlo, co jeho bráška zamýšlí a přetočil se na bok, aby udělal místo Sasukemu, který zaujal stejnou ležící pozici, ovšem v opačném směru. Poloha 69 patřila mezi jejich oblíbené. Starší Uchiha zavzdychal, když se kolem jeho erekce uzavřela Sasukeho horká ústa. Nenechal se však zahanbit a téměř hladově začal jazykem mapovat klín svého mladšího bratra. Znal ta skrytá území lépe než kdokoliv jiný a náležitě využíval toho, že věděl, co a kde se Sasukemu líbí nejvíc. Lačně olizoval citlivý žalud, pečlivě laskal uzdičku, jemně mu masíroval varlata a v rychlém tempu si nechal jeho úd pronikat hluboko do úst. Autem se zakrátko neslo dvojí přidušené slastné sténání.

 

"Sasu… ach… já už… už skoro…" zajíkal se Itachi téměř na vrcholu blaha. Sasuke se však nepatrně zamračil. Ne, tak brzo to ještě nechtěl. Odtáhl hlavu a přestal se Itachiho dotýkat. "Sasuke!" zavyl zoufale Itachi.

 

"Takhle ne." prohlásil rázně krátkovlasý Uchiha, "dneska tě chci… se vším všudy." Itachi překvapeně zamrkal.

 

"Ty myslíš…?" Sasuke si olízl rty a přikývl. "Já ti nevím. V takhle stísněných podmínkách…" znejistěl Itachi.

 

"To půjde." Mávl rukou Sasuke.

 

"Nemáme lubrikant." Upozornil ho Itachi.

 

"To zvládnu."

 

"Mě se to nelíbí…" přiznal Itachi se skousnutým rtem, "nechci ti ublížit."

 

"Něco vydržím." Ohradil se dotčeně Sasuke.

 

"Abys nelitoval." Sasuke jeho varování ignoroval a zkoumavě se rozhlížel po nevelkém prostoru fabie, zatímco uvažoval, jak to co nejlépe provést. Itachi byl očividně praktičtější, protože když viděl, že to Sasuke myslí vážně, přišel poměrně brzy s řešením: "Lehni si napříč z rohu do rohu, ať máme víc místa. Vůbec si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad. Proč radši nepočkáme až domů?"

 

"Protože doma jsou naši. Víš dobře, že se moc často nestává, abysme měli dům sami pro sebe, kdy naposledy jsme mohli tyhle věci dělat doma?" konstatoval mladší z mužů, zatímco si malinko neohrabaně lehal na břicho podle Itachiho návodu.

 

"Neměli bysme to dělat vůbec." Poznamenal Itachi tiše s podtónem provinilosti v hlase.

 

"Nech toho." Okřikl ho Sasuke, "přestaň to řešit. A jestli budeš ještě dlouho nečinně přihlížet, uvadne mi tulipán." Itachi cosi nesrozumitelného zabručel a Sasuke si unaveně opřel čelo o sedačku. S Itachim to vždycky bylo takové. Zodpovědný Itachi se zkrátka nedokázal pořádně smířit s tím, že dělají něco, co je zakázané, přestože to byl on, kdo udělal před dvěma lety ten první krok, když už nemohl vydržet ten spalující cit, smíšený s chtíčem, který choval ke svému bráškovi. Do té doby neměl Sasuke vůbec tušení, jaké to je, užívat si s mužem, a rozhodně by si nikdy nepomyslel, že to bude právě jeho starší bratr, kdo ho to naučí. Člověk míní, život mění. Jeho bratrská láska k Itachimu brzy přerostla v mnohem silnější pouto a protože díky němu poznal i sílu tělesné lásky, jejich vztah se stal jakousi kombinací bratrského a mileneckého. Před lidmi se chovali jako sourozenci, kteří spolu dobře vycházejí. Jakmile však byli spolu sami, málokdo by si dokázal představit zamilovanější dvojici. Navenek to nebylo patrné, i když bystrý pozorovatel by mohl spatřit náznaky. Byla tu všechna ta rádoby nevinná objetí, letmé, jakoby náhodné doteky, oddané pohledy a spiklenecké úsměvy. Nikoho v jejich okolí však ještě nikdy nenapadlo podezírat ty dva z nějakého intimnějšího sblížení a tak spolu v utajení vedli i tenhle partnerský život a když se naskytla příležitost, došlo i na sex. Přesto se Itachi nikdy nemohl zbavit obav, co by se stalo, kdyby se to provalilo. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby o Sasukeho přišel. Sasuke si oproti němu nikdy žádné velké starosti nedělal. Zastával heslo, že všechny problémy bude řešit, až k nim dojde. Znal však svého bratra a proto měl zato, že už dnes k žádné akci nejspíš nedojde, když byl Itachi tak nervózní. Byl z toho poněkud roztrpčený, ale na druhou stranu ho chápal. Itachi byl prostě takový. Proto sebou trochu poplašeně škubnul a vyjeknul, když náhle ucítil dotek mezi půlkami a do těla mu zajel jeden z Itachiho dlouhých štíhlých prstů.

 

"Koledoval sis o to." Zapředl mu Itachi u ucha a na boltci ho zašimral jeho horký dech. Sasuke se zašklebil a uvolnil svaly, které bezděčně stáhl, jak se zprvu lekl.

 

"Nghh…" uniklo mu přerývaně, když Itachi začal prstem pohybovat. Přivřel oči a zvrátil hlavu dozadu, když Itachi opatrně přidával prostředníček. Starší Uchiha mu jazykem dráždil ušní lalůček a Sasuke v odpověď táhle sténal a svíjel se rozkoší. Itachi ho soutředěně připravoval na styk, jemně roztahoval tu úzkou dírku a líbal ho na krku. Konečně po několika minutách uznal, že by to mohlo stačit. Autíčko zcela zjevně nebylo stavěné na tyhle typy činností, nabízelo jim vlastně jedinou možnou polohu, a Itachi se musel ve stísněném prostoru v podstatě zezadu nalepit na Sasukeho.

 

"Kdyby tě to bolelo, musíš mi to hned říct." Nabádal svého mladšího bratra naléhavě.

 

"Jo, jasně." Zamumlal roztouženě Sasuke a nedočkavě se zavrtěl. Itachi si povzdechl, uchopil svou tepající erekci, přitiskl její špičku ke vstupu do Sasukeho těla a začal do něj pomalu vnikat. Nešlo to moc dobře, takhle nasucho to dřelo a Itachi musel použít trochu víc hrubé síly. Sasuke se kousal do rtu, až cítil v puse železitou chuť krve. Dost to bolelo a pálilo, ale raději by si ukousl jazyk, než by to Itachimu přiznal. Pevně zaryl nehty do povlaku sedačky a oči se mu začaly naplňovat slzami, když do něj Itachi konečně proniknul v celé délce. Sasuke roztřeseně vydechnul.

 

"Dobrý?" zaslechl starostlivý Itachiho hlas.

 

"J-jo." hlesl Sasuke a rychle se vzpamatovával. Byl staršímu Uchihovi vděčný, že mu nechal trochu času, aby si zvyknul a uklidnil se. Když se Itachi poprvé lehce pohnul, musel sice ještě zatnout zuby, ale byl odhodlán nevydat ze sebe jediné bolestné zasyknutí. Rozhodně to nechtěl být on, kdo by měl přerušit jejich milostné hrátky, obzvlášť když kvůli okolnostem byly tak vzácné. Soulož v bojových podmínkách byl pro ně oba zcela nový zážitek. Díky nedostatku místa se z toho stalo něco na způsob adrenalinového sportu, přírazy musely být krátké a Itachi, který se nemohl narovnat, aby se nepraštil, byl natisknutý k Sasukeho zádům. Bylo to tvrdší a nepohodlnější než jindy, zato to však bylo o to dynamičtější a výbušnější. Sasuke, u kterého už dávno převládla slast nad bolestí, sténal a vycházel Itachimu vstříc pánví. Itachi ho s každým přírazem tlačil víc a víc ke dveřím, museli se dokonce několikrát pošoupnout zpátky. Cítili, jak sebou auto bláznivě škube v důsledku jejich divokého sexu, ale v tuhle chvíli jim bylo všechno úplně ukradené. Itachiho pohyby byly stále prudší a drsnější, skoro až surové, Sasuke si nicméně nestěžoval a sám ho pobízel k větší rychlosti. Hlasitost jejich stenů se stupňovala, jak se oba blížili k orgasmu. Konečně s pronikavým výkřikem dosáhli vrcholu. Sasukeho sperma potřísnilo koženou sedačku, zatímco Itachi se udělal přímo do těla svého mladšího bratra. Poté se vyčerpaně sesunul na Sasukeho a několik minut bylo slyšet jen jejich těžké rychlé oddechování. Teprve když odezněl ten nával slasti, se začali postupně vracet do reality. Sasuke párkrát ohromeně zamrkal a ohlédl se na svého bratra, který stále spočíval na jeho zádech: "To bylo…"

 

"…úžasný." Dořekl za něj jedním dechem Itachi a odhrnul si zpocené vlasy z čela.

 

"Nikdy bych nevěřil, že se dá v autě prožít něco tak skvělého." Zavrněl Sasuke a blaženě si opřel bradu o okraj sedadla. Itachi ho políbil do vlasů:

 

"Já taky ne." Mladší Uchiha zavřel oči a vychutnával si doteky staršího bratra, který teď zasypával drobnými polibky jeho šíji. Byl příjemně unavený a neměl daleko k tomu, aby na místě usnul. "Musíme jet. Už takhle máme hrozný zpoždění." Zašeptal mu Itachi do ucha, čímž narušil jeho iluzi dokonalého poklidu.

 

"Fakt musíme…?" zamumlal Sasuke s prosebným podtónem. Neměl ani tu nejmenší chuť vracet se domů.

 

"Bohužel." Přisvědčil Itachi, i když jemu samotnému se nechtělo odlepit se od svého sourozence. Sasuke si povzdechl a trochu zasykl, když z něj Itachi vytáhl svůj penis. Teprve teď na sobě začal pociťovat i negativní následky. Zadek ho bolel jako čert. "Hmm… pěkně jsme tu nadělali." Poznamenal Itachi a odkulil se stranou, "hele, otevři trochu okýnko, ať tady vyvětráme." Zatímco Sasuke mlčky plnil jeho rozkaz, starší Uchiha vytáhl z přihrádky palubní desky stoh ubrousků. Otřel z kožené sedačky výsledky jejich činnosti a pak hodil balíček Sasukemu.

 

"Dík." Kývl Sasuke a díval se, jak se Itachi shání po svých šatech, vytahuje trenky a zapíná kalhoty.

 

"Budu řídit, takhle v noci tě nenechám jet." Informoval ho Itachi s lehkým úsměvem, "i za dne je to s tebou riskantní."

 

"Idiote." Odfrkl si Sasuke a přitáhl si svoje oblečení. Využil momentu, kdy Itachi narovnával jedno ze sedadel a nenápadně si vstrčil jeden papírový kapesníček do svých boxerek. Jednak si nechtěl ušpinit spodní prádlo produktem Itachiho chtíče a jednak, což ovšem nehodlal Itachimu říkat, si byl jistý, že najde doma na použitém ubrousku i stopy krve. Nelitoval toho však, dnešní večer mu za to rozhodně stál. Venku už se skoro úplně setmělo, v lese byla tma jako v pytli a otevřeným okénkem dovnitř proudil chladný noční vzduch, až se Sasuke roztřásl. Rychle na sebe navlékl zbytek oděvu, pomohl Itachimu uvést auto do původního stavu a poté si oba přelezli dopředu, Itachi za volant, Sasuke na místo spolujezdce. Starší Uchiha strčil klíček do zapalování, nastartoval, rozsvítil světla a fabie se plynule rozjela. Zakrátko se dostali na širokou asfaltovou silnici, kde mohli jet i devadesátkou.

 

"Vůbec si neumím představit, co řekneme doma, že se vracíme tak pozdě." Řekl Itachi a opatrně si protáhl krční svaly, "napadá tě nějaká výmluva, Sasuke? Sasuke? Je ti něco?" Krátkovlasý chlapec se totiž choulil na sedadle a hryzal se do rtů. Když však zpozoroval Itachiho vyděšený pohled, pokusil se vesele usmát:

 

"Nic, je mi prima." Itachi se zamračil a odvrátil zrak na cestu, po očku si však mladšího bratra měřil. Sledoval, jak se neklidně ošívá a neustále mění polohu sedu a bylo mu všechno jasné.

 

"Promiň." Hlesl po chvíli. Sasuke k němu tázavě zvedl onyxové oči. "Zranil jsem tě." Zamumlal Itachi tiše.

 

"Ne! Vážně je mi fajn!" vyhrkl Sasuke - příliš rychle, než aby to znělo věrohodně. Itachi ho propíchl pronikavým pohledem, až musel Sasuke sklopit své černé studánky na kolena. "Tak dobře. Trochu to bolí, ale to se brzo zahojí. Jsem rád, že jsme do toho dneska šli. Jen mě mrzí, že se zase musíme vrátit. Zase se tě nebudu moct dotknout." Vzdychl.

 

"Já bych to neviděl tak černě." Namítnul Itachi optimisticky a když se na něj Sasuke podíval, zazubil se: "S tvým stylem řízení jsem si jistý, že nás ještě čeká hodně lekcí, než se naučíš pořádně… jezdit.". Mrkl na svého brášku. Sasuke zvlnil rty v pobaveném úsměvu.

 

"V tom případě mám motivaci se nezlepšovat příliš rychle." Uculil se. Itachi se za jízdy naklonil k Sasukeho uchu:

 

"Ale příště snad radši vezmem lubrikant."